{"id":20713,"date":"2008-02-28T18:58:00","date_gmt":"2008-02-28T17:58:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20671"},"modified":"2008-02-28T18:58:00","modified_gmt":"2008-02-28T17:58:00","slug":"dar-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/28\/dar-19\/","title":{"rendered":"Dar 19."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
Bill chv\u00edli vypr\u00e1v\u011bl Meg sv\u00e9 z\u00e1\u017eitky, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee se mus\u00ed dostat k tomu jedin\u00e9mu, o \u010dem s n\u00ed cht\u011bl mluvit nejv\u00edc. O n\u00ed, o t\u00e9 \u017een\u011b, kter\u00e1 se ho sna\u017eila napadnout, a te\u010f se chystala dostat co nejbl\u00ed\u017e. Nepochyboval, \u017ee je to kv\u016fli n\u011bmu. V\u011bd\u011bl to.<\/div>\n
Meg mu svoj\u00ed ot\u00e1zkou nahr\u00e1la sama.<\/div>\n
<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho?“ zeptala se a \u010dekala, jestli se ve sv\u00e9 intuici nespletla. K\u00fdvl na souhlas, a kdy\u017e kone\u010dn\u011b skon\u010dil z\u00e1bavn\u00fdm vypr\u00e1v\u011bn\u00edm o Sakiho neohro\u017een\u00e9 akci na jeho z\u00e1chranu, oddechl si, \u017ee je to venku.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u011bl jsi zavolat hned poprv\u00e9,“ zad\u00edvala se mu do o\u010d\u00ed. „Podle toho, cos mi o n\u00ed \u0159ekl, je asi dost nebezpe\u010dn\u00e1,“ dodala v\u00e1\u017en\u011b a sna\u017eila si vzpomenout, jestli n\u011bkdy o t\u00e9to \u017een\u011b sly\u0161ela. V\u011bd\u011bla, \u017ee jeden jej\u00ed kolega z Berl\u00edna m\u011bl schovanku, kterou na\u0161el na ulici, ale tenkr\u00e1t to byla mal\u00e1 hol\u010di\u010dka. Znali se mezi sebou a podle mo\u017enost\u00ed si vz\u00e1jemn\u011b pom\u00e1hali. Podle v\u011bku by to mohlo odpov\u00eddat. P\u0159i\u0161el se tehdy poradit, jak ji m\u00e1 u\u010dit, proto\u017ee byla d\u00edvka, a on si s t\u00edm nev\u011bd\u011bl rady, ale netu\u0161ila, jestli je to ona, nebo ne. Jestli ano, bylo to nebezpe\u010dn\u00e9, pokud se rozhodla jej\u00ed Hv\u011bzdi\u010dce ubl\u00ed\u017eit.<\/div>\n
<\/div>\n
Dob\u0159e si pamatovala, jak nad\u0161en\u011b j\u00ed Rawen tenkr\u00e1t l\u00ed\u010dil, co na\u0161el na ulici za poklad. Jak b\u00e1snil, co v\u0161echno ji nau\u010d\u00ed, jak skv\u011bl\u00e9 m\u00e1 p\u0159edpoklady. D\u00edvka se tehdy jmenovala Ava Zauberov\u00e1, ale jestli j\u00ed to jm\u00e9no z\u016fstalo, t\u011b\u017eko \u0159\u00edct. V\u011bt\u0161ina m\u00e1g\u016f si sv\u00e1 jm\u00e9na m\u011bnila, aby jim numerologicky pom\u00e1hala a usnad\u0148ovala jim cestu. Rawen se tak\u00e9 tak nejmenoval, jeho p\u016fvodn\u00ed jm\u00e9no bylo G\u00fcnther. Pokud se jedn\u00e1 o jeho Avu, mus\u00ed Billa ochr\u00e1nit. Mus\u00ed ho rychle nau\u010dit, jak na ni.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jestli je to ta, kter\u00e1 m\u011b napad\u00e1, m\u00e1me co d\u011blat. Kolik m\u00e1\u0161 \u010dasu? Jak dlouho bude\u0161 doma?“ zeptala se Billa, a kdy\u017e se dozv\u011bd\u011bla, \u017ee za t\u00fdden odj\u00ed\u017ed\u00ed se skupinou na soust\u0159ed\u011bn\u00ed p\u0159ed koncertn\u00ed \u0161\u0148\u016frou, bylo j\u00ed jasn\u00e9, \u017ee v\u010dera bylo pozd\u011b. „Tak to za\u010dneme hned!“ zavelela ta drobn\u00e1 \u017eena rozhodn\u011b a Billovi bylo jasn\u00e9, \u017ee na ve\u010de\u0159i p\u0159ijde dnes s velk\u00fdm zpo\u017ed\u011bn\u00edm. Rad\u0161i hned napsal mamce zpr\u00e1vu, aby nedostal vynad\u00e1no, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed. Cht\u011bl, aby doma byla pohoda, a proto\u017ee se mamka o n\u011bj neust\u00e1le b\u00e1la, tohle bylo jedin\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed. Snad to Tomovi vy\u0159\u00edd\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy m\u00edjeli ceduli s n\u00e1pisem „Osnabr\u00fcck“, v\u0161ichni spali. Vjeli do velk\u00e9ho m\u011bsta, kde m\u011bli str\u00e1vit n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed t\u00fdden. Cesta z domova do Doln\u00edho Saska byla nekone\u010dn\u00e1 a postupn\u011b p\u0159i vypr\u00e1v\u011bn\u00ed z\u00e1\u017eitk\u016f z t\u00fddenn\u00edho volna odpad\u00e1vali jako zral\u00e9 hru\u0161ky. M\u011bli si doma odpo\u010dinout, ale nikomu z nich se to nepoda\u0159ilo. Po t\u00fddnech str\u00e1ven\u00fdch mimo domov si cht\u011bli u\u017e\u00edt v\u0161ech kamar\u00e1d\u016f a m\u00edsto odpo\u010dinku byli s nimi. Bill, k Tomov\u011b nelibosti, str\u00e1vil t\u0159i \u010dtvrtiny voln\u00e9ho \u010dasu u Meg, ale kdy\u017e mu vysv\u011btlil pro\u010d, p\u0159estal mu to vy\u010d\u00edtat.<\/div>\n
U\u010den\u00ed bylo velice nam\u00e1hav\u00e9, v\u0161echno se to\u010dilo kolem energetick\u00e9 obrany a \u00fatoku, a p\u0159i tom bylo nutn\u00e9 vyd\u00e1vat neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 mno\u017estv\u00ed energie. Bill usnul v aut\u011b jako prvn\u00ed a nevzbudily ho ani hlasit\u00e9 v\u00fdk\u0159iky Georga, kter\u00fd vypr\u00e1v\u011bl, jak na n\u011bj holky v Magdeburku uspo\u0159\u00e1daly hon.<\/div>\n
<\/div>\n
„No a co? Bylo z toho n\u011bco?“ zeptal se s nad\u011bj\u00ed v hlase Tom, ale hned pochopil, \u017ee doufal marn\u011b.<\/div>\n
„Zdrhnul jsem, v\u017edy\u0165 by m\u011b rozcupovaly na kousky… je\u0161t\u011b\u017ee to tam zn\u00e1m, jinak bych byl d\u00e1vno mrtvej,“ odfrkl si s \u00falevou Geo a d\u00e1l to odm\u00edtal \u0159e\u0161it. Nakonec je \u00fanava zmohla v\u0161echny do jednoho.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak, p\u00e1nov\u00e9, vst\u00e1v\u00e1me a jde se cvi\u010dit\u2026“ zahlaholil Saki do jejich \u010d\u00e1sti dod\u00e1vky, aby je probudil. Zastavili p\u0159ed tr\u00e9ninkov\u00fdm centrem, a vzhledem k tomu, \u017ee to byla tajn\u00e1 cesta, nebyla tam ani noha. Saki si oddychl, \u017ee si nemus\u00ed d\u011blat hlavu s p\u0159esunem kluk\u016f do budovy, a vy\u017e\u00edval se v jejich buzen\u00ed. Byli to stra\u0161n\u00ed ospalci a n\u011bkolikr\u00e1t u\u017e na n\u011b musel pou\u017e\u00edt jemn\u00e9 n\u00e1sil\u00ed, aby je z auta vyt\u00e1hl.<\/div>\n
<\/div>\n
Tentokr\u00e1t se prvn\u00ed probudil Gustav, a kdy\u017e z\u00edvl, zam\u017eoural ven z okna.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, co to je t\u00e1mhleto?“ zeptal se a vyd\u011b\u0161en\u011b z\u00edral na atletickou dr\u00e1hu, kter\u00e1 vedla kolem bl\u00edzk\u00e9ho plotu. „Tome\u2026 no tak, Tome\u2026“ \u017e\u010fuchal do sp\u00edc\u00edho souseda, aby mu tu hr\u016fzu uk\u00e1zal.<\/div>\n
„Co je\u2026“ zabru\u010del nep\u0159\u00edtomn\u011b Tom a p\u0159ehodil si hlavu na druhou stranu.<\/div>\n
„Budem asi b\u011bhat!“ prohl\u00e1sil rozhodn\u011b Gustav a v tu r\u00e1nu se rozsv\u00edtily t\u0159i p\u00e1ry o\u010d\u00ed, kter\u00e9 a\u017e dosud spaly.<\/div>\n
„Co\u017ee?!?“ pronesl \u0161okem probuzen\u00fd Bill a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edral na oran\u017eov\u00fd ov\u00e1l. „Tak tam\u2026 tam m\u011b nikdy, nikdo neuvid\u00ed!“ prohl\u00e1sil a na znamen\u00ed sv\u00e9ho rozhodnut\u00ed uk\u00e1zal rukou neslu\u0161n\u00e9 gesto se zvednut\u00fdm prost\u0159edn\u00ed\u010dkem sm\u011brem k Sakimu, kter\u00fd se na n\u011bj \u0161kodolib\u011b culil.<\/div>\n
„Hele mladej, tohle si nech pro k\u00e1mo\u0161e, na m\u011b to neplat\u00ed. Tak jedu, jedu, jedu\u2026 vojna za\u010d\u00edn\u00e1, p\u00e1nov\u00e9,“ zahul\u00e1kal Saki a kdyby m\u011bl na krku p\u00ed\u0161\u0165alku, snad by i p\u00edskal.<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
„Co jsem komu ud\u011blal?“ zana\u0159\u00edkal Tom druh\u00fd den r\u00e1no, kdy\u017e je jejich do\u010dasn\u00fd tren\u00e9r zavedl do posilovny pln\u00e9 \u0161\u00edlen\u00fdch stroj\u016f.<\/div>\n
„Ned\u00e1vno jsi o mn\u011b \u0159ekl, \u017ee jsem panic\u2026 tak to m\u00e1\u0161 te\u010f za to!“ za\u0161klebil se na n\u011bj Georg a se sv\u00fdmi vypracovan\u00fdmi svaly se vydal sm\u011brem k jednomu ze stroj\u016f, kter\u00fd d\u016fv\u011brn\u011b znal. Dvoj\u010data na n\u011bj z\u00edrala s tak bezmezn\u00fdm obdivem, \u017ee si malinkou chvilku p\u0159ipadal jako king.<\/div>\n
„A to jako chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee nejsi panic, jo?“ zahul\u00e1kal na n\u011bj Tom, aby ho na\u0161tval a donutil ho k jeho nasupen\u00e9 grimase, kter\u00e1 ho v\u017edycky tak pobavila. Geo u\u017e se s odpov\u011bd\u00ed nenam\u00e1hal a za pomoci tren\u00e9ra si vylezl na vra\u017eedn\u00fd stroj, kter\u00fd Billovi a Tomovi p\u0159ipom\u00ednal gilotinu.<\/div>\n
<\/div>\n
Gustav se odv\u00e1\u017eil na ten nejjednodu\u0161\u0161\u00ed stroj, kter\u00fd se tam dal naj\u00edt, a docela v klidu za\u010dal cvi\u010dit. Kv\u016fli bubnov\u00e1n\u00ed musel udr\u017eovat kondi\u010dku, tak\u017ee mu to zas takov\u00fd probl\u00e9m ned\u011blalo, ale sp\u00ed\u0161 pou\u017e\u00edval protahovac\u00ed cviky ne\u017e tyhle \u010f\u00e1belsk\u00e9 stroje na svaly. Bill s Tomem st\u00e1li u dve\u0159\u00ed nam\u00e1\u010dkl\u00ed jeden na druh\u00e9ho, div se nedr\u017eeli za ruce, a \u010dekali, co s nimi bude. Hugo, jak se jmenovala ta blon\u010fat\u00e1 ml\u00e1ti\u010dka, kter\u00e1 je m\u011bla na starosti, se zat\u00edm v\u011bnoval zbyl\u00fdm dv\u011bma \u010dlen\u016fm kapely a na n\u011b nem\u011bl \u010das.<\/div>\n
<\/div>\n
„Zdrhnem\u2026“ syknul Bill nen\u00e1padn\u011b sm\u011brem k Tomovu uchu, a kdy\u017e se od bratra nic neoz\u00fdvalo, mrknul na n\u011bj. Tom st\u00e1l s otev\u0159enou pusou a jen n\u011bm\u011b sledoval Geovo z\u00e1va\u017e\u00ed, jak se voln\u011b pohybuje nahoru a dol\u016f. Nech\u00e1pal, \u017ee je n\u011b\u010deho takov\u00e9ho schopen a zcela ho to om\u00e1milo. „Aby ses mi tady nezamiloval\u2026“ odfrkl pohrdav\u011b Bill, kdy\u017e se zad\u00edval sm\u011brem jeho pohledu a chytil bratra za ruku. „Zdrh\u00e1me\u2026“ zopakoval a odt\u00e1hl Toma ze dve\u0159\u00ed posilovny.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co kdy\u017e n\u00e1s budou hledat?“ zeptal se Tom sv\u00e9ho ak\u010dn\u011bj\u0161\u00edho sourozence, kdy\u017e se dopot\u00e1celi do nejvzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed m\u00edstnosti od t\u00e9 mu\u010d\u00edrny.<\/div>\n
„Nebudou, v\u0161ichni si myslej, \u017ee jsme tam,“ k\u00fdvl sm\u011brem, kde tu\u0161il tu odpornou m\u00edstnost, jej\u00ed\u017e jm\u00e9no se mu necht\u011blo ani vyslovovat. „Ml\u00e1ti\u010dka na n\u00e1s ka\u0161lal, tak\u017ee si ani nev\u0161imne, \u017ee jsme zmizeli, ne?“ uva\u017eoval nahlas a zkusmo vystr\u010dil nos ze dve\u0159\u00ed. Nikde nikdo\u2026 Zapadli do mal\u00e9 \u0161atny, kter\u00e1 byla c\u00edtit star\u00fdm zatuchl\u00fdm potem v\u0161ech t\u011bch chud\u00e1k\u016f, kte\u0159\u00ed tudy kdy pro\u0161li.<\/div>\n
„Otev\u0159u okno, je tu d\u011bsnej smrad,“ zvedl se Tom, a kdy\u017e vzal za malou kli\u010dku, z\u016fstala mu v ruce, „\u2026no a taky tu asi z\u016fstane\u2026“ odtu\u0161il, kdy\u017e mu do\u0161lo, \u017ee u\u017e nevyv\u011btr\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 to tady nep\u0159e\u017eiju,“ f\u0148uknul Bill a objal sv\u00e9ho bratra kolem krku. Ten si ho p\u0159itiskl a ochranitelsky hladil po z\u00e1dech.<\/div>\n
„Neboj, l\u00e1sko, n\u011bjak to zvl\u00e1dnem\u2026 spolu zvl\u00e1dnem v\u0161echno,“ dodal a l\u00edbnul Billa na \u010delo. „Miluju t\u011b, u\u017e jsem ti to n\u011bkdy \u0159\u00edkal?“ \u0161pitl Billovi do ucha a usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Ne, ne\u0159\u00edkal, zopakuj mi to je\u0161t\u011b,“ zak\u0148oural br\u00e1\u0161ka a pod\u00edval se Tomovi do o\u010d\u00ed. Byly v nich jisk\u0159i\u010dky.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, miluju t\u011b, miluju, t\u011b\u2026 sta\u010d\u00ed?“ odpov\u011bd\u011bl Tom a usm\u00edval se \u0161\u0165astn\u011b, kdy\u017e dokola opakoval ta dv\u011b sl\u016fvka, kter\u00e9 tak r\u00e1d s\u00e1m sly\u0161el od Billa.<\/div>\n
„Sta\u010d\u00ed\u2026 j\u00e1 tebe taky,“ usly\u0161el odpov\u011b\u010f a vy\u0161el vst\u0159\u00edc rt\u016fm, kter\u00e9 se bl\u00ed\u017eily od jeho \u010dela p\u0159es o\u010di, \u0161pi\u010dku nosu a\u017e k \u00fast\u016fm. Miloval jeho i polibky, kter\u00e9 od n\u011bj dost\u00e1val\u2026 nemohl se toho v\u0161eho naba\u017eit\u2026 byl \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
Z chodby zaslechli rozhodn\u00e9 kroky. Odsko\u010dili od sebe a d\u0159\u00edv, ne\u017e se stihli zdekovat za dve\u0159e, rozlet\u011bly se a mezi nimi se zjevila Hugova postava.<\/div>\n
„Tak kde jste, vy hou\u017evi\u010dky, j\u00e1 tam na v\u00e1s \u010dek\u00e1m, abych z v\u00e1s ud\u011blal chlapy, a vy se mi tu za\u0161\u00edv\u00e1te\u2026 tak to teda prrrr, p\u00e1nov\u00e9, to jsme si nedomluvili. Tady nejste \u017e\u00e1dn\u00fd hv\u011bzdy \u0161aubiznysu, ale norm\u00e1ln\u00ed voby\u010dejn\u00fd cvi\u010denci a budete poslouchat! M\u00e1m za v\u00e1s zodpov\u011bdnost a nenech\u00e1m se od nikoho popotahovat za to, \u017ee sem v\u00e1s ztratil,“ rozjel se Hugo, aby bylo jasno, \u017ee s n\u00edm nen\u00ed radno \u017eertovat.<\/div>\n
<\/div>\n
Osloven\u00e9 hou\u017evi\u010dky se s na\u0161tvan\u00fdmi v\u00fdrazy odpot\u00e1cely zp\u011bt do posilovny. \u00dat\u011bk se nezda\u0159il a Hugo je m\u011bl p\u011bkn\u011b na lopat\u011b. Z Georga mezit\u00edm cr\u010del pot, \u017ee m\u011bl kolem sebe oblak, jak se to z n\u011bj odpa\u0159ovalo, a Gustav vypadal, \u017ee pomalu ale jist\u011b dod\u011bl\u00e1v\u00e1. Kdy\u017e vid\u011bl dvoj\u010data zkrou\u0161en\u011b vej\u00edt zp\u011bt do dve\u0159\u00ed, objevil se mu na tv\u00e1\u0159i \u0161kodolib\u00fd spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv. V\u011bd\u011bl, \u017ee ten nejjednodu\u0161\u0161\u00ed stroj, kter\u00fd obsadil, bude ml\u00e1ti\u010dka pot\u0159ebovat pro ty dva, a c\u00edtil, \u017ee za chv\u00edli bude vysvobozen. Jen\u017ee to se spletl. Hugo chytil oba sv\u00e9 sv\u011b\u0159ence za ramena a nasm\u011broval je na druh\u00fd konec m\u00edstnosti, kde podobn\u00e9 stroje absolutn\u011b chyb\u011bly a na zemi se v\u00e1lely jen \u017e\u00edn\u011bnky.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak, chlapi,“ uchechtl se p\u0159i tom osloven\u00ed Hugo, kdy\u017e se na ty dva vychrtl\u00e9 chud\u00e1\u010dky pod\u00edval. „Teda pard\u00f3n, p\u00e1nov\u00e9\u2026 chlapci,“ opravil se. „Proto\u017ee chlapy z v\u00e1s teprve ud\u011bl\u00e1m j\u00e1, \u017ee?“ zasm\u00e1l se sv\u00e9mu vlastn\u00edmu vtipu. „Vzhledem k absolutn\u00ed absenci jak\u00fdchkoli sval\u016f na va\u0161ich t\u011blech, si nejd\u0159\u00edve ud\u011bl\u00e1me malou rozcvi\u010dku, abyste se prot\u00e1hli.“ Stoupl si vedle okna a uk\u00e1zal dvoj\u010dat\u016fm jejich osobn\u00ed \u017e\u00edn\u011bnky. „Tak\u017ee\u2026 za\u010dneme sedy lehy\u2026 douf\u00e1m, \u017ee to, p\u00e1nov\u00e9, zn\u00e1te\u2026 \u017ee v\u00e1m to nemus\u00edm ukazovat,“ zad\u00edval se na n\u011b zkoumav\u011b, kdy\u017e zaznamenal jejich hran\u00e9 nech\u00e1pav\u00e9 pohledy. „Tak\u017ee mus\u00edm, jo?“ odevzdan\u011b pochopil, \u017ee s t\u011bmihle dv\u011bma to rozhodn\u011b nebude \u017e\u00e1dn\u00e1 legrace. Slo\u017eil sv\u00e9 svalnat\u00e9 t\u011blo na jednu z podlo\u017eek a za\u010dal jim s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i p\u0159edv\u00e1d\u011bt, jak na to.<\/div>\n
<\/div>\n
Celou dobu vesele mluvil, ani se nezad\u00fdchal, tak\u017ee kluk\u016fm p\u0159ipadalo, \u017ee to vlastn\u011b ani nem\u016f\u017ee b\u00fdt tak t\u011b\u017ek\u00e9.<\/div>\n
„Tak, te\u010f vy\u2026“ p\u0159edal jim pomysln\u011b jejich podlo\u017eky a \u010dekal. Kluci uklidn\u011bn\u00ed jeho v\u00fdkonem se lehce svezli na sv\u00e1 m\u00edsta a zkusili za\u010d\u00edt. Ve chv\u00edli, kdy oba p\u0159edpa\u017eili ruce, aby se vyt\u00e1hli do sedu, zjistili, \u017ee se jim n\u011bjak podez\u0159ele zvedaj\u00ed nohy\u2026 to ne\u010dekali, to byla zrada. Kdy\u017e se jak\u017etak\u017e oba dohrabali do sedu, bylo vid\u011bt, \u017ee maj\u00ed dost. Za tenhle hereck\u00fd v\u00fdkon by oba zaslou\u017eili Oskara\u2026 Hugo se jen u\u0161kl\u00edbl, klekl si mezi ty dva a ka\u017ed\u00e9mu z nich polo\u017eil tlapu na jeden kotn\u00edk.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak znova, hou\u017evi\u010dky\u2026 takhle v\u00e1m to pude l\u00edp,“ ujistil je a siln\u00fdm stiskem jim l\u00e1mal k\u0159ehk\u00e9 kosti na nohou. Deset\u2026 to byl maxim\u00e1ln\u00ed po\u010det cvik\u016f od ka\u017ed\u00e9ho druhu, kter\u00fd z obou chlapc\u016f dostal, a na konci m\u011bl dojem, \u017ee jsou tak trochu mrtv\u00ed. Nejevili zn\u00e1mky \u017eivota, kdy\u017e oba le\u017eeli rozpl\u00e1cl\u00ed na b\u0159i\u0161e, kam se dostali z posledn\u00edho kliku. Nev\u0161iml si jejich mrk\u00e1n\u00ed, kter\u00fdm se domlouvali, jak se toho neskute\u010dn\u00e9ho Huga zbavit\u2026 zahr\u00e1li si na mrtvolky.<\/div>\n
<\/div>\n
„Hej, vy dva\u2026“ zah\u0159m\u011bl posilovnou Hug\u016fv hlas. „Poj\u010fte si je odt\u00e1hnout, j\u00e1 v\u00e1m je nosit nebudu,“ prohl\u00e1sil a nechal dvoj\u010data sv\u00e9mu osudu. Georg s Gustavem nechali sv\u00e9 stroje zah\u00e1let a opatrn\u011b se p\u0159ibl\u00ed\u017eili k mrtv\u00fdm spoluhr\u00e1\u010d\u016fm. Spole\u010dn\u00fdmi silami je nahodili na sv\u00e1 z\u00e1da a odt\u00e1hli do postele. Kluci si to u\u017e\u00edvali a nechali se s gustem odn\u00e9st. Zvl\u00e1\u0161\u0165 Tom m\u011bl radost, \u017ee m\u016f\u017ee Geovi p\u0159idat trochu sval\u016f nav\u00edc. Spali jak zabit\u00ed cel\u00fd den, a kdyby je nep\u0159i\u0161el David vzbudit k ve\u010de\u0159i, chrn\u011bli by a\u017e do r\u00e1na.<\/p>\n

autor: Janule<\/strong>
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Bill chv\u00edli vypr\u00e1v\u011bl Meg sv\u00e9 z\u00e1\u017eitky, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee se mus\u00ed dostat k tomu jedin\u00e9mu, o \u010dem s n\u00ed cht\u011bl mluvit nejv\u00edc. O n\u00ed, o t\u00e9 \u017een\u011b, kter\u00e1 se ho sna\u017eila napadnout, a te\u010f se chystala dostat co nejbl\u00ed\u017e. Nepochyboval, \u017ee je<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[52],"tags":[],"class_list":["post-20713","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dar"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20713","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20713"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20713\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20713"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20713"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20713"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}