{"id":20649,"date":"2008-02-29T17:09:00","date_gmt":"2008-02-29T16:09:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20607"},"modified":"2008-02-29T17:09:00","modified_gmt":"2008-02-29T16:09:00","slug":"erf-llende-tr-umen-ii-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-ii-2\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen II 2."},"content":{"rendered":"
David sed\u011bl na baru, p\u0159ed sebou sklenku se zlatavou tekutinou a vy\u0159izoval je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 smsky. „D\u00e1te si je\u0161t\u011b n\u011bco?“ zeptala se nevt\u00edrav\u011b barmanka. David jen roztr\u017eit\u011b zdvihl hlavu: „Ne, d\u00edky“, a d\u00e1l se v\u011bnoval sv\u00e9mu telefonu, ale neu\u0161lo mu, \u017ee se na n\u011bj mile usm\u00e1la. „Ale j\u00e1 bych si dal \u2026 t\u0159eba kolu.“ ozval se za Davidem Tom\u016fv lehce zast\u0159en\u00fd hlas. „Tome? Co ty tady? Je\u0161t\u011b je brzy, kluci je\u0161t\u011b nep\u0159i\u0161li.“ oto\u010dil se po n\u011bm David p\u0159ekvapen\u011b. „J\u00e1 v\u00edm, necht\u011bl jsem b\u00fdt naho\u0159e, u\u017e jsem si samoty u\u017eil dost. Nevad\u00ed, kdy\u017e si p\u0159isednu?“ „Ne, ur\u010dit\u011b ne\u2026 posa\u010f se.“ „Pros\u00edm, tady je ta kola.“ postavila barmanka p\u0159ed Toma orosenou sklenici, zklaman\u00e1, \u017ee j\u00ed p\u0159ekazil nevinn\u00e9 flirtov\u00e1n\u00ed s t\u00edm p\u0159\u00edjemn\u00fdm \u010dernovlas\u00fdm mu\u017eem.<\/div>\n
Tom se lehce vyhoupl na vysokou barovou \u017eidli\u010dku a s chut\u00ed se napil ledov\u00e9 koly. „Jen to dop\u00ed\u0161u a hned se ti budu v\u011bnovat.“ prohodil David. „V pohod\u011b \u2026 klidn\u011b si to dopi\u0161.“ D\u00edval se na sebe do zrcadla za barem. Vypad\u00e1m p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b, nech\u00e1pu, co na m\u011b Bill vid\u00ed. Bill. Jak dlouho to m\u016f\u017ee trvat, ne\u017e m\u011b p\u0159estanou napadat podobn\u00e9 my\u0161lenky? D\u0159\u00edv bych si naordinoval moji obl\u00edbenou sexu\u00e1ln\u00ed terapii, ale te\u010f nem\u00e1m nejmen\u0161\u00ed chu\u0165 se dot\u00fdkat kohokoli jin\u00e9ho ne\u017e jeho.<\/em> „Tak \u2026 hotovo“, ozval se po chv\u00edli David, dom\u00e1\u010dkl posledn\u00ed kl\u00e1vesu k odesl\u00e1n\u00ed zpr\u00e1vy a polo\u017eil telefon na barov\u00fd pult. Do \u0161t\u00edhl\u00e9 ruky uchopil skleni\u010dku a \u0165ukl do Tomovy polopr\u00e1zdn\u00e9 sklenice. „Tak na ten dne\u0161n\u00ed koncert, a\u0165 jste naprost\u00fd jedni\u010dky.“ Oba se tomu zasm\u00e1li. „Jak se c\u00edt\u00ed\u0161? U\u017e je to lep\u0161\u00ed?“ Tom lehce povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed. „Ale jo, ujde to, i kdy\u017e \u2026 v\u016fbec jsem to nezvl\u00e1dl, je mi trapn\u011b… prost\u011b jsem na takovou v\u011bc nebyl p\u0159ipravenej.“ „Na tohle asi \u010dlov\u011bk nem\u016f\u017ee bejt p\u0159ipravenej nikdy, sedmn\u00e1ct let \u017eije\u0161 v p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee tvoje rodina jsi ty a tv\u016fj otec a najednou zjist\u00ed\u0161, \u017ee m\u00e1\u0161 i m\u00e1mu a skv\u011bl\u00e9ho br\u00e1chu.“ Tom se po Davidovi pochybova\u010dn\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
Vyka\u0161li se na to. I kdyby o n\u011bj m\u011bl z\u00e1jem, tob\u011b to p\u0159ece m\u016f\u017ee bejt \u00fapln\u011b jedno. No tak, Tome, nech toho! Ale nen\u00ed mi to jedno. Kdokoli, ale ne David, zrovna jeho nesnesu. Je\u0161t\u011b si pamatuju, jakej um\u00ed bejt. Nechci, aby Bill za\u017eil n\u011bco podobn\u00fdho.<\/em> „Jsem r\u00e1d,“ rozhodl se David po chv\u00edli pokra\u010dovat, „\u017ee je to mezi n\u00e1mi dv\u011bma zase dobr\u00fd. P\u0159izn\u00e1v\u00e1m, \u017ee jsem myslel, \u017ee u\u017e spolu nikdy nebudeme takhle mluvit, ale \u2026 v\u00ed\u0161, jak se to \u0159\u00edk\u00e1\u2026 \u010das v\u0161echno sprav\u00ed. Moc m\u011b mrz\u00ed, Tome, co se tenkr\u00e1t stalo. J\u00e1\u2026 hrozn\u011b jsem si to vy\u010d\u00edtal.“ Tom ned\u00e1val najevo \u017e\u00e1dn\u00e9 emoce, z jeho v\u00fdrazu nebylo z\u0159ejm\u00e9, jestli v\u016fbec vn\u00edmal Davidova slova. „Tak\u017ee je to dobr\u00fd?“ zeptal se David nejist\u011b. Tom jen pok\u00fdval souhlasn\u011b hlavou, necht\u011bl to jakkoli komentovat. „Jinak jsem r\u00e1d, Tome, \u017ee u\u017e je ti l\u00edp, \u017ee u\u017e se zase za\u010d\u00edn\u00e1\u0161 chovat norm\u00e1ln\u011b.“ „Norm\u00e1ln\u011b?“ podivil se Tom. „V\u017edycky jsi p\u0159ece \u0159\u00edkal, \u017ee moje chov\u00e1n\u00ed je hrozn\u00fd a jsem na zabit\u00ed. To se zm\u011bnilo?“ David se rozesm\u00e1l. „No to ne, ale to, \u017ee se\u0161 na zabit\u00ed, znamen\u00e1, \u017ee u\u017e se v\u0161echno vrac\u00ed do norm\u00e1lu.“ Tahle naprost\u00e1 up\u0159\u00edmnost Toma pobavila, jo, zase to budu j\u00e1, ten starej dobrej Tom Kaulitz \u2026<\/em><\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026<\/div>\n
U\u017e n\u011bkolik minut sed\u011bl Bill na posteli, d\u00edval se oknem ven a nerv\u00f3zn\u011b si klepal \u010dern\u00fdm nehtem o p\u0159edn\u00ed zuby. Cht\u011bl si s Tomem zkusit promluvit, ale tak n\u011bjak se nemohl odhodlat za n\u00edm j\u00edt. Kolikr\u00e1t u\u017e za n\u00edm p\u0159i\u0161el a kolikr\u00e1t ho Tom vyhodil nebo prost\u011b ignoroval? Ani by to nespo\u010d\u00edtal. Je pravda, \u017ee jsem v\u017edycky cht\u011bl br\u00e1chu, jen\u017ee to jsem nemohl v\u011bd\u011bt, \u017ee m\u016fj br\u00e1cha bude tak stra\u0161n\u011b kr\u00e1snej a p\u0159ita\u017elivej, \u017ee se do n\u011bj zbl\u00e1zn\u00edm. To bych rad\u0161i snad \u017e\u00e1dn\u00e9ho br\u00e1chu necht\u011bl.<\/em> S povzdechem vstal a opatrn\u011b do\u0161el ke koupeln\u011b. P\u0159ilo\u017eil ucho na dve\u0159e a zaposlouchal se. Za dve\u0159mi bylo naprost\u00e9 ticho, co\u017e znamenalo, \u017ee tam Tom z\u0159ejm\u011b nen\u00ed. Ti\u0161e ve\u0161el dovnit\u0159 a p\u0159itiskl ucho k druh\u00fdm dve\u0159\u00edm. I za nimi bylo ticho. Jestli se zamkl, tak jsem nahranej.<\/em> Jemn\u011b zaklepal a stiskl kliku. Opatrn\u011b dve\u0159e otev\u0159el, ale ke sv\u00e9mu velk\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed zjistil, \u017ee pokoj je \u00fapln\u011b pr\u00e1zdn\u00fd. Tom byl pry\u010d. Kam asi tak mohl j\u00edt? V\u017edy\u0165 p\u0159ece neub\u011bhlo ani p\u016fl hodiny, co jsme se potkali v koupeln\u011b.<\/em> Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zakroutil hlavou a vydal se na cestu zp\u011bt do sv\u00e9ho pokoje, kdy\u017e jeho pohled upoutalo Tomovo tri\u010dko, kter\u00e9 m\u011bl na sob\u011b v aut\u011b. Jemn\u011b jej zdvihl ze zem\u011b a tv\u00e1\u0159\u00ed se ot\u0159el o jemnou l\u00e1tku. Z pln\u00fdch plic nas\u00e1l omamnou v\u016fni Tomova t\u011bla, kter\u00e1 je\u0161t\u011b nesta\u010dila vyprchat. Tome \u2026 ani si neum\u00ed\u0161 p\u0159edstavit, jak moc mi chyb\u00ed\u0161. Tolik bych cht\u011bl vr\u00e1tit \u010das, abychom zase byli spolu. Pamatuje\u0161, jak jsme si v\u017edycky po milov\u00e1n\u00ed pov\u00eddali? Le\u017eel jsem na tv\u00e9m rameni a ty sis hr\u00e1l s m\u00fdmi vlasy \u2026 a j\u00e1 byl ten nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b.<\/em> S povzdechem polo\u017eil tri\u010dko na k\u0159eslo \u2026<\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026..<\/div>\n
P\u0159ehodil si objemnou \u010dernou kabelu p\u0159es rameno, ujistil se, \u017ee nezapomn\u011bl kartu od pokoje a dve\u0159e za sebou zaklapl. Pomalu sch\u00e1zel dol\u016f po schodech, v\u00fdtahem se mu necht\u011blo jet, m\u011bl spoustu \u010dasu. Pozoroval hr\u00e1\u0161kov\u011b zelen\u00fd koberec zali\u0161tovan\u00fd do sv\u011btl\u00e9ho d\u0159eva, kter\u00fd zakr\u00fdval cel\u00e9 schodi\u0161t\u011b i hotelov\u00e9 chodby. Jedna, dva, t\u0159i, \u010dty\u0159i\u2026 p\u0159\u00edzem\u00ed. Woops.<\/em> Uli\u010dnicky sesko\u010dil z posledn\u00edho schodu, a\u017e mu kabela sklouzla z ramene. Rozhl\u00e9dl se po hale, ale nikoho zn\u00e1m\u00e9ho nevid\u011bl. \u017de bych byl jedin\u00fd, kdo nevydr\u017e\u00ed na pokoji? Asi jo\u2026 No co, d\u00e1m si n\u011bco k pit\u00ed a aspo\u0148 si kone\u010dn\u011b prohl\u00eddnu ten \u010das\u00e1k, co t\u00e1hnu s sebou.<\/em> Nau\u010den\u00fdm pohybem si znovu p\u0159ehodil kabelu p\u0159es rameno a zam\u00ed\u0159il k hotelov\u00e9mu denn\u00edmu baru.<\/div>\n
P\u0159el\u00e9tl pohledem celou m\u00edstnost a vyb\u00edral, kam se usad\u00ed. N\u011bkolik box\u016f a stolk\u016f u\u017e bylo obsazeno, i kdy\u017e bylo \u010dasn\u00e9 odpoledne, divn\u00e1, neur\u010dit\u00e1 doba pro takov\u00e9 posezen\u00ed. Kdy\u017e do\u0161el pohledem a\u017e k baru, nemohl uv\u011b\u0159it sv\u00fdm o\u010d\u00edm. To si ze m\u011b snad d\u011bl\u00e1 srandu, ne? On m\u011b obvi\u0148uje, \u017ee m\u00e1m n\u011bco s Davidem, a zat\u00edm se tady nev\u00e1h\u00e1 k n\u011bmu tulit.<\/em> P\u0159ilo\u017eit k Billovi sirku, ur\u010dit\u011b by se sama zap\u00e1lila, jak byl roz\u017ehaven\u00fd pohledem na Toma, ledabyle lokty op\u0159en\u00e9ho o barov\u00fd pult. Mo\u017en\u00e1 ani ne tak pohledem na Toma, jako sp\u00ed\u0161 pohledem na Davida, kter\u00fd Toma lehce dr\u017eel okolo ramen. A kdy\u017e usly\u0161el, \u017ee se je\u0161t\u011b spolu n\u011b\u010demu sm\u011bj\u00ed, m\u011bl pocit, \u017ee se mu zd\u00e1 \u0161patn\u00fd sen, ze kter\u00e9ho se chce co nejd\u0159\u00edv probudit.<\/div>\n
Zav\u00e1hal, jestli m\u00e1 j\u00edt za nimi. Ne, to rad\u0161i ne, to by nemuselo skon\u010dit dob\u0159e. To by byl skand\u00e1l, u\u017e to vid\u00edm v barv\u00e1ch: „Zp\u011bv\u00e1k skupiny TH vy\u0161kr\u00e1bal o\u010di sv\u00e9mu mana\u017eerovi, proto\u017ee mu p\u0159ebral p\u0159\u00edtele, jeho dvoj\u010de.“ Rad\u0161i ne.<\/em> Nicm\u00e9n\u011b mu zv\u011bdavost nedovolila odej\u00edt. Vybral si mal\u00fd box \u00fapln\u011b v rohu, ze kter\u00e9ho m\u011bl perfektn\u00ed v\u00fdhled na cel\u00fd bar a nen\u00e1padn\u011b se ukryl za \u010dasopisem. Objednal si kolu s ledem, rad\u011bji hned zaplatil, aby mohl kdykoli odej\u00edt, necht\u011bl riskovat, \u017ee by ho p\u0159istihli, jak je sleduje. T\u011blem mu pulsovala hork\u00e1 krev, c\u00edtil, jak mu roz\u010dilen\u00edm ho\u0159\u00ed tv\u00e1\u0159e, ale jeho pohled po\u0159\u00e1d p\u0159itahovala Tomova nahrben\u00e1 z\u00e1da. Ost\u0159\u00ed\u017e\u00edm zrakem sledoval Davidovu ruku, on ho hlad\u00ed! Sakra, j\u00e1 ho snad zabiju, on ho norm\u00e1ln\u011b hlad\u00ed po z\u00e1dech \u2026 A Tom? M\u00edsto aby tu ruku set\u0159\u00e1sl, klidn\u011b si to nech\u00e1 l\u00edbit. M\u011b odm\u00edt\u00e1, pusu plnou kec\u016f o tom, \u017ee jsme br\u00e1chov\u00e9 a bla bla bla a zat\u00edm si u\u017e\u00edv\u00e1 s Davidem. P\u0159itom tvrdil, \u017ee m\u011b miluje.<\/em> U\u017e to nemohl d\u00e9le sn\u00e1\u0161et. Rozzloben\u011b vysko\u010dil a ode\u0161el pry\u010d. Vy\u0161el p\u0159ed hotel a zhluboka vdechl chladn\u00fd, \u010derstv\u00fd vzduch. J\u00e1 ho prost\u011b nikdy nepochop\u00edm. Jestli n\u011bkdo n\u011bkdy pronikne do my\u0161len\u00ed Toma Kaulitze, m\u00e1 m\u016fj obdiv\u2026<\/em><\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026.<\/div>\n
„Tak jsme tady v\u0161ichni, m\u00e1 n\u011bkdo n\u00e1hodou hlad, n\u011bco bych je\u0161t\u011b objednal, ne\u017e vyraz\u00edme? \u2026 Ne? Myslel jsem si to,“ zavtipkoval David, zat\u00edmco celou parti\u010dku sm\u011broval k autu, \u010dekaj\u00edc\u00edmu p\u0159ed hotelem. „Te\u010f pojedeme do t\u00e9 haly, vyzkou\u0161\u00edte si nazvu\u010den\u00ed a v\u0161echny ty v\u011bci. Pak se je\u0161t\u011b p\u0159ed koncertem vr\u00e1t\u00edme zp\u00e1tky sem, abyste se mohli p\u0159evl\u00edknout a prost\u011b p\u0159ipravit se na to va\u0161e velk\u00e9 poprv\u00e9. Doping nen\u00ed povolenej, je to jen a jen na v\u00e1s\u2026“ U\u017e dlouho Bill nevid\u011bl Davida v tak dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b jako nyn\u00ed. Kdy\u017e budu hodn\u011b naivn\u00ed, budu si myslet, \u017ee to je t\u00edm koncertem. Kdy\u017e budu hodn\u011b \u017e\u00e1rlivej, tak budu p\u0159esv\u011bd\u010denej, \u017ee to je t\u00edm, jak tu p\u0159ed hodinou o\u0161matl\u00e1val Toma. A kdy\u017e tomu chci p\u0159ij\u00edt na kloub? Tak nev\u00edm\u2026 Stejn\u011b to nepochop\u00edm. Pro\u010d najednou ta zm\u011bna? M\u011bl jsem pocit, \u017ee z n\u00e1s dvou bych se Davidovi mohl l\u00edbit sp\u00ed\u0161 j\u00e1! To nen\u00ed f\u00e9r\u2026<\/em> S povzdechem zapadl Bill do auta, jak na potvoru na n\u011bj zbylo m\u00edsto vedle Toma. Chv\u00edli vedle sebe jen ml\u010deli, ale pak se Tom osm\u011blil. „Jak se c\u00edt\u00ed\u0161? M\u00e1\u0161 strach?“ Bill zamrkal. „Mysl\u00ed\u0161 z tebe nebo z koncertu?“ Tom se nad jeho dvojsmyslnou odpov\u011bd\u00ed pousm\u00e1l. „Z koncertu.“ Bill pokr\u010dil rameny. „Tak pr\u016fm\u011brn\u011b, ale asi se to bude zhor\u0161ovat\u2026 A ty?“ „Tak n\u011bjak podobn\u011b.“<\/div>\n
P\u0159ed halou se t\u00edsnilo mno\u017estv\u00ed lid\u00ed, kte\u0159\u00ed u\u017e \u010dekali na ve\u010dern\u00ed koncert a cht\u011bli zabrat m\u00edsto v n\u011bkter\u00e9 z p\u0159edn\u00edch \u0159ad. Kluci m\u011bli hr\u00e1t jako druh\u00e1 kapela v po\u0159ad\u00ed, p\u0159ibli\u017en\u011b v sedm hodin. M\u011bli napl\u00e1novan\u00fdch asi deset p\u00edsni\u010dek, co\u017e vych\u00e1zelo zhruba na hodinov\u00e9 vystoupen\u00ed. Jakmile auto zastavilo u postrann\u00edho vchodu, hned se k n\u011bmu \u0159\u00edtila skupina holek, kter\u00e9 cht\u011bly v\u011bd\u011bt, kdo to p\u0159ijel a p\u0159\u00edpadn\u011b i ulovit n\u011bjakou fotku \u010di podpis.<\/div>\n
Jen co spat\u0159ily Billa vystupuj\u00edc\u00edho ze zadn\u00edch dve\u0159\u00ed auta, prolet\u011blo davem. „Hele\u2026 to jsou ty dvoj\u010data\u2026 no ty dva, jak nev\u011bd\u011bli, \u017ee jsou br\u00e1chov\u00e9\u2026 no jo\u2026 jeden se z toho sesypal\u2026 tohle nen\u00ed on\u2026 ten druhej\u2026m\u00e1 dredy\u2026“ Tohle by Tom zrovna sly\u0161et nemusel, rozhodn\u011b ne te\u010f p\u0159ed koncertem, jinak ho to zase rozhod\u00ed, p\u0159ece jenom je\u0161t\u011b nen\u00ed \u00fapln\u011b v pohod\u011b. Ned\u00e1 se ale nic d\u011blat, mus\u00edme to risknout. Sakra, stejn\u011b za tohle m\u016f\u017ee David\u2026 je\u0161t\u011b ty novin\u00e1\u0159e p\u0159ikrmoval informacemi o Tomovi a jeho zdravotn\u00edm stavu\u2026 ale tys to, Bille, p\u0159ece v\u011bd\u011bl a nezabr\u00e1nil tomu\u2026<\/em><\/div>\n
Nakonec se kluk\u016fm poda\u0159ilo dostat se do haly bez v\u011bt\u0161\u00ed \u00fajmy. Zkou\u0161ka prob\u011bhla bez probl\u00e9m\u016f, v\u0161echno b\u011b\u017eelo tak, jak m\u00e1, ale p\u0159esto byly \u00fatroby v\u0161ech sta\u017een\u00e9 obrovsk\u00fdm strachem z nezn\u00e1m\u00e9ho. Vystupov\u00e1n\u00ed v mal\u00fdch berl\u00ednsk\u00fdch klubech se p\u0159ece jen nedalo srovnat s vystoupen\u00edm p\u0159ed t\u00e9m\u011b\u0159 osmi tis\u00edci lid\u00ed. Pro Billa to nav\u00edc m\u011bla b\u00fdt \u00fapln\u00e1 premi\u00e9ra..<\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026<\/div>\n
Snad u\u017e naposledy si upravoval tmav\u011b \u0161ed\u00e9 st\u00edny na o\u010d\u00edch. Odd\u00e1lil obli\u010dej od zrcadla a zad\u00edval se na sebe s v\u011bt\u0161\u00edm odstupem. Hm, docela to ujde, ale cht\u011blo by to je\u0161t\u011b trochu sv\u011btlej\u0161\u00ed barvy k vnit\u0159n\u00edmu koutku\u2026 tak a je\u0161t\u011b trochu v\u00edc \u010dern\u00e9 na spodn\u00ed v\u00ed\u010dko a u\u017e jenom \u0159asenku. Jo, docela se mi to povedlo – na to, jak se mi klepou ruce\u2026<\/em> Ozvalo se zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e z Tomovy strany: „M\u016f\u017eu? Pot\u0159ebuju si um\u00fdt ruce\u2026“ „Jo, klidn\u011b.“ Bill poodstoupil kousek od zrcadla, aby m\u011bl Tom prostor k umyt\u00ed rukou. „D\u00edky.“ Bill si p\u0159ejel rty bezbarv\u00fdm leskem a z kosmetick\u00e9 ta\u0161ky vyt\u00e1hl kart\u00e1\u010d, dlouh\u00fdmi pohyby si za\u010dal pro\u010des\u00e1vat vlasy. Tom st\u00e1l vedle n\u011bj, ruce si ut\u00edral do b\u00edl\u00e9ho ru\u010dn\u00edku a d\u00edval se na Bill\u016fv odraz v zrcadle. C\u00edtil sv\u016fj zrychlen\u00fd tep, takhle to p\u0159ece v\u0161echno za\u010dalo, to r\u00e1no p\u0159ed dv\u011bma m\u011bs\u00edci \u2026<\/em> „Takhle to v\u0161echno za\u010dalo, pamatuje\u0161?“ za\u0161eptal Bill, pohledem se zavrt\u00e1val do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed v zrcadle a v ruce k\u0159e\u010dovit\u011b sv\u00edral kart\u00e1\u010d.<\/div>\n
Vte\u0159iny, po kter\u00e9 se d\u00edvali navz\u00e1jem do o\u010d\u00ed, trvaly snad roky. Kone\u010dn\u011b si Bill dodal odvahy a velmi pomalu se oto\u010dil z\u00e1dy k zrcadlu. Okam\u017eit\u011b vyhledal Tomovy tmav\u00e9 o\u010di. Jeho o\u010di a \u00fasta jej p\u0159itahovaly jak magnet. Milimetr po milimetru p\u0159ibli\u017eoval svoji tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 druh\u00e9. Dech se mu zrychloval, pot\u0159eboval se Toma dotknout, bylo to pro n\u011bj jako droga, siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e v\u0161echno rozumn\u00e9 uva\u017eov\u00e1n\u00ed a v\u00e1ha spole\u010densk\u00fdch konvenc\u00ed. Snad Tom c\u00edtil to sam\u00e9, proto\u017ee neo\u010dek\u00e1van\u011b nat\u00e1hl ruku, prsty zabo\u0159il do Billov\u00fdch vlas\u016f, n\u011b\u017en\u011b jej uchopil za krkem a opatrn\u011b si jej p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b. P\u0159i kontaktu s tou hebkou k\u016f\u017e\u00ed a jemn\u00fdmi vlasy se jeho citliv\u00e9 ruce za\u010daly chv\u011bt. Nedok\u00e1zal to ovl\u00e1dnout a zastavit. Bill rad\u011bji zav\u0159el o\u010di, hlava se mu to\u010dila \u0161t\u011bst\u00edm a netrp\u011bliv\u011b \u010dekal, a\u017e uc\u00edt\u00ed dotek Tomov\u00fdch rt\u016f. Nam\u00edsto toho v\u0161ak uc\u00edtil, \u017ee se Tom op\u0159el \u010delem o jeho \u010delo. P\u0159ekvapen\u011b otev\u0159el o\u010di, nech\u00e1pal, co se d\u011bje. Pro\u010d?<\/em> „Promi\u0148, Bille\u2026 j\u00e1 to nedok\u00e1\u017eu.“ Je\u0161t\u011b chv\u00edli tiskl sv\u00e9 rozp\u00e1len\u00e9 \u010delo k Billovi, pak jen zni\u010den\u011b sv\u011bsil ruce pod\u00e9l t\u011bla a vr\u00e1til se zp\u011bt do sv\u00e9ho pokoje. V z\u00e1mku cvakl kl\u00ed\u010d.<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

David sed\u011bl na baru, p\u0159ed sebou sklenku se zlatavou tekutinou a vy\u0159izoval je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 smsky. „D\u00e1te si je\u0161t\u011b n\u011bco?“ zeptala se nevt\u00edrav\u011b barmanka. David jen roztr\u017eit\u011b zdvihl hlavu: „Ne, d\u00edky“, a d\u00e1l se v\u011bnoval sv\u00e9mu telefonu, ale neu\u0161lo mu, \u017ee se na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[49],"tags":[],"class_list":["post-20649","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20649","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20649"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20649\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20649"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20649"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20649"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}