{"id":20731,"date":"2008-02-28T18:44:00","date_gmt":"2008-02-28T17:44:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20689"},"modified":"2008-02-28T18:44:00","modified_gmt":"2008-02-28T17:44:00","slug":"dar-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/28\/dar-2\/","title":{"rendered":"Dar 2."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
„Kluci, kdo z v\u00e1s m\u00e1 maminku rad\u0161i?“ ozvalo se z kuchyn\u011b. Oba v\u011bd\u011bli, \u017ee kdy\u017e mamka pou\u017eije tuhle lstivou ot\u00e1zku, v\u011bt\u0161inou bude cht\u00edt n\u011bco pro n\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho. Kdy\u017e byli mal\u00ed, oba dva dychtiv\u011b p\u0159ib\u011bhli a k\u0159i\u010deli jeden p\u0159es druh\u00e9ho: „J\u00e1, j\u00e1, j\u00e1!“ Dneska u\u017e se ale nikdo neoz\u00fdval a z pokoj\u016f se linulo jen p\u0159ez\u00edrav\u00e9 ticho.<\/div>\n
„Tak kluc\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed, sly\u0161\u00ed m\u011b n\u011bkdo? Kdo m\u011b m\u00e1 v\u00edc r\u00e1d\u2026 dostane v\u011bt\u0161\u00ed kapesn\u00e9\u2026“ p\u0159ihodila matka nab\u00eddku, o kter\u00e9 v\u011bd\u011bla, \u017ee na ni bude zaru\u010den\u011b pozitivn\u00ed reakce. Dokonce p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bla, kter\u00fd z jej\u00edch dvou syn\u016f p\u0159ijde.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co pot\u0159ebuje\u0161, mami?“ ozval se vz\u00e1p\u011bt\u00ed Bill s dychtiv\u00fdm v\u00fdrazem v o\u010d\u00edch. Sv\u00edtilo mu z nich to kapesn\u00e9 tak, \u017ee m\u00e1m\u011b div neprop\u00e1lil z\u00e1st\u011bru, kterou m\u011bla kv\u016fli va\u0159en\u00ed sobotn\u00edho ob\u011bda na sob\u011b.<\/div>\n
„Sko\u010d\u00ed\u0161 mi do obchodu, jo? Zapomn\u011bla jsem koupit s\u00fdr na \u0161pagety,“ usm\u00e1la se na sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho syna, kter\u00fd zv\u00fd\u0161en\u00edm kapesn\u00e9ho nepohrdl nikdy. Tom byl hrd\u00fd a takov\u00e9hle nab\u00eddky na n\u011bj neplatily, ale Bill byl, d\u00edky sv\u00fdm vysok\u00fdm n\u00e1klad\u016fm, lehce zkorumpovateln\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
„Deset deka s\u00fdra na strouh\u00e1n\u00ed,“ poru\u010dil si v obchod\u011b.<\/div>\n
Pan\u00ed Kirschnerov\u00e1, kter\u00e1 tu prod\u00e1vala u\u017e t\u0159icet let, zakrojila do velk\u00e9ho bochn\u00edku eidamu a hodila kus na v\u00e1hu.<\/div>\n
„Patn\u00e1ct\u2026 m\u016f\u017ee bejt?“ zachovala si spolehliv\u011b mor\u00e1lku socialistick\u00e9 obchodnice. Slova jako „n\u00e1\u0161 z\u00e1kazn\u00edk – n\u00e1\u0161 p\u00e1n“ tahle \u017eena odm\u00edtala respektovat. Chce\u0161? Nechce\u0161? Tak si jdi\u2026 mn\u011b je to jedno. To byl jej\u00ed postoj k z\u00e1kazn\u00edk\u016fm. P\u0159esto j\u00ed obchod \u0161lapal\u2026 prost\u011b proto, \u017ee byl v cel\u00e9 vsi jedin\u00fd.<\/div>\n
„Ale jo,“ zabru\u010del Bill, proto\u017ee u\u017e p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, jak to dopadne, a schv\u00e1ln\u011b si poru\u010dil o p\u011bt deka m\u00ed\u0148. Nach\u00e1zeli se v b\u00fdval\u00e9m v\u00fdchodn\u00edm N\u011bmecku a lid\u00e9 ve vesnici se za t\u011bch \u010dtrn\u00e1ct let od sjednocen\u00ed st\u00e1le je\u0161t\u011b nezm\u011bnili. Vl\u00e1dla tu po\u0159\u00e1d stejn\u00e1 atmosf\u00e9ra, kter\u00e1 nejsp\u00ed\u0161 vym\u0159e a\u017e se starousedl\u00edky. Jedin\u00e9, co se po p\u00e1du Berl\u00ednsk\u00e9 zdi zm\u011bnilo, byla v\u00fdm\u011bna v\u00fdchodn\u00edch marek za z\u00e1padn\u00ed, ale s p\u0159\u00edchodem eura se i tato jedin\u00e1 pozitivn\u00ed v\u011bc z mysli lid\u00ed vytratila.<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ \u0159ekl star\u00e9 prodava\u010dce, kdy\u017e mu vr\u00e1tila drobn\u00e9, popadl bal\u00ed\u010dek a vyst\u0159elil z obchodu. Nem\u011bl to tu r\u00e1d\u2026 babky, kter\u00e9 si p\u0159i\u0161ly do obchodu pokecat se starou prodava\u010dkou, na n\u011bj v\u017edycky z\u00edraly jako na zv\u00ed\u0159e v zoologick\u00e9, a hned jak za n\u00edm zapadly dve\u0159e, probraly ho od hlavy a\u017e ke \u0161pi\u010dce tenisek. V duchu by na n\u011b nejrad\u0161i vypl\u00e1zl jazyk se sv\u00fdm nov\u00fdm piercingem, ale byl slu\u0161n\u011b vychovan\u00fd a tohle by si nikdy nedovolil.<\/div>\n
<\/div>\n
Rozhodl se, \u017ee to dom\u016f vezme zkratkou p\u0159es les. Norm\u00e1ln\u011b tudy nechodil, ale te\u010f sp\u011bchal, proto\u017ee ho m\u00e1ma vyru\u0161ila u skl\u00e1d\u00e1n\u00ed nov\u00e9ho textu a p\u0159etrhla mu t\u00edm nit. Cht\u011bl rychle nav\u00e1zat, aby nezapomn\u011bl my\u0161lenky. P\u0159i psan\u00ed text\u016f se v\u017edycky dost\u00e1val do zvl\u00e1\u0161tn\u00edho stavu. M\u011bl pocit n\u011bjak\u00e9ho napojen\u00ed, jako kdyby ho pol\u00edbila pov\u011bstn\u00e1 m\u00faza. Vid\u011bl m\u00fazy, jak je zobrazovali mal\u00ed\u0159i, a ta p\u0159edstava, \u017ee si mu n\u011bjak\u00e1 takov\u00e1 kr\u00e1sn\u00e1 v\u00edla sed\u00e1 v tu chv\u00edli za z\u00e1da a diktuje mu do ruky text, byla p\u0159\u00edjemn\u00e1. R\u00e1d by ji n\u011bkdy vid\u011bl\u2026 v\u011b\u0159il na tyhle tajemn\u00e9 v\u011bci, ale nerad o nich mluvil. Jeho bratr se mu kdysi vysm\u00e1l a ozna\u010dil ho za cvoka, kdy\u017e se mu jako d\u00edt\u011b sv\u011b\u0159il, \u017ee vid\u011bl na h\u0159bitov\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed postavu. Byl to jen z\u00e1blesk, mihla se mu p\u0159ed o\u010dima pr\u016fhledn\u00e1 postava a zvl\u00e1\u0161tn\u00ed bylo, \u017ee se vzn\u00e1\u0161ela nad n\u00e1hrobkem, na kter\u00e9m vid\u011bl jej\u00ed fotografii. Byla to d\u00edvka stejn\u011b star\u00e1 jako oni, kter\u00e1 zem\u0159ela p\u0159ed rokem p\u0159i autonehod\u011b, a jeho to tenkr\u00e1t vyd\u011bsilo tak, \u017ee ut\u00edkal celou cestu ze h\u0159bitova jako spla\u0161en\u00fd. \u0158ekl to jen Tomovi, ale kdy\u017e vid\u011bl jeho reakci, rozhodl se, \u017ee u\u017e bude rad\u011bji ml\u010det.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj, Hv\u011bzdi\u010dko,“ zaslechl za z\u00e1dy a prudce se oto\u010dil. Byl tak zamy\u0161len\u00fd, \u017ee si j\u00ed v\u016fbec nev\u0161iml. St\u00e1la kousek od n\u011bho v lesn\u00edm porostu a hol\u00ed zrovna nadzved\u00e1vala chvoj\u00ed. V ruce m\u011bla ko\u0161\u00edk, ale zat\u00edm v n\u011bm byla jen l\u00e1hev s pit\u00edm.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, pan\u00ed Graberov\u00e1,“ pozdravil tu \u017eenu vl\u00eddn\u011b. „Rostou?“ zeptal se ze slu\u0161nosti.<\/div>\n
„Prdlajs rostou, sb\u00edr\u00e1m odpadky, co sem ty \u010du\u0148ata zase nah\u00e1zeli\u2026“ odpov\u011bd\u011bla mu a sehnula se ke star\u00e9 plechovce, aby ji hodila do sv\u00e9ho ko\u0161\u00edku. „J\u00e1 nev\u00edm, \u017ee si to ty lidi neuv\u011bdomujou, po\u0159\u00e1d se chovaj stejn\u011b. M\u016f\u017ee\u0161 jim to troubit horem dolem, ale oni stejn\u011b jdou a vysypou to do lesa\u2026“ roz\u010dilovala se a Bill se musel usm\u00e1t. Byla to „star\u00e1 \u010darod\u011bjnice,“ jak se j\u00ed ve vsi \u0159\u00edkalo, a jej\u00ed v\u011b\u010dn\u00e9 roz\u010dilov\u00e1n\u00ed nad odpadky v lese u\u017e byl m\u00edstn\u00ed folkl\u00f3r.<\/div>\n
„Kde ses tu vzal?“ zvedla k n\u011bmu hlavu a zad\u00edvala se mu do o\u010d\u00ed. „Oby\u010dejn\u011b t\u011b tu nepotk\u00e1v\u00e1m,“ dodala a zm\u011b\u0159ila si chlapce up\u0159en\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Jdu z obchodu zkratkou, m\u00e1ma pot\u0159ebovala rychle n\u011bco koupit,“ odv\u011btil Bill a pomalu se zase chystal odej\u00edt.<\/div>\n
„Po\u010dkej, Hv\u011bzdi\u010dko,“ zarazila ho a p\u0159ibl\u00ed\u017eila se k n\u011bmu. \u0158\u00edkala tak dvoj\u010dat\u016fm od prvn\u00ed chv\u00edle, kdy se poprv\u00e9 potkali.<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
– flashback –<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\u0160li tenkr\u00e1t s m\u00e1mou na povinnou ned\u011bln\u00ed proch\u00e1zku a potkali pan\u00ed Graberovou, kdy\u017e se vracela z jedn\u00e9 ze sv\u00fdch odpadkov\u00fdch v\u00fdprav. Nech\u00e1pali, pro\u010d ta pan\u00ed t\u00e1hne pytel pln\u00fd haramp\u00e1d\u00ed a udiven\u011b na ni z\u00edrali. Zastavila se, kdy\u017e vid\u011bla nov\u00e9 obyvatele, a za\u010dala si pov\u00eddat s jejich maminkou. Kluci jen z\u00edrali na pytel pln\u00fd poklad\u016f, kter\u00fd by v tu chv\u00edli dovedli perfektn\u011b vyu\u017e\u00edt ke hr\u00e1m, ale v\u011bd\u011bli, \u017ee se jim to asi nepoda\u0159\u00ed. Jejich osmilet\u00e9 du\u0161i\u010dky zesmutn\u011bly.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1te p\u011bkn\u00fd kluky, pan\u00ed Kaulitzov\u00e1, jednou z nich n\u011bco bude,“ \u0159ekla tenkr\u00e1t mamce, kter\u00e1 se samoz\u0159ejm\u011b okam\u017eit\u011b za\u010dervenala.<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00edte?“ \u0161pitla jen s hrdost\u00ed na sv\u00e9 syny a vzpomn\u011bla si na jejich t\u0159\u00eddn\u00ed u\u010ditelku, kter\u00e1 j\u00ed ned\u00e1vno p\u0159esv\u011bd\u010dovala, \u017ee jej\u00ed kluci rostou pro \u0161ibenici\u2026<\/em><\/div>\n
„Nemysl\u00edm\u2026 j\u00e1 to v\u00edm, pan\u00ed Kaulitzov\u00e1. J\u00e1 takov\u00e9hle v\u011bci vid\u00edm, v\u00edte? N\u011bkdy m\u011b to teda docela \u0161tve, ale co s t\u00edm m\u00e1m d\u011blat, \u017ee jo? Tak nashledanou,“ \u0159ekla ta \u017eena, popadla sv\u016fj pytel a odkr\u00e1\u010dela sm\u011brem ke sv\u00e9mu domu u lesa na druh\u00e9m konci vesnice.<\/em><\/div>\n
V\u0161ichni ji tu znali, ale opravdov\u00e9 p\u0159\u00e1tele nem\u011bla \u017e\u00e1dn\u00e9. Jej\u00ed matka b\u00fdvala vyhl\u00e1\u0161en\u00e1 bylink\u00e1\u0159ka a l\u00e9\u010ditelka, ke kter\u00e9 se stahovali nemocn\u00ed z cel\u00e9ho okol\u00ed, a o jej\u00ed dce\u0159i se \u0159\u00edkalo, \u017ee m\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed schopnosti. U\u017e od d\u011btstv\u00ed se j\u00ed proto lid\u00e9 b\u00e1li a vyh\u00fdbali se obloukem jej\u00edmu domu.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
– konec flashbacku –<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Bill st\u00e1l jako p\u0159ikovan\u00fd a sledoval, jak se k n\u011bmu ta \u017eena pomalu bl\u00ed\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Neboj se m\u011b, Hv\u011bzdi\u010dko, nic ti neud\u011bl\u00e1m,“ uklid\u0148ovala ho, proto\u017ee c\u00edtila jeho nervozitu. B\u00e1l se j\u00ed stejn\u011b jako v\u0161ichni ostatn\u00ed, ale z\u00e1rove\u0148 n\u011bjak podv\u011bdom\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee je to jeho sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e1 du\u0161e. Rozum mu napov\u00eddal, aby utekl, ale p\u0159esto st\u00e1l a \u010dekal, co se bude d\u00edt.<\/div>\n
<\/div>\n
\u017dena p\u0159i\u0161la a\u017e t\u011bsn\u011b k Billovi a vzala jeho ruku do sv\u00e9. Oto\u010dila ji dlan\u00ed vzh\u016fru a zahled\u011bla se do vyryt\u00fdch \u010dar v jemn\u00e9 chlapcov\u011b k\u016f\u017ei. Nem\u011bl upracovan\u00e9 ruce jako star\u0161\u00ed lid\u00e9, ale ona dok\u00e1zala vy\u010d\u00edst osud z ka\u017ed\u00fdch rukou, a\u0165 byly, jak cht\u011bly star\u00e9.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 to tam jasn\u011b napsan\u00e9, Hv\u011bzdi\u010dko,“ pustila jeho ruku a zahled\u011bla se mu do o\u010d\u00ed. „Jsi stejn\u00fd jako j\u00e1, ale je\u0161t\u011b o tom nev\u00ed\u0161,“ dodala a pohladila svoj\u00ed starou hrubou rukou chlapcovu jemnou tv\u00e1\u0159. „Ut\u00edkej, a\u0165 mamka ne\u010dek\u00e1 na ten s\u00fdr,“ dodala s \u0161ibalsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem, oto\u010dila se na podpatku a nam\u00ed\u0159ila si to zp\u00e1tky do lesa\u2026 sb\u00edrat pohozen\u00e9 plechovky.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill je\u0161t\u011b chv\u00edli st\u00e1l jako opa\u0159en\u00fd, ale vzal si k srdci radu t\u00e9 \u017eeny a vydal se rychl\u00fdm krokem dom\u016f. A\u017e teprve kdy\u017e se bl\u00ed\u017eil k brance, napadlo ho n\u011bco, \u010deho si p\u0159edt\u00edm nev\u0161iml. Jak v\u011bd\u011bla, co jsem kupoval? V\u017edy\u0165 j\u00e1 j\u00ed to ne\u0159ekl a bal\u00ed\u010dek jsem m\u011bl celou dobu schovan\u00fd v kapse bundy\u2026 A co vlastn\u011b myslela t\u00edm, \u017ee jsem stejn\u00fd jako ona? Jsem snad n\u011bjak\u00fd bl\u00e1zniv\u00fd ekolog, kter\u00fd bude ve st\u00e1\u0159\u00ed sb\u00edrat plechovky v lese? No to se teda babka p\u011bkn\u011b spletla, tohle j\u00e1 ur\u010dit\u011b nikdy d\u011blat nebudu. J\u00e1 u\u017e d\u00e1vno v\u00edm, co chci, a taky j\u00ed to brzo dok\u00e1\u017eu!<\/em> Usm\u00e1l se z\u00e1libn\u011b p\u0159i p\u0159edstav\u011b, jak mu u nohou le\u017e\u00ed stovky d\u00edvek, kter\u00e9 ho zbo\u017e\u0148uj\u00ed a on jen blahosklonn\u011b m\u00e1v\u00e1 dav\u016fm. Tahle p\u0159edstava ho v\u017edycky spolehliv\u011b uklidnila. Byla to jeho droga.<\/div>\n
<\/div>\n
„No kone\u010dn\u011b, u\u017e jsem myslela, \u017ee jsi jel pro ten s\u00fdr do Magdeburku,“ usm\u00e1la se na n\u011bj mamka, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b dohrabal a\u017e za n\u00ed do kuchyn\u011b. Pod\u00e1val j\u00ed bal\u00ed\u010dek s tak zvl\u00e1\u0161tn\u00edm v\u00fdrazem v obli\u010deji, \u017ee se hned ustaran\u011b zeptala: „Stalo se n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne, pro\u010d?“ zeptal se zara\u017een\u00fd Bill. St\u00e1le musel myslet na ni\u2026 ne\u0161lo mu z hlavy, jak mohla v\u011bd\u011bt, co nese v kapse.<\/div>\n
„Nastrouh\u00e1\u0161 ho?“ zeptala se matka sv\u00e9ho syna a rovnou mu vrazila do ruky struhadlo a misku.<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b,“ sesunul se chlapec ke stolu v kuchyni a za\u010dal bezmy\u0161lenkovit\u011b jezdit s\u00fdrem po struhadle. \u00dapln\u011b zapomn\u011bl, \u017ee cht\u011bl j\u00edt hned dod\u011blat za\u010dat\u00fd text.<\/div>\n
„Ja\u00fa\u00fa\u00fa,“ ozvalo se po chv\u00edli tichou kuchyn\u00ed a na ukazov\u00e1\u010dku s \u010dern\u011b nalakovan\u00fdm nehtem se objevila mal\u00e1 kr\u016fp\u011bj krve. Bill instinktivn\u011b str\u010dil prst do pusy a jeho nejv\u011bt\u0161\u00ed starost byla, jestli si neustrouhl sv\u016fj pe\u010dliv\u011b p\u011bst\u011bn\u00fd nehet. Na\u0161t\u011bst\u00ed to odneslo jen b\u0159\u00ed\u0161ko prstu, a to se brzy zahoj\u00ed. Jeho bratr by se z tohohle zran\u011bn\u00ed zbl\u00e1znil, ale on b\u0159\u00ed\u0161ka prst\u016f k dr\u017een\u00ed mikrofonu tolik nepot\u0159eboval.<\/div>\n
„Co se ti stalo, ty \u0161ikulo?“ naklonila se mamka k synovi a nen\u00e1padn\u011b zkontrolovala, jestli u\u017e nastrouhan\u00fd kope\u010dek s\u00fdra neobsahuje \u010d\u00e1ste\u010dky n\u011b\u010deho, co tam nepat\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Ale nic, zase jsem se strouhl,“ \u0159ekl zahanben\u011b Bill, proto\u017ee to nebylo poprv\u00e9, co se mu tato nehoda p\u0159ihodila.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mami, co v\u00ed\u0161 o star\u00e9 \u010darod\u011bjnici Graberov\u00e9?“ vyhrkl d\u0159\u00edv, ne\u017e si to stihl po\u0159\u00e1dn\u011b promyslet, ale u\u017e to bylo venku a nedalo se to vz\u00edt zp\u011bt.<\/div>\n
„Pro\u010d se pt\u00e1\u0161?“ udiven\u011b zvedla matka pohled od nastrouhan\u00e9ho s\u00fdra a zabodla je do o\u010d\u00ed sv\u00e9ho syna.<\/div>\n
„Dneska jsem ji potkal v lese. D\u00edvala se mi na ruku a\u2026 v\u011bd\u011bla, \u017ee m\u00e1m v kapse s\u00fdr, ani\u017e bych j\u00ed to \u0159ekl\u2026“ skoro za\u0161eptal, jako by se b\u00e1l ty v\u011bci \u0159\u00edkat nahlas. „Taky mi \u0159ekla, \u017ee jsem stejn\u00fd jako ona\u2026 nev\u00ed\u0161, co t\u00edm mohla myslet?“ sv\u011b\u0159il se j\u00ed nakonec se v\u0161\u00edm, co ho tr\u00e1pilo, a ulevilo se mu. M\u00e1ma byla v\u017edycky po ruce, kdy\u017e m\u011bl jak\u00e9koliv tr\u00e1pen\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee j\u00ed se m\u016f\u017ee sv\u011b\u0159it a nesetk\u00e1 se s posm\u011bchem jako kdysi u sv\u00e9ho bratra.<\/div>\n
<\/div>\n
„Od chv\u00edle, kdy jsme ji poprv\u00e9 potkali, z n\u00ed m\u00e1m zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit,“ p\u0159isedla si ke stolu a za\u010dala vzpom\u00ednat. „Bylo v\u00e1m s Tomem osm, kdy\u017e mi \u0159ekla, \u017ee to jednou daleko dot\u00e1hnete. Zrovna jsme se p\u0159ist\u011bhovali a ona n\u00e1s nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bla\u2026 ale mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee jsem j\u00ed to tenkr\u00e1t uv\u011b\u0159ila a od t\u00e9 doby vlastn\u011b podporuju v\u0161echny va\u0161e bl\u00e1zniv\u00e9 n\u00e1pady, se kter\u00fdmi jste kdy p\u0159i\u0161li. Tv\u00e1\u0159ila se tak sebejist\u011b, kdy\u017e mi \u0159\u00edkala, \u017ee to prost\u011b v\u00ed, \u017ee ona tyhle v\u011bci vid\u00ed. Po vsi se o n\u00ed \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee u\u017e od d\u011btstv\u00ed m\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed schopnosti, ale nikdo vlastn\u011b nev\u00ed, co to je. Jej\u00ed sb\u00edr\u00e1n\u00ed odpadk\u016f je na n\u00ed asi n\u00e1padn\u011bj\u0161\u00ed, tak j\u00ed lidi pova\u017euj\u00ed sp\u00ed\u0161 za bl\u00e1znivou ekolo\u017eku,“ odml\u010dela se matka.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem jako ona?“ zeptal se Bill se strachem a o\u010dek\u00e1val mat\u010dinu odpov\u011b\u010f se sta\u017een\u00fdm hrdlem. V\u011bd\u011bl, \u017ee jestli mu n\u011bkdo um\u00ed \u0159\u00edct pravdu do o\u010d\u00ed, je to pr\u00e1v\u011b jeho matka.<\/div>\n
„Ne, to si nemysl\u00edm. Rozhodn\u011b nejsi bl\u00e1zniv\u00fd sb\u011bratel rezav\u00fdch plechovek,“ usm\u00e1la se na n\u011bj a jemn\u011b ho pohladila po tv\u00e1\u0159i, kter\u00e1 k n\u00ed s d\u016fv\u011brou vzhl\u00ed\u017eela. Odhrnula mu tro\u0161ku dlouhou \u010dernou ofinu, aby vid\u011bla \u00falevu, je\u017e zasv\u00edtila v jeho o\u010d\u00edch, a vr\u00e1tila se ke sv\u00e9 pr\u00e1ci.<\/div>\n
„Jdi, j\u00e1 si to dostrouh\u00e1m,“ dodala je\u0161t\u011b, kdy\u017e vid\u011bla, jak Bill sed\u00ed ne\u0161\u0165astn\u011b s prstem nahoru, aby mu p\u0159estal krv\u00e1cet.<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159em\u00fd\u0161lela nad t\u00edm, co se pr\u00e1v\u011b dozv\u011bd\u011bla. Star\u00e1 \u010darod\u011bjnice jej\u00edmu synovi \u0159ekla, \u017ee je stejn\u00fd jako ona, ale ur\u010dit\u011b to nemyslela tak, jak to nejsp\u00ed\u0161 pochopil.<\/div>\n
Tu\u0161ila, \u017ee jej\u00ed mlad\u0161\u00ed syn nen\u00ed \u00fapln\u011b oby\u010dejn\u00fd chlapec. Jeho o\u010di byly v\u017edycky jin\u00e9 ne\u017e o\u010di ostatn\u00edch d\u011bt\u00ed, a dokonce i nachlup stejn\u00e9 o\u010di jeho dvoj\u010dete. N\u011bco v nich bylo, co ji u\u017e mockr\u00e1t p\u0159ivedlo na my\u0161lenku, kdo je vlastn\u011b jej\u00ed syn? Jeho roztomil\u00e1 d\u011btsk\u00e1 touha b\u00fdt opravdov\u00fdm \u010darod\u011bjem byla nejsp\u00ed\u0161 p\u0159edzv\u011bst toho, co se dneska dozv\u011bd\u011bla. Kost\u00fdm up\u00edra, kter\u00fd mu kdysi \u0161ila na halloweenskou p\u00e1rty a kter\u00fd zm\u011bnil jeho vzhled u\u017e jednou prov\u017edy, j\u00ed najednou p\u0159ipadal jako dal\u0161\u00ed z detail\u016f jeho mlad\u00e9ho \u017eivota, jen\u017e p\u0159edznamen\u00e1val Billovu budoucnost.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jestli t\u011b opravdu zaj\u00edm\u00e1, jak to myslela, nen\u00ed nic jednodu\u0161\u0161\u00edho, ne\u017e se j\u00ed zeptat,“ \u0159ekla s \u00fasm\u011bvem synovi, kter\u00fd se pr\u00e1v\u011b chystal zmizet zp\u011bt do sv\u00e9ho pokoje. Samotnou ji zaj\u00edmalo, co se Bill dozv\u00ed, pokud se odv\u00e1\u017e\u00ed za starou pan\u00ed zaj\u00edt.<\/div>\n
„\u0158ekni bratrovi, \u017ee ob\u011bd bude za deset minut, tak a\u0165 ho zase nemus\u00edm honit k j\u00eddlu t\u0159ikr\u00e1t,“ dodala je\u0161t\u011b praktickou p\u0159ipom\u00ednku a za\u010dala zamy\u0161len\u011b strouhat zbytek s\u00fdra.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong>
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Kluci, kdo z v\u00e1s m\u00e1 maminku rad\u0161i?“ ozvalo se z kuchyn\u011b. Oba v\u011bd\u011bli, \u017ee kdy\u017e mamka pou\u017eije tuhle lstivou ot\u00e1zku, v\u011bt\u0161inou bude cht\u00edt n\u011bco pro n\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho. Kdy\u017e byli mal\u00ed, oba dva dychtiv\u011b p\u0159ib\u011bhli a k\u0159i\u010deli jeden p\u0159es druh\u00e9ho: „J\u00e1, j\u00e1, j\u00e1!“<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[52],"tags":[],"class_list":["post-20731","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dar"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20731","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20731"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20731\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20731"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20731"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20731"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}