{"id":2085,"date":"2016-05-02T16:00:00","date_gmt":"2016-05-02T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2076"},"modified":"2016-05-02T16:00:00","modified_gmt":"2016-05-02T15:00:00","slug":"divine-intervention-31","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/05\/02\/divine-intervention-31\/","title":{"rendered":"Divine Intervention 31."},"content":{"rendered":"
autor: ophelia_seven<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
V \u010dem to v\u0161e spo\u010d\u00edv\u00e1<\/strong><\/div>\n
\n

„Tome, jde\u0161 pozd\u011b,“ \u0159ekla Celia zpoza sv\u00e9ho obvykl\u00e9ho stolu, kdy\u017e Tom pru\u017en\u00fdm krokem p\u0159e\u0161el m\u00edstnost. Byl nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed a nejv\u00edce nad\u011bjepln\u00fd ze v\u0161ech okam\u017eik\u016f, kdy p\u0159i\u0161el nav\u0161t\u00edvit VS a mohl za to pod\u011bkovat pr\u00e1v\u011b t\u00e9to \u017een\u011b.<\/p><\/div>\n

„Promi\u0148te,“ omluvil se, uva\u017eoval nad celou tou v\u011bc\u00ed s cestov\u00e1n\u00edm v \u010dase a nad t\u00edm, jestli u\u017e v\u011bd\u011bla, \u017ee byl nejprve ve \u0161kole. „Musel jsem nejd\u0159\u00edve n\u011bkoho nav\u0161t\u00edvit.“<\/div>\n
Celia se zamra\u010dila a Tomovi bylo v tu chv\u00edli z\u0159ejm\u00e9, \u017ee to nev\u011bd\u011bla. Ale na tom nez\u00e1le\u017eelo, proto\u017ee mu byl d\u00e1n dar nad\u011bje. Nad\u011bje tak velk\u00e9, a\u017e si byl jist\u00fd, \u017ee pravd\u011bpodobn\u011b mus\u00ed z\u00e1\u0159it. „Billa?“ Zeptala se \u017eena, a Toma napadlo, \u017ee dokonce ani ne\u0161el za Billem mezit\u00edm, kdy opustil kancel\u00e1\u0159 poradkyn\u011b a pot\u00e9 dorazil ke kancel\u00e1\u0159i VS. Pochybnost, kter\u00e1 ho zaplavovala od po\u010d\u00e1tku jeho vztahu, u\u017e nad\u00e1le neexistovala a Tom na kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik zadoufal, \u017ee ta zm\u011bna v jeho srdci nepovede k tomu, aby nakonec skon\u010dil na dn\u011b a zhroucen\u00fd.<\/div>\n
„Ne,“ zazubil se na ni Tom a Celia se u\u0161kl\u00edbla, zjevn\u011b nebyla zvykl\u00e1 v\u00eddat jej tak bezosty\u0161n\u011b rozja\u0159en\u00e9ho. Tom obr\u00e1til hlavu sm\u011brem k velk\u00fdm dubov\u00fdm dve\u0159\u00edm um\u00edst\u011bn\u00fdm stranou a zvedl obo\u010d\u00ed. „Je na m\u011b p\u0159ipraven\u00fd?“<\/div>\n
\n

P\u0159es Celiiny rysy se p\u0159ehnala vlna nejistoty, ale st\u00e1le vypadala tak optimisticky, \u017ee si Tom, nemohl pomoct, ale plamen nad\u011bje v jeho b\u0159i\u0161e je\u0161t\u011b v\u00edce vzrostl. Byla tam skulinka a on ji na\u0161el a up\u00edral se k n\u00ed se v\u0161\u00edm, co m\u011bl. Celia zvedla telefon a ti\u0161e hovo\u0159ila s mu\u017eem na druh\u00e9m konci linky, ne\u017e pohl\u00e9dla na Toma a p\u0159ik\u00fdvla. „M\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt dovnit\u0159,“ ozn\u00e1mila mu.<\/p><\/div>\n

„P\u0159ejte mi \u0161t\u011bst\u00ed,“ \u0159ekl, stejn\u011b tak, jako ji o to po\u017e\u00e1dal u\u017e d\u0159\u00edve, ale c\u00edtil, \u017ee u\u017e tak m\u00e1 dostatek \u0161t\u011bst\u00ed, a\u017e si byl jist\u00fd, \u017ee u\u017e dal\u0161\u00ed nebude pot\u0159ebovat. Dokonce mu odpov\u011bd\u011bla stejn\u011b jako posledn\u011b. Tentokr\u00e1t to v\u0161ak vypadalo na \u00fapln\u011b jin\u00fd p\u0159\u00edpad.<\/div>\n
„Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed,“ zavolala za n\u00edm a ve chv\u00edli, kdy Tom oto\u010dil klikou a vst\u0159ebal tato dv\u011b slova, byl n\u00e1hle vta\u017een zp\u00e1tky do reality. St\u00e1le se je\u0161t\u011b s Billem \u0159\u00e1dn\u011b nerozlou\u010dil, pokud to bylo to, k \u010demu to cel\u00e9 sp\u011blo.<\/div>\n
\n

Jakmile se ocitl v kancel\u00e1\u0159i, dve\u0159e se za n\u00edm zav\u0159ely a mlad\u00fd and\u011bl na\u0161el s\u00e1m sebe, jak se d\u00edv\u00e1 na mu\u017ee, jeho\u017e z\u00e1da byla napjat\u00e1 a pohyby ztuhl\u00e9, kdy\u017e si zaznamen\u00e1val slova do \u017elut\u00e9ho bloku. Jeho rukopis byl zhrubl\u00fd a zubat\u00fd, slova byla vytla\u010dena hluboko do pap\u00edru a Tom si byl jist\u00fd, \u017ee je na\u0161tvan\u00fd. Byl si jist\u00fd, \u017ee je tam cel\u00fd seznam d\u016fvod\u016f k tomu, aby byl na\u0161tvan\u00fd, a jeho n\u00e1vrat do reality, kter\u00fd za\u010dal jen p\u0159ed n\u011bkolika vte\u0159inami, se vr\u00e1til a ude\u0159il jej do tv\u00e1\u0159e.<\/p><\/div>\n

Tohle bylo v\u00e1\u017en\u00e9; v\u016fbec nic nebylo jist\u00e9.<\/div>\n
„Pane,“ za\u010dal Tom nejist\u011b. Prok\u0159upnul si klouby na lev\u00e9 ruce, ale hned toho litoval, jak se ten zvuk rozl\u00e9hal po cel\u00e9 m\u00edstnosti. Mu\u017e za stolem polo\u017eil pero a pod\u00edval se na n\u011bj tvrd\u00fdma \u0161ed\u00fdma o\u010dima. „Omlouv\u00e1m se, \u017ee jdu pozd\u011b. J\u00e1\u2026 musel jsem-„<\/div>\n
„\u0160el jsi za Billem,“ \u0159ekl mu\u017e a pokynul Tomovi, aby se posadil do jednoho z nepohodln\u00fdch k\u0159esel naproti n\u011bmu. Tom byl za to vd\u011b\u010dn\u00fd, nebyl si jist\u00fd, jak dlouho by jej jeho nohy je\u0161t\u011b unesly.<\/div>\n
\n
„J\u00e1 – j\u00e1 ne – chci \u0159\u00edct…“ zakoktal Tom, zat\u00edmco se \u0161oural p\u0159es celou m\u00edstnost a ztuhle se posadil a k\u0159eslo.<\/div>\n
„Ne, \u017ee bych ti to snad mohl vy\u010d\u00edtat,“ dodal VS s le\u017e\u00e9rn\u00edm povzdechem, a Tom se nadechl, pl\u00edce se mu rozt\u00e1hly t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e k bodu bolesti. „V\u00edm, jak se ohledn\u011b n\u011bj c\u00edt\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Miluju ho,“ p\u0159iznal Tom okam\u017eit\u011b, a a\u010dkoli mu nervy bzu\u010dely nap\u011bt\u00edm z toho, \u017ee tato slova \u0159\u00edk\u00e1 nahlas t\u00e9 jedin\u00e9 osob\u011b, o kter\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee tu skute\u010dnost neocen\u00ed, tak\u00e9 poc\u00edtil obrovskou \u00falevu, proto\u017ee to tak bylo a bez ohledu na to, jestli to vy\u0161\u0161\u00ed s\u00edla schv\u00e1l\u00ed, ta skute\u010dnost se nezm\u011bn\u00ed.<\/div>\n
Tom byl do Billa zamilovan\u00fd.<\/div>\n
„No,“ za\u010dal VS a odka\u0161lal si. Pohl\u00e9dl na pap\u00edr, na kter\u00fd si n\u011bco zapisoval, ne\u017e Tom vstoupil. „Ur\u010dit\u011b jsi v jeho prosp\u011bch nasb\u00edral dlouh\u00fd seznam poru\u0161en\u00fdch pravidel, \u017ee?“<\/div>\n
„J\u00e1-“ za\u010dal to Tom pop\u00edrat, ale star\u0161\u00ed mu\u017e po n\u011bm st\u0159elil o\u010dima a on v\u011bd\u011bl, \u017ee ani nem\u00e1 cenu se sna\u017eit. Byl odsouzencem, kter\u00fd st\u00e1l p\u0159ed poprav\u010d\u00ed \u010detou. Jedin\u00e9, co te\u010f mohl d\u011blat, bylo zav\u0159\u00edt o\u010di a prosit o milost. „Ano.“<\/div>\n
\n

„Dovol mi, abych ti p\u00e1r z nich p\u0159ipomn\u011bl,“ za\u010dal VS a Tom se napjal, v duchu si proh\u00e1zel sv\u016fj vlastn\u00ed seznam. „Setkal ses s n\u011bkolika \u010dleny \u017eij\u00edc\u00edch a zhmotnil ses p\u0159ed mnoha dal\u0161\u00edmi, jednoho z nich jsi fyzicky napadl, a pak je tady samoz\u0159ejm\u011b z\u00e1va\u017en\u00fd p\u0159\u00edpad sexu\u00e1ln\u00edho chov\u00e1n\u00ed.“<\/p><\/div>\n

„To m\u00e1me tedy jen p\u00e1r z nich,“ Tom se nerv\u00f3zn\u011b zasm\u00e1l, sna\u017eil se sn\u00ed\u017eit nap\u011bt\u00ed.<\/div>\n
„Ano,“ souhlasil VS ne zase a\u017e tak pobaven\u011b, ale Tom by t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159\u00edsahal, \u017ee v jeho tvrd\u00fdch o\u010d\u00edch spat\u0159il jiskru n\u011b\u010deho m\u011bk\u010d\u00edho. „To m\u00e1me tedy jen p\u00e1r z nich.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ p\u0159iznal Tom a m\u00edstnost ztichla, jako by VS \u010dekal, \u017ee je\u0161t\u011b n\u011bco dod\u00e1, \u017ee to rozvede, nebo \u017ee p\u0159ijde s cel\u00fdm seznamem v\u00fdmluv, kter\u00fd bude del\u0161\u00ed ne\u017e seznam provin\u011bn\u00ed. Ale Tomovi vyschlo v \u00fastech a jeho mysl byla pr\u00e1zdn\u00e1. Sed\u011bl tam, tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 n\u00e1sledk\u016fm, kter\u00e9 bolely stejn\u011b tak, jako bolelo je p\u0159iznat, a v\u011bd\u011bl, \u017ee a\u0165 u\u017e se stane cokoliv, bude to jeho vina.<\/div>\n
\n

„M\u00e1\u0161 n\u011bco na svou obhajobu?“ Zeptal se mu\u017e Toma, ale to, co Tom sly\u0161el, bylo M\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00e1 posledn\u00ed slova?<\/em><\/div>\n

Polkl ostr\u00e9 nadechnut\u00ed a zavrt\u011bl hlavou, prsty sev\u0159el kolem d\u0159ev\u011bn\u00fdch podru\u010dek. „Miluju ho,“ bylo v\u0161echno, co dok\u00e1zal \u0159\u00edct. To byla jedin\u00e1 v\u011bc, kterou jeho mysl dok\u00e1zala zpracovat, bylo to neust\u00e1le v pop\u0159ed\u00ed jeho my\u0161lenek. Byla to pravda v\u0161ech pravd.<\/div>\n
VS mu dal zna\u010dn\u00e9 mno\u017estv\u00ed \u010dasu, aby p\u0159i\u0161el s n\u011b\u010d\u00edm dal\u0161\u00edm, ale kdy\u017e Tom nic v\u00edc ne\u0159ekl, slo\u017eil ruce nad stolem a on se p\u0159ipravil na nejhor\u0161\u00ed, narovnal ramena a v\u00fdraz v jeho tv\u00e1\u0159i ztvrdl. „Jak se dnes r\u00e1no c\u00edt\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ehm,“ odpov\u011bd\u011bl Tom zara\u017een\u011b a pak si odka\u0161lal. Pravdou bylo, \u017ee jeho bolesti \u017ealudku ustaly, ale tak trochu si myslel, \u017ee byl mo\u017en\u00e1 jen p\u0159\u00edli\u0161 rozpt\u00fdlen\u00fd, aby si jich v\u0161iml. M\u011bl toho hodn\u011b na mysli od chv\u00edle, kdy vstoupil do kancel\u00e1\u0159e poradkyn\u011b – do Celiiny kancel\u00e1\u0159e – v Billov\u011b \u0161kole. „Vlastn\u011b se c\u00edt\u00edm tak n\u011bjak nemocn\u011b,“ p\u0159iznal a ocitl se zp\u00e1tky na za\u010d\u00e1tku, jak p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli to byl n\u011bjak\u00fd druh trestu.<\/div>\n
„A co jak\u00e9koliv jin\u00e9 bolestiv\u00e9 pocity? Bolesti hlavy?“<\/div>\n
„Bolesti hlavy,“ zopakoval Tom s k\u00fdvnut\u00ed a vzpom\u00ednal, kolikr\u00e1t c\u00edtil bodavou bolest za o\u010dima. V\u017edycky to p\u0159ipisoval stresu a nap\u011bt\u00ed, a nev\u0161\u00edmal si toho. „Vlastn\u011b je m\u00e1m docela \u010dasto.“<\/div>\n
\n

Mu\u017e naproti Tomovi pok\u00fdval hlavou. „A co ta nutk\u00e1n\u00ed, o kter\u00fdch ses zm\u00ednil? J\u00edst a sp\u00e1t? St\u00e1le s nimi m\u00e1\u0161 probl\u00e9my?“<\/p><\/div>\n

Tom zamrkal a o\u010di mu nad t\u00edm p\u0159ipomenut\u00edm vzplanuly. „Jo,“ p\u0159ik\u00fdvl, \u017ev\u00fdkal si p\u0159itom krou\u017eek ve spodn\u00edm rtu. „Nespal jsem t\u0159i dny a… jsem vy\u010derpan\u00fd<\/em>.“<\/div>\n
„Myslel jsem si to,“ p\u0159iznal mu\u017e a Tom se v k\u0159esle nap\u0159\u00edmil. Pot\u00e9, co si jeho mozek vzpomn\u011bl, jak je unaven\u00fd, n\u00e1hle zjistil, \u017ee je t\u011b\u017ek\u00e9 to zapomenout. „To, co se d\u011bje, je velmi vz\u00e1cn\u00e9, n\u011bco, co se st\u00e1v\u00e1 jednou za tis\u00edc let nebo tak n\u011bjak.“<\/div>\n
Tomovi poklesl \u017ealudek a on poc\u00edtil paniku. Opravdu s n\u00edm bylo n\u011bco \u0161patn\u011b. „Co-„<\/div>\n
„Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee se stala chyba,“ p\u0159ipustil pro\u0161ediv\u011bl\u00fd mu\u017e s jemn\u011bj\u0161\u00edm v\u00fdrazem, ne\u017e na jeho tv\u00e1\u0159i Tom kdy vid\u011bl, a p\u0159esto\u017ee by to m\u011blo b\u00fdt uklid\u0148uj\u00edc\u00ed, tak nebylo. Zm\u011bna na jeho t\u011ble byla jako den a noc a Tom m\u011bl n\u00e1hle je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed obavy.<\/div>\n
\n

O\u010di star\u0161\u00edho mu\u017ee zal\u00e9tly k polici na druh\u00e9 stran\u011b m\u00edstnosti, kter\u00e9 Tom sotva kdy v\u011bnoval pozornost, a stejn\u011b jako ve sv\u00e9m vlastn\u00edm byt\u011b spat\u0159il \u010dern\u00fd vyt\u00e1\u010dec\u00ed telefon, jak le\u017e\u00ed mezi dob\u0159e udr\u017eovan\u00fdmi knihami a ozdobn\u00fdmi cetkami. Tom si telefon dob\u0159e prohl\u00e9dl a pak se jeho o\u010di vr\u00e1tily k t\u011bm nejist\u00fdm od VS a na okam\u017eik ho napadlo, jestli tam bylo je\u0161t\u011b n\u011bco v\u00edc. Komu se jeho \u0161\u00e9f musel zodpov\u00eddat? Byla ta chyba zp\u016fsoben\u00e1 VS, nebo n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde? Z\u00e1le\u017eelo na tom? Pokud Tom nakonec nem\u011bl b\u00fdt s Billem, tak usoudil, \u017ee z\u0159ejm\u011b ne.<\/p><\/div>\n

„V\u011b\u0159\u00ed\u0161 ve sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e9 du\u0161e, Tomasi?“ zeptal se mu\u017e a Tomovy o\u010di op\u011bt prudce zpozorn\u011bly.<\/div>\n
I kdy\u017e nad t\u00edm vlastn\u011b nikdy skute\u010dn\u011b nep\u0159em\u00fd\u0161lel, Tom\u016fv bezprost\u0159edn\u00ed instinkt byl k\u00fdvnout na souhlas. Pokud existovaly, tak p\u0159esn\u011b to byl pro n\u011bj Bill. O tom nebylo pochyb. VS se usm\u00e1l, jako by sledoval my\u0161len\u00ed mlad\u00e9ho and\u011bla. „Ano, m\u00e1\u0161 pravdu,“ \u0159ekl a p\u0159eru\u0161il tak Tomovy my\u0161lenky. „Existuj\u00ed – ne pro n\u00e1s, ale pro \u017eij\u00edc\u00ed.“<\/div>\n
Tomem projelo rozho\u0159\u010den\u00ed nad tou implikac\u00ed. Proto\u017ee p\u0159i p\u0159edstav\u011b kohokoliv jin\u00e9ho ne\u017e sebe na m\u00edst\u011b Billovy sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e9 du\u0161e jej bolel \u017ealudek. Ve skute\u010dnosti se proti t\u00e9 my\u0161lence jeho \u017ealudek divoce bou\u0159il. „Ale-„<\/div>\n
\n

„Jak jsem \u0159ekl, stala se chyba. Nyn\u00ed, m\u011bj na pam\u011bti, a\u017e ti tohle \u0159eknu, \u017ee je to slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e se zd\u00e1.“<\/p><\/div>\n

Tom p\u0159ik\u00fdvl, na\u0161pulil rty a sna\u017eil se zachovat klid. V\u0161echno bylo v s\u00e1zce a on mohl v\u0161echno ztratit.<\/div>\n
„Pro ka\u017edou \u017eivou du\u0161i je jedna odpov\u00eddaj\u00edc\u00ed du\u0161e, ke kter\u00e9 n\u00e1le\u017e\u00ed. Chybou je, \u017ee Billova du\u0161e byla spojena s tou tvou.“<\/div>\n
„J\u00e1 m\u00e1m-„<\/div>\n
VS zvedl ruku, aby ho zastavil d\u0159\u00edv, ne\u017e mohl pokra\u010dovat, a Tom \u00fasta zase zav\u0159el a \u017ev\u00fdkal si spodn\u00ed ret, aby se zam\u011bstnal, zat\u00edmco vst\u0159eb\u00e1val v\u0161echny nov\u00e9 informace.<\/div>\n
„To, \u010d\u00edm proch\u00e1z\u00ed\u0161 s pot\u0159ebami \u017eij\u00edc\u00edch a nemoc\u00ed, kterou pr\u00e1v\u011b poci\u0165uje\u0161, je proces transformace.“ Mu\u017e se zamy\u0161len\u011b zamra\u010dil a Tom se op\u011bt za\u010d\u00ednal ob\u00e1vat, sna\u017eil se udr\u017eet na pam\u011bti, \u017ee to je slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e se zd\u00e1. V\u011bci se u\u017e tak zd\u00e1ly b\u00fdt dost komplikovan\u00e9. „Cel\u00e1 ta v\u011bc u\u017e nen\u00ed v m\u00fdch ruk\u00e1ch, Tome.“<\/div>\n
„Co se bude d\u00edt?“<\/div>\n
„Proces prom\u011bny je velmi slo\u017eit\u00fd a potenci\u00e1ln\u011b nebezpe\u010dn\u00fd,“ \u0159ekl mu\u017e a nakr\u010dil \u010delo i obo\u010d\u00ed. „Pokud… no, jestli to zvl\u00e1dne\u0161 skrz cel\u00fd proces, stane\u0161 se bu\u010f zcela \u017eiv\u00fdm, nebo nap\u016fl \u017eij\u00edc\u00edm.“<\/div>\n
Tom zav\u0159el o\u010di, jak se sna\u017eil ignorovat k\u0159ik \u010derven\u00e9 vlajky, kter\u00e1 mu pr\u00e1v\u011b zasv\u00edtila do obli\u010deje. „Co\u017e znamen\u00e1 co?“<\/div>\n
\n

„No, pokud se stane\u0161 nap\u016fl \u017eij\u00edc\u00edm, pak bude\u0161 st\u00e1le and\u011blem, ale bude\u0161 moct v\u00e9st norm\u00e1ln\u00ed \u017eivot, stejn\u011b jako jeden z \u017eij\u00edc\u00edch,“ vysv\u011btlil VS a Tom okam\u017eit\u011b poc\u00edtil \u00fat\u011bchu s v\u011bdom\u00edm, \u017ee to bylo mo\u017en\u00e9. Po d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edm rozhovoru toho r\u00e1na s Celi\u00ed m\u011bl Tom pocit, \u017ee je mo\u017en\u00e9 v\u0161echno. Trocha mluven\u00ed s VS zakalilo jeho nad\u011bji, ale te\u010f byla op\u011bt \u010d\u00edm d\u00e1l jasn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Jako Celia,“ odhadoval Tom, a p\u0159esto\u017ee se zd\u00e1lo, \u017ee ten koment\u00e1\u0159 vyvedl VS z m\u00edry – pokud se tak dalo usuzovat podle m\u00edrn\u00e9ho prohlouben\u00ed vr\u00e1sek kolem jeho o\u010d\u00ed – okam\u017eit\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Tv\u00e9 pracovn\u00ed povinnosti by se samoz\u0159ejm\u011b zm\u011bnily, ale p\u0159esto bys byl v ka\u017ed\u00e9m sm\u011bru sou\u010d\u00e1st\u00ed na\u0161eho sv\u011bta. Ale pokud se stane\u0161 pln\u011b \u017eij\u00edc\u00edm, cel\u00fd proces bude trvat d\u00e9le. V\u0161echny tv\u00e9 vzpom\u00ednky budou vymaz\u00e1ny a ty bude\u0161 integrov\u00e1n do \u017eivota jako jeden z \u017eij\u00edc\u00edch, nic v\u00edc.“<\/div>\n
Ta p\u0159edstava Toma p\u0159inutila panika\u0159it. Jak by se mohly jeho vzpom\u00ednky znovu smazat? M\u011bl jich tolik, kter\u00e9 si musel udr\u017eet. „A co Bill? Nem\u016f\u017eu na n\u011bj jen tak zapomenout.“<\/div>\n
„Jste sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e9 du\u0161e, Tome,“ p\u0159ipomn\u011bl mu VS, ale p\u0159esto to p\u0159\u00edli\u0161 neuklidnilo Tomovy obavy. „A\u0165 u\u017e si bude\u0161 pamatovat ty chv\u00edle s n\u00edm nebo ne, p\u0159esto jeden druh\u00e9ho najdete. M\u00e1 to tak b\u00fdt.“<\/div>\n
\n

„A\u2026 kdy\u017e ten proces nezvl\u00e1dnu? Co se s n\u00edm pak stane?“ Mu\u017e naproti Tomovi se zamra\u010dil a to bylo jako r\u00e1na do Tomova \u017ealudku. Stejn\u011b tak, jako se mu nel\u00edbila p\u0159edstava toho, jak se Billova du\u0161e p\u00e1ruje s du\u0161\u00ed n\u011bkoho jin\u00e9ho, tak\u00e9 se mu nel\u00edbila my\u0161lenka, \u017ee by byl po zbytek \u017eivota s\u00e1m. „Nedostane dal\u0161\u00ed sp\u0159\u00edzn\u011bnou du\u0161i?“<\/p><\/div>\n

„Takhle sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e9 du\u0161e nefunguj\u00ed,“ bylo mu p\u0159ipomenuto a Tom se kousl do rtu, aby ne\u0159ekl n\u011bco, \u010deho by pozd\u011bji litoval. VS m\u011bl nad n\u00edm st\u00e1le ve\u0161kerou moc – nebo u\u017e ne? „U\u017e jsem t\u011b st\u00e1hl z Billova p\u0159\u00edpadu.“<\/div>\n
„Ne!“ Vyk\u0159ikl Tom frustrovan\u011b a uc\u00edtil v \u017ealudku bodavou bolest, ta klidn\u00e1 p\u0159etrv\u00e1vaj\u00edc\u00ed nevolnost byla v jedin\u00e9m okam\u017eiku n\u00e1hle t\u00e9m\u011b\u0159 nesnesiteln\u00e1. Musel j\u00edt za Billem, musel mu tuhle informaci \u0159\u00edct. Nemohl b\u00fdt ponech\u00e1n v tom, aby to prost\u011b jen zkusil a na\u0161el ho. Co kdyby to nezvl\u00e1dl p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e by jeho prom\u011bna selhala? „Nem\u016f\u017eete prost\u011b-„<\/div>\n
„Tome, nejsi ve stavu, aby ses o n\u011bj pr\u00e1v\u011b te\u010f spr\u00e1vn\u011b staral, a Bill je st\u00e1le velmi rizikov\u00fd p\u0159\u00edpad.“ And\u011bl otev\u0159el \u00fasta, aby d\u00e1l pokra\u010doval ve sv\u00e9m dohadov\u00e1n\u00ed, ale VS ho uml\u010del. „Nezapome\u0148, \u017ee jste sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e9 du\u0161e. I tak si svou cestu zp\u00e1tky k n\u011bmu najde\u0161.“<\/div>\n
„Ale co kdy\u017e ne<\/em>?“ zeptal se Tom u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 neracion\u00e1ln\u011b vysok\u00fdm hlasem. Na pokraji slz cht\u011bl Tom do n\u011b\u010deho pra\u0161tit, n\u011b\u010d\u00edm hodit, nebo n\u011bco zni\u010dit. Nejasn\u011b si v\u011bdom toho, \u017ee sv\u00fdmi nejhlub\u0161\u00edmi obavami p\u0159ek\u0159ikoval slova Vy\u0161\u0161\u00ed s\u00edly, Tom zav\u0159el o\u010di a sna\u017eil se soust\u0159edit na to, co mu bylo \u0159e\u010deno. V\u011bd\u011bl, \u017ee je to d\u016fle\u017eit\u00e9. V\u0161echno, co s Billem m\u011bl, z\u00e1viselo na t\u00e9to informaci, i kdy\u017e to bylo dost t\u011b\u017ek\u00e9 sly\u0161et.<\/div>\n
\n

„St\u00e1hl jsem t\u011b z toho p\u0159\u00edpadu minulou noc a dnes r\u00e1no jsi ho na\u0161el, nebo ne?“ Tom o\u010di op\u011bt otev\u0159el a n\u011bkolikr\u00e1t napr\u00e1zdno otev\u0159el pusu, jak se sna\u017eil naj\u00edt sv\u016fj hlas, ale v\u0161echny ty nov\u00e9 poznatky a informace byly prost\u011b a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 ohromuj\u00edc\u00ed. „Byl mu p\u0159id\u011blen nov\u00fd ochr\u00e1nce. Tv\u00fdm jedin\u00fdm \u00fakolem pro tuto chv\u00edli je postarat se b\u011bhem toho procesu s\u00e1m o sebe.“<\/p><\/div>\n

„A kdy\u017e ten proces nezvl\u00e1dnu?“ Zeptal se Tom na posledn\u00ed ot\u00e1zku, kter\u00e1 p\u0159etrv\u00e1vala v jeho mysli, ale v\u00fdraz v o\u010d\u00edch VS mu \u0159ekl, \u017ee nem\u00e1 odpov\u011b\u010f, kterou Tom hled\u00e1.<\/div>\n
„Takhle nemysli,“ radil mu mu\u017e. „Jsi and\u011bl s velmi silnou v\u016fl\u00ed. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee to dopadne co nejl\u00e9pe.“<\/div>\n
Tak n\u011bjak sly\u0161et tohle od VS p\u0159\u00edli\u0161 neuklidnilo Tomovy obavy.<\/div>\n
Ne\u010dekal, a\u017e jej VS propust\u00ed z m\u00edstnosti, jako to za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed d\u011blal. M\u00edsto toho se chopil sv\u00e9 vlastn\u00ed iniciativy s c\u00edlem postavit se na vratk\u00e9 nohy a odkr\u00e1\u010det. \u017daludek se mu p\u0159evracel a on u\u017e nedok\u00e1zal rozeznat, jestli je to nevolnost z prob\u00edhaj\u00edc\u00ed p\u0159em\u011bny, nebo strach, \u017ee u\u017e Billa nikdy neuvid\u00ed.<\/div>\n
\n

„Tome,“ zavolal VS zpoza sv\u00e9ho stolu. Tom pooto\u010dil hlavu, aby zjistil, co ten mu\u017e chce, jeho ruka se d\u00e1l natahovala po klice a VS se na n\u011bj h\u0159ejiv\u011b usm\u00e1l. „Omlouv\u00e1m se, jestli jsem se ob\u010das zd\u00e1l b\u00fdt nespravedliv\u00fd,“ \u0159ekl, a a\u010dkoliv mu Tom cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee je to okay, nedok\u00e1zal naj\u00edt sv\u016fj hlas. Mu\u017e zvedl ze stolu stoh pap\u00edr\u016f a narovnal je proti hladk\u00e9mu povrchu stolu, m\u011bkk\u00e9 cvaknut\u00ed vyplnilo prostor. „Nebyl jsem si v\u011bdom cel\u00e9 t\u00e9 situace ani toho, \u017ee to bylo stejn\u011b tak mimo tvou kontrolu, jako mimo tu mou.“<\/p><\/div>\n

„D\u011bkuju,“ zamumlal Tom s mal\u00fdm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm a omotal si jednu pa\u017ei okolo \u017ealudku, jak poc\u00edtil dal\u0161\u00ed vlnu nevolnosti.<\/div>\n
„Postarej se o sebe. B\u011bhem cel\u00e9ho procesu z\u016fstanu v kontaktu a nev\u00e1hej mi d\u00e1t v\u011bd\u011bt, kdybys n\u011bco pot\u0159eboval, ano?“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl, nejist\u00fd si t\u00edm, co by od n\u011bj mohl pot\u0159ebovat, ale vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee tam ta mo\u017enost byla. Spousta v\u011bc\u00ed byla st\u00e1le nedo\u0159e\u0161en\u00e1 a on si byl nejist\u00fd v\u0161\u00edm, krom\u011b jedn\u00e9 jedin\u00e9 v\u011bci.<\/div>\n
Byl Billova sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e1 du\u0161e a odm\u00edtal ho zklamat.<\/p>\n

autor: ophelia_seven<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: ophelia_seven V \u010dem to v\u0161e spo\u010d\u00edv\u00e1 „Tome, jde\u0161 pozd\u011b,“ \u0159ekla Celia zpoza sv\u00e9ho obvykl\u00e9ho stolu, kdy\u017e Tom pru\u017en\u00fdm krokem p\u0159e\u0161el m\u00edstnost. Byl nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed a nejv\u00edce nad\u011bjepln\u00fd ze v\u0161ech okam\u017eik\u016f, kdy p\u0159i\u0161el nav\u0161t\u00edvit VS a mohl za to pod\u011bkovat pr\u00e1v\u011b t\u00e9to \u017een\u011b.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[643],"tags":[],"class_list":["post-2085","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-divine-intervention"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2085","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2085"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2085\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2085"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2085"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2085"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}