{"id":20662,"date":"2008-02-29T16:54:00","date_gmt":"2008-02-29T15:54:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20620"},"modified":"2008-02-29T16:54:00","modified_gmt":"2008-02-29T15:54:00","slug":"erf-llende-tr-umen-i-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-i-7\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen I 7."},"content":{"rendered":"
\u010cekal, \u017ee se dve\u0159e otev\u0159ou a tam bude st\u00e1t Tom, ale nic takov\u00e9ho se nestalo. V\u00fdtah sjel ti\u0161e do p\u0159\u00edzem\u00ed a nikdo zp\u00e1tky nahoru nejel. Bill se zklaman\u011b odlepil od dve\u0159\u00ed a vr\u00e1til se dom\u016f. Vlezl si do sprchy a nechal vodu, aby sv\u00fdmi bodav\u00fdmi doteky o\u010distila jeho t\u011blo od v\u0161ech \u0161patn\u00fdch my\u0161lenek. St\u00e1l tak p\u00e1r minut, mo\u017en\u00e1 i hodinu, nev\u011bd\u011bl. Kdy\u017e vy\u0161el ven, zaslechl nal\u00e9hav\u00e9 zvon\u011bn\u00ed telefonu. „Ahoj mami \u2026 jo, m\u00e1m se dob\u0159e \u2026 ne, chod\u00edm sp\u00e1t brzy a j\u00edm, jasn\u011b, neboj, nejsem p\u0159ece malej\u2026 Co? Dneska m\u00e1me volno, zkou\u0161et za\u010d\u00edn\u00e1me zase z\u00edtra. .. Na turn\u00e9 vyr\u00e1\u017e\u00edme za dva m\u011bs\u00edce. .. Co? Dom\u016f? No to bych se musel zeptat Davida. \u2026 Vlastn\u011b pro\u010d ne. Zavol\u00e1m ti, ahoj“. Chv\u00edli ml\u010dky z\u00edral na telefon. Jet na p\u00e1r dn\u00ed dom\u016f? Vlastn\u011b pro\u010d ne? Vy\u010dist\u00edm si hlavu a Tom bude m\u00edt dost \u010dasu, aby si ujasnil, co vlastn\u011b chce. Co kdy\u017e zjist\u00ed, \u017ee u\u017e m\u011b nechce? To je riziko. Chci to podstoupit? Mus\u00edm. Jestli chci, aby se do m\u011b zamiloval, mus\u00edm to ud\u011blat.<\/em> Bill si ol\u00edzl such\u00e9 rty a s povzdechem vyto\u010dil Davidovo \u010d\u00edslo.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, Davide, ale mus\u00edm s tebou n\u011bco probrat. Chci jet na p\u00e1r dn\u00ed dom\u016f, mysl\u00ed\u0161, \u017ee to p\u016fjde za\u0159\u00eddit? \u2026 No, asi tak na t\u0159i dny. \u2026 Jo, super. Se\u0161 skv\u011blej. D\u00edky. Budu s t\u00edm po\u010d\u00edtat.“ S \u00falevou si vydechl. David mu cestu dom\u016f schv\u00e1lil a dokonce mu d\u00e1 auto s \u0159idi\u010dem, aby se mu nic cestou nestalo. „Mami? P\u0159ijedu z\u00edtra. Po\u010d\u00edtej se mnou na ob\u011bd. Tak zat\u00edm. A pozdravuj t\u00e1tu.“<\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026<\/div>\n
Tom se plou\u017eil dom\u016f. Nec\u00edtil se moc dob\u0159e, trochu to ve\u010der p\u0159ehnal a t\u011blo mu to te\u010f d\u00e1valo zn\u00e1t. Hlava ho bolela, \u017ee nebyl schopen v\u016fbec nad ni\u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let. Teprve kdy\u017e p\u0159ed domem uvid\u011bl otcovo auto, uv\u011bdomil si, \u017ee otec se m\u011bl ze slu\u017eebn\u00ed cesty vr\u00e1tit v\u010dera ve\u010der. To je jak naschv\u00e1l, to bude zas k\u00e1z\u00e1n\u00ed, kde se fl\u00e1k\u00e1m. Auuu, moje hlava.<\/em> Tom se nem\u00fdlil. Kdy\u017e otec vid\u011bl, v jak\u00e9m stavu se syn vrac\u00ed ze sobotn\u00edho fl\u00e1mu, popadl ho rodi\u010dovsk\u00fd v\u00fdchovn\u00fd amok. „Tome, tak tohle jsme si nedomluvili. V\u011b\u0159il jsem, \u017ee kdy\u017e nejsem doma, chov\u00e1\u0161 se slu\u0161n\u011b a netoul\u00e1\u0161 se b\u016fhv\u00ed kde po noc\u00edch.“ Otec se musel hodn\u011b krotit, aby neza\u010dal k\u0159i\u010det. Tom si st\u00e1hl k\u0161iltovku a vzpurn\u011b pohodil hlavou. „To je fakt skv\u011bl\u00fd, na p\u00e1r hodin se\u0161 doma a chce\u0161 mi hned d\u011blat k\u00e1z\u00e1n\u00ed. Netva\u0159 se, \u017ee t\u011b zaj\u00edm\u00e1, co cel\u00fd dny d\u011bl\u00e1m. Je ti to \u00fapln\u011b jedno, m\u00e1\u0161 sv\u016fj \u017eivot a pro m\u011b tam m\u00edsto nen\u00ed, t a t i!“. „To si v\u00e1\u017en\u011b mysl\u00ed\u0161?“ „Jo, to si pi\u0161, \u017ee jo. Kdyby tady byla m\u00e1ma, nikdy by se nic takov\u00fdho ned\u011blo!“ \u00danava a zmaten\u00e9 pocity v Tomov\u011b nitru naprosto odbouraly z\u00e1brany. Nikdy s otcem takhle nemluvil, ale te\u010f musel.<\/div>\n
Vb\u011bhl do sv\u00e9ho pokoje a bouchl za sebou dve\u0159mi. Sko\u010dil na postel a chv\u00edli jen le\u017eel. Najednou na n\u011bj dolehla t\u00edha n\u011bkolika posledn\u00edch let a ud\u00e1lost\u00ed, kter\u00e9 ho donutily dosp\u011bt d\u0159\u00edv ne\u017e jeho kamar\u00e1di, nau\u010dit se o sebe postarat bez pomoci, p\u0159e\u017e\u00edt. Snad nikdy nem\u011bl vedle sebe nikoho, komu by mohl bezmezn\u011b v\u011b\u0159it, kdo by tu byl jen pro n\u011bj, kdykoli by pot\u0159eboval, komu by z\u00e1le\u017eelo na n\u011bm jako \u010dlov\u011bku, ne jako na Tomu Kaulitzovi, kv\u016fli jeho pohledn\u00e9 tv\u00e1\u0159i\u010dce nebo bravurn\u00ed h\u0159e na kytaru. Vyhrabal ze sk\u0159\u00edn\u011b starou d\u0159ev\u011bnou krabici, v n\u00ed\u017e ukr\u00fdval poklady nast\u0159\u00e1dan\u00e9 od d\u011btstv\u00ed. Jako u\u017e tolikr\u00e1t, vyt\u00e1hl ohmatanou fotografii mlad\u00e9 \u017eeny. Pro\u010d jsi m\u011b opustila? Pro\u010d jsi m\u011b tady nechala? Za nic jsem p\u0159ece nemohl, byl jsem mal\u00fd kluk. Co se tehdy stalo?Pro\u010d je t\u00e9hle fotografie jenom p\u016fl? Kdo m\u00e1 druhou polovinu? Nikdy se to nedozv\u00edm. Tolik otazn\u00edk\u016f.<\/em><\/div>\n
Otec st\u00e1l ti\u0161e za dve\u0159mi synova pokoje a p\u0159em\u00edtal, jestli vstoupit nebo ho nechat o samot\u011b. Nakonec se rozhodl pro druhou mo\u017enost. Po \u0161pi\u010dk\u00e1ch se vr\u00e1til do ob\u00fdv\u00e1ku. Necht\u011bl se s Tomem h\u00e1dat, vid\u011bli se p\u0159ece tak m\u00e1lo. Neud\u011blal tehdy chybu? Mo\u017en\u00e1 kdyby tenkr\u00e1t nechal Toma j\u00edt s matkou, byl by dneska \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed. Ale j\u00e1 ho nemohl nechat j\u00edt. V tomhle d\u00edt\u011bti jsem na\u0161el v\u0161echno, co jsem j\u00e1. Nemohl jsem ho nechat j\u00edt. Tohle nebylo jej\u00ed d\u00edt\u011b, tohle d\u00edt\u011b bylo moje. Proto Tom z\u016fstal se mnou. Je stejn\u00fd jako jsem byl j\u00e1… Ale \u2026 co kdy\u017e jsem mu t\u00edm p\u0159ipravil stejn\u00fd osud jako sob\u011b? Ne, to ne. On bude m\u00edt lep\u0161\u00ed \u017eivot ne\u017e j\u00e1. Bude \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed, jemu se poda\u0159\u00ed to, co m\u011b se nikdy nepoda\u0159ilo. Tom najde l\u00e1sku. Mus\u00ed!<\/em><\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026..<\/div>\n
Tom prospal cel\u00e9 odpoledne i celou noc. Po dlouh\u00e9 dob\u011b spal klidn\u011b, jeho t\u011blo sb\u00edralo s\u00edly. Bylo pond\u011bl\u00ed r\u00e1no, kdy\u017e ho otec p\u0159i\u0161el vzbudit. „Tome, vst\u00e1vej, u\u017e je \u010das. Mus\u00edm do pr\u00e1ce a ty m\u00e1\u0161 v deset zkou\u0161ku. V\u010dera volal David, ale necht\u011bl jsem t\u011b budit. Jak ti je? Je to lep\u0161\u00ed? Sn\u00eddani m\u00e1\u0161 na stole.“ Tom si rozespale mnul o\u010di. „Jo, dobr\u00fd.“ D\u00edval se na otcova z\u00e1da, jak u\u017e zase miz\u00ed mezi dve\u0159mi pokoje. Zavolal. „Tati? Promi\u0148, j\u00e1 \u2026 nemyslel jsem to tak. V\u00edm, \u017ee ti na m\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed, i kdy\u017e nem\u00e1\u0161 \u010das.“ Otec se pousm\u00e1l. „M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, Tome, to si pamatuj“.<\/div>\n
V hork\u00e9 van\u011b pln\u00e9 p\u011bny se den za\u010d\u00edn\u00e1 fakticky dob\u0159e. Osu\u0161il se a s ru\u010dn\u00edkem kolem beder zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b. Zanedlouho se u\u017e bytem linula l\u00e1kav\u00e1 v\u016fn\u011b \u010dern\u00e9 k\u00e1vy. Pomalu usrk\u00e1val horkou tekutinu a vychutn\u00e1val si ten b\u00e1je\u010dn\u00fd pocit. A\u010dkoli se tomu sna\u017eil vyhnout, p\u0159esto nedok\u00e1zal nemyslet na podivnou sobotn\u00ed noc. Bill! V\u0161echny moje my\u0161lenky kon\u010d\u00ed u n\u011bj. Co se to se mnou d\u011bje? Sexu\u00e1ln\u00ed terapie nezabrala. Je to je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. A od t\u00e9 doby, co v\u00edm, jak\u00e9 to s n\u00edm je, chci ho je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/em><\/div>\n
Na zkou\u0161ku dorazil Tom o p\u016fl hodiny d\u0159\u00edv. U n\u011bj n\u011bco naprosto nev\u00eddan\u00e9ho. Uva\u017eoval, jestli se m\u00e1 zastavit za Billem, ale nakonec to neud\u011blal. Necht\u011bl nic l\u00e1mat p\u0159es koleno, byl rozhodnut\u00fd nechat v\u011bcem voln\u00fd pr\u016fb\u011bh. Netrp\u011bliv\u011b \u010dekal, kdy se Bill objev\u00ed. Vysv\u011btlen\u00ed p\u0159i\u0161lo s Davidem. „Jak odjel dom\u016f? Pro\u010d? To jako napo\u0159\u00e1d?“ nemohl Tom pochopit, co jim David \u0159\u00edk\u00e1. „Ne napo\u0159\u00e1d, jenom u\u017e dlouho nebyl doma. Tak jel na p\u00e1r dn\u00ed dom\u016f. Je to tak nepochopiteln\u00e9, Tome?“ David t\u00e1zav\u011b zdvihl obo\u010d\u00ed. V\u0161iml si, \u017ee od t\u00e9 doby, co Bill p\u0159i\u0161el do kapely, se s Tomem n\u011bco d\u011bje, ale nep\u0159ikl\u00e1dal tomu v\u00e1hu.<\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026<\/div>\n
T\u0159i dny, kter\u00e9 Bill str\u00e1vil doma, utekly jako voda. Bylo 2. z\u00e1\u0159\u00ed a Bill se m\u011bl vr\u00e1tit zp\u00e1tky do Berl\u00edna. Lou\u010den\u00ed nab\u00edralo na dramati\u010dnosti. Matka plakala, jako kdyby odch\u00e1zel do v\u00e1lky a nem\u011bla ho u\u017e nikdy vid\u011bt. Pozd\u011bji si nemohl vzpomenout, koho napadlo, \u017ee by matka za n\u00edm mohla p\u0159ijet do Berl\u00edna je\u0161t\u011b p\u0159ed za\u010d\u00e1tkem \u0161\u0148\u016fry. Kolo osudu se dalo do pohybu \u2026<\/div>\n
Zase doma,<\/em> prolet\u011blo Billovi hlavou, kdy\u017e odemykal dve\u0159e sv\u00e9ho podkrovn\u00edho bytu. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jak jsem si tady rychle zvykl, \u017ee to tady beru jako domov stejn\u011b jako v Magdeburgu. Co asi kluci? Ur\u010dit\u011b budou dneska zkou\u0161et. Je p\u0159ekvap\u00edm, \u017ee u\u017e jsem zp\u00e1tky.<\/em> Na Toma se rad\u011bji ani neopov\u00e1\u017eil pomyslet. Vybalil v\u011bci z kufru. Zabral se do toho tolik, \u017ee skoro p\u0159eslechl zvon\u011bn\u00ed. „J\u00e9, Davide, poj\u010f d\u00e1l.“ „Tak co doma? Dobr\u00fd?“ „Jo, v pohod\u011b. V\u00ed\u0161, pot\u0159eboval jsem se trochu srovnat. P\u0159ece jenom toho te\u010f na m\u011b bylo moc, tolik zm\u011bn. Musel jsem to v\u0161echno vst\u0159ebat, ale te\u010f u\u017e jsem zp\u00e1tky a p\u0159ipravenej se do toho pustit.“ Sm\u00e1l se Bill. „Skv\u011bl\u00fd, tak jdeme na to.“ „Jasn\u011b, Dave, hned jsem dole.“<\/div>\n
O n\u011bkolik minut pozd\u011bji se zastavil p\u0159ed dve\u0159mi do zku\u0161ebny. Zase zhluboka d\u00fdchal. Jak dlouho jsem Toma nevid\u011bl?<\/em> Rychle po\u010d\u00edtal. Budou to \u010dty\u0159i dny, p\u0159itom m\u00e1m pocit, jako kdyby to byly \u010dty\u0159i m\u011bs\u00edce.<\/em> „Bille?“ Prudce se oto\u010dil. Sam\u00fdm rozru\u0161en\u00edm se mu zato\u010dila hlava. „Tome“, vydechl. V\u0161echna p\u0159edsevzet\u00ed, \u017ee si nebude Toma v\u0161\u00edmat a nech\u00e1 mu prostor, aby se s\u00e1m rozhodl, byla r\u00e1zem pry\u010d. P\u0159i pohledu do Tomovy n\u00e1dhern\u00e9 tv\u00e1\u0159e se mu podlamovala kolena, c\u00edtil adrenalin, kter\u00fd se rozproudil jeho \u017eilami. Vzt\u00e1hl ruku a \u0161t\u00edhl\u00fdmi prsty se dotkl roztomil\u00e9ho znam\u00e9nka na jeho tv\u00e1\u0159i a m\u011bl co d\u011blat, aby ho pevn\u011b neobejmul. „Chyb\u011bls mi“, za\u0161eptal Tom. Rychle p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na jeho, jenom se o n\u011b lehce ot\u0159el, p\u0159esto se Bill podv\u011bdom\u011b zachv\u011bl a zav\u0159el o\u010di. \u010cekal, kdy uc\u00edt\u00ed Tom\u016fv dobyva\u010dn\u00fd jazyk, ale nestalo se. Tom se odt\u00e1hl a n\u011b\u017en\u011b se usm\u00e1l. „Poj\u010f, mus\u00edme j\u00edt“.<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

\u010cekal, \u017ee se dve\u0159e otev\u0159ou a tam bude st\u00e1t Tom, ale nic takov\u00e9ho se nestalo. V\u00fdtah sjel ti\u0161e do p\u0159\u00edzem\u00ed a nikdo zp\u00e1tky nahoru nejel. Bill se zklaman\u011b odlepil od dve\u0159\u00ed a vr\u00e1til se dom\u016f. Vlezl si do sprchy a nechal vodu,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[48],"tags":[],"class_list":["post-20662","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20662","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20662"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20662\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20662"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20662"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20662"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}