{"id":20641,"date":"2008-02-29T17:13:00","date_gmt":"2008-02-29T16:13:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20599"},"modified":"2008-02-29T17:13:00","modified_gmt":"2008-02-29T16:13:00","slug":"erf-llende-tr-umen-ii-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-ii-10\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen II 10."},"content":{"rendered":"
Do r\u00e1na u\u017e zb\u00fdvalo jen n\u011bkolik hodin.<\/div>\n
A\u010dkoli se oba sna\u017eili p\u0159esv\u011bd\u010dit toho druh\u00e9ho, \u017ee ji\u017e d\u00e1vno tvrd\u011b sp\u00ed a nevn\u00edmaj\u00ed vz\u00e1jemnou p\u0159\u00edtomnost, bylo jim naprosto jasn\u00e9, \u017ee tomu tak nen\u00ed. Oba m\u011bli hlavu plnou nemo\u017en\u00e9 l\u00e1sky a oba cht\u011bli zapomenout. Oba m\u011bli p\u0159ed o\u010dima objekt sv\u00e9 touhy, m\u011bli jej na dosah a oba v\u011bd\u011bli, \u017ee jim nikdy nebude pat\u0159it \u00fapln\u011b. Jak deprimuj\u00edc\u00ed pocit!<\/div>\n
Teprve sv\u00edt\u00e1n\u00ed p\u0159ineslo tou\u017eebn\u011b o\u010dek\u00e1vanou \u00falevu.<\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, jak ses vyspal?“ zeptal se David. Po nekone\u010dn\u00e9 noci u\u017e nemohl d\u00e1l p\u0159edst\u00edrat, \u017ee sp\u00ed.<\/div>\n
Tom si prot\u00e1hl rozl\u00e1man\u00e9 t\u011blo a zaz\u00edval na celou pusu. „Ale jo, dob\u0159e\u2026 A ty?“<\/div>\n
„\u00dapln\u011b skv\u011ble,“ vyhrkl rychle David a posadil se na posteli. Deku m\u011bl p\u0159ehozenou pouze p\u0159es doln\u00ed polovinu t\u011bla, tak\u017ee se Tomovi nab\u00edzel pohled na jeho odhalenou svalnatou hru\u010f, ten to ale v\u016fbec nevn\u00edmal. D\u00edval se na Davida, jako kdyby byl jen nehmotn\u00fdm st\u00ednem.<\/div>\n
„Jde\u0161 do koupelny nebo tam m\u016f\u017eu j\u00e1?“<\/div>\n
„Klidn\u011b b\u011b\u017e, po\u010dk\u00e1m.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ Tom se lehce zdvihl z postele a ani\u017e by zklaman\u00e9mu Davidovi v\u011bnoval jedin\u00fd pohled, povyt\u00e1hl si \u0161irok\u00e9 plandav\u00e9 pr\u00e1dlo, kter\u00e9 hrozilo sesunut\u00edm ka\u017edou vte\u0159inou, a sebejist\u011b zam\u00ed\u0159il do koupelny.<\/div>\n
David sed\u011bl jako ne\u0161\u0165astn\u00e1 hrom\u00e1dka na posteli a pohledem prov\u00e1zel Tom\u016fv zade\u010dek a\u017e do chv\u00edle, ne\u017e zmizel za dve\u0159mi. Nerozum\u00edm tomu. Pro\u010d cht\u011bl b\u00fdt se mnou na pokoji, kdy\u017e na m\u011b ani nepromluv\u00ed? T\u011b\u0161il jsem se jako malej kluk, kdy\u017e mi \u0159ekl, \u017ee budeme ubytovan\u00fd spolu\u2026 a zat\u00edm\u2026 celej ve\u010der str\u00e1vil s Billem. Pro\u010d s n\u00edm teda necht\u011bl b\u00fdt na pokoji? Pro\u010d cht\u011bl bydlet se mnou?<\/em> Zamy\u0161len\u011b se polo\u017eil zp\u00e1tky na postel a d\u00edval se na Tomovy v\u011bci r\u016fzn\u011b poh\u00e1zen\u00e9 po pokoji. Nikdy by m\u011b nenapadlo, \u017ee jednou s n\u00edm budu sp\u00e1t ve stejn\u00e9m pokoji a d\u00edvat se na jeho osobn\u00ed v\u011bci, oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 ze sebe svl\u00e9kl, ty jeho v\u011b\u010dn\u00e9 \u010depice a \u0161\u00e1tky a \u010delenky\u2026 Na v\u0161em jsou jeho stopy. Kdyby mi to n\u011bkdo p\u0159ed p\u00e1r m\u011bs\u00edci \u0159ekl, odpov\u011bd\u011bl bych mu, \u017ee se do\u010dista zbl\u00e1znil. Co se od t\u00e9 doby zm\u011bnilo? Hodn\u011b a p\u0159ece nic. P\u0159i\u0161el Bill. A\u017e teprve Bill prolomil ledy\u2026 m\u011bl bych mu b\u00fdt vlastn\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee mi Toma p\u0159ivedl zp\u00e1tky do cesty. Vd\u011b\u010dn\u00fd Billovi?Pro\u010d? Stejn\u011b m\u011b \u010dek\u00e1 jen od\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed\u2026<\/em><\/div>\n
Kapi\u010dky chladn\u00e9 vody dopadaly na dlouh\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo a p\u0159in\u00e1\u0161ely jeho majiteli obrovskou \u00falevu. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima si vychutn\u00e1val ten nesm\u00edrn\u011b osv\u011b\u017euj\u00edc\u00ed pocit a u\u017e\u00edval se vzpom\u00ednky na bratra p\u0159ed n\u011bkolika hodinami. P\u0159em\u00fd\u0161lel celou noc, nemohl usnout a teprve nad r\u00e1nem dosp\u011bl ke kone\u010dn\u00e9mu rozhodnut\u00ed. Uv\u011bdomil si toti\u017e jednu velice podstatnou v\u011bc. Nesm\u00edme pokou\u0161et osud. P\u0159ivedl mi do cesty toho \u00fa\u017easn\u00e9ho \u010dlov\u011bka proto, abychom spolu byli \u0161\u0165astn\u00ed, ne proto, abychom si navz\u00e1jem p\u0159ivodili zk\u00e1zu. Nesm\u00edm to zni\u010dit. Bill m\u00e1 pravdu. V\u017edycky jsem byl rebel, ka\u0161lal jsem na sv\u00e9 okol\u00ed\u2026 pro\u010d to te\u010f m\u011bnit? Pro\u010d? Jsem si naprosto jist\u00fd, \u017ee jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, na kter\u00e9m mi z\u00e1le\u017e\u00ed v\u00edc na n\u011b mn\u011b sam\u00e9m, m\u011b neodsoud\u00ed, nem\u016f\u017ee\u2026 je to toti\u017e on, kv\u016fli n\u011bmu\u017e se vrh\u00e1m po hlav\u011b do toho pekla, kter\u00e9 n\u00e1m ten n\u011bkdo naho\u0159e p\u0159ichystal. Ale j\u00e1 to chci risknout. On mi za to stoj\u00ed!<\/em> Zabalil sv\u00e9 t\u011blo do velik\u00e9 hu\u0148at\u00e9 osu\u0161ky a vyt\u00e1hl kart\u00e1\u010dek na zuby a pastu. Spokojen\u011b se prozp\u011bvoval a nevn\u00edmal, \u017ee zubn\u00ed pastou zaprskal u\u017e cel\u00e9 umyvadlo. Kdy naposledy jsem si zp\u00edval r\u00e1no v koupeln\u011b? Nev\u00edm, ale je to \u00fa\u017easn\u00fd pocit. To mi v\u011b\u0159te!<\/em><\/div>\n
Z koupelny vy\u0161el naprosto jin\u00fd Tom, ne\u017e jak\u00fd odch\u00e1zel. David si nemohl t\u00e9 prom\u011bny nev\u0161imnout.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161\u2026 koupelna je voln\u00e1,“ usm\u00e1l se Tom na p\u0159ekvapen\u00e9ho Davida.<\/div>\n
Sklonil se k otev\u0159en\u00e9 ta\u0161ce a chv\u00edli se v n\u00ed p\u0159ehraboval. Hledal \u010dist\u00e9 pr\u00e1dlo. Kone\u010dn\u011b se poda\u0159ilo, nad \u00falovkem zaj\u00e1sal a nah\u00e1zel \u010dist\u00e9 oble\u010den\u00ed na jednu hromadu. Po\u0159\u00e1d si ti\u0161e pobrukoval p\u00edsni\u010dku a jako kdyby \u00fapln\u011b zapomn\u011bl na Davidovu p\u0159\u00edtomnost, bezosty\u0161n\u011b odhodil vlhk\u00fd ru\u010dn\u00edk a z\u00e1dy k n\u011bmu se za\u010dal obl\u00e9kat.<\/div>\n
David jen polkl. Nikdy p\u0159edt\u00edm Toma nah\u00e9ho nevid\u011bl a ani ne\u010dekal, \u017ee se mu to kdy po\u0161t\u011bst\u00ed. Ten je strnule z\u00edral na \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo se zbytky lehk\u00e9ho op\u00e1len\u00ed od l\u00e9ta a vr\u00fdval si do pam\u011bti ka\u017edi\u010dk\u00fd z\u00e1hyb k\u016f\u017ee.<\/div>\n
„Co je?“ oto\u010dil se p\u0159ekvapen\u011b Tom u\u017e \u00fapln\u011b oble\u010den\u00fd. „Ty se\u0161 tu po\u0159\u00e1d? Koupelna u\u017e je d\u00e1vno voln\u00e1.“<\/div>\n
Zmaten\u011b pok\u00fdval hlavou. „Hned tam b\u011b\u017e\u00edm.“ V\u011bd\u011bl, \u017ee te\u010f mus\u00ed je\u0161t\u011b p\u011bkn\u011b po\u010dkat pod pe\u0159inou, pokud se nechce p\u0159ed Tomem nav\u017edycky ztrapnit.<\/div>\n
Na\u0161t\u011bst\u00ed Tom byl zam\u011bstnan\u00fd \u00fapln\u011b n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm. „Jdu dol\u016f na sn\u00eddani, tak zat\u00edm.“ Jen m\u00e1vl rukou a byl pry\u010d.<\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026.<\/div>\n
Na sn\u00eddani dorazil Bill jako prvn\u00ed, dokonce i Gustav p\u0159i\u0161el a\u017e po n\u011bm a to u\u017e bylo co \u0159\u00edct. Sed\u011bl u stolu s otev\u0159en\u00fdmi novinami a v ruce dr\u017eel \u0161\u00e1lek s hork\u00fdm \u010dajem. Po o\u010dku pozoroval vstupn\u00ed dve\u0159e do j\u00eddelny a \u010dekal, s jakou se bratr objev\u00ed. Minuty pomalu ub\u00edhaly, ale Tom nikde. Bill sn\u00eddal u\u017e skoro hodinu a po Tomovi ani stopa a co bylo hor\u0161\u00ed, ani David na sn\u00eddani nep\u0159i\u0161el. Zklaman\u011b se zdvihl a vr\u00e1til se zp\u00e1tky na pokoj s n\u00e1ladou zka\u017eenou, jak jen m\u016f\u017ee b\u00fdt.<\/div>\n
Otr\u00e1ven\u011b sb\u00edral sv\u00e9 oble\u010den\u00ed, roztrou\u0161en\u00e9 po pokoji, a na\u0161tvan\u011b ho p\u011bchoval do otev\u0159en\u00e9 ta\u0161ky.<\/div>\n
\u0164uk, \u0165uk, \u0165uk\u2026 ozvalo se tich\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed. Bill strnul uprost\u0159ed pohybu.<\/div>\n
„D\u00e1le,“ zvolal nejist\u011b a pro ka\u017ed\u00fd p\u0159\u00edpad si rukou prohr\u00e1bl vlasy. Zrychlen\u00e1 srde\u010dn\u00ed \u010dinnosti mu napov\u011bd\u011bla, kdo asi stoj\u00ed za zav\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi a pr\u00e1v\u011b se chyst\u00e1 zm\u00e1\u010dknout kliku.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ objevila se ve dve\u0159\u00edch Tomova hezk\u00e1 tv\u00e1\u0159. „Nebyl jsi na sn\u00eddani, tak jsem p\u0159i\u0161el za tebou sem, nevad\u00ed?“<\/div>\n
„Ne, v pohod\u011b, jen poj\u010f d\u00e1l. U\u017e jsem byl na sn\u00eddani, asi jsme se minuli.“ Bill shodil otev\u0159enou ta\u0161ku z k\u0159esla a pokynul Tomovi rukou, \u017ee se m\u016f\u017ee posadit. S\u00e1m si sedl na rozh\u00e1zenou postel. Vy\u010dk\u00e1val, s \u010d\u00edm Tom za\u010dne.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Bille \u2026 ta dne\u0161n\u00ed noc\u2026“ spustil Tom a opatrn\u011b si p\u0159isedl k Billovi na postel.<\/div>\n
\u00dadery Billova srdce muselo b\u00fdt sly\u0161et a\u017e v recepci. Rukama nerv\u00f3zn\u011b sv\u00edral kolena, c\u00edtil, \u017ee ho Tom pozoruje, ale nev\u011bd\u011bl, co se mu asi tak hon\u00ed hlavou a to v\u016fbec nebylo p\u0159\u00edjemn\u00e9. Odv\u00e1\u017eil se po n\u011bm st\u0159elit pohledem.<\/div>\n
„Bille? Ty se styd\u00ed\u0161? Tomu nev\u011b\u0159\u00edm.“ K jeho velk\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed se na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i rozprost\u00edral vcelku pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv, o\u010di mu z\u00e1\u0159ily jako dva kam\u00ednky. Dlouho ho nevid\u011bl takhle \u0161\u0165astn\u011b se usm\u00edvat. \u017de by?<\/em> Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b se zad\u00edval na Tomovu ruku, kter\u00e1 se usadila na jeho stehn\u011b.<\/div>\n
„Tome?“ vydechl t\u00e1zav\u011b s pohledem up\u0159en\u00fdm na bratrovu ruku. To u\u017e ale c\u00edtil Tom\u016fv hork\u00fd dech pobl\u00ed\u017e sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Ano?“ za\u0161eptal a posunul ruku trochu v\u00fd\u0161. V\u0161iml si, \u017ee Bill\u016fv hrudn\u00edk se nyn\u00ed zdv\u00edh\u00e1 o pozn\u00e1n\u00ed rychleji, ne\u017e kdy\u017e p\u0159i\u0161el. Jeho pohled n\u00e1sledoval ruku. Klouzal po Billov\u011b t\u011ble a s uspokojen\u00edm zji\u0161\u0165oval, \u017ee br\u00e1\u0161ka se jeho lask\u00e1n\u00ed nejen\u017ee nebr\u00e1n\u00ed, ale dokonce mu vych\u00e1z\u00ed vst\u0159\u00edc.<\/div>\n
„Hodn\u011b jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel,“ \u0161eptal hore\u010dnat\u011b. „Nespal jsem skoro do r\u00e1na\u2026 Nechci, abychom byli ne\u0161\u0165astn\u00ed. Chci t\u011b, Bille, tolik po tob\u011b tou\u017e\u00edm. U\u017e to v sob\u011b d\u00e1l nechci ub\u00edjet. Nechci ti ubli\u017eovat. M\u00e1\u0161 pravdu, chci b\u00fdt s tebou\u2026 dot\u00fdkat se t\u011b, kdykoli budu cht\u00edt, milovat se s tebou\u2026 Nem\u016f\u017eu zapomenout\u2026“ Tom\u016fv \u0161epot pomalu ale jist\u011b zanikal v k\u016f\u017ei na Billov\u011b krku, k n\u00ed\u017e se Tom nedo\u010dkav\u011b p\u0159itiskl. Rty zanech\u00e1val vlhkou stopu, zat\u00edmco dlan\u00ed pevn\u011b klouzal z Billova stehna vzh\u016fru k b\u0159\u00ed\u0161ku.<\/div>\n
Ani ve sv\u00fdch nejdivo\u010dej\u0161\u00edch snech si Bill nep\u0159edstavoval takov\u00fd happy end. Je to jak z poh\u00e1dky<\/em>, pomyslel si, kdy\u017e nedo\u010dkav\u011b stahoval Toma na sebe. Hbit\u011b mu p\u0159et\u00e1hl tri\u010dko p\u0159es hlavu, stehny objal bratrovy \u0161t\u00edhl\u00e9 boky a pono\u0159il se do Tomova nesnesiteln\u011b vzru\u0161uj\u00edc\u00edho lask\u00e1n\u00ed. Hladil dlan\u011bmi sametov\u00e1 z\u00e1da, c\u00edtil se tak nev\u00fdslovn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd. Je\u0161t\u011b pevn\u011bji se p\u0159itiskl k tomu nesm\u00edrn\u011b p\u0159ita\u017eliv\u00e9mu t\u011blu, kter\u00e9 sv\u00edral v n\u00e1ru\u010di, a p\u0159ekulil si jej pod sebe.<\/div>\n
Miliony hv\u011bzdi\u010dek tan\u010dily p\u0159ed Tomov\u00fdma o\u010dima a on se znovu a znovu uji\u0161\u0165oval, \u017ee jeho rozhodnut\u00ed muselo b\u00fdt spr\u00e1vn\u00e9. Jak jinak si vysv\u011btlit tu obrovskou v\u00e1\u0161e\u0148, kter\u00e1 n\u00e1s navz\u00e1jem stravuje?Byli jsme stvo\u0159eni pro sebe. Jinak to mo\u017en\u00e9 nen\u00ed! L\u00e1sko\u2026<\/em> \u017d\u00e1dostiv\u011b se prohnul v bedrech a zabo\u0159il prsty hloub\u011bji do bratrov\u00fdch rozcuchan\u00fdch vlas\u016f. Tentokr\u00e1t se Bill ani nemusel moc sna\u017eit. Odlou\u010den\u00ed a emocemi prosycen\u00e1 atmosf\u00e9ra posledn\u00edch dn\u00ed v\u00fdrazn\u011b napomohly Tomov\u00fdm zjit\u0159en\u00fdm smysl\u016fm a nevybou\u0159en\u00e9 t\u011blo s povd\u011bkem p\u0159ijalo uvoln\u011bn\u00ed.<\/div>\n
Le\u017eel na boku s hlavou podep\u0159enou a pozoroval ten hezk\u00fd obli\u010dej s roztomilou pihou na tv\u00e1\u0159i, jak se postupn\u011b zklid\u0148uje, a sm\u00ed\u0159en\u00ed prostupuje v\u0161emi vrstvami t\u011bla k povrchu.<\/div>\n
„M\u011bl by ses obl\u00e9knout, Gustav tu m\u016f\u017ee b\u00fdt ka\u017edou chv\u00edli,“ za\u0161eptal.<\/div>\n
Tom jen zmo\u017een\u011b pok\u00fdval hlavou a s povzdechem se zdvihl z postele. Zap\u00ednal si p\u00e1sek u kalhot, kdy\u017e pohledem sklouzl k bratrovi, le\u017e\u00edc\u00edmu dosud zamy\u0161len\u011b na rozh\u00e1zen\u00e9 posteli. Klekl si k n\u011bmu a uchopil jeho bledou ruku do sv\u00e9: „Chci, abys v\u011bd\u011bl, Bille, \u017ee to pro m\u011b hodn\u011b znamen\u00e1.“ Jemn\u011b p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na Billovu tv\u00e1\u0159 a odstoupil od n\u011bj.<\/div>\n
Pr\u00e1v\u011b v\u010das, nebo\u0165 se rozlet\u011bly dve\u0159e a do pokoje ve\u0161el napapkan\u00fd a spokojen\u00fd Gustav. Trochu se zarazil, kdy\u017e uvid\u011bl Toma, ne\u010dekal ho tu, ale na druhou stranu si uv\u011bdomoval, \u017ee si mus\u00ed zvyknout na to, \u017ee po tom v\u0161em, co mezi nimi bylo, spolu dvoj\u010data p\u0159ece jen komunikovat mus\u00ed. Jsou to p\u0159ece br\u00e1chov\u00e9, ne?<\/em> P\u0159esv\u011bd\u010doval s\u00e1m sebe.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 u\u017e jdu,“ prohodil Tom vesele, „uvid\u00edme se pozd\u011bji\u2026 m\u011bjte se p\u00e1nov\u00e9.“ Rozlou\u010dil se a chvatn\u011b ode\u0161el.<\/div>\n
Gustav se nech\u00e1pav\u011b oto\u010dil po zav\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00edch. „Co se mu stalo?“<\/div>\n
„Co by se mu m\u011blo st\u00e1t?“ podivil se naoko Bill a vyhrabal se z postele. „Prost\u011b m\u00e1 dobrou n\u00e1ladu,“ dodal a znovu se pustil do balen\u00ed sv\u00fdch v\u011bc\u00ed.<\/div>\n
Jakmile Tom vy\u0161el na chodbu a zav\u0159el za sebou dve\u0159e, musel se zastavit. Tolik z\u00e1\u017eitk\u016f a emoc\u00ed b\u011bhem kr\u00e1tk\u00e9 chv\u00edle bylo i pro n\u011bj p\u0159\u00edli\u0161. Op\u0159el se z\u00e1dy o st\u011bnu a zhluboka vydechl. Po tv\u00e1\u0159i se mu rozprost\u0159el bla\u017een\u00fd \u00fasm\u011bv. P\u0159\u00e1l si, aby tenhle pocit nekone\u010dn\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed nikdy nezmizel.<\/div>\n
Kdy\u017e se trochu zklidnil, oto\u010dil se a vydal se k sv\u00e9mu pokoji, aby si tak\u00e9 sbalil v\u011bci. Bez pov\u0161imnut\u00ed m\u00edjel pokoj soused\u00edc\u00ed p\u0159es chodbu s pokojem jeho bratra a v\u016fbec ho nenapadlo, \u017ee jeho tich\u00e9 rozj\u00edm\u00e1n\u00ed m\u011blo ml\u010denliv\u00e9ho sv\u011bdka.<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Do r\u00e1na u\u017e zb\u00fdvalo jen n\u011bkolik hodin. A\u010dkoli se oba sna\u017eili p\u0159esv\u011bd\u010dit toho druh\u00e9ho, \u017ee ji\u017e d\u00e1vno tvrd\u011b sp\u00ed a nevn\u00edmaj\u00ed vz\u00e1jemnou p\u0159\u00edtomnost, bylo jim naprosto jasn\u00e9, \u017ee tomu tak nen\u00ed. Oba m\u011bli hlavu plnou nemo\u017en\u00e9 l\u00e1sky a oba cht\u011bli zapomenout. Oba<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[49],"tags":[],"class_list":["post-20641","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20641","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20641"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20641\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20641"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20641"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20641"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}