{"id":2141,"date":"2016-04-05T16:00:00","date_gmt":"2016-04-05T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2132"},"modified":"2016-04-05T16:00:00","modified_gmt":"2016-04-05T15:00:00","slug":"caught-on-camera-25","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/04\/05\/caught-on-camera-25\/","title":{"rendered":"Caught on Camera 25."},"content":{"rendered":"
autor: Zarlina<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
J\u00e1 nem\u016f\u017eu<\/strong><\/div>\n
\n

„Dob\u0159e, tak\u017ee co se d\u011bje?“ Tom oto\u010dil hlavu a pohl\u00e9dl na Georga, kter\u00fd se na n\u011bj d\u00edval se zvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm a v\u011bdouc\u00edm v\u00fdrazem v zelen\u00fdch o\u010d\u00edch. „Tenhle v\u00fdraz m\u00e1\u0161 v\u017edycky, kdy\u017e jsi na\u0161tvan\u00fd, nebo m\u00e1\u0161 starosti,“ pokra\u010doval Georg. „Tak n\u00e1m \u0159ekni, co se d\u011bje.“<\/p><\/div>\n

Tom proto\u010dil o\u010di nad t\u00edm prohl\u00e1\u0161en\u00edm, ale pak si povzdechl, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee ho Georg zn\u00e1 a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e a \u017ee je nemo\u017en\u00e9 p\u0159ed n\u00edm n\u011bco skr\u00fdt.<\/div>\n
„Jde o Billa,“ zamumlal a m\u011bl rozpolcen\u00e9 pocity ohledn\u011b toho, co k n\u011bmu vlastn\u011b c\u00edt\u00ed. „M\u00e1m ho r\u00e1d, ale\u2026“ Povzdechl si. „M\u011bl otev\u0159en\u00fd sv\u016fj laptop, kdy\u017e jsem k n\u011bmu d\u0159\u00edve ve\u0161el.“<\/div>\n
Georg svra\u0161til obo\u010d\u00ed a Gustav s povzdechem pot\u0159\u00e1sl hlavou, a p\u0159esto\u017ee Tom v\u011bd\u011bl, co se chystaj\u00ed \u0159\u00edct, po\u010dkal, a\u017e promluv\u00ed.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee to poslal?“ Zeptal se Georg d\u0159\u00edv, ne\u017e m\u011bl Gustav \u0161anci cokoliv \u0159\u00edct. „Vid\u011bl jsi, co d\u011blal?“<\/div>\n
„Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed,“ povzdechl si Tom. „Douf\u00e1m, \u017ee ne.“<\/div>\n
„A co ten vir?“ zeptal se Gustav.<\/div>\n
„V\u010dera ve\u010der jsem ho odstranil,“ \u0159ekl Tom s dal\u0161\u00edm povzdechem. „Necht\u011bl jsem b\u00fdt takov\u00fd, bez ohledu na to, co se rozhodne ud\u011blat.“<\/div>\n
\n
Gustav se kousal do rtu, jak tvrd\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel, pak se setkal s Tomov\u00fdm pohledem a k Tomovu p\u0159ekvapen\u00ed nebyly jeho o\u010di tak odsuzuj\u00edc\u00ed, jak si myslel, \u017ee budou. M\u00edsto toho se tv\u00e1\u0159il skoro soucitn\u011b, jako by mu bylo Toma vlastn\u011b l\u00edto, ne\u017e aby jej obvi\u0148oval za to, \u017ee se nepostaral o cel\u00fd ten chaos ve chv\u00edli, kdy m\u011bl \u0161anci.<\/div>\n
„Tak\u017ee co te\u010f?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ vydechl Tom. „Jestli sv\u00e9 nad\u0159\u00edzen\u00e9 cokoliv poslal, tak h\u00e1d\u00e1m, \u017ee to brzo zjist\u00edm\u2026 a jestli ne\u2026 no, nebude na tom z\u00e1le\u017eet, nebo ano?“<\/div>\n
„Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161?“ Zeptal se Georg zmaten\u011b. „Je to skv\u011bl\u00e9, pokud to neposlal, ne? \u0158ekl jsi, \u017ee ho m\u00e1\u0161 r\u00e1d.“<\/div>\n
„Ale nikdy mu nebudu moct v\u011b\u0159it, nebo ano?“ Zeptal se Tom, a tak trochu s\u00e1m sebe nen\u00e1vid\u011bl za to, \u017ee o tom mlad\u0161\u00edm mu\u017ei tolik pochyboval. „Po\u0159\u00e1d to bude ten \u010dlov\u011bk, kter\u00fd byl kdysi p\u0159ipraven sd\u00edlet se sv\u011btem m\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed tajemstv\u00ed, dokonce i potom, co jsem ho prosil, aby to ned\u011blal\u2026 A po\u0159\u00e1d ty fotky bude m\u00edt. Dnes by mohl \u0159\u00edct, \u017ee je nepo\u0161le, a z\u00edtra by mohl zm\u011bnit n\u00e1zor.“<\/div>\n
\n

Ani jeden z nich neodpov\u011bd\u011bl, a ani nemuseli. Tom v\u011bd\u011bl, co si mysl\u00ed, a bez ohledu na to, jak moc cht\u011bl, aby s n\u00edm nesouhlasili, aby mu \u0159ekli, \u017ee m\u00e1 zariskovat, v\u011bd\u011bl, \u017ee by to neud\u011blali, proto\u017ee v\u011bd\u011bli, \u017ee m\u00e1 pravdu.<\/p><\/div>\n

Sly\u0161el otev\u0159en\u00ed a zav\u0159en\u00ed p\u0159edn\u00edch dve\u0159\u00ed a o minutu pozd\u011bji tam Bill st\u00e1l, s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Ten pohled byl srdcervouc\u00ed, proto\u017ee bez ohledu na cokoliv, Tom tomu mu\u017ei p\u0159ed sebou opravdu siln\u011b propadl, a zat\u00edmco jeho \u00fasm\u011bv byla ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, jakou kdy vid\u011bl, z\u00e1rove\u0148 jej tak\u00e9 zab\u00edjel.<\/div>\n
\n

„M\u016f\u017eeme jet?“ Zeptal se a odtla\u010dil tu my\u0161lenku stranou. Mohl si s t\u00edm d\u011blat starosti pozd\u011bji, je\u0161t\u011b m\u011bli p\u0159ed sebou dlouh\u00fd let, bude m\u00edt \u010das na rozmy\u0161lenou, ne\u017e se jakkoliv rozhodne.<\/p><\/div>\n

„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill. „Ale a\u0165 ten smrt\u00edc\u00ed stroj nen\u00ed tentokr\u00e1t rozbit\u00fd,“ \u0159ekl s nerv\u00f3zn\u00edm \u00fasm\u011bvem. „Zabiju t\u011b, jestli um\u0159eme.“<\/div>\n
„Slibuju ti, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku,“ rozesm\u00e1l se Tom, proto\u017ee bylo nemo\u017en\u00e9 se nesm\u00e1t. „Krom\u011b toho, j\u00e1 jsem moc hezk\u00fd na to, abych um\u0159el p\u0159i n\u011bjak\u00e9 hav\u00e1rii letadla,“ mrkl.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ uchechtl se Bill a dal si sv\u00e9 v\u011bci do auta. Na\u0161t\u011bst\u00ed si nev\u0161iml proto\u010den\u00ed o\u010d\u00ed, kter\u00e9 jim Gustav v\u011bnoval, ne\u017e se obr\u00e1til ke sv\u00e9mu vlastn\u00edmu vozidlu. „Jen si to d\u00e1l \u0159\u00edkej.“<\/div>\n
Tom se na opl\u00e1tku jen u\u0161kl\u00edbl a pak se obr\u00e1til od Billova \u00fasm\u011bvu, ne\u017e zavolal na Nicole, aby nastoupila do auta a jen o p\u00e1r minut pozd\u011bji byli p\u0159ipraveni k odjezdu, p\u0159ipraveni jet dom\u016f.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

O n\u011bkolik m\u00e1lo hodin pozd\u011bji byli na cest\u011b zp\u00e1tky do m\u011bsta, kde \u017eili. Jeli v tichosti, vlastn\u011b toho moc ne\u0159ekli od chv\u00edle, kdy opustili d\u016fm, a to ticho bylo u\u017e d\u00e1vno p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00e9 a rozpa\u010dit\u00e9.<\/p><\/div>\n

Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee by m\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, ale nev\u011bd\u011bl co. Str\u00e1vil hodiny v letadle t\u00edm, \u017ee se sna\u017eil rozhodnout, co m\u00e1 d\u011blat, co by byla ta spr\u00e1vn\u00e1 v\u011bc, co cht\u011bl<\/em> ud\u011blat. Probl\u00e9m byl v tom, \u017ee nem\u011bl tu\u0161en\u00ed. Nev\u011bd\u011bl, co cht\u011bl, nev\u011bd\u011bl, co by bylo nejbezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed\u2026 nev\u011bd\u011bl nic, a to jej p\u0159iv\u00e1d\u011blo k \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/div>\n
M\u011bl Billa r\u00e1d. To v\u011bd\u011bl. B\u011bhem t\u011bchto dn\u00ed jej poznal, cht\u011bl mu d\u016fv\u011b\u0159ovat a dozv\u011bd\u011bl se o n\u011bm v\u011bci, o kter\u00fdch by si nikdy nemyslel, \u017ee by je v\u016fbec cht\u011bl v\u011bd\u011bt. Spat\u0159il jeho dobrou str\u00e1nku, str\u00e1nku, kterou se st\u00e1le sna\u017eil pop\u00edrat, ale Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee tam je, i kdy\u017e ukryt\u00e1 hluboko uvnit\u0159, a sly\u0161el dost o jeho minulosti, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee ta studen\u00e1 fas\u00e1da nebyla ani bl\u00edzk\u00e1 tomu, k\u00fdm skute\u010dn\u011b byl.<\/div>\n
Tom to myslel v\u00e1\u017en\u011b, kdy\u017e \u0159ekl, \u017ee je Bill speci\u00e1ln\u00ed, a jeho polibky byly skute\u010dn\u00e9 a up\u0159\u00edmn\u00e9, ale byla tam ta jedna jeho mal\u00e1 \u010d\u00e1st, kter\u00e1 m\u011bla obavy, \u017ee se to cel\u00e9 obr\u00e1t\u00ed proti n\u011bmu, a on si nebyl jist\u00fd, jestli to st\u00e1lo za to riziko.<\/div>\n
\n

U\u017e ztratil jednu osobu, o kter\u00e9 si jednou myslel, \u017ee to byla p\u0159ed lety jeho prav\u00e1 l\u00e1ska, a nebyl si jist\u00fd, jestli se cht\u011bl zamilovat do n\u011bkoho, kdo mu mohl zlomit srdce jedin\u00fdm kliknut\u00edm na jeho kl\u00e1vesnici.<\/p><\/div>\n

Bylo to v\u0161echno p\u0159\u00edli\u0161 slo\u017eit\u00e9 a Tom na takov\u00fd vztah nebyl p\u0159ipraven\u00fd, bez ohledu na to, jak moc cht\u011bl.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee jsem t\u011b n\u011bkdy vid\u011bl tak moc potichu,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e. Byli u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 zp\u00e1tky tam, kde jej Tom p\u0159ed t\u00fdden vyzvedl, a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee se nadch\u00e1zej\u00edc\u00edmu rozhovoru u\u017e d\u00e9le nem\u016f\u017ee vyh\u00fdbat. „Je n\u011bco \u0161patn\u011b?“<\/div>\n
„M\u00e1m toho hodn\u011b na mysli,“ \u0159ekl Tom pomalu a pak pohl\u00e9dl na svou dceru na zadn\u00edm sedadle. Tvrd\u011b spala, tak\u017ee by m\u011blo b\u00fdt bezpe\u010dn\u00e9 mluvit. „Tak trochu si pot\u0159ebujeme promluvit,“ vydechl.<\/div>\n
Bill ml\u010dky p\u0159ik\u00fdvl a po dobu n\u011bkolika minut ani jeden z nich nic ne\u0159ekl. Tom se sna\u017eil rozhodnout, jak tomu mu\u017ei \u0159\u00edct, co bylo pot\u0159eba, ani\u017e by mu p\u0159\u00edli\u0161 ubl\u00ed\u017eil, a s hlubok\u00fdm povzdechem zaparkoval p\u0159ed kav\u00e1rnou, kde p\u0159ed t\u00fddnem cel\u00e1 jejich cesta za\u010dala.<\/div>\n
\n

„Pod\u00edvej, Bille,“ \u0159ekl pomalu a usilovn\u011b se sna\u017eil sv\u00e1 slova vyb\u00edrat opatrn\u011b. „M\u00e1m t\u011b opravdu r\u00e1d. V\u011b\u0159 mi, m\u00e1m, ale\u2026“<\/p><\/div>\n

„Ale co?“ zeptal se Bill, kdy\u017e Tom nev\u011bd\u011bl, jak pokra\u010dovat, a Tom s\u00e1m sebe nen\u00e1vid\u011bl za to, co se mu chystal ud\u011blat, za to, jak se mu chytal ubl\u00ed\u017eit.<\/div>\n
„Ale myslel jsem v\u00e1\u017en\u011b to, co jsem \u0159ekl o vztaz\u00edch,“ vydechl Tom. „Nem\u00e1m te\u010f na \u017e\u00e1dn\u00fd \u010das, nebylo by to k tob\u011b f\u00e9r.“<\/div>\n
„Co kdybys nechal rozhodnout m\u011b, co by ke mn\u011b bylo f\u00e9r?“ \u0158ekl Bill \u0161eptem. „Nev\u00ed\u0161, jestli to bude fungovat, pokud to nezkus\u00ed\u0161\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 nem\u016f\u017eu,“ Tom polkl. Musel se p\u0159inutit, aby od Billa neodvr\u00e1til pohled, aby se mu alespo\u0148 d\u00edval do o\u010d\u00ed, kdy\u017e se k n\u011bmu chov\u00e1 tak hrozn\u011b. „Nejde jen o \u010das, ale o\u2026“<\/div>\n
„Ale o co?“ Zamumlal Bill. „\u017de jsem novin\u00e1\u0159?“<\/div>\n
„No\u2026“ \u0159ekl Tom pomalu. Lid\u00e9 se nyn\u00ed za\u010dali shroma\u017e\u010fovat kolem jeho auta. Bylo z\u0159ejm\u00e9, \u017ee auto poznali, ale nem\u011bli tu\u0161en\u00ed, co se uvnit\u0159 d\u011blo. Kdyby jen v\u011bd\u011bli\u2026<\/div>\n
„Ch\u00e1pu,“ Bill stiskl rty a nat\u00e1hl se na podlahu pro sv\u016fj laptop a ta\u0161ku s fotoapar\u00e1tem. „Tak co to sakra bylo v\u010dera ve\u010der?“<\/div>\n
„\u0158ekl jsem ti, \u017ee t\u011b m\u00e1m r\u00e1d,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. „A myslel jsem to tak, ale to nem\u011bn\u00ed nic na tom, \u017ee bych nikdy nemohl\u2026“<\/div>\n
\n

Znovu se zarazil, tohle nebylo to, co cht\u011bl \u0159\u00edct, v\u016fbec ne.<\/p><\/div>\n

„Co?“ Zeptal se Bill unaven\u011b. „Nikdy bys nemohl co?“<\/div>\n
Tom se zhluboka nadechl a usilovn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel, ne\u017e se rozhodl b\u00fdt k n\u011bmu up\u0159\u00edmn\u00fd. Ubl\u00ed\u017e\u00ed mu to, ale tak\u00e9 jej to p\u0159inut\u00ed odej\u00edt d\u0159\u00edv, ne\u017e si to Tom rozmysl\u00ed a ud\u011bl\u00e1 n\u011bco, \u010deho by mohl pozd\u011bji litovat.<\/div>\n
„V\u011b\u0159it ti,“ \u0159ekl ti\u0161e a cht\u011bl s\u00e1m sebe nakopnout, kdy\u017e spat\u0159il bolest probleskuj\u00edc\u00ed v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch. „Nikdy bych ti kolem sebe nemohl v\u011b\u0159it,“ pokra\u010doval. „Po\u0159\u00e1d jsi novin\u00e1\u0159, a j\u00e1 bych ti nikdy nemohl pln\u011b v\u011b\u0159it natolik, abych s tebou sd\u00edlel sv\u016fj \u017eivot i v\u0161echna sv\u00e1 tajemstv\u00ed.“<\/div>\n
Bill mu v\u011bnoval jeden dlouh\u00fd pohled a Tom se nen\u00e1vid\u011bl je\u0161t\u011b v\u00edc. Musel se siln\u011b kousnout do jazyka, aby sv\u00e1 slova nevzal zp\u011bt, aby Billa neprosil o odpu\u0161t\u011bn\u00ed za to, jak byl p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd, aby ho nepo\u017e\u00e1dal o to, aby na v\u0161e zapomn\u011bl a zkusili tomu d\u00e1t spole\u010dn\u011b \u0161anci.<\/div>\n
Musel tohle ud\u011blat. V z\u00e1jmu sv\u00e9 dcery. Bez ohledu na to, jak moc cht\u011bl Billovi v\u011b\u0159it se v\u0161\u00edm ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b, nikdy by si nemohl b\u00fdt kompletn\u011b jist\u00fd, \u017ee ho Bill nezrad\u00ed. V\u0161e, co mohl ud\u011blat, bylo modlit se, \u017ee Bill dodr\u017e\u00ed slovo a nezve\u0159ejn\u00ed fotky, kter\u00e9 u\u017e m\u011bl, \u017ee udr\u017e\u00ed Nicole v tajnosti a nikdy o n\u00ed nikomu ned\u00e1 v\u011bd\u011bt, bez ohledu na to, jak moc mu Tom ubl\u00ed\u017eil.<\/div>\n
\n

„Okay,“ \u0159ekl Bill, otev\u0159el dve\u0159e a vystoupil. Lid\u00e9 za\u010dali rychle p\u0159ich\u00e1zet bl\u00ed\u017e a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee se odtamtud mus\u00ed rychle dostat, jinak bude muset vysv\u011btlovat v\u00edc, ne\u017e by cht\u011bl.<\/p><\/div>\n

„Ale jen abys v\u011bd\u011bl,“ promluvil Bill ti\u0161e, p\u0159i\u010dem\u017e se nakl\u00e1n\u011bl dol\u016f, aby ho mohl sly\u0161et jen Tom a jeho hlas byl tak pln\u00fd bolesti, a\u017e Tom okam\u017eit\u011b litoval, \u017ee mu \u0159ekl celou pravdu nam\u00edsto jen poloviny. „Ty fotky jsem vymazal,“ dodal zast\u0159en\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ vydechl Tom, jen sotva se tomu opova\u017eoval uv\u011b\u0159it. „Opravdu?“<\/div>\n
„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill. „Dnes r\u00e1no jsem se rozhodl, \u017ee nechci m\u00edt ve sv\u00e9m po\u010d\u00edta\u010di nic, co by ti mohlo ubl\u00ed\u017eit, a to ani kv\u016fli sob\u011b, proto\u017ee, kdo v\u00ed? Mohl by m\u011b srazit autobus a na\u0161el by je n\u011bkdo jin\u00fd, tak\u017ee jo, smazal jsem je.“<\/div>\n
„V\u0161echny?“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl, pak se znovu postavil zp\u0159\u00edma a utrousil t\u0159i dal\u0161\u00ed slova, ne\u017e zabouchl dve\u0159e a zmizel v davu zv\u011bdavc\u016f.<\/div>\n
„V\u0161echny do jedn\u00e9.“<\/p>\n

autor: Zarlina<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Zarlina J\u00e1 nem\u016f\u017eu „Dob\u0159e, tak\u017ee co se d\u011bje?“ Tom oto\u010dil hlavu a pohl\u00e9dl na Georga, kter\u00fd se na n\u011bj d\u00edval se zvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm a v\u011bdouc\u00edm v\u00fdrazem v zelen\u00fdch o\u010d\u00edch. „Tenhle v\u00fdraz m\u00e1\u0161 v\u017edycky, kdy\u017e jsi na\u0161tvan\u00fd, nebo m\u00e1\u0161 starosti,“ pokra\u010doval Georg.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[642],"tags":[],"class_list":["post-2141","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-caught-on-camera"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2141","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2141"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2141\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2141"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2141"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2141"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}