{"id":20668,"date":"2008-02-29T16:51:00","date_gmt":"2008-02-29T15:51:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20626"},"modified":"2008-02-29T16:51:00","modified_gmt":"2008-02-29T15:51:00","slug":"erf-llende-tr-umen-i-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/29\/erf-llende-tr-umen-i-1\/","title":{"rendered":"Erf\u00fcllende Tr\u00e4umen I 1."},"content":{"rendered":"
Na za\u010d\u00e1tku pov\u00eddky kluci je\u0161t\u011b nejsou hv\u011bzdami slavn\u00e9 kapely, jsou to jen oby\u010dejn\u00ed kluci, kte\u0159\u00ed maj\u00ed sv\u00e9 sny a ze za\u010d\u00e1tku vlastn\u011b ani nev\u00ed, \u017ee jsou br\u00e1chov\u00e9\u2026 \ud83d\ude21 Bill \u017eije s matkou a otcem (nevlastn\u00edm) v Magdeburgu. Mysl\u00ed si, \u017ee je jedin\u00e1\u010dek a hrozn\u011b moc chce b\u00fdt slavn\u00fdm a \u00fasp\u011b\u0161n\u00fdm zp\u011bv\u00e1kem. M\u00e1 trochu probl\u00e9my se sv\u00fdm okol\u00edm, kter\u00e9 nereaguje dob\u0159e na to, \u017ee je trochu jin\u00fd. \u017de nos\u00ed obarven\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy, ob\u010das si maluje o\u010di \u010dernou tu\u017ekou a ob\u010das i lakuje \u010dern\u011b nehty. A \u010dasov\u011b je to taky trochu oproti skute\u010dnosti posunut\u00e9. Snad to bude srozumiteln\u00e9 :p. Tak tady to je \u2026 A pi\u0161te, pls, koment\u00edky, ohromn\u011b to pom\u00e1h\u00e1 a pot\u011b\u0161\u00ed :p<\/em><\/div>\n
V Magdeburgu, 20. srpna<\/div>\n
Srpnov\u00e9 slunce se op\u00edralo do b\u00edl\u00fdch zd\u00ed mal\u00e9ho domu v zahrad\u011b. T\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161echna okna byla otev\u0159en\u00e1, na parapetu v prvn\u00edm pat\u0159e sed\u011bl \u010dernovlas\u00fd kluk. Nudil se. Byly pr\u00e1zdniny. Sice se na n\u011b cel\u00fd rok t\u011b\u0161il, ale v srpnu u\u017e ho to doma nebavilo. Rodi\u010de byli samoz\u0159ejm\u011b cel\u00e9 dny v pr\u00e1ci a bylo na n\u011bm, jak bude tr\u00e1vit v\u0161echny dny. V m\u011bst\u011b, kde bydlel, nem\u011bl moc kamar\u00e1d\u016f. Ani ve \u0161kole. C\u00edtil se hodn\u011b opu\u0161t\u011bn\u00fd. Zavrt\u011bl se na d\u0159ev\u011bn\u00e9m okenn\u00edm r\u00e1mu a kdy\u017e na\u0161el pohodln\u011bj\u0161\u00ed polohu, p\u0159iv\u0159el o\u010di. Zasnil se. Vid\u011bl s\u00e1m sebe st\u00e1t na ohromn\u00e9m p\u00f3diu, ze v\u0161ech stran se oz\u00fdvalo vol\u00e1n\u00ed. To jeho jm\u00e9no v\u0161ichni volali. St\u00e1l ve sv\u011btle ramp, v ruce dr\u017eel mikrofon. Kdy\u017e se ozvala jemn\u00e1 melodie kytary, za\u010dal zp\u00edvat Rette mich!<\/em> Ani nev\u011bd\u011bl, pro\u010d zrovna tahle slova. N\u011bco ho napadlo. Sesko\u010dil z okna, ze stolu vyt\u00e1hl ot\u0159epan\u00fd se\u0161it a rychle si poznamenal p\u00e1r slov. Ano, tenhle kluk m\u011bl sen a t\u00edm snem bylo st\u00e1t se slavn\u00fdm zp\u011bv\u00e1kem. M\u00edt kapelu. A n\u011bco dok\u00e1zat. Tolik po tom tou\u017eil, byl ochoten pro to ob\u011btovat cokoli.<\/div>\n
Vlastn\u011b bylo v\u00edc v\u011bc\u00ed, po kter\u00fdch tou\u017eil. Kdy\u017e byl mal\u00fd kluk, hrozn\u011b tou\u017eil po br\u00e1\u0161kovi, se kter\u00fdm by si mohl hr\u00e1t a blbnout. Postupn\u011b se sm\u00ed\u0159il s t\u00edm, \u017ee br\u00e1\u0161ku prost\u011b m\u00edt nebude. Te\u010f sp\u00ed\u0161 tou\u017eil po n\u011bkom, koho by mohl dr\u017eet za ruku, kdo by ho m\u011bl r\u00e1d takov\u00e9ho, jak\u00fd je, kdo by se mu nevysm\u00edval. Probl\u00e9m byl, \u017ee si nedovedl p\u0159edstavit, \u017ee by to, co hled\u00e1, na\u0161el u n\u011bjak\u00e9 d\u00edvky. Jo, je\u0161t\u011b k tomu v\u0161emu za\u010d\u00ednal Bill tu\u0161it, \u017ee ho p\u0159itahuj\u00ed kluci.<\/div>\n
„Bille, jsi doma?“ mat\u010din hlas ho vytrhl ze zamy\u0161len\u00ed. Odlo\u017eil okousanou tu\u017eku a se\u0161el po schodech do kuchyn\u011b. „Ahoj, mami“ „Ahoj zlat\u00ed\u010dko, p\u0159ines mi, pros\u00edm, z auta ta\u0161ky. Je\u0161t\u011b jsem se cestou z pr\u00e1ce zastavila n\u011bco nakoupit.“ Matka ho roztr\u017eit\u011b pohladila po tv\u00e1\u0159i a za\u010dala rychle vyr\u00e1b\u011bt n\u011bco k ve\u010de\u0159i. Otec m\u011bl p\u0159ijet za chv\u00edli. Bill p\u0159it\u00e1hl z gar\u00e1\u017ee dv\u011b narvan\u00e9 ta\u0161ky a pom\u00e1hal matce vybalit jejich obsah. „Tak jak ses dneska m\u011bl?“ „Ale jo, dobr\u00fd.“ zamumlal. P\u0159em\u00fd\u0161lel nad textem, kter\u00fd ho napadl. M\u011bl spoustu n\u00e1pad\u016f, ale v\u017edycky skon\u010dily v se\u0161itu v jeho stole. Je\u0161t\u011b nikdy je nikomu nedal p\u0159e\u010d\u00edst.<\/div>\n
Po ve\u010de\u0159i pomohl matce uklidit st\u016fl. Ani si nev\u0161iml, \u017ee se zastavila uprost\u0159ed pohybu a u\u017e docela dlouho ho pozoruje a na tv\u00e1\u0159i m\u00e1 pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv. „Bille, chci ti n\u011bco \u0159\u00edct. Poj\u010f sem.“ Ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f jej\u00edm sm\u011brem. Uchopila ho za ruku. „V\u00ed\u0161, za p\u00e1r dn\u00ed ti bude sedmn\u00e1ct a my jsme ti p\u0159ipravili takov\u00e9 mal\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed. Jenom\u017ee to do narozenin nepo\u010dk\u00e1 a budeme ti to muset \u0159\u00edct u\u017e te\u010f.“ Tv\u00e1\u0159ila se velmi pobaven\u011b a byla moc zv\u011bdav\u00e1, jak bude jej\u00ed syn reagovat na p\u0159ekvapen\u00ed, kter\u00e9 vymyslela. Odvedla Billa do ob\u00fdv\u00e1ku, kde u\u017e byl otec. Oba se tv\u00e1\u0159ili nesm\u00edrn\u011b tajemn\u011b. Bill za\u010dal b\u00fdt m\u00edrn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed, netu\u0161il co na n\u011bj p\u0159ipravili. Kone\u010dn\u011b se nad n\u00edm otec slitoval. „Z\u00edtra jsem si vzal v pr\u00e1ci volno a ud\u011bl\u00e1me si mal\u00fd v\u00fdlet.“ Bill vyvalil o\u010di, proto\u017ee rodinn\u00e9 v\u00fdlety nebyly zrovna jejich rodinnou tradic\u00ed. „A kam pojedeme?“ Otec se v\u00fdznamn\u011b pod\u00edval po matce. „Pojedeme do Berl\u00edna. P\u0159ihl\u00e1sili jsme t\u011b do konkurzu na zp\u011bv\u00e1ka jedn\u00e9 kapely. Jsou to t\u0159i kluci zhruba ve tv\u00e9m v\u011bku a hledaj\u00ed \u010dtvrt\u00e9ho na zp\u011bv. Tak co tomu \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ Bill vypadal, \u017ee co nevid\u011bt zkolabuje. \u00dapln\u011b zezelenal. „Ale \u2026 to j\u00e1 nezvl\u00e1dnu. J\u00e1 \u2026nejsem na to p\u0159ipraven\u00fd“. Matka ho obejmula, pohladila jeho \u010dern\u00e9 hebk\u00e9 vlasy a \u0159ekla: „Ale zvl\u00e1dne\u0161 to, uvid\u00ed\u0161, bude\u0161 nejlep\u0161\u00ed“!<\/div>\n
Rodi\u010de je\u0161t\u011b chv\u00edli Billa uklid\u0148ovali, \u017ee v\u0161echno ur\u010dit\u011b dob\u0159e dopadne, ale skoro je nevn\u00edmal. Cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m. Zav\u0159el se ve sv\u00e9m pokoji. Nedok\u00e1zal srovnat my\u0161lenky, kter\u00e9 l\u00e9taly v jeho hlav\u011b jedna p\u0159es druhou. Z\u00edtra, u\u017e z\u00edtra. Jeho sen bude nadosah. Mus\u00ed b\u00fdt nejlep\u0161\u00ed, tohle je jeho \u0161ance. Postavil se p\u0159ed zrcadlo. D\u00edval se do sv\u00fdch o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed. Usm\u00e1l se s\u00e1m na sebe. Nevypad\u00e1m tak \u00fapln\u011b nejh\u016f\u0159. Kdy\u017e se je\u0161t\u011b trochu namaluju a trochu srovnat vlasy. Jo, to p\u016fjde. No jo, ale co budu zp\u00edvat?<\/em> Bill u\u017e vst\u0159ebal ne\u010dekanou zpr\u00e1vu a rozhodl se n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den zabodovat. Sna\u017eil se co nejl\u00e9pe na sv\u016fj velk\u00fd den p\u0159ipravit. Bylo u\u017e dlouho po p\u016flnoci, kdy\u017e kone\u010dn\u011b usnul.<\/div>\n
\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026\u2026.<\/div>\n
V Berl\u00edn\u011b, 20. srpna<\/div>\n
Sedm ve\u010der, ale ulice m\u011bsta byly po\u0159\u00e1d rozp\u00e1len\u00e9 letn\u00edm sluncem. Dlouhovlas\u00fd huben\u00fd kluk v oble\u010den\u00ed v\u011bt\u0161\u00edm o n\u011bkolik \u010d\u00edsel sed\u011bl na zahr\u00e1dce p\u0159ed kav\u00e1rnou, ochlazoval si tv\u00e1\u0159e ledov\u011b vychlazenou st\u0159\u00edb\u0159it\u011b modrou plechovkou a komentoval vzhled snad ka\u017ed\u00e9 d\u00edvky, kter\u00e1 pro\u0161la kolem. Jeho kamar\u00e1di byli dva. Tich\u00fd kluk se sv\u011btl\u00fdmi vlasy jako by se st\u00e1le ukr\u00fdvaj\u00edc\u00ed za br\u00fdlemi s \u010dernou obrou\u010dkou se jmenoval Gustav. Druh\u00fd byl Georg. Nejstar\u0161\u00ed z cel\u00e9 parti\u010dky. „\u017de t\u011b to Tome po\u0159\u00e1d bav\u00ed. Mysl\u00ed\u0161 taky na n\u011bco jin\u00fdho ne\u017e na holky a sex?“ zeptal se Gustav a t\u00e1zav\u011b zdvihl obo\u010d\u00ed. U\u017e to nemohl poslouchat. Tom s Georgem dok\u00e1zali sed\u011bt hodiny a bavit se o holk\u00e1ch, jako kdyby to bylo zbo\u017e\u00ed vystaven\u00e9 v obchod\u011b. Gustavovi to bylo ciz\u00ed, nedok\u00e1zal b\u00fdt tak povrchn\u00ed.<\/div>\n
Tihle t\u0159i kluci, a\u010dkoli zd\u00e1nliv\u011b ka\u017ed\u00fd jin\u00fd, u\u017e n\u011bjak\u00fd \u010das tvo\u0159ili hudebn\u00ed kapelu. Gustav hr\u00e1l na bubny, Georg na basu a Tom na kytaru. Hr\u00e1li zat\u00edm jenom po klubech, kter\u00fdch bylo v Berl\u00edn\u011b nespo\u010det. P\u00edsni\u010dky si psali sami, teda vlastn\u011b v\u011bt\u0161inu jich napsal Tom, alespo\u0148 hudbu. Texty d\u00e1vali dohromady, jak to \u0161lo. Zp\u00edvat zkou\u0161eli v\u0161ichni, ale \u017e\u00e1dn\u00e1 sl\u00e1va to nebyla. Ale m\u011bli potenci\u00e1l a chu\u0165 a to bylo hlavn\u00ed. Od t\u00e9 doby, co se o n\u011b za\u010dal zaj\u00edmat jeden vcelku zn\u00e1m\u00fd mana\u017eer, v\u011bci se pohnuly. Nejd\u0159\u00edv p\u0159i\u0161el s n\u00e1padem naj\u00edt po\u0159\u00e1dn\u00e9ho zp\u011bv\u00e1ka. Konkurz m\u011bl b\u00fdt u\u017e n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den. „Mysl\u00edte, \u017ee n\u011bkdo z\u00edtra p\u0159ijde?“ zeptal se najednou Tom. Georg se u\u0161kl\u00edbl, jak m\u011bl ve zvyku. „Jo, ur\u010dit\u011b n\u011bkdo p\u0159ijde. P\u0159ece jenom u\u017e n\u00e1s lidi trochu znaj\u00ed. Sp\u00ed\u0161 nev\u00edm, jak pozn\u00e1me, \u017ee to je ten prav\u00fd. Nebo prav\u00e1. Vlastn\u011b jsme si je\u0161t\u011b ne\u0159ekli, jestli vezmeme i holku.“ Gustav proto\u010dil o\u010di. „Jenom to ne. Mus\u00ed to bejt kluk. Kdyby to byla holka, tak abysme ji po\u0159\u00e1d p\u0159ed Tomem hl\u00eddali. Na to nejsem zv\u011bdavej.“ Tom prot\u00e1hl obli\u010dej. „Jak, p\u0159ede mnou. D\u011bl\u00e1\u0161 jako bych spal s ka\u017edou na potk\u00e1n\u00ed.“ Gustav se zasm\u00e1l. „No, nev\u00edm jestli na potk\u00e1n\u00ed, ale pochybuju, \u017ee ti stihne \u0159\u00edct, jak se jmenuje.“ Tom se sna\u017eil protestovat, ale Gustav pova\u017eoval t\u00e9ma za skon\u010den\u00e9. Je\u0161t\u011b chv\u00edli prob\u00edrali, co vlastn\u011b od nov\u00e9ho zp\u011bv\u00e1ka o\u010dek\u00e1vat. „Mus\u00ed m\u00edt charisma“, vypadlo najednou z Toma. „A jak to pozn\u00e1me?“ zeptal se Georg nech\u00e1pav\u011b. Tomovo obo\u010d\u00ed vylet\u011blo a\u017e k okraji jeho \u010depice. „Jednodu\u0161e. A\u017e ho uvid\u00ed\u0161, padne\u0161 p\u0159ed n\u00edm prost\u011b na zadek a bude\u0161 na n\u011bj koukat s pusou doko\u0159\u00e1n“. V\u0161ichni t\u0159i se tomu sm\u00e1li jako skv\u011bl\u00e9mu vtipu.<\/div>\n
Bylo asi deset ve\u010der, kdy\u017e Tom dorazil dom\u016f. Otec – jako tradi\u010dn\u011b – nebyl doma. Na stole na\u0161el jen l\u00edstek, \u017ee k ve\u010de\u0159i si m\u00e1 n\u011bco vz\u00edt z lednice a nem\u00e1 na otce \u010dekat. Vr\u00e1t\u00ed se pozd\u011b. Tom si povzdechl. Vyt\u00e1hl kel\u00edmek s ml\u00e9\u010dnou r\u00fd\u017e\u00ed. Nemohl naj\u00edt \u010distou l\u017ei\u010dku, r\u00e1no zapomn\u011bl pustit my\u010dku, tak si vzal vidli\u010dku a zalezl si k televizi. Otr\u00e1ven\u011b se d\u00edval na blikaj\u00edc\u00ed obrazovku. \u017dil s otcem v prostorn\u00e9m byt\u011b na jedn\u00e9 z hlavn\u00edch berl\u00ednsk\u00fdch t\u0159\u00edd. P\u0159ist\u011bhovali se sem asi p\u0159ed patn\u00e1cti lety z Lipska. Na matku si nepamatoval. Otec o n\u00ed nikdy nemluvil. Snad od nich ode\u0161la, kdy\u017e byl je\u0161t\u011b \u00fapln\u011b mal\u00fd a rodi\u010de se rozvedli. M\u011bl jednu jej\u00ed fotku schovanou v d\u0159ev\u011bn\u00e9 krabi\u010dce, kde m\u011bl v\u0161echny svoje poklady, nashrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9 za cel\u00e9 jeho d\u011btstv\u00ed. Fotka nebyla cel\u00e1, byla ust\u0159i\u017een\u00e1 a u\u017e byla zna\u010dn\u011b ohmatan\u00e1, jako d\u00edt\u011b si ji prohl\u00ed\u017eel \u010dasto. Znal ka\u017ed\u00fd detail jej\u00ed tv\u00e1\u0159e. V\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby ji potkal na ulici, ur\u010dit\u011b by ji poznal.<\/div>\n
V\u0161ichni kamar\u00e1di mu z\u00e1vid\u011bli svobodu, kterou m\u011bl, ale nebylo v podstat\u011b co z\u00e1vid\u011bt. Po cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot se c\u00edtil hodn\u011b osam\u011bl\u00fd. Nikdy nem\u011bl nikoho, kdo by na n\u011bj m\u011bl \u010das, koho by zaj\u00edmalo, co c\u00edt\u00ed a jak mu je. Otec ho m\u011bl r\u00e1d, to ano, ale nedostatek \u010dasu se mu sna\u017eil sp\u00ed\u0161 vynahradit pen\u011bzi. Pocity osam\u011bn\u00ed v\u0161ak pen\u00edze vyl\u00e9\u010dit neum\u011bly. Jestli jeho rodinn\u00e9 z\u00e1zem\u00ed bylo p\u0159\u00ed\u010dinou jeho vztahu k d\u00edvk\u00e1m, nev\u011bd\u011bl ani on s\u00e1m. Gustav m\u011bl pravdu. Asi by nespo\u010d\u00edtal, kolik d\u00edvek pro\u0161lo jeho postel\u00ed a kolikr\u00e1t ani nev\u011bd\u011bl, jak se kter\u00e1 jmenovala, nevybavil by si jejich tv\u00e1\u0159e. Hledal bl\u00edzkost a porozum\u011bn\u00ed, m\u00edsto toho v\u0161ak nach\u00e1zel smutek a pr\u00e1zdno. Pou\u0161t\u011bl se do dal\u0161\u00edch a dal\u0161\u00edch vztah\u016f a ut\u00edkal z nich je\u0161t\u011b d\u0159\u00edve ne\u017e za\u010daly.<\/div>\n
Po chv\u00edli televizi vypnul a p\u0159esunul se do sv\u00e9ho pokoje. Vyt\u00e1hl kytaru. Chv\u00edli jen tak bezmy\u0161lenkovit\u011b brnkal, najednou ho ale napadla pomal\u00e1 smutn\u00e1 melodie. Zapnul nahr\u00e1v\u00e1n\u00ed, aby melodii nezapomn\u011bl. Rozv\u00edjela se pod jeho prsty, jako kdyby p\u0159\u00edmo vyr\u016fstala z napjat\u00fdch strun. M\u011bl pocit, \u017ee nic lep\u0161\u00edho dosud nevymyslel. Opakoval si melodii po\u0159\u00e1d dokola a poka\u017ed\u00e9 byla bohat\u0161\u00ed a smutn\u011bj\u0161\u00ed. N\u011bco po p\u016flnoci se kone\u010dn\u011b donutil j\u00edt sp\u00e1t. Us\u00ednal a do sn\u016f mu po\u0159\u00e1d zn\u011bla melodie, kterou ve\u010der objevil.<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Na za\u010d\u00e1tku pov\u00eddky kluci je\u0161t\u011b nejsou hv\u011bzdami slavn\u00e9 kapely, jsou to jen oby\u010dejn\u00ed kluci, kte\u0159\u00ed maj\u00ed sv\u00e9 sny a ze za\u010d\u00e1tku vlastn\u011b ani nev\u00ed, \u017ee jsou br\u00e1chov\u00e9\u2026 \ud83d\ude21 Bill \u017eije s matkou a otcem (nevlastn\u00edm) v Magdeburgu. Mysl\u00ed si, \u017ee je jedin\u00e1\u010dek<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[48],"tags":[],"class_list":["post-20668","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-erfullende-traumen-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20668","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20668"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20668\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20668"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20668"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20668"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}