{"id":2134,"date":"2016-04-08T16:00:00","date_gmt":"2016-04-08T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2125"},"modified":"2016-04-08T16:00:00","modified_gmt":"2016-04-08T15:00:00","slug":"estranged-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/04\/08\/estranged-3\/","title":{"rendered":"Estranged 3."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Nikdy nenajdu nikoho, kdo by t\u011b nahradil.<\/em><\/strong> „<\/em><\/strong><\/div>\n
\n

„Billi, po\u010dkej.“ Chytnu ho za pa\u017ei, kdy\u017e se sraz\u00edme ve dve\u0159\u00edch \u0161atny. Skoro a\u017e surov\u011b m\u011b od sebe odstr\u010d\u00ed a se slovy, \u017ee na rozd\u00edl od n\u011bkoho mu sm\u011bna neskon\u010dila, odkr\u00e1\u010d\u00ed chodbou pry\u010d. Zhluboka si povzdechnu. Vlastn\u011b jsem ani nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee by byl svoln\u00fd k tomu si se mnou promluvit. Ubl\u00ed\u017eil jsem mu v\u00edc, ne\u017e bych si pomyslel. A zat\u00edmco m\u011b hn\u011bv opustil nadobro, v n\u011bm jako by st\u00e1le je\u0161t\u011b nar\u016fstal.<\/p><\/div>\n

P\u0159evl\u00e9knu se z pracovn\u00edho do civilu, chv\u00edli z\u00edr\u00e1m do nitra sk\u0159\u00ed\u0148ky, ne\u017e ji zaklapnu a zamknu. Sotva se ocitnu na chodb\u011b, zastav\u00edm se. V\u00e1h\u00e1m, zda odej\u00edt zadn\u00edm vchodem, nebo to vz\u00edt p\u0159es kav\u00e1rnu. Zv\u00edt\u011bz\u00ed ve mn\u011b touha Billa spat\u0159it, by\u0165 to bude jen na p\u00e1r vte\u0159in.<\/div>\n
\n

Jak se dalo \u010dekat, stoj\u00ed u k\u00e1vovaru pln\u011b pono\u0159en do sv\u00e9 pr\u00e1ce, tak\u017ee ani nezaregistruje moji p\u0159\u00edtomnost. V\u0161imne si m\u011b teprve v okam\u017eiku, kdy m\u011b jeho kolegyn\u011b hlasit\u011b pozdrav\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Tebe jsem nevid\u011bla snad v\u011b\u010dnost.“ Popl\u00e1c\u00e1 m\u011b Nora kamar\u00e1dsky po rameni a za\u010dne se hned vypt\u00e1vat, jak se mi da\u0159\u00ed. Neunikne mi o\u0161kliv\u00fd pohled, jen\u017e Bill vrhne na\u0161\u00edm sm\u011brem. Ani to, \u017ee si n\u011bco pro sebe zamumlal. Jeliko\u017e neum\u00edm odez\u00edrat ze rt\u016f, nedok\u00e1\u017eu slova dek\u00f3dovat. Nic lichotiv\u00e9ho to jist\u011b nebylo, na jej\u00ed adresu by z jeho \u00fast \u017e\u00e1dn\u00fd kompliment ani zazn\u00edt nemohl.<\/div>\n
„Ujde to.“ Odbydu ji a d\u00e1l vytrvale hled\u00edm na Billa, jeho\u017e pozornost bych uv\u00edtal mnohem v\u00edc ne\u017e pozornost t\u00e9hle d\u00e1my, co mi od m\u00e9ho n\u00e1stupu neust\u00e1le dokazovala sv\u016fj z\u00e1jem o mou osobu, p\u0159esto\u017ee jsem j\u00ed narovinu \u0159ekl, \u017ee jsem gay. Tohle sd\u011blen\u00ed nejen\u017ee ji ne\u0161okovalo, sp\u00ed\u0161 to jen prohloubilo jej\u00ed touhu ulovit m\u011b. Jako by si cht\u011bla n\u011bco dokazovat. Trouf\u00e1m si tvrdit, \u017ee t\u00edm se v Billov\u011b \u017eeb\u0159\u00ed\u010dku neobl\u00edbenosti kolegy\u0148 dostala i p\u0159ed Klaudii a nedovedu si p\u0159edstavit, jak spolu tihle dva m\u016f\u017eou fungovat.<\/div>\n
„D\u00e1\u0161 si n\u011bco?“ Navrhne mi Nora a zastr\u010d\u00ed si za ucho pramen hn\u011bd\u00fdch vlas\u016f, co j\u00ed spadl do obli\u010deje. I kdybych byl heterosexu\u00e1l, nikdy bych si s n\u00ed neza\u010dal. Na \u017een\u00e1ch mi v\u017edy vadila vulgarita a lacinost, Nora zt\u011bles\u0148uje oboj\u00ed.<\/div>\n
Kr\u00e1tce se nad jej\u00ed ot\u00e1zkou zamysl\u00edm. Vlastn\u011b na nic nem\u00e1m chu\u0165, ale r\u00e1d bych si s Billem promluvil. A proto\u017ee odm\u00edt\u00e1 kontakt se mnou, jedin\u00e1 mo\u017enost, kde spolu mluvit, je v pr\u00e1ci.<\/div>\n
„Espresso doppio, pros\u00edm.“ Pl\u00e1cnu prvn\u00ed, co m\u011b napadne. Nen\u00ed to nijak \u010dasov\u011b n\u00e1ro\u010dn\u00e9 a ani slo\u017eit\u00e9 na p\u0159\u00edpravu.<\/div>\n
„Jak je libo.“ Bill se na m\u011b sp\u00ed\u0161 za\u0161kleb\u00ed, ne\u017e usm\u011bje. Rozhodnu se na to v z\u00e1jmu n\u00e1s obou nereagovat a ponechat to bez koment\u00e1\u0159e. Dal\u0161\u00ed h\u00e1dka rozhodn\u011b nen\u00ed \u0159e\u0161en\u00edm.<\/div>\n
\n
„Jen pro tvou informaci,“ oto\u010d\u00ed se na Noru, kter\u00e1 vedle n\u011bj post\u00e1v\u00e1 s rukama v bok a up\u0159en\u011b ho sleduje. „M\u00e1me tu hosty.“<\/div>\n
„No a?“<\/div>\n
„No nic, jen \u017ee bys mohla sbalit ten podnos a odn\u00e9st jim to ke stolu. To espresso zvl\u00e1dnu i bez tv\u00e9ho dohledu.“ Podobn\u00fd t\u00f3n u n\u011bj sl\u00fdch\u00e1v\u00e1m z\u0159\u00eddka. Pou\u017e\u00edv\u00e1 ho pouze tehdy, kdy\u017e je na\u0161tvan\u00fd. Hodn\u011b na\u0161tvan\u00fd.<\/div>\n
„Pardon, maestro<\/em>.“ Nora ho prop\u00e1l\u00ed pohledem, popadne t\u00e1c se \u0161\u00e1lky a sklenicemi, kter\u00fd Bill nachystal, a nasupen\u011b odkr\u00e1\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tady.“ Leknut\u00edm nadsko\u010d\u00edm, kdy\u017e p\u0159ede mnou p\u0159istane \u0161\u00e1lek s objednanou k\u00e1vou. Mohu jen d\u011bkovat Bohu, \u017ee ve\u0161ker\u00fd obsah z\u016fstal uvnit\u0159 a neskon\u010dil na pultu nebo h\u016f\u0159 na mn\u011b.<\/div>\n
„Bille,“ oslov\u00edm ho a zb\u011b\u017en\u011b zkontroluji, v kter\u00fdch m\u00edstech se nach\u00e1z\u00ed na\u0161e kolegyn\u011b. Spat\u0159\u00edm ji, jak post\u00e1v\u00e1 u jednoho ze stol\u016f a vybavuje se s postar\u0161\u00edm man\u017eelsk\u00fdm p\u00e1rem. Podle m\u011b se jen tak nevr\u00e1t\u00ed. Jednak j\u00ed hnul \u017elu\u010d\u00ed Bill svou pozn\u00e1mkou a taky si mysl\u00edm, \u017ee jejich spole\u010dn\u00e1 sm\u011bna vypad\u00e1 tak, \u017ee ona se proch\u00e1z\u00ed po placu a sem tam se d\u00e1 do hovoru s n\u011bkter\u00fdm z n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edk\u016f, zat\u00edmco on stoj\u00ed za barem. Nemaj\u00ed pot\u0159ebu spolu komunikovat.<\/div>\n
\n

„Jak jsi to myslel?“ Trvalo mi, ne\u017e jsem v sob\u011b na\u0161el odvahu, abych se ho zeptal, co ta v\u011bta m\u011bla znamenat. Sv\u011bd\u010d\u00ed o tom i to, \u017ee \u0161\u00e1lek p\u0159ede mnou je zp\u016fli pr\u00e1zdn\u00fd.<\/p><\/div>\n

„Co jak jsem myslel?“ Oto\u010d\u00ed se na m\u011b s dv\u011bma vysok\u00fdmi sklenicemi v rukou.<\/div>\n
„To, \u017ee jsem t\u011b nikdy nepot\u0159eboval.“ P\u0159ipomenu mu v\u011btu, ji\u017e vy\u0159kl a kter\u00e1 mi nep\u0159est\u00e1v\u00e1 zn\u00edt v u\u0161\u00edch.<\/div>\n
„A nen\u00ed to snad pravda?“<\/div>\n
„To nen\u00ed. Je to naprost\u00e1 hloupost a ty to moc dob\u0159e v\u00ed\u0161.“ Nakr\u010d\u00edm obo\u010d\u00ed. Nech\u00e1pu, jak si m\u016f\u017ee v\u016fbec n\u011bco takov\u00e9ho myslet. J\u00e1 \u017ee jsem ho nikdy nepot\u0159eboval? Takov\u00fd nesmysl. Dal jsem mu naprosto v\u0161echno. To, \u010deho jsem byl schopen pro n\u011bho, jsem pro \u017e\u00e1dnou jinou osobu p\u0159edt\u00edm nevykonal. Co v\u00edc by je\u0161t\u011b cht\u011bl?<\/div>\n
Bill se vr\u00e1t\u00ed k le\u0161t\u011bn\u00ed skla, jednu sklenici po druh\u00e9 bere do ruky a bly\u0161t\u00edc\u00ed je ukl\u00edz\u00ed do poli\u010dky nad hlavou. Po nich se zam\u011b\u0159\u00ed na \u0161\u00e1lky a tal\u00ed\u0159ky. Teprve kdy\u017e m\u00e1 nale\u0161t\u011bn\u00e9 a uklizen\u00e9 i l\u017ei\u010dky a nen\u00ed tak nic dal\u0161\u00edho, co by mohl d\u011blat, jeliko\u017e Nora nep\u0159i\u0161la s \u017e\u00e1dnou novou objedn\u00e1vkou, se rozhodne v\u011bnovat moj\u00ed mali\u010dkosti. Okam\u017eik m\u011b ml\u010dky sleduje. Pohled jeho tmav\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed se nezd\u00e1 b\u00fdt tak tvrd\u00fd, jako byl je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r minutami. Nezra\u010d\u00ed se v nich nic. Kdykoli jsem do nich pohl\u00e9dl, mohl jsem v nich \u010d\u00edst jako v otev\u0159en\u00e9 knize. Byla oknem do jeho du\u0161e. Odr\u00e1\u017eelo se v nich, co Bill c\u00edtil. \u00dasty by mohl lh\u00e1t, ale o\u010di by ho v\u017edy prozradily. Te\u010f jsou pr\u00e1zdn\u00e9 a bez \u017eivota.<\/div>\n
„Ty m\u00e1\u0161 stra\u0161n\u011b kr\u00e1tkou pam\u011b\u0165, Tome\u2026“<\/div>\n
<\/p>\n

„<\/em>Tohle je sm\u011b\u0161n\u00e9, Tome.“ Bill na\u0161tvan\u011b mrskne ut\u011brkou o kuchy\u0148skou linku a oto\u010d\u00ed se na m\u011b. D\u00e1 si ruku v bok a zakrout\u00ed hlavou nad m\u00fdm chov\u00e1n\u00edm. Jak mi p\u0159ed p\u00e1r minutami \u0159ekl, v\u0161echno zbyte\u010dn\u011b zveli\u010duji, a z\u00e1m\u011brn\u011b se sna\u017e\u00edm vyprovokovat h\u00e1dku.<\/em><\/div>\n

„<\/em>Ani mi nep\u0159ijde.“ Poznamen\u00e1m a rozval\u00edm se na \u017eidli.<\/em><\/div>\n
„Kolikr\u00e1t ti m\u00e1m opakovat, \u017ee jsem nev\u011bd\u011bl, \u017ee tam Oliver bude?“ S rukama zalo\u017een\u00fdma na hrudi p\u0159ejde ke stolu, z v\u00fd\u0161ky se na m\u011b zahled\u00ed, a kdy\u017e nic ne\u0159eknu, zhluboka si povzdechne.<\/em><\/div>\n
„\u017d\u00e1rl\u00ed\u0161 naprosto zbyte\u010dn\u011b.“<\/em><\/div>\n
„Tak zbyte\u010dn\u011b.“ Posm\u011b\u0161n\u011b si odfrknu. „Ty jsi celou noc se sv\u00fdm b\u00fdval\u00fdm, mn\u011b o tom nic ne\u0159ekne\u0161 a j\u00e1 \u017e\u00e1rl\u00edm naprosto zbyte\u010dn\u011b. To je v\u00fdborn\u00fd, fakt!“<\/em><\/div>\n
„Zaprv\u00e9,“ zvedne jeden prst. „Oliver nen\u00ed m\u016fj ex, zadruh\u00e9\u2026“<\/em><\/div>\n
„Tak jste spolu n\u011bco m\u011bli, to je jedno.“ Sko\u010d\u00edm mu do \u0159e\u010di a neumo\u017en\u00edm mu tak v\u00fd\u010det dokon\u010dit. „To nic nem\u011bn\u00ed na tom, \u017ee jsi mi o tom mohl nebo sp\u00ed\u0161 m\u011bl \u0159\u00edct. Jak by ti bylo na m\u00e9m m\u00edst\u011b, hm?“<\/em><\/div>\n
„Jak jsem ti o tom mohl \u0159\u00edct, kdy\u017e jsem s\u00e1m nev\u011bd\u011bl, \u017ee p\u0159ijde?“ Zasku\u010d\u00ed. Rezignovan\u011b dosedne na \u017eidli s pohledem up\u0159en\u00fdm kamsi za m\u011b. Nech\u00e1pu, pro\u010d se zlob\u00ed. Zaj\u00edmalo by m\u011b, jak by se choval on, kdyby zjistil, \u017ee jsem str\u00e1vil celou noc ve spole\u010dnosti n\u011bkter\u00e9ho ze sv\u00fdch b\u00fdval\u00fdch partner\u016f. U\u017e ho vid\u00edm, jak je z toho nad\u0161en\u00edm bez sebe. To zrovna! Ani klika ode dve\u0159\u00ed by se mnou doma nepromluvila, kdybych to ud\u011blal.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, \u017ee m\u011b to vlastn\u011b ani nep\u0159ekvapuje?“ Promluv\u00edm po p\u00e1r minut\u00e1ch ticha vypl\u0148ovan\u00e9ho pouze nevra\u017eiv\u00fdmi a dot\u010den\u00fdmi pohledy, kter\u00e9 na sebe vz\u00e1jemn\u011b vrh\u00e1me. „Neb\u00fdt Daniho, tak ani nev\u00edm, \u017ee mezi tebou a Oliverem n\u011bco bylo.“<\/em><\/div>\n

„A jsme u toho zase.“ Proto\u010d\u00ed o\u010dima. „Bylo to jednou a byli jsme oba opil\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„To m\u011b m\u00e1 jako uklidnit?!“ Vyk\u0159iknu na\u0161tvan\u011b a vstanu ze \u017eidle. Jestli se domn\u00edval, \u017ee \u0159ekne, \u017ee to tehdy mezi nimi byl jen \u00falet a v\u0161echno bude v pohod\u011b, tak je na sakra velk\u00e9m omylu. Zrovna tak m\u011b ani trochu neuklidn\u00ed sd\u011blen\u00ed, \u017ee k tomu do\u0161lo, proto\u017ee byli opil\u00ed. V\u010dera d\u011blali co? M\u011bli n\u011bjakou tea party?<\/em><\/div>\n
„Nic to pro m\u011b neznamenalo,“ ujme se slova Bill, kter\u00e9mu se n\u011bjakou z\u00e1hadou poda\u0159ilo znovu nal\u00e9zt klid.<\/em><\/div>\n
„U\u017e jako d\u00edt\u011b jsem nesn\u00e1\u0161el hru na t\u0159et\u00edho a odm\u00edt\u00e1m si na n\u011bj hr\u00e1t i te\u010f.“ Neodpust\u00edm si kousavou pozn\u00e1mku.<\/em><\/div>\n
„Co to mele\u0161?!“ Obo\u0159\u00ed se na m\u011b, sotva v\u011btu dopov\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Aha, tak j\u00e1 melu!“ Zvol\u00e1m a p\u011bst\u00ed ude\u0159\u00edm do pracovn\u00ed desky kuchy\u0148sk\u00e9 linky tak siln\u011b, a\u017e se v\u0161echno, co na n\u00ed stoj\u00ed, zat\u0159ese. „A\u010dkoli, mo\u017en\u00e1 bych mohl b\u00fdt r\u00e1d, kdybych byl ten druhej. Po\u0159\u00e1d lep\u0161\u00ed jak t\u0159et\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„Tome, sakra, poslouch\u00e1\u0161 se?“ Se zoufalstv\u00edm v o\u010d\u00edch se na m\u011b zahled\u00ed. Za\u010d\u00edn\u00e1 se mu t\u0159\u00e1st brada, nem\u00e1 daleko k slz\u00e1m, ale t\u011bmi m\u011b neobm\u011bk\u010d\u00ed. „V\u017edy\u0165 jsem s n\u00edm tenkr\u00e1t ani ne-\u2026“<\/em><\/div>\n
„U\u0161et\u0159i m\u011b detail\u016f, pros\u00edm t\u011b, bu\u010f tak laskav.“ Za\u0161kleb\u00edm se na n\u011bj. Nem\u00e1m nejmen\u0161\u00ed chu\u0165 poslouchat o tom, co s Oliverem d\u011blal nebo ned\u011blal. Na\u010d p\u0159il\u00e9vat oleje do ohn\u011b?<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„S tebou se prost\u011b ned\u00e1 rozumn\u011b mluvit.“ Povzdechne si. Zaslechnu vrznut\u00ed \u017eidle o podlahu upozor\u0148uj\u00edc\u00ed m\u011b na to, \u017ee z n\u00ed vstal. Je\u0161t\u011b n\u011bkolik chvil z\u00edr\u00e1m na hladinu vody v d\u0159ezu na n\u00e1dob\u00ed, ne\u017e se ohl\u00e9dnu a spat\u0159\u00edm ho, jak stoj\u00ed vedle stolu a ubl\u00ed\u017een\u011b na m\u011b kouk\u00e1. Nic nov\u00e9ho. Jsem to j\u00e1, kdo m\u00e1 pr\u00e1vo b\u00fdt ura\u017een\u00fd a c\u00edtit se ran\u011bn\u00fd, ale op\u011bt tuhle p\u00f3zu zauj\u00edm\u00e1 Bill. D\u011bl\u00e1 to v\u017edycky. Ka\u017edou h\u00e1dku, kter\u00e9 u n\u00e1s pomalu za\u010d\u00ednaj\u00ed b\u00fdt na denn\u00edm po\u0159\u00e1dku, p\u0159ekrout\u00ed tak, \u017ee z n\u00ed vyjdu jako nejv\u011bt\u0161\u00ed prev\u00edt j\u00e1.<\/em><\/div>\n

„V\u016fbec m\u011b neposlouch\u00e1\u0161, nic si nenech\u00e1\u0161 vysv\u011btlit a\u2026“<\/em><\/div>\n
„Tak by sis mo\u017en\u00e1 m\u011bl naj\u00edt n\u011bkoho, kdo to um\u00ed.“ Odseknu a uk\u00e1\u017eu mu z\u00e1da.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu.“<\/em><\/div>\n
\n

Od m\u00e9ho setk\u00e1n\u00ed s Billem v pr\u00e1ci uplynul cel\u00fd t\u00fdden a ka\u017ed\u00fd jeden den z n\u011bj se mi tato vzpom\u00ednka vkr\u00e1d\u00e1 do mysli. Vpl\u00ed\u017e\u00ed se do n\u00ed a nejsem schopen ji zahnat. Pron\u00e1sleduje m\u011b v\u0161ude. Znovu a znovu se vrac\u00ed a \u010d\u00edm v\u00edc se sna\u017e\u00edm ji potla\u010dit, t\u00edm jasn\u011bj\u0161\u00ed se zd\u00e1. Ka\u017ed\u00e9 vy\u0159\u010den\u00e9 slovo, v\u00fdraz tv\u00e1\u0159e, gesto.<\/p><\/div>\n

Tenkr\u00e1t jsem se domn\u00edval, \u017ee Bill ode\u0161el trucovat do lo\u017enice, jak b\u00fdv\u00e1valo jeho zvykem. Po h\u00e1dce se tam zav\u0159el a \u010dekal, dokud nep\u0159ilezu a neodpros\u00edm ho. Jen\u017ee jsem se zm\u00fdlil. Z\u016fstal jsem v kuchyni, usedl zp\u00e1tky za st\u016fl a usv\u011bd\u010doval se v tom, \u017ee tentokr\u00e1t jsem v pr\u00e1vu. Bill nejednal f\u00e9r, zat\u00edmco j\u00e1 k n\u011bmu byl v\u017edy up\u0159\u00edmn\u00fd a nic jsem mu nezatajoval. Vtom jsem zaslechl rychl\u00e9 kroky a v domn\u011bn\u00ed, \u017ee se za mnou vrac\u00ed, aby se omluvil, jsem setrval na sv\u00e9m m\u00edst\u011b. M\u00edsto omluvy se v\u0161ak bytem rozlehlo hlasit\u00e9 t\u0159\u00edsknut\u00ed dve\u0159mi.<\/div>\n
\n

Nevyrazil jsem za n\u00edm, nebo\u0165 jsem byl p\u0159esv\u011bd\u010den o tom, \u017ee vychladne a vr\u00e1t\u00ed se. Jen\u017ee jak se bl\u00ed\u017eil ve\u010der, jistota m\u011b pomalu opou\u0161t\u011bla. Ve\u0161ker\u00fd vztek m\u011b opustil a vyst\u0159\u00eddaly jej obavy o Billa. A\u010d jsem zva\u017eoval zavolat mu, zavrhl jsem to a napsal mu SMSku, v n\u00ed\u017e jsem ho prosil, aby mi dal v\u011bd\u011bt, kdy p\u0159ijde dom\u016f. ‚Zustanu u Joa. Aspon na par dni.‘<\/em>. Nedovedu \u0159\u00edct, jak dlouho jsem civ\u011bl na displej mobilu a tyhle dv\u011b v\u011bty. Zato si ale pamatuji, jak \u0161\u00edlen\u011b m\u011b to ozn\u00e1men\u00ed rozzu\u0159ilo. V duchu jsem mu nad\u00e1val, proto\u017ee jsme m\u011bli probl\u00e9m, kter\u00fd bylo t\u0159eba vy\u0159e\u0161it. Jen\u017ee Bill se m\u00edsto toho sebral a schoval se p\u0159ede mnou u kamar\u00e1da.<\/div>\n

U Joachima bude bezm\u00e1la m\u011bs\u00edc a za tu dobu se nepokusil m\u011b ani jednou kontaktovat. Abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, ani j\u00e1 jsem se o to p\u0159\u00edli\u0161 nepokou\u0161el. Zva\u017eoval jsem ho sice i p\u0159es ve\u0161kerou averzi k jeho nejlep\u0161\u00edmu p\u0159\u00edteli nav\u0161t\u00edvit a promluvit si s n\u00edm, ale neu\u010dinil jsem tak. Byla to i moje hrdost, je\u017e mi br\u00e1nila p\u0159iplazit se za n\u00edm a ud\u011blat prvn\u00ed krok k usm\u00ed\u0159en\u00ed. Vina p\u0159ece byla na jeho stran\u011b, aspo\u0148 tenkr\u00e1t jsem si to myslel.<\/div>\n
\n

Nebyl to jen rozhovor s n\u00edm, ale p\u0159edev\u0161\u00edm osam\u011blost, kter\u00e1 na m\u011b po jeho odchodu dolehla, co mi pomohlo uv\u011bdomit si v\u011bci, kter\u00e9 jsem d\u0159\u00edve nevid\u011bl. V prvn\u00ed \u0159ad\u011b nejsem tak sebejist\u00fd, jako jsem b\u00fdval. Nemluv\u00edm tolik a tak nahlas, moje ch\u016fze nen\u00ed hrd\u00e1 jako d\u0159\u00edv. Kdepak. A pro\u010d taky? Nem\u00e1m k tomu d\u016fvod. Byl to pr\u00e1v\u011b Bill, kdo mi dod\u00e1val sebev\u011bdom\u00ed a pocit, \u017ee jsem n\u011b\u010d\u00edm v\u00fdjime\u010dn\u00fd. Bez n\u011bj po m\u00e9m boku si p\u0159ipad\u00e1m oby\u010dejn\u00fd, jako jeden z mnoha. Nem\u00e1m pon\u011bt\u00ed, jak to d\u011blal, ale v\u017edycky mi dok\u00e1zal dodat v\u00edru v sebe sama, a\u0165 u\u017e p\u0159ede mnou byl jakkoli obt\u00ed\u017en\u00fd \u00fakol. Nemusel \u0159\u00edct p\u0159\u00edli\u0161, ale um\u011bl zvolit slova tak dob\u0159e, \u017ee jsem o sob\u011b b\u011bhem chvilky p\u0159estal pochybovat a uv\u011b\u0159il jsem, \u017ee dok\u00e1\u017eu cokoli. S n\u00edm nebylo nic nemo\u017en\u00e9.<\/p><\/div>\n

Z\u00e1rove\u0148 mi doch\u00e1z\u00ed, jak sobecky jsem se ob\u010das choval. \u017d\u00e1dal jsem po n\u011bm, aby mi d\u00e1val prostor pro m\u011b samotn\u00e9ho, a on to d\u011blal. Nevadilo mu, kdy\u017e jsem \u010das od \u010dasu vyrazil ven s kamar\u00e1dy. Kde\u017eto j\u00e1 toho sam\u00e9ho nebyl schopen. Ano, nechal jsem ho vyj\u00edt si s p\u0159\u00e1teli, ale pak jsem mu d\u00e1val najevo, jak se m\u011b dotklo, \u017ee tr\u00e1vil \u010das s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm a ne se mnou. Snad i proto rad\u011bji z\u016fst\u00e1val doma, cht\u011bl m\u00edt klid. Ne on m\u011b, ale j\u00e1 jeho svazoval.<\/div>\n
\n

Vy\u010d\u00edtal jsem mu \u017e\u00e1rlivost, a p\u0159itom jsem to byl j\u00e1, kdo j\u00ed byl zaslepen. Bill \u017e\u00e1rlil tak, \u017ee se \u0161klebil, kdykoli se mnou n\u011bjak\u00e1 osoba okat\u011b flirtovala. T\u00edm to v\u0161ak kon\u010dilo, mn\u011b \u017e\u00e1rlivost naprosto zatemnila mysl. Urazil jsem ho, jeliko\u017e jsem mu ani trochu ned\u016fv\u011b\u0159oval. Pochyboval jsem o jeho v\u011brnosti. Naproti tomu on nezapochyboval ani jednou. Nikdy m\u011b nena\u0159kl z toho, \u017ee bych mu zahnul. Ani jednou jedinkr\u00e1t.<\/p><\/div>\n

Cht\u011b necht\u011b mu mus\u00edm d\u00e1t zapravdu i v tom, \u017ee ne v\u017edy jsem byl ochoten mu naslouchat. Jakmile jsem m\u011bl svou pravdu, pova\u017eoval jsem ji za spr\u00e1vnou a odm\u00edtal ustoupit. Nenechal jsem si nic vysv\u011btlit. M\u011bl jsem ho vyslechnout, te\u010f u\u017e to v\u00edm a nep\u0159est\u00e1v\u00e1m si to vy\u010d\u00edtat.<\/div>\n
Moj\u00ed nejv\u011bt\u0161\u00ed a osudnou chybou v\u0161ak bylo, \u017ee jsem ho bral jako samoz\u0159ejmost. Divn\u00e9. \u017d\u00e1rlil jsem sice jako pominut\u00fd, nikdy jsem si ale nep\u0159ipou\u0161t\u011bl, \u017ee by m\u011b mohl doopravdy opustit. Snad to bylo ovlivn\u011bno z\u010d\u00e1sti i t\u00edm, \u017ee si nechal v\u0161echno l\u00edbit, sn\u00e1\u0161el moje zm\u011bny n\u00e1lad a p\u0159ese v\u0161echno zl\u00e9 se mnou z\u016fst\u00e1val. A\u017e jeho odchod mi otev\u0159el o\u010di a uk\u00e1zal, \u017ee \u010dlov\u011bk nem\u00e1 nikoho jist\u00e9ho. O vztah se mus\u00ed pe\u010dovat a ruku na srdce, o ten n\u00e1\u0161 se staral p\u0159edev\u0161\u00edm Bill.<\/div>\n
\n

„Prost\u011b jsem to posral.“<\/p><\/div>\n

„Co jsi \u0159\u00edkal?“ Zaraz\u00ed se Lisa, kter\u00e1 se akor\u00e1t vr\u00e1tila pro objedn\u00e1vku, na kterou jsem naprosto zapomn\u011bl. Ani jsem s n\u00ed neza\u010dal. U n\u00ed jsem se nejv\u00edc ob\u00e1val toho, jak se ke mn\u011b bude po m\u00e9m n\u00e1vratu chovat. P\u0159ece jen si jsou s Billem bl\u00edzc\u00ed a m\u00e1 ho velmi r\u00e1da. Mohla by na m\u011b b\u00fdt nep\u0159\u00edjemn\u00e1, ale nen\u00ed. Chov\u00e1 se stejn\u011b jako p\u0159edt\u00edm, co\u017e jen potvrzuje mou domn\u011bnku, \u017ee nezn\u00e1 celou pravdu.<\/div>\n
„Nic,“ zavrt\u00edm hlavou a doprov\u00e1zen jej\u00edm netrp\u011bliv\u00fdm pohledem za\u010dnu p\u0159ipravovat espresso doppio, co po mn\u011b cht\u011bla p\u0159ed dobrou \u010dtvrthodinou. Vy\u0161lu jej\u00edm sm\u011brem omluvn\u00fd \u00fasm\u011bv. Kolik\u00e1t\u00fd to b\u011bhem dne\u0161n\u00ed sm\u011bny byl, si netrouf\u00e1m odhadnout. Je mi ji l\u00edto, jeliko\u017e pracovat dneska se mnou je za trest a m\u011bla by za to dostat speci\u00e1ln\u00ed p\u0159\u00edplatek. Jsem absolutn\u011b mimo a v\u016fbec mi nejde se soust\u0159edit. \u010c\u00edm v\u00edce se o to pokou\u0161\u00edm, t\u00edm m\u00e9n\u011b se mi to da\u0159\u00ed. Lisa je v\u0161ak hodn\u00e1 a ml\u010d\u00ed, takov\u00e1 Klaudie by mi to dala p\u011bkn\u011b se\u017erat.<\/div>\n
\n

Samoz\u0159ejm\u011b jsem to nebyl jen j\u00e1, kdo d\u011blal chyby, Bill m\u011bl rovn\u011b\u017e svoje vrtochy a p\u00e1rkr\u00e1t mi k\u0159ivdil, ale nezachoval se ke mn\u011b tak jako j\u00e1 k n\u011bmu. Kdy\u017e mi \u0159ekl, \u017ee jsem ho nikdy nepot\u0159eboval, zmohl jsem se jen na zalap\u00e1n\u00ed po dechu. Jeho slova m\u011b nesm\u00edrn\u011b ranila a nech\u00e1pal jsem, jak v\u016fbec m\u016f\u017ee n\u011bco podobn\u00e9ho vyslovit. Teprve po p\u00e1r dnech mi do\u0161lo, \u017ee jsem ho od sebe vlastn\u011b odehnal. Ne\u0159ekl jsem mu snad, aby si tedy na\u0161el n\u011bkoho jin\u00e9ho, kdy\u017e se mu nel\u00edb\u00ed, jak\u00fd jsem? \u0158ekl. J\u00e1 v\u016fl, j\u00e1 idiot!<\/p><\/div>\n

\n

„Vadilo by ti, kdybych si na chvilku odsko\u010dil?“ Obr\u00e1t\u00edm se s prosbou na Lisu. Je tu pom\u011brn\u011b klid a domn\u00edv\u00e1m se, \u017ee p\u00e1r minut by se beze m\u011b obe\u0161la. Stejn\u011b jsem dnes nap\u00e1chal v\u00edc \u0161kody ne\u017e u\u017eitku.<\/p><\/div>\n

„Klidn\u011b b\u011b\u017e.“ P\u0159ik\u00fdvne a ujist\u00ed m\u011b, \u017ee si n\u011bjak porad\u00ed. Ne\u017e m\u011b propust\u00ed, poznamen\u00e1, \u017ee sice s k\u00e1vovarem del\u0161\u00ed dobu do styku nep\u0159i\u0161la, ale podle n\u00ed se to nezapom\u00edn\u00e1. P\u0159inejhor\u0161\u00edm pr\u00fd po\u010dk\u00e1 na m\u011b.<\/div>\n
„Budu hned zp\u00e1tky,“ mrknu na ni a vyraz\u00edm do z\u00e1zem\u00ed. Jeliko\u017e je teprve jeden\u00e1ct, p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee Klaus je st\u00e1le u sebe v kancel\u00e1\u0159i. Na ob\u011bd chod\u00edv\u00e1 a\u017e kolem p\u016fl jedn\u00e9, do t\u00e9 doby se v\u011bnuje pap\u00edrov\u00e1n\u00ed a telefon\u00e1t\u016fm. Jak se bl\u00ed\u017e\u00edm ke dve\u0159\u00edm jeho kancel\u00e1\u0159e, uv\u011bdomuji si, \u017ee zpomaluji. Trv\u00e1 mi i to, ne\u017e se odv\u00e1\u017e\u00edm zaklepat a zrovna tak z\u016fst\u00e1v\u00e1m n\u011bkolik vte\u0159in st\u00e1t venku, p\u0159esto\u017ee m\u011b vyzval, abych vstoupil.<\/div>\n
„Neru\u0161\u00edm?“ Zept\u00e1m se, sotva str\u010d\u00edm hlavu dovnit\u0159. \u0160\u00e9f vzhl\u00e9dne od stolu a s \u00fasm\u011bvem zavrt\u00ed hlavou. S \u00falevou zji\u0161\u0165uji, \u017ee je dob\u0159e nalad\u011bn. Vst\u00e1v\u00e1-li toti\u017e Klaus levou nohou, je lep\u0161\u00ed okam\u017eit\u011b vz\u00edt zp\u00e1te\u010dku a vyh\u00fdbat se mu co mo\u017en\u00e1 nejv\u011bt\u0161\u00edm obloukem. Na\u0161t\u011bst\u00ed je takov\u00fdch dn\u016f jen velmi m\u00e1lo. V\u011bt\u0161inou z n\u011bho pozitivn\u00ed energie s\u00e1l\u00e1 na m\u00edle daleko.<\/div>\n
\n

„Poj\u010f d\u00e1l, Tome.“ Vyb\u00eddne m\u011b znovu. „Stalo se n\u011bco?“<\/p><\/div>\n

„Vp\u0159edu v\u0161echno v pohod\u011b,“ ubezpe\u010d\u00edm ho, \u017ee nejdu kv\u016fli st\u00ed\u017enosti n\u011bkter\u00e9ho z host\u016f a ani nep\u0159ich\u00e1z\u00edm s jinou jobovkou, jakou by mohl b\u00fdt rozbit\u00fd k\u00e1vovar nebo ml\u00fdnek. To u\u017e tu taky jednou bylo. „P\u0159i\u0161el jsem\u2026 Ehm, z osobn\u00edch d\u016fvod\u016f.“<\/div>\n
Klaus si m\u011b p\u0159em\u011b\u0159\u00ed pohledem, trochu se poodsune na kole\u010dkov\u00e9 \u017eidli a nab\u00eddne mi, abych se posadil. Za to jsem mu vd\u011b\u010dn\u00fd, proto\u017ee se mi za\u010d\u00ednaj\u00ed t\u0159\u00e1st kolena. Uv\u011bdomuji si, \u017ee moje a Billova „men\u0161\u00ed“ rozep\u0159e mu p\u0159id\u011bl\u00e1v\u00e1 jen sam\u00e9 starosti a nabour\u00e1v\u00e1 mu jeho p\u0159edstavu o kolektivu jako „jedn\u00e9 rodin\u011b“. Jen \u010dek\u00e1m, kdy si n\u00e1s zavol\u00e1 a bude si s n\u00e1mi cht\u00edt na toto t\u00e9ma promluvit.<\/div>\n
„Tak o co jde?“ Polo\u017e\u00ed si ruce na desku stolu a up\u0159en\u011b se na m\u011b zahled\u00ed. V\u016fbec netu\u0161\u00edm, kde m\u00e1m za\u010d\u00edt. Jsem si v\u011bdom toho, \u017ee jsem se mohl zeptat kohokoli, ale rozhodl jsem se zaj\u00edt p\u0159\u00edmo za n\u00edm. U n\u011bho toti\u017e nem\u00e1m obavy, \u017ee by n\u011bco z toho, co mu \u0159eknu, \u0161\u00ed\u0159il d\u00e1l. Nikdy to neud\u011blal. Co bylo vy\u0159\u010deno v t\u00e9to m\u00edstnosti, tu i z\u016fstalo.<\/div>\n
„Jde o\u2026“ Zaraz\u00edm se hned na za\u010d\u00e1tku v\u011bty a zt\u011b\u017eka polknu. „O Billa. Pot\u0159eboval bych s n\u00edm nutn\u011b mluvit, ale neda\u0159\u00ed se mi s n\u00edm spojit, tak jsem se cht\u011bl zeptat, kdy tu bude. P\u00e1r dn\u00ed jsem na n\u011bho nenarazil a\u2026“<\/div>\n
„Bill dal v\u00fdpov\u011b\u010f.“ P\u0159eru\u0161\u00ed m\u011b ne\u010dekan\u011b a v ten moment jsem opravdu r\u00e1d, \u017ee sed\u00edm, proto\u017ee ta zpr\u00e1va m\u011b naprosto odrovn\u00e1. Bill ode\u0161el a v\u0161echno je ztraceno.<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Nikdy nenajdu nikoho, kdo by t\u011b nahradil. „ „Billi, po\u010dkej.“ Chytnu ho za pa\u017ei, kdy\u017e se sraz\u00edme ve dve\u0159\u00edch \u0161atny. Skoro a\u017e surov\u011b m\u011b od sebe odstr\u010d\u00ed a se slovy, \u017ee na rozd\u00edl od n\u011bkoho mu sm\u011bna neskon\u010dila, odkr\u00e1\u010d\u00ed chodbou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[647],"tags":[],"class_list":["post-2134","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-estranged-by-ladykay"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2134","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2134"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2134\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2134"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2134"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2134"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}