{"id":20648,"date":"2008-02-29T17:10:00","date_gmt":"2008-02-29T16:10:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20606"},"modified":"2008-02-29T17:10:00","modified_gmt":"2008-02-29T16:10:00","slug":"erf-llende-tr-umen-ii-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-ii-3\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen II 3."},"content":{"rendered":"
„Tak na nejlep\u0161\u00ed kapelu 21. stolet\u00ed!“ zak\u0159i\u010del David, kdy\u017e jim \u010d\u00ed\u0161n\u00edk otv\u00edral v po\u0159ad\u00ed u\u017e asi p\u00e1tou l\u00e1hev \u0161ampa\u0148sk\u00e9ho. Kluci a v\u0161ichni z jejich t\u00fdmu oslavovali jejich prvn\u00ed velk\u00fd koncert, kter\u00fd byl doslova \u010dasovanou bombou. Nikdo ne\u010dekal takov\u00fd \u00fasp\u011bch, museli dvakr\u00e1t p\u0159id\u00e1vat, publikum je v\u016fbec necht\u011blo pustit z podia pry\u010d. „Teda \u0159eknu v\u00e1m, tohle jsem v\u00e1\u017en\u011b ne\u010dekal\u2026 J\u00f3 a je to\u2026 te\u010f se teprve rozto\u010d\u00ed spir\u00e1la, to uvid\u00edte.“ pokra\u010doval David a upil ze \u0161t\u00edhl\u00e9 sklenky p\u0159\u00edjemn\u011b vychlazen\u00e9 bublinky. „V\u0161ichni m\u00e1te obrovskou pochvalu, obrovskou\u2026“ zase trochu upil. „Bille, ty tvoje \u0159e\u010di byly v\u00e1\u017en\u011b skv\u011bl\u00fd, lidem se to l\u00edbilo, vyhecoval jsi je \u2026bo\u017ee, jak zp\u00edvali a k\u0159i\u010deli \u2026 j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee je na tebe spolehnut\u00ed. Prost\u011b to v sob\u011b m\u00e1\u0161.“ Bill se skromn\u011b zaculil. Davidova chv\u00e1la mu d\u011blala dob\u0159e.<\/div>\n
M\u011bl pravdu. Bill se pro tohle narodil. Jakmile vystoupil na podium, r\u00e1zem z n\u011bj spadla nervozita, \u017ee se n\u011bco pokaz\u00ed, strach z nezn\u00e1m\u00e9ho, zapomn\u011bl na ho\u0159kost z toho, jak jej Tom odpoledne nechal v koupeln\u011b, nemyslel na strach, \u017ee by ho mohl definitivn\u011b ztratit. Kdy\u017e zazn\u011bly prvn\u00ed t\u00f3ny Tomovy kytary, k nim\u017e se postupn\u011b p\u0159idaly bubny a Georgova basovka, a Bill vystoupil ze st\u00ednu backstage, c\u00edtil, \u017ee jeho sny se napl\u0148uj\u00ed. To bylo p\u0159esn\u011b to, o \u010dem tolikr\u00e1t snil, kdy\u017e sed\u011bl doma v Magdeburgu na okenn\u00ed \u0159\u00edmse, d\u00edval se na modrou oblohu a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad sv\u00fdm \u017eivotem. V\u017edycky jsem v\u011b\u0159il, \u017ee sny se pln\u00ed. Jenom \u010dlov\u011bk mus\u00ed cht\u00edt a kdy\u017e opravdu chce, dok\u00e1\u017ee v\u0161echno\u2026 Opravdu v\u0161echno? A\u017e doned\u00e1vna jsem byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee ano\u2026<\/em><\/div>\n
Prvn\u00ed p\u00edsni\u010dka se jim povedla \u00fapln\u011b skv\u011ble, co\u017e bylo d\u016fle\u017eit\u00e9, proto\u017ee kluky uklidnila a ostatn\u00ed u\u017e hr\u00e1li s mnohem v\u011bt\u0161\u00ed jistotou a klidem. Jen kdy\u017e p\u0159i\u0161la na \u0159adu Rette mich<\/em>, Bill\u016fv hlas trochu zakol\u00edsal, v\u0161echny vzpom\u00ednky na vznik t\u00e9hle p\u00edsni\u010dky se mu vr\u00e1tily. Vyhledal pohledem Toma, ale ten hr\u00e1l sklon\u011bn\u00fd ke sv\u00e9 milovan\u00e9 \u010dern\u00e9 Gibsonce a zd\u00e1nliv\u011b nic krom\u011b n\u00ed nevn\u00edmal. Do t\u00e9hle p\u00edsni\u010dky dal Bill v\u0161e, cht\u011bl, aby jeho slova pronikla p\u0159es silnou clonu a\u017e k Tomov\u011b srdci a aby pochopil, \u017ee zp\u00edv\u00e1 jen pro n\u011bj.<\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026<\/div>\n
U\u017e skoro sv\u00edtalo, kdy\u017e se Tom kone\u010dn\u011b dostal do postele. Oslava byla v\u00e1\u017en\u011b bou\u0159liv\u00e1, \u0161ampa\u0148sk\u00e9 teklo proudem, v\u0161ichni se odv\u00e1zali, u\u017e\u00edvali si, \u017ee ta d\u0159ina snad k n\u011b\u010demu byla, pl\u00e1novali, co je\u0161t\u011b na p\u0159\u00ed\u0161t\u00edm koncertu vylep\u0161it. Byl r\u00e1d, \u017ee to tak skv\u011ble zvl\u00e1dli. Kdy\u017e zapadl do postele, m\u011bl pocit, \u017ee se s n\u00edm sv\u011bt lehce to\u010d\u00ed. Naprosto skv\u011blej ve\u010der to byl, dlouho jsem se takhle neuvolnil, dokonce mi to dovolilo zapomenout i na moje tr\u00e1pen\u00ed… Jen v\u00edc takov\u00fdch ve\u010der\u016f, nechci b\u00fdt z\u00e1visl\u00fd, chci, abych to byl zase j\u00e1.<\/em><\/div>\n
Velkolep\u00e1 oslava v\u0161echny naprosto odrovnala. P\u0159i p\u0159esunu do dal\u0161\u00edho m\u011bsta nikdo nemluvil, v\u0161ichni spali nebo prost\u011b odpo\u010d\u00edvali a sna\u017eili se obnovit alespo\u0148 zbytky energie tak, aby p\u0159esun do hotelu zvl\u00e1dli s co nejmen\u0161\u00edmi pot\u00ed\u017eemi. Tom se c\u00edtil kupodivu docela dob\u0159e, ticho v aut\u011b, naru\u0161ovan\u00e9 jen nevt\u00edravou hudbou linouc\u00ed se z autor\u00e1dia, mu pln\u011b vyhovovalo. S hlavou zap\u0159enou o m\u011bkkou op\u011brku sledoval p\u0159iv\u0159en\u00fdma o\u010dima \u0161edou silnici linouc\u00ed se p\u0159ed nimi stovky kilometr\u016f. Posledn\u00ed dobou m\u011bl r\u00e1d tyhle chv\u00edle, kdy byl obklopen lidmi a p\u0159itom byl \u00fapln\u011b s\u00e1m. Umo\u017e\u0148ovalo mu to, aby si ut\u0159\u00eddil v hlav\u011b sv\u00e9 my\u0161lenky a promyslel, co d\u00e1l se sv\u00fdm \u017eivotem. Oto\u010dil hlavu trochu doprava a zad\u00edval se na Billa. Spal schoulen\u00fd v rohu auta. Kdy\u017e sp\u00ed, vypad\u00e1 jako mal\u00e9, bezbrann\u00e9 a nevinn\u00e9 d\u00edt\u011b. Nikdo by nev\u011b\u0159il, \u010deho je schopen, co v n\u011bm d\u0159\u00edm\u00e1, jak\u00fd ohe\u0148 v n\u011bm ho\u0159\u00ed\u2026<\/em> Opatrn\u011b nat\u00e1hl ruku a palcem p\u0159ejel po jeho l\u00edcn\u00ed kosti. Neodolal a celou dlan\u00ed pohladil tu sametovou tv\u00e1\u0159. Bille, l\u00e1sko moje\u2026 V\u00edm, \u017ee se tr\u00e1p\u00ed\u0161, ale v\u011b\u0159 mi, \u017ee to d\u011bl\u00e1m pro n\u00e1s oba. To, co je mezi n\u00e1mi, by n\u00e1s skute\u010dn\u011b dok\u00e1zalo naprosto zni\u010dit, kdybychom proti tomu nebojovali \u2026 Tak m\u011b pochop, pros\u00edm\u2026 J\u00e1 p\u0159ece nechci, abychom trp\u011bli.<\/em> Neur\u010dit\u00fd pocit, \u017ee ho n\u011bkdo pozoruje, p\u0159im\u011bl Toma odt\u00e1hnout svou dla\u0148. Rozhl\u00e9dl se, ale v\u0161ichni spali, alespo\u0148 to tak vypadalo. Op\u0159el se tedy do sv\u00e9ho sedadla a zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
\u2026\u2026po 10 dnech<\/em>\u2026..<\/div>\n
\u00dasp\u011bch st\u0159\u00eddal \u00fasp\u011bch. U\u017e deset dn\u00ed byli na cest\u00e1ch, dal\u0161\u00ed m\u011bsto jim le\u017eelo u nohou, ohlas byl neskute\u010dn\u00fd\u2026 \u0160\u00ed\u0159ilo se to jako epidemie\u2026Kluci nemohli uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee se jejich hudba tolik l\u00edb\u00ed. Ten pocit byl naprosto strhuj\u00edc\u00ed, fascinuj\u00edc\u00ed\u2026 Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e stanuli tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 tis\u00edcihlav\u00e9mu davu, kter\u00fd hrozil je strhnout do sv\u00e9ho st\u0159edu, poka\u017ed\u00e9 znovu a znovu pro\u017e\u00edvali n\u011bco v\u00fdjime\u010dn\u00e9ho \u2026<\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026<\/div>\n
Zaposlouchal se do melodie, kter\u00e1 p\u0159\u00edjemn\u011b napl\u0148ovala celou m\u00edstnost. Dlouh\u00fdmi prsty si projel vlasy pln\u00e9 laku, tu\u017eidla a gelu. Pot\u0159eboval bych si je um\u00fdt, ale nem\u00e1m nejmen\u0161\u00ed chu\u0165. Vlastn\u011b se mi v\u016fbec nechce o sebe pe\u010dovat\u2026 Nebav\u00ed m\u011b to.<\/em> Ledabyle pohl\u00e9dl na sv\u00e9 p\u011bst\u011bn\u00e9 ruce. Pot\u0159eboval bych taky manikuru\u2026 Lak se mi opr\u00fdskal, na palci se mi \u0161t\u011bp\u00ed nehet\u2026 No a? Komu na tom z\u00e1le\u017e\u00ed?<\/em><\/div>\n
„Dvakr\u00e1t mojito, nealko \u2026“. „Jist\u011b, hned to bude.“<\/div>\n
U barov\u00e9ho pultu st\u00e1la drobn\u00e1 d\u00edvka, zv\u011bdav\u011b si ho prohl\u00ed\u017eela. „J\u00e1 t\u011b odn\u011bkud zn\u00e1m\u2026“, pronesla po chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b. Bill jen povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed. Nest\u00e1l o pozornost, necht\u011bl se s nik\u00fdm bavit, cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m a ut\u00e1p\u011bt se ve sv\u00e9 bezmoci a ne\u0161t\u011bst\u00ed. „J\u00e1 v\u00edm\u2026“ pokra\u010dovala rychle, „dneska jste tu m\u011bli koncert. Jsi ten zp\u011bv\u00e1k, vi\u010f?“ zamrkala pot\u011b\u0161en\u011b \u0159asami. „No, jsem, no\u2026“ povzdechl si Bill. Ta mi tady je\u0161t\u011b chyb\u011bla. Pro\u010d nem\u016f\u017eu bejt neviditelnej?<\/em> „A ty se\u0161 tady \u00fapln\u011b s\u00e1m?“ zeptala se zv\u011bdav\u011b a pro jistotu se rozhl\u00e9dla, jestli n\u011bkde neuvid\u00ed n\u011bkoho, kdo by vypadal, \u017ee m\u016f\u017ee k tomu \u010dernovlas\u00e9mu chlapci pat\u0159it. Bill jen p\u0159ik\u00fdvl. „A necht\u011bl by sis k n\u00e1m p\u0159isednout? Jsem tady s kamar\u00e1dkou\u2026p\u00e1ni,“ zav\u00fdskla si d\u00edvka spokojen\u011b, „mi nebude v\u011b\u0159it, koho jsem tady potkala.“ „Ne, nezlob se, z\u016fstanu rad\u0161i tady.“ Trochu posmutn\u011bla. „V\u00e1\u017en\u011b, nem\u00e1m z\u00e1jem, jasn\u00fd?“ odsekl najednou zprudka. „Promi\u0148, nem\u00e1m dneska dobr\u00fd den..“ dodal omluvn\u011b, kdy\u017e si v\u0161iml jej\u00edho vyd\u011b\u0161en\u00e9ho v\u00fdrazu. Jen pohodila hlavou, sebrala p\u0159ipraven\u00e9 koktejly a beze slova ode\u0161la.<\/div>\n
„Taky m\u011b po\u0161le\u0161 pry\u010d?“ zaslechl z druh\u00e9 strany vedle sebe. „Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se Bill podez\u00edrav\u011b. „Nem\u016f\u017eu sp\u00e1t, stejn\u011b jako ty\u2026Nem\u011bl\u00b4s na ni b\u00fdt tak hrub\u00fd, nezapome\u0148, \u017ee fanou\u0161ky pot\u0159ebujete\u2026 Mus\u00ed\u0161 se k nim chovat hezky a dop\u0159\u00e1t jim iluzi toho, co cht\u011bj\u00ed.“ odpov\u011bd\u011bl David. „Nem\u00e1m n\u00e1ladu na tyhle \u0159e\u010di.“ David se zvl\u00e1\u0161tn\u011b usm\u00e1l. „Bille, pozoruju t\u011b u\u017e p\u00e1r dn\u00ed\u2026 Co se d\u011bje? A ne\u0159\u00edkej, \u017ee nic. Pozn\u00e1m, kdy\u017e mi l\u017ee\u0161.“ Odml\u010del se. „V\u00ed\u0161 p\u0159ece, \u017ee mn\u011b m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct v\u0161echno.“ Bill si s povzdechem polo\u017eil loket na barov\u00fd pult a podep\u0159el si hlavu. „Je to slo\u017eit\u00e9\u2026 nem\u016f\u017eu o tom mluvit.“ David jemn\u011b p\u0159ejel ukazov\u00e1\u010dkem po jeho huben\u00e9m p\u0159edlokt\u00ed. „Jde o Toma, nem\u00e1m pravdu?“ Bill si jazykem navlh\u010dil such\u00e9 rty. „Co t\u011b tr\u00e1p\u00ed, Bille?“ Jen zavrt\u011bl hlavou na znamen\u00ed, \u017ee o tom mluvit nechce. P\u0159ece mu nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct pravdu! P\u0159ece mu nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee se m\u016f\u017eu zbl\u00e1znit, kdy\u017e je vid\u00edm spolu. Doufal jsem, \u017ee Toma dostanu zp\u00e1tky d\u0159\u00edv. Spol\u00e9hal jsem na to, \u017ee beze m\u011b nevydr\u017e\u00ed, \u017ee ta magick\u00e1 p\u0159ita\u017elivost, kter\u00e1 mezi n\u00e1mi byla od prvn\u00ed chv\u00edle, ho donut\u00ed za mnou p\u0159ij\u00edt, ale spletl jsem se. Schv\u00e1ln\u011b si v\u017edycky zaberu pokoj hned vedle n\u011bj, celou noc \u010dek\u00e1m, jestli p\u0159ijde, nem\u016f\u017eu j\u00edst, nem\u016f\u017eu sp\u00e1t, ru\u0161\u00ed m\u011b ka\u017ed\u00fd sebemen\u0161\u00ed zvuk\u2026 V\u00edm jist\u011b, \u017ee je\u0161t\u011b s nik\u00fdm jin\u00fdm nespal\u2026 naposledy se mnou. J\u00e1 zn\u00e1m Toma, dlouho s\u00e1m nevydr\u017e\u00ed\u2026 Proto m\u011b tak d\u011bs\u00ed, \u017ee mu David je te\u010f po\u0159\u00e1d na bl\u00edzku\u2026<\/em> Zkoumav\u011b si prohl\u00ed\u017eel ruku, kter\u00e1 le\u017eela tak bl\u00edzko t\u00e9 jeho. Je mo\u017en\u00e9, \u017ee by mezi nimi n\u011bco bylo? Je mo\u017en\u00e9, \u017ee by se tahle ruka Toma dot\u00fdkala stejn\u011b jako ta moje? Ne, tomu nev\u011b\u0159\u00edm\u2026 Tom pot\u0159ebuje m\u011b, jenom j\u00e1 mu d\u00e1m to, co nikdo jin\u00fd, jen se mnou m\u016f\u017ee b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd\u2026<\/em><\/div>\n
„M\u00e1m pro v\u00e1s p\u0159ekvapen\u00ed“, pokra\u010doval David, kdy\u017e zjistil, \u017ee Bill o sob\u011b mluvit nehodl\u00e1. „Jo a jak\u00fd?“ zeptal se Bill ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b. Pohled mu po\u0159\u00e1d sklouz\u00e1val k Davidov\u011b ruce, nemohl se odpoutat od my\u0161lenky, jestli tahle ruka n\u011bkdy hladila Tomovo nah\u00e9 t\u011blo. „M\u00e1 o v\u00e1s z\u00e1jem jedna hudebn\u00ed televize, cht\u011bj\u00ed o v\u00e1s nato\u010dit dokument, jak se p\u0159ipravujete na koncerty, co d\u011bl\u00e1te ve voln\u00e9m \u010dase a tak.“ Bill se zatv\u00e1\u0159il p\u0159ekvapen\u011b a trochu o\u017eil. Tenhle druh pozornosti mu byl docela p\u0159\u00edjemn\u00fd. „A jak to jako bude prob\u00edhat?“ „Jednodu\u0161e, p\u0159ijede n\u011bjak\u00fd novin\u00e1\u0159, kter\u00fd tu s v\u00e1mi str\u00e1v\u00ed p\u00e1r dn\u00ed. Bude s n\u00e1mi bydlet v hotelu, chodit na j\u00eddlo, ven, prost\u011b v\u0161ude, kam se pohnete, v\u00e1s bude n\u00e1sledovat. Jste te\u010f magnet \u010d\u00edslo jedna, se nediv.“ Bill se u\u0161kl\u00edbl: „No u\u017e vid\u00edm kluky, ty budou doslova nad\u0161en\u00fd.“ David zti\u0161il hlas a p\u0159ibl\u00ed\u017eil svoji hlavu bl\u00ed\u017e k Billovi: „Mus\u00ed\u0161 jim vysv\u011btlit, \u017ee to d\u011bl\u00e1te pro va\u0161e dobro\u2026 Vysv\u011btli to Tomovi, kdy\u017e nebude on proti, vezmou to i ostatn\u00ed.“ „A pro\u010d mu to ne\u0159ekne\u0161 s\u00e1m? M\u00e1te si te\u010f hodn\u011b co \u0159\u00edct, ne?“ odsekl Bill ost\u0159e. V Davidov\u011b hlav\u011b se rozsv\u00edtil varovn\u00fd sign\u00e1l. Zd\u00e1 se mi to nebo skute\u010dn\u011b \u017e\u00e1rl\u00ed? \u017d\u00e1rl\u00ed na m\u011b? \u017de se bav\u00edm s jeho bratrem? Je mo\u017en\u00e9, \u017ee by mu Tom n\u011bco \u0159ekl?<\/em><\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Tak na nejlep\u0161\u00ed kapelu 21. stolet\u00ed!“ zak\u0159i\u010del David, kdy\u017e jim \u010d\u00ed\u0161n\u00edk otv\u00edral v po\u0159ad\u00ed u\u017e asi p\u00e1tou l\u00e1hev \u0161ampa\u0148sk\u00e9ho. Kluci a v\u0161ichni z jejich t\u00fdmu oslavovali jejich prvn\u00ed velk\u00fd koncert, kter\u00fd byl doslova \u010dasovanou bombou. Nikdo ne\u010dekal takov\u00fd \u00fasp\u011bch, museli dvakr\u00e1t p\u0159id\u00e1vat,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[49],"tags":[],"class_list":["post-20648","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20648","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20648"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20648\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20648"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20648"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20648"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}