{"id":2080,"date":"2016-05-06T16:00:00","date_gmt":"2016-05-06T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2071"},"modified":"2016-05-06T16:00:00","modified_gmt":"2016-05-06T15:00:00","slug":"ocima-spolecnosti-zakazane-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/05\/06\/ocima-spolecnosti-zakazane-5\/","title":{"rendered":"O\u010dima spole\u010dnosti zak\u00e1zan\u00e9 5."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
\n

„Co d\u011bl\u00e1\u0161?“ Tom hupsnul na houpac\u00ed lavici vedle sv\u00e9ho bratra, a\u017e se oba nebezpe\u010dn\u011b zakym\u00e1celi. Bill v\u00fdmluvn\u011b zvedl \u0161t\u016fsek pap\u00edr\u016f a unaven\u011b si promnul o\u010di. „Myslel jsem, \u017ee si dneska m\u00e1\u0161 hr\u00e1t na bacha\u0159e.“<\/p><\/div>\n

„M\u011bl jsem,“ Bill souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvl, „ale z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed test je hodn\u011b d\u016fle\u017eit\u00fd a pot\u0159ebuju si b\u00fdt jist\u00fd, \u017ee ve\u0161kerou l\u00e1tku perfektn\u011b ovl\u00e1d\u00e1m. Domluvil jsem se se Sakim, \u017ee tam p\u0159ijdu z\u00edtra a nahrad\u00edm si to.“<\/div>\n
„V ned\u011bli jsem t\u011b tu hledal a nikde t\u011b nena\u0161el, tak jsem se ptal m\u00e1my a ta mi b\u011bhem asi hodinov\u00e9 p\u0159edn\u00e1\u0161ky o tom, jak zodpov\u011bdn\u00fd a piln\u00fd student jsi, ozn\u00e1mila, \u017ee sis vzal hodiny nav\u00edc ve v\u011bzen\u00ed,“ t\u00e1zav\u011b na bratra Tom pohl\u00e9dl. „Co\u017e jsem moc nepochopil. To si fakt vezme\u0161 rad\u0161i hodiny nav\u00edc, ne\u017e aby ses n\u011bkde poflakoval se mnou?“<\/div>\n
Bill s povzdechem polo\u017eil pap\u00edry na sv\u016fj kl\u00edn, o\u010dividn\u011b bylo na \u010dase vz\u00edt si povinnou pauzu, a pohl\u00e9dl na Toma. „S tebou bych se poflakoval r\u00e1d. Jenom nesn\u00e1\u0161\u00edm poflakov\u00e1n\u00ed s tv\u00fdmi p\u0159\u00e1teli.“<\/div>\n
„Blbost, Gustava a Georga m\u00e1\u0161 r\u00e1d.“<\/div>\n
„Jo, proto\u017ee jsou to diamanty v hromad\u011b hoven,“ zabru\u010del. Podobnou konverzaci vedli n\u011bkolikr\u00e1t do m\u011bs\u00edce a on st\u00e1le doufal, \u017ee jednou p\u0159ijde den, kdy Tom kone\u010dn\u011b pochop\u00ed, pro\u010d se s nimi nechce v\u00eddat.<\/div>\n
„Nejsou tak hrozn\u00ed,“ zamra\u010dil se Tom. „Ud\u011blali pitomost a sna\u017e\u00ed se, aby to napravili, \u010dasto m\u011b pros\u00ed, abych t\u011b p\u0159emluvil, a\u0165 jde\u0161 s n\u00e1ma.“<\/div>\n
\n

Bill si posm\u011b\u0161n\u011b odfrkl. „Jo, j\u00e1 v\u00edm. P\u00e1r z t\u011bch idiot\u016f se dokonce sna\u017eilo pozvat m\u011b i osobn\u011b. A v\u00ed\u0161, co mi jeden z nich \u0159ekl? A\u0165 se neboj\u00edm p\u0159ij\u00edt s tebou, \u017ee jsou mist\u0159i ve vypl\u00ed\u017een\u00ed se tak, aby je nikdo nevid\u011bl. A jakmile bychom byli n\u011bkde v soukrom\u00ed, nalo\u017eil by mi to tak, \u017ee bych se zp\u00e1tky za tebou plazil po \u010dty\u0159ech. D\u00edky, ale o takov\u00fd poflakov\u00e1n\u00ed nestoj\u00edm,“ odsekl. „Uv\u011bdomuje\u0161 si v\u016fbec, \u017ee se m\u011b pokusili zn\u00e1silnit a jen n\u00e1hodou se jim to nepovedlo?“ zamra\u010dil se Bill. „V\u00ed\u0161, jak \u010dasto se mi zd\u00e1 o tom, \u017ee m\u011b n\u011bkde potkaj\u00ed samotn\u00e9ho a tentokr\u00e1t se jim to u\u017e povede? Sakra, Tome, jsi m\u016fj bratr! Jakmile se to stalo, m\u011bl ses s nimi p\u0159estat st\u00fdkat!“<\/p><\/div>\n

„Jsou to moji p\u0159\u00e1tel\u00e9!“<\/div>\n
„Jsou to hovada, kter\u00e9 nezaj\u00edm\u00e1, jestli s nimi n\u011bkdo chce sp\u00e1t nebo ne. Vezmou si v\u0161echno, co cht\u011bj\u00ed, a je jim jedno, jestli dostali souhlas nebo ne. A na takov\u00e9 p\u0159\u00e1tele j\u00e1 ti ka\u0161lu. Kdy\u017e bude\u0161 cht\u00edt, abych se vid\u011bl s Gustavem a Georgem, tak s t\u00edm nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m, ale p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee jestli se m\u011b je\u0161t\u011b jednou jedinkr\u00e1t zept\u00e1\u0161 na n\u011bkoho z t\u011bch ostatn\u00edch, p\u0159estanu s tebou mluvit,“ na\u0161tvan\u011b pobral v\u0161echny svoje pap\u00edry a sp\u011b\u0161n\u011b se roze\u0161el zp\u011bt do domu, jen aby na sv\u00e9ho bratra nemusel koukat.<\/div>\n
\n
\u017daludek se mu bolestiv\u011b zkroutil jen p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee by m\u011bl s t\u011bmi kluky b\u00fdt znovu zav\u0159en\u00fd v jedn\u00e9 m\u00edstnosti. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e n\u011bkoho z nich potkal ve \u0161kole, sev\u0159ely se mu snad v\u0161echny vnit\u0159nosti. Postupn\u011b se nau\u010dil vyh\u00fdbat se m\u00edst\u016fm, kde se objevovali nej\u010dast\u011bji, \u010das od \u010dasu se ale st\u00e1le st\u00e1valo, \u017ee je, k jeho sm\u016fle, potkal. V takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch oby\u010dejn\u011b v duchu za\u010d\u00ednal po\u010d\u00edtat, jak dlouho je\u0161t\u011b bude muset do stejn\u00e9 budovy chodit.<\/div>\n
Kdy\u017e k tomu incidentu p\u0159ed n\u011bkolika m\u011bs\u00edci do\u0161lo, Tom se za bratra okam\u017eit\u011b postavil a se v\u0161emi si to vy\u0159\u00eddil v p\u011bstn\u00edm souboji. Bill tak p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee jejich p\u0159\u00e1telstv\u00ed t\u00edm okam\u017eikem skon\u010dilo – myslel, \u017ee by nedovolil, aby se je\u0161t\u011b n\u011bkdy ocitl v podobn\u00e9 situaci. Po p\u00e1r dnech za n\u00edm ale p\u0159i\u0161el s omluvou od t\u011bch kluk\u016f. A t\u00edm pro n\u011bj byl ve\u0161ker\u00fd spor u konce. Bill jen v \u0161oku sledoval, jak je z nich znovu parta nejlep\u0161\u00edch p\u0159\u00e1tel, a jak spolu den co den vyr\u00e1\u017eej\u00ed ven, zat\u00edmco Bill se stahoval do sebe je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e u\u017e byl. Zrada takov\u00e9ho r\u00e1zu od vlastn\u00edho bratra, dvoj\u010dete, oslabila v\u0161echny jeho snahy o soci\u00e1ln\u00ed kontakt. Neb\u00fdt n\u011bkolika mimo\u0161koln\u00edch aktivit, na kter\u00e9 se citov\u011b upnul, nejsp\u00ed\u0161e by sed\u011bl doma s kn\u00ed\u017ekou a do spole\u010dnosti by v\u016fbec nevych\u00e1zel. Ob\u010das ho napadlo, \u017ee dokonce i pravideln\u00e9 doch\u00e1zen\u00ed do v\u011bzen\u00ed pro n\u011bj bylo sp\u00e1sou\u2026<\/div>\n
<\/p>\n

\u221e<\/strong><\/div>\n

\n

„M\u00e1\u0161 tady chybu.“<\/p><\/div>\n

„Co\u017ee, kde?!“ zd\u011b\u0161en\u00ed pro\u0161lo skrz Billovo t\u011blo, jak se honem sna\u017eil naj\u00edt chybu, kterou kde mohl ud\u011blat. Kdy\u017e ale \u017e\u00e1dnou nemohl naj\u00edt a nad jeho hlavou se ozval tich\u00fd pobaven\u00fd sm\u00edch, s na\u0161pulen\u00fdmi rty se oto\u010dil. „To nen\u00ed vtipn\u00e9.“<\/div>\n
„Vlastn\u011b je to po dlouh\u00e9 dob\u011b, co m\u011b rozesm\u00e1lo n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e Kay a jeho stupidita,“ s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem si Bushido obkro\u010dmo sedl na \u017eidli vedle Billa a le\u017e\u00e9rn\u011b se op\u0159el o op\u011brku. „Vypadal jsi hodn\u011b soust\u0159ed\u011bn\u011b, co p\u00ed\u0161e\u0161?“<\/div>\n
„Psychologick\u00fd rozbor m\u00e9ho uplynul\u00e9ho m\u011bs\u00edce tady,“ zafun\u011bl Bill otr\u00e1ven\u011b. „Nem\u011bl jsem ani pon\u011bt\u00ed, \u017ee to mus\u00edm ud\u011blat, a term\u00edn je u\u017e z\u00edtra. M\u00e1m te\u010f p\u00e1r hodin na to, abych to v\u0161echno shrnul v rozsahu p\u011bti stran.“<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to, \u017ee u\u017e m\u00e1\u0161 v\u011bt\u0161inu napsanou,“ Bushido hlavou pokynul ke str\u00e1nk\u00e1m rozlo\u017een\u00fdm na Billov\u011b stole.<\/div>\n
„K\u00e9\u017e by,“ Bill odlo\u017eil tu\u017eku, se za\u00fap\u011bn\u00edm si vyt\u00e1hnul nohy k t\u011blu a objal je rukama. „Tohle v\u0161echno je jen hrub\u00fd n\u00e1stin, pak z toho budu muset n\u011bco vy\u0161krtnout, n\u011bco p\u0159epsat\u2026 \u010cek\u00e1 m\u011b celkem dlouh\u00e1 noc.“<\/div>\n
„M\u016f\u017eu si to p\u0159e\u010d\u00edst?“ Bill na Bushida p\u0159ekvapen\u011b pohl\u00e9dl. U\u017e jen to, \u017ee za n\u00edm dobrovoln\u011b p\u0159i\u0161el a zavedl konverzaci, pro n\u011bj byl celkem \u0161ok, ale \u017ee se zaj\u00edmal i o jeho pr\u00e1ci, to ho kompletn\u011b vyvedlo z m\u00edry. Ml\u010dky p\u0159ik\u00fdvl a pohodln\u011bji se usadil, zat\u00edmco si Bushido pap\u00edry se\u0159azoval. Alespo\u0148 si mohl dop\u0159\u00e1t chvilku pauzy.<\/div>\n
\n

S hlavou op\u0159enou o kolena a o\u010dima p\u0159iv\u0159en\u00fdma sledoval, jak mu\u017e pro\u010d\u00edt\u00e1 slova, kter\u00e1 je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed horliv\u011b vpisoval do pap\u00edr\u016f. Okam\u017eit\u011b si na n\u011bm v\u0161iml zm\u011bny – st\u00e1le p\u016fsobil lehce strnule, ale tv\u00e1\u0159 m\u011bl mnohem v\u00edce uvoln\u011bnou a v\u00fdraz v jeho o\u010d\u00edch byl klidn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159i jeho p\u0159edchoz\u00edch n\u00e1v\u0161t\u011bv\u00e1ch. Zat\u00edmco p\u0159edt\u00edm mohl z jeho pohledu vy\u010d\u00edst p\u0159edev\u0161\u00edm vztek a ostra\u017eitost, nyn\u00ed vid\u011bl zv\u011bdavost a n\u00e1znak p\u0159\u00edstupnosti. Bylo zn\u00e1t, \u017ee chlapci je\u0161t\u011b tolik nev\u011b\u0159\u00ed, ale z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu se rozhodl zkusit to a d\u00e1t mu \u0161anci.<\/p><\/div>\n

„Teda, jsem trochu zklaman\u00fd. \u010cekal jsem, \u017ee se o mn\u011b zm\u00edn\u00ed\u0161 v\u00edc ne\u017e jen p\u00e1r \u0159\u00e1dky.“<\/div>\n
Bill se pousm\u00e1l. „Kdybych m\u011bl ps\u00e1t ve\u0161ker\u00fd rozbor, kter\u00fd jsem si o tob\u011b ud\u011blal, bylo by to mnohem del\u0161\u00ed ne\u017e jen na p\u011bt str\u00e1nek. M\u011bl bys vid\u011bt, jak jsem t\u011b rozeb\u00edral celou dobu, co ses na m\u011b jen d\u00edval. To by byly pane\u010dku studie!“<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 na m\u011b napsat z\u00e1v\u011bre\u010dnou pr\u00e1ci,“ u\u0161kl\u00edbl se Bushido. „Rozsah bys m\u011bl spln\u011bn\u00fd raz dva.“<\/div>\n
„Po\u010dkej, co?“ Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Lhal by, kdyby tvrdil, \u017ee ho nikdy nenapadlo rozebrat Bushidovu postavu a odevzdat to jako z\u00e1v\u011bre\u010dnou pr\u00e1ci, vzhledem k tomu, jak se Bushido prezentoval, ho ale nikdy nenapadlo, \u017ee by s t\u00edm souhlasil. Nav\u00edc, neodva\u017eoval se ani doufat, \u017ee by se k n\u011bmu n\u011bkdy dostal bl\u00edzko natolik, aby m\u011bl mo\u017enost o n\u011bm n\u011bco zjistit. „Ty bys opravdu cht\u011bl, abych t\u011b takhle\u2026 rozebral?“<\/div>\n
\n

Bushido pokr\u010dil rameny. „Co v\u0161echno by to obn\u00e1\u0161elo?“<\/p><\/div>\n

„Musel bys b\u00fdt sd\u00edln\u00fd,“ vyhrkl Bill a kr\u00e1tce se zasm\u00e1l. „Nebo bys mi alespo\u0148 musel dovolit se v tob\u011b trochu r\u00fdpat. Tvoje reakce by \u0159ekly celkem dost.“<\/div>\n
„Tak to bych asi zvl\u00e1dl, reagovat um\u00edm dob\u0159e.“<\/div>\n
„Nejsem si t\u00edm jist\u00fd,“ Bill nakr\u010dil nos. „Je\u0161t\u011b nejsem tak kvalifikovan\u00fd, abych to zvl\u00e1dl, mohl bych n\u011bkde ud\u011blat chybu a\u2026“<\/div>\n
„A co? Nikdo ti to nem\u016f\u017ee po\u0159\u00e1dn\u011b zkontrolovat, proto\u017ee m\u011b nikdo nezn\u00e1 – ani ty m\u011b nebude\u0161 po\u0159\u00e1dn\u011b zn\u00e1t, to mi v\u011b\u0159. Kdyby n\u00e1hodou se jim to n\u011bjak povedlo, maxim\u00e1ln\u011b ti m\u016f\u017eou \u0159\u00edct, \u017ee ses zm\u00fdlil. To je to jedin\u00fd, co se m\u016f\u017ee st\u00e1t, pokud ud\u011bl\u00e1\u0161 chybu.“<\/div>\n
Chlapec s o\u010dima pln\u00fdma nejistoty ml\u010dky sledoval mu\u017ee. Pozoroval zm\u011bnu, kter\u00e1 se odehr\u00e1la v jeho o\u010d\u00edch od jejich posledn\u00edho rozhovoru, a tou\u017eil vid\u011bt, kam a\u017e by to mohlo doj\u00edt. Cht\u011bl poznat, jak by se Bushido mohl zm\u011bnit. Tou\u017eil zjistit, jak\u00fd je to \u010dlov\u011bk. „Tak dob\u0159e. Zam\u011b\u0159\u00edm se na tebe.“<\/div>\n
<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. „Co d\u011bl\u00e1\u0161?“ Tom hupsnul na houpac\u00ed lavici vedle sv\u00e9ho bratra, a\u017e se oba nebezpe\u010dn\u011b zakym\u00e1celi. Bill v\u00fdmluvn\u011b zvedl \u0161t\u016fsek pap\u00edr\u016f a unaven\u011b si promnul o\u010di. „Myslel jsem, \u017ee si dneska m\u00e1\u0161 hr\u00e1t na bacha\u0159e.“ „M\u011bl jsem,“ Bill souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvl,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[649],"tags":[],"class_list":["post-2080","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ocima-spolecnosti-zakazane"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2080","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2080"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2080\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2080"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2080"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2080"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}