{"id":20656,"date":"2008-02-29T16:59:00","date_gmt":"2008-02-29T15:59:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20614"},"modified":"2008-02-29T16:59:00","modified_gmt":"2008-02-29T15:59:00","slug":"erf-llende-tr-umen-i-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-i-13\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen I 13."},"content":{"rendered":"
V aut\u011b se nap\u011bt\u00ed mezi Gustavem a Tomem kone\u010dn\u011b uvolnilo. Gustav si dokonce vedle Toma sedl a po chv\u00edli ml\u010den\u00ed i s\u00e1m za\u010dal hovor.<\/div>\n
Ve studiu na n\u011b \u010dekala p\u0159\u00edjemn\u00e1, asi dvacetilet\u00e1 moder\u00e1torka jm\u00e9nem Laura. Kdy\u017e se navz\u00e1jem p\u0159edstavovali, nikomu z p\u0159\u00edtomn\u00fdch neu\u0161lo, \u017ee Tomovi v\u011bnovala v\u00fdznamn\u00fd pohled. Tom se jen sebev\u011bdom\u011b usm\u00e1l, tohle m\u011bl prost\u011b r\u00e1d. Blikla sv\u011btla a kamery se rozjely. Po p\u00e1r \u00favodn\u00edch v\u011bt\u00e1ch typu „KDY, KDE A CO“ do\u0161lo i na osobn\u011bj\u0161\u00ed ot\u00e1zky. „A co va\u0161e rodiny a p\u0159\u00edtelkyn\u011b, jak se d\u00edvaj\u00ed na va\u0161e nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed turn\u00e9?“ „Na\u0161e rodiny n\u00e1s samoz\u0159ejm\u011b podporuj\u00ed,“ ujal se slova Bill. „A va\u0161e p\u0159\u00edtelkyn\u011b?“ Moder\u00e1tor\u010din pohled se sto\u010dil k Tomovi, evidentn\u011b ho cht\u011bla donutit odpov\u011bd\u011bt. „Jak \u0159ekl Bill, na\u0161i bl\u00edzc\u00ed n\u00e1s podporuj\u00ed. Vy byste n\u00e1s nepodporovala?“ usm\u00e1l se na ni nevinn\u011b. „Jak nejl\u00e9pe bych dovedla,“ oplatila mu nar\u00e1\u017eku pohotov\u011b. V Billov\u00fdch o\u010d\u00edch se zaleskly slzy.<\/div>\n
Po skon\u010den\u00ed vys\u00edl\u00e1n\u00ed David je\u0161t\u011b n\u011bco projedn\u00e1val s n\u011bjak\u00fdmi lidmi a kluci na n\u011bj \u010dekali ve studiu. Bill t\u011b\u017ece nesl Lau\u0159inu pozornost, kterou v\u011bnovala Tomovi. „Ned\u00edvej se na n\u011bj, akor\u00e1t si ubli\u017euje\u0161 a stejn\u011b s t\u00edm nic nezm\u016f\u017ee\u0161.“ Gustav\u016fv tich\u00fd hlas zazn\u011bl t\u011bsn\u011b u Billova ucha. „Gusty, pro\u010d tohle d\u011bl\u00e1?“ „On je prost\u011b takov\u00fd, v\u017edycky takov\u00fd byl, Toma nezm\u011bn\u00ed\u0161. Jestli ho chce\u0161, tak ho ber takov\u00fdho, jak\u00fd je, jinak se utr\u00e1p\u00ed\u0161.“ St\u00e1li s Gustavem vedle sebe a pozorovali Toma, kter\u00fd s Laurou nepokryt\u011b flirtoval, a Georga, kter\u00fd jim k\u0159enil. „J\u00e1 to nevydr\u017e\u00edm.“ Gustav povzbudiv\u011b stiskl Billovu pa\u017ei. „Mus\u00ed\u0161, nechce\u0161 p\u0159ece, aby se v\u0161echno profl\u00e1klo. Na to\u00b4s m\u011bl myslet d\u0159\u00edv, ne\u017e sis s n\u00edm za\u010dal.“ Bill c\u00edtil \u010dir\u00e9 zoufalstv\u00ed. Tomovo chov\u00e1n\u00ed ho tolik bolelo, tak kr\u00e1sn\u011b se na ni usm\u00edval\u2026<\/div>\n
„Mohli bychom se n\u011bkdy vid\u011bt?“ zeptala se ti\u0161e Laura Toma, kdy\u017e se kluci lou\u010dili. Tom se na ni usm\u00e1l, \u0161ibalsky povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed, ale neodpov\u011bd\u011bl. Opatrn\u011b se rozhl\u00e9dla, jestli se nikdo ned\u00edv\u00e1, a vtiskla Tomovi do ruky l\u00edstek s jej\u00edm jm\u00e9nem a telefonn\u00edm \u010d\u00edslem. P\u0159itom se jemn\u011b dotkla jeho ruky. Tom zastr\u010dil l\u00edstek do kapsy, ani\u017e by mu v\u011bnoval jedin\u00fd pohled. „Zavol\u00e1\u0161?“ zeptala se dychtiv\u011b. P\u0159ik\u00fdvl a s \u00fasm\u011bvem ji lehce cvrnknul do nosu. St\u00e1la mezi dve\u0159mi a d\u00edvala se na jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se postavu. Stejn\u011b nezavol\u00e1. Zn\u00e1m tyhle typy. Ach jo, pro\u010d ale zrovna tihle kluci musej\u00b4 bejt tak p\u011bkn\u00fd?<\/em><\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026..<\/em><\/div>\n
„Tohle si pro p\u0159\u00ed\u0161t\u011b odpust\u00ed\u0161, jasn\u00fd?“podal si ho David, jen co se p\u0159ibl\u00ed\u017eili k autu. „Co je zas?“ ohradil se Tom. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem slepej, \u017ee sem nevid\u011bl, jak na tebe d\u011blala o\u010di a tob\u011b to d\u011blalo n\u00e1ramn\u011b dob\u0159e?“ „Vad\u00ed ti, \u017ee ned\u011blala o\u010di na tebe, co?“ u\u0161kl\u00edbl se provokativn\u011b Tom. „Tome, bu\u010f chce\u0161 d\u011blat kari\u00e9ru v kapele nebo to zabal, s t\u00edmhle p\u0159\u00edstupem to prost\u011b nep\u016fjde. Pot\u0159ebujete oslovit fanou\u0161ky a jak mysl\u00ed\u0161, \u017ee by se jim l\u00edbilo, kdyby t\u011b po\u0159\u00e1d vid\u011bli s n\u011bjak\u00fdma holkama? Mimochodem“ obr\u00e1til se i na zbytek kapely „to plat\u00ed pro v\u0161echny. U\u017e\u00edvejte si, ale nesm\u00ed v\u00e1s u toho nikdo p\u0159istihnout nebo – nedej bo\u017ee – vyfotit. Je v\u00e1m to jasn\u00fd?“ Kluci se na n\u011bj ml\u010dky d\u00edvali, ale Tom si neodpustil r\u00fdpnut\u00ed „Tak\u017ee ide\u00e1ln\u00ed, kdy\u017e to budeme d\u011blat p\u011bkn\u011b mezi sebou v kapele, ne?“ David se po n\u011bm oto\u010dil: „Ha ha ha, moc vtipn\u00fd“.<\/div>\n
Bill sed\u011bl v aut\u011b a d\u00edval se ven z ok\u00e9nka. Zaregistroval, \u017ee si vedle n\u011bj sedl Tom, ale ani se po n\u011bm neoto\u010dil. Bylo mu smutno. Je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm pitom\u00fdm rozhovorem to vypadalo tak nad\u011bjn\u011b a sta\u010d\u00ed p\u00e1r hodin a jsme zase na za\u010d\u00e1tku. Gustav m\u00e1 pravdu, Tom se nezm\u011bn\u00ed. Nedok\u00e1\u017ee b\u00fdt bez pozornosti ostatn\u00edch, j\u00e1 mu nikdy nebudu sta\u010dit.<\/em> Bill p\u00e1rkr\u00e1t rychle zamrkal, aby zahnal slzy, kter\u00e9 se mu tla\u010dily do o\u010d\u00ed. Na stehn\u011b uc\u00edtil Tomovu horkou dla\u0148. „Co ud\u011bl\u00e1me s na\u010dat\u00fdm ve\u010derem?“ zazn\u011bl k n\u011bmu v\u00e1biv\u011b hlub\u0161\u00ed hlas. Bill se kone\u010dn\u011b pohledem odtrhl od ok\u00e9nka, odstr\u010dil Tomovu ruku a ti\u0161e pronesl „Nev\u00edm, co bude\u0161 d\u011blat ty, ale j\u00e1 jedu dom\u016f.“ Tom se mlsn\u011b pousm\u00e1l „A m\u016f\u017eu t\u011b doprovodit?“ „Nemysl\u00edm, \u017ee by to byl dobrej n\u00e1pad. Chci bejt s\u00e1m.“ Tom se zarazil. V o\u010d\u00edch mu hn\u011bviv\u011b bl\u00fdsklo. „M\u00e1\u0161 domluveno n\u011bco s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm? S Davidem?“ Bill jenom p\u0159ekvapen\u011b vyvalil o\u010di. „Co bl\u00e1zn\u00ed\u0161? Pro\u010d zrovna s Davidem?“ „Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee jsem slepej? M\u011b David nikdy na ve\u010d\u00edrek nezval, nikdy mi ne\u0159ekl, \u017ee vypad\u00e1m fantasticky, ani \u017e\u00e1dnou jinou poklonu jsem od n\u011bj nikdy nesly\u0161el. Tak se ned\u011blej\u2026 Sp\u00ed\u0161 s n\u00edm? Je lep\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1?“ Bill necht\u011bl uv\u011b\u0159it, \u017ee to, co mu Tom \u0159\u00edk\u00e1, se mu jen nezd\u00e1. „Ty ses naprosto zbl\u00e1znil. Na tohle t\u00e9ma se s tebou v\u016fbec bavit nebudu.“ Snad cht\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159\u00edct, kdy\u017e zep\u0159edu usly\u0161el David\u016fv hlas. „Tak Bille, se\u0161 doma.“ „Jo, d\u00edky. M\u011bjte se.“ Bill popadl svoji ta\u0161ku, na Toma se ani nepod\u00edval a hlu\u010dn\u011b zabouchl dve\u0159e od auta. V z\u00e1dech c\u00edtil Tom\u016fv na\u0161tvan\u00fd pohled. Rychl\u00fdmi kroky zam\u00ed\u0159il dom\u016f, odemkl, ta\u0161ku odhodil daleko od sebe. Posadil se na seda\u010dku v ob\u00fdv\u00e1ku a v hlav\u011b mu po\u0159\u00e1d zn\u011bla Tomova slova. \u017d\u00e1rl\u00ed, on \u017e\u00e1rl\u00ed. J\u00e1 ho v\u016fbec nech\u00e1pu. Flirtuje s tou p\u0159\u00ed\u0161ernou moder\u00e1torkou a z\u00e1rove\u0148 m\u011b obvi\u0148uje, \u017ee ho podv\u00e1d\u00edm. Kdo z n\u00e1s dvou je norm\u00e1ln\u00ed?Nebo jsme se u\u017e zbl\u00e1znili oba?<\/em><\/div>\n
Zni\u010den\u011b vstal a \u0161el do kuchyn\u011b, dal va\u0159it vodu na \u010daj. Je\u0161t\u011b tu n\u011bkde mus\u00ed bejt kousek toho bor\u016fvkov\u00fdho kol\u00e1\u010de. P\u0159ece ho Tom nese\u017eral celej\u2026 Hmm, vypad\u00e1 to, \u017ee m\u00e1m sm\u016flu. Ach jo, to je dneska den\u2026<\/em> S hrnkem pln\u00fdm vo\u0148av\u00e9ho zelen\u00e9ho \u010daje se uvelebil na seda\u010dce p\u0159ed televiz\u00ed. J\u00e9\u00e9\u00e9, sl\u00edbil jsem p\u0159ece m\u00e1m\u011b, \u017ee j\u00ed zavol\u00e1m, a\u017e to skon\u010d\u00ed.<\/em> Zkontroloval \u010das na displeji mobilu, je\u0161t\u011b by nemusela sp\u00e1t, uvid\u00edme<\/em> a vyto\u010dil zn\u00e1m\u00e9 \u010d\u00edslo. „Ahoj mami, tady Bill. Tak jak se ti to l\u00edbilo? \u2026 Co? To je fakt pech\u2026 Zkus\u00edm se zeptat Davida, jestli by nesehnal z\u00e1znam. Jo, jasn\u011b\u2026 hm. Tak se m\u011bj. Ahoj.“ Zamy\u0161len\u011b dr\u017eel v dlani mal\u00fd p\u0159\u00edstroj, dneska sam\u00e1 sm\u016fla, poprv\u00fd jsem v televizi a u n\u00e1s je bou\u0159ka a nejde elektrika. M\u00e1ma na n\u00e1s byla tolik zv\u011bdav\u00e1, vypr\u00e1v\u011bl jsem j\u00ed o kapele, cht\u011bla kluky vid\u011bt.<\/em> S povzdechem odhodil telefon na stolek a napil se \u010daje. Bezmy\u0161lenkovit\u011b se nat\u00e1hl po ovlada\u010di a pustil televizi. P\u0159ehodil p\u0159es sebe deku a u\u017e\u00edval si klidu. Netrvalo dlouho a usnul.<\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026..<\/div>\n
Styl, jak\u00fdm za sebou Bill zabouchl dve\u0159e od auta, v Tomovi probouzel pocit, \u017ee pr\u00e1v\u011b dostal facku. „Co mu zas je?“ ozval se Georg ze sv\u00e9ho m\u00edsta a oto\u010dil se dozadu na Toma, kter\u00fd se na seda\u010dce rozvaloval s\u00e1m. „Nev\u00edm,“ odsekl. Georg zakroutil hlavou, znal Toma a v\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e je na\u0161tvan\u00fd, je lep\u0161\u00ed se mu do cesty nepl\u00e9st. „Tak se m\u011bjte,“ rozlou\u010dil se Georg za chv\u00edli, kdy\u017e auto zastavilo p\u0159ed jejich domem, a vystoupil. Tom si ho nev\u0161\u00edmal. U\u017e\u00edral se p\u0159edstavou, \u017ee jen co je David rozveze dom\u016f, pojede za Billem. P\u0159edstava jejich nah\u00fdch propleten\u00fdch t\u011bl ho doslova doh\u00e1n\u011bla k \u0161\u00edlenstv\u00ed. Pro n\u011bj naprosto nov\u00e9 pocity. Je mo\u017en\u00fd, \u017ee by spolu n\u011bco m\u011bli? Co o n\u011bm vlastn\u011b v\u00edm? Se mnou na to \u0161el dost rychle, tak pro\u010d by si to nemohl rozd\u00e1vat i s Davidem?<\/em> Pohledem zabloudil k tmav\u00e9 hlav\u011b na p\u0159edn\u00ed seda\u010dce. Co na n\u011bm vid\u00ed? V\u017edy\u0165 j\u00e1 jsem p\u0159ece mnohem lep\u0161\u00ed! \u2026 Nebo ne?<\/em><\/div>\n
„Tome, \u2026 tak Tome, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b? Nechce\u0161 n\u011bkam zaj\u00edt? Nen\u00ed je\u0161t\u011b tak pozd\u011b.“ Gustav\u016fv hlas vytrhl Toma z jeho naprosto \u0161\u00edlen\u00fdch p\u0159edstav. „Co? Ehm \u2026 ale jo, pot\u0159ebuju se trochu prov\u011btrat\u2026 Hej, Davide, zastav n\u00e1m tady. Je\u0161t\u011b se s Gustym projdeme p\u011b\u0161ky.“ Tmavovlas\u00fd mu\u017e se po nich pochybova\u010dn\u011b ohl\u00e9dl. „Tome, je ti dob\u0159e?“ „Jo, Davide, nemus\u00ed\u0161 se starat. C\u00edt\u00edm se skv\u011ble.“ Pr\u00e1skl dve\u0159mi. Chladiv\u00fd ve\u010dern\u00ed vzduch se op\u0159el do jeho hork\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Chov\u00e1\u0161 se jako pitomec. “ pronesl ti\u0161e Gustav, zat\u00edmco Tom se d\u00edval za odj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edm vozem. „J\u00e1? J\u00e1 \u017ee se chov\u00e1m jako pitomec?“oto\u010dil se Tom ke Gustavovi. Up\u0159en\u011b se na sebe d\u00edvali a navz\u00e1jem se sna\u017eili odhadnout toho druh\u00e9ho. „Poj\u010f, trochu se projdeme, pokec\u00e1me.“ vyzval ho kone\u010dn\u011b Gustav a nabral sm\u011br k m\u011bstsk\u00e9mu parku. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jak za\u010d\u00edt. Vytu\u0161il, \u017ee Tom te\u010f pro\u017e\u00edv\u00e1 hodn\u011b n\u00e1ro\u010dn\u00e9 obdob\u00ed a p\u0159ece jen to byl jeho dlouholet\u00fd kamar\u00e1d, necht\u011bl ho nechat, aby se v tom pl\u00e1cal s\u00e1m. Nakopl \u0161i\u0161ku, kter\u00e1 se mu p\u0159ipletla do cesty. „Jak jsi na tom s Billem?“ Tom se u\u017e sice trochu uklidnil, ale jakmile si vzpomn\u011bl na Billa, adrenalin byl zase zp\u011bt. Ty jeho o\u010di, kdy\u017e je vzru\u0161en\u00fd, jsou tak tmav\u00e9 \u2026 Kdy\u017e m\u011b sv\u00e1d\u00ed, jsou v nich miliony jisk\u0159i\u010dek\u2026 Co kdy\u017e se stejn\u011b d\u00edv\u00e1 i na Davida? Dost!!! Tohle mus\u00ed p\u0159estat. Mus\u00edm to skon\u010dit. P\u0159ece to m\u011bl b\u00fdt jenom flirt, jednou a dost, n\u011bjak se to zvrhlo \u2026<\/em><\/div>\n
„Cos to \u0159\u00edkal?“ „Ptal jsem se, jak se\u0161 na tom s Billem.“ „V pohod\u011b.“ „Ur\u010dit\u011b?“ „Jo, je to v pohod\u011b. Ned\u011blej si starost.“ Gustav se zastavil a zad\u00edval se na n\u011bj. Tom\u016fv profil se r\u00fdsoval na pozad\u00ed stm\u00edvaj\u00edc\u00edho se m\u011bsta, kter\u00e9 se pomalu no\u0159ilo do um\u011bl\u00e9ho no\u010dn\u00edho osv\u011btlen\u00ed. Dlouh\u00e9 \u0159asy se chv\u011bly, pln\u00e9 rty pevn\u011b sev\u0159en\u00e9. „Tome, p\u0159ede mnou si nemus\u00ed\u0161 na nic hr\u00e1t. J\u00e1 t\u011b p\u0159ece zn\u00e1m. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsi \u00fapln\u011b jin\u00fd, ne\u017e se tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161 navenek. Chci ti pomoct, Tome.“ Posadili se na bl\u00edzkou lavi\u010dku a ti\u0161e se d\u00edvali do houstnouc\u00ed tmy. Ub\u011bhlo hodn\u011b minut, ne\u017e se Tom kone\u010dn\u011b odhodlal promluvit.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee by byl schopn\u00fd m\u011b podv\u00e1d\u011bt?“ „Co blbne\u0161?“ „Mysl\u00edm, \u017ee t\u0159eba nejsem jedin\u00fd, s k\u00fdm to t\u00e1hne.“ Gustav nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zakroutil hlavou. „Zas tak dob\u0159e ho nezn\u00e1m, ale nemysl\u00edm si, \u017ee zrovna on by ve va\u0161em vztahu byl ten, kdo m\u00e1 bl\u00edzko k n\u011bjak\u00e9mu sklouznut\u00ed.“ Tom se p\u0159edklonil a zap\u0159el se lokty o kolena. Hlavu sv\u011bsil mezi ramena. Ml\u010del. „Tome, pro\u010d jsi si s n\u00edm vlastn\u011b za\u010dal? M\u011bl\u00b4s p\u0159ece v\u017edycky tolik holek \u2026“ „Nev\u00edm, Gusty, fakt nev\u00edm. Prost\u011b \u2026Od prvn\u00ed chv\u00edle, co jsem ho uvid\u011bl, jsem ho cht\u011bl. Bylo to siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. A vlastn\u011b to trv\u00e1 po\u0159\u00e1d. Holky se mi sice po\u0159\u00e1d l\u00edb\u00ed, r\u00e1d se na n\u011b d\u00edv\u00e1m, ale nevzru\u0161ujou m\u011b tak jako d\u0159\u00edv, rozhodn\u011b se mnou ned\u011blaj\u00ed to co Bill. Po tom, co jsem ho poznal, chci jen jeho. Chci ho, po\u0159\u00e1d. Cht\u011bl jsem to skon\u010dit, ale asi to nedok\u00e1\u017eu. Neskute\u010dn\u011b m\u011b p\u0159itahuje. Po\u0159\u00e1d m\u011b nut\u00ed na n\u011bj myslet, kdy\u017e s n\u00edm nejsem, mus\u00edm si p\u0159edstavovat, co asi d\u011bl\u00e1, co bych s n\u00edm mohl d\u011blat\u2026“ „Tak pro\u010d mu ubli\u017euje\u0161?“ „J\u00e1? J\u00e1 mu ubli\u017euju? A \u010d\u00edm pros\u00edm t\u011b?“ Gustav se zasm\u00e1l. „Ty se\u0161 tak natvrdlej. Pro\u010d mu ne\u0159ekne\u0161 to, cos \u0159ekl te\u010f m\u011b? Vsad\u00edm se, \u017ee to nev\u00ed.“ „To p\u0159ece \u2026 musel vyc\u00edtit.“ „Aha, asi tak jako ty jsi vyc\u00edtil, \u017ee t\u011b podv\u00e1d\u00ed, ne?“<\/div>\n
„Dneska jak ses m\u011bl k t\u00fd Lau\u0159e, tos taky docela pod\u011blal. Jak mysl\u00ed\u0161, \u017ee mu bylo?“ Tom\u016fv udiven\u00fd v\u00fdraz mluvil za v\u0161e. „Ale j\u00e1 p\u0159ece nic \u0161patn\u00fdho ned\u011blal. Ani jsem se j\u00ed nedotkl.“ „Kdy\u017e t\u011b n\u011bkdo m\u00e1 r\u00e1d, tak mu m\u016f\u017ee\u0161 ubl\u00ed\u017eit i jinak, ne\u017e \u017ee t\u011b uvid\u00ed osah\u00e1vat n\u011bkoho jin\u00fdho.“ Tom vypadal fakticky jako hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed. „Co m\u00e1m d\u011blat?“ „Te\u010f se hlavn\u011b koukej sebrat, vyka\u0161li se na to, jestli t\u011b Bill podv\u00e1d\u00ed nebo ne. Prost\u011b za n\u00edm jdi a \u0159ekni mu to, na co on \u010dek\u00e1 a \u010deho ty se po\u0159\u00e1d boj\u00ed\u0161.“ „Ale \u2026 j\u00e1 \u2026 co mu m\u00e1m vlastn\u011b \u0159\u00edct?“ Gustav u\u017e se musel sm\u00e1t nahlas. „\u017de ses do n\u011bj zamiloval p\u0159ece!“ Tom se po n\u011bm jen smutn\u011b pod\u00edval. „Tob\u011b se to \u0159ekne \u2026“<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

V aut\u011b se nap\u011bt\u00ed mezi Gustavem a Tomem kone\u010dn\u011b uvolnilo. Gustav si dokonce vedle Toma sedl a po chv\u00edli ml\u010den\u00ed i s\u00e1m za\u010dal hovor. Ve studiu na n\u011b \u010dekala p\u0159\u00edjemn\u00e1, asi dvacetilet\u00e1 moder\u00e1torka jm\u00e9nem Laura. Kdy\u017e se navz\u00e1jem p\u0159edstavovali, nikomu z p\u0159\u00edtomn\u00fdch<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[48],"tags":[],"class_list":["post-20656","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20656","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20656"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20656\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20656"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20656"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20656"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}