{"id":20776,"date":"2008-02-28T15:34:00","date_gmt":"2008-02-28T14:34:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20734"},"modified":"2008-02-28T15:34:00","modified_gmt":"2008-02-28T14:34:00","slug":"dopis-na-rozloucenou-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/02\/28\/dopis-na-rozloucenou-2\/","title":{"rendered":"Dopis na rozlou\u010denou"},"content":{"rendered":"
Mnu si o\u010di, ve kter\u00fdch m\u011b \u0161t\u00edpou slzy od \u00fanavy a d\u00edv\u00e1m se na b\u00edl\u00fd list pap\u00edru, kter\u00fd le\u017e\u00ed p\u0159ede mnou. Sv\u011btlo z mal\u00e9 lampi\u010dky vytv\u00e1\u0159\u00ed \u017elut\u00fd ov\u00e1lek, kter\u00fd osv\u011btluje pr\u00e1v\u011b jen to jedno slovo. „Zapome\u0148.“ Ne\u017eiv\u00fd pap\u00edr se vysm\u00edv\u00e1 m\u00e9mu zoufalstv\u00ed. \u010ctu jej po\u0159\u00e1d a po\u0159\u00e1d dokola. Zklamu t\u011b, nedok\u00e1\u017eu to. T\u00e9m\u011b\u0159 ka\u017ed\u00fd den sed\u00e1v\u00e1m na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b, obklopen stejn\u00fdmi v\u011bcmi a d\u00edv\u00e1m se na to jedno jedin\u00e9 slovo. Je to to posledn\u00ed, co mi po tob\u011b zbylo.<\/em><\/div>\n
Dlouho jsem se sna\u017eil naj\u00edt odpov\u011b\u010f na ot\u00e1zku: co je hor\u0161\u00ed? Sna\u017eit se zapomenout na \u010dlov\u011bka, kter\u00fd n\u00e1s opustil kv\u016fli n\u011bkomu jin\u00e9mu nebo na toho, kdo to na tomhle sv\u011bt\u011b vzdal? Zn\u00e1m odpov\u011b\u010f. Ale m\u00e9mu tr\u00e1pen\u00ed to nijak neuleh\u010d\u00ed. Nedok\u00e1\u017eu pochopit, pro\u010d jsi ode\u0161el. Jak jsi mi to mohl ud\u011blat?<\/em><\/div>\n
Bolestiv\u011b drt\u00edm tu\u017eku a p\u0159eju si, abychom se mohli vr\u00e1tit na za\u010d\u00e1tek, do doby, kdy jsme byli naprosto bezstarostn\u00ed, pln\u00ed nad\u011bje \u2026 se sny, kter\u00fdm jsme v\u011b\u0159ili\u2026 Nikdy jsi se neb\u00e1l, \u017ee se na\u0161e sny nevypln\u00ed. To sp\u00ed\u0161 j\u00e1, v\u011b\u010dn\u011b v pochybnostech… A ty? Sm\u00e1l ses m\u00fdm obav\u00e1m. „My p\u0159ece dok\u00e1\u017eeme v\u0161echno,“ \u0159\u00edk\u00e1val jsi se sm\u00edchem. \u00dapln\u011b t\u011b sly\u0161\u00edm. Pro\u010d tu te\u010f nejsi se mnou? S\u00e1m bez tebe nic neznamen\u00e1m.<\/em><\/div>\n
Vzpom\u00edn\u00e1m na to r\u00e1no, kdy jsem poznal, \u017ee odch\u00e1z\u00ed\u0161. Nev\u011b\u0159il jsem tomu, nev\u011b\u0159il jsem, \u017ee bys m\u011b dok\u00e1zal opustit. A tys to ud\u011blal. Sp\u00e1lil jsi za sebou v\u0161echny mosty \u2026 beze m\u011b. V\u017edycky jsme si slibovali, \u017ee n\u00e1s nic nem\u016f\u017ee rozd\u011blit, sliboval jsi mi, \u017ee tu bude\u0161 v\u017edycky jen pro m\u011b, m\u011bli jsme b\u00fdt jen my dva… Na\u0161e \u017eivoty m\u011bly b\u00fdt spojeny na v\u017edy\u2026 a tys to poru\u0161il. Pro\u010d? Pro pocit, \u017ee mus\u00ed\u0161 kone\u010dn\u011b dosp\u011bt? \u017de mus\u00ed\u0161 b\u00fdt zodpov\u011bdn\u00fd? Ne\u2026 nev\u011b\u0159\u00edm tomu.<\/em><\/div>\n
P\u0159ej\u00ed\u017ed\u00edm prsty po otrhan\u00e9 fotografii. Kolik u\u017e to je rok\u016f? Jeden, deset nebo sto? B\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f hlad\u00edm tvoji tv\u00e1\u0159. Vypad\u00e1\u0161 po\u0159\u00e1d stejn\u011b, pravideln\u00e9 rysy, rozesm\u00e1t\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di, m\u011bkk\u00e1 \u00fasta\u2026 Tolik mi sch\u00e1z\u00ed\u0161. V\u00edm, \u017ee jsi ud\u011blal to, co jsi musel, ale neznamen\u00e1 to, \u017ee t\u011b ch\u00e1pu. J\u00e1 bych nikdy nemohl ud\u011blat to sam\u00e9. Nedok\u00e1zal bych t\u011b opustit. Znamenal jsi pro m\u011b tolik\u2026 Jak s t\u00edmhle m\u016f\u017ee\u0161 \u017e\u00edt?<\/em><\/div>\n
Na v\u00ed\u010dka se mi tla\u010d\u00ed sp\u00e1nek a prsty p\u0159esto st\u00e1le stejn\u011b bolestiv\u011b sv\u00edraj\u00ed tu\u017eku\u2026 Nem\u016f\u017eu sp\u00e1t, i kdy\u017e c\u00edt\u00edm, \u017ee moje t\u011blo by tolik cht\u011blo.<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e zav\u0159u o\u010di, vid\u00edm tvou tv\u00e1\u0159, je zahalen\u00e1 do sn\u011bn\u00ed, boj\u00edm se nadechnout, aby ten obraz nezmizel. Tahle chv\u00edle je pro m\u011b tak stra\u0161n\u011b moc cenn\u00e1, jsi mi tak bl\u00edzko, jako kdybys tu st\u00e1le byl. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee to jen moje fantazie uleh\u010duje m\u00e9mu srdci. Bolest je po\u0159\u00e1d v\u011bt\u0161\u00ed. Kdo \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee \u010das r\u00e1ny zahoj\u00ed, ten l\u017ee. Bolest se nezmen\u0161\u00ed, naopak, p\u0159etrv\u00e1v\u00e1 ve m\u011b, ukryt\u00e1 hluboko a bodav\u00fdmi ostny se zad\u00edr\u00e1 do m\u00e9ho vy\u010derpan\u00e9ho t\u011bla. Ka\u017ed\u00e9 sv\u00edt\u00e1n\u00ed vr\u00fdv\u00e1 do m\u00e9ho srdce dal\u0161\u00ed nov\u00fd z\u00e1\u0159ez. Dal\u0161\u00ed den bez tebe. Dal\u0161\u00ed \u010dek\u00e1n\u00ed na tmu.<\/em><\/div>\n
Bolest trh\u00e1 moji hru\u010f na kousky. Nem\u00e1m s\u00edlu j\u00ed vzdorovat a ani nechci. Unaven\u011b pokl\u00e1d\u00e1m hlavu na d\u0159ev\u011bnou desku stolu. D\u00edv\u00e1m se na tebe. Dr\u017e\u00edm t\u011b v dlani. Usm\u00edv\u00e1\u0161 se na m\u011b a j\u00e1 c\u00edt\u00edm, \u017ee jsi bl\u00edzko. Jsi tu vedle m\u011b a \u0159\u00edk\u00e1\u0161 mi, \u017ee se zanedlouho setk\u00e1me. V\u011b\u0159\u00edm ti. V\u017edycky jsem ti v\u011b\u0159il.<\/em><\/div>\n
Z posledn\u00edch sil zdvih\u00e1m hlavu a \u0161kr\u00e1bu na pap\u00edr to posledn\u00ed slovo\u2026<\/em><\/div>\n
M\u00e1m tak stra\u0161n\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 o\u010di. V\u00ed\u010dka jsou jak z ocele, t\u011b\u017ece klesaj\u00ed. Zhluboka se nadechnu a najednou se mi zd\u00e1, \u017ee ta bolest snad ust\u00e1v\u00e1\u2026 Je to \u00faleva, obrovsk\u00e1 \u00faleva.<\/em><\/div>\n
Hlava dopad\u00e1 do slo\u017een\u00fdch dlan\u00ed a j\u00e1 c\u00edt\u00edm, \u017ee jsi tady se mnou, tvoje bled\u00e1 ruka se dot\u00fdk\u00e1 m\u00e9ho \u010dela, c\u00edt\u00edm tv\u00e9 rty. Chci ti \u0159\u00edct, \u017ee jsem stra\u0161n\u011b \u0161\u0165astn\u00fd. Do\u010dkal jsem se, vr\u00e1til ses ke mn\u011b. Cel\u00e9 ty roky jsem si nep\u0159\u00e1l nic jin\u00e9ho. Bille, l\u00e1sko moje\u2026<\/em><\/div>\n
Bled\u00e1 ruka rozt\u00e1hla tmav\u00e9, t\u011b\u017ek\u00e9 z\u00e1v\u011bsy, aby do m\u00edstnosti mohlo proniknout jasn\u00e9 denn\u00ed sv\u011btlo. Rozpa\u010dit\u011b se rozhl\u00e9dl po zna\u010dn\u011b zni\u010den\u00e9m za\u0159\u00edzen\u00ed pokoje. V\u0161ude byly stopy bolesti\u2026 bolesti a nekone\u010dn\u00e9 osam\u011blosti, kterou m\u016f\u017ee za\u017e\u00edt jen \u010dlov\u011bk. Praskl\u00e9 zrcadlo podtrhovalo smutek, kter\u00fd tu byl zalezl\u00fd do posledn\u00ed skulinky v potrhan\u00fdch tapet\u00e1ch. Zamy\u0161len\u011b se oto\u010dil zp\u00e1tky.<\/div>\n
Tahle lidsk\u00e1 troska b\u00fdvala jeho sebejist\u00fdm, okouzluj\u00edc\u00edm bratrem. Tolik tou\u017eil znovu se moci pod\u00edvat do t\u00e9 tv\u00e1\u0159e, kterou miloval. Necht\u011bl vid\u011bt tuhle strnulou masku, plnou hlubok\u00fdch ran a vr\u00e1sek. Je\u0161t\u011b jednou, naposledy. Sklonil se k n\u011bmu a p\u0159itiskl rty na chladnou k\u016f\u017ei. Dlan\u00ed pohladil kdysi hladk\u00e9 b\u00edl\u00e9 \u010delo, kter\u00e9 po\u0159\u00e1d tak nesmysln\u011b schov\u00e1val pod tmav\u00fdmi \u0161\u00e1tky. Pln\u00fd bolesti zav\u0159el o\u010di. Hork\u00e9 slzy pronikly p\u0159es hustou z\u00e1clonu \u0159as. Rychle zamrkal, aby je zahnal pry\u010d. Sl\u00edbil si, \u017ee nebude plakat.<\/div>\n
„Nikoho sem l\u00e9ta nepustil,“ dolehl k n\u011bmu hlas star\u00e9 \u017eeny, stoj\u00edc\u00ed ve dve\u0159\u00edch. „Po\u0159\u00e1d na v\u00e1s \u010dekal, v\u011b\u0159il, \u017ee se vr\u00e1t\u00edte.“<\/div>\n
„Jak \u017eil?“ zeptal se ti\u0161e.<\/div>\n
„S\u00e1m,“ odpov\u011bd\u011bla, „a stejn\u011b osam\u011ble i zem\u0159el.“<\/div>\n
Sklopil hlavu. Vina. Ta stra\u0161n\u00e1 vina za zma\u0159en\u00ed jednoho \u017eivota. Vina, \u017ee ubl\u00ed\u017eil \u010dlov\u011bku sob\u011b nejbli\u017e\u0161\u00edmu, tomu, na kom mu tolik z\u00e1le\u017eelo, koho m\u011bl kdysi tolik r\u00e1d, komu sliboval, \u017ee ho nikdy neopust\u00ed.<\/div>\n
Ukryl hlavu v dlan\u00edch a povzdechl si.<\/div>\n
„U\u017e jsou tady,“ promluvila op\u011bt ona \u017eena. Ustoupila kousek stranou, aby mu\u017ei nesouc\u00ed \u010dernou d\u0159ev\u011bnou schr\u00e1nku mohli proj\u00edt dovnit\u0159.<\/div>\n
Tiskl si dlan\u011b na u\u0161i a k\u0159e\u010dovit\u011b sv\u00edral v\u00ed\u010dka k sob\u011b. Necht\u011bl vid\u011bt, jak odn\u00e1\u0161\u00ed to bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo.<\/div>\n
N\u011bkdo zat\u0159\u00e1sl jeho rameny.<\/div>\n
„Vy budete jeho bratr, \u017ee?“ usly\u0161el vedle sebe hlubok\u00fd mu\u017esk\u00fd hlas. Pod n\u00e1dechem soucitu vyc\u00edtil jen povinnost, b\u011b\u017en\u00fd ritu\u00e1l, k n\u011bmu\u017e ka\u017ed\u00fd po ur\u010dit\u00e9 dob\u011b v t\u00e9hle profesi sklouzne. „Tohle bude asi pro v\u00e1s, dr\u017eel ji v ruce.“<\/div>\n
Ml\u010dky p\u0159ijal otrhanou fotografii. Jeho vlastn\u00ed tv\u00e1\u0159 se na n\u011bj usm\u00edvala s takovou nevinnost\u00ed, a\u017e i jemu p\u0159i\u0161lo neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, \u017ee mohla tolik ubl\u00ed\u017eit. Zradit. Vina tak t\u00ed\u017e\u00ed.<\/div>\n
Roztrhl ji nap\u016fl. L\u017eiv\u00fd \u00fasm\u011bv zmizel.<\/div>\n
Nep\u0159estal, dokud \u0161pinav\u00e9 parkety nepokryly drobn\u00e9 \u00fatr\u017eky \u0161ediv\u00e9ho fotografick\u00e9ho pap\u00edru.<\/div>\n
Rozhl\u00e9dl se. Osam\u011bl v tom truchliv\u00e9m pokoji. V\u0161ichni ode\u0161li a s nimi zmizela i ta uboh\u00e1 t\u011blesn\u00e1 schr\u00e1nka. Vstal a do\u0161el ke stolu. Posadil se na \u017eidli, na kter\u00e9 je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edli sed\u011bl on. Dlan\u00ed pohladil vysu\u0161en\u00e9 d\u0159evo, kter\u00e9 bylo posledn\u00ed spole\u010dnost\u00ed t\u00e9 ne\u0161\u0165astn\u00e9 bytosti. Sna\u017eil se zapamatovat ka\u017edou r\u00fdhu. Zoufale tiskl dla\u0148 k m\u00edst\u016fm, kter\u00fdch se je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika okam\u017eiky dot\u00fdkal on.<\/div>\n
Vzpom\u00ednal. P\u0159ed vyhasl\u00fdma o\u010dima se odv\u00edjel jejich p\u0159\u00edb\u011bh jako n\u011bm\u00fd film, jako film \u0161patn\u00e9ho re\u017eis\u00e9ra, kter\u00fd nepochopil, \u017ee div\u00e1k nechce vid\u011bt tr\u00e1pen\u00ed a smutek, kter\u00fdch je v\u0161ude plno, ale chce l\u00e1sku a nad\u011bji. V\u00edru, \u017ee sv\u011bt nen\u00ed tak zl\u00fd, a \u010dlov\u011bk si zaslou\u017e\u00ed milovat a b\u00fdt milov\u00e1n.<\/div>\n
Znovu ten stra\u0161n\u00fd, t\u00ed\u017eiv\u00fd pocit viny, kter\u00fd se usadil na jeho bedrech. Musel tolik ubl\u00ed\u017eit, musel zni\u010dit v\u0161echno, aby zjistil, \u017ee cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot jen bezmocn\u011b t\u00e1pal?<\/div>\n
On u\u017e byl pry\u010d. Nestihl mu \u0159\u00edct to, co v sob\u011b dusil tolik dlouh\u00fdch let. Zoufale cht\u011bl vyk\u0159i\u010det slova viny a uleh\u010dit zmu\u010den\u00e9 du\u0161i. Pot\u0159eboval se alespo\u0148 je\u0161t\u011b jednou pod\u00edvat do jeho kr\u00e1sn\u00fdch, l\u00e1skypln\u00fdch o\u010d\u00ed, sev\u0159\u00edt hebkou dla\u0148, pol\u00edbit ta n\u011b\u017en\u00e1 \u00fasta. Obejmout to \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo, kdysi tolik dychtiv\u00e9 \u017e\u00edt a milovat.<\/div>\n
„Odpus\u0165 mi, pros\u00edm,“ hlas se mu t\u0159\u00e1sl jako v hore\u010dce. Rozpraskan\u00e9 rty obt\u00ed\u017en\u011b vyslovovaly slova pln\u00e1 bolesti a l\u00edtosti. „Nedok\u00e1zal jsem p\u0159ekonat svoji p\u00fdchu. Ud\u011blal jsem chybu, dnes to v\u00edm. A m\u00edsto abych sv\u00e9 pochyben\u00ed uznal, utekl jsem p\u0159ed tebou. Zbab\u011ble jsem ode\u0161el. Tu\u0161il jsi to a p\u0159itom jsi m\u011b nezadr\u017eel. Dal jsi mi volnost, ale j\u00e1 si to nezaslou\u017eil. Zradil jsem t\u011b. Zradil jsem tvoji l\u00e1sku. Kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik v\u00e1\u0161n\u011b vykoupen\u00fd obrovskou bolest\u00ed, tvoj\u00ed bolest\u00ed. Dnes tu sed\u00edm na tv\u00e9 \u017eidli, pokorn\u011b, s hlavou sklon\u011bnou. Nem\u016f\u017eu vr\u00e1tit \u010das zp\u00e1tky, i kdybych tolik cht\u011bl. Zni\u010dil jsem v\u0161echno, v co jsi v\u011b\u0159il, co jsme si spole\u010dn\u011b pl\u00e1novali. Cht\u011bli jsme b\u00fdt jen my dva a zat\u00edm jsi z\u016fstal jen ty a j\u00e1, ka\u017ed\u00fd s\u00e1m\u2026 Nikdy jsem ti ne\u0159ekl, jak moc mi na tob\u011b z\u00e1le\u017eelo. Ne\u0159ekl jsem ti to, na co jsi tak dlouho \u010dekal. A nikdy ti u\u017e nebudu moci \u0159\u00edct, jak moc t\u011b miluju. Odpus\u0165 mi, pros\u00edm\u2026“<\/div>\n
Bezmocn\u011b polo\u017eil hlavu na d\u0159ev\u011bn\u00fd st\u016fl. Ho\u0159k\u00e9 slzy proudily jedna za druhou a vytv\u00e1\u0159ely tmav\u00e9 skvrny na sv\u011btl\u00e9 desce. Plakal. Snad nikdy v \u017eivot\u011b jeho o\u010di nevypustily tolik slz jako pr\u00e1v\u011b te\u010f\u2026 ve chv\u00edli, kdy zjistil, \u017ee ztratil to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, co v \u017eivot\u011b m\u011bl. Svoji l\u00e1sku\u2026<\/div>\n
Je\u0161t\u011b naposledy se rozhl\u00e9dl, cht\u011bl si zapamatovat v\u011bci, kter\u00e9 pat\u0159ily jemu. On je pou\u017e\u00edval, on se jich dot\u00fdkal. S ka\u017edou jednotliv\u011b se n\u011bm\u011b rozlou\u010dil. Jeho pohled upoutal zmuchlan\u00fd, po\u0161lapan\u00fd pap\u00edr le\u017e\u00edc\u00ed pod \u017eidl\u00ed. Sh\u00fdbl se a zdvihl jej. P\u0159ekvapen\u011b jej p\u0159elet\u011bl o\u010dima. St\u011b\u017e\u00ed v t\u011bch rozt\u0159esen\u00fdch p\u00edsmenech poznal jeho rukopis. Zapome\u0148<\/em>, k\u0159i\u010del na n\u011bj pap\u00edr zoufale. Zni\u010den\u011b zat\u0159\u00e1sl hlavou. „Nezapomenu, nikdy nezapomenu, na tebe nejde zapomenout,“ \u0161eptal hore\u010dn\u011b. Pak si v\u0161iml, \u017ee v doln\u00edm rohu je p\u0159ips\u00e1no slab\u00fdmi tahy \u010dern\u00e9 tu\u017eky je\u0161t\u011b jedno slovo. \u010cek\u00e1m\u2026<\/em><\/div>\n
„Ano, l\u00e1sko, j\u00e1 v\u00edm\u2026 Promi\u0148, \u017ee mi to trvalo tak dlouho\u2026 U\u017e jdu, neboj se, nenech\u00e1m t\u011b samotn\u00e9ho, te\u010f u\u017e ne\u2026 Za chv\u00edli budeme spolu\u2026“ Po\u0159\u00e1d dokola si opakoval ta slova, zat\u00edmco zasouval kl\u00ed\u010dek do zapalov\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho auta. Pevnou rukou oto\u010dil kl\u00ed\u010dkem, motor spokojen\u011b zap\u0159edl, t\u011b\u0161il se na dlouhou j\u00edzdu. Tu posledn\u00ed. Jistou nohou se\u0161l\u00e1pl plyn. Jeho o\u010di znovu zajisk\u0159ily \u0161t\u011bst\u00edm.<\/div>\n
Vid\u011bl p\u0159ed sebou bratr\u016fv obraz. Takov\u00e9ho si ho pamatoval. Jeho tv\u00e1\u0159 byla znovu mlad\u00e1, bez jedin\u00e9 poskvrnky.<\/div>\n
Spokojen\u011b se na n\u011bj usm\u00edval, nedo\u010dkav\u011b k n\u011bmu vzt\u00e1hl ruku. Tolik se t\u011b\u0161il, \u017ee zase budou spolu. Do\u010dkal se. Kone\u010dn\u011b p\u0159i\u0161el. Te\u010f u\u017e je nic nem\u016f\u017ee rozd\u011blit\u2026<\/p>\n

autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Mnu si o\u010di, ve kter\u00fdch m\u011b \u0161t\u00edpou slzy od \u00fanavy a d\u00edv\u00e1m se na b\u00edl\u00fd list pap\u00edru, kter\u00fd le\u017e\u00ed p\u0159ede mnou. Sv\u011btlo z mal\u00e9 lampi\u010dky vytv\u00e1\u0159\u00ed \u017elut\u00fd ov\u00e1lek, kter\u00fd osv\u011btluje pr\u00e1v\u011b jen to jedno slovo. „Zapome\u0148.“ Ne\u017eiv\u00fd pap\u00edr se vysm\u00edv\u00e1 m\u00e9mu zoufalstv\u00ed.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-20776","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20776","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20776"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20776\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20776"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20776"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20776"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}