{"id":2130,"date":"2016-04-10T15:00:00","date_gmt":"2016-04-10T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2121"},"modified":"2016-04-10T15:00:00","modified_gmt":"2016-04-10T14:00:00","slug":"faded-8-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/04\/10\/faded-8-konec\/","title":{"rendered":"Faded 8. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Diana<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/strong><\/div>\n
\n

V Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch byla hr\u016fza, kdy\u017e vid\u011bl, co se chystal Justin ud\u011blat, a nane\u0161t\u011bst\u00ed se mu to povedlo. Velmi rychle p\u0159e\u0161el ke mn\u011b a v\u0161\u00ed silou m\u011b pra\u0161til do tv\u00e1\u0159e. Z nosu se mi okam\u017eit\u011b za\u010dala l\u00edt krev.<\/p><\/div>\n

„P\u0159esta\u0148!“ Zaje\u010del jsem na n\u011bj, ale Justin se nedal odb\u00fdt. Sly\u0161el jsem, jak Tom k\u0159i\u010d\u00ed, t\u0159\u00edsk\u00e1 na dve\u0159e, sna\u017eil se dostat dovnit\u0159, ale bohu\u017eel se mu to nepoda\u0159ilo.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148? Ty kurvo jedna\u2026“ chytil m\u011b za ramena a nekontrolovateln\u011b odsouval k posteli, kde m\u011b shodil. Sna\u017eil jsem se br\u00e1nit, ale p\u0159ecenil jsem se. Myslel jsem si, \u017ee kdyby mi cht\u011bl ubl\u00ed\u017eit, nebudu s t\u00edm m\u00edt probl\u00e9m, ale te\u010f jsem zjistil, \u017ee moje m\u00edn\u011bn\u00ed byla myln\u00e1. Nem\u011bl jsem proti n\u011bmu nejmen\u0161\u00ed \u0161anci.<\/div>\n
„Nech m\u011b!“<\/div>\n
„Tak\u017ee ty m\u00e1\u0161 m\u00e1lo sexu, \u017eejo? Tak to do\u017eeneme, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161.“<\/div>\n
\n

D\u00edval a mluvil se mnou, jako by byl smysl\u016f zbaven\u00fd. N\u00e1sil\u00edm mi st\u00e1hl kalhoty, dost to bolelo, proto\u017ee mi nepovolil p\u00e1sek, t\u011bsn\u00fd lem mi ost\u0159e p\u0159ejel po stehnech. Lehl si na m\u011b tak, abych se nemohl ani hnout. Byl v\u011bt\u0161\u00ed, t\u011b\u017e\u0161\u00ed, tak\u017ee je samoz\u0159ejm\u00e9, \u017ee jsem m\u011bl obrovsk\u00fd probl\u00e9m vymanit se zpod jeho t\u011bla. Z\u00e1p\u011bst\u00ed mi dr\u017eel nad hlavou tak siln\u011b, \u017ee se mi p\u0159estaly prokrvovat ruce, ale byl bych r\u00e1d, kdyby to byla ta nejhor\u0161\u00ed bolest, jakou dnes za\u017eiji. Justin mi koleny rozkro\u010dil nohy a bez pomoci jak\u00e9hokoli gelu nebo ve\u0161ker\u00e9 lubrikace do m\u011b vnikl. Myslel jsem, \u017ee bolest\u00ed um\u0159u, slzy se mi tla\u010dily ven jedna po druh\u00e9, nemohl jsem to zastavit, c\u00edtil jsem se tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b pon\u00ed\u017een, zneu\u017eit\u00fd a slab\u00fd. Nem\u011bl jsem s\u00edlu u\u017e na nic, dokonce ani vzdorovat. Musel jsem se poddat jeho n\u00e1siln\u00fdm vniknut\u00edm a trp\u011bt, nezb\u00fdvalo mi nic jin\u00e9ho. Potichu jsem ho prosil, aby p\u0159estal, ale on ne, pokra\u010doval snad je\u0161t\u011b tvrd\u011bji ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Pokusil jsem se na n\u011bj zak\u0159i\u010det z posledn\u00edch sil, ale tehdy se mi dostalo jen jedn\u00e9 facky a je\u0161t\u011b hor\u0161\u00edho zach\u00e1zen\u00ed. Nejv\u00edc m\u011b mrz\u00ed, \u017ee jsem se v sob\u011b m\u00fdlil a Toma jsem oklamal. Jsem slaboch\u2026 Jedin\u00e9, co jsem r\u00e1d, je, \u017ee se na to Tom nemus\u00ed d\u00edvat, to bych nep\u0159e\u017eil.<\/p><\/div>\n

Bolest byla tak siln\u00e1, \u017ee jsem to u\u017e nezvl\u00e1dal. Dostal jsem je\u0161t\u011b dv\u011b facky za sv\u00e9 chab\u00e9 pokusy, ale p\u0159i posledn\u00ed to moje t\u011blo zcela vzdalo.<\/div>\n
\n
*<\/div>\n
\n

„Billi, l\u00e1sko, prober se, pros\u00edm, pros\u00edm prober se\u2026“ Sly\u0161el jsem opakuj\u00edc\u00ed se slova zn\u00e1m\u00e9ho hlasu. Mysl\u00edm, \u017ee to byl Tom. Pomalu jsem otev\u0159el o\u010di, zcela dezorientovan\u00fd, zabalen\u00fd v dece a spo\u0159e oble\u010den\u00fd, le\u017e\u00edc\u00ed v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/p><\/div>\n

„No kone\u010dn\u011b, bo\u017ee\u2026“ Tom mi dal nal\u00e9hav\u00fd polibek, o\u010di m\u011bl ustra\u0161en\u00e9 a v\u00fdraz jeho tv\u00e1\u0159i m\u011b d\u011bsil.<\/div>\n
„Co-co se stalo?“<\/div>\n
„\u0158ekni mi, jestli jsi v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 m\u00e1m bolesti, ale jsem v po\u0159\u00e1dku.“ Tehdy m\u011b napadla p\u0159esn\u011b ta sc\u00e9na, kter\u00e1 se odehr\u00e1la pravd\u011bpodobn\u011b p\u0159ed n\u011bkolika minutami, ale mo\u017en\u00e1 i hodinami, nev\u00edm.<\/div>\n
„Co ti ten hajzl ud\u011blal?“<\/div>\n
Tom m\u011b pohladil po \u010dele, mysl\u00edm, \u017ee v duchu doufal, \u017ee to ne\u0159eknu, ale nemohl jsem mu lh\u00e1t. P\u0159i pomy\u0161len\u00ed, \u017ee si bude o mn\u011b myslet jen to nejhor\u0161\u00ed, mi op\u011bt tv\u00e1\u0159 pokropily slzy.<\/div>\n
Tomovi to do\u0161lo\u2026<\/div>\n
„Ne, to neud\u011blal\u2026“<\/div>\n
„Ud\u011blal\u2026“<\/div>\n
„Zabiju ho, p\u0159\u00edsah\u00e1m\u2026“<\/div>\n
„Kde je te\u010f?“<\/div>\n
„Vzala ho policie, musel jsem n\u011bco d\u011blat, nemohl jsem jen tak st\u00e1t za dve\u0159mi a \u010dekat, co bude d\u00e1l, i kdy\u017e\u2026 jsem to nestihl. Odpus\u0165 mi to, Bille, promi\u0148 mi, \u017ee si kv\u016fli mn\u011b musel tak trp\u011bt.“ Tom se \u00fapln\u011b slo\u017eil. Sedl si vedle m\u011b, lokty si op\u0159el o kolena a obli\u010dej zalo\u017eil do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Selhal jsem\u2026“<\/div>\n
„Tome, ne.“ T\u011b\u017eko jsem vydechl, bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9 se d\u00edvat na n\u011bj, jak tam jen tak sed\u00ed a d\u00e1v\u00e1 si v\u0161e za vinu. P\u0159i\u0161el ke mn\u011b a v\u0161\u00ed silou m\u011b objal, c\u00edtil jsem z n\u011bj v\u0161echnu tu l\u00edtost. Oba jsme plakali nad m\u00fdm ne\u0161t\u011bst\u00edm.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

D\u00edval jsem se na sebe do zrcadla. Necht\u011bl jsem to p\u0159eh\u00e1n\u011bt s make-upem, p\u0159i t\u00e9to p\u0159\u00edle\u017eitosti by se to tedy moc nehodilo. V \u017ealudku jsem m\u011bl asi cel\u00fd kamenolom, tak jsem byl nerv\u00f3zn\u00ed, hlavn\u011b jsem si nebyl jist\u00fd s\u00e1m sebou. B\u00e1l jsem se, \u017ee se n\u011bco pod\u011bl\u00e1 a mohlo by to \u0161patn\u011b dopadnout.<\/p><\/div>\n

„Jsi p\u0159ipraven?“<\/div>\n
„Ano, l\u00e1sko.“<\/div>\n
Tom mi podal tepl\u00fd kab\u00e1t a v\u011bnoval mi jeden polibek. Venku po\u0159\u00e1dn\u011b sn\u011b\u017eilo, silnice byly zledovat\u011bl\u00e9 a o zim\u011b ani nemluv\u00edm. Pocitov\u011b bylo po\u0159\u00e1dn\u011b pod nulou.<\/div>\n
„Jsi nerv\u00f3zn\u00ed, \u017ee?“<\/div>\n
„Hodn\u011b.“<\/div>\n
„J\u00e1 taky.“<\/div>\n
\n

Bylo to u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 p\u016fl roku, co m\u011b Justin zn\u00e1silnil, tedy co jsem ho nevid\u011bl. V dob\u011b, kdy ho odvedla policie, jsem dostal pap\u00edr ze soudu, ale na\u0161t\u011bst\u00ed se mi to poda\u0159ilo p\u0159esunout nejen kv\u016fli \u00fajm\u011b na zdrav\u00ed, ale i psychick\u00e9 \u00fajm\u011b. Dlouho jsem se neum\u011bl vzpamatovat z tohoto z\u00e1\u017eitku, vlastn\u011b dosud nev\u00edm, jestli jsem se s t\u00edm vypo\u0159\u00e1dal. Nejv\u00edc na tom bolelo to, \u017ee mi to dok\u00e1zal ud\u011blat \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho jsem kdysi miloval.<\/p><\/div>\n

Tom mi otev\u0159el dve\u0159e od auta, p\u00e1r vte\u0159in jsem st\u00e1l, jako p\u0159ikovan\u00fd k zemi.<\/div>\n
„Mus\u00edme j\u00edt.“<\/div>\n
„V\u00edm.“<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 m\u011b n\u011bco podv\u011bdom\u011b nutilo, abych nikam ne\u0161el. Nebyl jsem si jist\u00fd, jestli se Justinovi dok\u00e1\u017eu je\u0161t\u011b pod\u00edvat do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
\n

Ve\u0161li jsme do soudn\u00ed s\u00edn\u011b. Nikdy p\u0159edt\u00edm jsem na takov\u00e9m m\u00edst\u011b nebyl, musel jsem se v\u0161ude ohl\u00ed\u017eet. Moje pr\u00e1vni\u010dka n\u00e1s hned usadila, Toma jako sv\u011bdka a m\u011b jako navrhovatele.<\/p><\/div>\n

Pot\u00e9, co jsem uvid\u011bl Justina, jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem stoprocentn\u00ed idiot. Zjevilo se mi p\u0159ed o\u010dima v\u0161echno dobr\u00e9, co jsme spolu pro\u017eili, v\u0161echny ty hezk\u00e9 chv\u00edle, roky\u2026 \u017daludek m\u011b za\u010dal nep\u0159\u00edjemn\u011b bolet stresem a nejistotou v sebe sama. Justin m\u011bl na sob\u011b oran\u017eov\u00e9 v\u011bze\u0148sk\u00e9 oble\u010den\u00ed, na rukou pouta. Jeho tv\u00e1\u0159 byla zni\u010dena, ustaran\u00e1, mo\u017en\u00e1 provinil\u00e1, nev\u00edm\u2026 Na\u0161e pohledy se setkaly v jeden moment, ale o\u010dek\u00e1val jsem od toho n\u011bco jin\u00e9ho. \u010cekal jsem, \u017ee m\u011b bude zab\u00edjet pohledem, v mysli prokl\u00ednat a p\u0159\u00e1t mi v\u0161echno jen to nejhor\u0161\u00ed, co na sv\u011bt\u011b existuje, ale m\u00fdlil jsem se. M\u00edsto toho jsem v jeho o\u010d\u00edch vid\u011bl obrovskou l\u00edtost a\u2026 l\u00e1sku. Moje ruce se nekontrolovateln\u011b za\u010daly t\u0159\u00e1st. Pot\u0159eboval jsem se nap\u00edt, v krku jsem m\u011bl \u00fapln\u00e9 sucho, ale dokonce mi i pit\u00ed d\u011blalo probl\u00e9m.<\/div>\n
\n

Cel\u00e9 jedn\u00e1n\u00ed mi d\u00e1vali ot\u00e1zky ohledn\u011b na\u0161eho vztahu, jak se Justin choval, jak\u00fd byl ke mn\u011b, co mohlo zap\u0159\u00ed\u010dinit jeho nervy. Musel jsem \u0159\u00edct pravdu. Cht\u011bl jsem m\u00edt \u010dist\u00fd \u0161t\u00edt, a byl jsem donucen p\u0159iznat, \u017ee jsem ho podv\u00e1d\u011bl. Bylo to jin\u00e9, necht\u011bn\u00e9, ale i tak to byl fakt. Justin za celou dobu, co mluvil, o mn\u011b ne\u0159ekl k\u0159iv\u00e9 slovo. P\u0159iznal, \u017ee jsem ho podv\u00e1d\u011bl, ale to je v\u0161echno. Z jeho \u00fast nepadla ani jedna nad\u00e1vka a dokonce ani jen hloup\u00e1 nar\u00e1\u017eka.<\/p><\/div>\n

„Lituji toho, co jsem ud\u011blal, ale ud\u011blal jsem to ze zoufalstv\u00ed, miloval jsem ho a za \u017e\u00e1dnou cenu jsem ho necht\u011bl ztratit.“ Byla jeho posledn\u00ed slova. Srdce m\u011b tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b bolelo, na Toma jsem se nemohl ani pod\u00edvat, p\u0159ipadal jsem si hrozn\u011b\u2026 Lhal jsem si, \u017ee to je jinak, ale moje podv\u011bdom\u00ed v\u011bd\u011blo, \u017ee i navzdory v\u0161emu, co se stalo, ve mn\u011b st\u00e1le \u017eil kousek citu k Jusitnovi. Mo\u017en\u00e1 kousek\u2026 l\u00e1sky? Nev\u00edm a necht\u011bl jsem po tom p\u00e1trat, b\u00e1l jsem se, \u017ee bych c\u00edtil n\u011bco, co jsem necht\u011bl. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem Toma miloval cel\u00fdm sv\u00fdm srdcem, ale na Justina nikdy nezapomenu\u2026<\/div>\n
\n

„Vsta\u0148te,“ \u0159ekla soudkyn\u011b a my se jako ove\u010dky v\u0161ichni postavili, p\u0159ipraveni vyslechnout si v\u00fdsledek na\u0161eho jedn\u00e1n\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Ve jm\u00e9nu Spolkov\u00e9 republiky N\u011bmecko soud rozhodl takto: Jmenovan\u00fd Justin Willer, obvin\u011bn\u00fd za zn\u00e1siln\u011bn\u00ed Billa Kaulitze, se odsuzuje na p\u011bt let v n\u00e1pravn\u00e9m za\u0159\u00edzen\u00ed\u2026“ d\u00e1l jsem ji u\u017e ani neposlouchal, nemohl jsem. Pr\u00e1v\u011b jsem zabil p\u011bt let Justinovho \u017eivota. Bylo mi ho stra\u0161n\u011b l\u00edto. Nen\u00e1vid\u011bl jsem ho za to, co mi ud\u011blal, ale kdy\u017e si vezmu, \u017ee to byl \u010din ze zoufalstv\u00ed\u2026<\/div>\n
Jsem idiot.<\/div>\n
Pro Justina p\u0159i\u0161li policist\u00e9. Tvrd\u011b ho strkali p\u0159ed sebe, aby sebou pohnul, ale on se na m\u011b nep\u0159estal d\u00edvat ze slzami v o\u010d\u00edch a j\u00e1 byl na tom stejn\u011b jako on. Jakmile jsme vy\u0161li ze soudn\u00ed budovy, musel jsem si zap\u00e1lit cigaretu. Tom si vzal taky jednu, ale je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm m\u011b pol\u00edbil.<\/div>\n
„Bille\u2026 Zaslou\u017eil si to.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, v\u00edm\u2026“<\/div>\n
Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem to v\u011bd\u011bl, ale srdci \u010dlov\u011bk nerozk\u00e1\u017ee.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Vzal jsem t\u0159i l\u00e1hve alkoholu, p\u0159ipravil si v\u0161echny v\u011bci pot\u0159ebn\u00e9 k m\u00edch\u00e1n\u00ed drink\u016f, Tom zat\u00edm pustil n\u011bjakou hudbu. Sout\u011b\u017e jsme m\u011bli u\u017e z\u00edtra a pot\u0159ebovali jsme se dokonale p\u0159ipravit- oba. Netu\u0161il jsem, \u017ee bych mohl n\u011bkdy n\u011bco takov\u00e9ho d\u011blat, ale kupodivu mi to \u0161lo velmi dob\u0159e, zaost\u00e1val jsem za Tomem jen p\u00e1r krok\u016f.<\/p><\/div>\n

„Tak, jede\u0161, zlato. Start.“ Tom na stopk\u00e1ch stiskl odpo\u010d\u00edt\u00e1v\u00e1n\u00ed \u010dasom\u00edry. Na t\u0159i koktejly jsme m\u011bli neuv\u011b\u0159iteln\u00fdch p\u011bt minut, a to nemluv\u00edm o tom, \u017ee vedle toho mus\u00edme d\u011blat v\u0161echen ten vedlej\u0161\u00ed \u017eongl\u00e9rsk\u00fd cirkus.<\/div>\n
Naplnil jsem si sklenice ledem, vyfrapoval a pak u\u017e jen vyhazoval l\u00e1hve do vzduchu, \u0161ejkry, nal\u00e9val jako smysl\u016f zbaven\u00fd. Vyklubala se z toho tekutina n\u00e1dhern\u00e9, prudce modr\u00e9 barvy.<\/div>\n
„Stop! Jak\u00fd m\u00e1m \u010das?“ Byl jsem zv\u011bdav\u00fd, zat\u00edm se mi je\u0161t\u011b bohu\u017eel nepoda\u0159ilo vm\u011bstnat se do p\u011bti minut.<\/div>\n
„4.68.“ Zaje\u010del jsem radost\u00ed a vrhl se Tomovi kolem krku. Kone\u010dn\u011b!<\/div>\n
„Billi, klobouk dol\u016f. Mysl\u00edm, \u017ees m\u011b p\u011bkn\u011b dohonil.“ Tom se chytil za hlavu a hr\u00e1l velmi zni\u010den\u00e9ho, ale j\u00e1 se jen usm\u00edval a poskakoval\u2026 Opravdu jsem se up\u0159\u00edmn\u011b radoval. Je m\u00e1lo sout\u011b\u017e\u00edc\u00edch, kte\u0159\u00ed stihnou \u010das, ale samoz\u0159ejm\u011b j\u00e1 douf\u00e1m, \u017ee se mi to poda\u0159\u00ed i z\u00edtra.<\/div>\n
\n

„Te\u010f j\u00e1.“ Tom mi hodil stopky, uklidil po mn\u011b a p\u0159ipravil si v\u011bci, kter\u00e9 zase pot\u0159ebuje on.<\/p><\/div>\n

„Start!“ Zvedl ruku a j\u00e1 automaticky stiskl tla\u010d\u00edtko na stopk\u00e1ch. Sledoval jsem ho, co d\u011bl\u00e1. Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee jsem opravdu dobr\u00fd, ale Tomovi se asi nikdy nevyrovn\u00e1m. M\u00e1 dokonale ladn\u00e9 pohyby, v\u0161e d\u011bl\u00e1 s takovou lehkost\u00ed\u2026<\/div>\n
„Stop! Kolik?“<\/div>\n
„Neuv\u011b\u0159\u00ed\u0161\u2026“<\/div>\n
„Nenap\u00ednej m\u011b.“<\/div>\n
„4.67, jsi p\u0159esn\u011b o jednu setinu lep\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1.“<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161,“ Tom ke mn\u011b p\u0159istoupil a pol\u00edbil m\u011b na \u00fasta, „to jsou roky praxe, zlato.“ Zasm\u00e1l se a chytil m\u011b za zadek.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, co nejv\u00edc miluju?“ Usm\u00edval se, jeho rty byly bl\u00edzko t\u011bch m\u00fdch, st\u00e1le m\u011b hypnotizovaly, abych je pol\u00edbil.<\/div>\n
„Ne, co?“ Tro\u0161ku jsem na n\u011bj vypl\u00e1zl jazyk a chytil ho za pas.<\/div>\n
„Tv\u016fj neuv\u011b\u0159iteln\u011b sexy zadek.“<\/div>\n
„Hmmm, ale ne\u0159\u00edkej.“ Dal jsem Tomovi ruce kolem krku a nejv\u00e1\u0161niv\u011bji, jak jsem to jen dok\u00e1zal, jsem ho pol\u00edbil. Nev\u00edm pro\u010d, ale m\u011bl jsem v \u00famyslu ho po\u0159\u00e1dn\u011b vzru\u0161it.<\/div>\n
„Ale, ale, n\u011bkdo si tu chce ud\u011blat p\u0159est\u00e1vku.“<\/div>\n
„Co kdybys zamkl?“<\/div>\n
„S radost\u00ed.“ Ten nedo\u010dkavec m\u011b pl\u00e1cl po zadku a u\u017e bral kl\u00ed\u010de, aby n\u00e1m mohl poskytnout trochu soukrom\u00ed. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsme v baru byli sami, ale dve\u0159e byly otev\u0159eny a kdokoliv by sem mohl n\u00e1hodn\u011b p\u0159ij\u00edt.<\/div>\n
\n

„No tak poj\u010f ke mn\u011b, mil\u00e1\u010dku.“ Pot\u011b\u0161en\u011b se p\u0159isunul ke mn\u011b a vzal m\u011b na ruce. Kdyby n\u00e1s n\u011bkdo pozoroval, ur\u010dit\u011b by se sm\u00e1l. Byl jsem o p\u00e1r centimetr\u016f vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e Tom, a proto\u017ee m\u011b vzal nahoru, museli jsme vypadat jako dv\u011b \u017eirafy. Tom m\u011b polo\u017eil na st\u016fl a vklouzl mi sv\u00fdm neposedn\u00fdm jazykem do \u00fast. Oba jsme se tak moc cht\u011bli, \u017ee jsme se nezdr\u017eovali n\u011bjak\u00fdmi p\u0159edehrami. Nal\u00e9hav\u011b mi svl\u00e9kl tri\u010dko, dokonce mi ani nedovolil, abych ud\u011blal tot\u00e9\u017e, svl\u00e9kl si ho s\u00e1m. Z m\u00fdch \u00fast p\u0159e\u0161el na krk, kousal m\u011b, cucal poko\u017eku na krku a rukama jezdil v\u0161ude po m\u00e9m t\u011ble. Rozep\u00ednal mi opasek, musel jsem se usm\u00e1t do polibku, kdy\u017e jsem si v\u0161iml, \u017ee mu to nejde.<\/p><\/div>\n

„Po\u010dkej, pom\u016f\u017eu ti.“<\/div>\n
„Ne,“ bouchl m\u011b po prstech, „j\u00e1 s\u00e1m.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Op\u011bt jsem se p\u0159is\u00e1l na jeho rty a nechal ho bojovat samotn\u00e9ho. Na\u0161t\u011bst\u00ed se to Tomovi poda\u0159ilo vcelku rychle. Na nic ne\u010dekal a okam\u017eit\u011b mi st\u00e1hl kalhoty \u00fapln\u011b dol\u016f, sv\u00e9 si st\u00e1hl po kolena. V z\u00e1chvatu v\u00e1\u0161n\u011b m\u011b drav\u011b chytil za vlasy, sev\u0159el p\u011bst a jemn\u011b zat\u00e1hl tak, aby se op\u011bt dostal k m\u00e9mu krku. Dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee lask\u00e1n\u00ed krku zbo\u017e\u0148uji \u00fapln\u011b nejv\u00edc. Dok\u00e1\u017ee m\u011b to dostat do takov\u00e9ho stavu, \u017ee se t\u00edm moje v\u00fddr\u017e rapidn\u011b sn\u00ed\u017e\u00ed. U\u017e jen p\u0159edstava, jak jeho \u00fasta putuj\u00ed a olizuj\u00ed m\u011b, m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed k obrovsk\u00e9 slasti.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Obto\u010dil prsty kolem m\u00e9ho vzru\u0161en\u00ed a jemn\u011b zapohyboval rukou. Hmmm, bylo to tak dobr\u00e9, dokonal\u00e9. P\u0159estal m\u011b l\u00edbat, zad\u00edval se mi \u0161ibalsky do o\u010d\u00ed a chytil za kolena, d\u00edky \u010demu\u017e mi \u00fapln\u011b rozt\u00e1hl nohy.<\/div>\n
„Tome, po\u010dkej.“<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“<\/div>\n
„No\u2026 Nem\u00e1me tady\u2026“ p\u0159eru\u0161il m\u011b uprost\u0159ed v\u011bty.<\/div>\n
„V\u0161ak my u\u017e n\u011bco vymysl\u00edme, neboj.“<\/div>\n
V\u016fbec m\u011b nenapadalo, \u010d\u00edm bychom to mohli nahradit, nebo\u0165 na sucho bych to asi opravdu nevydr\u017eel. Ano, byl jsem zvykl\u00fd, ale prvn\u00ed minuty byly v\u017edy bolestiv\u00e9 a nerad jsem je pro\u017e\u00edval, kdy\u017e jsme po ruce nem\u011bli zlep\u0161ov\u00e1k.<\/div>\n
„Dob\u0159e, v\u011b\u0159\u00edm ti.“ Pol\u00edbil m\u011b a na prsty si spustil trochu slin, dot\u00fdkal se m\u011b, sem tam prsty zajel dovnit\u0159. Miloval jsem ty pocity plnosti\u2026<\/div>\n
„M\u016f\u017ee b\u00fdt?“ Pe\u010dliv\u011b se Tom zeptal p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e by mi mohl ubl\u00ed\u017eit.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ vzdychl jsem, kdy\u017e prsty ve mn\u011b trochu zapohyboval. Tom na nic ne\u010dekal a opatrn\u011b do m\u011b vnikl, nutilo m\u011b to vzdychat, chytat se za vlasy, nemohl jsem se na n\u011bj ani pod\u00edvat, asi bych vybuchl. Byl neuv\u011b\u0159iteln\u011b sexy, kdy\u017e d\u011blal ty pohyby. N\u00e1dhern\u00e9 pozorovat na\u0161e t\u011bla, jak se vln\u00ed v jednom rytmu.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

V\u0161ude byl hluk, krve by se ve mn\u011b nikdo nedo\u0159ezal, nervozita \u0161la m\u00fdm t\u011blem rychleji ne\u017e vzduch, kter\u00fd d\u00fdch\u00e1m. Sv\u011btla reflektor\u016f mi st\u0159\u00eddav\u011b sv\u00edtila rovnou do o\u010d\u00ed, tedy v t\u00e9 tm\u011b to rozhodn\u011b nebylo nic p\u0159\u00edjemn\u00e9ho.<\/p><\/div>\n

„M\u00e1\u0161 strach?“ Stiskl mi Tom ruku vedle toho, jak mi mluvil do ucha, proto\u017ee zde nebylo sly\u0161et vlastn\u00edho slova.<\/div>\n
„Neptej se, za chv\u00edli se po\u2026“<\/div>\n
„To bude v pohod\u011b, neboj. Je\u0161t\u011b je p\u0159ed n\u00e1mi jedna skupina a pak\u2026 jdeme my. Tedy vlastn\u011b\u2026 Nejprve j\u00e1 a pak ty.“<\/div>\n
„Tome, j\u00e1 to nezvl\u00e1dnu. Koukni, co d\u011blaj\u00ed!“ Kdy\u017e jsem vid\u011bl jednoho kluka, co d\u011bl\u00e1 s rukama, moje sebev\u011bdom\u00ed upadlo do zatracen\u00ed spolu s mou odvahou.<\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161 stejn\u011b \u00fa\u017easn\u011b, kdy\u017e to d\u011bl\u00e1\u0161 ty, v\u011b\u0159 mi. Nemus\u00ed\u0161 mn\u011b, v\u011b\u0159 sob\u011b a uvid\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Dob\u0159e\u2026“ Zakousl jsem si do rtu a d\u00e1l se d\u00edval na toho extr\u00e9mn\u011b obratn\u00e9ho chlapce, kter\u00fd si vzal na triko dokonce a\u017e p\u011bt lahv\u00ed.<\/div>\n
„No do prdele\u2026“ \u0158ekl jsem si s\u00e1m pro sebe, tak ten to m\u00e1 jist\u011b vyhr\u00e1no, jsme v hajzlu\u2026<\/div>\n
„Po\u010dkej, mo\u017en\u00e1 nestihne \u010das a dostane m\u00ed\u0148 bod\u016f.“<\/div>\n
Chlap\u00edk dokon\u010dil svou show a \u0161el na \u0159adu posledn\u00ed \u010dlov\u011bk p\u0159ed n\u00e1mi.<\/div>\n
\n

„Je\u017ei\u0161i, j\u00e1 si mus\u00edm j\u00edt zakou\u0159it, tohle ned\u00e1m.“<\/p><\/div>\n

„Oukej, jdu s tebou.“<\/div>\n
Vy\u0161li jsme ven ze v\u0161eho toho humbuku, v u\u0161\u00edch mi st\u00e1le dun\u011blo, p\u00edskalo, k\u0159i\u010delo, v\u0161e\u2026<\/div>\n
„Nebu\u010f tak nerv\u00f3zn\u00ed, uvid\u00ed\u0161, \u017ee to dopadne dob\u0159e.“<\/div>\n
„Nemus\u00ed to dopadnout dob\u0159e, sta\u010d\u00ed, kdy\u017e nezakopnu o vlastn\u00ed nohu.“<\/div>\n
„Nic se neboj\u2026“<\/div>\n
Cigaretu jsem t\u00e1hl jako smysl\u016f zbaven\u00fd, kou\u0159 se mi zadrh\u00e1val v krku, t\u00e9m\u011b\u0159 se mi cht\u011blo zvracet. Nev\u00edm, co jsem si myslel, \u017ee kdy\u017e budu kou\u0159it rychleji, tak se v\u00edc uklidn\u00edm\u2026 Museli jsme j\u00edt dovnit\u0159, do Tomova vystoupen\u00ed zb\u00fdvalo asi sedm minut, kdy jsme p\u0159i\u0161li, tak\u017ee te\u010f n\u011bjak\u00e9 t\u0159i.<\/div>\n
„Po\u010dkej!“ Tom m\u011b chytil za ruku a vyu\u017eil, \u017ee jsme sami.<\/div>\n
„\u0160\u0165astn\u00e1 pusa p\u0159ece.“ Usm\u00e1l se na m\u011b a v\u011bnoval mi obrovsk\u00fd, ale zato jemn\u00fd a n\u011b\u017en\u00fd polibek. P\u0159esn\u011b takov\u00fd, jak\u00fd by mi n\u00e1hodou opravdu dok\u00e1zal \u0161t\u011bst\u00ed p\u0159in\u00e9st.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee to vyjde.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee vyjde.“<\/div>\n
\n

Kdy\u017e jsme ve\u0161li dovnit\u0159, akor\u00e1t moder\u00e1tor sout\u011b\u017ee vyhla\u0161oval Tomovo jm\u00e9no, je\u0161t\u011b \u017ee jsme se d\u00e9le nezdr\u017eeli.<\/p><\/div>\n

„Dr\u017e se,“ pohladil jsem mu ruku, kdy\u017e odch\u00e1zel na p\u00f3dium p\u0159ipravit se.<\/div>\n
„D\u011bkuju, zlato.“ V\u011bnoval mi posledn\u00ed \u00fasm\u011bv a zmizel. Tato situace m\u011b nutila kousat si nehty. Fuj! Bille! Jsi! Nechutn\u00fd!<\/div>\n
Moder\u00e1tor za\u010dal odpo\u010d\u00edt\u00e1vat vte\u0159iny do zah\u00e1jen\u00ed. Vid\u011bl jsem, jak se Tom zhluboka nadechl a p\u0159i zaslechnut\u00ed slova „START“ za\u010dal d\u011blat v\u0161echno, co m\u011b u\u010dil, p\u011bkn\u011b podle pl\u00e1nu. Bylo \u00fa\u017easn\u00e9 sledovat ho, jeho pohyby, \u0161ikovnost a ladnost\u2026 To, s jakou lehkost\u00ed dok\u00e1zal d\u011blat v\u0161echen ten \u017eongl\u00e9rsk\u00fd cirkus kolem a je\u0161t\u011b se p\u0159itom tv\u00e1\u0159it, \u017ee to nic nen\u00ed. Na obrovsk\u00e9m projektoru se mu po\u010d\u00edtal \u010das, a kdy\u017e po prezentaci sv\u00e9ho koktejlu zastavil na \u010dase 4.83, skoro jsem odpadl. Stihl to! Za\u010dal jsem nekontrolovateln\u011b je\u010det, p\u00edskat, tleskat, neuv\u011b\u0159iteln\u011b jsem se radoval. Byl opravdu \u00fa\u017easn\u00fd\u2026 Mou radost v\u0161ak za p\u00e1r vte\u0159in vyst\u0159\u00eddal obrovsk\u00fd strach, moder\u00e1tor toti\u017e vyhl\u00e1sil m\u00e9 jm\u00e9no. S Tomem jsme byli nuceni se akor\u00e1t minout, jen v d\u00e1lce jsem vid\u011bl, jak mi nazna\u010duje hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed spolu s vzdu\u0161nou pusou. No, alespo\u0148 n\u011bco\u2026<\/div>\n
Ruce se mi klepaly jak notorikovi o p\u00e1t\u00e9 r\u00e1no p\u0159ed hospodou, v hrdle jsem c\u00edtil, jako bych polykal snad kusy p\u00edsku. Pro\u010d, k \u010dertu, mus\u00edm m\u00edt zrovna j\u00e1 takovou tr\u00e9mu? Ka\u017ed\u00fd se tady zd\u00e1 naprosto v pohod\u011b, jen j\u00e1 jsem vyklepan\u00fd\u2026<\/div>\n
\n

Donesl jsem na p\u00f3dium cel\u00fd Tom\u016fv rozkl\u00e1dac\u00ed barmansk\u00fd kufr, ve kter\u00e9m jsem m\u011bl p\u0159ipraven\u00e9 \u00fapln\u011b v\u0161echno. Chytil jsem jeden z poh\u00e1r\u016f, ale sekunda nepozornosti a skon\u010dil na zemi. V duchu jsem si tak zanad\u00e1val, \u017ee u\u017e jen za to p\u016fjdu do pekla, tohle se snad m\u016f\u017ee st\u00e1t jen mn\u011b! V\u0161ude byly kousky skla, kter\u00e9 bych m\u011bl uklidit, ale bude to muset po\u010dkat, proto\u017ee i na p\u0159\u00edpravu m\u00e1m jen ur\u010ditou dobu. Tom to na\u0161t\u011bst\u00ed spat\u0159il a rychle mi p\u0159inesl od n\u011bkoho sklenici velmi podobn\u00e9ho tvaru. Doufal jsem, \u017ee tu u\u017e nerozbiju.<\/p><\/div>\n

Moder\u00e1tor za\u010dal odpo\u010d\u00edt\u00e1v\u00e1n\u00ed. P\u0159ipadalo mi to, jako by odpo\u010d\u00edt\u00e1vali vte\u0159iny do m\u00e9 smrti zp\u016fsoben\u00e9 tr\u00e9mou, ale jakmile jsem sly\u0161el slovo „START“ na \u017e\u00e1dn\u00e9 jin\u00e9 pocity a vjemy krom\u011b pam\u011bti nebyl \u010das. V rychlosti jsem p\u0159edj\u00ed\u017ed\u011bl v\u0161e, co mus\u00edm ud\u011blat, aby to bylo dokonal\u00e9. Nejd\u0159\u00edve klasika – sklenice, frapov\u00e1n\u00ed a pak se to u\u017e mohlo p\u011bkn\u011b spustit. Vyhazoval a chytal jsem jednu l\u00e1hev za druhou, ani nev\u00edm jak, poda\u0159ilo se mi \u00fapln\u011b v\u0161echno, jak jsem cht\u011bl. Po odprezentov\u00e1n\u00ed jsem okam\u017eit\u011b zak\u0159i\u010del stop a pokud m\u00e1m b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00fd, b\u00e1l jsem se pod\u00edvat za sebe na \u010das, kter\u00fd jsem dos\u00e1hl. N\u011bco mi \u0159\u00edkalo, \u017ee jsem byl daleko za p\u011bti minutami, opak byl v\u0161ak pravdou. Dos\u00e1hl jsem neuv\u011b\u0159iteln\u00fdch 4.86 sekundy! Ano! Dal jsem to! Tom ke mn\u011b okam\u017eit\u011b p\u0159ib\u011bhl a p\u0159ed v\u0161emi m\u011b objal. Cht\u011bl m\u011b dokonce pol\u00edbit, ale napadlo ho, \u017ee by to asi nebyl dobr\u00fd n\u00e1pad, p\u0159ece p\u0159edsudky byly, jsou a v\u017edy budou\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Byl jsi neskute\u010dn\u00fd!“ Vyb\u011bhl na m\u011b Tom hned v prvn\u00edm moment\u011b, co jsme se dostali do z\u00e1kulis\u00ed, a kone\u010dn\u011b pry\u010d od tolika lid\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 J\u00e1 s\u00e1m nev\u00edm! Prost\u011b myslel jsem na to, \u017ee to mus\u00edm ud\u011blat kv\u016fli tob\u011b! Jsme p\u0159ece t\u00fdm a nemohl jsem to pokazit. Sice jen dvou\u010dlenn\u00fd, ale jsme t\u00fdm.“ Vrhl jsem se mu kolem krku a kone\u010dn\u011b ho beztrestn\u011b pol\u00edbil. Pot\u0159eboval jsem si po tak velk\u00e9m stresu vydechnout a nebylo nic lep\u0161\u00edho, ne\u017e b\u00fdt chv\u00edli sami.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co? M\u00e1me re\u00e1ln\u00e9 \u0161ance to vyhr\u00e1t! Jsem fakt zv\u011bdav\u00fd, jak to dopadne.“<\/div>\n
Sedli jsme si na gau\u010d a pouze odpo\u010d\u00edvali. Hodiny ukazovaly t\u0159i \u010dtvrt\u011b na deset, venku u\u017e byla tma a chladn\u011bj\u0161\u00ed vzduch. P\u0159\u00edjemn\u00fd letn\u00ed v\u00e1nek se zm\u011bnil na studen\u011bj\u0161\u00ed, u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 podzimn\u00ed. Klidn\u011b bych na sob\u011b snesl i ten\u010d\u00ed svetr. M\u011bli jsme p\u0159esn\u011b p\u016flhodinu do rozhodnut\u00ed rady celosv\u011btov\u00e9 barmansk\u00e9 asociace, ale aspo\u0148 jsem u\u017e nebyl tak nerv\u00f3zn\u00ed. U\u017e a\u0165 to dopadne jakkoliv\u2026<\/div>\n
\n

P\u016flhodina pro\u0161la jako voda, sotva jsem se stihl nap\u00edt, a u\u017e jsme tam museli j\u00edt. Na p\u00f3diu p\u0159ed obrovsk\u00fdm po\u010dtem lid\u00ed byly se\u0159azeny v\u0161echny t\u00fdmy, kter\u00e9 sout\u011b\u017eily, bylo jich asi p\u011btadvacet. Konkurence obrovsk\u00e1. Moder\u00e1tor nejd\u0159\u00edve vyjmenoval v\u0161echny sout\u011b\u017e\u00edc\u00ed, co\u017e se mi zd\u00e1lo neuv\u011b\u0159iteln\u011b zdlouhav\u00e9. Bolely m\u011b nohy od tolika st\u00e1n\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Na t\u0159et\u00edm m\u00edst\u011b se um\u00edstili Patrick Weihnart a Adam a Carol Kirstenovi.“ V\u0161ichni jsme za\u010dali tleskat, ale nev\u00edm, jestli m\u011b to t\u011b\u0161ilo. Doufal jsem, \u017ee skon\u010d\u00edme alespo\u0148 jako t\u0159et\u00ed.<\/div>\n
Na druh\u00e9m m\u00edst\u011b skon\u010dil n\u011bjak\u00fd t\u00fdm z \u010cesk\u00e9 Republiky, tak\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee jde do tuh\u00e9ho. Byly jen dv\u011b mo\u017enost – bu\u010f, anebo\u2026<\/div>\n
„A jako prvn\u00ed, s nejlep\u0161\u00edm \u010dasem, nejlep\u0161\u00ed technikou a tak\u00e9 s nejlep\u0161\u00ed show se um\u00edstili,“ moder\u00e1tor z\u00e1m\u011brn\u011b nech\u00e1val p\u00e1r vte\u0159in nap\u011bt\u00ed, ur\u010dit\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee mi t\u00edm ud\u011bl\u00e1 stres\u2026<\/div>\n
„Bill Kaulitz a Tom Tr\u00fcmper!“<\/div>\n
Chv\u00edli mi trvalo, ne\u017e mi do\u0161lo, \u017ee vlastn\u011b vyhl\u00e1sil m\u00e9 a Tomovo jm\u00e9no. Z\u016fstal jsem st\u00e1t jako opa\u0159en\u00fd, nev\u011b\u0159il jsem vlastn\u00edm u\u0161\u00edm. Bylo v\u016fbec mo\u017en\u00e9, abychom ze v\u0161ech t\u011bchto lid\u00ed byli nejlep\u0161\u00ed? J\u00e1? J\u00e1, co to tr\u00e9nuji p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f? Bylo\u2026<\/div>\n
Vystoupili jsme s davu lid\u00ed k n\u011bmu, aby n\u00e1m p\u0159edal r\u016fzn\u00e9 ceny a pogratuloval. Tom m\u011b ze sam\u00e9 radosti objal a p\u0159ede v\u0161ema o\u010dima v t\u00e9to obrovit\u00e1nsk\u00e9 m\u00edstnosti pol\u00edbil. Te\u010f u\u017e bylo jedno, co si kdo o n\u00e1s bude myslet\u2026<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Po dnech pln\u00fdch tr\u00e9nink\u016f, stresu a od\u0159enin jsem si kone\u010dn\u011b lehl do postele s \u010distou hlavou. Nev\u011b\u0159il jsem, \u017ee u\u017e je to v\u0161echno za n\u00e1mi a \u017ee jsme to dot\u00e1hli tak daleko. Tom se p\u0159itulil ke mn\u011b a jemn\u011b m\u011b pol\u00edbil.<\/p><\/div>\n

„Jsi \u00fa\u017easn\u00fd, v\u00ed\u0161 to?“ Usm\u00e1l se na m\u011b a pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Miluju t\u011b.“<\/div>\n
„Taky t\u011b miluju.“<\/div>\n
„Bille\u2026 m\u016f\u017eu se t\u011b na n\u011bco zeptat? Tedy\u2026 nev\u00edm, jestli je to vhodn\u00e1 doba, ale cht\u011bl bych to v\u011bd\u011bt, kdy\u017e jsme u\u017e spolu a milujeme se. Chci o tob\u011b v\u011bd\u011bt v\u0161echno.“ V\u016fbec jsem nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, na co by se m\u011b Tom cht\u011bl zeptat, ale necht\u011bl jsem m\u00edt p\u0159ed n\u00edm \u017e\u00e1dn\u00e9 tajnosti, tak\u017ee kdyby se zeptal absolutn\u011b na cokoliv, pravdiv\u011b mu odpov\u00edm.<\/div>\n
„Jist\u011b, na co?“<\/div>\n
„Co se stalo tv\u00fdm rodi\u010d\u016fm?“ Tato ot\u00e1zka m\u011b dost zasko\u010dila, ne\u010dekal jsem, \u017ee by ho mohlo pr\u00e1v\u011b tohle zaj\u00edmat.<\/div>\n
„Ou, aha\u2026 No\u2026 bylo mi asi sedmn\u00e1ct, kdy\u017e se to stalo. Rodi\u010de jeli z leti\u0161t\u011b, kde byli odv\u00e9zt mou star\u0161\u00ed sestru Nat\u00e1l\u00ed, mysl\u00edm, \u017ee let\u011bla tehdy na n\u011bjakou st\u00e1\u017e do It\u00e1lie. Bylo l\u00e9to a stra\u0161n\u011b pr\u0161elo, v ten den byla takov\u00e1 bou\u0159ka, \u017ee to v cel\u00e9m m\u011bst\u011b vyrazilo pojistky, co\u017e se dotklo i semaforu, a proto\u017ee nefungoval, srazili se s obrovsk\u00fdm kamionem ve stodvacetikilometrov\u00e9 rychlosti. Nem\u011bli \u0161anci p\u0159e\u017e\u00edt, auto bylo \u00fapln\u011b zdemolovan\u00e9, jako by ho n\u011bkdo zmuchlal jako kus pap\u00edru. Kdy\u017e se o tom dozv\u011bd\u011bla sestra, byla tak v \u0161oku, \u017ee se sem nemohla ani vr\u00e1tit. Z\u016fstala v It\u00e1lii, rodi\u010d\u016fm dokonce nep\u0159i\u0161la ani na poh\u0159eb. M\u00e1 takovou labiln\u011bj\u0161\u00ed povahu a tenhle z\u00e1\u017eitek by j\u00ed mohl zcela zni\u010dit \u017eivot, \u017ee pr\u00fd l\u017ee sama sob\u011b, \u017ee se nic nestalo, jen prost\u011b ode\u0161la\u2026 Boj\u00edm se, aby tomu jednou neza\u010dala tak v\u011b\u0159it, \u017ee si pravdu nikdy nebude cht\u00edt p\u0159iznat. V\u0161echny ty hrozn\u00e9 v\u011bci, jak za\u0159\u00eddit poh\u0159eb a v\u016fbec identifikovat je, z\u016fstaly na mn\u011b. Bylo to stra\u0161n\u00e9\u2026“<\/div>\n
\n

„Babi\u010dka, str\u00fdc, kdokoliv?“<\/p><\/div>\n

„Nikdo\u2026 J\u00e1 u\u017e nem\u00e1m \u017e\u00e1dnou rodinu, Tome.“<\/div>\n
Hodn\u011b t\u011b\u017eko se mi o tom mluvilo, nemluv\u011b o tom, kolikr\u00e1t jsem si cht\u011bl s\u00e1m vz\u00edt \u017eivot\u2026 Nikdy bych nikomu nep\u0159\u00e1l za\u017e\u00edt to. Kdy\u017e se \u010dlov\u011bk c\u00edt\u00ed s\u00e1m, je to ot\u0159esn\u00fd pocit\u2026 ale kdy\u017e \u010dlov\u011bk s\u00e1m opravdu z\u016fstane\u2026<\/div>\n
„To m\u011b hrozn\u011b mrz\u00ed\u2026“ Tom m\u011b objal, c\u00edtil jsem z n\u011bj, \u017ee mu m\u016f\u017eu d\u016fv\u011b\u0159ovat, sv\u011b\u0159it se mu. Ochrann\u011b si m\u011b p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b a sev\u0159el nejv\u00edc, jak mohl. Jako by mi cht\u011bl dok\u00e1zat, \u017ee u\u017e nikdy nedovol\u00ed, abych z\u016fstal s\u00e1m, \u017ee m\u011b nikdy neopust\u00ed. V tomto n\u00e1dhern\u00e9m objet\u00ed jsme usnuli\u2026<\/div>\n
\n

N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed r\u00e1no jsem m\u011bl velmi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed telefon\u00e1t od domovn\u00edka na\u0161eho b\u00fdval\u00e9ho bytu, ve kter\u00e9m jsem \u017eil s Justinem. Pr\u00fd se m\u00e1m dostavit hned, jak to bude mo\u017en\u00e9.<\/p><\/div>\n

„Opravdu nem\u00e1m j\u00edt s tebou?“<\/div>\n
„Ne, budu v po\u0159\u00e1dku, neboj.“ Ve skute\u010dnosti jsem necht\u011bl, aby se mnou Tom \u0161el. B\u00e1l jsem se, \u017ee kdy\u017e se znovu vr\u00e1t\u00edm do toho bytu, tedy pokud to bude nutn\u00e9 tam j\u00edt, ztrat\u00edm se ve vlastn\u00edch pocitech. Mo\u017en\u00e1 ne, ale kdyby n\u00e1hodou, nechci, aby toho byl Tom sv\u011bdkem. Mohlo by to v n\u011bm vzbudit pochybnosti, a to nesm\u00edm dopustit. Byl jsem si jist\u00fd, \u017ee ho miluju v\u00edc, ne\u017e kohokoliv p\u0159edt\u00edm, ale na minulost se ned\u00e1 jen tak lehce zapomenout.<\/div>\n
„Dob\u0159e, d\u00e1vej si pozor.“ Pol\u00edbil m\u011b u auta, akor\u00e1t vzal Bubi na proch\u00e1zku.<\/div>\n
„Jo, hned jsem zp\u00e1tky.“<\/div>\n
\n

Nasedl jsem do auta a odjel. Cesta nebyla dlouh\u00e1, trvalo mo\u017en\u00e1 tak p\u011btadvacet minut, ne\u017e jsem zaklepal na dve\u0159e od domovn\u00edkova bytu.<\/p><\/div>\n

Okam\u017eit\u011b mi otev\u0159el.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, co se d\u011bje?“<\/div>\n
„Zdrav\u00edm. Nebudu v\u00e1m lh\u00e1t, v\u00edm, co se tu stalo, j\u00e1 jen\u2026 Po\u0161\u0165a\u010dka v\u00e1m tady nechala dopis, proto\u017ee u v\u00e1s moment\u00e1ln\u011b nikdo nebydl\u00ed.“<\/div>\n
„Dopis?“<\/div>\n
„Ano, tady je. Nezlobte se, \u017ee jsem v\u00e1m volal tak narychlo, ale myslel jsem si, \u017ee byste si ho mo\u017en\u00e1 cht\u011bl p\u0159e\u010d\u00edst.“<\/div>\n
„No, jasn\u011b, to je v po\u0159\u00e1dku. D\u011bkuju,“ podal jsem mu ruku a ode\u0161el nahoru na m\u00edsto, kde jsem p\u0159edt\u00edm bydlel.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem ve\u0161el, do nosu mi vlet\u011bla n\u00e1dhern\u00e1 v\u016fn\u011b m\u00fdch vanilkov\u00fdch vonn\u00fdch sv\u00ed\u010dek, kter\u00e9 jsem tak miloval. Ani nev\u00edm, pro\u010d jsem si je nevzal, kdy\u017e von\u011bly tak \u00fa\u017easn\u011b, i kdy\u017e neho\u0159ely. Justinovo oble\u010den\u00ed bylo st\u00e1le rozh\u00e1zen\u00e9, stejn\u011b, jak jsem ho tu p\u0159ed rokem nechal. Vlastn\u011b krom\u011b toho, \u017ee jsem si vzal p\u00e1r kousk\u016f oble\u010den\u00ed, a ostatn\u00ed osobn\u00ed v\u011bci, zde z\u016fstalo v\u0161e jako p\u0159edt\u00edm. Sedl jsem si na seda\u010dku a pomalu dopis otev\u00edral. Byl jsem zv\u011bdav\u00fd, kdo mi p\u00ed\u0161e a co v dopisu bude, \u017ee to bylo tak nal\u00e9hav\u00e9.<\/div>\n
<\/p>\n

Drah\u00fd Bille,<\/em><\/div>\n

ani nev\u00edm, jak m\u00e1m za\u010d\u00edt. Pro\u0161la u\u017e dlouh\u00e1 doba, \u017ee? A j\u00e1 blb jsem se odhodlal napsat ti a\u017e te\u010f. Chci ti jen \u0159\u00edct, \u017ee t\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b moc miluju. V\u00edm, co jsem ud\u011blal, a m\u016f\u017ee\u0161 mi v\u011b\u0159it, \u017ee toho lituji ka\u017edou vte\u0159inu sv\u00e9ho \u017eivota a p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee nav\u017edy budu. Nikdy jsem ti necht\u011bl opravdu ubl\u00ed\u017eit, nev\u00edm, co se se mnou d\u011blo\u2026 Mrz\u00ed m\u011b ka\u017ed\u00e1 facka, co jsem ti dal a o tom nejhor\u0161\u00edm ani nemluv\u00edm. Prost\u011b\u2026 moc jsem se b\u00e1l, \u017ee t\u011b ztrat\u00edm a m\u016fj strach m\u011b dovedl k zoufal\u00fdm rozhodnut\u00edm pln\u00fdch zlosti a\u017e sem a ty jsi ode mne uprchl. M\u016f\u017eu si za to s\u00e1m, v\u00edm. O to v\u00edc m\u011b to tr\u00e1p\u00ed, \u017ee kdybych na tebe nebyl tak zl\u00fd a st\u00e1le t\u011b obklopoval l\u00e1skou, jako do t\u00e9 doby, nic by se nestalo a dosud bychom byli spolu, milovali se. St\u00e1le mysl\u00edm na to, jak\u00e9 by to bylo, kdybych se t\u011b mohl znovu dotknout, znovu t\u011b pol\u00edbit. Nic bych si nep\u0159\u00e1l v\u00edc. Nejhor\u0161\u00ed na v\u011bzen\u00ed je to, \u017ee m\u00e1 \u010dlov\u011bk spoustu \u010dasu na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Cht\u011bl bych vr\u00e1tit \u010das a znovu pro\u017e\u00edt ty n\u00e1dhern\u00e9 chv\u00edle s tebou. Pamatuje\u0161, kdy\u017e jsme se poprv\u00e9 poznali v baru, opili se a celou noc promilovali? Co bych dal za to, abych se ti mohl znovu pod\u00edvat do t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed, vid\u011bt, jak se usm\u00edv\u00e1\u0161, jak si tlesk\u00e1\u0161 v\u017edy, kdy\u017e jsi \u0161\u0165astn\u00fd\u2026 Hodn\u011b mi chyb\u00ed\u0161, Bille. V\u00edm, \u017ee ty jsi te\u010f n\u011bkde s n\u00edm a \u017ee se m\u00e1\u0161 fajn. Z cel\u00e9ho srdce douf\u00e1m, \u017ee alespo\u0148 ty jsi \u0161\u0165astn\u00fd tak, jak si zaslou\u017e\u00ed\u0161. Slibuji, \u017ee ti u\u017e v\u00edc nebudu otravovat \u017eivot, pokud si to s\u00e1m nebude\u0161 p\u0159\u00e1t. Hodn\u011b jsem si toho uv\u011bdomil a u\u017e ti jen nap\u00ed\u0161u jedno up\u0159\u00edmn\u00e9 promi\u0148. Nav\u017edy t\u011b budu milovat.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

S l\u00e1skou Justin<\/em><\/div>\n

P.S: Pokud ti ubl\u00ed\u017e\u00ed, najdu si ho.<\/em><\/div>\n
\n

Po p\u0159e\u010dten\u00ed tohoto dopisu jsem se emo\u010dn\u011b \u00fapln\u011b zhroutil. Celou dobu mi po tv\u00e1\u0159i st\u00e9kaly slzy\u2026 Bylo by to snaz\u0161\u00ed, kdyby to Justina nemrzelo, kdyby byl \u0161patn\u00fd, cokoliv, ale ne, kdy\u017e toho tak moc lituje. V\u00edm, nem\u011bl bych na to v\u016fbec ani myslet, pot\u00e9, co mi ud\u011blal, bych m\u011bl ten dopis roztrhat, sp\u00e1lit, dokonce se tomu jak smysl\u016f zbaven\u00fd sm\u00e1t, ale j\u00e1 tady m\u00edsto toho sed\u00edm a pl\u00e1\u010du. Co to se mnou vlastn\u011b je? Mus\u00edm se uklidnit a hlavn\u011b\u2026 zapomenout\u2026 ut\u0159el jsem si slzy, dal dopis zp\u011bt do ob\u00e1lky a polo\u017eil ho na konferen\u010dn\u00ed stolek. Rozhodl jsem se nechat ho tady, nechci ho br\u00e1t dom\u016f, a u\u017e v\u016fbec nechci, aby o tom Tom v\u011bd\u011bl. Nikdy jsem mu nelhal, ale mus\u00edm si to nechat pro sebe. Vy\u0161el jsem z bytu a definitivn\u011b uzamkl jednu \u010d\u00e1st sv\u00e9ho \u017eivota.<\/p><\/div>\n

\n

KONEC<\/strong><\/p>\n

Tak, do\u010d\u00edtali ste sa a\u017e nakoniec. Pevne ver\u00edm, \u017ee sa v\u00e1m poviedka p\u00e1\u010dila a na z\u00e1ver chcem len poveda\u0165, \u017ee nikto by nemal zosta\u0165 vo vz\u0165ahu, v ktorom je ne\u0161\u0165astn\u00fd. \u010cas v\u017edy v\u0161etko vyrie\u0161i a ka\u017ed\u00fd raz n\u00e1jde t\u00fa naozajstn\u00fa prav\u00fa l\u00e1sku \ud83d\ude42 Ka\u017ed\u00fd koment\u00e1rik pote\u0161\u00ed \ud83d\ude42<\/p>\n

<\/em> autor: Diana<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diana Bill V Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch byla hr\u016fza, kdy\u017e vid\u011bl, co se chystal Justin ud\u011blat, a nane\u0161t\u011bst\u00ed se mu to povedlo. Velmi rychle p\u0159e\u0161el ke mn\u011b a v\u0161\u00ed silou m\u011b pra\u0161til do tv\u00e1\u0159e. Z nosu se mi okam\u017eit\u011b za\u010dala l\u00edt krev. „P\u0159esta\u0148!“<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[646],"tags":[],"class_list":["post-2130","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-faded"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2130","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2130"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2130\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2130"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2130"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2130"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}