{"id":2138,"date":"2016-04-07T14:00:00","date_gmt":"2016-04-07T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2129"},"modified":"2016-04-07T14:00:00","modified_gmt":"2016-04-07T13:00:00","slug":"jeden-slib-staci","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/04\/07\/jeden-slib-staci\/","title":{"rendered":"Jeden slib sta\u010d\u00ed"},"content":{"rendered":"
autor: Luki<\/p>\n

<\/strong> Ahojky, ano, op\u011bt jsem zde se sv\u00fdm dal\u0161\u00edm d\u00edlkem. Je to trochu jin\u00e9 ne\u017e m\u00e1 minul\u00e1 pov\u00eddka a pov\u00eddky na sebe nijak nenavazuj\u00ed. Je to krati\u010dk\u00e9, ale i tak jsem si p\u0159i psan\u00ed sjela emo\u010dn\u00edm tobog\u00e1nem. Mo\u017en\u00e1 je to sp\u00ed\u0161 vyj\u00e1d\u0159en\u00edm n\u011b\u010deho ve mn\u011b, co muselo ven, a tak vzniklo tohle.<\/em><\/div>\n

Miluju si pustit ke psan\u00ed n\u011bjakou p\u00edsni\u010dku a dalo by se \u0159\u00edct, \u017ee jsem nikdy nenapsala nic bez doprovodn\u00fdch t\u00f3n\u016f. Cht\u011bla bych se s v\u00e1mi pod\u011blit o dv\u011b p\u00edsn\u011b, kter\u00e9 maj\u00ed na sv\u011bdom\u00ed tuto krati\u010dkou jednod\u00edlku. A to <\/a>hlavn\u011b v prvn\u00ed \u010d\u00e1sti <\/a>RyanDan – Tears Of An Angel a druh\u00e1 \u010d\u00e1st Hans Zimmer – Time (Inception). P\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 \u010dten\u00ed a za jak\u00e9koliv koment\u00edky budu vd\u011b\u010dn\u00e1.<\/em><\/div>\n
PS: Je\u0161t\u011b jednou moc d\u011bkuji za kr\u00e1sn\u00e9 koment\u00e1\u0159e k p\u0159ede\u0161l\u00e9 pov\u00eddce. Jste zlat\u00ed\u010dka.<\/em><\/div>\n
\n

Chlad. Bolest. Nep\u0159edstaviteln\u00e1 muka. Ka\u017ed\u00fd den je to stejn\u00e9. A ka\u017edou noc se m\u00e9 t\u011blo pokou\u0161\u00ed rozpadnout, aby u\u017e nemuselo r\u00e1no vst\u00e1t a fungovat. Pro\u010d mus\u00edm neust\u00e1le s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010dovat, \u017ee je\u0161t\u011b nen\u00ed ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das j\u00edt za tebou? Doch\u00e1z\u00ed mi argumenty a z\u00e1rove\u0148 v\u00edm, \u017ee ty bys mi neodpustil, kdybych se vydal na vytou\u017eenou cestu do tv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Je\u0161t\u011b jednou se pokusit utopit v ho\u0159k\u00e9 \u010dokol\u00e1d\u011b tv\u00fdch o\u010d\u00ed. Je\u0161t\u011b jednou se zhluboka nadechnout tv\u00e9 jedine\u010dn\u00e9 a tolik opojn\u00e9 v\u016fn\u011b. Naposledy nechat splynout na\u0161e rty a nechat se un\u00e9st v\u00e1\u0161n\u00ed a bezpodm\u00edne\u010dnou l\u00e1skou… je\u0161t\u011b alespo\u0148 jednou.<\/div>\n

\n

Rukama, kter\u00e9 se mi t\u0159esou, se pokou\u0161\u00edm p\u0159it\u00e1hnout si kolena k hrudi a sna\u017e\u00edm se st\u00e1le dokole\u010dka, aby mi zlomen\u00e9 srdce nevysko\u010dilo bolest\u00ed z hrudi. Dovol\u00edm slz\u00e1m, aby mi potichou\u010dku st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159\u00edch v marn\u00e9 snaze trochu ulevit m\u00e9 du\u0161i, ale i tak v\u00edm, \u017ee nepom\u016f\u017ee nic. Nic krom tv\u00fdch slov miluji t\u011b, jsem tu s tebou.<\/em><\/div>\n

\n

Za oknem se pomali\u010dku m\u011bn\u00ed l\u00e9to v podzim a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee tuhle dobu miluje\u0161. Nejen proto, \u017ee v tu dobu m\u00e1me narozeniny a ty jsi v\u017edycky netrp\u011bliv\u011b \u010dekal, s jakou milou drobnost\u00ed t\u011b p\u0159ekvap\u00edm tentokr\u00e1t, ale hlavn\u011b proto, \u017ee sv\u011bt kolem se dok\u00e1zal zm\u011bnit jako kouzlem barevn\u00fdch sn\u016f. V\u017edycky jsi \u0159\u00edkal, \u017ee i na\u0161e l\u00e1ska je pln\u00e1 barev, slo\u017een\u00e1 z duhov\u00fdch skl\u00ed\u010dek. Nikdy jsi nepochyboval o l\u00e1sce mezi n\u00e1mi. L\u00e1ska se p\u0159ece ned\u00e1 za\u0161katulkovat. Tvrdil jsi to. V\u011b\u0159il jsi tomu a j\u00e1 nem\u011bl d\u016fvod pochybovat. Mo\u017en\u00e1 i proto to tak bol\u00ed… nikdy m\u011b nenapadlo, \u017ee by to mohlo b\u00fdt jinak.<\/p><\/div>\n

\n

Najednou jsi m\u011b tady nechal samotn\u00e9ho a duhov\u00e1 sv\u011bt\u00fdlka ze skl\u00ed\u010dek sis vzal s sebou. Nenechal jsi mi tady nic. Jenom rozbou\u0159en\u00e9 mo\u0159e bolesti, zoufalou snahu donutit se k dal\u0161\u00edmu nadechnut\u00ed a srdce k tlukotu. Bez \u0161ance vid\u011bt v z\u00edt\u0159ku to lep\u0161\u00ed. Bez nad\u011bje, \u017ee jednou se v\u0161echno zm\u011bn\u00ed a j\u00e1 nebudu s\u00e1m. Sl\u00edbil jsi mi to. Sl\u00edbil jsi, \u017ee nebudu nikdy s\u00e1m.<\/p><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
\n

„Kam si mysl\u00ed\u0161, \u017ee ut\u00edk\u00e1\u0161? Stejn\u011b t\u011b chyt\u00edm!“ Bill\u016fv sm\u00edch se oz\u00fdval z vr\u0161ku schodi\u0161t\u011b a mn\u011b bylo jasn\u00e9, \u017ee se pokus\u00ed zav\u0159\u00edt v koupeln\u011b. Zbab\u011blec. Jako bych se n\u011bkdy k n\u011bmu nedostal. Ani se nebudu muset moc sna\u017eit. Nakonec m\u011b pust\u00ed s\u00e1m.<\/em><\/div>\n
Zaklepu na d\u0159ev\u011bnou v\u00fdpl\u0148 dve\u0159\u00ed a zkus\u00edm kliku, jestli je zam\u010deno. Bylo, ale m\u011b se to v\u016fbec nedotklo. Bylo to sou\u010d\u00e1st\u00ed Billovy hry. „K\u016fzl\u00e1tko, otev\u0159e\u0161 mi vr\u00e1tka?“<\/em><\/div>\n
Bill se ti\u0161e zachichotal a zv\u00fd\u0161en\u00fdm hl\u00e1skem na m\u011b zavolal. „Neotev\u0159u, m\u016fj milovan\u00fd mi \u0159ekl, \u017ee nem\u00e1m nikomu otev\u00edrat.“<\/em><\/div>\n
Usm\u00e1l jsem se a znovu zaklepal na dve\u0159e. „A kdo je tv\u00fdm milovan\u00fdm? M\u016f\u017eu to b\u00fdt j\u00e1?“<\/em><\/div>\n
Bill si dal na \u010das s odpov\u011bd\u00ed a pak pronesl hlasem poznamenan\u00fdm sm\u00edchem. „M\u016fj milovan\u00fd je ten nejv\u011bt\u0161\u00ed protiva na sv\u011bt\u011b. Ale ty zn\u00ed\u0161 moc p\u0159\u00edjemn\u011b, tak\u017ee ty to ur\u010dit\u011b nejsi.“<\/em><\/div>\n
Ten p\u0159i\u0161la moje chv\u00edle. „K\u016fzl\u00e1tko, ty si ale zaslou\u017e\u00ed\u0161 n\u011bco lep\u0161\u00edho ne\u017e toho nejv\u011bt\u0161\u00edho protivu na sv\u011bt\u011b. Co tak nejlep\u0161\u00edho milence na sv\u011bt\u011b?“<\/em><\/div>\n
Bill hran\u011b zalapal po dechu. „Pane, a ty n\u011bkoho takov\u00e9ho zn\u00e1\u0161?“<\/em><\/div>\n
„Sakra, \u017ee jo. Kdy\u017e otev\u0159e\u0161 ty dve\u0159e, tak ti to dok\u00e1\u017eu. No tak, k\u016fzl\u00e1tko, nenech\u00e1vej m\u011b tu odstr\u010den\u00e9ho a opu\u0161t\u011bn\u00e9ho.“ Z\u00e1mek cvaknul, dve\u0159e se otev\u0159ely doko\u0159\u00e1n a Bill se na m\u011b zazubil. Ta potv\u016frka, z\u016fstal jenom v mini boxerk\u00e1ch a pohledem m\u011b l\u00e1kal k n\u011bmu do prostoru koupelny.<\/em><\/div>\n
„Ty v\u00ed\u0161, \u017ee bych t\u011b nikdy nenechal samotn\u00e9ho. Bude\u0161 m\u016fj milovan\u00fd?“ Jeho pohled jisk\u0159il l\u00e1skou.<\/em><\/div>\n
„Nav\u017edy.“<\/em><\/div>\n
\n

Nejenom tato vzpom\u00ednka, ale mili\u00f3ny dal\u0161\u00edch se mi m\u00edhaj\u00ed p\u0159ed o\u010dima a j\u00e1 m\u00e1m chu\u0165 hlasit\u011b k\u0159i\u010det. V n\u00e1valu zoufalstv\u00ed sklouznu z parapetu a s prsty pevn\u011b zamotan\u00fdmi ve vlasech se zlom\u00edm v pase. K\u0159i\u010d\u00edm, k\u0159i\u010d\u00edm a pad\u00e1m na kolena. Tah\u00e1m si se v\u0161\u00ed silou za vlasy a v\u00edt\u00e1m bolest, kterou si t\u00edm zp\u016fsobuju. Paradoxn\u011b m\u011b dr\u017e\u00ed pohromad\u011b. Dr\u017e\u00ed m\u011b v realit\u011b. Houpav\u011b se pohybuji dop\u0159edu a dozadu a sna\u017e\u00edm se popadnout dech.<\/p><\/div>\n

„Pro\u010d jsi m\u011b opustil. Sl\u00edbil jsi, \u017ee nikdy neodejde\u0161 nikam beze m\u011b. Sl\u00edbil jsi, \u017ee zem\u0159eme spolu.“ Vzlyk\u00e1m a obvi\u0148uji st\u011bny kolem sebe. Zradil m\u011b. P\u0159edhodil m\u011b sv\u011btu samotn\u00e9ho. Nah\u00e9ho ve sv\u00fdch citech. Neschopn\u00e9ho ve sv\u00fdch \u010dinech. Nev\u011bdom\u00e9ho, jak se nau\u010dit \u017e\u00edt bez jeho p\u0159\u00edtomnosti. Bez jeho laskav\u00fdch slov. N\u011b\u017en\u00fdch objet\u00ed a miluj\u00edc\u00edch \u00fasm\u011bv\u016f.<\/div>\n
Nadechuji se k dal\u0161\u00edmu zoufal\u00e9mu k\u0159iku, ale u\u017e na n\u011bj nem\u00e1m s\u00edlu. A najednou nen\u00ed d\u016fvod. Sly\u0161\u00edm tebe. Sly\u0161\u00edm t\u011b vyslovit sv\u00e9 jm\u00e9no. Nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed zvuk na sv\u011bt.<\/div>\n
\n

„Tome, l\u00e1sko, sly\u0161\u00ed\u0161… pros\u00edm, Tome, vzbu\u010f se…“ pro\u010d je tv\u016fj hlas tak zoufal\u00fd? Na ramenou c\u00edt\u00edm tv\u016fj dotek. U\u017e je konec? Proto m\u011b \u0161\u00e1l\u00ed smysly? Kopu kolem sebe a z\u00e1rove\u0148 se sna\u017e\u00edm naj\u00edt zdroj \u00fat\u011bchy. Sna\u017e\u00edm se naj\u00edt l\u00e1sku sv\u00e9ho \u017eivota. Sna\u017e\u00edm se naj\u00edt tebe.<\/em> „Pros\u00edm, Tome. Vzbu\u010f se.“ A\u017e slzy ve tv\u00e9m hlase m\u011b vr\u00e1t\u00ed zp\u011bt.<\/div>\n

„Bille?“ Otev\u0159u o\u010di a ty jsi tu. V o\u010d\u00edch slzy. Tv\u016fj pohled je zd\u011b\u0161en\u00fd.<\/div>\n
„Tome, tohle mi ned\u011blej. Tohle mi u\u017e v\u00edckr\u00e1t ned\u011blej. V\u00ed\u0161, jak jsi m\u011b vyd\u011bsil? Nemohl jsem t\u011b v\u016fbec vzbudit. K\u0159i\u010del jsi, na tv\u00e1\u0159i m\u00e1\u0161 slzy, ale tolik ses br\u00e1nil probuzen\u00ed.“ Tv\u00e9 konej\u0161iv\u00e9 pa\u017ee se pevn\u011b obemknou kolem m\u00e9ho t\u0159esouc\u00edho se t\u011bla a ty zabo\u0159\u00ed\u0161 obli\u010dej do m\u00e9ho krku. Ti\u0161e vzlykne\u0161. Rozt\u0159esen\u011b se nadechnu a sv\u00fdmi prsty nejist\u011b pohlad\u00edm tv\u00e1 z\u00e1da. Po\u0159\u00e1d p\u0159ece existuje riziko, \u017ee si se mnou moje mysl jenom pohr\u00e1v\u00e1 a ty tu doopravdy nejsi. „Mil\u00e1\u010dku, jenom se ti n\u011bco zd\u00e1lo. L\u00e1sko, jsem tady, ano? U\u017e bude dob\u0159e. Jsem u tebe. Nikdy t\u011b nenech\u00e1m samotn\u00e9ho. Slibuju, ano?“ Tlumen\u011b pron\u00e1\u0161\u00ed\u0161 sv\u00e1 slova do m\u00e9ho krku a j\u00e1 na k\u016f\u017ei c\u00edt\u00edm slab\u00fd z\u00e1van tv\u00e9ho dechu. Sv\u00fdmi prsty konej\u0161iv\u011b hlad\u00ed\u0161 m\u00e1 z\u00e1da a j\u00e1 se pomali\u010dku vyma\u0148uji z moci sv\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016fry.<\/div>\n
\n

„Bille. Miluju t\u011b.“ Mus\u00edm to vyslovit, co kdybych u\u017e nikdy nedostal \u0161anci ti to \u0159\u00edct? „Dr\u017e m\u011b. Nenech\u00e1vej m\u011b tu samotn\u00e9ho.“ Do o\u010d\u00ed se mi tla\u010d\u00ed slzy.<\/p><\/div>\n

„Tom\u00ed, nikdy t\u011b neopust\u00edm. Spolu jsme byli stvo\u0159eni. Spolu jsme se narodili. Milujeme se a spole\u010dn\u011b i zem\u0159eme. Nev\u00edm jak, ale slibuji ti to. Miluju t\u011b v\u00edc ne\u017e cokoliv na sv\u011bt\u011b. U\u017e se t\u00edm pros\u00edm netrap, ano?“ Tv\u00e9 rty na\u0161ly a p\u0159itiskly se k tepn\u011b na m\u00e9m krku. „V\u011b\u0159\u00ed\u0161 mi?“<\/div>\n
Hloup\u00e1 ot\u00e1zka. „Ano.“ Najednou se tv\u00e1 tv\u00e1\u0159 objevila p\u0159ede mnou. I s odl\u00ed\u010den\u00fdm obli\u010dejem, \u010dern\u00fdmi vlasy nedbale zastr\u010den\u00fdmi za u\u0161ima a s m\u00fdm vy\u0159azen\u00fdm tri\u010dkem na sob\u011b vypad\u00e1\u0161 jako ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed bytost na sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
\n

„Za\u017eeneme no\u010dn\u00ed m\u016fru spole\u010dn\u011b, ano?“ Tv\u00e9 prsty putuj\u00ed lehce po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i, p\u0159es hranu \u010delisti, po hrudn\u00edku, a\u017e se zastav\u00ed na m\u00e9m b\u0159i\u0161e. N\u011bm\u00e1 ot\u00e1zka, jestli m\u00e1\u0161 pokra\u010dovat d\u00e1l.<\/p><\/div>\n

„Spole\u010dn\u011b.“ Usm\u011bji se a vyd\u00e1m se ti vst\u0159\u00edc. Vyd\u00e1m se naproti tv\u00e9 l\u00e1sce. Pln \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee no\u010dn\u00ed m\u016fra jsou jenom obavy, kter\u00e9 se ale nemus\u00ed naplnit. Obavy, kter\u00e9 p\u0159ich\u00e1zej\u00ed s ka\u017edou l\u00e1skou. Obavy, d\u00edky kter\u00fdm si v\u00e1\u017e\u00edme toho, co m\u00e1me. Bytost, kter\u00e1 d\u00e1v\u00e1 smysl \u017eit\u00ed.<\/p>\n

autor: Luki<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Luki Ahojky, ano, op\u011bt jsem zde se sv\u00fdm dal\u0161\u00edm d\u00edlkem. Je to trochu jin\u00e9 ne\u017e m\u00e1 minul\u00e1 pov\u00eddka a pov\u00eddky na sebe nijak nenavazuj\u00ed. Je to krati\u010dk\u00e9, ale i tak jsem si p\u0159i psan\u00ed sjela emo\u010dn\u00edm tobog\u00e1nem. Mo\u017en\u00e1 je to sp\u00ed\u0161<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-2138","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2138","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2138"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2138\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2138"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2138"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2138"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}