{"id":20772,"date":"2008-02-28T16:00:00","date_gmt":"2008-02-28T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20730"},"modified":"2008-02-28T16:00:00","modified_gmt":"2008-02-28T15:00:00","slug":"za-vsechno-muze-yam-aneb-jeden-den-v-zivote-dvojcat-kaulitzovych-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/28\/za-vsechno-muze-yam-aneb-jeden-den-v-zivote-dvojcat-kaulitzovych-2-2\/","title":{"rendered":"Za v\u0161echno m\u016f\u017ee Yam aneb jeden den v \u017eivot\u011b dvoj\u010dat Kaulitzov\u00fdch (2\/2)"},"content":{"rendered":"
(Bill)<\/div>\n
V kuchyni je nep\u0159\u00edjemn\u00e9 dusno. C\u00edt\u00edm to nap\u011bt\u00ed, jakmile vlezu do dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Ahoj mami,“ pozdrav\u00edm mamku a hned pono\u0159\u00edm ruku do nacpan\u00e9 n\u00e1kupn\u00ed ta\u0161ky. Sna\u017e\u00edm se naj\u00edt n\u011bco m\u0148am\u00f3zn\u00edho d\u0159\u00edv, ne\u017e doraz\u00ed Tom.<\/div>\n
„Nazdar mami,“ sly\u0161\u00edm za sebou br\u00e1chu. Trochu do m\u011b drcne, abych uhnul stranou, a on se taky mohl vrhnout na p\u00e1tr\u00e1n\u00ed po n\u011b\u010dem k sn\u011bdku.<\/div>\n
No samoz\u0159ejm\u011b, to jsem si mohl myslet. Tom m\u00e1 prost\u011b \u0161t\u011bst\u00ed. O\u010di mu spokojen\u011b jisk\u0159\u00ed a u\u017e tah\u00e1 z ta\u0161ky anglick\u00e9 rohl\u00edky, zabalen\u00e9 do \u017elutav\u00e9ho pap\u00edru. Dychtiv\u011b bal\u00ed\u010dek rozbal\u00ed a u\u017e si jeden rohl\u00edk cpe do pusy. Vid\u00edm, \u017ee m\u00e1ma koupila t\u0159i… Z\u0159ejm\u011b pro n\u00e1s dva a pro Gordona, a\u017e ve\u010der p\u0159ijde. V\u0161ichni t\u0159i se po t\u011bchhle b\u00e1je\u010dn\u00fdch rohl\u00edk\u00e1ch m\u016f\u017eeme utlouct. \u00dapln\u011b se mi sb\u00edhaj\u00ed sliny, Tom to ur\u010dit\u011b tu\u0161\u00ed, ale jak na potvoru se v\u016fbec nem\u00e1 k tomu, aby se se mnou rozd\u011blil.<\/div>\n
Jsem tak mimo z t\u011bch pitomejch rohl\u00edk\u016f, \u017ee v\u016fbec nezaregistruju, \u017ee m\u00e1ma je n\u011bjak\u00e1 divn\u00e1.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco, mami?“ zept\u00e1 se br\u00e1cha s plnou pusou. Huhl\u00e1 tak, \u017ee mu skoro nen\u00ed rozum\u011bt.<\/div>\n
M\u00e1ma n\u00e1s st\u0159\u00eddav\u011b pozoruje a z o\u010d\u00ed j\u00ed metaj\u00ed blesky.<\/div>\n
„M\u016f\u017eete mi \u0159\u00edct, co tohle m\u00e1 znamenat?“<\/div>\n
Na stole p\u0159ed n\u00e1mi p\u0159istane barevnej \u010dasopis. Vezmu ho do ruky. T\u00e1zav\u011b se na m\u00e1mu je\u0161t\u011b jednou pod\u00edv\u00e1m, ale tv\u00e1\u0159\u00ed se tak, \u017ee m\u00e1m strach, abych jednu co nevid\u011bt nechytil. Kouknu je\u0161t\u011b na Toma, jako jestli tomu rozum\u00ed. Ten jen zavrt\u00ed hlavou a zv\u011bdav\u011b mi kouk\u00e1 p\u0159es rameno. Pomalu ot\u00e1\u010d\u00edm str\u00e1nky a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, co asi mohlo m\u00e1mu tak stra\u0161liv\u011b vyto\u010dit.<\/div>\n
A pak to uvid\u00edm.<\/div>\n
Cel\u00e1 dvojstrana pln\u00e1 fotek. A ne jen ledajak\u00fdch. Na v\u011bt\u0161in\u011b jsme j\u00e1 a Tom ve… jak bych to \u0159ekl… celkem intimn\u00edch okam\u017eic\u00edch. V\u011bt\u0161inou se obj\u00edm\u00e1me, le\u017e\u00edme spolu v posteli nebo prost\u011b n\u011bco jin\u00fdho, co ale v ka\u017ed\u00fdm p\u0159\u00edpad\u011b p\u016fsob\u00ed dojmem, \u017ee spolu n\u011bco m\u00e1me. A nad tou v\u0161\u00ed n\u00e1dherou nadpis p\u0159es celou str\u00e1nku n\u011bco o Tokio Hotel a tepl\u00e9m p\u00e1ru… Ach bo\u017ee… Ketty, samoz\u0159ejm\u011b, kdo jin\u00fd…<\/div>\n
Asi bych m\u011bl \u0159\u00edct to, o \u010dem jsem je\u0161t\u011b nemluvil. Na blog t\u00fdhle hol\u010diny jsem narazil u\u017e docela d\u00e1vno a m\u016f\u017eu v\u00e1m s \u010dist\u00fdm sv\u011bdom\u00edm odp\u0159\u00eds\u00e1hnout, \u017ee lep\u0161\u00ed mont\u00e1\u017eky m\u011b a Toma jsem jinde nevid\u011bl. No jo… v\u00edm o tom. V\u00edm, \u017ee velk\u00e1 \u010d\u00e1st na\u0161ich fanynek \u017eije ve sv\u011bt\u011b, kde j\u00e1 a Tom jsme p\u00e1r. Div\u00edte se, \u017ee o tom m\u016f\u017eu takhle klidn\u011b mluvit? Ale jo… m\u016f\u017eu. Te\u010f u\u017e jo. Jasn\u011b, nejd\u0159\u00edv jsem nebyl nad\u0161enej, \u017ee se t\u00e9m\u011b\u0159 polovina Evropy ve v\u011bku v\u00edce \u010di m\u00e9n\u011b bl\u00edzk\u00e9m pubert\u011b bav\u00ed t\u00edm, \u017ee si p\u0159edstavuje m\u011b s m\u00fdm br\u00e1\u0161kou v posteli. Je to trochu o\u0161emetn\u00e1 z\u00e1le\u017eitost, to uzn\u00e1v\u00e1m, \u010dasem m\u011b to ale pohltilo natolik, \u017ee jsem s\u00e1m za\u010dal hledat r\u016fzn\u00e9 fotky a pov\u00eddky… a rozhodn\u011b si nebudu vym\u00fd\u0161let, kdy\u017e \u0159eknu, \u017ee jsem nad t\u00edmhle materi\u00e1lem str\u00e1vil nejednu p\u0159\u00edjemnou chvilku.<\/div>\n
C\u00edlen\u011b se sna\u017e\u00edm p\u0159ivodit si rudou barvu do obli\u010deje, abych vypadal, \u017ee tyhle fotky vid\u00edm poprv\u00e9.<\/div>\n
„Ehm… mami, to…,“ zakokt\u00e1m se \u00fapln\u011b uk\u00e1zkov\u011b a zdvihnu k m\u00e1m\u011b nevinn\u00fd pohled.<\/div>\n
„To je stra\u0161n\u00fd,“ vydechnu kone\u010dn\u011b a kouknu na Toma, co tomu \u0159\u00edk\u00e1.<\/div>\n
Br\u00e1cha je \u00fapln\u011b mimo. Nev\u00edm, jestli to d\u011bl\u00e1 ten rohl\u00edk zaseknutej v jeho krku nebo ty fotky, ale rozhodn\u011b vypad\u00e1, \u017ee to s n\u00edm ka\u017edou chv\u00edli \u0161lehne.<\/div>\n
„Ale my za to nem\u016f\u017eeme, v\u00e1\u017en\u011b,“ dod\u00e1v\u00e1m rychle.<\/div>\n
M\u00e1ma je vzteky bez sebe.<\/div>\n
„Takov\u00e1 ostuda,“ zaje\u010d\u00ed pronikav\u011b, a\u017e se oba s Tomem podv\u011bdom\u011b p\u0159itiskneme k sob\u011b.<\/div>\n
„V\u00edte, jak na m\u011b te\u010f lidi budou koukat? Sousedi tady, v pr\u00e1ci… V\u00edte, jak se asi tak c\u00edt\u00edm? To je z toho, jak po\u0159\u00e1d mluv\u00edte o tom poutu mezi v\u00e1mi, o spole\u010dn\u00e9m \u017eivot\u011b i smrti… Ty lidi jsou z toho u\u017e tak zblbl\u00fd, \u017ee pak vym\u00fd\u0161l\u00ed tohle!“ Rukou m\u00e1vne k \u010dasopisu, kter\u00fd po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b dr\u017e\u00edm rozev\u0159en\u00fd na t\u00e9 v\u00fdbu\u0161n\u00e9 str\u00e1nce. Jakmile jej\u00ed pohled sklouzne k t\u011bm fotk\u00e1m, zase se roz\u010d\u00edl\u00ed. „Kolikr\u00e1t jsem ti, Bille, \u0159\u00edkala, \u017ee to co p\u0159edv\u00e1d\u00edte p\u0159i koncertech je tak stra\u0161n\u011b dvojsmysln\u00fd. Ty tvoje pohledy…“ Mat\u010din v\u00fdbuch n\u00e1s oba zatla\u010d\u00ed do \u017eidl\u00ed.<\/div>\n
„A ty moc nekoukej,“ obo\u0159\u00ed se na Toma, kter\u00fd se chud\u00e1k po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b nevzpamatoval. „Ty ho v tom jenom podporuje\u0161.“<\/div>\n
„J\u00e1?“ vyhrkne kone\u010dn\u011b br\u00e1cha p\u0159ekvapen\u011b. Vykul\u00ed ty svoje hn\u011bd\u00fd kukadla a m\u011b je ho v tu chv\u00edli stra\u0161n\u011b l\u00edto. V\u016fbec, chudinka, netu\u0161\u00ed, kter\u00e1 bije, co to v tom \u010das\u00e1ku m\u00e1 znamenat a pro\u010d se na n\u011bj m\u00e1ma tak zlob\u00ed.<\/div>\n
Pod\u00edv\u00e1m se po n\u011bm a chci mu t\u00edm pohledem \u0159\u00edct, \u017ee to bude dobr\u00fd. \u017de my dva to ustoj\u00edme, \u017ee n\u011bco takov\u00e9ho n\u00e1s nem\u016f\u017ee rozh\u00e1zet…<\/div>\n
„Ale mami, pochop, \u017ee my za to p\u0159ece nem\u016f\u017eeme… P\u0159ece nem\u016f\u017eeme ovlivnit to, co si n\u011bkdo jin\u00fd p\u0159edstavuje. Nebo snad jo?“ zkou\u0161\u00edm to na m\u00e1mu opatrn\u011b.<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d je je\u0161t\u011b na\u0161tvan\u00e1, ale ta hlavn\u00ed vlna u\u017e z\u0159ejm\u011b opadla, tak\u017ee za\u010d\u00edn\u00e1 rozumn\u011b uva\u017eovat.<\/div>\n
„Odte\u010fka u\u017e nechci na ve\u0159ejnosti vid\u011bt \u017e\u00e1dn\u00fd pohledy, \u017e\u00e1dn\u00fd \u00fasm\u011bvy, \u017e\u00e1dn\u00fd kopance“ v\u00fdznamn\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1. „Je v\u00e1m to jasn\u00fd? Nestoj\u00edm o to, aby se z m\u00fdch jedin\u00fdch d\u011bt\u00ed d\u011blaly v novin\u00e1ch n\u011bjac\u00ed \u00fachyl\u00e1ci.“<\/div>\n
„Ale mami, nikdo z n\u00e1s p\u0159ece \u00fachyl\u00e1ky ned\u011bl\u00e1. V\u017edy\u0165 tu jasn\u011b p\u00ed\u0161ou, \u017ee to jsou v\u0161echno jenom mont\u00e1\u017ee,“ u\u017e m\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 \u0161tv\u00e1t ten jej\u00ed d\u011bsn\u011b konzervativn\u00ed p\u0159\u00edstup. Mrknu po br\u00e1chovi, jestli se u\u017e vzpamatoval, ale nevypad\u00e1 nejl\u00edp. Vyhodnot\u00edm situaci a rozhodnu se, \u017ee Toma do t\u00e9hle diskuse zatahovat nebudu.<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d m\u00e1m je\u0161t\u011b v \u017eiv\u00fd pam\u011bti, jak na m\u011b ty fotky poprv\u00e9 zap\u016fsobily. P\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce se ozve \u00fapln\u011b lehounk\u00e9 za\u0161imr\u00e1n\u00ed kdesi hluboko v m\u00e9m b\u0159i\u0161e. Co kdy\u017e pr\u00e1v\u011b pro\u017e\u00edv\u00e1 n\u011bco podobn\u00e9ho? napad\u00e1 m\u011b a zv\u011bdav\u011b ho sjedu pohledem. Jen\u017ee pod t\u00edm jeho ob\u0159\u00edm h\u00e1bitem, aby \u010dlov\u011bk v\u016fbec hledal, jestli tam je on s\u00e1m, nato\u017e jeho d\u00edl\u010d\u00ed kousky.<\/div>\n
„J\u00e1 se s v\u00e1s jednou zbl\u00e1zn\u00edm,“ povzdychne si m\u00e1ma rezignovan\u011b.<\/div>\n
„No tak, p\u0159ece t\u011b n\u011bco takov\u00fdho nem\u016f\u017ee rozh\u00e1zet, ne?“ usm\u011bju se na ni a p\u0159istoup\u00edm bl\u00ed\u017e. Obejmu ji kolem ramen. „Se\u0161 p\u0159ece taky je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d spr\u00e1vn\u00e1 Kaulitzov\u00e1, ne? My se p\u0159ece nevzd\u00e1v\u00e1me nebo jsi u\u017e zapomn\u011bla, cos n\u00e1m cel\u00fd d\u011btstv\u00ed vtloukala do hlavy? \u017de se m\u00e1me vyka\u0161lat na to, co \u0159\u00edkaj\u00ed ostatn\u00ed? Hm?“ P\u0159itul\u00edm se k n\u00ed bl\u00ed\u017e, proto\u017ee v\u00edm, \u017ee na tohle m\u00e1ma sly\u0161\u00ed. I kdy\u017e te\u010f u\u017e si to k n\u00e1m samoz\u0159ejm\u011b tolik nedovoluje, jako kdy\u017e jsme byli mal\u00ed.<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b c\u00edt\u00edm, \u017ee se trochu uvol\u0148uje. „Jsi fakt hroznej, Bille, u\u017e ti to n\u011bkdo \u0159ekl?“ Zasm\u011bje se na m\u011b a odhrne mi pramen \u010dern\u00fdch vlas\u016f z \u010dela. „Po kom se\u0161 jenom takhle ukecanej?“<\/div>\n
Rychle zamrk\u00e1m a p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b p\u0159iv\u0159u jedno oko. „Po tob\u011b?“ Oba se za\u010dneme sm\u00e1t. Je\u0161t\u011b j\u00ed vlep\u00edm rychlou pusu na tv\u00e1\u0159 a odhopk\u00e1m k br\u00e1chovi, kter\u00fd po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b nech\u00e1pe. Z bal\u00ed\u010dku, kter\u00fd dr\u017e\u00ed v lev\u00e9 ruce, mu vyt\u00e1hnu obrovsk\u00fd anglick\u00fd rohl\u00edk a s chut\u00ed se do n\u011bj zakousnu. „D\u00edky, Tome,“ zahuhl\u00e1m. Jakoby nic seberu inkriminovan\u00fd \u010dasopis a odkr\u00e1\u010d\u00edm do sv\u00e9ho pokoje.<\/div>\n
*<\/div>\n
(Tom)<\/div>\n
Ur\u010dit\u011b v\u0161ichni zn\u00e1te v\u00fdraz „soln\u00fd sloup“. J\u00e1 taky. A p\u0159esn\u011b takhle jsem si p\u0159i\u0161el, kdy\u017e Bill otev\u0159el ten \u010dasopis a j\u00e1 uvid\u011bl tu uk\u0159i\u010denou \u010dervenou dvojstranu napln\u011bnou je\u0161t\u011b zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00edma fotkama, ne\u017e byla ta, kterou m\u00e1 br\u00e1cha naho\u0159e v pokoji sta\u017eenou v li\u0161t\u011b.<\/div>\n
Asi je v\u00e1m jasn\u00fd, \u017ee j\u00e1 opravdu nem\u00edv\u00e1m probl\u00e9m s t\u00edm, \u017ee nev\u00edm, co \u0159\u00edct. V\u00e1\u017en\u011b ne. V\u017edycky jsme byli s br\u00e1chou postrach v\u0161ech u\u010ditel\u016f. Tak ukecan\u00fd lidi jste asi nikdo nevid\u011bl, proto n\u00e1s rozsadili a kdy\u017e ani to nepomohlo, tak prost\u011b Billa \u0161oupli do jin\u00fd t\u0159\u00eddy. Jo… a j\u00e1 jsem se dneska poprv\u00fd ocitl v situaci, kdy nev\u00edm, co \u0159\u00edct, nev\u00edm, jak reagovat.<\/div>\n
Mus\u00edm uznat, \u017ee Bill p\u0159edvedl divadlo hodn\u00e9 Oscara. Kdybych nev\u011bd\u011bl, \u017ee takov\u00fdhle fotky u\u017e d\u00e1vno zn\u00e1, se\u017eral bych mu to i s navij\u00e1kem. No, m\u00e1ma na to taky sko\u010dila. A jak lehce.<\/div>\n
Odkl\u00e1d\u00e1m nedojedenej rohl\u00edk na st\u016fl a zkou\u0161\u00edm se co nejnen\u00e1padn\u011bji vypa\u0159it.<\/div>\n
„Tome!“ zastav\u00ed m\u011b m\u00e1min hlas mezi dve\u0159mi.<\/div>\n
„No?“ oto\u010d\u00edm se s t\u00edm nejand\u011bl\u0161t\u011bj\u0161\u00edm v\u00fdrazem, kter\u00fd si um\u00edte p\u0159edstavit.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ m\u00e1ma se na vte\u0159inku odml\u010d\u00ed, „necht\u011bla jsem na v\u00e1s vyjet. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee za to nem\u016f\u017eete, \u017ee to nen\u00ed ve skute\u010dnosti pravda.“<\/div>\n
M\u00e1ma je skv\u011bl\u00e1. Usm\u011bju se na ni, jak nejl\u00edp to um\u00edm. Hrozn\u011b oce\u0148uju, kdy\u017e dosp\u011bl\u00fd um\u00ed uznat, \u017ee p\u0159est\u0159elil a omluvit se. A na\u0161e m\u00e1ma tohle um\u00ed.<\/div>\n
T\u0159emi kroky jsem u n\u00ed. Obejmu ji kolem ramen stejn\u011b jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed Bill, na tv\u00e1\u0159 j\u00ed vlep\u00edm velikou pusu a je\u0161t\u011b j\u00ed stihnu za\u0161eptat do ucha: „M\u00e1m t\u011b moc r\u00e1d, mami.“<\/div>\n
Kr\u00e1sn\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1 a odpov\u00ed: „J\u00e1 tebe taky, brou\u010dku.“<\/div>\n
Jej\u00ed pohled m\u011b vyprov\u00e1z\u00ed a\u017e ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
*<\/div>\n
(Bill)<\/div>\n
D\u00fdchej pomalu, no tak, sly\u0161\u00ed\u0161? V duchu na sebe k\u0159i\u010d\u00edm a nad\u00e1v\u00e1m si, \u017ee m\u011b ty fotky po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b dok\u00e1\u017eou takhle rozhodit.<\/div>\n
Stoj\u00edm u stolu a z\u00edr\u00e1m do toho \u010dasopisu. Prohl\u00ed\u017e\u00edm si ty n\u00e1dhern\u00fd obr\u00e1zky a sna\u017e\u00edm se nemyslet na sny, kter\u00e9 d\u00edky nim u\u017e tolik m\u011bs\u00edc\u016f m\u00e1m.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu?“ Tom nakoukne do m\u00e9ho pokoje. Honem schov\u00e1v\u00e1m ten \u010dasopis.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ \u0159eknu. \u010cek\u00e1m, co z n\u011bj vypadne.<\/div>\n
„To bylo dobr\u00fd, to cos p\u0159edvedl m\u00e1m\u011b.“<\/div>\n
„Nev\u00edm, co mysl\u00ed\u0161… Jsem \u0161okovanej.“ Zkou\u0161\u00edm zachr\u00e1nit situaci.<\/div>\n
Tom se jen v\u011bdoucn\u011b usm\u011bje. V\u00edm, \u017ee mi nev\u011b\u0159\u00ed ani slovo.<\/div>\n
„Ty um\u00ed\u0161 tak p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b lh\u00e1t, \u017ee bych ti skoro taky nalet\u011bl.“<\/div>\n
Popla\u0161en\u011b zamrk\u00e1m.<\/div>\n
„Nech\u00e1pu, co t\u00edm mysl\u00ed\u0161. Je to stra\u0161n\u011b… odpudiv\u00fd.“ M\u016fj pohled sklouz\u00e1v\u00e1 k tomu \u010dasopisu, tak\u017ee jsem m\u00e1lem m\u00edsto odpudiv\u00fd \u0159ekl sexy. Nahod\u00edm v\u00fdraz \u00e1 la jsem tak znechucen\u00fd, \u017ee mo\u017en\u00e1 omdl\u00edm, ale na Toma to moc neplat\u00ed. Zase m\u00e1 ten divnej pohled jako odpoledne… Znerv\u00f3z\u0148uje m\u011b to. Rozpa\u010dit\u011b si zatah\u00e1m za vlasy a opatrn\u011b po n\u011bm kouknu.<\/div>\n
„Tob\u011b to nep\u0159ijde hrozn\u00fd?“ pt\u00e1m se opatrn\u011b.<\/div>\n
Nic ne\u0159\u00edk\u00e1, jen se po\u0159\u00e1d tak hloup\u011b usm\u00edv\u00e1, co\u017e si vykl\u00e1d\u00e1m, \u017ee mu to tolik nevad\u00ed. Dob\u0159e, nemus\u00edm tedy tak zu\u0159iv\u011b p\u0159edst\u00edrat, \u017ee m\u011b ty fotky odpuzujou.<\/div>\n
„Chce\u0161 si je je\u0161t\u011b prohl\u00eddnout?“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n
Otv\u00edr\u00e1m \u010dasopis. Za chvilku u\u017e oba stoj\u00edme nad t\u011bmi diskredituj\u00edc\u00edmi fotkami. N\u011bjak mi do\u0161la slova. Nem\u016f\u017eu odtrhnout pohled od t\u00e9 \u010dtvrt\u00e9 fotky. Zn\u00e1m ji. Dokonce ji m\u00e1m ulo\u017eenou v kompu v tajn\u00e9 slo\u017ece. Je na n\u00ed Tom, svle\u010den\u00fd do p\u016fl t\u011bla a za jeho z\u00e1dy stoj\u00edm j\u00e1 a n\u011b\u017en\u011b se k n\u011bmu tisknu. Z t\u00e9 fotky vyza\u0159uje tolik emoc\u00ed… T\u00e9m\u011b\u0159 hmatateln\u011b c\u00edt\u00edm to k\u0159ehk\u00e9 pouto spojuj\u00edc\u00ed ob\u011b postavy na obr\u00e1zku. Cht\u011bli byste tuhle fotku vid\u011bt jako poster? Pt\u00e1 se autor toho \u010dl\u00e1nku v \u010dasopise. No to jsou blb\u00fd ot\u00e1zky, jasn\u011b \u017ee jo. Pov\u011bsil bych si ho na strop hned nad postel… a m\u00e1m postar\u00e1no o probd\u011bl\u00fd noci.<\/div>\n
„Tahle je v\u00e1\u017en\u011b n\u00e1dhern\u00e1,“ sly\u0161\u00edm \u0159\u00edkat Toma a to u\u017e se jeho prst natahuje ke \u010dtvrt\u00e9mu obr\u00e1zku. „Vi\u010f?“<\/div>\n
Na tv\u00e1\u0159i m\u00e1m bla\u017een\u00fd \u00fasm\u011bv. Beze slova p\u0159ik\u00fdvnu.<\/div>\n
Tom stoj\u00ed tak bl\u00edzko vedle m\u011b, a\u017e mi do nosu pronik\u00e1 jeho jemn\u00e1 v\u016fn\u011b. Rozko\u0161nicky p\u0159iv\u00edr\u00e1m o\u010di. Sly\u0161\u00edm, \u017ee se pohnul. Boj\u00e1cn\u011b otev\u0159u prav\u00e9 oko. P\u0159\u00edmo p\u0159ed sebou m\u00e1m jeho obli\u010dej. Lev\u00e9 oko. \u0160up. Z\u00edr\u00e1m do t\u011bch kr\u00e1sn\u00fdch hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed a sv\u011bt se se mnou to\u010d\u00ed. Ten jeho \u00fasm\u011bv je tak stra\u0161n\u011b kouzelnej, \u017ee se mi z n\u011bj norm\u00e1ln\u011b podlamuj\u00ed kolena. Srdce mi divoce poskakuje v hrudi a j\u00e1 na n\u011bj jenom kouk\u00e1m a kouk\u00e1m a hlavu mi pomalu zapl\u0148uj\u00ed ty nejromanti\u010dt\u011bj\u0161\u00ed p\u0159edstavy z m\u00fdch tajn\u00fdch sn\u016f.<\/div>\n
Asi v\u00e1\u017en\u011b existuje n\u011bjak\u00e1 telepatie mezi dvoj\u010daty, proto\u017ee najednou Tom\u016fv \u00fasm\u011bv tak n\u011bjak zamrz\u00e1 a j\u00e1 zpomalen\u011b vn\u00edm\u00e1m jeho p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159. U\u017e n\u00e1s d\u011bl\u00ed jen milimetry… D\u00fdch\u00e1m jako po ub\u011bhnut\u00ed minim\u00e1ln\u011b p\u00e1tn\u00e1ctistovky. Osm\u011bl\u00edm se a dokon\u010d\u00edm ten pohyb za n\u011bj.<\/div>\n
Na\u0161e rty se setkaj\u00ed na p\u016fl cesty. C\u00edt\u00edm tu kr\u00e1snou hebkou k\u016f\u017ei, jak se dot\u00fdk\u00e1 m\u00fdch rt\u016f. Ten mal\u00fd kousek kovu v jeho spodn\u00edm rtu nen\u00ed v\u016fbec tak chladn\u00fd jak na pohled vypad\u00e1. Slastn\u011b p\u0159iv\u00edr\u00e1m o\u010di a u\u017e\u00edv\u00e1m si to. Ten kr\u00e1sn\u00fd, nevinn\u00fd dotek… nej\u010dist\u0161\u00ed polibek, jak\u00fd si um\u00edm p\u0159edstavit. Co v\u00edc si p\u0159\u00e1t? O tomhle jsem snil tak dlouho. Znovu se pono\u0159\u00edm do t\u011bch kr\u00e1sn\u00fdch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed. Ten \u0161\u00edlen\u00fd \u017e\u00e1r, kter\u00fd v nich spat\u0159\u00edm, m\u011b trochu vyd\u011bs\u00ed. Ale ne\u017e se stihnu vylekat doopravdy, st\u00e1hne m\u011b k sob\u011b do n\u00e1ru\u010de. Op\u0159e mi hlavu o sv\u00e9 rameno a n\u011b\u017en\u011b m\u011b pohlad\u00ed po vlasech.<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1me, Tome?“ \u0161ept\u00e1m a tisknu se k n\u011bmu. Chci se ujistit, \u017ee se mi to jen nezd\u00e1.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, Bille.“ Jeho ruka po\u0159\u00e1d \u010dechr\u00e1 m\u00e9 vlasy. Pod tenkou l\u00e1tkou tmav\u00e9ho tri\u010dka c\u00edt\u00edm jeho srdce. Bije pravideln\u011b a siln\u011b. Je to n\u00e1dhern\u00fd pocit. Om\u00e1men\u011b zav\u00edr\u00e1m o\u010di. Jeho rty se znovu p\u0159ibli\u017euj\u00ed. Je tak jemn\u00fd a n\u011b\u017en\u00fd, a\u017e to bere dech. Podd\u00e1v\u00e1m se mu, jsem jak loutka, zbaven\u00fd v\u016fle a mo\u017enosti ovl\u00e1dat sv\u00e9 vlastn\u00ed t\u011blo.<\/div>\n
Dr\u017e\u00ed m\u011b v n\u00e1ru\u010di a j\u00e1 pro\u017e\u00edv\u00e1m nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed chv\u00edli m\u00e9ho \u017eivota. C\u00edt\u00edm, \u017ee jsme si tak stra\u0161n\u011b bl\u00edzko, tak stra\u0161n\u011b moc sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00ed a spojen\u00ed…<\/div>\n
Sly\u0161\u00edm jeho hlas, jak \u0159\u00edk\u00e1: „Kdyby n\u00e1s te\u010f n\u011bkdo vyfotil, ur\u010dit\u011b by nikdo nev\u011b\u0159il, \u017ee to nen\u00ed fotomont\u00e1\u017e…“.<\/div>\n
Ti\u0161e se zasm\u011bju. Vida k \u010demu m\u016f\u017ee b\u00fdt bulv\u00e1r dobr\u00fd…<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

(Bill) V kuchyni je nep\u0159\u00edjemn\u00e9 dusno. C\u00edt\u00edm to nap\u011bt\u00ed, jakmile vlezu do dve\u0159\u00ed. „Ahoj mami,“ pozdrav\u00edm mamku a hned pono\u0159\u00edm ruku do nacpan\u00e9 n\u00e1kupn\u00ed ta\u0161ky. Sna\u017e\u00edm se naj\u00edt n\u011bco m\u0148am\u00f3zn\u00edho d\u0159\u00edv, ne\u017e doraz\u00ed Tom. „Nazdar mami,“ sly\u0161\u00edm za sebou br\u00e1chu. Trochu do<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-20772","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20772","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20772"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20772\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20772"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20772"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20772"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}