{"id":20638,"date":"2008-02-29T17:15:00","date_gmt":"2008-02-29T16:15:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20596"},"modified":"2008-02-29T17:15:00","modified_gmt":"2008-02-29T16:15:00","slug":"erf-llende-tr-umen-ii-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-ii-13\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen II 13."},"content":{"rendered":"
Tom dorazil na pozdn\u00ed sn\u00eddani n\u011bco po jeden\u00e1ct\u00e9. Bill tu z\u0159ejm\u011b je\u0161t\u011b nebyl. U kulat\u00e9ho, bohat\u011b prost\u0159en\u00e9ho stolu sed\u011bl jen David, rozko\u0161nicky si vychutn\u00e1val svoji rann\u00ed k\u00e1vu a \u010detl noviny.<\/div>\n
„Ehm\u2026 m\u016f\u017eu?“<\/div>\n
David zdvihl o\u010di od roze\u010dten\u00fdch str\u00e1nek. „Ale jist\u011b,“ uk\u00e1zal rukou sm\u011brem ke stolu. „Jak ses vyspal?“<\/div>\n
„Jo, \u0161lo to,“ zamumlal Tom a rozhl\u00ed\u017eel se, co si nalo\u017e\u00ed na tal\u00ed\u0159ek dobr\u00e9ho. Jeho pohled upoutaly k\u0159upav\u00e9 dozlatova upe\u010den\u00e9 croissanty. Mlsn\u011b se po jednom nat\u00e1hl a s chut\u00ed se zakousl do m\u011bkk\u00e9ho t\u011bsta. S plnou pusou pod\u011bkoval \u010d\u00ed\u0161nici, kter\u00e1 p\u0159ed n\u011bj postavila konvici ovocn\u00e9ho \u010daje, alespo\u0148 se na ni omluvn\u011b usm\u00e1l. Minul\u00e1 noc s Billem ho po\u0159\u00e1dn\u011b vy\u010derpala, musel doplnit s\u00edly. Chtiv\u011b si nabral pln\u00fd tal\u00ed\u0159 nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch dobrot a pustil se do j\u00eddla.<\/div>\n
„Co p\u00ed\u0161ou?“ obr\u00e1til se k Davidovi.<\/div>\n
„Ale\u2026 po\u0159\u00e1d to sam\u00fd.“ Znechucen\u011b odhodil noviny. Chv\u00edli pozoroval Toma, jak se cpe, a pak s \u00fasm\u011bvem prohodil: „Je neuv\u011b\u0159iteln\u00fd, kolik toho dok\u00e1\u017ee\u0161 sn\u00edst a p\u0159itom se\u0161 takovej hubenej. Pod\u00edvej se na m\u011b. Kdybych sn\u011bdl to co ty, tak jsem t\u0159ikr\u00e1t takovej.“<\/div>\n
Tom se uchichtnul. „M\u00e1m v\u00fddej, v\u00ed\u0161?“ Li\u0161\u00e1cky na n\u011bj mrknul.<\/div>\n
David ztuhnul. Tyhle \u0159e\u010di sly\u0161el nerad. P\u0159edstava Toma, jak se s n\u011bk\u00fdm miluje, ho hodn\u011b popuzovala. „Po\u010dkej, ty chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee jsi dneska v noci\u2026 m\u011bl sex?“ zeptal se udiven\u011b.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, jak se to \u0159\u00edk\u00e1? Gentleman ml\u010d\u00ed\u2026 nebo tak n\u011bjak,“ za\u0161klebil se Tom pobaven\u011b a usrknul hork\u00e9ho \u010daje.<\/div>\n
Davidova n\u00e1lada okam\u017eit\u011b klesla k bodu mrazu. „Kolikr\u00e1t jsem v\u00e1m \u0159\u00edkal, \u017ee na tyhle v\u011bci te\u010f prost\u011b budete muset zapomenout?“ uhodil na n\u011bj \u00fato\u010dn\u011b.<\/div>\n
Tom se rozvalil na \u017eidli a spokojen\u011b si pohladil pln\u00e9 b\u0159icho. „Pokud se dob\u0159e pamatuju, tak jsi v\u017edycky \u0159\u00edkal, \u017ee si m\u00e1me u\u017e\u00edvat, jak chceme, ale nesm\u00ed se to nikdo dozv\u011bd\u011bt. Nebo se pletu?“<\/div>\n
David rad\u0161i spolknul ho\u0159kou pozn\u00e1mku, kter\u00e1 se mu drala ven z \u00fast. Necht\u011bl se s n\u00edm h\u00e1dat, zejm\u00e9na ne dneska, kdy\u017e m\u011bl p\u0159ijet ten televizn\u00ed t\u00fdm. Nest\u00e1l o tom, aby mu Tom d\u011blal n\u011bjak\u00e9 naschv\u00e1ly.<\/div>\n
„Bill je\u0161t\u011b sp\u00ed?“<\/div>\n
Tom jen pokr\u010dil rameny. „Nev\u00edm, nebyl jsem za n\u00edm.“<\/div>\n
David si ml\u010dky prohl\u00ed\u017eel jeho soum\u011brnou tv\u00e1\u0159. Pro\u010d jen se to muselo p\u0159ihodit zrovna mn\u011b? Pro\u010d neum\u00edm b\u00fdt rozhodn\u011bj\u0161\u00ed, pro\u010d m\u011b ka\u017ed\u00e9 jeho slovo odzbroj\u00ed? Doufal jsem, \u017ee tohle obdob\u00ed u\u017e m\u00e1m za sebou, ale jak hluboce jsem se m\u00fdlil.<\/em><\/div>\n
Na stole p\u0159ed n\u00edm se rozvibroval telefon. David po n\u011bm hbit\u011b s\u00e1hl. „Ano? Sly\u0161\u00edm. Ale\u2026 to\u2026 no dob\u0159e, dob\u0159e. Sejdeme se tedy poz\u00edt\u0159\u00ed. Budeme v Kol\u00edn\u011b. Adresu hotelu v\u00e1m po\u0161lu mailem. Jist\u011b. Nashledanou.“ Zamy\u0161len\u011b odlo\u017eil telefon zp\u00e1tky na st\u016fl.<\/div>\n
Tom se na n\u011bj zv\u011bdav\u011b d\u00edval a vy\u010dk\u00e1val, jestli se s n\u00edm David pod\u011bl\u00ed o zpr\u00e1vu, ze kter\u00e9 zcela evidentn\u011b radost nem\u011bl.<\/div>\n
„Co je?“<\/div>\n
David jen pot\u0159\u00e1sl hlavou. „Volali z televize, \u017ee se za\u010d\u00e1tek nat\u00e1\u010den\u00ed posouv\u00e1 o dva dny, tak\u017ee dneska se k n\u00e1m ta parti\u010dka nep\u0159ipoj\u00ed, ale sejdeme se s nimi v Kol\u00edn\u011b.“<\/div>\n
„No a? To vad\u00ed?“ zeptal se nech\u00e1pav\u011b Tom.<\/div>\n
„No v podstat\u011b ne\u2026“. Samoz\u0159ejm\u011b \u017ee to vad\u00ed, ale copak ti m\u016f\u017eu p\u0159iznat d\u016fvody? Cht\u011bl jsem, aby p\u0159ijeli, proto\u017ee budeme m\u00edt v\u00edc p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed b\u00fdt spolu, bude pot\u0159eba ladit sc\u00e9n\u00e1\u0159, opakovat z\u00e1b\u011bry a kdo jin\u00fd by ti asi tak m\u011bl pom\u00e1hat?<\/em> Rozoh\u0148oval se v duchu David.<\/div>\n
Tomova tv\u00e1\u0159 se z ni\u010deho nic rozt\u00e1hla do spokojen\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ zavolal kamsi za Davida. O\u010di mu z\u00e1\u0159ily jako dv\u011b hv\u011bzdi\u010dky. V jeho pohledu se zra\u010dilo n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, co Davida nutilo se na n\u011bj d\u00edvat a neoto\u010dit se za t\u00edm, kdo p\u0159ich\u00e1zel. Tou\u017eil po tom, aby alespo\u0148 jednou jedinkr\u00e1t tenhle pohled pat\u0159il jemu.<\/div>\n
O co v\u011bt\u0161\u00ed bylo jeho p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e za sebou usly\u0161el Bill\u016fv vysok\u00fd hlas.“Dobr\u00e9 r\u00e1no, u\u017e jste po sn\u00eddani? Zase jsem posledn\u00ed,“ zasm\u00e1l se zvoniv\u011b.<\/div>\n
Nenucen\u011b se posadil ke stolu a podobn\u011b jako p\u0159ed n\u011bkolika des\u00edtkami minut Tom, i on se mlsn\u011b rozhl\u00e9dl po nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch tal\u00ed\u0159c\u00edch.<\/div>\n
„Slu\u0161\u00ed ti to,“ usm\u00e1l se na n\u011bj Tom. Davidova ruka se nev\u011bdomky sev\u0159ela v p\u011bst, a\u017e mu zb\u011blely klouby, zase ty jejich nepochopiteln\u00e9 d\u016fv\u011brnosti.<\/em> \u017d\u00e1rliv\u00e9 podez\u0159en\u00ed, kter\u00e9 v n\u011bm vyvol\u00e1valo vz\u00e1jemn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed obou bratr\u016f, bylo zase tady. Chovaj\u00ed se k sob\u011b tak\u2026 tak nenorm\u00e1ln\u011b. Kdybych Toma neznal, skoro bych \u0159ekl, \u017ee je do n\u011bj zamilovan\u00fd. Jen\u017ee j\u00e1 p\u0159ece dob\u0159e zn\u00e1m jeho n\u00e1zor na vztahy mezi kluky. Tenkr\u00e1t si opravdu serv\u00edtky nebral.<\/em><\/div>\n
„U\u017e mus\u00edm j\u00edt,“ vysko\u010dil n\u00e1hle od stolu, a\u017e se mu poda\u0159ilo p\u0159evr\u00e1tit hrnek s nedopitou k\u00e1vou. „Sakra,“ zaklel polohlasn\u011b. „Omlouv\u00e1m se, necht\u011bl jsem,“ omlouval se \u010d\u00ed\u0161nici, kter\u00e1 pohotov\u011b p\u0159isp\u011bchala nehodu odstranit.<\/div>\n
„Uvid\u00edme se pozd\u011bji,“ m\u00e1vl je\u0161t\u011b k dvoj\u010dat\u016fm rukou a r\u00e1zn\u011b z j\u00eddelny ode\u0161el.<\/div>\n
„Co mu je?“ zeptal se nech\u00e1pav\u011b Bill, zat\u00edmco ukrojil kousek vo\u0148av\u00e9 vafle a labu\u017enicky si jej nesl na vidli\u010dce k \u00fast\u016fm.<\/div>\n
Tom jen pokr\u010dil rameny, ale dob\u0159e tu\u0161il, kter\u00e1 bije. Znal Davida u\u017e dlouho na to, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee v tom zase l\u00edt\u00e1.<\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026<\/div>\n
„R\u00e1no volala m\u00e1ma,“ prohodil Bill ti\u0161e, kdy\u017e odch\u00e1zeli z j\u00eddelny.<\/div>\n
Pla\u0161e sledoval bratrovu reakci. \u017d\u00e1dn\u00e1.<\/div>\n
„Cht\u011bla t\u011b pozdravit\u2026 Co t\u00e1ta? Nemluvil jsi s n\u00edm?“<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Asi bychom si m\u011bli promluvit. Nem\u016f\u017eeme p\u0159ed t\u00edm ut\u00edkat.“ Promlouval k n\u011bmu opatrn\u011b Bill. V\u011bd\u011bl, \u017ee se matka tr\u00e1p\u00ed. \u010casto na ni musel myslet. Ur\u010dit\u011b se j\u00ed st\u00fdsk\u00e1. A ur\u010dit\u011b by cht\u011bla m\u00edt u sebe i Toma, maj\u00ed si toho p\u0159ece tolik co \u0159\u00edct, vynahradit si tolik let.<\/em> M\u011bl ji r\u00e1d, i kdy\u017e mohl nesouhlasit s podivn\u00fdm rozhodnut\u00edm, kter\u00e9 p\u0159ed patn\u00e1cti lety spolu se sv\u00fdm b\u00fdval\u00fdm man\u017eelem u\u010dinila, p\u0159esto to byla m\u00e1ma. Ta m\u00e1ma, kter\u00e1 se o n\u011bj starala, kdy\u017e byl nemocn\u00fd, kter\u00e1 mu \u010detla poh\u00e1dky, kdy\u017e byl mal\u00fd, kter\u00e1 ho honila po kuchyni s va\u0159e\u010dkou, kdy\u017e si nechal v patn\u00e1cti vytetovat na b\u0159\u00ed\u0161ko \u010dernou hv\u011bzdi\u010dku. M\u00e1ma, bude po\u0159\u00e1d stejn\u00e1,<\/em> vzpom\u00ednky mu vyloudily na tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
Chystal se otev\u0159\u00edt tohle t\u00e9ma u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed, ale poka\u017ed\u00e9 ztratil odvahu. Necht\u011bl se Toma n\u011bjak ne\u0161etrn\u011b dotknout. Byl up\u0159\u00edmn\u011b r\u00e1d, \u017ee maj\u00ed za sebou – snad u\u017e definitivn\u011b – ty temn\u00e9 dny. Tomovy no\u010dn\u00ed m\u016fry. Obava, \u017ee by se to mohlo zase vr\u00e1tit, byla siln\u00e1. Ale v\u016fle, aby se nikdo z jeho bl\u00edzk\u00fdch netr\u00e1pil, byla siln\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
Ne\u0159ekl matce o Tomov\u011b posledn\u00edm zhroucen\u00ed. T\u00edm, \u017ee byl schopen odehr\u00e1t koncerty, poda\u0159ilo se to utajit p\u0159ed ve\u0159ejnost\u00ed i p\u0159ed m\u00e9dii. Na\u0161e jedin\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. Publicita by ho snad u\u017e zabila.<\/em> P\u0159esto z\u0159ejm\u011b matka vytu\u0161ila, \u017ee n\u011bco nen\u00ed \u00fapln\u011b v po\u0159\u00e1dku. Bill musel vynalo\u017eit velk\u00e9 \u00fasil\u00ed, aby na jeho hlase nepoznala, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
„Tome, t\u00e1ta o tob\u011b nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 zpr\u00e1vy?“ Letm\u00fdm dotekem na pa\u017ei zastavil bratra uprost\u0159ed haly.<\/div>\n
„Poslal mi p\u00e1r zpr\u00e1v,“ procedil Tom skrze zuby.<\/div>\n
„A ty? Odepsal jsi mu?“<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
„Pro\u010d ne?“<\/div>\n
„Sakra, Bille. Uv\u011bdomuje\u0161 si v\u016fbec, jak n\u00e1s podvedli?“ vyk\u0159ikl na\u0161tvan\u011b.<\/div>\n
N\u011bkolik lid\u00ed se po nich p\u0159ekvapen\u011b ohl\u00e9dlo.<\/div>\n
„Poj\u010f pry\u010d, nemus\u00ed to v\u0161ichni sly\u0161et,“ sm\u00fdkl ne\u0161etrn\u011b bratrovou hubenou pa\u017e\u00ed. Zabo\u010dil do postrann\u00ed chodby. Ml\u010dky proch\u00e1zeli kolem zav\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed, a\u017e do\u0161li na konec. P\u0159ed nimi se rozprost\u00edrala kr\u00e1sn\u00e1 zimn\u00ed zahrada. Obvykle se zde konala hudebn\u00ed odpoledne a podobn\u011b, ale te\u010f v listopadu byl o tyto akce mal\u00fd z\u00e1jem. Vypadala jak z poh\u00e1dky o ledov\u00e9m kr\u00e1lovstv\u00ed, bylo tu chladno a pusto. Nicm\u00e9n\u011b v\u011bd\u011bli, \u017ee tady je nikdo ru\u0161it nebude.<\/div>\n
Bill odklopil jedno z b\u00edl\u00fdch k\u0159es\u00edlek op\u0159en\u00fdch o kulat\u00e9 stolky. Posadil se, chlad z kovov\u00e9 konstrukce velmi rychle pronikl p\u0159es tenk\u00e9 oble\u010den\u00ed do jeho t\u011bla. Vn\u00edmal ho, ale nevadil mu. Chlad, kter\u00fd c\u00edtil z Toma, ho lekal v\u00edc. Zalo\u017eil si ruce na hrudi a zad\u00edval se na bratra. Podvedli n\u00e1s? Byl to v\u016fbec podvod? Rozhodli se tak, proto\u017ee si mysleli, \u017ee pro n\u00e1s d\u011blaj\u00ed to nejlep\u0161\u00ed. \u017de to nakonec to nejlep\u0161\u00ed nebylo, je v\u011bc jin\u00e1. Ale ur\u010dit\u011b n\u00e1m necht\u011bli ubl\u00ed\u017eit.<\/em><\/div>\n
„Odpustil jsi jim, vi\u010f?“ pro\u0159\u00edzl chladn\u00fd vzduch Tom\u016fv hlas. Zachumlan\u00fd do dlouh\u00e9 mikiny st\u00e1l u velk\u00e9ho francouzsk\u00e9ho okna a d\u00edval se do venkovn\u00ed zahrady. Nebyla to vesel\u00e1 pod\u00edvan\u00e1. Hol\u00e9 stromy, \u0161pinav\u00e9 p\u00edskov\u00e9 cesti\u010dky, pr\u00e1zdn\u00e9 jez\u00edrko, prochladl\u00e1 na\u0161edl\u00e1 zem, zbytky za\u017eloutl\u00e9 tr\u00e1vy.<\/div>\n
Bill zamy\u0161len\u011b pok\u00fdval hlavou. „Jo. Ur\u010dit\u011b cht\u011bli pro n\u00e1s to nejlep\u0161\u00ed, bohu\u017eel se jim to nepovedlo\u2026“ Zarazil se. „Uv\u011bdomil sis n\u011bkdy, \u017ee vlastn\u011b tenkr\u00e1t nebyli o moc star\u0161\u00ed ne\u017e jsme dneska my?“<\/div>\n
Tom se po n\u011bm p\u0159ekvapen\u011b ohl\u00e9dl.<\/div>\n
„T\u0159eba to moc nepl\u00e1novali, bylo jim p\u0159ece tak m\u00e1lo. Ur\u010dit\u011b to nebylo jednoduch\u00fd, kdy\u017e jsme p\u0159i\u0161li na sv\u011bt. A pak to asi n\u011bkde za\u010dalo sk\u0159\u00edpat a u\u017e to jelo.“ Bill se odml\u010del. P\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co pr\u00e1v\u011b \u0159ekl. Necht\u011bli p\u0159ij\u00edt o sv\u00e9 d\u011bti a p\u0159itom nemohli b\u00fdt spolu. Jak krut\u00e9!<\/div>\n
Vstal a odv\u00e1\u017en\u011b vykro\u010dil k bratrovi. „Tome, \u017eivot je p\u0159ece tak kr\u00e1tk\u00fd. Nem\u011blo by tady b\u00fdt m\u00edsto pro nen\u00e1vist, na to nem\u00e1me \u010das. Nemus\u00ed\u0161 je ch\u00e1pat, ale m\u011bl bys jim odpustit. Jednou jsou to rodi\u010de, to nezm\u011bn\u00ed\u0161\u2026“ Obejmul zezadu jeho shrben\u00e1 ramena. „T\u0159eba je n\u011bkdy pochop\u00edme\u2026“<\/div>\n
„Stra\u0161n\u011b mi chyb\u011bla, po\u0159\u00e1d jsem si p\u0159edstavoval, jak\u00fd to bude, a\u017e ji jednou potk\u00e1m. Jak\u00e1 asi bude? Co j\u00ed \u0159eknu? Pozn\u00e1 m\u011b? Cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot jsem v\u011b\u0159il, \u017ee se jednou setk\u00e1me. To m\u011b dr\u017eelo nad vodou. Ty nev\u00ed\u0161, co to je, kdy\u017e v\u0161echny d\u011bti maj\u00ed m\u00e1mu a jenom ty ne. Je to tak stra\u0161n\u00fd pocit. Hrozn\u00fd pr\u00e1zdno. B\u00edl\u00e1 mlha uprost\u0159ed. C\u00edt\u00ed\u0161 se jako n\u011bkdo, kdo mezi n\u011b nepat\u0159\u00ed. M\u00e1\u0161 to na sob\u011b jako st\u00edn. Kdyby byla mrtv\u00e1, snad by m\u011b litovali, ale takhle? Takhle to bylo tis\u00edckr\u00e1t hor\u0161\u00ed.“ Napjat\u00e9 svaly se zachv\u011bly. Do hlubok\u00e9ho hlasu se tla\u010dily slzy.<\/div>\n
„Poj\u010f sem,“ za\u0161eptal Bill pohnut\u011b. Oto\u010dil Toma \u010delem k sob\u011b a pevn\u011b ho objal. „Mus\u00ed\u0161 jim odpustit, kv\u016fli mn\u011b. Kv\u016fli n\u00e1m, kv\u016fli na\u0161\u00ed l\u00e1sce\u2026“ Hladil jeho dlouh\u00e1 z\u00e1da a tiskl jej k sob\u011b. Zoufale, ho\u0159ce, s v\u011b\u010dnou nad\u011bj\u00ed. St\u00e1hl mu \u010depici i se \u0161\u00e1tkem. Rozechv\u011blou rukou hladil hrub\u011b spleten\u00e9 vlasy. Uchopil jeho strhanou tv\u00e1\u0159 do sv\u00fdch dlan\u00ed. Vpil se o\u010dima do t\u011bch smutn\u00fdch o\u010d\u00ed. „U\u017e nikdy nebude\u0161 s\u00e1m. Nikdy t\u011b neopust\u00edm, slibuju, “ \u0161eptal hore\u010dnat\u011b.<\/div>\n
V Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch se zat\u0159pytily nov\u00e9 slzy. „Nepla\u010d, Tome. Nem\u016f\u017eu vid\u011bt tvoje slzy, trh\u00e1 mi to srdce.“ Bill ud\u011blal to jedin\u00e9, co v t\u00e9hle situaci ud\u011blat mohl. P\u0159itiskl sv\u00e9 hork\u00e9 rty na jeho chv\u011bj\u00edc\u00ed se \u00fasta. Cht\u011bl mu p\u0159edat svoji s\u00edlu, svoji odolnost a svoji jistotu. Na okam\u017eik zatou\u017eil, aby se nikdy nedozv\u011bd\u011bli tu zdrcuj\u00edc\u00ed pravdu a Tom byl znovu t\u00edm odv\u00e1\u017en\u00fdm, trochu drz\u00fdm klukem, kter\u00fd se po hlav\u011b vrhal do sebebl\u00e1zniv\u011bj\u0161\u00edch dobrodru\u017estv\u00ed a \u017eivot bral tak stra\u0161n\u011b lehce. Jak\u00e1 bude cena za odpu\u0161t\u011bn\u00ed? Co v\u0161echno jsem ochoten ob\u011btovat?<\/em><\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Tom dorazil na pozdn\u00ed sn\u00eddani n\u011bco po jeden\u00e1ct\u00e9. Bill tu z\u0159ejm\u011b je\u0161t\u011b nebyl. U kulat\u00e9ho, bohat\u011b prost\u0159en\u00e9ho stolu sed\u011bl jen David, rozko\u0161nicky si vychutn\u00e1val svoji rann\u00ed k\u00e1vu a \u010detl noviny. „Ehm\u2026 m\u016f\u017eu?“ David zdvihl o\u010di od roze\u010dten\u00fdch str\u00e1nek. „Ale jist\u011b,“ uk\u00e1zal rukou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[49],"tags":[],"class_list":["post-20638","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20638","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20638"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20638\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20638"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20638"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20638"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}