{"id":20652,"date":"2008-02-29T17:01:00","date_gmt":"2008-02-29T16:01:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20610"},"modified":"2008-02-29T17:01:00","modified_gmt":"2008-02-29T16:01:00","slug":"erf-llende-tr-umen-i-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-i-17\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen I 17."},"content":{"rendered":"
„Co\u017ee? To ne \u2026 to nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda.“ Tom vyd\u011b\u0161en\u011b up\u00edral pohled do mat\u010din\u00fdch o\u010d\u00ed. „\u0158ekni, \u017ee to nen\u00ed pravda, \u017ee sis to te\u010f vymyslela\u2026“ Jeho pohled se sto\u010dil k Billovi. Ten jen st\u00e1l jako kr\u00e1sn\u00e1 mramorov\u00e1 socha. \u010cern\u00e9 vlasy r\u00e1movaly bled\u00fd obli\u010deje, ruce nerv\u00f3zn\u011b sv\u00edraly konec ko\u017een\u00e9ho p\u00e1sku u kalhot, o\u010dima snad cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee tohle je p\u0159ece nem\u016f\u017ee rozd\u011blit, ale Tom to nevid\u011bl. „J\u00e1 ch\u00e1pu, \u017ee to je pro v\u00e1s p\u0159ekvapen\u00ed, ale Bille, ty sis p\u0159ece v\u017edycky p\u0159\u00e1l br\u00e1\u0161ku \u2026 Tome, ur\u010dit\u011b si budete rozum\u011bt \u2026 Jsem si jist\u00e1, \u017ee to v\u0161ichni zvl\u00e1dneme.“ Matka jim v\u016fbec nerozum\u011bla a nech\u00e1pala hr\u016fzu a bolest, kter\u00e9 z obou dvoj\u010dat vyza\u0159ovaly.<\/div>\n
T\u00edm \u0161okuj\u00edc\u00edm odhalen\u00edm se Tomovi naprosto zhroutil sv\u011bt, nedok\u00e1zal se s t\u00edm vyrovnat. To, co na\u0161el, najednou zase ztr\u00e1cel. Z velk\u00e9 d\u00e1lky sly\u0161el Bill\u016fv pronikav\u00fd v\u00fdk\u0159ik, sna\u017eil se Billovi vysv\u011btlit, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, ale nemohl ho naj\u00edt. Billova vyd\u011b\u0161en\u00e1 tv\u00e1\u0159 se najednou propadla do b\u00edl\u00e9 mlhy. Nevn\u00edmal, \u017ee Bill zoufale k\u0159i\u010d\u00ed a t\u0159ese s jeho bezvl\u00e1dn\u00fdm t\u011blem. Pr\u00e1zdno, kter\u00e9 ho obklopovalo, proniklo i do jeho t\u011bla.<\/div>\n
Na ne\u010dekanou n\u00e1v\u0161t\u011bvu k Billovi do bytu dorazil i pan Kaulitz, kter\u00e9mu Simone zavolala pot\u00e9, co se Tom sesypal a odvezli ho do nemocnice. A tak se Bill dozv\u011bd\u011bl, \u017ee mu\u017e, kter\u00e9ho cel\u00fd \u017eivot pokl\u00e1dal za otce, j\u00edm ve skute\u010dnosti nikdy nebyl, a pan Kaulitz se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee huben\u00fd kluk s vlasy \u010dern\u00fdmi jako uhel, s n\u00edm\u017e se p\u0159ed dv\u011bma t\u00fddny n\u00e1hodou setkal, byl skute\u010dn\u011b jeho mlad\u0161\u00ed syn Bill.<\/div>\n
Jedin\u00e1 chv\u00edle, kter\u00e1 naprosto zm\u011bnila jejich \u017eivoty. Bill\u016fv mozek odm\u00edtal vn\u00edmat skute\u010dnost, \u017ee skoro dva m\u011bs\u00edce \u017eije v zak\u00e1zan\u00e9m svazku se sv\u00fdm vlastn\u00edm bratrem. Snad tis\u00edckr\u00e1t se ptal stejnou ot\u00e1zkou: „Pro\u010d? Pro\u010d jste n\u00e1s rozd\u011blili? Jak jste to mohli ud\u011blat?“ Odpov\u011b\u010f rodi\u010d\u016f ale naprosto nech\u00e1pal. Jak m\u016f\u017eou rozd\u011blit dvoj\u010data? A je\u0161t\u011b ke v\u0161emu jen proto, \u017ee jedno se povahov\u011b podob\u00e1 v\u00edc otci a druh\u00e9 matce. To p\u0159ece nejde. Dob\u0159e, rodi\u010de si p\u0159estali rozum\u011bt, jasn\u011b, je to nep\u0159\u00edjemn\u00fd, ale st\u00e1v\u00e1 se to. Ale pro\u010d museli rozd\u011blit n\u00e1s dva? Nikdo n\u00e1m ty roky nenahrad\u00ed. O mn\u011b zas tolik nejde, m\u011bl jsem m\u00e1mu a t\u00e1tu, i kdy\u017e to nebyl m\u016fj skute\u010dn\u00fd t\u00e1ta, ale Tom t\u00edm trp\u011bl. On vlastn\u011b trp\u011bl za n\u00e1s v\u0161echny.<\/em> Billovo srdce se sv\u00edralo hr\u016fzou, p\u0159ipomn\u011bl si Tomova slova, kdy\u017e mu poprv\u00e9 \u0159ekl, \u017ee se do n\u011bj zamiloval. On to tu\u0161il, on v\u011bd\u011bl, \u017ee se n\u011bco stane a j\u00e1 mu nev\u011b\u0159il\u2026 Co s n\u00e1mi jen bude d\u00e1l?<\/em><\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026<\/div>\n
Tomovo zhroucen\u00ed bylo pro kapelu nep\u0159\u00edjemnou komplikac\u00ed, zejm\u00e9na kdy\u017e se odjezd na turn\u00e9 mohl za\u010d\u00edt po\u010d\u00edtat na hodiny sp\u00ed\u0161e ne\u017e na dny. Davidovi zavolal pan Kaulitz je\u0161t\u011b ten den ve\u010der a v\u0161echno mu \u0159ekl. Te\u010f sed\u011bl se svoj\u00ed b\u00fdvalou \u017eenou ve sv\u00e9m prostorn\u00e9m byt\u011b, Bill jim dal nevyb\u00edrav\u011b najevo, \u017ee pot\u0159ebuje b\u00fdt s\u00e1m, aby si v\u0161e srovnal v hlav\u011b. „Kdybych v\u011bd\u011bl, jak to v\u0161echno dopadne, nikdy bych netrval na tom, aby Tom z\u016fstal se mnou“ vy\u010d\u00edtal si otec ne\u0161\u0165astn\u011b. Byl za n\u00edm v nemocnici, ale nemohl s n\u00edm mluvit. Tom dostal n\u011bjak\u00e9 l\u00e9ky na uklidn\u011bn\u00ed a spal. P\u0159ed o\u010dima m\u011bl po\u0159\u00e1d jeho bled\u00fd obli\u010dej, vypadal tak bezmocn\u011b, kdy\u017e tam tak le\u017eel<\/em>. L\u00e9ka\u0159i \u0159\u00edkali, \u017ee po pro\u017eit\u00e9m \u0161oku pot\u0159ebuje klid a \u010das. Zejm\u00e9na \u010das bude d\u016fle\u017eit\u00fd.<\/div>\n
Bill tr\u00e1vil v nemocnici ve\u0161ker\u00fd \u010das, m\u011bl strach, aby se Tom\u016fv stav nezhor\u0161il. V\u011bd\u011bl, \u017ee ne nadarmo se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee v\u011bt\u0161ina nemoc\u00ed m\u00e1 sv\u016fj p\u016fvod v mozku. Jj, psychika dok\u00e1\u017ee hodn\u011b.<\/em> Ml\u010dky pozoroval bratr\u016fv obli\u010dej a v duchu s n\u00edm vedl s\u00e1hodlouh\u00e9 rozhovory. Kdybys jen v\u011bd\u011bl \u2026 Tolik se o tebe boj\u00edm, ud\u011blal bych cokoli, jen kdyby ses mi vr\u00e1til zp\u00e1tky. Nedok\u00e1\u017eu bez tebe b\u00fdt, te\u010f u\u017e ne. V\u00edm, \u017ee ti na m\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed, \u017ee m\u011b miluje\u0161, o to je to bolestn\u011bj\u0161\u00ed. Nikdy u\u017e to nebude stejn\u00e9 \u2026 Tome, l\u00e1sko, pro\u010d zrovna n\u00e1m se tohle muselo st\u00e1t? Pro\u010d spolu nem\u016f\u017eeme b\u00fdt oby\u010dejn\u011b lidsky \u0161\u0165astn\u00ed?<\/em> Nahlas v\u0161ak promluvit nedok\u00e1zal. B\u00e1l se, co bude, a\u017e se Tom probud\u00ed.<\/div>\n
„Bille?“ Oto\u010dil se za hlasem. „Davide? Ahoj, u\u017e to v\u00ed\u0161, vi\u010f?“ Tmavovlas\u00fd mu\u017e pok\u00fdval souhlasn\u011b hlavou. „Jo, mluvil jsem s va\u0161\u00edm t\u00e1tou \u2026 teda s panem Kaulitzem. Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“ „Jo, ujde to \u2026u\u017e jsem to tak n\u011bjak vst\u0159ebal.“ „Zvl\u00e1dne\u0161 to, j\u00e1 ti v\u011b\u0159\u00edm,“ usm\u00e1l se David povzbudiv\u011b. „A co Tom?“ Bill zakroutil hlavou. „Boj\u00edm se o n\u011bj, od v\u010dera po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b sp\u00ed. Dokto\u0159i \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee to je dob\u0159e, ale j\u00e1 se o n\u011bj boj\u00edm. A co d\u00e1l? Co kapela? Turn\u00e9?“ David ho popl\u00e1cal po rameni. „Promluv\u00edm s nimi, uvid\u00edme, co se d\u00e1 d\u011blat.“ „D\u00edky, Davide.“ Bill se za n\u00edm je\u0161t\u011b d\u00edval, jak odch\u00e1z\u00ed, a pak se obr\u00e1til zp\u00e1tky k bratrov\u011b bled\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Ach Tome\u2026<\/em><\/div>\n
Vr\u00e1til se asi za p\u016fl hodiny. „Tak co, co \u0159\u00edkali?“ David zti\u0161il hlas, jako kdyby necht\u011bl, aby kdokoli byl sv\u011bdkem jejich hovoru. „Dneska by se m\u011bl Tom probrat, alespo\u0148 podle d\u00e1vky l\u00e9k\u016f, kterou mu dali. Uvid\u00ed se, jak na tom bude, ale snad by ho z\u00edtra mohli pustit dom\u016f. Z\u0159ejm\u011b bude muset br\u00e1t je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 pr\u00e1\u0161ky, ale mohl by odjet s n\u00e1mi.“ Bill se trochu zamra\u010dil. „A nem\u016f\u017ee mu to n\u011bjak ubl\u00ed\u017eit?“ „Neboj, on to zvl\u00e1dne, je siln\u00fd.“ „Co m\u00e9dia, co a\u017e se v\u0161ichni dozv\u00ed, \u017ee jsme br\u00e1chov\u00e9?“ David pokr\u010dil rameny. „Mysl\u00edm, \u017ee to zase tak na \u0161kodu nebude. Alespo\u0148 se o v\u00e1s bude v\u00edc mluvit, budete zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed. V\u0161ude se o tom bude ps\u00e1t a lep\u0161\u00ed reklamu p\u0159ed za\u010d\u00e1tkem turn\u00e9 jsme si snad ani nemohli p\u0159\u00e1t. A to Tomovo zhroucen\u00ed tomu je\u0161t\u011b dod\u00e1 tu spr\u00e1vnou p\u0159\u00edchu\u0165 \u2026 Promi\u0148, Bille, \u017ee to \u0159\u00edk\u00e1m, ale je to tak.“ Bill k n\u011bmu zvedl unaven\u00e9 o\u010di. „Tak\u017ee Toma ob\u011btujeme na\u0161\u00ed sl\u00e1v\u011b? Stoj\u00ed to za to?“ David se jen pousm\u00e1l. Poprv\u00e9, co ho zn\u00e1m, na n\u011bm vid\u00edm emoce. \u017de bych kone\u010dn\u011b odhalil jeho slabinu?<\/em> „Na to si mus\u00ed\u0161 odpov\u011bd\u011bt s\u00e1m.“<\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026..<\/div>\n
Ub\u011bhly dva dny, co Toma p\u0159ivezli do nemocnice. Kone\u010dn\u011b procitl z dlouh\u00e9ho sp\u00e1nku, udr\u017eovan\u00e9ho siln\u00fdmi sedativy. Necht\u011bl s nik\u00fdm mluvit a nikoho vid\u011bt. Cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m. U\u017e v\u00edm, pro\u010d mi byl od prvn\u00ed chv\u00edle tak bl\u00edzk\u00fd. U\u017e ch\u00e1pu, \u017ee jsme si rozum\u011bli beze slov. Je to m\u016fj br\u00e1cha, moje dvoj\u010de. Bill. Ale to, co je mezi n\u00e1mi, p\u0159erostlo v n\u011bco, k \u010demu v\u016fbec doj\u00edt nem\u011blo. Jak s n\u00edm m\u00e1m mluvit, ani\u017e bych si vzpomn\u011bl na to, co jsme spolu pro\u017eili? Jak se mu m\u00e1m pod\u00edvat do o\u010d\u00ed, ani\u017e bych si p\u0159ipomn\u011bl jeho doteky? U\u017e nikdy nebude nic jako d\u0159\u00edv. Tolik jsem si p\u0159\u00e1l zm\u011bnit sv\u016fj \u017eivot a najednou bych cht\u011bl, aby se tohle nikdy nestalo. Nikdy \u2026<\/em><\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b l\u00e9ka\u0159i usoudili, \u017ee Tom\u016fv stav je stabilizovan\u00fd a m\u016f\u017ee j\u00edt dom\u016f. Bill trval na tom, \u017ee pro n\u011bj do nemocnice dojede s\u00e1m. Necht\u011bl ho rozru\u0161ovat pohledem na rodi\u010de, kte\u0159\u00ed vlastn\u011b v\u0161echno, \u010d\u00edm te\u010f proch\u00e1zeli, nev\u011bdomky zp\u016fsobili. Nesm\u011bl\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e Toma upozornilo, \u017ee n\u011bkdo p\u0159i\u0161el. Je\u0161t\u011b ne\u017e doty\u010dn\u00fd vstoupil do nep\u0159\u00edv\u011btiv\u00e9ho nemocni\u010dn\u00edho pokoje, v\u011bd\u011bl, kdo to je.<\/div>\n
„Ahoj, Tome.“ St\u00e1l oto\u010den\u00fd k posteli a cpal posledn\u00ed v\u011bci do \u010dern\u00e9 cestovn\u00ed ta\u0161ky. „Ahoj.“ Odpov\u011bd\u011bl na p\u016fl \u00fast, ale ani se neohl\u00e9dl. „P\u0159ijel jsem pro tebe, David mi dal auto, Tony n\u00e1s odveze.“ Bill se hodn\u011b sna\u017eil, aby jeho hlas zn\u011bl pokud mo\u017eno jist\u011b a net\u0159\u00e1sl se tak, jako v\u0161echno uvnit\u0159 n\u011bj. „To je hodnej,“ odpov\u011bd\u011bl Tom m\u00edrn\u011b sarkasticky. „Tome\u2026 Ani se na m\u011b nepod\u00edv\u00e1\u0161?“ Po kr\u00e1tk\u00e9m zav\u00e1h\u00e1n\u00ed se Tom kone\u010dn\u011b oto\u010dil. Bill\u016fv obli\u010dej se prot\u00e1hl zd\u011b\u0161en\u00edm. Kr\u00e1sn\u00e9 o\u010di pln\u00e9 jisk\u0159i\u010dek, kter\u00e9 si Bill po\u0159\u00e1d p\u0159ipom\u00ednal, byly vyhasl\u00e9 a pr\u00e1zdn\u00e9. Nevid\u011bl v nich jedin\u00fd z\u00e1blesk citu \u010di z\u00e1jmu, byly studen\u00e9 a s krutou lhostejnost\u00ed si jej p\u0159em\u011b\u0159ovaly. „Tome \u2026 tohle p\u0159ece \u2026“ I kdy\u017e si Bill sl\u00edbil, \u017ee bude state\u010dn\u00fd, c\u00edtil, \u017ee to bude hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9. Netu\u0161il, \u017ee Tom na tom bude a\u017e takhle \u0161patn\u011b. „Co je?“ zeptal se Tom nerudn\u011b. „Nic \u2026 nic.“ Bill lehce zakroutil hlavou. Tom se oto\u010dil zp\u00e1tky k posteli. S velkou silou cpal do ta\u0161ky teplou mikinu, st\u00e1le se mu to neda\u0159ilo, nemohl ji zapnout. Po n\u011bkolika marn\u00fdch pokusech kone\u010dn\u011b usp\u011bl.<\/div>\n
P\u0159ed o\u010dima se mu objevila Billova huben\u00e1 ruka. Ucukl, jako by se b\u00e1l, \u017ee se sp\u00e1l\u00ed. „Chci ti jenom vz\u00edt ta\u0161ku, neboj se.“ Bill se nat\u00e1hl po Tomov\u011b ta\u0161ce, lehce ji zvedl z postele a p\u0159ehodil si dlouh\u00fd popruh p\u0159es rameno. \u010cekal, a\u017e si Tom uprav\u00ed boty, kdy\u017e se rozlet\u011bly dve\u0159e a do pokoje vb\u011bhla mlad\u00e1 l\u00e9ka\u0159ka v rozevl\u00e1t\u00e9m b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti. „Tome, tak u\u017e jde\u0161 dom\u016f?“ „Jo,“ zahu\u010del neochotn\u011b Tom. „Cht\u011bla jsem se s tebou rozlou\u010dit a pop\u0159\u00e1t ti hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed, Tome.“ Rychle ho objala a neodpustila si, aby ho nepohladila po zapleten\u00fdch vlasech. Pak se jej\u00ed pohled zv\u011bdav\u011b sto\u010dil k Billovi. „Ty mus\u00ed\u0161 b\u00fdt Bill,“ mile se usm\u00e1la. Bill j\u00ed \u00fasm\u011bv oplatil, „Ano \u2026 jsem Bill Kaulitz“, pronesl sebejist\u011b. Tomovo obo\u010d\u00ed vylet\u011blo a\u017e k okraji \u010depice. Kone\u010dn\u011b n\u011bco co ho probralo.<\/em> „Co se div\u00ed\u0161, v\u0161ichni u\u017e v\u00ed, \u017ee od te\u010f jsem Bill Kaulitz, tv\u016fj mlad\u0161\u00ed br\u00e1cha.“ P\u0159es \u017eeninu tv\u00e1\u0159 p\u0159eb\u011bhl v\u011bdouc\u00ed \u00fasm\u011bv. „M\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt na chv\u00edli se mnou, Bille? Cht\u011bla bych se t\u011b na n\u011bco zeptat.“ „Jist\u011b\u2026 hned jsem zp\u00e1tky, Tome“ usm\u00e1l se na n\u011bj povzbudiv\u011b Bill.<\/div>\n
Vy\u0161li z pokoje ven a zastavili se u okna, kter\u00fdm bylo vid\u011bt do zahrady nemocni\u010dn\u00edho are\u00e1lu. Po cesti\u010dk\u00e1ch se proch\u00e1zeli pacienti v nemocni\u010dn\u00edch \u00faborech, doprov\u00e1zeni sv\u00fdmi bl\u00edzk\u00fdmi, kte\u0159\u00ed je p\u0159i\u0161li nav\u0161t\u00edvit. \u017dena se chv\u00edli ml\u010dky d\u00edvala ven, jako by v\u00e1hala, kde za\u010d\u00edt. Nadechla se a pod\u00edvala Billovi zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. Nasucho polkl, m\u011bl pocit, \u017ee mu vid\u00ed a\u017e na dno \u017ealudku. „Bille \u2026 Tomova reakce na takovou zpr\u00e1vu, jakou dostal, byla sv\u00fdm zp\u016fsobem pochopiteln\u00e1, ale jej\u00ed dopad naprosto nep\u0159im\u011b\u0159en\u00fd. Ur\u010dit\u011b sis v\u0161iml, \u017ee se uzav\u0159el do sebe. Odm\u00edt\u00e1 okoln\u00ed sv\u011bt, odm\u00edt\u00e1 komunikovat\u2026 Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, obvykle v t\u00e9hle situaci – pot\u00e9 co odezn\u00ed prvotn\u00ed \u0161ok – \u010dlov\u011bk poc\u00edt\u00ed pot\u0159ebu za\u010dlenit se do nov\u00e9 rodiny, poznat jej\u00ed \u010dleny, z\u00edskat si jejich pozornost a l\u00e1sku. Ne tak Tom. On \u2026 p\u0159ijde mi, jako by naopak v jeho o\u010d\u00edch v\u0161echno, co se p\u0159ihodilo, znamenalo ztr\u00e1tu n\u011b\u010deho jin\u00e9ho\u2026 Bille, v\u00edm, \u017ee jste se sezn\u00e1mili p\u0159ed n\u011bkolika m\u011bs\u00edci, a taky od va\u0161eho mana\u017eera v\u00edm, \u017ee jste si od prvn\u00ed chv\u00edle byli celkem bl\u00edzc\u00ed \u2026 nev\u00ed\u0161, kdo je ten, kdo pro n\u011bj tolik znamenal a kdo jej opustil? Mohla by to b\u00fdt n\u011bjak\u00e1 d\u00edvka, do kter\u00e9 se zamiloval \u2026“ Bill se nedok\u00e1zal odtrhnout pohledem od jej\u00edch bystr\u00fdch o\u010d\u00ed. Jeho t\u011blem proch\u00e1zely n\u00e1valy horka a chladu, srdce hrozilo, \u017ee vylet\u00ed z rozru\u0161en\u00e9 hrudi. „J\u00e1 \u2026 nev\u00edm. Co bych m\u011bl ud\u011blat?“ „Zkus ji naj\u00edt, Bille. Z\u0159ejm\u011b pro n\u011bj znamenala v\u00edc, ne\u017e si s\u00e1m byl ochoten p\u0159ipustit a jej\u00ed ztr\u00e1tu si z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu spojuje s n\u00e1vratem matky a bratra. Jin\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed tomu d\u00e1t neum\u00edm. I kdyby ten vztah nem\u011bl pokra\u010dovat, alespo\u0148 ne\u017e se Tom dostane z nejhor\u0161\u00edho a bude schopen zase komunikovat se sv\u00fdm okol\u00edm, alespo\u0148 po tu dobu, by m\u011bl c\u00edtit jej\u00ed podporu\u2026 a \u2026d\u00e1vej na n\u011bj pozor, Bille, bude to pot\u0159ebovat.“<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Co\u017ee? To ne \u2026 to nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda.“ Tom vyd\u011b\u0161en\u011b up\u00edral pohled do mat\u010din\u00fdch o\u010d\u00ed. „\u0158ekni, \u017ee to nen\u00ed pravda, \u017ee sis to te\u010f vymyslela\u2026“ Jeho pohled se sto\u010dil k Billovi. Ten jen st\u00e1l jako kr\u00e1sn\u00e1 mramorov\u00e1 socha. \u010cern\u00e9 vlasy r\u00e1movaly bled\u00fd<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[48],"tags":[],"class_list":["post-20652","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20652","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20652"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20652\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20652"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20652"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20652"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}