{"id":20732,"date":"2008-02-28T18:44:00","date_gmt":"2008-02-28T17:44:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20690"},"modified":"2008-02-28T18:44:00","modified_gmt":"2008-02-28T17:44:00","slug":"dar-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/28\/dar-1\/","title":{"rendered":"Dar 1."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
Cit\u00e1t z rozhovoru „24 ot\u00e1zek pro Billa“:<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00ed\u0161 na nadp\u0159irozenost (\u017eivot po smrti, duchovn\u00ed uzdraven\u00ed atd.)? A jak se obecn\u011b stav\u00ed\u0161 k t\u00e9matu tajemno? Stalo se ti u\u017e n\u011bkdy n\u011bco „nevysv\u011btliteln\u00e9ho“?<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill: „\u2026Ohh\u2026 tuhle ot\u00e1zku jsem skute\u010dn\u011b je\u0161t\u011b nikdy nedostal! Tak\u017ee, tot\u00e1ln\u011b na n\u011bco takov\u00e9ho v\u011b\u0159\u00edm! Mysl\u00edm, \u017ee se v \u017eivot\u011b st\u00e1v\u00e1 tolik nevysv\u011btliteln\u00fdch v\u011bc\u00ed, \u017ee to m\u016f\u017ee b\u00fdt jenom n\u011bco nadp\u0159irozen\u00e9ho. V\u011b\u0159\u00edm tak\u00e9 zcela siln\u011b na osud a na to, \u017ee co se v \u017eivot\u011b p\u0159ihod\u00ed, je pro n\u011bco dobr\u00e9. Nic v \u017eivot\u011b nen\u00ed zadarmo\u2026 \u017divot po smrti? \u2026 podle m\u011b tak\u00e9 existuje! Nedovedu si p\u0159edstavit, \u017ee jednodu\u0161e v\u0161echno skon\u010d\u00ed\u2026 n\u011bco tady mus\u00ed je\u0161t\u011b b\u00fdt, je docela jedno, co to je a jak se to vn\u00edm\u00e1! Na tohle t\u00e9ma bych mohl, v\u011b\u0159\u00edm, ps\u00e1t cel\u00e9 \u010dl\u00e1nky. \ud83d\ude42 V ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b zcela siln\u011b v\u011b\u0159\u00edm na nadp\u0159irozenost, \u017eivot po smrti, atd.“<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
K naps\u00e1n\u00ed t\u00e9to pov\u00eddky, m\u011b inspirovala ot\u00e1zka a odpov\u011b\u010f, kterou jste si pr\u00e1v\u011b p\u0159e\u010detli. Nadp\u0159irozen\u00e9 v\u011bci a tajemno, kter\u00fdch se t\u00fdkala, jsou mi hodn\u011b bl\u00edzk\u00e9. P\u00e1r v\u011bc\u00ed v pov\u00eddce je z m\u00e9 „duchovn\u00ed“ praxe, ale v\u011bt\u0161ina je jen moje fantazie. Jak je m\u00fdm zvykem, pov\u00eddka je napsan\u00e1 a m\u00e1 celkem 37 d\u00edl\u016f. Sna\u017eila jsem se do n\u00ed d\u00e1t v\u0161echno, co o dan\u00e9 oblasti v\u00edm, a douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m to bude l\u00edbit tak, jako m\u011b to bavilo ps\u00e1t. Asi by to sp\u00ed\u0161 m\u011blo za\u010d\u00ednat slovy „Bylo – nebylo\u2026“ nebo „\u017dil jednou jeden\u2026“ jako ka\u017ed\u00e1 spr\u00e1vn\u00e1 poh\u00e1dka.<\/div>\n
<\/div>\n
Va\u0161e Janule (znamen\u00ed B\u00fdk s ascendentem ve St\u0159elci, \u017eivotn\u00ed \u010d\u00edslo 5\u2026)<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak p\u00e1nov\u00e9, pro dne\u0161ek to sta\u010d\u00ed\u2026“ zak\u0159i\u010del nov\u00fd mana\u017eer a zatleskal, aby ho dosud hraj\u00edc\u00ed hudebn\u00edci sly\u0161eli. „Co je to s v\u00e1mi? Kolegov\u00e9 mi tvrdili, jak\u00fd m\u00e1te v sob\u011b obrovsk\u00fd potenci\u00e1l a vy se tu plou\u017e\u00edte jako chc\u00edpl\u00fd ryby. Budete muset trochu zabrat, jestli chcete n\u011bco dok\u00e1zat!“ do\u0159ekl u\u017e do zcela ztichl\u00e9 zku\u0161ebny a jeho zv\u00fd\u0161en\u00fd hlas najednou p\u016fsobil, jako kdyby na n\u011b k\u0159i\u010del. Necht\u011bl je vyd\u011bsit, ale v\u00fdkony, kter\u00e9 p\u0159edv\u00e1d\u011bli, by sta\u010dily tak na vesnickou tancova\u010dku a ne do n\u011bmeck\u00e9 prvn\u00ed ligy. \u010cty\u0159i p\u00e1ry o\u010d\u00ed se zap\u00edchly pronikav\u00fdmi pohledy do jeho obli\u010deje. Kluci m\u011bli takovou radost, kdy\u017e si jich v\u0161iml \u010dlov\u011bk od fochu, a te\u010f to nakonec vypad\u00e1, \u017ee jejich sen se hrout\u00ed jako dome\u010dek z karet.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co se ti nel\u00edbilo, Davide ?“ zeptal se drze jeden ze dvou nejmlad\u0161\u00edch \u010dlen\u016f skupiny.<\/div>\n
„Nel\u00edbilo se mi, jak jste hr\u00e1li, Tome. Nel\u00edbilo se mi, jak tv\u016fj br\u00e1cha fale\u0161n\u011b zp\u00edval, jak Gustav chc\u00edple bubnoval a Georg l\u00edn\u011b chr\u00e1pal, m\u00edsto aby obstar\u00e1val basy. To se mi nel\u00edbilo\u2026“ vysv\u011btlil trp\u011bliv\u011b mana\u017eer sv\u00e9mu nejdivo\u010dej\u0161\u00edmu sv\u011b\u0159enci. Zrovna na n\u011bj, jako jedin\u00e9ho z nich, nem\u011bl p\u0159ipravenu \u017e\u00e1dnou kousavou pozn\u00e1mku. On jedin\u00fd hr\u00e1l opravdu dob\u0159e. Ti, kter\u00fdch se to t\u00fdkalo, nem\u011bli tolik sebev\u011bdom\u00ed, aby se zeptali. V\u011bd\u011bli, \u017ee je to \u0161patn\u00e9. Jedin\u00fd kytarista hr\u00e1l jako o \u017eivot a nev\u0161\u00edmal si, co se kolem n\u011bho d\u011bje. Hust\u00e1 atmosf\u00e9ra ve zku\u0161ebn\u011b by se dala kr\u00e1jet. Buben\u00edk a basista se sklopen\u00fdma o\u010dima \u010dekali, co za dal\u0161\u00ed v\u00fdtky dopadne na jejich hlavy.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 se na to m\u016f\u017eu vyka\u0161lat!!!“ zak\u0159i\u010del zp\u011bv\u00e1k a mr\u0161til mikrofonem vztekle o zem. Pohodil hrd\u011b svoj\u00ed dlouhou \u010dernou ofinou, kter\u00e1 mu zakr\u00fdvala jedno oko, a vyb\u011bhl z m\u00edstnosti ven.<\/div>\n
„To si zaplat\u00ed\u0161, Bille!“ zak\u0159i\u010del mana\u017eer u\u017e do pr\u00e1zdn\u00fdch dve\u0159\u00ed, kter\u00fdmi vztekl\u00fd zp\u011bv\u00e1k utekl.<\/div>\n
„Jdu za n\u00edm, to bude dobr\u00fd\u2026“ \u0159ekl jeho bratr, odlo\u017eil rychle kytaru a vyb\u011bhl za sv\u00fdm dvoj\u010detem. „Bille, po\u010dkej\u2026“ oz\u00fdvalo se z chodby domu, ve kter\u00e9m m\u011bli pronajatou m\u00edstnost.<\/div>\n
<\/div>\n
„Sbalte to a jd\u011bte se dom\u016f vyspat,“ doporu\u010dil mana\u017eer zbyl\u00fdm dv\u011bma \u010dlen\u016fm skupiny, kdy\u017e se pod\u00edval na hodinky. Bl\u00ed\u017eila se jednadvac\u00e1t\u00e1 hodina. „A\u0165 jste z\u00edtra lep\u0161\u00ed, nebo to s v\u00e1mi ukon\u010d\u00edm. Nem\u00e1m \u010das ani pen\u00edze na to, abych je ztr\u00e1cel s partou l\u00edn\u00fdch puber\u0165\u00e1k\u016f, kte\u0159\u00ed necht\u011bj\u00ed pro svoji kari\u00e9ru nic ud\u011blat,“ na\u0161tvan\u011b dodal a pr\u00e1skl za sebou dve\u0159mi.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak to je v hajzlu,“ za\u0161eptal za v\u0161ech okolnost\u00ed pesimistick\u00fd Gustav a n\u011bkolikr\u00e1t bezmy\u0161lenkovit\u011b ude\u0159il pali\u010dkami o sebe.<\/div>\n
„Nevid\u011bl bych to tak zle, jenom pou\u0161t\u00ed hr\u016fzu, aby n\u00e1s donutil makat,“ uklid\u0148oval ho basista a s n\u011bhou zasunul svoji milovanou kytaru do obalu. Byli dneska v\u0161ichni utahan\u00ed. P\u00e1te\u010dn\u00ed ve\u010dery byly v\u017edycky ty nejhor\u0161\u00ed, proto\u017ee m\u011bli za sebou v\u0161ichni \u0161koln\u00ed t\u00fdden.<\/div>\n
„Tohle u\u017e asi ned\u00e1 dohromady nikdo,“ sb\u00edral buben\u00edk zbytky rozfl\u00e1kan\u00e9ho mikrofonu. „Zkus\u00edm to doma slepit, ale funk\u010dn\u00ed u\u017e to asi nebude,“ dodal je\u0161t\u011b zamy\u0161len\u011b a nasypal kousky um\u011bl\u00e9 hmoty do pytl\u00edku od sva\u010diny, kter\u00fd vyhrabal ze sv\u00e9ho \u0161koln\u00edho batohu. V\u011bd\u011bl, jak drah\u00e1 hra\u010dka to je a z Billova kapesn\u00e9ho by to asi zaplatit ne\u0161lo. Krom\u011b toho v\u0161ichni v\u011bd\u011bli, za co zp\u011bv\u00e1k sv\u00e9 kapesn\u00e9 utr\u00e1c\u00ed, a hlavn\u011b jak rychle. Moment\u00e1ln\u011b nem\u011bl ani floka a dal\u0161\u00edch \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed m\u00edt ani nebude. M\u00e1ma dvoj\u010data dr\u017eela zkr\u00e1tka a Billovy \u0161minky a had\u0159\u00edky, kter\u00e9 pot\u0159eboval pro svou image, byly na jeho pom\u011bry celkem drah\u00e1 z\u00e1le\u017eitost.<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
„Br\u00e1cho, nebre\u010d, t\u00edm nic nevy\u0159e\u0161\u00ed\u0161,“ uklid\u0148oval Tom sv\u00e9 dvoj\u010de a dr\u017eel ho p\u0159itom n\u011b\u017en\u011b kolem ramen. Sed\u011bli na schodech t\u011bsn\u011b pod st\u0159echou, na kterou se vztekl\u00fd Bill p\u016fvodn\u011b sna\u017eil dostat, snad aby skoncoval sv\u016fj b\u00eddn\u00fd \u017eivot skokem dol\u016f. Na\u0161t\u011bst\u00ed bylo zam\u010deno.<\/div>\n
„On\u2026 on\u2026“ vzlykal ubl\u00ed\u017een\u011b Bill, „\u0159ekl\u2026 \u017ee\u2026 zp\u00edv\u00e1m fale\u0161n\u011b!“ rozbre\u010del se naplno p\u0159i posledn\u00edm slov\u011b, kter\u00e9 ho tak ur\u00e1\u017eelo. Jeho bratr nev\u011bd\u011bl co si po\u010d\u00edt. Znal svoje dvoj\u010de dokonale a tu\u0161il, \u017ee slova \u00fat\u011bchy jsou te\u010f zbyte\u010dn\u00e1. N\u011bjak\u00e9 hloup\u00e9 fr\u00e1ze by mu stejn\u011b nev\u011b\u0159il, a dokud se neuklidn\u00ed, bude si ml\u00edt st\u00e1le dokola to sam\u00e9. Ml\u010del a tiskl sv\u00e9ho rozechv\u011bl\u00e9ho bratra k sob\u011b.<\/div>\n
Najednou dostal sp\u00e1sn\u00fd n\u00e1pad. Vzpomn\u011bl si, co na jeho br\u00e1\u0161ku nejv\u00edc plat\u00ed\u2026 nejspolehliv\u011bji zab\u00edraly lichotky.<\/div>\n
„Zp\u00edv\u00e1\u0161 dob\u0159e, Bille, v\u0161ichni to v\u011bd\u00ed. On jenom \u017e\u00e1rlil, proto\u017ee jsi hez\u010d\u00ed ne\u017e on. Pamatuje\u0161, jak po tob\u011b koukala ta jeho p\u0159\u00edtelkyn\u011b? Nem\u016f\u017ee ti to odpustit, tak se do tebe trefuje,“ uklid\u0148oval bratra a vlastn\u011b ani tolik nelhal. A\u017e na to zp\u00edv\u00e1n\u00ed\u2026 Bill m\u011bl opravdu n\u011bkdy probl\u00e9my s udr\u017een\u00edm \u010dist\u00e9ho t\u00f3nu. Nikdy se necht\u011bl u\u010dit zp\u011bv, myslel si, \u017ee v\u0161echno zvl\u00e1dne s\u00e1m. Jeho touha b\u00fdt dokonal\u00fd mu ob\u010das tro\u0161ku zaslepovala rozum a on m\u011bl dojem, \u017ee dok\u00e1\u017ee v\u0161echno, na co si vzpomene. O to te\u010f ale ne\u0161lo. Museli se dopravit dom\u016f a k tomu pot\u0159eboval Tom donutit bratra, aby se\u0161el ty proklat\u00e9 schody, sbalil si v\u011bci a vyrazili spole\u010dn\u011b na autobus.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jo, to m\u00e1\u0161 asi fakt pravdu,“ rozsv\u00edtily se Billovy o\u010di, ze kter\u00fdch je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou kapaly slan\u00e9 slzy. „\u017d\u00e1rl\u00ed kv\u016fli Jannet. Minule m\u011b \u00fapln\u011b svl\u00edkala o\u010dima a on si toho v\u0161iml,“ zap\u00fd\u0159il se p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce a r\u00e1zn\u011b se zvedl, div bratra neshodil ze schod\u016f.<\/div>\n
„Jdeme, Tome, m\u00e1ma na n\u00e1s \u010dek\u00e1 s ve\u010de\u0159\u00ed,“ vydal rozkaz sm\u011brem k bratrovi, a ani\u017e by na n\u011bj po\u010dkal, rozb\u011bhl se dol\u016f. Tom si pomalu opr\u00e1\u0161il zadek a voln\u00fdm krokem sm\u011b\u0159oval za bratrem. Nemohl b\u011bhat, p\u0159erazil by se o sv\u00e9 velk\u00e9 kalhoty.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
„Dvakr\u00e1t Loitsche,“ \u0159ekl Tom celkem zbyte\u010dn\u011b \u0159idi\u010di autobusu, kter\u00fd znal oba chlapce u\u017e od d\u011btstv\u00ed a vozil je pravideln\u011b r\u00e1no i odpoledne. Usadili se s bratrem na dvojsedadlo, co nejd\u00e1l to \u0161lo. Ml\u010dky \u010dekali, a\u017e se se sy\u010den\u00edm zav\u0159ou dve\u0159e a autobus se l\u00edn\u011b rozjede po \u00fazk\u00fdch silni\u010dk\u00e1ch k jejich domovu. Cestu znali za t\u011bch \u0161est let, co tu bydleli, nazpam\u011b\u0165. Ka\u017ed\u00fd patn\u00edk, kter\u00fd minuli, vid\u011bli tis\u00edckr\u00e1t a oni dva u\u017e je ani nevn\u00edmali. Bylo jim osm, kdy\u017e se st\u011bhovali z nedalek\u00e9ho Magdeburku do t\u00e9hle zapadl\u00e9 vesnice, a kdy\u017e vid\u011bli o\u0161kliv\u00fd kopec povrchov\u00e9ho pota\u0161ov\u00e9ho lomu, kter\u00fd se jim vyj\u00edmal rovnou za domem, nebyli z toho nad\u0161en\u00ed. Zvykli si, ale st\u00e1le je to t\u00e1hlo do m\u011bsta. Tam se c\u00edtili l\u00e9pe. Vesnice o osmisetpades\u00e1ti du\u0161\u00edch je p\u0159\u00edli\u0161 svazovala sv\u00fdma kritick\u00fdma o\u010dima a vzhledem ke stylu obl\u00e9k\u00e1n\u00ed a vystupov\u00e1n\u00ed obou bratr\u016f to mezi zbyl\u00fdmi obyvateli nem\u011bli jednoduch\u00e9. Byli takov\u00e1 m\u00edstn\u00ed atrakce.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom byl se sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi dready, kter\u00e9 si p\u011bstoval od jeden\u00e1cti let, ter\u010dem posm\u011bchu v\u011bt\u0161iny star\u0161\u00edch vesni\u010dan\u016f, kte\u0159\u00ed si mysleli, \u017ee m\u00e1 vlasy zanedban\u00e9 a \u0161pinav\u00e9. Jen on v\u011bd\u011bl, s jakou l\u00e1skou o n\u011b pe\u010duje a jejich v\u016fni mohl c\u00edtit ka\u017ed\u00fd, kdo se kolem jeho bohat\u00fdch sv\u011btlehn\u011bd\u00fdch vlas\u016f jen ot\u0159el. Vn\u00edmal ten posm\u011bch jako nespravedlnost, ale nemohl s t\u00edm nic d\u011blat. Nehodlal se pod\u0159izovat t\u011bm hloup\u00fdm lidem a v souladu se svoj\u00ed tvrdohlavou povahou se neust\u00e1le stav\u011bl do opozice. Byl to jeho styl a ka\u017ed\u00fd si to mohl zapamatovat, kdy\u017e se o n\u011bj jak\u00fdmkoliv zp\u016fsobem ot\u0159el n\u011bjakou hloupou pozn\u00e1mkou. Vracel je s takovou razanc\u00ed a vtipem, \u017ee ti nejhor\u0161\u00ed se ho za p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f p\u0159estali v\u0161\u00edmat, aby d\u00e1l neztrap\u0148ovali sami sebe. Nakonec si ve vesnici z\u00edskal svoje postaven\u00ed, ale trvalo to skoro t\u0159i roky. Te\u010f kdy\u017e mu bylo skoro patn\u00e1ct, m\u011bl u\u017e v okol\u00ed sv\u00e9 obdivovatelky, kter\u00e9 by za jeho pohled daly cokoliv, a kdy\u017e si nechal ud\u011blat piercing do lev\u00e9ho koutku spodn\u00edho rtu, jejich po\u010det v\u00fdrazn\u011b stoupl.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill\u2026 to byl trochu jin\u00fd p\u0159\u00edpad ne\u017e jeho star\u0161\u00ed jednovaje\u010dn\u00e9 dvoj\u010de. Jeho v\u00fdrazn\u011b \u010dern\u011b obarven\u00e9 a zvl\u00e1\u0161tn\u011b upraven\u00e9 vlasy dr\u00e1\u017edily sousedy stejn\u011b jako Tomovy dredy, ale je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed pod\u00edl na jeho z\u00e1porn\u00e9 popularit\u011b m\u011bly siln\u011b \u010dern\u011b nal\u00ed\u010den\u00e9 o\u010di. Tohle prost\u011b m\u00edstn\u00ed drbny nemohly pochopit. Kdy\u017e k \u010dern\u00e9mu l\u00ed\u010den\u00ed p\u0159ibyl piercing v prav\u00e9m obo\u010d\u00ed, v\u00fdrazn\u00fd make-up a ofina postupn\u011b zakryla lev\u00e9 oko, m\u011bly babky drbac\u00ed V\u00e1noce. Bill byl sice sebev\u011bdom\u00fd, ale nedovedl se obh\u00e1jit jako jeho bratr a v\u011bt\u0161inu \u00fatok\u016f proti sob\u011b jen ti\u0161e protrp\u011bl. P\u0159esto byl sv\u00fdm zp\u016fsobem \u0161\u0165astn\u00fd a spokojen\u00fd a p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee tohle v\u0161echno jednou skon\u010d\u00ed. V\u011b\u0159il cel\u00fdm sv\u00fdm srdcem, \u017ee se jim poda\u0159\u00ed to, co si se sv\u00fdm bratrem usmysleli u\u017e jako d\u011bti. Snili o tom, \u017ee budou m\u00edt slavnou skupinu, kter\u00e9 padnou v\u0161ichni k noh\u00e1m. Prost\u011b tomu v\u011b\u0159il\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
U\u017e u\u017e to m\u011bli na dosah, ne\u017e p\u0159i\u0161la dne\u0161n\u00ed mana\u017eerova kritika, kter\u00e1 srazila jeho sebev\u011bdom\u00ed zp\u011bt k bodu mrazu. B\u00fdt dve\u0159e na st\u0159echu otev\u0159en\u00e9, je docela mo\u017en\u00e9, \u017ee by do\u0161el a\u017e k okraji a mo\u017en\u00e1 by se i pod\u00edval dol\u016f na ulici, ale dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee by nesko\u010dil. Cht\u011bl usp\u011bt a v\u011bd\u011bl, \u017ee sebevra\u017edou by akor\u00e1t pot\u011b\u0161il celou jejich vesnici, kter\u00e1 si o n\u011bm stejn\u011b myslela, \u017ee je bl\u00e1zen. T\u00edmhle by jen p\u0159ilil vodu na jejich ml\u00fdn a to necht\u011bl dopustit. A\u0165 si b\u00e1by pol\u00edb\u011bj\u2026 on to dok\u00e1\u017ee a nenech\u00e1 se zdeptat n\u011bjak\u00fdm \u017e\u00e1rliv\u00fdm mana\u017eerem.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„V kolik je z\u00edtra zkou\u0161ka?“ zeptal se sv\u00e9ho bratra jen tak, aby \u0159e\u010d nest\u00e1la. Tom z\u00edral nep\u0159\u00edtomn\u011b z okna autobusu a Billova slova mu dorazila k u\u0161\u00edm se zna\u010dn\u00fdm zpo\u017ed\u011bn\u00edm.<\/div>\n
„Co? Jo zkou\u0161ka? Ve t\u0159i jako v\u017edycky,“ odpov\u011bd\u011bl zmaten\u011b a nech\u00e1pav\u011b se na bratra zad\u00edval. Pro\u010d se ho pt\u00e1, kdy\u017e to v\u00ed? Chce si pov\u00eddat? Asi pot\u0159ebuje zab\u00edt \u010das\u2026<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee Gustav ten mikrofon dok\u00e1\u017ee spravit?“ zeptal se po chv\u00edli ticha Bill, aby donutil bratra ke konverzaci. Po\u0159\u00e1d jen z\u00edral z okna a byl duchem nep\u0159\u00edtomen, a on se zat\u00edm neuv\u011b\u0159iteln\u011b nudil. Kolem sed\u011bli jen sam\u00ed d\u011bdkov\u00e9 a babky, jejich vrstevn\u00edci u\u017e byli ze \u0161koly d\u00e1vno doma\u2026 to jen oni jezdili takhle pozd\u011b kv\u016fli zkou\u0161k\u00e1m. Kdy\u017e u\u017e si za\u010d\u00ednal myslet, \u017ee se odpov\u011bdi snad nikdy nedo\u010dk\u00e1, ozval se kone\u010dn\u011b Tom.<\/div>\n
„Asi t\u011b\u017eko, mrsknul jsi s n\u00edm tak, \u017ee se rozlet\u011bl celej vnit\u0159ek, a na to je Gustav asi kr\u00e1tkej\u2026 neboj, j\u00e1 ti kdy\u017e tak p\u016fj\u010d\u00edm,“ dodal chl\u00e1choliv\u011b, proto\u017ee p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, kam tou ot\u00e1zkou Bill sm\u011b\u0159oval. On m\u011bl svoje kapesn\u00e9 ulo\u017een\u00e9 p\u011bkn\u011b bezpe\u010dn\u011b a spo\u0159il si na nov\u00e9 struny. Pot\u0159eboval ty nejlep\u0161\u00ed, proto\u017ee ty nejdra\u017e\u0161\u00ed m\u00ed\u0148 praskaly. Kytara byla cel\u00fd jeho \u017eivot, dok\u00e1zal na n\u00ed cvi\u010dit n\u011bkolik hodin denn\u011b, ani\u017e by mu to p\u0159ipadalo \u00fanavn\u00e9\u2026 jeho strun\u00e1m to ov\u0161em \u00fanavn\u00e9 p\u0159i\u0161lo, tak si ob\u010das klidn\u011b praskly a to st\u00e1lo pen\u00edze.<\/div>\n
Mikrofon ov\u0161em jeho pl\u00e1ny p\u011bkn\u011b naboural, zase bude muset \u010dekat\u2026 ale v\u011bd\u011bl, \u017ee to pro Billa ud\u011bl\u00e1, aby mohl d\u00e1l zp\u00edvat. Bez zp\u011bv\u00e1ka je kapela k ni\u010demu, to je jasn\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee za\u010dneme p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed m\u011bs\u00edc opravdu to\u010dit ?“ pod\u00edval se Bill t\u00e1zav\u011b na bratra.<\/div>\n
„No, jestli je\u0161t\u011b p\u00e1rkr\u00e1t \u0161vihne\u0161 mikrofonem, tak ur\u010dit\u011b ne. David dneska nevypadal, \u017ee by n\u00e1s cht\u011bl dostat jinam ne\u017e hodn\u011b daleko od sebe. V\u00ed\u0161, jak byl na\u0161tvanej? V\u016fbec se mu nediv\u00edm. Bude\u0161 si muset na kritiku zvyknout, br\u00e1\u0161ko,“ nar\u00e1\u017eel na to, o \u010dem u\u017e s Billem stokr\u00e1t mluvili. „V\u00ed\u0161 dob\u0159e, \u017ee jestli se jednou prosad\u00edme, bude\u0161 muset sn\u00e1\u0161et daleko hor\u0161\u00ed v\u011bci ne\u017e jen pomluvu, \u017ee \u0161patn\u011b zp\u00edv\u00e1\u0161. Dovede\u0161 si to v\u016fbec p\u0159edstavit?“ zkoumav\u011b si te\u010f zase on prohl\u00ed\u017eel Billa. Doufal, \u017ee to kone\u010dn\u011b jednou pochop\u00ed a p\u0159estane se chovat jako hysterka, ale v podv\u011bdom\u00ed v\u011bd\u011bl, \u017ee se to nikdy nestane. Br\u00e1cha byl prost\u011b citliv\u00fd a v\u00fdbu\u0161n\u00fd a nikdo u\u017e ho nezm\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, promi\u0148, je mi to l\u00edto,“ omluvil se zkrou\u0161en\u011b Bill, aby si br\u00e1\u0161ku zase naklonil na svou stranu. Tohle um\u011bl dokonale, sta\u010dilo ud\u011blat na Toma ten spr\u00e1vn\u00fd kuku\u010d a v\u011bt\u0161inou se v\u0161echno zase vr\u00e1tilo do norm\u00e1ln\u00edch kolej\u00ed.<\/div>\n
„Kluci, vystupovat\u2026!“ ozvalo se zep\u0159edu od \u0159idi\u010de. Ani si nev\u0161imli, \u017ee autobus zastavil a oni u\u017e jsou doma. Rychle vystartovali a p\u0159i vyskakov\u00e1n\u00ed z p\u0159edn\u00edch dve\u0159\u00ed houkli unisono na \u0159idi\u010de oba: „D\u011bkujeme“. V\u0161ichni byli zvykl\u00ed, \u017ee dvoj\u010data ob\u010das \u0159eknou stejnou v\u011bc v jednu chv\u00edli, tak\u017ee u\u017e to nemohlo p\u0159ekvapit ani jeho.<\/div>\n
<\/div>\n
Loudali se pomalu k domovu. Bydleli na \u00fapln\u00e9m konci vesnice, kolem u\u017e nebylo nic ne\u017e pole a ten obrovsk\u00fd hnusn\u00fd kopec. Nech\u00e1pali, pro\u010d si rodi\u010de vybrali k bydlen\u00ed takovou samotu, ale nemohli s t\u00edm nic d\u011blat. Jednou, a\u017e proraz\u00ed, budou ur\u010dit\u011b bydlet ve m\u011bst\u011b\u2026 oba o tom snili a t\u011b\u0161ili se na to jako mal\u00ed kluci. Vlastn\u011b je\u0161t\u011b od t\u011bch mal\u00fdch kluk\u016f nebyli tak daleko, ale oni si u\u017e p\u0159ipadali d\u00e1vno dosp\u011bl\u00ed. Te\u010f se ov\u0161em nejv\u00edc t\u011b\u0161ili na j\u00eddlo a postel\u2026 r\u00e1no vst\u00e1vali p\u0159ed \u0161estou a byli utahan\u00ed jako ko\u0165ata. Z\u00edtra bude sobota a to je den, kdy se dve\u0159e jejich pokoj\u016f otv\u00edraj\u00ed a\u017e t\u011bsn\u011b p\u0159ed polednem, d\u0159\u00edv je z postel\u00ed niko nedostane.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj, kluci, tak co bylo ve \u0161kole?“ ozvala se ji\u017e tradi\u010dn\u00ed prvn\u00ed v\u011bta jejich matky.<\/div>\n
„Nic, norm\u00e1lka,“ odpov\u011bd\u011bl Tom p\u0159esn\u011b tak jako ka\u017ed\u00fd den.<\/div>\n
„Jak nic? N\u011bco snad jo, ne?“ reagovala matka tak, jak bylo zvykem a vykoukla na n\u011b z kuchyn\u011b. N\u011bco pekla a z\u00e1st\u011bru m\u011bla celou b\u00edlou od mouky.<\/div>\n
„J\u00f3, byl hnusnej ob\u011bd,“ prohl\u00e1sil znechucen\u011b Bill a zasedl ke stolu v kuchyni.<\/div>\n
„Tak snad si p\u016fjde\u0161 um\u00fdt ruce, ne?“ zvedla matka obo\u010d\u00ed a nand\u00e1vala kluk\u016fm ve\u010de\u0159i.<\/div>\n
„No j\u00f3\u00f3\u00f3, po\u0159\u00e1d,“ zvedl se Bill l\u00edn\u011b ze \u017eidle a \u0161el splnit mat\u010din ka\u017edodenn\u00ed p\u0159\u00edkaz.<\/div>\n
Ka\u017ed\u00fd den stejn\u00fd, stejn\u00e9 v\u011bty, stejn\u00e9 v\u00fdtky, stejn\u00e9 \u00fasm\u011bvy\u2026 prost\u011b norm\u00e1ln\u00ed v\u0161edn\u00ed \u017eivot\u2026 jen\u017ee to se m\u011blo co nevid\u011bt zm\u011bnit.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong>
betaread: Janik<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Cit\u00e1t z rozhovoru „24 ot\u00e1zek pro Billa“: „V\u011b\u0159\u00ed\u0161 na nadp\u0159irozenost (\u017eivot po smrti, duchovn\u00ed uzdraven\u00ed atd.)? A jak se obecn\u011b stav\u00ed\u0161 k t\u00e9matu tajemno? Stalo se ti u\u017e n\u011bkdy n\u011bco „nevysv\u011btliteln\u00e9ho“? Bill: „\u2026Ohh\u2026 tuhle ot\u00e1zku jsem skute\u010dn\u011b je\u0161t\u011b nikdy nedostal! Tak\u017ee, tot\u00e1ln\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[52],"tags":[],"class_list":["post-20732","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dar"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20732","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20732"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20732\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20732"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20732"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20732"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}