{"id":2073,"date":"2016-05-10T16:00:00","date_gmt":"2016-05-10T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2065"},"modified":"2016-05-10T16:00:00","modified_gmt":"2016-05-10T15:00:00","slug":"the-ties-that-bind-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/05\/10\/the-ties-that-bind-9\/","title":{"rendered":"The Ties That Bind 9."},"content":{"rendered":"
autor: elvisfan<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Lidi, tohle je tak \u0161patn\u011b!“<\/div>\n
Gustav se zastavil se sv\u00fdm cheeseburgerem na p\u016fli cesty k \u00fast\u016fm a hodil ostra\u017eit\u00fdm pohledem na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele.<\/div>\n
„Nebude\u0161 m\u00edt dal\u0161\u00ed z\u00e1chvat kv\u016fli po\u010das\u00ed, \u017ee ne?“ Ob\u00e1val se.<\/div>\n
„Je leden, Gustave!“ Odpov\u011bd\u011bl Bill ned\u016ftkliv\u011b. „Zimn\u00ed \u010das! M\u011bl bych se v den sv\u00fdch narozenin plaho\u010dit sn\u011bhem v m\u00e9 ko\u017een\u00e9 bund\u011b a ne grilovat na zahrad\u011b vegetari\u00e1nsk\u00e9 hamburgery a karban\u00e1tky z mrtv\u00fdch krav.“<\/div>\n
„Vlastn\u011b je to Tom, kdo to v\u0161echno griluje,“ dodal Andy vst\u0159\u00edcn\u011b a vychutn\u00e1val si sv\u016fj hamburger. „A on d\u011bl\u00e1 karban\u00e1tky z mrtv\u00e9 kr\u00e1vy.“<\/div>\n
„A dal n\u00e1m pivo,“ p\u0159ipomn\u011bl mu Gustav.<\/div>\n
„Tom je b\u016fh.“<\/div>\n
„M\u016fj \u0161atn\u00edk je tady zbyte\u010dn\u00fd,“ povzdechl si Bill. „M\u016fj kab\u00e1t je tak osam\u011bl\u00fd vzadu v \u0161atn\u00edku.“<\/div>\n
„Jo, ale pokud bys byl po\u0159\u00e1d v Chicagu, tak bys nem\u011bl n\u00e1s,“ odpov\u011bd\u011bl Gustav.<\/div>\n
„V\u0161echno m\u00e1 sv\u00e9 pro a proti, Bille,“ za\u0161klebil se Andy v odezv\u011b. „A ta bunda, kterou ti Tom a Nat\u00e1lie dali, je opravdu cool, a neupot\u00ed\u0161 se v n\u00ed k smrti.“<\/div>\n
„A tak n\u011bjak… vypad\u00e1 jako ko\u017een\u00e1,“ dodal Gustav. „Skoro.“<\/div>\n
\n

„J\u00e1 v\u00edm.“ Bill si povzdechl a patou rozhoupal houpac\u00ed s\u00ed\u0165 tam a zp\u011bt. „Jen nem\u00e1m n\u00e1ladu. Ale nev\u00edm, pro\u010d by mi m\u011blo chyb\u011bt Chicago, kdy\u017e jsem tam odsud dneska je\u0161t\u011b od nikoho nic nesly\u0161el.“<\/p><\/div>\n

„Nikdo se neozval?“ Zeptal se Gustav.<\/div>\n
„Ne, ani jeden z nich.“<\/div>\n
„No, tohle by t\u011b m\u011blo rozveselit,“ Gustav se usm\u00e1l p\u0159i pohledu na osoby p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed zadn\u00ed brankou. „Pod\u00edvej, kdo je tady.“<\/div>\n
Bill a Andy p\u0159esm\u011brovali svou pozornost, a zat\u00edmco Bill se c\u00edtil malinko veseleji, Andy jen zast\u00e9nal p\u0159i pohledu na objekt sv\u00e9 zamilovanosti.<\/div>\n
„Aspo\u0148 si s n\u00ed promluv,“ povzbuzoval ho Gustav.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu.“<\/div>\n
\n
Andy vstal a zam\u00ed\u0159il sm\u011brem k hamburger\u016fm, \u00fa\u010dinn\u011b tak ukon\u010dil debatu. Bill dostal od Stephanie k narozenin\u00e1m objet\u00ed a d\u00e1rkovou kartu Hot Topic, ne\u017e byla p\u0159edstavena v\u0161em dosp\u011bl\u00fdm, kte\u0159\u00ed ji povzbuzovali, aby si vzala cokoliv k j\u00eddlu. Bill se rozhl\u00e9dl po zahrad\u011b na Toma a Georga, jak si ve st\u00ednu u\u017e\u00edvaj\u00ed pivo, a na Nat\u00e1lii, jak se sm\u011bje s n\u011bkolika d\u00edvkami ze salonu, a uv\u011bdomil si, \u017ee je jedin\u00fd, kdo se opravdu dob\u0159e nebav\u00ed. O\u010di mu p\u0159ist\u00e1ly zp\u00e1tky na Tomovi, kter\u00fd se na n\u011bj usm\u00e1l s k\u00fdvnut\u00edm hlavy. Najednou p\u0159emo\u017een v\u00fdrazn\u00fdm pocitem naprost\u00e9ho smutku se Bill oto\u010dil a vr\u00e1til se do domu.<\/div>\n
„Kam Bill jde?“ Uva\u017eoval Tom ze sv\u00e9ho m\u00edsta pod stromem.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1, \u017ee musel na z\u00e1chod, Tome,“ navrhl Georg.<\/div>\n
„Ne, vypadal z n\u011b\u010deho rozru\u0161en\u00fd.“<\/div>\n
„Tak si s n\u00edm b\u011b\u017e promluvit.“ Georg potla\u010dil \u00fasm\u011bv, zat\u00edmco pop\u00edjel pivo. „Oba v\u00edme, \u017ee to chce\u0161.“<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil na mu\u017ee vedle sebe a zam\u00ed\u0159il k domu. Pohl\u00e9dl na Nat\u00e1lii, kter\u00e1 byla zabran\u00e1 do rozhovoru a zcela zapom\u00ednala na v\u0161echno ostatn\u00ed. Jak p\u0159edpokl\u00e1dal, na\u0161el Billa na jeho posteli obj\u00edmaj\u00edc\u00edho pol\u0161t\u00e1\u0159.<\/div>\n
\n

„Opustil jsi p\u00e1rty,“ za\u010dal a op\u0159el se o z\u00e1rube\u0148 dve\u0159\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Moc jsem se nebavil,“ pokr\u010dil rameny Bill a jeho hlas byl smutn\u00fd a tich\u00fd. Kousl se do rtu, zat\u00edmco tahal za voln\u00e9 nitky na pol\u0161t\u00e1\u0159i. „Tome?“<\/div>\n
„Jo?“<\/div>\n
„Chyb\u00ed mi m\u00e1ma a t\u00e1ta.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ano.“ Tom zvedl druh\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159 a posadil se vedle mlad\u0161\u00edho chlapce. „Tvoje prvn\u00ed narozeniny bez nich, to se dalo \u010dekat.“<\/div>\n
„Jo, ale to je pr\u00e1v\u011b to,“ pokra\u010doval Bill. „Tak trochu mi chyb\u011bli na Den d\u00edk\u016fvzd\u00e1n\u00ed, trochu v\u00edc mi chyb\u011bli na V\u00e1noce, a nejv\u00edc mi chyb\u00ed v den m\u00fdch narozenin. V jedin\u00fd den, kter\u00fd je jen o mn\u011b. Nen\u00ed to trochu sobeck\u00e9? St\u00fdsk\u00e1 se mi nejv\u00edc po m\u00fdch narozenin\u00e1ch.“<\/div>\n
„Co ti na nich chyb\u00ed nejv\u00edc?“<\/div>\n
\n

Bill zamy\u0161len\u011b pozoroval mu\u017ee vedle sebe a pak se se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem op\u0159el proti Tomovu boku.<\/p><\/div>\n

„Nech\u00e1vali m\u011b sp\u00e1t tak dlouho, jak jsem cht\u011bl, a kdy\u017e jsem vstal, m\u00e1ma mi p\u0159ipravila obrovskou sn\u00eddani. N\u011bco jako jedna z tv\u00fdch sn\u00eddan\u00ed na kocovinu. Bez ohledu na to, kolik bylo hodin, kdy\u017e jsem se kone\u010dn\u011b dostal z postele.“<\/div>\n
„Kdykoliv b\u011bhem dne je ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das na sn\u00eddani,“ p\u0159ipomn\u011bl mu Tom.<\/div>\n
„Pak mi dali spoustu d\u00e1rk\u016f a j\u00e1 se prost\u011b poflakoval po dom\u011b, a pak jsem si n\u011bkam vy\u0161el s kamar\u00e1dy a nikdy jsem v den sv\u00fdch narozenin nem\u011bl zaracha,“ vykl\u00e1dal Bill nesouvisle. „M\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9 mi dali dal\u0161\u00ed d\u00e1rky a pak jsme \u0161li ven, a pak, kdy\u017e jsem se vr\u00e1til dom\u016f, co\u017e bylo v\u011bt\u0161inou a\u017e druh\u00fd den, se m\u011b m\u00e1ma zeptala na v\u0161echny m\u00e9 d\u00e1rky a na to, co jsme celou noc d\u011blali. D\u011blala to tak ka\u017ed\u00fd rok. Cht\u011bla, abych j\u00ed uk\u00e1zal v\u0161echny sv\u00e9 d\u00e1rky, a to a\u017e do… minul\u00e9ho roku. To je docela hloup\u00e9, ne?“ Zeptal se Toma a polo\u017eil mu hlavu na rameno. „J\u00e1 a moje m\u00e1ma, po\u0159\u00e1d tak pro\u017e\u00edvaj\u00edc\u00ed m\u00e9 narozeninov\u011b d\u00e1rky, i kdy\u017e jsem u\u017e v pubert\u011b?“<\/div>\n
\n

„V\u016fbec ne,“ ujistil ho Tom. „Byla to va\u0161e tradice.“<\/p><\/div>\n

„St\u00fdsk\u00e1 se mi po nich, Tome. A nejen proto, \u017ee m\u00e1m narozeniny. Prost\u011b proto, \u017ee jsou pry\u010d. Kdy\u017e m\u00e1m dobr\u00fd den, chci jim to \u0159\u00edct. Kdy\u017e m\u00e1m \u0161patn\u00fd den, chci jim to \u0159\u00edct. A j\u00e1 prost\u011b nen\u00e1vid\u00edm, \u017ee nem\u016f\u017eu.“<\/div>\n
Bill se kousl do rtu, jak se sna\u017eil neplakat. Uv\u011bdomil si, \u017ee je to prohran\u00e1 bitva, vydal ze sebe mal\u00fd vzlyk a op\u0159el se do Tomova objet\u00ed. Tom ho prost\u011b jen dr\u017eel, sed\u011bli s hlavami op\u0159en\u00fdmi o sebe, zat\u00edmco konej\u0161iv\u011b t\u0159el Billovu pa\u017ei.<\/div>\n
„Bude to leh\u010d\u00ed,“ \u0159ekl Tom po chv\u00edli. „Ne, \u017ee bys m\u011bl n\u011bkdy zapomenout, ale…“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“ Bill se posadil a ot\u0159el si prstem pod o\u010dima. Usm\u00e1l se p\u0159es slzy, kdy\u017e vid\u011bl, co ud\u011blal s Tomovou ko\u0161il\u00ed. „Promi\u0148,“ popot\u00e1hl. „Dneska nem\u00e1m sv\u00e9 vod\u011bodoln\u00e9 o\u010dn\u00ed linky.“<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku,“ uklidnil ho Tom, kdy\u017e se d\u00edval na \u010dern\u00e9 pruhy na rameni. „To je to, od \u010deho je pra\u010dka.“<\/div>\n
\n

Jejich pohledy se setkaly a jejich \u00fasm\u011bvy se vytratily. Tom\u016fv pohled sklouzl na Billovy m\u011bkk\u00e9, pootev\u0159en\u00e9 rty, spat\u0159il jeho vykukuj\u00edc\u00ed vlhk\u00fd jazyk a naklonil se. Jejich rty se setkaly s minim\u00e1ln\u00edm tlakem, kr\u00e1tce po odlou\u010den\u00ed se op\u011bt navz\u00e1jem vyhledaly. Tom uc\u00edtil \u0161pi\u010dku m\u011bkk\u00e9ho prop\u00edchnut\u00e9ho jazyka, jak se setkal s t\u00edm jeho, a n\u00e1hle se posadil s o\u010dima doko\u0159\u00e1n.<\/p><\/div>\n

„Do prdele.“<\/div>\n
„Tome…“<\/div>\n
„Bille… sakra.“ Tom vstal a ud\u011blal krok sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm. Ohl\u00e9dl se na Billa nyn\u00ed sed\u00edc\u00edho na pat\u00e1ch. „Jen… vra\u0165 se, kdykoli bude\u0161 cht\u00edt.“<\/div>\n
Bill sledoval Toma, jak odch\u00e1z\u00ed a slzy se mu znovu rozkut\u00e1lely po tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

O dva dny pozd\u011bji Georg z\u00edral na sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, ale nevypadal zdaleka tak p\u0159ekvapen\u011b, jak si Tom myslel, \u017ee bude.<\/p><\/div>\n

„Sly\u0161el jsi m\u011b?“ Tom zam\u00e1val rukou p\u0159ed jeho obli\u010dejem.<\/div>\n
„Sly\u0161el jsem t\u011b,“ ujistil ho Georg a zvedl si pivn\u00ed lahev ke rt\u016fm. „Pol\u00edbil jsi Billa.“<\/div>\n
„Nevypad\u00e1\u0161 moc p\u0159ekvapen\u011b.“<\/div>\n
„Nejsem. Tome, \u010dekal jsem na tuhle malou zpov\u011b\u010f od chv\u00edle, kdy jsem si uv\u011bdomil, \u017ee se mezi v\u00e1mi n\u011bco d\u011bje.“<\/div>\n
„A tos m\u011b nemohl varovat, \u017ee se to stane?“<\/div>\n
Tom se sna\u017eil o \u00fasm\u011bv nad sv\u00fdm uboh\u00fdm pokusem o vtip, pak se zamra\u010dil na svou lahev s pivem a pot\u00e1hl z cigarety, v hlav\u011b m\u011bl zm\u011b\u0165 emoc\u00ed.<\/div>\n
„Co se stalo po tom, co jsi ho pol\u00edbil?“ Zeptal se Georg.<\/div>\n
„Ode\u0161el jsem,“ odpov\u011bd\u011bl Tom.<\/div>\n
„To je v\u0161echno?“<\/div>\n
„Nemohl jsem ani uv\u011b\u0159it, \u017ee se to stalo, Geo. A vypadalo to, \u017ee Bill taky ne. Prost\u011b jsem\u2026 ode\u0161el.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
„Proto\u017ee v\u0161echno, co jsem cht\u011bl, bylo z\u016fstat.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Nat\u00e1lie v\u011bd\u011bla, \u017ee se n\u011bco d\u011bje, ale nemohla p\u0159ij\u00edt na to, co. Tom a Bill spolu vych\u00e1zeli velmi dob\u0159e a pak, po Billov\u00fdch narozenin\u00e1ch, se za\u010dali sob\u011b navz\u00e1jem znovu vyh\u00fdbat. Proto\u017ee necht\u011bla, aby to skon\u010dilo dal\u0161\u00ed h\u00e1dkou, zoufale se sna\u017eila vymyslet n\u011bco, co by mohla ud\u011blat, aby byli v\u0161ichni \u0161\u0165astn\u00ed. Dva t\u00fddny po Billov\u00fdch narozenin\u00e1ch k tomu dostala p\u0159\u00edle\u017eitost.<\/p><\/div>\n

Bill p\u0159i\u0161el na ve\u010de\u0159i s \u00fa\u0161klebkem na tv\u00e1\u0159i a zni\u010den\u011b dopadl na \u017eidli.<\/div>\n
„Co se d\u011bje, zlat\u00ed\u010dko?“ Zeptala se ho Nat\u00e1lie.<\/div>\n
„Pololet\u00ed p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden,“ lamentoval Bill. „Nebudu muset d\u011blat zkou\u0161ky z angli\u010dtiny ani z d\u011bjin Evropy, proto\u017ee moje zn\u00e1mky jsou u\u017e dost dobr\u00e9. Ale zkou\u0161ka z trigonometrie bude ur\u010dit\u011b moje smrt.“<\/div>\n
Nat\u00e1lii se rozz\u00e1\u0159ila tv\u00e1\u0159 a vzru\u0161en\u011b pohl\u00e9dla na Toma.<\/div>\n
„Tys m\u011bl trigonometrii na st\u0159edn\u00ed \u0161kole, \u017ee?“ Zeptala se ho.<\/div>\n
Tomovi se nel\u00edbil n\u00e1pad, o kter\u00e9m v\u011bd\u011bl, \u017ee ho m\u00e1 Nat\u00e1lie na mysli, kdy\u017e opatrn\u011b odpov\u011bd\u011bl: „Jo.“<\/div>\n
„To je skv\u011bl\u00e9! M\u016f\u017ee\u0161 Billovi pomoct! Tom byl v\u017edycky zatracen\u011b dobr\u00fd na cokoliv matematick\u00e9ho,“ \u0159ekla Billovi.<\/div>\n
„Ach, to nemus\u00ed,“ nam\u00edtl rychle Bill. „M\u00e1 svoje vlastn\u00ed v\u011bci na pr\u00e1ci.“<\/div>\n
„On nem\u00e1 nic na pr\u00e1ci, to t\u011b uji\u0161\u0165uju. A u\u017e o tom nechci sly\u0161et ani slovo.“ Nat\u00e1lie zvedla ruku, kdy\u017e se Tom sna\u017eil protestovat. „M\u016f\u017eete se na to pod\u00edvat hned po ve\u010de\u0159i.“<\/div>\n
Tom a Bill si spolu vym\u011bnili nerv\u00f3zn\u00ed pohled a pokra\u010dovali v j\u00eddle co nejpomaleji.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Po dvou hodin\u00e1ch, dvou cigaret\u00e1ch a Billov\u011b p\u0159est\u00e1vce na z\u00e1chod m\u011bl Bill kone\u010dn\u011b pocit, \u017ee p\u0159ich\u00e1z\u00ed na kloub tomu, co byl zdaleka nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed p\u0159edm\u011bt, jak\u00fd kdy m\u011bl.<\/p><\/div>\n

On a Tom sed\u011bli naproti sob\u011b na opa\u010dn\u00fdch konc\u00edch Billovy postele a Bill se skl\u00e1n\u011bl nad svou u\u010debnic\u00ed a sna\u017eil se vy\u0159e\u0161it n\u00e1hodnou rovnici, kterou mu Tom zadal. Vystr\u010dil \u0161pi\u010dku jazyka, zat\u00edmco se soust\u0159edil, a Tom d\u011blal, co mohl, aby nez\u00edral.<\/div>\n
„Ach m\u016fj bo\u017ee! Tady!“ Bill na Toma hodil sv\u016fj se\u0161it a zabouchl knihu. „Jestli to nen\u00ed dob\u0159e, tak to vzd\u00e1v\u00e1m. Budu se na konci roku modlit za \u010dty\u0159ku, abych mohl odmaturovat.“<\/div>\n
Bill se kousal do rtu a nerv\u00f3zn\u011b poklep\u00e1val tu\u017ekou, jak nerv\u00f3zn\u011b \u010dekal, a c\u00edtil se trochu optimisti\u010dt\u011bji, kdy\u017e p\u0159es vr\u0161ek sv\u00e9ho se\u0161itu spat\u0159il, jak se Tomovy o\u010di usm\u00e1ly.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 to,“ \u0159ekl Tom jednodu\u0161e.<\/div>\n
„Ani n\u00e1hodou!“<\/div>\n
„N\u00e1hodou jo.“ Tom nenucen\u011b zav\u0159el Bill\u016fv celkem odrban\u00fd krou\u017ekov\u00fd blok a hodil ho na ob\u00e1vanou u\u010debnici trigonometrie. „Gratuluju.“<\/div>\n
„Chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee jsem se tu sra\u010dku kone\u010dn\u011b nau\u010dil?“<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to tak, jo.“<\/div>\n
\n

Bill ze sebe vydal \u0161\u0165astn\u00e9 vyjeknut\u00ed a vrhnul se sm\u011brem k nic netu\u0161\u00edc\u00edmu Tomovi, aby mu omotal pa\u017ee kolem krku.<\/p><\/div>\n

„Stra\u0161n\u011b moc d\u011bkuju, Tome!“ Zvolal. „Zachr\u00e1nil jsi m\u011b.“<\/div>\n
Billovo tri\u010dko se lehce vyhrnulo, kdy\u017e nat\u00e1hl sv\u00e9 pa\u017ee, a Tom m\u011bl pocit, jako by ka\u017ed\u00fd nerv v jeho t\u011ble odcestoval do m\u00edsta, kde se kone\u010dky jeho prst\u016f lehce dot\u00fdkaly Billovy hladk\u00e9 k\u016f\u017ee.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00fd\u2026 ehm, \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m,“ dostal ze sebe. „R\u00e1d jsem pomohl.“<\/div>\n
C\u00edtil, jak Bill\u016fv dech p\u0159ejel po jeho krku vte\u0159iny p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se Bill nap\u0159\u00edmil, d\u00edval se v\u0161ude jinde ne\u017e na Toma, a rychle mu slezl z kl\u00edna.<\/div>\n
„Ehm\u2026 d\u00edky,“ zamumlal Bill, rychle pohl\u00e9dl na Toma, ne\u017e obr\u00e1til svou pozornost zp\u011bt k podlaze. „J\u00e1 jsem, ehm\u2026 jo.“<\/div>\n
Bill se ze sv\u00e9ho pokoje nemohl dostat dostate\u010dn\u011b rychle.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Dal\u0161\u00ed t\u00fdden byl intenzivn\u00ed, ale Billovi se poda\u0159ilo p\u0159e\u017e\u00edt s p\u0159ekvapiv\u011b malou rozpa\u010ditost\u00ed mezi n\u00edm a Tomem. Po sebeblahop\u0159ejn\u00e9 expedici do vedlej\u0161\u00edho bufetu s Andym a Gustavem v p\u00e1tek po \u0161kole zastavil p\u0159ed domem a usm\u00e1l se p\u0159i pohledu na Tomovo SUV, kter\u00e9 ji\u017e st\u00e1lo na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b. B\u011b\u017eel do domu, vyk\u0159ikoval Tomovo jm\u00e9no, a nakonec na\u0161el sv\u016fj c\u00edl v kuchyni.<\/p><\/div>\n

„Ud\u011blal jsem to, Tome!“ Vyk\u0159ikl a rozb\u011bhl se p\u0159\u00edmo k Tomovi. „Dostal jsem dv\u011b m\u00ednus!“<\/div>\n
N\u011bkolikr\u00e1t v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010di posko\u010dil, ne\u017e se usadil v jeho objet\u00ed.<\/div>\n
„Gratuluju,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. „V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to zvl\u00e1dne\u0161.“<\/div>\n
Tom uc\u00edtil Bill\u016fv dech na sv\u00e9m krku a o\u010di se mu zav\u0159ely, kdy\u017e sklonil hlavu, aby se nadechl v\u016fn\u011b Billov\u00fdch jemn\u00fdch ebenov\u00fdch vlas\u016f. Bill zachytil jejich odraz ve skle zadn\u00edch dve\u0159\u00ed a vid\u011bl, jak mu Tomovy ruce sklouzly z pasu na jeho boky. Zkusil ud\u011blat krok vzad, ale na\u0161el s\u00e1m sebe, jak je pevn\u011b dr\u017een v Tomov\u011b sev\u0159en\u00ed.<\/div>\n
\n

„Tome,“ vydechl Bill a nev\u011bdomky z\u00edral na Tomova pootev\u0159en\u00e1 \u00fasta, zat\u00edmco si ol\u00edzl rty. „Co to d\u011bl\u00e1me?“<\/p><\/div>\n

Jejich o\u010di se setkaly, oboje stejn\u011b ztmavl\u00e9 touhou, a Tomova \u010delist se na n\u011bkolik vte\u0159in viditeln\u011b sev\u0159ela, ne\u017e vykro\u010dil a p\u0159itiskl Billa z\u00e1dy ke zdi.<\/div>\n
„\u0158ekni mi, abych p\u0159estal,“ za\u0161eptal tak bl\u00edzko, \u017ee Bil c\u00edtil jeho dech na sv\u00fdch rtech.<\/div>\n
Bill zvedl ruku, p\u0159itiskl dla\u0148 na zadn\u00ed stranu Tomova krku a zcela si jej k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl. Okam\u017eit\u011b se mu otev\u0159el, neschopen potla\u010dit to nejmen\u0161\u00ed zak\u0148our\u00e1n\u00ed, kdy\u017e se Tom vrhnul kup\u0159edu a do\u017eadoval se jeho \u00fast s hladovou nal\u00e9havost\u00ed. Jejich jazyky se spolu v\u00e1\u0161niv\u011b propl\u00e9taly, jak ani jeden z nich se nebyl schopn\u00fd toho druh\u00e9ho naba\u017eit. Bill omotal ruce kolem Tomova krku a p\u0159itiskl jejich t\u011bla je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, zat\u00edmco Toma provokoval sv\u00fdm st\u0159\u00edbrn\u00fdm piercingem v jazyku. Kdy\u017e se od sebe definitivn\u011b odtrhli, aby z\u00edskali kysl\u00edk, bylo to pouze na n\u011bkolik centimetr\u016f. Oba t\u011b\u017ece oddechovali a vdechovali dech toho druh\u00e9ho. Byl to Bill, kdo vyslovil to, nad \u010d\u00edm oba p\u0159em\u00fd\u0161leli.<\/div>\n
\n

„J\u00e1 nechci p\u0159estat.“<\/p>\n

autor: elvisfan<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: elvisfan „Lidi, tohle je tak \u0161patn\u011b!“ Gustav se zastavil se sv\u00fdm cheeseburgerem na p\u016fli cesty k \u00fast\u016fm a hodil ostra\u017eit\u00fdm pohledem na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. „Nebude\u0161 m\u00edt dal\u0161\u00ed z\u00e1chvat kv\u016fli po\u010das\u00ed, \u017ee ne?“ Ob\u00e1val se. „Je leden, Gustave!“ Odpov\u011bd\u011bl Bill ned\u016ftkliv\u011b. „Zimn\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[650],"tags":[],"class_list":["post-2073","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-ties-that-bind"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2073","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2073"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2073\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2073"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2073"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2073"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}