{"id":210,"date":"2019-02-08T16:00:00","date_gmt":"2019-02-08T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=205"},"modified":"2019-02-08T16:00:00","modified_gmt":"2019-02-08T15:00:00","slug":"and-love-is-not-a-choice-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2019\/02\/08\/and-love-is-not-a-choice-6\/","title":{"rendered":"And love is not a choice 6."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Moje prvn\u00ed sm\u011bna v kav\u00e1rn\u011b plynule nav\u00e1zala na druhou, a ne\u017e jsem se nad\u00e1la, str\u00e1vila jsem tam cel\u00fd t\u00fdden. Tak rychle jsem si na v\u0161echno zvykla, \u017ee mi za chvilku p\u0159i\u0161lo, jako bych tam d\u011blala odjak\u017eiva. Z\u00e1kazn\u00edk\u016f nebylo moc, ale prost\u0159ed\u00ed p\u016fsobilo p\u0159\u00edjemn\u00fdm dojmem. Jedin\u00e9, co m\u011b \u0161tvalo, byla dost omezen\u00e1 nab\u00eddka. Byla jsem si t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00e1, \u017ee kdyby Molly p\u0159idala p\u00e1r druh\u016f k\u00e1vy, lid\u00e9 by si tu za\u010dali pod\u00e1vat dve\u0159e.<\/div>\n
Z my\u0161lenek m\u011b probralo vrznut\u00ed a j\u00e1 nahodila profesion\u00e1ln\u00ed \u00fasm\u011bv, kter\u00fdm jsem v\u00edtala z\u00e1kazn\u00edky. Ten mi ov\u0161em zamrzl na rtech, proto\u017ee si to ke mn\u011b vykra\u010doval Bill. Na o\u010d\u00edch m\u011bl tmav\u00e9 br\u00fdle a vypadal, \u017ee sem ve\u0161el proti vlastn\u00edmu p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed.<\/div>\n
\n

„Ahoj,“ pozdravil a bylo zn\u00e1t, \u017ee p\u00e1tr\u00e1 v pam\u011bti po m\u00e9m jm\u00e9n\u011b.<\/p><\/div>\n

„Abby,“ u\u0161et\u0159ila jsem ho tr\u00e1pen\u00ed.<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b. Abby. Promi\u0148,“ sv\u011bsil ramena a sklopil kaj\u00edcn\u011b hlavu.<\/div>\n
„Co ti nab\u00eddnu?“<\/div>\n
„Nep\u0159i\u0161el jsem sem kv\u016fli kafi,“ m\u00e1vl rukou a zb\u011b\u017en\u011b p\u0159el\u00e9tl pohledem p\u0159es tabuli s chatrnou nab\u00eddkou a zastavil na m\u00e9m vlastn\u00edm hrnku, kde jsem se pokou\u0161ela o latte-art.<\/div>\n
„Co je tohle?“ nakr\u010dil \u010delo.<\/div>\n
„Ehm, to m\u011bla b\u00fdt labu\u0165. Je\u0161t\u011b mi to moc nejde,“ blekotala jsem a pokou\u0161ela se hrnek skr\u00fdt. „Na\u0161la jsem si n\u011bjak\u00e1 videa na youtube, ale zn\u00e1\u0161 to. Vypad\u00e1 to jednodu\u0161e, ale ve skute\u010dnosti je to docela t\u011b\u017ek\u00e9. Zvl\u00e1dla jsem jen srd\u00ed\u010dko.“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 m\u00e1lo hustou p\u011bnu. Zkus ml\u00e9ko v\u00edc nap\u011bnit,“ poradil mi. Teda, ne\u010dekala jsem, \u017ee Bill Kaulitz je odborn\u00edk na n\u011bco takov\u00e9ho.<\/div>\n
„L\u00edbilo se mi, jak to vypad\u00e1, tak jsem to taky zkou\u0161el. Tom mi dokonce zaplatil kurz,“ dodal na vysv\u011btlenou, kdy\u017e vid\u011bl, jak se tv\u00e1\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Uh, aha,“ dostala jsem ze sebe. Na nic inteligentn\u011bj\u0161\u00edho jsem se nevzmohla.<\/div>\n
\n
„Jsem tady kv\u016fli tomu, co se stalo na t\u00e9 party,“ vr\u00e1til se Bill k p\u016fvodn\u00edmu t\u00e9matu a rozhl\u00e9dl se po okol\u00ed. V kav\u00e1rn\u011b sed\u011blo jen opravdu m\u00e1lo lid\u00ed a v\u0161ichni si hled\u011bli sv\u00e9ho, tak\u017ee jsem dost dob\u0159e nech\u00e1pala, k \u010demu v\u0161echna ta obez\u0159etnost.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 ne\u0159\u00edkal jsem nic divn\u00e9ho, \u017ee ne?“ vysoukal ze sebe.<\/div>\n
„Divn\u00e9ho?“ te\u010f byla \u0159ada na mn\u011b, abych nech\u00e1pav\u011b naklonila hlavu na stranu.<\/div>\n
„Jo, prost\u011b\u2026 divn\u00e9ho\u2026 o \u010demkoliv\u2026“ dodal netrp\u011bliv\u011b, jako bych byla \u00fapln\u011b pitom\u00e1, \u017ee ty jeho n\u00e1znaky nech\u00e1pu. No sorry, k\u00e1mo, tohle by nerozlu\u0161til nikdo. Mo\u017en\u00e1 snad jen opravdu dobr\u00fd \u010dten\u00e1\u0159 my\u0161lenek.<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkal jsi nic divn\u00e9ho. V\u011bt\u0161inou to bylo jen takov\u00e9 to opileck\u00e9 bl\u00e1bolen\u00ed, ale nikomu jsem o tom ne\u0159ekla. Sl\u00edbila jsem to i Tomovi.“ Snad ho tahle odpov\u011b\u010f uspokoj\u00ed. Nech\u00e1pu, pro\u010d jsou kluci tak h\u00e1kliv\u00ed na sv\u00e9 soukrom\u00ed. Pokud necht\u011bj\u00ed, aby o nich n\u011bkdo n\u011bco v\u011bd\u011bl, nem\u011bli by se v prv\u00e9 \u0159ad\u011b op\u00edjet mezi lidma.<\/div>\n
„Tomovi, jasn\u011b\u2026“ pok\u00fdval hlavou, ale nevypadal, \u017ee by ho to n\u011bjak extra uklidnilo. Pr\u00e1v\u011b naopak. „A o Tomovi jsem nic ne\u0159\u00edkal?“<\/div>\n
„O Tomovi?“ zopakovala jsem a za\u010dala v\u00e1\u017en\u011b uva\u017eovat o tom, jestli jsem opravdu tak natvrdl\u00e1, \u017ee nedok\u00e1\u017eu pochopit, o co mu jde. „Ne, o Tomovi nic. Mluvil jsi o n\u011bkom, kdo t\u011b tr\u00e1p\u00ed. Pokud jsem to dob\u0159e pochopila, nechce p\u0159iznat, \u017ee je gay, a tak nev\u00ed\u0161, na \u010dem u n\u011bj jsi.“<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e1 jm\u00e9na?“ sko\u010dil mi do toho dychtiv\u011b, tak\u017ee jsem to skoro nestihla do\u0159\u00edct.<\/div>\n
„Ne, \u017e\u00e1dn\u00e1 jm\u00e9na,“ potvrdila jsem a jemu se evidentn\u011b kone\u010dn\u011b ulevilo.<\/p>\n

Tohle teda bylo opravdu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. S k\u00fdm to ten Bill vlastn\u011b t\u00e1hne, \u017ee se tak moc boj\u00ed prozrazen\u00ed? Je to snad n\u011bjak\u00e1 celebrita nebo co? Nebo snad n\u011bkdo, koho zn\u00e1m? U\u017e, u\u017e jsem sb\u00edrala odvahu, \u017ee se na to zept\u00e1m, kdy\u017e m\u011b p\u0159ekvapil svou ot\u00e1zkou.<\/div>\n

„Chce\u0161 s t\u00edm pomoct?“ uk\u00e1zal bradou na mou zmr\u0161enou labu\u0165.<\/div>\n
„Ehm, to bys v\u00e1\u017en\u011b ud\u011blal?“ vykoktala jsem. „Ur\u010dit\u011b m\u00e1\u0161 na pr\u00e1ci lep\u0161\u00ed v\u011bci.“<\/div>\n
„Te\u010f zrovna ani ne,“ pokr\u010dil rameny a u\u017e si za\u010dal sund\u00e1vat ko\u017eenou bundu. Vyhrnul si ruk\u00e1vy a obe\u0161el pult. „Nevyb\u011bhne na n\u011b m\u011b n\u011bjak\u00fd \u0161\u00e9f, \u017ee ne?“<\/div>\n
„Ne,“ usm\u00e1la jsem se na n\u011bj. „Vlastn\u00ed to tu moje kmotra a moment\u00e1ln\u011b tu nen\u00ed.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill a p\u0159idal se ke mn\u011b. Rychle se zorientoval a za\u010dal s v\u00fdkladem. Mus\u00edm se p\u0159iznat, \u017ee z cel\u00e9ho jeho pov\u00edd\u00e1n\u00ed jsem byla schopn\u00e1 pobrat tak \u010dtvrtinu, proto\u017ee jsem na n\u011bj v\u011bt\u0161inu \u010dasu jen z\u00edrala. Byl stejn\u011b n\u00e1dhern\u00fd jako Tom, jen trochu jin\u00fdm zp\u016fsobem. Byl zraniteln\u011bj\u0161\u00ed, to nepochybn\u011b, ale na druhou stranu v sob\u011b m\u011bl takovou zvl\u00e1\u0161tn\u00ed jiskru. Ne jako Tom, flirtuj\u00edc\u00ed. Ale jinou. Z\u00e1hadnou. A kdy\u017e se za\u010dal sm\u00e1t, m\u00e9 srdce tlouklo jako spla\u0161en\u00fd kolib\u0159\u00edk. Je\u0161t\u011b nikdy jsem se nec\u00edtila takhle \u0161\u0165astn\u00e1.<\/div>\n
\n

Na tom bla\u017een\u00e9m obl\u00e1\u010dku jsem se vzn\u00e1\u0161ela cel\u00fd den a nep\u0159estala jsem se usm\u00edvat, ani kdy\u017e jsem za sebou zabouchla domovn\u00ed dve\u0159e.<\/p><\/div>\n

„Smrd\u00ed\u0161 jako hospoda,“ zpra\u017eila m\u011b matka, jen co m\u011b zahl\u00e1dla. No, p\u011bkn\u011b d\u011bkuji.<\/div>\n
„To je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, kdy\u017e se tam nekou\u0159\u00ed a nepod\u00e1v\u00e1 alkohol,“ zamumlala jsem si sp\u00ed\u0161 pro sebe, proto\u017ee mi bylo jasn\u00e9, \u017ee na odpov\u011b\u010f stejn\u011b ne\u010dek\u00e1.<\/div>\n
„J\u00e1 prost\u011b nech\u00e1pu, co to Molly napadlo. Kdybych v\u011bd\u011bla, \u017ee t\u011b donut\u00ed vz\u00edt pr\u00e1ci zrovna u n\u00ed, rezolutn\u011b bych to zam\u00edtla. M\u011bla bys d\u011blat ve sv\u00e9m oboru. L\u00edp by t\u011b to p\u0159ipravilo na n\u00e1vrat do \u0161koly. Takhle to u\u010den\u00ed p\u0159ijde \u00fapln\u011b nazmar. Na co do t\u00e9 \u0161koly v\u016fbec chod\u00ed\u0161, kdy\u017e se tomu v\u016fbec nev\u011bnuje\u0161?“<\/div>\n
Pou\u0161t\u011bla jsem to jedn\u00edm uchem tam a druh\u00fdm ven, jako poka\u017ed\u00e9. Ona se zkr\u00e1tka pot\u0159ebovala vymluvit a j\u00e1 se do toho nehodlala zapl\u00e9st. Zb\u011b\u017en\u011b jsem nakoukla z kuchy\u0148sk\u00e9ho okna, ale nic jsem nevid\u011bla. Kluci pravd\u011bpodobn\u011b nebyli doma, proto\u017ee jsem nikde nezahl\u00e9dla ani jejich auto.<\/div>\n
\n

„Abbigail, m\u011bla jsi tu n\u00e1v\u0161t\u011bvu,“ prohodil otec jakoby mimochodem, kdy\u017e kolem proch\u00e1zel s o\u010dima zabodnut\u00fdma do novin.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1?“ podivila jsem se. Kdo by zrovna m\u011b mohl sh\u00e1n\u011bt? „Koho?“<\/div>\n
M\u016fj drah\u00fd tat\u00ed\u010dek u\u017e o\u010dividn\u011b zapomn\u011bl, \u017ee spolu vedeme konverzaci, a ode\u0161el kuchyn\u00ed a\u017e dozadu na verandu. Posadil se do ratanov\u00e9ho k\u0159esla a v\u011bnoval se jen a pouze denn\u00edmu tisku. Skv\u011bl\u00fd.<\/div>\n
„Tati, jakou n\u00e1v\u0161t\u011bvu?“<\/div>\n
„Hm?“ vzhl\u00e9dl ke mn\u011b a tv\u00e1\u0159il se, jako bych pr\u00e1v\u011b p\u0159ilet\u011bla z jin\u00e9 planety a vid\u00ed m\u011b poprv\u00e9.<\/div>\n
„Jakou n\u00e1v\u0161t\u011bvu?“ p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee v tuhle chv\u00edli jsem u\u017e m\u011bla chu\u0165 ho opravdu pra\u0161tit. M\u011bl jedin\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee m\u011b takhle nenap\u00ednal schv\u00e1ln\u011b. (Jako by to t\u0159eba d\u011blala moje drah\u00e1 zploditelka.) Byl prost\u011b takov\u00fd. V\u011b\u010dn\u011b duchem nep\u0159\u00edtomn\u00fd. Nen\u00ed se co divit. Pokud takov\u00fd nebyl p\u0159ed svatbou, moje matka by ho k tomu jist\u011b brzo dohnala.<\/div>\n
„Ten kluk od soused\u016f,“ hodil hlavou sm\u011brem ke Kaulitz\u016fm.<\/div>\n
Tom? Hledal m\u011b tu Tom? Jist\u011b\u017ee to byl on, proto\u017ee s Billem jsem str\u00e1vila skoro cel\u00e9 odpoledne. Kupodivu jsme nakonec na\u0161li spoustu spole\u010dn\u00fdch t\u00e9mat a nebylo to jenom o p\u0159\u00edprav\u011b k\u00e1vy.<\/div>\n
„\u0158ekl ti, co chce?“ vypt\u00e1vala jsem se rychle, ne\u017e m\u016fj otec op\u011bt opust\u00ed tento sv\u011bt.<\/div>\n
„Jen, \u017ee s tebou mus\u00ed mluvit. Pr\u00fd se tu stav\u00ed pozd\u011bji,“ zamumlal pod fousy. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee te\u010f u\u017e z n\u011bj nedostanu ani \u0165uk.<\/div>\n
\n

Stav\u00ed se pozd\u011bji. Tak\u017ee to znamen\u00e1, \u017ee bych se m\u011bla trochu zkulturnit. J\u00e1 nev\u00edm, t\u0159eba si d\u00e1t aspo\u0148 sprchu, abych nebyla \u00fapln\u011b splaven\u00e1 z pr\u00e1ce a z dusn\u00e9ho po\u010das\u00ed. Jasn\u011b, sprcha mus\u00ed p\u0159ij\u00edt jako prvn\u00ed. V t\u00e9 sekund\u011b, ve kter\u00e9 jsem se rozhodla se um\u00fdt, na m\u011b v\u0161ak moje drah\u00e1 mati\u010dka zavolala, a\u0165 j\u00ed jdu s n\u011b\u010d\u00edm pomoct. To „n\u011bco“ se uk\u00e1zalo jako ten nejv\u011bt\u0161\u00ed k\u00fdbl okurek, jak\u00fd kdo na sv\u011bt\u011b vid\u011bl.<\/p><\/div>\n

„Vezmi si kart\u00e1\u010dek. Pot\u0159ebuju tohle v\u0161echno o\u010distit, ne\u017e to za\u010dnu zava\u0159ovat,“ p\u0159ik\u00e1zala p\u0159\u00edk\u0159e, ani\u017e by na m\u011b pohl\u00e9dla.<\/div>\n
„Ty bude\u0161 zava\u0159ovat?“ dostala jsem ze sebe a hlas mi vylet\u011bl do v\u00fd\u0161ek. Pane bo\u017ee, co n\u00e1s je\u0161t\u011b \u010dek\u00e1? Kdy\u017e se pokou\u0161ela uva\u0159it n\u011bco jednor\u00e1zov\u00e9ho, co se mohlo okam\u017eit\u011b vyhodit, to se je\u0161t\u011b dalo, ale jak se u v\u0161ech \u010dert\u016f budeme zbavovat takov\u00e9ho mno\u017estv\u00ed zava\u0159en\u00fdch okurek? A to ani nemluv\u00edm o tom, \u017ee na tohle jsem pr\u00e1v\u011b te\u010f nem\u011bla \u010das. Co kdy\u017e Tom p\u0159ijde pr\u00e1v\u011b te\u010f? Nebo t\u0159eba kdy\u017e budu v polovin\u011b toho lavoru? Jak \u0161patn\u011b budu vypadat? Do o\u010d\u00ed se mi draly slzy vzteku, ale nedalo se nic d\u011blat. Polkla jsem knedl\u00edk zlosti v krku a popadla ze d\u0159ezu kart\u00e1\u010dek. Na moment jsem strnula, proto\u017ee u Kaulitz\u016f se n\u011bco d\u011blo. Bill chodil po kuchyni a rozhazoval p\u0159i tom rukama. Vypadalo to, jako \u017ee se s n\u011bk\u00fdm h\u00e1d\u00e1. Ale kdo to mohl b\u00fdt? \u017de by Tom? Nebo ten jeho z\u00e1hadn\u00fd p\u0159\u00edtel? Bill\u016fv obli\u010dej vypadal tak rozd\u00edln\u011b. Jen p\u0159ed hodinou se sm\u00e1l, a te\u010f se zd\u00e1lo, \u017ee brzo za\u010dne bre\u010det. Tak r\u00e1da bych tam vb\u011bhla a objala ho, jen\u017ee to se tak \u00fapln\u011b nehodilo, \u017ee? Zas a\u017e takov\u00ed kamar\u00e1di nejsme.<\/div>\n
„Abbigail!“ zak\u0159i\u010dela moje matka znovu a j\u00e1 v\u011bd\u011bla, \u017ee p\u0159edstaven\u00ed je u konce. Hur\u00e1 na okurky.<\/div>\n
\n

Prvn\u00ed p\u016flhodinu se moje poty\u010dka s okurkami podobala sp\u00ed\u0161 boji. D\u0159ela jsem je kart\u00e1\u010dkem tak siln\u011b, \u017ee mi za nehty z\u016fst\u00e1valy kousky slupek. Kdy\u017e jsem dostala p\u0159\u00edsn\u00e9 varov\u00e1n\u00ed, a\u0165 se uklidn\u00edm, za\u010dala jsem s holkami zach\u00e1zet opatrn\u011bji. Konec konc\u016f, ony za to nemohly. Z\u00e1da m\u011b za\u010d\u00ednala bolet z toho, jak jsem sed\u011bla v p\u0159edklonu, ale i to jsem za chvilku ani nec\u00edtila. Nakonec jsem se dostala do rytmu a nevn\u00edmala nic okolo. Nadarmo se ne\u0159\u00edk\u00e1, \u017ee pr\u00e1ce je nejlep\u0161\u00ed psychoterapeut. Z m\u00e9ho zahloub\u00e1n\u00ed m\u011b vytrhl a\u017e zvonek u hlavn\u00edch dve\u0159\u00ed.<\/p><\/div>\n

V\u011bd\u011bla jsem to. Prost\u011b jsem to v\u011bd\u011bla, \u017ee p\u0159ijde, zrovna kdy\u017e vypad\u00e1m jako houmelesa\u010dka. Co jsem komu ud\u011blala, \u017ee m\u011b karma takhle trest\u00e1?<\/div>\n
\n

„Dobr\u00fd dne, Marto. Je Abbigail doma?“<\/p><\/div>\n

Cht\u011bla jsem um\u0159\u00edt. Na m\u00edst\u011b se propadnout do zem\u011b. St\u00e1t se okurkou. Cokoliv, abych mu nemusela \u010delit cel\u00e1 zpocen\u00e1 a u\u0159\u00edcen\u00e1.<\/div>\n
„ABBIGAIL!“ za\u0159vala moje matka hlasit\u011bji, ne\u017e bylo nezbytn\u011b nutn\u00e9. Ut\u0159ela jsem si zpocen\u00e9 \u010delo, zahodila kart\u00e1\u010dek do k\u00fdble s vodou a vydala se vst\u0159\u00edc sv\u00e9mu osudu. „Hled\u00e1 t\u011b tu Tom,“ ozn\u00e1mila mi matka s rozz\u00e1\u0159en\u00fdma o\u010dima, jako bych snad byla slep\u00e1 a nevid\u011bla ho, jak stoj\u00ed na na\u0161\u00ed p\u0159edn\u00ed verand\u011b. Bo\u017ee, a vypadal tak kr\u00e1sn\u011b. Vlasy m\u011bl sta\u017een\u00e9 do voln\u00e9ho cul\u00edku a t\u00edlko mu odhalovalo vypracovan\u00fd hrudn\u00edk. C\u00edtila jsem slabost v nohou. Do\u0161la jsem a\u017e ke dve\u0159\u00edm a \u0161pitla tich\u00e9 „ahoj“. Tom pohl\u00e9dl na mou matku a zlehka si odka\u0161lal. Dal j\u00ed tak jasn\u011b najevo, \u017ee rozhodn\u011b nechce, aby tam s n\u00e1mi z\u016fstala a poslouchala, co si budeme pov\u00eddat. P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee v\u00fdraz na jej\u00edm obli\u010deji mi okam\u017eit\u011b pozvedl n\u00e1ladu. \u00dapln\u011b jsem vid\u011bla, jak v sob\u011b sv\u00e1d\u00ed vnit\u0159n\u00ed boj. Nakonec se p\u0159ece jen rozhodla, \u017ee si p\u0159ed Tomem zachov\u00e1 tv\u00e1\u0159, a ode\u0161la pry\u010d. Pro jistotu jsem vy\u0161la ven na verandu a zav\u0159ela za sebou dve\u0159e. Byla schopn\u00e1 st\u00e1t za rohem a poslouchat.<\/div>\n
\n

„Jak se m\u00e1\u0161?“ usm\u00e1l se na m\u011b Tom tak, \u017ee se mi d\u011blalo mdlo.<\/p><\/div>\n

„Fajn,“ broukla jsem. V tom denn\u00edm sv\u011btle vypadal naprosto k se\u017er\u00e1n\u00ed. I kdy\u017e on by vypadal dokonale jakkoliv.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 na \u010dele \u0161mouhu od bl\u00e1ta,“ \u0159ekl se shov\u00edvav\u00fdm v\u00fdrazem. Asi jako kdy\u017e ud\u011bl\u00e1 d\u00edt\u011b n\u011bco tot\u00e1ln\u011b blb\u011b, ale je tak roztomil\u00e9, \u017ee se nad t\u00edm jen pousm\u011bjete.<\/div>\n
„Oh, okurky,“ vyhrkla jsem hloup\u011b a s\u00e1hla si na \u010delo, \u010d\u00edm\u017e jsem si jistojist\u011b p\u0159idala na sv\u00e9 \u0161pinav\u00e9 \u010delo dal\u0161\u00ed n\u00e1nos bahna.<\/div>\n
„Uka\u017e,“ ud\u011blal krok ke mn\u011b a mn\u011b se zastavilo srdce. N\u011bkolika tahy palcem mi z \u010dela sundal n\u00e1nos \u0161p\u00edny, jen\u017ee j\u00e1 to sotva vn\u00edmala. Do nosu m\u011b uhodila jeho kol\u00ednsk\u00e1 a tot\u00e1ln\u011b mi zamotala hlavu. Srdce jsem c\u00edtila tepat a\u017e v krku. Jen d\u00edky posledn\u00edmu zbytku sebeovl\u00e1d\u00e1n\u00ed jsem se p\u0159inutila odt\u00e1hnout, proto\u017ee jinak bych se k n\u011bmu p\u0159im\u00e1\u010dkla cel\u00fdm t\u011blem a m\u011bla bych n\u011bkde, kdo si co mysl\u00ed. „P\u0159i\u0161el jsem ti je\u0161t\u011b jednou pod\u011bkovat, jak ses postarala o Billa,“ nadhodil a na\u0161t\u011bst\u00ed si v\u016fbec nev\u0161iml, jak jsem z n\u011bj hotov\u00e1.<\/div>\n
„Nen\u00ed v\u016fbec za\u010d,“ vydechla jsem a sb\u00edrala zbytky sv\u00e9ho v\u011bdom\u00ed.<\/div>\n
„Ale je. Moc \u010dasto se nest\u00e1v\u00e1, \u017ee Bill takhle odpadne, a jsem r\u00e1d, \u017ee tam nez\u016fstal le\u017eet bez pomoci.“<\/div>\n
\n

V tu chv\u00edli jsem m\u011bla chu\u0165 se zeptat, co to bylo p\u0159ed chvilkou za h\u00e1dku, a jestli je Bill v po\u0159\u00e1dku. Jen\u017ee to bych p\u0159iznala sv\u00e9 \u0161m\u00edr\u00e1ctv\u00ed, tak\u017ee jsem to spolkla a jen se usm\u00e1la.<\/p><\/div>\n

„Ne\u0159\u00edkal n\u011bco\u2026 n\u011bco divn\u00e9ho?“ zeptal se m\u011b a kdov\u00edpro\u010d se zatv\u00e1\u0159il obez\u0159etn\u011b.<\/div>\n
„Jen sam\u00e9 bl\u00e1boly. Ale v\u00ed\u0161, \u017ee se m\u011b na to sam\u00e9 ptal p\u0159ed p\u00e1r hodinama?“<\/div>\n
„Ehm, v\u00e1\u017en\u011b?“ zachechtal se nerv\u00f3zn\u011b a rukou si projel vlasy. Rozhl\u00e9dl se po okol\u00ed, jako by kontroloval, jestli n\u00e1s n\u011bkdo neposlouch\u00e1, a pak vyhrknul. „Ne\u0161la bys se mnou n\u011bkdy n\u011bkam?“<\/div>\n
Mysl\u00edm, \u017ee se mi na chvilku zastavil sv\u011bt. V jedin\u00e9 vte\u0159in\u011b jsem zvl\u00e1dla vydechnout, n\u011bkolikr\u00e1t zamrkat a pak se zhluboka nadechnout, abych nahnala do hlavy n\u011bjak\u00fd kysl\u00edk. P\u0159ipadalo mi, \u017ee omdl\u00edt pr\u00e1v\u011b te\u010f nen\u00ed \u00fapln\u011b nejlep\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Jako na rande?“ zeptala jsem se hloup\u011b a jen zadoufala, \u017ee se netv\u00e1\u0159\u00edm jako \u00fapln\u00fd kret\u00e9n, kdy\u017e u\u017e se tak chov\u00e1m.<\/div>\n
Tom se v\u0161ak rozesm\u00e1l sladk\u00fdm sm\u00edchem a p\u0159ik\u00fdvl. „Ano, Ab<\/a>bs, jako na rande.“ Ne\u010dekal na mou odpov\u011b\u010f a seb\u011bhl po schodech dol\u016f. „Tak z\u00edtra, a to bl\u00e1to nech tentokr\u00e1t doma.“ Ne\u017e jsem se sta\u010dila d\u00e1t do kupy, u\u017e byl pry\u010d. Op\u0159ela jsem se zadkem o domovn\u00ed dve\u0159e a je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d tak \u00fapln\u011b nev\u011b\u0159ila tomu, co se stalo.<\/div>\n
\n

V tu chv\u00edli se mi zhoupnul sv\u011bt a j\u00e1 dopadla z\u00e1dy na tvrdou dla\u017ebu v chodb\u011b.<\/p><\/div>\n

„Au,“ vydechla jsem jako ve sn\u00e1ch.<\/div>\n
„Co se stalo? Co cht\u011bl?“ sondovala matka a o \u017eivot sv\u00e9ho jedin\u00e9ho d\u00edt\u011bte se ani za m\u00e1k nestarala. \u010cert vezmi ot\u0159es mozku, d\u016fle\u017eit\u00e9 jsou informace.<\/div>\n
„Pozval m\u011b na rande,“ zamumlala jsem a pak v duchu zak\u0159i\u010dela z pln\u00fdch plic. POZVAL M\u011a NA RANDE!!<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Moje prvn\u00ed sm\u011bna v kav\u00e1rn\u011b plynule nav\u00e1zala na druhou, a ne\u017e jsem se nad\u00e1la, str\u00e1vila jsem tam cel\u00fd t\u00fdden. Tak rychle jsem si na v\u0161echno zvykla, \u017ee mi za chvilku p\u0159i\u0161lo, jako bych tam d\u011blala odjak\u017eiva. Z\u00e1kazn\u00edk\u016f nebylo moc, ale<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[712],"tags":[],"class_list":["post-210","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-and-love-is-not-a-choice"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/210","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=210"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/210\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=210"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=210"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=210"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}