{"id":20646,"date":"2008-02-29T17:11:00","date_gmt":"2008-02-29T16:11:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20604"},"modified":"2008-02-29T17:11:00","modified_gmt":"2008-02-29T16:11:00","slug":"erf-llende-tr-umen-ii-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-ii-5\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen II 5."},"content":{"rendered":"
Velmi n\u011b\u017en\u011b se Tom p\u0159itiskl k t\u011bm nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdm rt\u016fm, necht\u011bl nic usp\u011bchat, vy\u010dk\u00e1val, u\u017e\u00edval si bl\u00edzkost milovan\u00e9ho \u010dlov\u011bka. T\u011blem mu proch\u00e1zelo tolik n\u00e1dhern\u00fdch pocit\u016f, \u017ee se b\u00e1l, \u017ee ho to roztrh\u00e1. Opatrn\u011b vzt\u00e1hl ruce a polo\u017eil je na Billovy boky. Ve chv\u00edli, kdy se jejich t\u011bla dotkla, v\u011bd\u011bli, \u017ee je u\u017e nic nezastav\u00ed. Bill nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee se mu to nezd\u00e1, \u017ee se skute\u010dn\u011b Toma dot\u00fdk\u00e1, \u017ee c\u00edt\u00ed jeho hork\u00e9 rty na sv\u00e9m krku, \u017ee mu m\u016f\u017ee rukama proniknout pod tri\u010dko a hladit ploch\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko. „Tome, tolik jsem si p\u0159\u00e1l, abys tohle ud\u011blal\u2026“ \u0161eptal p\u0159er\u00fdvan\u011b Bill, zat\u00edmco z n\u011bj Tom stahoval \u00fazk\u00e9 \u010dern\u00e9 tri\u010dko a pokl\u00e1dal jej na koberec. „J\u00e1 v\u00edm\u2026“ Uc\u00edtil Tom\u016fv hork\u00fd dech, zaklonil hlavu a slastn\u011b zast\u00e9nal, kdy\u017e se dychtiv\u00e1 \u00fasta p\u0159ibl\u00ed\u017eila k m\u00edstu, kde hluboko pod k\u016f\u017e\u00ed bilo jeho \u0161\u0165astn\u00e9 srdce. Tom sev\u0159el rty kolem drobn\u00e9 bradavky, hladil ji jazykem, hr\u00e1l si s n\u00ed, pro Billa bylo jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 mu\u010den\u00edm.<\/div>\n
Oba byli tak zabran\u00ed jeden do druh\u00e9ho, \u017ee p\u0159eslechli zaklep\u00e1n\u00ed. „Ehm,“ ozvalo se zaka\u0161l\u00e1n\u00ed, „my po\u010dk\u00e1me“. Tom r\u00e1zem ustal s lask\u00e1n\u00edm Billova b\u0159\u00ed\u0161ka, zdvihl hlavu a mezi dve\u0159mi spat\u0159il Gustava. Ne\u017e sta\u010dil zareagovat, dve\u0159e se op\u011bt zav\u0159ely. Pohl\u00e9dl zp\u011bt na Billa, kter\u00fd le\u017eel u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 nah\u00fd na zemi, chv\u011bl se a v\u016fbec nebyl schopen vn\u00edmat p\u0159\u00edtomnost. Byl \u00fapln\u011b om\u00e1men\u00fd Tomov\u00fdmi doteky a n\u011b\u017enostmi. To ne, sakra. Nechat se takhle blb\u011b p\u0159istihnout \u2026 Jsem idiot.<\/em> Ve\u0161ker\u00e9 vzru\u0161en\u00ed bylo r\u00e1zem pry\u010d.<\/div>\n
„Vst\u00e1vej, Bille, d\u011blej, oble\u010d se,“ procedil Tom mezi zuby a hodil po Billovi kousky oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 mu p\u0159ed chv\u00edl\u00ed s takovou n\u011bhou svl\u00e9kal. Hore\u010dnat\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel. Jakmile se ozvalo zaklep\u00e1n\u00ed znovu, vysko\u010dil a \u0161el ke dve\u0159\u00edm. Na chodb\u011b st\u00e1l Gustav s Davidem. „Tak u\u017e se\u0161 hotovej?“ zeptal se David rozpustile a p\u0159em\u011b\u0159il si jeho postavu o\u010dima. „Co?“ vyvalil Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b o\u010di. Doufal, \u017ee je to jen n\u011bjak\u00fd vtip, nev\u011b\u0159il, \u017ee by Gustav tlumo\u010dil d\u00e1l, co p\u0159ed chv\u00edl\u00ed vid\u011bl. „\u0158\u00edkal jsem Davidovi, \u017ee ses zrovna p\u0159evl\u00e9kal, tak jsme rad\u0161i \u010dekali na chodb\u011b, v\u00ed\u0161?“ vysv\u011btloval Gustav pohotov\u011b.<\/div>\n
„Mus\u00edme si promluvit,“ spustil David a u\u017e se hrnul k Tomovi do pokoje. „Georg p\u0159ijde hned, je\u0161t\u011b s n\u011bk\u00fdm telefonoval \u2026 J\u00e9, Bille, ty se\u0161 tu taky? Jak se c\u00edt\u00ed\u0161? No prima, tak to jsme v\u0161ichni pohromad\u011b. \u00c1 \u2026 Georg dorazil, v\u00fdborn\u011b\u2026 Tak poslouchejte. M\u00e1m pro v\u00e1s \u00fa\u017easnou novinku\u2026“ a za\u010dal kluky seznamovat s pl\u00e1nem na chystanou report\u00e1\u017e, o kter\u00e9 u\u017e s Billem p\u0159edchoz\u00ed ve\u010der hovo\u0159il. Bill sed\u011bl naprosto konsternovan\u011b v k\u0159esle a sna\u017eil se vn\u00edmat, co se kolem n\u011bj d\u011bje, ale zbytky kocoviny v kombinaci s Tomov\u00fdm naprosto p\u0159ekvapiv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm mu to hodn\u011b zt\u011b\u017eovaly.<\/div>\n
„Na to zapome\u0148\u2026 do toho nejdu.“ David trp\u011bliv\u011b polo\u017eil ruku na Tomovo p\u0159edlokt\u00ed. „Ne, \u0159ekl jsem ne, nerozum\u00ed\u0161 n\u011bmecky \u010di co?“ odsekl Tom a vytrhl svou ruku zpod Davidova sev\u0159en\u00ed. David jen povzdechl. Nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e se k n\u011bmu takhle Tom choval p\u0159ed ostatn\u00edmi, ale vid\u011bl na n\u011bm, \u017ee je na\u0161tvan\u00fd a to nezna\u010dilo nic dobr\u00e9ho, proto to ani nekomentoval. „No nic, promyslete si to, a \u0159eknete mi koncem t\u00fddne, jak jste se rozmysleli, jo?“ Je\u0161t\u011b sta\u010dil spiklenecky mrknout na Billa a ode\u0161el, aby nechal kluk\u016fm prostor si o tom promluvit. Tom st\u00e1l u okna a d\u00edval se ven. V\u0161echno v n\u011bm v\u0159elo. M\u011bl takovou zlost, jen nev\u011bd\u011bl, na koho a na co nejv\u00edc. Nebudu nikomu d\u011blat \u0161a\u0161ka. Nestoj\u00edm o to, aby cel\u00e9 N\u011bmecko v\u011bd\u011blo, jestli jdu r\u00e1no nejd\u0159\u00edv do sprchy a pak na z\u00e1chod nebo naopak \u2026 nebo jestli sn\u00edd\u00e1m m\u00edchan\u00e1 vejce nebo p\u00e1rky.<\/em><\/div>\n
„T\u0159eba to nen\u00ed tak \u0161patn\u00fd n\u00e1pad,“ ozval se po chvilce Bill. V mysli mu vytanula vzpom\u00ednka, \u017ee p\u0159ed t\u00edm alkoholov\u00fdm d\u00fdch\u00e1nkem u\u017e o tomhle s Davidem mluvil a \u017ee mu sl\u00edbil pokusit se Toma p\u0159esv\u011bd\u010dit. Tom se po n\u011bm oto\u010dil jako vztekl\u00fd \u010dert\u00edk. „Jestli by tob\u011b nevadilo odhalovat svoje soukrom\u00ed p\u0159ed cel\u00fdm n\u00e1rodem, tak m\u011b teda jo,“ vztekal se, pot\u0159eboval n\u011bkde vyl\u00edt nahromad\u011bn\u00fd vztek a Bill se uk\u00e1zal b\u00fdt t\u00edm vhodn\u00fdm objektem. „Tome\u2026 pro\u010d se tomu tak br\u00e1n\u00ed\u0161? Pot\u0159ebujeme m\u00e9dia, to p\u0159ece v\u00ed\u0161 s\u00e1m. P\u00e1r dn\u00ed tu s n\u00e1mi bude n\u011bjak\u00fd novin\u00e1\u0159, stejn\u011b s tebou nebude tr\u00e1vit 24 hodin denn\u011b, uvid\u00ed, jenom co my budeme cht\u00edt, aby vid\u011bl, tak o co ti, proboha, jde?“ zkou\u0161el to st\u00e1le je\u0161t\u011b sm\u00edrn\u011b Bill. Tom u\u017e brun\u00e1tn\u011bl, Bill mu vzdoroval a dokonce je\u0161t\u011b p\u0159ed kluky, rozpalovalo ho to na nejvy\u0161\u0161\u00ed mo\u017enou m\u00edru.<\/div>\n
Gustav je ml\u010dky pozoroval, necht\u011bl se mezi n\u011b pl\u00e9st. Zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee spolu z\u0159ejm\u011b udr\u017euj\u00ed vztah i pot\u00e9, co vy\u0161lo najevo, \u017ee jsou dvoj\u010data, pro n\u011bj bylo ot\u0159esem. Byl hodn\u011b tolerantn\u00ed, ale tohle bylo p\u0159\u00edli\u0161 i na n\u011bj. Po\u0159\u00e1d si vybavoval tu sc\u00e9nu, kdy otev\u0159el dve\u0159e a na koberci le\u017eel Bill s t\u00edm neuv\u011b\u0159iteln\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i, t\u011blo propleten\u00e9 s Tomem a ten Tom\u016fv pohled, kdy\u017e zdvihl hlavu od Billova t\u011bla. Ty o\u010di\u2026 Ot\u0159epal se. „Nev\u00edm pro\u010d, ale m\u00e1m takov\u00fd pocit, \u017ee o tu report\u00e1\u017e tu vlastn\u011b v\u016fbec nejde. Tohle nem\u00e1 smysl, u\u017e jsem ti, Tome, jednou \u0159ekl, \u017ee se chov\u00e1\u0161 jako pitomec. Necht\u011bj, abych to musel opakovat.“ Oto\u010dil se na Georga a na Billa, „poj\u010fte, nech\u00e1me ho tu \u2026 Tohle je ztr\u00e1ta \u010dasu.“ Automaticky se zdvihl a obr\u00e1til se ke dve\u0159\u00edm. Georg je\u0161t\u011b chv\u00edli vy\u010dk\u00e1val, ale kdy\u017e se Tom nehodlal od okna vzd\u00e1lit ani na milimetr, vzdal to a n\u00e1sledoval Gustava. „Z\u016fstanu tady, Gusty, pot\u0159ebuju s Tomem je\u0161t\u011b mluvit,“ prohodil Bill sm\u011brem k odch\u00e1zej\u00edc\u00edm kluk\u016fm.<\/div>\n
Dvoj\u010data v m\u00edstnosti osam\u011bla. Nap\u011bt\u00ed v pokoji bylo tak hust\u00e9, \u017ee by se dalo kr\u00e1jet. „Jdi pry\u010d, Bille.“ „Co to do tebe zase vjelo?“ „Nesly\u0161el jsi m\u011b? Jdi pry\u010d, pros\u00edm.“ „Tak mi alespo\u0148 vysv\u011btli, co to m\u011blo znamenat. Gustav n\u00e1s vid\u011bl, vi\u010f? A tebe to \u0161tve, proto\u017ee ty, n\u00e1\u0161 pan dokonal\u00fd, najednou tak dokonal\u00fd nejsi. Nem\u00e1m pravdu? Je to to, co t\u011b \u0161tve? Tak bu\u010f aspo\u0148 up\u0159\u00edmnej, Tome, a jestli nechce\u0161 bejt up\u0159\u00edmnej ke mn\u011b, tak bu\u010f aspo\u0148 k sob\u011b.“ Oto\u010dil Toma za rameno k sob\u011b. \u010cekal, \u017ee se poh\u00e1daj\u00ed, a proto ho p\u0159ekvapilo, \u017ee v jeho tv\u00e1\u0159i nen\u00ed ani stopa po vzteku, naopak jeho tv\u00e1\u0159 byla pln\u00e1 smutku, o\u010di se mu tak divn\u011b leskly. „Tome, copak je?“ zeptal se ti\u0161e. Odm\u00edtav\u011b zavrt\u011bl hlavou:“Bille, netrap m\u011b. Nech m\u011b samotn\u00e9ho, pros\u00edm.“ Bill jen pok\u00fdval hlavou. „Dob\u0159e, ale kdyby sis pot\u0159eboval promluvit, v\u00ed\u0161, kde m\u011b hledat.“<\/div>\n
Po t\u00e9to ud\u00e1losti se Tom\u016fv zdravotn\u00ed stav znovu prudce zhor\u0161il. Bill se tr\u00e1pil p\u0159i pohledu na to, jak se jeho deprese den ode dne prohlubovala, ale pomoci mu nedok\u00e1zal. Kdykoli za n\u00edm p\u0159i\u0161el, na\u0161el jeho dve\u0159e nedobytn\u011b zav\u0159en\u00e9. V posledn\u00edm z\u00e1blesku nad\u011bje se dokonce obr\u00e1til i na Davida. Jestli k Davidovi n\u011bco c\u00edt\u00ed, t\u0159eba mu to pom\u016f\u017ee dostat se zase zp\u00e1tky.<\/em> Jen s nejv\u011bt\u0161\u00edm sebezap\u0159en\u00edm se d\u00edval, jak za n\u00edm David odch\u00e1z\u00ed, ale za chv\u00edli byl zp\u00e1tky. Ani jemu se nepoda\u0159ilo k Tomovi proniknout.<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Velmi n\u011b\u017en\u011b se Tom p\u0159itiskl k t\u011bm nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdm rt\u016fm, necht\u011bl nic usp\u011bchat, vy\u010dk\u00e1val, u\u017e\u00edval si bl\u00edzkost milovan\u00e9ho \u010dlov\u011bka. T\u011blem mu proch\u00e1zelo tolik n\u00e1dhern\u00fdch pocit\u016f, \u017ee se b\u00e1l, \u017ee ho to roztrh\u00e1. Opatrn\u011b vzt\u00e1hl ruce a polo\u017eil je na Billovy boky. Ve chv\u00edli,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[49],"tags":[],"class_list":["post-20646","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20646","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20646"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20646\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20646"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20646"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20646"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}