{"id":2148,"date":"2016-04-02T15:00:00","date_gmt":"2016-04-02T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2139"},"modified":"2016-04-02T15:00:00","modified_gmt":"2016-04-02T14:00:00","slug":"faded-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/04\/02\/faded-6\/","title":{"rendered":"Faded 6."},"content":{"rendered":"
autor: Diana<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill spal. Sed\u011bl jsem u n\u011bho celou noc, ani jednou jsem nemohl zamhou\u0159it oka, st\u00e1le jsem musel myslet na to, co mi \u0159ekl doktor. Billovi se pam\u011b\u0165 m\u016f\u017ee vr\u00e1tit kdykoliv. Z\u00edtra, za m\u011bs\u00edc, za rok nebo dokonce nikdy.<\/div>\n
Bylo p\u011bt hodin r\u00e1no, pomalu se za\u010d\u00ednalo rozedn\u00edvat, okny u\u017e za\u010d\u00ednaly prosv\u00edtat prvn\u00ed slune\u010dn\u00ed paprsky vych\u00e1zej\u00edc\u00edho slunce. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad t\u00edm, co ud\u011blat. Pamatoval si na Justina, ale na m\u011b ne. M\u00e1m si op\u011bt z\u00edskat jeho srdce, nebo se m\u00e1m jen ujistit, \u017ee bude v po\u0159\u00e1dku a p\u0159enechat jeho \u017eivot v Justinov\u00fdch rukou. P\u0159edt\u00edm, ne\u017e m\u011b poznal, byl \u0161\u0165astn\u00fd – mysl\u00edm, a mo\u017en\u00e1 jsem mu v\u0161echno za\u010dal kazit t\u00edm, \u017ee jsem se v\u016fbec objevil. Nejsem si t\u00edm jist\u00fd, vlastn\u011b si u\u017e nejsem jist\u00fd v\u016fbec ni\u010d\u00edm.<\/div>\n
Pomalu se za\u010d\u00ednaly otev\u00edrat dve\u0159e od Billova pokoje. Byl jsem si jist\u00fd, \u017ee to je doktor.<\/div>\n
\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Billovi\u2026“ \u2026 ale nebyl.<\/p><\/div>\n

„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?!“ vybafnul na m\u011b Justin, kter\u00e9ho jsem tu skute\u010dn\u011b ne\u010dekal. V moment\u011b jsem se postavil p\u0159ed Billa, podv\u011bdom\u011b jsem ho cht\u011bl ubr\u00e1nit, b\u00e1l jsem se, \u017ee by mu mohl ubl\u00ed\u017eit. S t\u00edmto \u010dlov\u011bkem tedy nem\u00e1m dobr\u00e9 zku\u0161enosti.<\/div>\n
„Jsem tu s Billem, necht\u011bl jsem ho tu nechat samotn\u00e9ho.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, je to od tebe laskav\u00e9,“ nechutn\u011b se za\u0161klebil, „ale te\u010f jsem tady j\u00e1 a ty vypadni. Nikdo t\u011b tady nechce!“ Justin\u016fv hlas se \u00fam\u011brn\u011b zvy\u0161oval spolu s jeho hn\u011bvem. Billa to probudilo, chv\u00edli se d\u00edval, co se d\u011bje.<\/div>\n
„Justine! A-ahoj, kone\u010dn\u011b.“ Za\u0161eptal Bill. Ten hajzl k n\u011bmu do\u0161el a okam\u017eit\u011b ho pol\u00edbil. Po tom, co jsem vid\u011bl, jak si ti dva dali pusu, mi bylo na zvracen\u00ed. Byl to stra\u0161n\u011b divn\u00fd pocit, p\u0159esto\u017ee to byl jen oby\u010dejn\u00fd polibek. Stra\u0161n\u011b m\u011b tr\u00e1pilo, \u017ee si m\u011b Bill nepamatoval, nepamatoval si nic, co se stalo.<\/div>\n
„L\u00e1sko, tak jsem se o tebe b\u00e1l, douf\u00e1m, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku. Neobt\u011b\u017eoval t\u011b?!“ Neslu\u0161n\u011b na m\u011b uk\u00e1zal prstem, musel jsem zatnout p\u011bsti, abych ho neuhodil. Nemohl jsem, ne p\u0159ed Billem. Na pat\u011b jsem se oto\u010dil a ode\u0161el ven. Sly\u0161el jsem Billovo tlumen\u00e1 slova. „Ne, je velmi mil\u00fd,“ ale bylo mi to jedno. Byl jsem smutn\u00fd a na\u0161tvan\u00fd z\u00e1rove\u0148. Hajzl jeden odpornej, je\u0161t\u011b se i bude p\u0159etva\u0159ovat. Mysl\u00edm, \u017ee dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill si nepamatoval na nic, co se stalo p\u0159ed t\u00edm, jak moc mu ubl\u00ed\u017eil. Bohu\u017eel, i kdybych mu to \u0159ekl, nev\u011b\u0159il by mi, jsem pro n\u011bj jen ciz\u00ed \u010dlov\u011bk.<\/div>\n
Vy\u0161el jsem ven z nemocnice a v prvn\u00edm st\u00e1nku si koupil cigarety. Pot\u0159eboval jsem n\u011bjak ventilovat sv\u016fj hn\u011bv a zd\u00e1lo se mi to jako nejlep\u0161\u00ed zp\u016fsob, kter\u00fd m\u00e1m te\u010f k dispozici. Sedl jsem si na lavi\u010dku a zap\u00e1lil cigaretu. P\u0159i t\u011bch v\u0161ech povinnostech jsem \u00fapln\u011b zapomn\u011bl, \u017ee jsem t\u011b\u017ek\u00fd ku\u0159\u00e1k.<\/div>\n
\n
*<\/div>\n
\n

„Ahoj, Tome! Kdes byl dva dny!? Co takhle zavolat a \u0159\u00edct alespo\u0148 ‚ahoj zlato, p\u0159ijdu za dva dny, proto\u017ee nev\u00edm co‘???“ Spustila na m\u011b Sharona hned ve dve\u0159\u00edch, jen co jsem p\u0159i\u0161el dom\u016f. Myslel jsem si, \u017ee to nebude dobr\u00fd n\u00e1pad.<\/p><\/div>\n

„Sharono, mus\u00edm ti n\u011bco \u0159\u00edct.“<\/div>\n
Rozhodl jsem se. Spont\u00e1nn\u00ed n\u00e1pady jsou nejlep\u0161\u00ed a i tak by to d\u0159\u00edve \u010di pozd\u011bji p\u0159i\u0161lo. Necht\u011bl jsem b\u00fdt tady s n\u00ed a u\u017e v\u016fbec jsem nem\u011bl chu\u0165 poslouchat jej\u00ed v\u0159e\u0161tiv\u00fd hlas. Vlastn\u011b jsem si za celou dobu, co Billa zn\u00e1m, na Sharonu ani nevzpomn\u011bl. Ani jednou\u2026<\/div>\n
„V prvn\u00ed \u0159ad\u011b mi \u0159ekni, kde jsi byl!“<\/div>\n
„Mus\u00edme se rozej\u00edt.“ \u0158ekl jsem klidn\u011b, p\u0159e\u0161el do lo\u017enice, vyndal si kufr a po hrom\u00e1dk\u00e1ch si za\u010dal balit v\u011bci. Nepl\u00e1noval jsem si vz\u00edt v\u0161echno, jen to nejnutn\u011bj\u0161\u00ed, popravd\u011b jsem ani nev\u011bd\u011bl, kam p\u016fjdu. Prvn\u00ed m\u00edsto, co m\u011b napadlo, je na p\u00e1r dn\u00ed se slo\u017eit v zadn\u00ed \u010d\u00e1sti baru. I tak dnes mus\u00edm j\u00edt do pr\u00e1ce, tak to budu m\u00edt p\u0159i jednom.<\/div>\n
„Co se mus\u00edme?!“ Moje slova j\u00ed zjevn\u011b doch\u00e1zela dost pomalu.<\/div>\n
„Mus\u00edme se rozej\u00edt. Promi\u0148, ale j\u00e1 u\u017e t\u011b nemiluji, vlastn\u011b\u2026 Budu k tob\u011b nejup\u0159\u00edmn\u011bj\u0161\u00ed, jak se d\u00e1. Cht\u011bl jsem si to nechat pro sebe, ale zaslou\u017e\u00ed\u0161 si v\u011bd\u011bt pravdu.“<\/div>\n
Za celou dobu, co jsem mluvil, jsem se j\u00ed ani jednou nepod\u00edval do o\u010d\u00ed. Nemohl jsem. V\u00edm, \u017ee by m\u011b bolelo, kdybych vid\u011bl jej\u00ed zklam\u00e1n\u00ed ze m\u011b sam\u00e9ho, a u\u017e si nechci p\u0159id\u00e1vat v\u00edce bolesti. Ano, sobeck\u00e9, ale nechci. Sharon to p\u0159e\u017eije, t\u00edm jsem si byl jist\u00fd. Zhluboka jsem se nadechl a za\u010dal j\u00ed v\u0161echno vypr\u00e1v\u011bt.<\/div>\n
\n

„Promi\u0148, ale trv\u00e1 to ji\u017e n\u011bjakou dobu. Mo\u017en\u00e1 t\u00fddny, nev\u00edm p\u0159esn\u011b. Nebudu ti lh\u00e1t, zamiloval jsem se a v\u00edm, \u017ee tebe tak nikdy milovat nebudu, ani jsem nikdy nemiloval a nechci to um\u011ble udr\u017eovat. Nebude\u0161 se mnou \u0161\u0165astn\u00e1, to v\u00edm u\u017e te\u010f. V\u017edy, kdy\u017e jsi mi dala pusu, jsem myslel na n\u011bkoho jin\u00e9ho. A\u2026 \u0158eknu ti i to, \u017ee jsem se zamiloval do kluka\u2026 Ne, nechci, aby sis o mn\u011b myslela, \u017ee jsem jen n\u011bjak\u00e1 buzna, proto\u017ee nejsem. Prost\u011b se to stalo, ani nev\u00edm jak, ale stalo.“ Jedn\u00edm o\u010dkem jsem se pod\u00edval na Sharonu, kter\u00e1 absolutn\u011b beze slova st\u00e1la, \u010delist dol\u016f, v\u016fbec nech\u00e1pala, co \u0159\u00edk\u00e1m. Sp\u00ed\u0161 si tedy mysl\u00edm, \u017ee tomu nemohla uv\u011b\u0159it.<\/p><\/div>\n

„To\u2026 To mi \u0159\u00edk\u00e1\u0161 jen tak? V-v\u016fbec t\u011b to nemrz\u00ed?“<\/div>\n
Vid\u011bl jsem, jak se j\u00ed o\u010di zaplavuj\u00ed slzami, ale sna\u017eila se z\u016fstat siln\u00e1, to se mi l\u00edbilo.<\/div>\n
„Up\u0159\u00edmn\u011b? Nemrz\u00ed. Nem\u016f\u017eu ti v\u00edc lh\u00e1t, promi\u0148.“ Vzal jsem si posledn\u00ed v\u011bci z koupelny, dal j\u00ed pusu na \u010delo, \u0159ekl „sbohem“ a ode\u0161el jsem. Toto zabouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed pro m\u011b p\u0159edstavovalo po \u010dty\u0159ech letech novou kapitolu \u017eivota.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Od Billovy nehody ub\u011bhl asi m\u011bs\u00edc. Nem\u016f\u017eu to \u0159\u00edct p\u0159esn\u011b, st\u00e1le jsem se sna\u017eil \u010d\u00edmkoli zam\u011bstn\u00e1vat, jen abych na n\u011bj nemusel myslet, tak\u017ee jsem ani nem\u011bl pojem o \u010dase. Bral jsem v\u0161echny slu\u017eby, kter\u00e9 se daly, pracoval jsem tedy skoro ka\u017edou noc a p\u0159es den spal, tak\u00e9 ne dlouho. Nerad jsem spal. Bill se mi velmi \u010dasto vkr\u00e1dal do sn\u016f a mnohdy jsem byl cel\u00e9 dny \u00fapln\u011b mimo. Velmi mi chyb\u011bl, nejhor\u0161\u00ed na tom je, \u017ee mi osud ani nedop\u0159\u00e1l ho po\u0159\u00e1dn\u011b poznat. Prost\u011b jsem se jen zamiloval a on z m\u00e9ho \u017eivota hned ode\u0161el. Stra\u0161n\u011b r\u00e1d bych ho vid\u011bl, cht\u011bl bych v\u011bd\u011bt, jak se m\u00e1, jestli se u\u017e zotavil a v\u016fbec, zda se mu vr\u00e1tila pam\u011b\u0165.<\/p><\/div>\n

Vzal jsem l\u00e1hev J\u00e4ghermeistra a nalil skleni\u010dku z\u00e1kazn\u00edkovi. Byl p\u00e1tek a klub se za\u010d\u00ednal pomali\u010dku plnit. Nebylo tu sice je\u0161t\u011b tak moc lid\u00ed, ale dost na to, abych se nestihl zastavit. Za\u010dal jsem tro\u0161ku procvi\u010dovat sv\u00e9 barmansk\u00e9 schopnosti a lahve si tak tro\u0161ku vyhazovat, sout\u011b\u017e, kter\u00e1 by mi mohla zm\u011bnit \u017eivot, pokud bych ji vyhr\u00e1l, se bl\u00ed\u017eila, zb\u00fdvalo mi u\u017e jen p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f a j\u00e1 je\u0161t\u011b v\u016fbec netr\u00e9noval. Naposledy s Billem. Oh, zase on. Nesn\u00e1\u0161el jsem na sob\u011b to, \u017ee na cokoliv jsem myslel, v\u017edy to skon\u010dilo u n\u011bj, ka\u017ed\u00e1 v\u011bc mi p\u0159ipomn\u011bla jeho, a\u0165 to bylo cokoli.<\/div>\n
\n

Vzal jsem p\u00e1r kostek ledu, v\u0161echny je vyhodil do vzduchu a po jednom je chytal do \u0161ejkru. Poda\u0159ilo se. Musel jsem se nad sebou usm\u00e1t, u\u017e d\u00e1vno jsem to ned\u011blal.<\/p><\/div>\n

„Wow, to bylo \u00fa\u017easn\u00e9.“<\/div>\n
Promluvil na m\u011b velmi dob\u0159e zn\u00e1m\u00fd hlas. Hlavu jsem m\u011bl sklon\u011bnou, tak\u017ee jsem nevid\u011bl tv\u00e1\u0159 t\u00e9 osoby, ale chv\u00edli jsem tak i musel z\u016fstat, pot\u0159eboval jsem zahnat my\u0161lenku, \u017ee by to mohl b\u00fdt on. Byl.<\/div>\n
„Bille\u2026“<\/div>\n
„Mohl bys na chvili\u010dku? Cht\u011bl bych si s tebou promluvit.“<\/div>\n
Nemohl jsem uv\u011b\u0159it, \u017ee to byl on. V cel\u00e9 sv\u00e9 kr\u00e1se, mod\u0159iny na tv\u00e1\u0159i mu u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 nebyly vid\u011bt, s\u00e1dru na ruce u\u017e nem\u011bl, doufal jsem, \u017ee u\u017e i praskliny na \u017eebrech se mu zahojily. St\u00e1l tu, p\u0159ede mnou, tak, jak si ho pamatuji. N\u00e1dhern\u00fd. Byl tu m\u016fj Bill.<\/div>\n
„J-Jist\u011b.“<\/div>\n
<\/p>\n

Bill<\/strong><\/div>\n

\n

Byl jsem p\u0159esv\u011bd\u010den o tom, \u017ee obli\u010dej toho kluka jsem u\u017e n\u011bkdy vid\u011bl. Mysl\u00edm p\u0159ed tou nehodou. Nedok\u00e1zal jsem si vzpomenout, ale n\u011bco ve mn\u011b mi \u0159\u00edkalo, \u017ee to nen\u00ed n\u00e1hoda, \u017ee m\u011b do nemocnice dovezl pr\u00e1v\u011b on. Justin mi \u0159ekl, \u017ee to byl kolemjdouc\u00ed a j\u00e1 mu v\u011b\u0159il. P\u0159ece komu jin\u00e9mu bych v\u011b\u0159il, kdy\u017e ne jemu.<\/p><\/div>\n

„Cht\u011bl jsem jen pod\u011bkovat. M\u016fj p\u0159\u00edtel nev\u00ed, \u017ee jsem tady, vlastn\u011b \u0159\u00edkal, \u017ee jsi z jin\u00e9ho m\u011bsta, ale cht\u011bl jsem t\u011b vyhledat. Kdyby nebylo tebe, mo\u017en\u00e1 bych u\u017e ne\u017eil. Jak\u00e1 n\u00e1hoda, \u017ee jsi \u0161el kolem, \u017ee jo? Jin\u00fd by se mo\u017en\u00e1 na m\u011b vyka\u0161lal, tak\u017ee\u2026“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ P\u0159eru\u0161il m\u011b ten chlapec, jeho\u017e jm\u00e9no jsem si v\u016fbec nepamatoval. Zd\u00e1lo se mi, \u017ee mi ho i \u0159\u00edkal pot\u00e9, co jsem se probudil, ale byl jsem je\u0161t\u011b dezorientovan\u00fd, tak\u017ee nem\u00e1m ani pon\u011bt\u00ed a Justin tak\u00e9 netu\u0161il, jak se mohl jmenovat. V\u011bd\u011bl jsem jen to, \u017ee tu pracuje, nic jin\u00e9ho.<\/div>\n
„Ehm, promi\u0148, ale nerozum\u00edm tv\u00e9 ot\u00e1zce.“<\/div>\n
„Kolemjdouc\u00ed?“<\/div>\n
„No\u2026 \u017de pr\u00fd ano, pro\u010d? Bylo to snad\u2026“<\/div>\n
„Ne. Ne, bylo to p\u0159esn\u011b tak, jak \u0159\u00edk\u00e1\u0161. A nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00e9, jak se jmenuji.“ Usm\u00e1l se na m\u011b, ale bylo na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee to ne\u0159\u00edk\u00e1 up\u0159\u00edmn\u011b. Jako by mi n\u011bco tajil, mo\u017en\u00e1 lhal.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b?“<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b. A nen\u00ed za\u010d, byla to moje ob\u010dansk\u00e1 povinnost. Jinak, u\u017e jsi v po\u0159\u00e1dku? \u017debra, ruka\u2026 Hlava\u2026“ D\u00edval jsem se tomu klukovi do o\u010d\u00ed, zal\u00e9valy jej slzy, ale nev\u011bd\u011bl jsem pro\u010d. Mo\u017en\u00e1 m\u011bl jen \u0161patn\u00fd den nebo tak n\u011bco. V\u00edm, \u017ee to nebylo kv\u016fli mn\u011b, p\u0159ece se v\u016fbec nezn\u00e1me, ale m\u011bl jsem n\u011bkde v hloubi du\u0161e stra\u0161nou pot\u0159ebu mu pomoct.<\/div>\n
\n

„No\u2026 Ano, je to lep\u0161\u00ed, jen zm\u011bny po\u010das\u00ed jsou dost t\u011b\u017ek\u00e9, v\u00ed\u0161, ty zlomeniny a v\u0161echno.“<\/p><\/div>\n

„Ch\u00e1pu.“ P\u0159ik\u00fdvl a na vte\u0159inu se ode mne odvr\u00e1til. Co se s n\u00edm d\u011bje?<\/div>\n
„Tak, opravdu ti d\u011bkuji a cht\u011bl bych jen tolik, \u017ee kdybys cokoli pot\u0159eboval, tady je moje \u010d\u00edslo,“ podal jsem mu pap\u00edrek s m\u00fdm \u010d\u00edslem, „a zavolej mi. Budu r\u00e1d, pokud ti to budu moci v\u0161echno oplatit.“ S \u00fasm\u011bvem jsem ho objal na znamen\u00ed vd\u011bku, ale v tom okam\u017eiku se mi hrozn\u011b zato\u010dila hlava a podlomila kolena, mysl\u00ed mi prob\u011bhl jak\u00fdsi z\u00e1blesk z minulosti, jako by se to ji\u017e stalo, nebo.\u2026 Ne, dokonce jsem vid\u011bl jasn\u00fd obraz, vzpom\u00ednku, jak jsem se toho chlapce dotkl, c\u00edtil jsem, jako by m\u011b dr\u017eel, ale vid\u011bn\u00ed bylo velmi matn\u00e9, nebyl jsem si jist\u00fd, co to je.<\/div>\n
„Proboha, Bille, jsi v po\u0159\u00e1dku?!“ Okam\u017eit\u011b m\u011b chytil do n\u00e1ru\u010de a nepustil, dokud jsem ho neujistil, \u017ee to zvl\u00e1dnu.<\/div>\n
„Ano, jist\u011b, jen\u2026 To je jedno. Promi\u0148, budu u\u017e muset j\u00edt a nebudu t\u011b zdr\u017eovat. Kdykoliv bude\u0161 n\u011bco pot\u0159ebovat, volej. D\u011bkuji.“ Op\u011btoval mi \u00fasm\u011bv a j\u00e1 rychle odkr\u00e1\u010del do sv\u00e9ho auta. Pootev\u0159el jsem okno a zap\u00e1lil si cigaretu. Necht\u011bl jsem hned odej\u00edt, pot\u0159eboval jsem s\u00e1m pop\u0159em\u00fd\u0161let o tom, co se mi stalo. Nev\u00edm pro\u010d, ale najednou m\u011b napadlo jm\u00e9no toho chlapce.<\/div>\n
Tom.<\/div>\n
D\u00e1m krk na to, \u017ee se tak jmenuje. Netu\u0161\u00edm, odkud, ale prost\u011b to v\u00edm.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

Sed\u011bli jsme s Justinem v objet\u00ed na gau\u010di, d\u00edvali se na n\u011bjak\u00fd film, kter\u00fd d\u00e1vali v televizi. Od chv\u00edle, kdy jsem p\u0159i\u0161el dom\u016f, jsem se pot\u0159eboval v n\u011b\u010dem ujistit, a i kdy\u017e mi u\u017e jednou odpov\u011bd\u011bl, musel jsem to zkusit znovu.<\/div>\n
„Jussi, pros\u00edm t\u011b, \u0159ekne\u0161 mi n\u011bco? V\u00edm, \u017ee jsem se t\u011b to u\u017e jednou ptal, ale\u2026 Pamatuje\u0161 si na toho chlapce, co mi zachr\u00e1nil \u017eivot?“<\/div>\n
„Co s n\u00edm?“ Odsekla mi odm\u011b\u0159en\u011b.<\/div>\n
„Nejmenoval se n\u00e1hodou Tom?“<\/div>\n
„Odkud to k \u010dertu m\u00e1\u0161?“ Justin m\u011b trochu odstr\u010dil od sebe, aby si mohl vzp\u0159\u00edmen\u011b sednout, op\u00edral se o ruce. Vid\u011bl jsem na n\u011bm hn\u011bv, ale nedok\u00e1zal jsem si vysv\u011btlit pro\u010d.<\/div>\n
„J\u00e1, j\u00e1 nev\u00edm\u2026 Dnes se mi stala takov\u00e1 divn\u00e1 v\u011bc. Byl jsem\u2026“ ud\u011blal jsem men\u0161\u00ed pauzu, pot\u0159eboval jsem si rychle vymyslet n\u011bco jin\u00e9ho, \u200b\u200bnebyl by dobr\u00fd n\u00e1pad mu \u0159\u00edct, \u017ee jsem mu byl pod\u011bkovat. Justin byl jak\u00fdsi agresivn\u00ed. V\u0161iml jsem si toho, u\u017e kdy\u017e jsem se probral, cel\u00fd m\u011bs\u00edc je takov\u00fd\u2026 Napjat\u00fd podle m\u011b. „\u2026 na proch\u00e1zce a nev\u00edm pro\u010d, zato\u010dila se mi hlava a najednou jsem m\u011bl jak\u00fdsi z\u00e1blesk, prost\u011b\u2026 Nev\u00edm, odkud jsem to v\u011bd\u011bl, ale mysl\u00edm, \u017ee se jmenuje Tom. Opravdu jsme se nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bli?“ Ne\u0159ekl jsem mu zcela p\u0159esn\u011b, jak se to stalo, \u0161lo mi hlavn\u011b o to jm\u00e9no.<\/div>\n
„Ne, nevid\u011bli!“ Justin se postavil a velmi na\u0161tvan\u011b ode\u0161el do kuchyn\u011b. Co jsem \u0159ekl? Nemohla ho p\u0159ece na\u0161tvat jen ta ot\u00e1zka! Nic \u0161patn\u00e9ho jsem p\u0159ece ne\u0159ekl, tedy nic, co by ho mohlo na\u0161tvat.<\/div>\n
\n

„Hej! P\u0159esta\u0148, co jsem ti ud\u011blal? Nic jsem p\u0159ece ne\u0159ekl, jen jsem se zeptal, co je na tom tak \u0161patn\u00e9ho?!“<\/p><\/div>\n

„Nic! Ty nic nech\u00e1pe\u0161, v\u00ed\u0161 co, jdi do prdele, Bille!“ Tentokr\u00e1t u\u017e do m\u011b opravdu str\u010dil. V\u016fbec jsem nech\u00e1pal, co se to s n\u00edm d\u011bje! Bezd\u016fvodn\u011b do m\u011b str\u010dil, to p\u0159ece je\u0161t\u011b nikdy neud\u011blal!<\/div>\n
„Tak mi to vysv\u011btli, kdy\u017e ni\u010demu nerozum\u00edm! Nic jsem ti neud\u011blal, pro\u010d jsi na m\u011b tak odporn\u00fd?! U\u017e od chv\u00edle, kdy jsem se probral, se ke mn\u011b chov\u00e1\u0161 jako k majetku a nic mi nechce\u0161 \u0159\u00edkat! Dokonce jsi do m\u011b te\u010f str\u010dil! Co bude d\u00e1l? N\u011bco t\u011b na\u0161tve, poh\u00e1d\u00e1me se a ty m\u011b pra\u0161t\u00ed\u0161? \u0158ekni! Toho bys byl schopen?!“<\/div>\n
„Dr\u017e hubu.“ \u0158ekl potichu, ale vid\u011bl jsem, jak zat\u00edn\u00e1 p\u011bsti, aby neud\u011blal n\u011bco, co nechce.<\/div>\n
„Pod\u00edvej, jak se ke mn\u011b chov\u00e1\u0161! Jako bych\u2026“Ani jsem nedo\u0159ekl a Justin na m\u011b k\u0159ikl op\u011bt, ale tentokr\u00e1t ji\u017e na m\u011b za\u0159val.<\/div>\n
„Dr\u017e u\u017e hubu!!!“<\/div>\n
„Nebudu dr\u017eet hubu!!!“ Za\u0159val jsem na n\u011bj stejn\u011b jako on na m\u011b a tehdy se potvrdilo p\u0159esn\u011b to, co jsem \u0159ekl. Justin mi vlepil po\u0159\u00e1dn\u011b \u0161tiplavou facku. D\u00edky n\u00ed jsem padl na zem, ale nebylo to kv\u016fli tomu, \u017ee by m\u011b to a\u017e tak bolelo. Bylo to kv\u016fli tomu, \u017ee se mi op\u011bt stalo tot\u00e9\u017e, co p\u0159edt\u00edm, ale te\u010f m\u011b nem\u011bl kdo zachytit a pomoct mi. To\u010den\u00ed hlavy a z\u00e1blesky. Tentokr\u00e1t jsem ale vid\u011bl naprosto jasn\u011b obrazy, jak m\u011b n\u011bkdy v minulosti Justin pra\u0161til, mo\u017en\u00e1 dokonce v\u00edcekr\u00e1t, vid\u011bl jsem logo pek\u00e1rny u n\u00e1s na rohu a vid\u011bl jsem \u010dern\u00e9 velk\u00e9 auto, \u010dlov\u011bka v \u0161ed\u00e9 kapuci, jak si ji sund\u00e1v\u00e1. Je to on. Je to Tom.<\/div>\n
\n

„Bille! Promi\u0148, ne, necht\u011bl jsem to takhle, ztratil jsem nervy, odpus\u0165 mi to!“ Justin se okam\u017eit\u011b ke mn\u011b sklonil, aby se mi mohl omluvit za to, co ud\u011blal, ale j\u00e1 ho necht\u011bl ani vid\u011bt, ani c\u00edtit. M\u011bl jsem v hlav\u011b p\u0159\u00edli\u0161 mnoho ot\u00e1zek, ale jemu jsem v\u016fbec nev\u011b\u0159il. Tedy\u2026 V\u00edm, \u017ee by mi na n\u011b ani neodpov\u011bd\u011bl, lhal by mi.<\/p><\/div>\n

„Ty\u2026 Tys m\u011b pra\u0161til!“ Na tv\u00e1\u0159i jsem m\u011bl ubl\u00ed\u017een\u00fd v\u00fdraz, cht\u011bl jsem mu d\u00e1t najevo, \u017ee to opravdu pod\u011blal. Nav\u00edc to nebyla jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 m\u011b tr\u00e1pila. Co to je za vzpom\u00ednky? Pro\u017eil jsem je n\u011bkdy? Jen se mi to zd\u00e1? Ale zase\u2026 Kdybych to p\u0159e\u017eil, pro\u010d bych si to nepamatoval a napadalo by m\u011b to a\u017e te\u010f?<\/div>\n
To jsou ot\u00e1zky, na kter\u00e9 si nedok\u00e1\u017eu s\u00e1m odpov\u011bd\u011bt a popravd\u011b ani nev\u00edm, kde m\u00e1m hledat odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem necht\u011bl! Ztratil jsem nervy a\u2026 P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee u\u017e to nikdy neud\u011bl\u00e1m, nikdy na tebe nevzt\u00e1hnu ruku, Bille,“ Justin se sklonil ke mn\u011b na zem a objal m\u011b nejv\u00edc, jak mohl. „Miluji t\u011b, byla to chyba\u2026“<\/div>\n
Nebyl jsem si jist\u00fd, zda tato slova mysl\u00ed up\u0159\u00edmn\u011b, vlastn\u011b jsem si v n\u011bm nebyl jist\u00fd v\u016fbec. Znepokojovalo m\u011b to.<\/div>\n
„Nev\u00edm, jestli ti m\u016f\u017eu v\u011b\u0159it.“<\/div>\n
„P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee se to u\u017e nestane\u2026“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Le\u017eel jsem otr\u00e1ven\u011b na posteli, v ruce dr\u017eel mobil a jen tak p\u0159ehraboval \u010d\u00edsla, smsky, cel\u00fd jeho obsah. Zjistil jsem, \u017ee mi chyb\u00ed Georgovo \u010d\u00edslo, r\u00e1d bych mu zavolal, je to m\u016fj dobr\u00fd kamar\u00e1d a on vlastn\u011b ani nev\u00ed, co se mi stalo, tedy\u2026 Nemysl\u00edm si, \u017ee by mu to Justin \u0159ekl, moc ho nezn\u00e1, asi by ho to ani nenapadlo, a kdyby to Georg v\u011bd\u011bl, jist\u011b by m\u011b p\u0159i\u0161el alespo\u0148 nav\u0161t\u00edvit. Po v\u00edce ne\u017e m\u011bs\u00edci jsem zapnul Facebook, zcela jsem zapomn\u011bl, \u017ee n\u011bco takov\u00e9ho existuje. Bingo, zkus\u00edm mu napsat zpr\u00e1vu, m\u00e1m ho p\u0159ece v p\u0159\u00e1tel\u00edch.<\/p><\/div>\n

\n

–Ahoj Georgu, jsi tady?<\/em><\/div>\n

\n

Odepsal mi t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

-Oh, Ahoj! Jak se m\u00e1\u0161? Myslel jsem si, \u017ee se na m\u011b zlob\u00ed\u0161, kdy\u017e se ani neozve\u0161.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

-Zlob\u00edm? Nem\u00e1m se na tebe pro\u010d zlobit. M\u00e1m se u\u017e l\u00e9pe, vlastn\u011b od t\u00e9 nehody se to ned\u00e1 ani srovnat.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

-Nehody? Jak\u00e9 nehody?<\/em><\/div>\n

\n

M\u011bl jsem pravdu, Justin mu nic ne\u0159ekl.<\/p><\/div>\n

\n

–Ou, myslel jsem, \u017ees o tom v\u011bd\u011bl. P\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny m\u011b srazilo dost o\u0161kliv\u011b auto, m\u011bl jsem zlomenou ruku, praskl\u00e9 \u017eebra a n\u011bco v\u00e1\u017en\u00e9ho s hlavou, ale ani nev\u00edm co, Justin se k tomu moc nevyjad\u0159oval.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

-Proboha! Douf\u00e1m, \u017ee je to u\u017e lep\u0161\u00ed. Jsi te\u010f doma? Pokud bys cht\u011bl, m\u00e1m \u010das za takov\u00e9 dv\u011b hodinky, mohli bychom trochu pokecat.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

-To By bylo fajn, jo, jsem doma, d\u00e1\u0161 mi tvoje \u010d\u00edslo? Vymazal se mi telefon, tedy vlastn\u011b nev\u00edm, pro\u010d ho tady nem\u00e1m.<\/em><\/div>\n

\n

Georg mi v posledn\u00ed zpr\u00e1v\u011b napsal sv\u00e9 \u010d\u00edslo. T\u011b\u0161il jsem se, kone\u010dn\u011b se setk\u00e1m s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm, nem\u011bl jsem r\u00e1d samotu. Nen\u00e1vid\u011bl jsem se za to, ale p\u0159esto\u017ee jsem nerad s\u00e1m, byl jsem rad\u0161i, kdy\u017e tu Justin nebyl. Vzd\u00e1lil se mi. Nev\u00edm pro\u010d, mo\u017en\u00e1 m\u00e1m z n\u011bj tro\u0161ku strach, mo\u017en\u00e1 to zkazila ta facka, tedy sp\u00ed\u0161e to pos\u00edlila? Nev\u00edm\u2026<\/p><\/div>\n

\n

„Bille!!!“ Zak\u0159i\u010del na m\u011b Justin ze dve\u0159\u00ed, pr\u00e1v\u011b se vr\u00e1til z pr\u00e1ce, \u0161el jsem za n\u00edm, jak bylo m\u00fdm zvykem v\u017edy, kdy\u017e p\u0159i\u0161el dom\u016f. V rukou dr\u017eel st\u0159edn\u011b velkou krabici.<\/p><\/div>\n

„Ahoj, co to je?“<\/div>\n
„P\u0159inesl jsem ti d\u00e1rek.“ Justin se na m\u011b usm\u00e1l a krabici polo\u017eil na zem. „Tak, rozbal to.“<\/div>\n
„Co to je?“ „<\/div>\n
„Jen to rozbal, uvid\u00ed\u0161. Ale opatrn\u011b.“ Hmm, budi\u017e\u2026 Klekl jsem si ke krabici a opatrn\u011b ji za\u010dal rozbalovat. Vykouklo na m\u011b n\u00e1dhern\u00e9 \u010dern\u00e9 \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko, velk\u00e9 asi jako moje dla\u0148.<\/div>\n
„Proboha!“ Nemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it, tak n\u00e1dhern\u00e9! Bylo to jist\u011b n\u011bjak\u00e9 zakrsl\u00e9 plemeno, vypadalo u\u017e star\u0161\u00ed a \u0159ekn\u011bme si up\u0159\u00edmn\u011b, jak\u00e9 plemeno je tak malink\u00e9, ne-li\u2026<\/div>\n
„Je to mali\u010dk\u00e1 \u010divavka a je jen tv\u00e1, Billi.“<\/div>\n
„D\u011bkuji, d\u011bkuji, d\u011bkuji!“ Objal jsem ho a vlepil mu obrovskou pusu. Fakt jsem se neskute\u010dn\u011b radoval, v\u017edycky jsem tou\u017eil m\u00edt takov\u00e9ho mali\u010dk\u00e9ho pejska.<\/div>\n
„No poj\u010f mali\u010dkej, poj\u010f ke mn\u011b.“ Vzal jsem si to malink\u00e9 stvo\u0159en\u00ed do n\u00e1ru\u010de, ihned m\u011b za\u010dalo olizovat po tv\u00e1\u0159i, nose, v\u0161ude\u2026<\/div>\n
„Je to holka.“<\/div>\n
„Juj, mil\u00e1\u010dku, ty bude\u0161 moje\u2026 Hmmm\u2026 Jsi \u00fapln\u011b \u010dern\u00e1, na \u010divavku nezvykl\u00e9\u2026 Vypad\u00e1\u0161 jako bub\u00e1k.“ To \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko se do m\u011b zahled\u011blo, jako kdyby na\u0161lo svou ztracenou m\u00e1mu. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u011b bude m\u00edt r\u00e1do.<\/div>\n
„Bude\u0161 se jmenovat\u2026 Bubi\u2026 To ti bude slu\u0161et.“<\/div>\n
Bude to z\u00e1bavn\u00e9, a\u017e se mi ten mal\u00fd tvor bude pl\u00e9st v\u0161ude pod nohy, douf\u00e1m, \u017ee o n\u011bj nezakopnu. Skute\u010dn\u011b byl takov\u00fd drobn\u00fd\u2026<\/div>\n
„Bubi?“<\/div>\n
„Ano! Vid\u00ed\u0161, je \u00fa\u017easn\u00e1! D\u011bkuji, Justine, jsi ten nejlep\u0161\u00ed!“ Op\u011bt jsem ho objal, ale i s Bubi v ruce. U\u017e dlouho mi nic tak neud\u011blalo radost jako ona.<\/div>\n
Justin mi podal dal\u0161\u00ed ta\u0161ku, kde m\u011bla koupen\u00e9 v\u0161echno. Vod\u00edtko, misky, granule, pel\u00ed\u0161ek\u2026 Nikdy v \u017eivot\u011b jsem nevid\u011bl tak mal\u00fd pel\u00ed\u0161ek.<\/p>\n

autor: Diana<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diana Bill spal. Sed\u011bl jsem u n\u011bho celou noc, ani jednou jsem nemohl zamhou\u0159it oka, st\u00e1le jsem musel myslet na to, co mi \u0159ekl doktor. Billovi se pam\u011b\u0165 m\u016f\u017ee vr\u00e1tit kdykoliv. Z\u00edtra, za m\u011bs\u00edc, za rok nebo dokonce nikdy. Bylo p\u011bt<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[646],"tags":[],"class_list":["post-2148","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-faded"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2148","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2148"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2148\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2148"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2148"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2148"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}