{"id":2118,"date":"2016-04-15T16:00:00","date_gmt":"2016-04-15T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2109"},"modified":"2016-04-15T16:00:00","modified_gmt":"2016-04-15T15:00:00","slug":"estranged-4-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/04\/15\/estranged-4-konec\/","title":{"rendered":"Estranged 4. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„<\/em><\/strong>Co s n\u00e1mi bude d\u00e1l, zlato? \u0158ekl bych, \u017ee budeme muset vy\u010dkat a uvid\u00edme.“<\/em><\/strong><\/div>\n
\n

Je\u0161t\u011b naposledy zam\u00e1v\u00e1m na rozlou\u010denou a p\u0159es rty se mi mihne \u00fasm\u011bv, kdy\u017e mi Mae-Mae pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 po\u0161le vzdu\u0161n\u00fd polibek. Je sladk\u00e1. Vlastn\u011b jsem r\u00e1d, \u017ee jsem si to rozmyslel a sraz se sestrou a nete\u0159\u00ed nezru\u0161il, a\u010d jsem to dlouho zva\u017eoval. D\u00edk mal\u00e9 jsem aspo\u0148 p\u0159i\u0161el na jin\u00e9 my\u0161lenky, i kdy\u017e to bylo jen na jedin\u00e9 odpoledne. D\u016fvodem, pro\u010d jsem nikam necht\u011bl j\u00edt, bylo to, \u017ee mi bylo jasn\u00e9, \u017ee se Talina bude pt\u00e1t na Billa. P\u0159irozen\u011b jsem se tomu nevyhnul, bylo to nemo\u017en\u00e9. Sestra si ho obl\u00edbila a domn\u00edv\u00e1m se, \u017ee i on k n\u00ed chov\u00e1 nemal\u00e9 sympatie. Zaj\u00edmalo ji, jak se m\u00e1 a jak to mezi sebou vlastn\u011b m\u00e1me. Na ot\u00e1zku, jak se Billovi da\u0159\u00ed, jsem odpov\u011bd\u011bt nemohl, jeliko\u017e to s\u00e1m nev\u00edm. Netu\u0161\u00edm, zda mu n\u011bco sch\u00e1z\u00ed \u010di nikoli, proto\u017ee se mnou nemluv\u00ed. Co se druh\u00e9 \u010d\u00e1sti ot\u00e1zky t\u00fd\u010de, tak jsem mohl \u0159\u00edct jedin\u011b pravdu. \u017de je to v\u0161echno na ko\u010dku, proto\u017ee jsem to pod\u011blal. Jak b\u00fdv\u00e1 jej\u00edm dobr\u00fdm zvykem, sna\u017eila se m\u011b ut\u011b\u0161it, ale moc se j\u00ed to nepovedlo. Naopak, bylo mi je\u0161t\u011b mizern\u011bji a znovu jsem si uv\u011bdomil, jak moc se mi st\u00fdsk\u00e1.<\/p><\/div>\n

\n

Talina m\u011b nejprve konej\u0161ila, \u017ee se to urovn\u00e1. Jen\u017ee tomu pomalu p\u0159est\u00e1v\u00e1m v\u011b\u0159it. P\u0159ijde mi \u010d\u00edm d\u00e1l t\u011b\u017e\u0161\u00ed nal\u00e9zt znovu toho druh\u00e9ho, kdy\u017e jsme se sob\u011b takhle vzd\u00e1lili. P\u0159evl\u00e1d\u00e1 ve mn\u011b pocit, \u017ee je p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b n\u011bco zachra\u0148ovat. A\u010dkoli by se sp\u00ed\u0161 hodilo zva\u017eovat, jestli v\u016fbec existuje je\u0161t\u011b n\u011bco,<\/em> co by se dalo zachr\u00e1nit.<\/div>\n

Jej\u00ed druh\u00fd pokus o \u00fat\u011bchu ztroskotal je\u0161t\u011b rychleji ne\u017e ten prvn\u00ed. Sotva vyslovila v\u011btu, \u017ee \u010dasem potk\u00e1m n\u011bkoho jin\u00e9ho, rozp\u00e1lilo m\u011b to dob\u011bla. Okam\u017eit\u011b jsem j\u00ed odv\u011btil, \u017ee nikoho jin\u00e9ho ne\u017e Billa nechci. To rad\u0161i z\u016fstanu do konce \u017eivota s\u00e1m. Sice mi na to odpov\u011bd\u011bla, \u017ee to \u0159\u00edk\u00e1m te\u010f, ale st\u00e1l jsem si neoblomn\u011b za sv\u00fdm. Nikdy nebudu schopen otev\u0159\u00edt se n\u011bkomu tak jako jemu. Nikdo ve mn\u011b nedovede probudit takovou l\u00e1sku jako on. A co je hor\u0161\u00ed, jsem si jist\u00fd, \u017ee m\u011b \u017e\u00e1dn\u00fd \u010dlov\u011bk nebude milovat tolik, jako m\u011b miloval Bill. P\u0159es v\u0161echny moje chyby, a \u017ee jich nen\u00ed zrovna m\u00e1lo, m\u011b zbo\u017e\u0148oval. Jeho l\u00e1ska byla \u010dist\u00e1 a nezi\u0161tn\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Nikdy jsem tohle necht\u011bl. Nikdy jsem necht\u011bl, abychom dopadli takhle. P\u0159esto\u017ee mi n\u011bkolikr\u00e1t blesklo hlavou, \u017ee si vlastn\u011b Billa nezaslou\u017e\u00edm, nikdy m\u011b nenapadlo, \u017ee nastane \u010das, kdy budu muset \u010delit realit\u011b v\u0161edn\u00edch dn\u016f s\u00e1m. Bez n\u011bho. Nechci b\u00fdt s\u00e1m, zatracen\u011b. Co by se stalo, kdybych mu \u0159ekl, \u017ee jsem se zm\u011bnil? Cht\u011bl by m\u011b je\u0161t\u011b? A co kdybych mu \u0159ekl, \u017ee ho tak jako tak po\u0159\u00e1d miluji, mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e d\u0159\u00edve? Zm\u011bnil by pak n\u00e1zor, odpustil by mi a vr\u00e1til by se? Tyhle ot\u00e1zky si kladu \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji a pomalu z nich za\u010d\u00edn\u00e1m p\u0159ich\u00e1zet o posledn\u00ed zbytky rozumu.<\/div>\n
Pot\u0159ebuji ho. Pot\u0159ebuji ho v\u00edc ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Pot\u0159ebuji ho, abych byl \u0161\u0165astn\u00fd a c\u00edtil se \u00fapln\u00fd. Takhle m\u00e1m pocit, \u017ee m\u011b p\u016fl chyb\u00ed. Tou chyb\u011bj\u00edc\u00ed \u010d\u00e1st\u00ed je Bill. Na ka\u017ed\u00e9m z n\u00e1s je n\u011bco dobr\u00e9ho, na mn\u011b to byl Bill.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se od Klause dozv\u011bd\u011bl, \u017ee dal v pr\u00e1ci v\u00fdpov\u011b\u010f, nemohl jsem se z toho sd\u011blen\u00ed dlouho vzpamatovat. Vlastn\u011b to rozd\u00fdch\u00e1v\u00e1m dote\u010f. Nev\u011b\u0159il jsem tomu, \u017ee by ode\u0161el. \u017de by kv\u016fli mn\u011b opustil pr\u00e1ci, kterou m\u011bl tolik r\u00e1d. Pokud mu tolik vadilo pracovat se mnou, m\u011bl to \u0159\u00edct. \u0160el bych j\u00e1. Jeho odchodem ze zam\u011bstn\u00e1n\u00ed pomalu pohas\u00ednaj\u00ed posledn\u00ed zbytky nad\u011bje. Pokud se mi s n\u00edm nepoda\u0159\u00ed spojit jinak, pravd\u011bpodobn\u011b ho v\u00edckr\u00e1t nespat\u0159\u00edm a nebudu m\u00edt mo\u017enost zabojovat o n\u011bj.<\/div>\n
<\/p>\n

„<\/em>Tome, ty jsi fakt prase.“ Bill do m\u011b str\u010d\u00ed. Tak tak \u017ee na sebe nep\u0159evrhnu tal\u00ed\u0159 s pizzou, kterou jsem si akor\u00e1t p\u0159inesl a chyst\u00e1m se ji spo\u0159\u00e1dat. Ten orchestr, co vyd\u00e1val m\u016fj \u017ealudek, se fakt nedal poslouchat. A to jsem naposledy jedl p\u0159ed hodinou. Doma mi odmala \u0159\u00edkali, \u017ee jsem jako kyselina, proto\u017ee v\u0161echno se\u017eeru. No, m\u011bli pravdu.<\/em><\/div>\n

„<\/em>Pro\u010d jako?“ Nech\u00e1pu, \u010d\u00edm jsem si to p\u0159irovn\u00e1n\u00ed vyslou\u017eil. Zakousnu se do troj\u00faheln\u00edku, pe\u010dliv\u011b sousto p\u0159e\u017evykuji a zad\u00edv\u00e1m se na obrazovku, abych zjistil, kolik jsem toho pro\u0161vihl.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Vid\u011bl jsi to?“ Vyjeknu se skoro plnou pusou a oto\u010d\u00edm se na Billa, kter\u00fd si akor\u00e1t str\u010dil pol\u0161t\u00e1\u0159 p\u0159ed obli\u010dej. Pobaven\u011b zavrt\u00edm hlavou a ukousnu si dal\u0161\u00ed kus pizzy. Posera jeden. Hlavn\u011b \u017ee si ten film s\u00e1m vybral. H\u00e1d\u00e1m, \u017ee v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch minut\u00e1ch bude bu\u010f bo\u0159it tv\u00e1\u0159 do pol\u0161t\u00e1\u0159e, nebo m\u011b bude provokovat. Zkr\u00e1tka bude d\u011blat v\u0161echno mo\u017en\u00e9 krom\u011b sledov\u00e1n\u00ed d\u011bje.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Ne,“ zamuml\u00e1 a jedn\u00edm o\u010dkem se odv\u00e1\u017e\u00ed pod\u00edvat p\u0159ed sebe. Kdy\u017e zjist\u00ed, \u017ee se nikde nepovaluj\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 \u010d\u00e1sti t\u011bla nebo h\u016f\u0159 vnit\u0159nosti, setrv\u00e1 jeho pohled na televizoru.<\/em><\/div>\n
„<\/em>D\u00e1\u0161 si?“ P\u0159istr\u010d\u00edm mu pod nos tal\u00ed\u0159 s pizzou. P\u0159edem v\u00edm, jak bude reagovat, ale neodolal jsem. Nemohl jsem si pomoct.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Jak u toho m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edst?!“ Odstr\u010d\u00ed mou ruku a zatv\u00e1\u0159\u00ed se naprosto znechucen\u011b.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Je to jen film.“ Nam\u00edtnu a nacpu si do pusy zbytek italsk\u00e9 speciality, \u010deho\u017e v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch vte\u0159in\u00e1ch lituji, nebo\u0165 v\u00fdraz jeho obli\u010deje m\u011b nut\u00ed do sm\u00edchu. Vypad\u00e1, \u017ee bude ka\u017edou chv\u00edli zvracet.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„<\/em>Tome!“ Vyjekne, kdy\u017e si ho k sob\u011b p\u0159it\u00e1hnu a vlep\u00edm mu pusu na tv\u00e1\u0159.<\/em><\/div>\n

„<\/em>Boj\u00ed\u0161 se, vi\u010f?“ Dob\u00edr\u00e1m si ho. Hned za\u010dne zb\u011bsile vrt\u011bt hlavou a p\u0159esv\u011bd\u010dovat m\u011b, \u017ee nem\u00e1 strach ani tro\u0161ku, proto\u017ee je to pouze vymy\u0161len\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, jak jsem s\u00e1m \u0159ekl.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Hm, tak \u00fapln\u011b jsem to ale ne\u0159ekl. \u0158\u00edkal jsem, \u017ee je to film, ale ne, \u017ee je smy\u0161len\u00fd. Je to podle pravdiv\u00e9 ud\u00e1losti.“ Prozrad\u00edm mu zast\u0159en\u00fdm hlasem a pokou\u0161\u00edm se zuby nehty si zachovat v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159. Bill velice pomalu za\u010dne ot\u00e1\u010det hlavou m\u00fdm sm\u011brem, vystra\u0161en\u011b na m\u011b kul\u00ed o\u010di, a a\u010dkoli pohybuje \u00fasty, nevyjde z nich ani hl\u00e1ska.<\/em> „<\/em>D\u011bl\u00e1m si srandu.“ Drcnu hlavou do jeho ramene a zasm\u011bji se. Nech\u00e1pu jak to, \u017ee mi na to v\u017edycky sko\u010d\u00ed. Zkou\u0161el jsem na n\u011bho n\u011bco podobn\u00e9ho n\u011bkolikr\u00e1t a poka\u017ed\u00e9 mi uv\u011b\u0159il.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Ty zmetku,“ ude\u0159\u00ed m\u011b p\u011bst\u00ed do hrudi a na\u0161tvan\u011b na\u0161pul\u00ed rty. T\u00edm si moc nepomohl, proto\u017ee p\u0159i pohledu na n\u011bj se odbour\u00e1m \u00fapln\u011b. Vyslou\u017e\u00edm si dal\u0161\u00ed r\u00e1nu, po n\u00ed\u017e se Bill ura\u017een\u011b p\u0159esune zp\u011bt na svoje m\u00edsto.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Ale no tak, Billi.“ P\u0159isunu se k n\u011bmu a obejmu ho. Sice se pokus\u00ed moji ruku set\u0159\u00e1st, ale nepovede se mu to.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Byla to legrace,“ za\u010dnu a spo\u010dinu hlavou na jeho rameni. Pr\u00e1v\u011b toti\u017e p\u0159ich\u00e1z\u00ed moje nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1st cel\u00e9 t\u00e9hle komedie – udob\u0159ov\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Ha ha ha.“ Prskne a vsad\u00edm se, \u017ee se u toho p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b ksichtil a obr\u00e1til o\u010di v sloup.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Billi, nezlob se na Tomiho.“ Za\u0161kemr\u00e1m a p\u0159itul\u00edm se v\u00edc k jeho t\u011blu\u2026<\/em><\/div>\n
\n

„Co se d\u011bje?“ Lilly si m\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e podez\u0159\u00edvav\u011b prohl\u00e9dne a d\u00e1 si ruku v bok.<\/p><\/div>\n

„Nic. Co by?“ Pokr\u010d\u00edm rameny a vr\u00e1t\u00edm se k ut\u00edr\u00e1n\u00ed n\u00e1dob\u00ed. S\u00e1hnu po tal\u00ed\u0159ku a pohledem p\u0159el\u00e9tnu kav\u00e1rnu. D\u00e1vno jsem si v\u0161iml, \u017ee nejv\u00edce lid\u00ed k n\u00e1m chod\u00edv\u00e1 dopoledne mezi des\u00e1tou a jeden\u00e1ctou a pak v pozdn\u00edch odpoledn\u00edch hodin\u00e1ch. Dneska je obzvl\u00e1\u0161\u0165 plno, v\u0161echna m\u00edsta jsou v podstat\u011b obsazena. Docela by se n\u00e1m hodil je\u0161t\u011b jeden p\u00e1r rukou nav\u00edc.<\/div>\n
„Usm\u00edval ses,“ podotkne. Nejsp\u00ed\u0161 by ji zaj\u00edmalo, co bylo p\u0159\u00ed\u010dinnou m\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. M\u00e1m ji sice r\u00e1d, ale zpov\u00eddat se j\u00ed nebudu. Nestoj\u00edm o l\u00edtost nebo soucit a nechci se o Billovi bavit. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Je mi do breku, proto\u017ee mi chyb\u00ed \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc, a p\u0159esto jsem st\u00e1le schopen se usm\u00edvat. Sice to nen\u00ed n\u011bjak \u010dasto, ale sem tam se p\u0159i \u00fasm\u011bvu p\u0159istihnu. To kdy\u017e se mi v pam\u011bti vyno\u0159\u00ed vzpom\u00ednka podobn\u00e1 t\u00e9to.<\/div>\n
„\u0158ekl bych, \u017ee ty dv\u011b cht\u011bj\u00ed platit.“ Upozorn\u00edm ji na dvojici n\u00e1ctilet\u00fdch sle\u010den, kter\u00e9 maj\u00ed dopito a del\u0161\u00ed dobu n\u00e1s hypnotizuj\u00ed pohledem. Lilly se ohl\u00e9dne jejich sm\u011brem a k\u00fdvne. Zni\u010dehonic se ale zastav\u00ed.<\/div>\n
„Ty Tome,“ oslov\u00ed m\u011b. Pohybem hlavy j\u00ed d\u00e1m najevo, \u017ee naslouch\u00e1m. A\u010d b\u00fdv\u00e1m hovorn\u00fd n\u011bkdy a\u017e p\u0159\u00edli\u0161, posledn\u00ed t\u00fddny se v komunikaci s okol\u00edm omezuji na pouh\u00e1 gesta a mluv\u00edm jen z\u0159\u00eddka.<\/div>\n
„Vadilo by ti, kdybych dneska ode\u0161la d\u0159\u00edv? M\u00e1m n\u011bco domluven\u00e9ho a\u2026“<\/div>\n
„Klidn\u011b b\u011b\u017e. Zvl\u00e1dnu to.“ Ubezpe\u010d\u00edm ji, \u017ee se obejdu i bez jej\u00ed pomoci. Nebude to poprv\u00e9, co tu po zav\u00edra\u010dce z\u016fstanu s\u00e1m. Lilly m\u011b pohlad\u00ed po pa\u017ei, co\u017e beru jako v\u00fdraz d\u00edk\u016f. Nem\u00e1 v\u016fbec za\u010d.<\/div>\n
<\/p>\n

‚It’s a new world, it’s a new start. It’s a life with the beating of young hearts\u2026‘<\/em><\/div>\n

\n

„It’s a new day, it’s a new plan. I’ve been waiting for you\u2026 Here I am.“ Zanotuji si spole\u010dn\u011b se sv\u00fdm obl\u00edbencem a nat\u00e1hnu se po dal\u0161\u00ed n\u00e1dob\u011b, abych do n\u00ed dosypal k\u00e1vu. Lilly ode\u0161la p\u0159ed skoro p\u016flhodinou nebo sp\u00ed\u0161 odsud vyst\u0159elila jako kulov\u00fd blesk. Kdyby tu byla, rozhodn\u011b bych si neprozp\u011bvoval. Za tak nadan\u00e9ho se nepova\u017euji. Co jsem pochopil, tak m\u00e1 nejsp\u00ed\u0161 rande nebo jinou d\u016fle\u017eitou sch\u016fzku. Na tom ostatn\u011b nesejde. Jej\u00ed prosba mi vlastn\u011b p\u0159i\u0161la vhod, od jist\u00e9 doby d\u00e1v\u00e1m p\u0159ednost samot\u011b. Nestoj\u00edm o spole\u010dnost nikoho krom jedn\u00e9 osoby. A stejn\u011b nikam neposp\u00edch\u00e1m. Doma m\u011b nikdo ne\u010dek\u00e1, tak\u017ee m\u00e1m \u010dasu dost a m\u016f\u017eu tu tak v\u0161echno v klidu dod\u011blat.<\/p><\/div>\n

\n

„U\u017e m\u00e1me zav\u0159eno,“ prohod\u00edm p\u0159es rameno, kdy\u017e usly\u0161\u00edm cinknout zvonek nade dve\u0159mi. Ta Lilly snad opravdu bude zamilovan\u00e1, jinak si to nedovedu vysv\u011btlit. N\u011bkolikr\u00e1t jsem j\u00ed zd\u016fraznil, aby zamkla dve\u0159e, ne\u017e se p\u016fjde p\u0159evl\u00e9kat. Odk\u00fdvala mi to. Dokonce se i m\u00e1lem urazila, \u017ee s n\u00ed mluv\u00edm jako s naprost\u00fdm blbcem. Ohradila se, \u017ee j\u00ed to sta\u010d\u00ed \u0159\u00edct jednou a ve fin\u00e1le stejn\u011b zapomn\u011bla. Jeliko\u017e nesly\u0161\u00edm zvonek podruh\u00e9, co\u017e by vypov\u00eddalo o tom, \u017ee nezvan\u00fd host opustil lok\u00e1l, oto\u010d\u00edm se a v tu r\u00e1nu m\u011b m\u00e1lem ran\u00ed mrtvice. P\u0159\u00edmo u baru toti\u017e stoj\u00ed ten, jeho\u017e bych tu \u010dekal jako posledn\u00edho.<\/p><\/div>\n

\n

„Ahoj,“ pozdrav\u00ed m\u011b polohlasem Bill. M\u011b snad \u0161\u00e1l\u00ed zrak, nebo jsem se do\u010dista zbl\u00e1znil z toho, jak na n\u011bho mysl\u00edm, kudy chod\u00edm. Zamrk\u00e1m, abych se ujistil, \u017ee to nen\u00ed v\u00fdplod moj\u00ed chor\u00e9 mysli, ale \u017ee p\u0159ede mnou skute\u010dn\u011b stoj\u00ed. \u017div\u00fd a z masa a kost\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Bille,“ oslov\u00edm ho a postav\u00edm nap\u016fl pr\u00e1zdnou n\u00e1dobu na pracovn\u00ed desku. Odlo\u017e\u00edm i lopatku, kterou jsem nab\u00edral zrnka k\u00e1vy, a jsem nucen se op\u0159\u00edt o hranu za sebou. Pot\u0159ebuji toti\u017e nutn\u011b n\u011bjakou oporu. „Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem.“ Odpov\u00ed mi a po chvilce dod\u00e1: „Za tebou.“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“ C\u00edt\u00edm se jak nejv\u011bt\u0161\u00ed pitomec pod sluncem. Mnohokr\u00e1t jsem si p\u0159ipravoval, co bych mu \u0159ekl. V\u011btu od v\u011bty jsem m\u011bl v\u0161eci\u010dko nacvi\u010den\u00e9. Jsem si v\u011bdom toho, \u017ee bych m\u011bl nebo sp\u00ed\u0161 mus\u00edm n\u011bco \u0159\u00edct. Ml\u010den\u00ed toti\u017e na\u0161\u00ed situaci moc neprosp\u011bje, sp\u00ed\u0161 naopak. P\u0159esto toho nejsem schopen. Stoj\u00edm tu jako tvrd\u00e9 y, vyjeven\u011b na n\u011bj kouk\u00e1m a kokt\u00e1m.<\/div>\n
„M\u011bl bys tu v\u00fdpov\u011b\u010f st\u00e1hnout.“ Vyhrknu zni\u010dehonic. Sice to nen\u00ed \u00fapln\u011b to, co jsem cht\u011bl \u0159\u00edct, ale je to lep\u0161\u00ed ne\u017e nic. Bill pouze odm\u00edtav\u011b zavrt\u00ed hlavou, \u010d\u00edm\u017e mi nazna\u010duje, \u017ee rozhodn\u011b nem\u00e1 v \u00famyslu na sv\u00e9 v\u00fdpov\u011bdi cokoli m\u011bnit. Je pevn\u011b rozhodnut\u00fd.<\/div>\n
„Billi, m\u00e1\u0161 to tu r\u00e1d, a pokud ti to tolik vad\u00ed, p\u016fjdu j\u00e1.“ Pokra\u010duji d\u00e1l. Ubezpe\u010d\u00edm ho, \u017ee nemus\u00ed m\u00edt obavy, proto\u017ee jsem si v\u017edycky pr\u00e1ci na\u0161el a zvl\u00e1dl bych to znovu.<\/div>\n
\n

„Ale j\u00e1 neodch\u00e1z\u00edm kv\u016fli tob\u011b.“ Bill p\u0159eru\u0161\u00ed p\u0159\u00edval m\u00fdch slov a zlehka zvedne koutky rt\u016f. Doba, je\u017e uplynula od chv\u00edle, kdy jsem naposledy sm\u011bl spat\u0159it jeho \u00fasm\u011bv, by se dala zv\u00e1t v\u011b\u010dnost\u00ed. Byl sice nepatrn\u00fd, p\u0159esto to tu cel\u00e9 na chvilku osv\u00edtil.<\/p><\/div>\n

„Ne?“ Zavrt\u00edm nech\u00e1pav\u011b hlavou. Celou dobu jsem byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee jsem jedinou p\u0159\u00ed\u010dinnou, pro\u010d se rozhodl k tak razantn\u00edmu jedn\u00e1n\u00ed. \u017de by to cel\u00e9 bylo naprosto jinak?<\/div>\n
„Pro\u010d teda?“<\/div>\n
„Vzpom\u00edn\u00e1\u0161 si, co byl m\u016fj sen?“ Pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b s nad\u011bj\u00ed v o\u010d\u00edch. Tolik mu z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, abych si to pamatoval. Snad mi v duchu spr\u00e1vnou odpov\u011b\u010f vkl\u00e1d\u00e1 do \u00fast. Kr\u00e1tce zap\u00e1tr\u00e1m v pam\u011bti, nad jeho ot\u00e1zkou nepot\u0159ebuji p\u0159em\u00fd\u0161let dlouho. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem nezapomn\u011bl.<\/div>\n
„M\u00edt vlastn\u00ed kav\u00e1rnu.“ Sotva to dopov\u00edm, \u00fapln\u011b o\u017eije. Za\u010dne mi vypr\u00e1v\u011bt, \u017ee se k t\u011bm prostor\u016fm dostal vlastn\u011b \u00faplnou n\u00e1hodou. Do posledn\u00edho detailu mi l\u00ed\u010d\u00ed, jak bude interi\u00e9r vypadat. Op\u00edr\u00e1m se o pult, hlt\u00e1m ka\u017ed\u00e9 jeho slovo a p\u0159ipad\u00e1 mi to jako d\u0159\u00edv. Zbo\u017e\u0148oval jsem chv\u00edle, kdy mi o n\u011b\u010dem pov\u00eddal. V\u0161echno um\u011bl tak kr\u00e1sn\u011b podat. Jakmile za\u010dal popisovat n\u011bjak\u00e9 m\u00edsto, \u010dlov\u011bku p\u0159ipadalo, \u017ee se na n\u011bm pr\u00e1v\u011b nach\u00e1z\u00ed. Mluvil-li o v\u011bci, zd\u00e1lo se mi, \u017ee ji m\u00e1m p\u0159ed o\u010dima a mohu se j\u00ed rukama dotknout. Nikdo se mu nemohl rovnat. Stejn\u00fd pocit m\u00e1m nyn\u00ed. Proch\u00e1z\u00edm se po jeho vysn\u011bn\u00e9 kav\u00e1rn\u011b, obdivuji se interi\u00e9ru. Dokonce c\u00edt\u00edm v\u016fni \u010derstv\u011b umlet\u00e9 k\u00e1vy, ba co v\u00edc, pr\u00e1v\u011b jsem polkl prvn\u00ed dou\u0161ek t\u00e9, ji\u017e p\u0159ede m\u011b postavili. Najednou se v\u0161ak Bill zaraz\u00ed, zmlkne uprost\u0159ed v\u011bty, ve\u0161ker\u00e9 nad\u0161en\u00ed je pry\u010d a op\u011bt se mezi n\u00e1mi rozhost\u00ed ticho.<\/div>\n
\n

Rozpa\u010dit\u011b t\u011bk\u00e1m o\u010dima kolem sebe. V\u00edm, \u017ee nep\u0159i\u0161el proto, aby mi vypr\u00e1v\u011bl o tom, \u017ee se jeho d\u00e1vn\u00fd sen brzy stane skute\u010dnost\u00ed. Ani nezatou\u017eil d\u00e1t si k\u00e1vu, kterou jsem mu nab\u00eddl, ale on odm\u00edtl s d\u00edky a t\u00edm, \u017ee u\u017e m\u00e1m p\u0159\u00edstroje vy\u010di\u0161t\u011bn\u00e9. D\u016fvod jeho p\u0159\u00edtomnosti zde je jin\u00fd. Oba jej zn\u00e1me. Le\u010d \u017e\u00e1dn\u00fd z n\u00e1s nev\u00ed, kde by za\u010dal, proto vy\u010dk\u00e1v\u00e1me a douf\u00e1me, \u017ee promluv\u00ed ten druh\u00fd.<\/p><\/div>\n

\n

„Hodn\u011b jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel.“ Slovo si nakonec vezme Bill a po t\u00e9to v\u011bt\u011b se zhluboka nadechne do plic. Moje \u00fatroby se st\u00e1hnou ze strachu, co bude n\u00e1sledovat d\u00e1l. Ob\u00e1v\u00e1m se toho nejhor\u0161\u00edho, to si ostatn\u011b za svoje chov\u00e1n\u00ed zaslou\u017e\u00edm.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 taky.“ Pronesu sp\u00ed\u0161 proto, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee mi to nen\u00ed jedno. I j\u00e1 jsem str\u00e1vil mnoho dn\u00ed a noc\u00ed p\u0159em\u00edt\u00e1n\u00edm o vztahu n\u00e1s dvou. Dokonce jsem kv\u016fli n\u011bmu ronil slzy, a\u010d norm\u00e1ln\u011b nepl\u00e1\u010du v\u016fbec. Takovou beznad\u011bj jsem je\u0161t\u011b neza\u017eil.<\/div>\n
„Co se stalo, mi hodn\u011b ubl\u00ed\u017eilo.“ Pokra\u010duje a nav\u00e1\u017ee se mnou o\u010dn\u00ed kontakt. Nemusel mi to \u0159\u00edkat, nebo\u0165 jsem si toho s\u00e1m dob\u0159e v\u011bdom. To, co stalo se, nejde odest\u00e1t. Nic u\u017e s t\u00edm ale d\u011blat nemohu.<\/div>\n
„Nejprve jsem na tebe byl na\u0161tvan\u00fd, pak jsem si p\u0159ipadal ran\u011bn\u00fd, potom m\u011b znovu ovl\u00e1dl vztek\u2026“<\/div>\n
„A te\u010f?“ P\u0159eru\u0161\u00edm ho. I ve mn\u011b se jednotliv\u00e9 emoce st\u0159\u00eddaly, p\u0159eb\u00edjely jedna druhou, a\u017e p\u0159evl\u00e1dly dv\u011b. Smutek a pr\u00e1zdnota a ty se m\u011b do dne\u0161n\u00edho dne nepustily.<\/div>\n
„Dlouho jsem uva\u017eoval, jestli za tebou m\u00e1m j\u00edt.“ Nezodpov\u00ed m\u016fj dotaz a dlouze se na m\u011b zad\u00edv\u00e1. Zn\u00e1m d\u016fvod nebo sp\u00ed\u0161 jeden z t\u011bch, pro\u010d o tom tolik p\u0159em\u00fd\u0161lel. Nem\u00e1me p\u0159\u00edli\u0161 podobn\u00fdch vlastnost\u00ed. Vlastn\u011b jsme \u00fapln\u00e9 protiklady. Jako ohe\u0148 a voda. Noc a den. Horko a mr\u00e1z. Snad i proto jsme se tak kr\u00e1sn\u011b dopl\u0148ovali. Spojuje n\u00e1s jen n\u011bkolik podobnost\u00ed, jednou z nich je pr\u00e1v\u011b hrdost, kter\u00e1 n\u00e1m br\u00e1n\u00ed sklonit se a ud\u011blat ten prvn\u00ed pomysln\u00fd krok k n\u00e1prav\u011b.<\/div>\n
\n

„Ani nev\u00ed\u0161, kolikr\u00e1t jsem byl rozhodnut\u00fd vyrazit za tebou, a kolikr\u00e1t jsem si to v posledn\u00ed chv\u00edli rozmyslel.“<\/p><\/div>\n

„Ale jsi tady.“ \u0158eknu. A j\u00e1 jsem za to moc r\u00e1d, dod\u00e1m v duchu.<\/div>\n
„To jsem.“ Slabounce k\u00fdvne a dod\u00e1, \u017ee hodinu sice proch\u00e1zel kolem tam a zp\u00e1tky, ale nakonec p\u0159ece jen ve\u0161el.<\/div>\n
„Ten posledn\u00ed rozhovor\u2026 Choval jsem se d\u011btinsky.“ Pokra\u010duje a rychl\u00fdm pohybem ruky m\u011b uml\u010d\u00ed, jakmile se chyst\u00e1m n\u011bco nam\u00edtnout. Moj\u00ed vinou jsme se dopracovali tam, kde pr\u00e1v\u011b jsme. Omlouvat bych se m\u011bl j\u00e1. N\u011bco mi v\u0161ak \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee k tomu p\u0159\u00edle\u017eitost dostanu.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 to ale pochopit, Tome. Ranilo m\u011b, co jsi \u0159ekl a co sis myslel.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee jsem blbec a mluv\u00edm d\u0159\u00edv, ne\u017e mysl\u00edm.“ Pokr\u010d\u00edm omluvn\u011b rameny. Je mi jasn\u00e9, \u017ee t\u00edm nemohu ospravedlnit svoje chov\u00e1n\u00ed a ani se o to nesna\u017e\u00edm. P\u0159esto jsem mu to musel p\u0159ipomenout. Jsem p\u0159\u00edli\u0161 impulzivn\u00ed a sv\u00fdmi slovy jsem mu mnohokr\u00e1t ubl\u00ed\u017eil, jeliko\u017e jsem je vyslovil d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem si je po\u0159\u00e1dn\u011b rozmyslel.<\/div>\n
„Nedovede\u0161 si p\u0159edstavit, jak mi bylo. Nikdy bych t\u011b nepodvedl, Tome. Nikdy.“ Posledn\u00ed slovo obzvl\u00e1\u0161\u0165 zd\u016frazn\u00ed a sepne ruce. D\u011bl\u00e1val to poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e uva\u017eoval, jak m\u00e1 pokra\u010dovat. Rozum\u00edm tomu, \u017ee to pot\u0159ebuje ze sebe dostat. Zrovna tak ch\u00e1pu, \u017ee si to mus\u00edm vyslechnout. Mus\u00edm to sly\u0161et od n\u011bj.<\/div>\n
„V\u016fbec nejhor\u0161\u00ed pro m\u011b ale bylo, kdy\u017e jsi mi \u0159ekl, abych \u0161el. Abych si na\u0161el n\u011bkoho jin\u00e9ho. Jako by ti ani tro\u0161ku nez\u00e1le\u017eelo na mn\u011b. Na n\u00e1s.<\/em>“ Zoufale zavrt\u00ed hlavou. St\u00e1le nev\u011b\u0159\u00ed tomu, \u017ee jsem byl schopen takov\u00e1 slova vy\u0159knout. Slova, jich\u017e budu napo\u0159\u00e1d litovat.<\/div>\n
\n

„V\u00edm, \u017ee si to zaslou\u017e\u00edm. V\u0161echnu tu bolest. To, \u010d\u00edm si te\u010f proch\u00e1z\u00edm.“ Odvr\u00e1t\u00edm pohled. Prsty prohr\u00e1bnu k\u00e1vov\u00e1 zrnka, n\u011bkolik jich sev\u0159u v dlani a zase je nasypu zp\u00e1tky do d\u00f3zy. Tohle je m\u016fj trest. Trest za v\u0161echno, \u010deho jsem se na n\u011bm dopustil. „M\u011bl jsem t\u011b vyslechnout, ne se urazit.“ Za\u010d\u00edn\u00e1m si sypat popel na hlavu. Co se zprvu jevilo jako nadlidsk\u00fd \u00fakol, je najednou naprosto snadn\u00e9. Dok\u00e1\u017eu o v\u0161em hovo\u0159it, ani\u017e bych se zadrhl, ani\u017e by mi do\u0161la slova, a Bill se tak b\u011bhem n\u011bkolika minut dozv\u00ed v\u0161echno, \u010d\u00edm jsem se v uplynul\u00fdch dnech zab\u00fdval jen ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. Ani jednou mi nevstoup\u00ed do \u0159e\u010di, nep\u0159eru\u0161\u00ed m\u011b. Pouze naproti mn\u011b stoj\u00ed a poslouch\u00e1. „Pod\u011blal jsem to. Jsem v\u016fl.“<\/p><\/div>\n

„To teda.“ D\u00e1 mi zapravdu. Nezlob\u00edm se na n\u011bj. V\u016fl je je\u0161t\u011b slab\u00fd v\u00fdraz, napadaj\u00ed m\u011b mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed slova, kter\u00fdmi by m\u011b mohl nazvat. Sice dod\u00e1, \u017ee ani on nen\u00ed bez chyby, rovn\u011b\u017e je d\u011blal, ale moc mi t\u00edm nepom\u016f\u017ee. Pocit viny na mn\u011b lp\u00ed neust\u00e1le.<\/div>\n
„Ranil jsem t\u011b, ubl\u00ed\u017eil ti.“ C\u00edt\u00edm, jak mi vysych\u00e1 v \u00fastech, proto se nat\u00e1hnu po sklenici s vodou a napiji se. Snad to alespo\u0148 na okam\u017eik pom\u016f\u017ee. „Nemus\u00ed\u0161 mi to v\u011b\u0159it, ale mn\u011b na tob\u011b opravdu nesm\u00edrn\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed, Billi. Jsi nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk v m\u00e9m \u017eivot\u011b. Nikdo mi t\u011b nem\u016f\u017ee nikdy nahradit. V\u00edm, \u017ee nem\u016f\u017eu vz\u00edt zp\u00e1tky, co jsem \u0159ekl nebo ud\u011blal, a zrovna tak v\u00edm, \u017ee ne\u017e\u00e1d\u00e1m zrovna m\u00e1lo, ale pros\u00edm t\u011b, odpus\u0165 mi.“<\/div>\n
\n

Strach z toho, co s n\u00e1mi bude d\u00e1l, ve mn\u011b nar\u016fst\u00e1. Zaj\u00edk\u00e1m se j\u00edm, nemohu popadnout dech, srdce mi tlu\u010de a\u017e v krku. Jeho ml\u010den\u00ed m\u016f\u017ee v\u011bstit cokoli, a \u010d\u00edm d\u00e9le trv\u00e1, t\u00edm sp\u00ed\u0161 za\u010d\u00edn\u00e1m v\u011b\u0159it tomu, \u017ee je v\u0161e ztraceno. \u017de je konec.<\/p><\/div>\n

„Zm\u011bnil jsem se, Billi.“ Rychle zamrk\u00e1m. C\u00edt\u00edm, jak se mi do o\u010d\u00ed \u017eenou slzy. Jedn\u00e9 z nich zabr\u00e1nit nedovedu, sklouzne po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i a vpije se do l\u00e1tky poloko\u0161ile. Zavinil jsem si to s\u00e1m, v\u00edm. Ale ta p\u0159edstava, \u017ee budu po zbytek \u017eivota bez n\u011bho, je frustruj\u00edc\u00ed a deprimuj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
„Dej mi je\u0161t\u011b jednu \u0161anci. J\u00e1 o tebe nechci p\u0159ij\u00edt. Miluji t\u011b, hrozn\u011b moc t\u011b miluji.“<\/div>\n
„Jsem asi pitomec.“ Povzdechne si po dlouh\u00fdch chv\u00edl\u00edch mu\u010div\u00e9ho ticha Bill. „Ale nem\u016f\u017eu t\u011b opustit, na to t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 miluji.“<\/div>\n
„Billi\u2026“ Zamrk\u00e1m. Jako paralyzovan\u00fd sleduji, jak obch\u00e1z\u00ed bar a zastav\u00ed se t\u011bsn\u011b u m\u011b. Okam\u017eik to p\u016fsob\u00ed, jako by nev\u011bd\u011bl, co ud\u011blat. Pak se v\u0161ak ke mn\u011b p\u0159ivine a j\u00e1 ho okam\u017eit\u011b pevn\u011b sev\u0159u v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Bill mi zabo\u0159\u00ed obli\u010dej do prohlubn\u011b mezi krkem a ramenem a zt\u011b\u017eka vydechne. O\u010dividn\u011b nejsem jedin\u00fd, komu se ze srdce odvalil obrovsk\u00fd balvan. Na k\u016f\u017ei uc\u00edt\u00edm cosi vlhk\u00e9ho a netrv\u00e1 mi dlouho, ne\u017e si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee jsou to slzy. Pl\u00e1\u010de. Konej\u0161iv\u011b ho hlad\u00edm po z\u00e1dech, dokonce se odv\u00e1\u017e\u00edm pol\u00edbit ho na sp\u00e1nek, by\u0165 jen letmo.<\/div>\n
\n

P\u0159ed p\u00e1r dny jsem s\u00e1m sob\u011b dal slib. Pokud mi odpust\u00ed a dostanu druhou \u0161anci, zm\u011bn\u00edm se. Budu t\u00edm, koho chce a pot\u0159ebuje m\u00edt po sv\u00e9m boku. Koho si zaslou\u017e\u00ed. Dok\u00e1\u017eu mu, \u017ee k sob\u011b pat\u0159\u00edme, i kdy\u017e se na\u0161e cesty na chvilku roze\u0161ly. I tak jsme stvo\u0159eni jeden pro druh\u00e9ho.<\/p><\/div>\n

\n

„Yeah, nothin‘ could change what you mean to me\u2026 But just hold me now ‚cause our love will light a way.“ Bill si tichounce za\u010dne pobrukovat a j\u00e1 okam\u017eit\u011b rozpozn\u00e1m, co za song si vybral. Opatrn\u011b se od n\u011bho odt\u00e1hnu a vy\u010dk\u00e1m, dokud ke mn\u011b nevzhl\u00e9dne. Na l\u00edc\u00edch m\u00e1 mokr\u00e9 stopy po slz\u00e1ch, p\u0159esto se usm\u00edv\u00e1. Nezapomn\u011bl. Zrovna tak jako j\u00e1 si ten okam\u017eik pamatuje, nesmazateln\u011b se mu vryl do pam\u011bti. Jeho hork\u00e1 dla\u0148 se zlehka dotkne moj\u00ed tv\u00e1\u0159e a n\u011b\u017en\u011b ji pohlad\u00ed. Na okam\u017eik stisknu v\u00ed\u010dka k sob\u011b. Z obavy, \u017ee by to v\u0161echno p\u0159ece jenom mohl b\u00fdt pouh\u00fd sen, ze kter\u00e9ho se mohu ka\u017edou chv\u00edl\u00ed probudit, je v\u0161ak hned zase otev\u0159u. Nezd\u00e1 se mi to. Bill i nad\u00e1le stoj\u00ed v moj\u00ed bl\u00edzkosti.<\/p><\/div>\n

\n

Stejn\u011b jako tenkr\u00e1t mu ukazov\u00e1\u010dkem m\u00edrn\u011b nadzvednu hlavu, n\u00e1sleduje dlouh\u00fd pohled do jeho o\u010d\u00ed, do nich\u017e se pomalu za\u010d\u00edn\u00e1 vracet lesk, radost a snad i \u0161t\u011bst\u00ed. Op\u011bt v nich z\u00e1\u0159\u00ed tis\u00edce sv\u011btel. N\u00e1\u0161 prvn\u00ed polibek byl nesm\u011bl\u00fd a horouc\u00ed z\u00e1rove\u0148. Tento se mu podob\u00e1, p\u0159esto je jin\u00fd. Jen zlehka se dot\u00fdk\u00e1me rty, jako bychom se b\u00e1li, \u017ee se ten druh\u00fd zalekne. Chv\u011bji se po cel\u00e9m t\u011ble a c\u00edt\u00edm, \u017ee i Bill se v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed m\u00edrn\u011b t\u0159ese. V jedn\u00e9 chv\u00edli mezi n\u00e1s str\u010d\u00ed ruce, okam\u017eik m\u011b hlad\u00ed po hrudi, ne\u017e se zastav\u00ed na lev\u00e9 stran\u011b. M\u016f\u017ee c\u00edtit pravideln\u00fd tlukot m\u00e9ho srdce, jen\u017e se ka\u017edou vte\u0159inou zrychluje. Polibek se zm\u011bn\u00ed. Je drsn\u00fd a n\u011b\u017en\u00fd z\u00e1rove\u0148. A slan\u00fd. Slan\u00fd od m\u00fdch slz, kter\u00e9 zvolna kanou po m\u00fdch l\u00edc\u00edch. Jsou to slzy \u0161t\u011bst\u00ed. Ono toti\u017e, kdy\u017e se \u0160t\u011bst\u011bna unav\u00ed, sedne si i na nejv\u011bt\u0161\u00edho vola. Tentokr\u00e1t jsem j\u00edm byl j\u00e1 a \u0161t\u011bst\u00ed m\u00e1m v\u00edc, ne\u017e si zaslou\u017e\u00edm. P\u0159es v\u0161echny m\u00e9 h\u0159\u00edchy, jich\u017e bylo mnoho, mi bylo odpu\u0161t\u011bno a d\u00e1na druh\u00e1 \u0161ance. Diskutovat o tom, zda jsem si ji zaslou\u017eil, nebo ne, to u\u017e je jin\u00e1 kapitola. Dr\u017eet v n\u00e1ru\u010d\u00ed \u010dlov\u011bka, jeho\u017e obj\u00edmat chceme a pot\u0159ebujeme, je n\u00e1dhern\u00fd pocit. J\u00e1 ho sm\u011bl pro\u017e\u00edvat nejen v minulosti, ale je mi dovoleno za\u017e\u00edvat tento pocit i v dnech p\u0159\u00ed\u0161t\u00edch.<\/p><\/div>\n

\n

Podivn\u00e1 v\u011bc ta l\u00e1ska, \u017ee? Je to mocn\u00e1 \u010darod\u011bjka. Co ta s lidmi dok\u00e1\u017ee! Boj\u00e1cn\u00e9mu dovede dodat odvahy, \u017ee se pust\u00ed do \u010din\u016f, o nich\u017e by jinak dlouze v\u00e1hal. Ztr\u00e1pen\u00e9mu pom\u016f\u017ee v sob\u011b naj\u00edt s\u00edlu a vst\u00e1t, t\u0159eba\u017ee si myslel, \u017ee je na sam\u00e9m dn\u011b, z n\u011bj\u017e se ned\u00e1 odrazit. Um\u00ed obm\u011bk\u010dit i zd\u00e1nliv\u011b tvrd\u00e1 srdce. A v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b odpou\u0161t\u00ed. Velkoryse odpou\u0161t\u00ed i skutky, je\u017e se jev\u00ed jako neodpustiteln\u00e9. Snad je to zp\u016fsobeno vlastnost\u00ed, je\u017e j\u00ed odnepam\u011bti b\u00fdv\u00e1 p\u0159isuzov\u00e1na. Slepotou. L\u00e1ska rovn\u011b\u017e dovede pobl\u00e1znit i toho nejmoud\u0159ej\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka. Zda je Bill zaslepen nebo poblouzn\u011bn l\u00e1skou, netu\u0161\u00edm. A\u0165 je to tak \u010di tak, jsem vd\u011b\u010dn\u00fd za tento z\u00e1zrak, kter\u00fd se stal.<\/p><\/div>\n

\n

Neexistuje m\u00edsto, kde bych te\u010f byl rad\u011bji. Jsem tam, kam pat\u0159\u00edm. U Billa. Tady jsme, jen j\u00e1 a on. Tohle je pro n\u00e1s nov\u00fd za\u010d\u00e1tek. Lep\u0161\u00ed za\u010d\u00e1tek. A od t\u00e9hle chv\u00edle je pouze na n\u00e1s, jak\u00fdm sm\u011brem se n\u00e1\u0161 p\u0159\u00edb\u011bh bude ub\u00edrat.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

KONEC<\/strong><\/div>\n

\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Co s n\u00e1mi bude d\u00e1l, zlato? \u0158ekl bych, \u017ee budeme muset vy\u010dkat a uvid\u00edme.“ Je\u0161t\u011b naposledy zam\u00e1v\u00e1m na rozlou\u010denou a p\u0159es rty se mi mihne \u00fasm\u011bv, kdy\u017e mi Mae-Mae pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 po\u0161le vzdu\u0161n\u00fd polibek. Je sladk\u00e1. Vlastn\u011b jsem r\u00e1d, \u017ee jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[647],"tags":[],"class_list":["post-2118","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-estranged-by-ladykay"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2118","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2118"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2118\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2118"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2118"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2118"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}