{"id":2153,"date":"2016-03-31T14:00:00","date_gmt":"2016-03-31T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2144"},"modified":"2016-03-31T14:00:00","modified_gmt":"2016-03-31T13:00:00","slug":"faded-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/03\/31\/faded-5\/","title":{"rendered":"Faded 5."},"content":{"rendered":"
autor: Diana<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Do o\u010d\u00ed m\u011b bil prou\u017eek velmi ostr\u00e9ho podzimn\u00edho slunce. \u017daluzie byly zata\u017een\u00e9, ale slunce si v\u017edy najde cestu k m\u00fdm o\u010d\u00edm. Tak moc jsem je\u0161t\u011b tou\u017eil sp\u00e1t, ale neuv\u011b\u0159iteln\u011b m\u011b to sv\u011btlo iritovalo. \u0164uknul jsem do telefonu, abych aspo\u0148 v\u011bd\u011bl, kolik je hodin. Bylo 7:36, hodiny v\u0161ak nebyly jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e9 jsem si v\u0161iml. M\u011bl jsem st\u00e1le zast\u0159en\u00fd rozespal\u00fd pohled, ale sv\u00edt\u00edc\u00ed sms na displeji m\u011b v moment\u011b probrala. Byla od zcela nezn\u00e1m\u00e9ho \u010d\u00edsla, nikdy p\u0159edt\u00edm jsem ho nevid\u011bl.<\/div>\n
<\/p>\n

Mus\u00edm t\u011b vid\u011bt<\/em>.<\/div>\n

\n

Tajn\u011b jsem doufal, \u017ee je od Toma. Srdce se mi po jej\u00edm p\u0159e\u010dten\u00ed rozbu\u0161ilo tak siln\u011b, \u017ee jsem si musel znovu lehnout, abych nedostal infarkt. Nicm\u00e9n\u011b nen\u00ed to jist\u00e9, \u017ee je to od Toma. M\u00e1 jin\u00e9 \u010d\u00edslo a klidn\u011b mi mohl ps\u00e1t i \u0161\u00e9fredaktor, \u017ee m\u011b chce zp\u011bt. Zkusil jsem na tu sms odpov\u011bd\u011bt.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Kdo je tam?<\/em><\/div>\n

\n

Nev\u011bd\u011bl jsem, jak jinak bych se mohl dop\u00e1trat k tomu, kdo to je. Odpov\u011b\u010f mi p\u0159i\u0161la obratem.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Sejdeme se v baru. Budu \u010dekat.<\/em><\/div>\n

\n

Nic v\u00edc mi k tomu nechyb\u011blo, te\u010f jsem si u\u017e byl jist\u00fd, \u017ee je to Tom. Bo\u017ee\u2026 Byl jsem tak \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee ho znovu uvid\u00edm, ale z\u00e1rove\u0148 jsem se b\u00e1l. Nemysl\u00edm si, \u017ee by se cht\u011bl se mnou setkat jen tak bezd\u016fvodn\u011b a nebyl jsem si jist\u00fd, jestli byl ten d\u016fvod dobr\u00fd, nebo ne. Byl jsem odhodl\u00e1n tam j\u00edt, ale nev\u011bd\u011bl jsem, kdy tam Tom bude.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Kdy?<\/em><\/div>\n

\n

Na mou posledn\u00ed smsku mi u\u017e Tom neodpov\u011bd\u011bl. \u010cekal jsem asi \u010dty\u0159i hodiny a nic. Rozhodl jsem se tedy, \u017ee do baru p\u016fjdu te\u010f, a kdy\u017e to bude nutn\u00e9, po\u010dk\u00e1m tam. Je mi jedno, jak dlouho.<\/p><\/div>\n

Rychle jsem se dal dohromady, s make-upem jsem se moc nezahazoval, Tom m\u011b bez n\u011bj u\u017e vid\u011bl, dokonce m\u011b vid\u011bl i v hor\u0161\u00edm stavu, tak\u017ee mi to bylo jedno.<\/div>\n
\u010c\u00edm bl\u00ed\u017ee k dohodnut\u00e9mu m\u00edstu jsem byl, t\u00edm jsem byl nerv\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed. Zvl\u00e1\u0161t\u011b pot\u00e9, co jsem uvid\u011bl Tomovo auto zaparkovan\u00e9 na sv\u00e9m m\u00edst\u011b. Byl tam.<\/div>\n
\u010cekal na m\u011b vsed\u011b na barov\u00e9 \u017eidli se sklenkou bourbonu v ruce.<\/div>\n
\n
„Ahoj.“<\/div>\n
„A-ahoj, Bille.“<\/div>\n
Na Tomov\u011b pohledu jsem vid\u011bl, \u017ee tohle nebyla jeho prvn\u00ed skleni\u010dka, kterou vypil. T\u011b\u017eko si vydechl, zad\u00edval se do zem\u011b.<\/div>\n
„Tak\u2026 Pro\u010d ses cht\u011bl se mnou setkat, v\u017edy\u0165 jsi \u0159\u00edkal, \u017ee m\u011b nechce\u0161\u2026“<\/div>\n
„Ne, ne\u0159\u00edkej mi to. Nikdy jsem ti ne-ne\u0159ekl, \u017ee nechci. To je le\u017e, j\u00e1 ne\u2026 Nikdy jsem ti\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 to nech\u00e1pu.“<\/div>\n
A opravdu jsem nech\u00e1pal. Nech\u00e1pal jsem hlavn\u011b to, pro\u010d se cht\u011bl se mnou setkat a pro\u010d se nejd\u0159\u00edve pot\u0159eboval op\u00edt.<\/div>\n
„Billi, to\u2026 Nen\u00ed to tak, jak si mysl\u00ed\u0161. Bojoval jsem a\u2026 prohr\u00e1l jsem na pln\u00e9 \u010d\u00e1\u0159e.“<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl jsem, jestli Tom mysl\u00ed n\u011bco konkr\u00e9tn\u00edho, nebo mluv\u00ed jen tak z cesty, proto\u017ee v moment\u00e1ln\u00edm stavu by to bylo pochopiteln\u00e9.<\/div>\n
„S k\u00fdm jsi bojoval?“<\/div>\n
„S\u00e1m se sebou“<\/div>\n
„Tome, j\u00e1 t\u011b v\u00e1\u017en\u011b v\u016fbec nech\u00e1pu\u2026“ C\u00edtil jsem se \u00fapln\u011b bezradn\u011b. C\u00edtil jsem, \u017ee Tom mi chce n\u011bco stra\u0161n\u011b \u0159\u00edct, ale st\u00e1le nenasb\u00edral dost odvahy a chodil kolem hork\u00e9 ka\u0161e.<\/div>\n
\n

„V\u00ed\u0161 co? Tak\u2026 Tak j\u00e1 ti to v\u0161echno \u0159eknu,“ zhluboka se nadechl a vzal mou ruku do t\u00e9 sv\u00e9. Nem\u011bl jsem z toho dobr\u00fd pocit, b\u00e1l jsem se, \u017ee mi \u0159ekne n\u011bco, \u010deho by mohl pozd\u011bji litovat. Nebyl opil\u00fd namol, ale nebyl ani st\u0159\u00edzliv\u00fd.<\/p><\/div>\n

„Nechce\u0161 s t\u00edm po\u010dkat, a\u017e bude\u0161 st\u0159\u00edzliv\u00fd?“<\/div>\n
„Tak to v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b, proto\u017ee pak ti to u\u017e ne\u0159eknu.“ Smutn\u011b se zasm\u00e1l. V\u0161iml jsem si, \u017ee na jeho tv\u00e1\u0159i jsou st\u00e1le stopy po mod\u0159in\u00e1ch.<\/div>\n
„Pamatuje\u0161 si, kdy\u017e jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee nejsem gay?“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvl jsem.<\/div>\n
„Byla to pravda. Vlastn\u011b\u2026 st\u00e1le je to pravda, nejsem. Je to podle m\u011b divn\u00e9. Z- zvr\u00e1cen\u00e9. Ale\u2026 Bille\u2026 Nem\u016f\u017eu za to, j\u00e1, j\u00e1, j\u00e1\u2026 nev\u00edm, jak ti to m\u00e1m \u0159\u00edct\u2026 Kdy\u017e jsme se poprv\u00e9 setkali, myslel jsem si, \u017ee jsi jin\u00fd. V\u011bd\u011bl jsem to. V\u00edm, jac\u00ed z\u00e1kazn\u00edci sem chod\u00ed, a v\u00edm, \u017ee by sis na\u0161el jen sv\u00e9, tak jsem byl p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee to bude super. Ale nebylo\u2026 Bille, byla to muka, od chv\u00edle, kdy jsme se setkali dal\u0161\u00ed den.“<\/div>\n
„Muka? Myslel jsem, \u017ee mi to docela jde\u2026“ Jeho slova se m\u011b trochu dotkla.<\/div>\n
„Ale ne, ty nic ne-nech\u00e1pe\u0161\u2026 Jsi v tom \u00fa\u017easn\u00fd, to ti nikdo nebere. Byla to jin\u00e1 muka\u2026 Od toho dne jsem vedl se sebou stra\u0161nou v\u00e1lku. V\u00ed\u0161, j\u00e1\u2026 nev\u00edm\u2026 Nev\u00edm, co m\u00e1m \u0159\u00edct, ale jsem v konc\u00edch\u2026 Je\u0161t\u011b nikdy jsem nec\u00edtil n\u011bco takov\u00e9ho jako u tebe. Sna\u017eil jsem se to ned\u00e1vat najevo, ale m\u00e9 nitro bylo nevyrovnan\u00e9, zklaman\u00e9 ze sebe sama. J\u00e1 m\u00e1m p\u0159\u00edtelkyni, kterou miluju- miloval jsem\u2026 Dokud jsi nep\u0159i\u0161el. Billi, ud\u011blal jsi z m\u00e9ho \u017eivota \u00fapln\u00e9 peklo! Nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed peklo na sv\u011bt\u011b, jak\u00e9 si \u010dlov\u011bk m\u016f\u017ee p\u0159\u00e1t. J\u00e1 jsem st\u00e1le zmaten\u00fd, prost\u011b se s t\u00edm nedok\u00e1\u017eu vyrovnat. Jsi kluk\u2026 v\u00ed\u0161-v\u00ed\u0161, \u010deho jsem se b\u00e1l nejv\u00edc, kdy\u017e jsem ti \u0159ekl, \u017ee u\u017e se nikdy neuvid\u00edme? \u017de u\u017e nikdy nepoc\u00edt\u00edm to, co c\u00edt\u00edm, kdy\u017e jsem s tebou\u2026“<\/div>\n
\n

Tom se mi pod\u00edval p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. Nech\u00e1pav\u011b jsem se na n\u011bj d\u00edval, zat\u00edmco on\u2026 plakal. P\u0159i tom pohledu mi bylo t\u011b\u017eko u srdce.<\/p><\/div>\n

„Billi, jsem v tom a\u017e po u\u0161i. Kdy\u017e mi tehdy Justin \u0159ekl, \u017ee se s tebou nemohu setk\u00e1vat, proto\u017ee ti ubl\u00ed\u017e\u00ed\u2026“<\/div>\n
„Co?!“ Po t\u00e9to zpr\u00e1v\u011b jsem c\u00edtil, jak mi obrovsk\u00fd vztek za\u010dal proudit ka\u017edou jednou tepnou v m\u00e9m t\u011ble. „To\u2026 to by neud\u011blal, ne\u2026“<\/div>\n
„\u0158ekl mi, \u017ee pokud se s tebou budu nad\u00e1le setk\u00e1vat, tak ti ubl\u00ed\u017e\u00ed. M\u011bl jsem ti to jen ozn\u00e1mit, pamatuje\u0161? Posledn\u011b\u2026 no a tehdy m\u011b zbil. Nemohl jsem se ho ani dotknout, necht\u011bl jsem, abys na n\u011bm n\u011bco zpozoroval. C\u00edtil jsem se stra\u0161n\u011b\u2026 V\u00ed\u0161, jak t\u011b\u017ek\u00e9 bylo, kdy\u017e jsem ti \u0159ekl, \u017ee se u\u017e nikdy neuvid\u00edme? Ani jsem nev\u011b\u0159il, \u017ee to dok\u00e1\u017eu\u2026“<\/div>\n
\n

Bylo ve mn\u011b tolik emoc\u00ed\u2026 Smutek, vztek, zmatek a\u2026 a neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. Byl jsem na\u0161tvan\u00fd na Justina, nech\u00e1pal jsem, jak n\u011bco takov\u00e9ho mohl ud\u011blat, ale kdy\u017e jsem poslouchal Tomova slova o tom, jak jsem mu chyb\u011bl, a v\u0161echny ty ostatn\u00ed v\u011bci, m\u016fj hn\u011bv padl do zapomn\u011bn\u00ed a kolovala mnou radost.<\/p><\/div>\n

„Stalo se ti u\u017e n\u011bkdy, \u017ee ses zamiloval na prvn\u00ed pohled a necht\u011bl sis to p\u0159iznat?“<\/div>\n
„Stalo\u2026“ V tom okam\u017eiku se mi vybavily v\u0161echny chv\u00edle, kdy jsem myslel na Toma a namlouval si, \u017ee to nic nen\u00ed.<\/div>\n
„I mn\u011b. S tebou, Bille. Stalo se mi to s tebou, tak moc ses mi vpl\u00ed\u017eil do srdce\u2026 Teprve te\u010f s tebou jsem zjistil, co znamen\u00e1 opravdu milovat\u2026 I kdy\u017e t\u011b vlastn\u011b skoro v\u016fbec nezn\u00e1m. Nev\u011b\u0159il jsem, \u017ee to n\u011bkdy za\u017eiju a \u017ee se to v\u016fbec d\u00e1\u2026 A vid\u00ed\u0161\u2026 Te\u010f jsem \u00fapln\u011b v konc\u00edch, sed\u00edm tu jak stroska, op\u00edj\u00edm se, zab\u00edj\u00edm tv\u016fj drahocenn\u00fd \u010das\u2026“<\/div>\n
„To ne! Ach\u2026 Tome\u2026 J\u00e1 nev\u00edm, co ti m\u00e1m na to \u0159\u00edct\u2026“ Z\u016fstal jsem jako om\u00e1men\u00fd, zcela beze slov. Na jazyku jsem m\u011bl tolik toho, co bych cht\u011bl \u0159\u00edci, ale te\u010f, kdy\u017e m\u00e1m mo\u017enost, jsem zticha. Nedok\u00e1zal jsem se vyslovit. C\u00edtil jsem p\u0159esn\u011b to sam\u00e9, co Tom, ale mysl\u00edm, \u017ee to v\u011bd\u011bl. Neum\u00edm b\u00fdt tak p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fd jako on, tak\u017ee to na mn\u011b muselo b\u00fdt zjevn\u00e9 i kdy\u017e jsem se sna\u017eil. Pro\u0161el jsem za bar a nalil si z prvn\u00ed l\u00e1hve alkoholu, kterou jsem uvid\u011bl. Pot\u0159eboval jsem trochu uvolnit stres a bylo to to jedin\u00e9, co by mi te\u010f mohlo pomoct. Vypil jsem to najednou. Tentokr\u00e1t jsem ani nepoc\u00edtil ho\u0159kou ostrou chu\u0165 n\u00e1poje. C\u00edtil jsem jen teplo, kter\u00e9 se mi rozl\u00e9valo od krku a\u017e po \u017ealudek. Hmm, opravdu to funguje. Obratem jsem si nalil je\u0161t\u011b jednou a vypil to. Teda, tenhle se mi zd\u00e1l u\u017e o n\u011bco ost\u0159ej\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159ede\u0161l\u00fd.<\/div>\n
\n

Tom se na m\u011b zahled\u011bl, bylo vid\u011bt, \u017ee m\u00e1 v\u00ed\u010dka dost t\u011b\u017ek\u00e1 na to, aby dok\u00e1zal udr\u017eet pohled. Sklonil hlavu do zem\u011b a pod\u00edval se znovu.<\/p><\/div>\n

„Billi\u2026“ t\u011b\u017ece vydechl, „nem\u011bl bys p\u00edt.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
„Jsi tu autem.“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu, ale musel jsem\u2026“<\/div>\n
Skute\u010dn\u011b jsem zapomn\u011bl na to, \u017ee jsem tu autem, ale pomohlo mi to. Dokonce u\u017e m\u00e1m v\u00edce odvahy \u0159\u00edct Tomovi v\u0161e, co mu \u0159\u00edct pot\u0159ebuji, i kdy\u017e st\u00e1le nev\u00edm, kde za\u010d\u00edt\u2026<\/div>\n
„Tome, v\u00ed\u0161\u2026 Nev\u00edm, jak za\u010d\u00edt, jak ti to \u0159\u00edct. J\u00e1 jsem si to dlouho nep\u0159izn\u00e1val, ale\u2026 teda, v\u00edm, \u017ee to nen\u00ed f\u00e9r v\u016f\u010di nikomu z n\u00e1s\u2026“ Sna\u017eil jsem se vymotat ze sv\u00fdch slov, ale jazyk m\u011b cht\u011bl \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm m\u00e9n\u011b poslouchat. V\u00edm, \u017ee Tom ke mn\u011b n\u011bco c\u00edt\u00ed, ale mn\u011b st\u00e1le chyb\u011bla odvaha \u0159\u00edci mu, \u017ee jsem se do n\u011bj \u00fapln\u011b bezhlav\u011b zamiloval. Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee jsem si nebyl jist\u00fd, co p\u0159esn\u011b ke mn\u011b c\u00edt\u00ed. B\u00e1l jsem se, \u017ee m\u00e9 city by byly siln\u011bj\u0161\u00ed a j\u00e1 bych ze sebe ud\u011blal hlup\u00e1ka, nebo nev\u00edm\u2026 Vypil jsem sice jen dv\u011b skleni\u010dky, ale cel\u00fd den jsem nic nejedl a nem\u00e1m toho odpito tolik, aby mi dva pan\u00e1ky nic neud\u011blaly. My\u0161lenky jsem m\u011bl d\u00edky alkoholu v\u00edc a v\u00edc rozh\u00e1zen\u00e9. Daly by se p\u0159irovnat k tot\u00e1ln\u00edmu chaosu.<\/div>\n
„Billi, j\u00e1 ti nerozum\u00edm\u2026“<\/div>\n
„Ani j\u00e1 sob\u011b, v\u011b\u0159 mi. V\u0161echno je to tak\u2026 t\u011b\u017ek\u00e9\u2026 Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. J\u00e1 se do tebe opravdu\u2026 ach\u2026“<\/div>\n
„Opravdu co?“<\/div>\n
U\u017e jsem to musel \u0159\u00edct. „Opravdu zamiloval. Ka\u017ed\u00fd den jsem si namlouval, \u017ee miluji Justina a \u017ee jsi pro m\u011b nikdo, ale a\u0165 jsem d\u011blal cokoliv, po\u0159\u00e1d jsem myslel na tebe. A kdy\u017e jsi m\u011b tehdy poprv\u00e9 pol\u00edbil\u2026 Nemohl jsem to dostat z hlavy. A nem\u016f\u017eu ani te\u010f\u2026“ t\u011b\u017ece jsem si povzdechl a zad\u00edval se do zem\u011b. Styd\u011bl jsem se, ani nev\u00edm p\u0159ed \u010d\u00edm a vlastn\u011b pro\u010d. Nesnesl bych nyn\u00ed Tom\u016fv pronikav\u00fd pohled pot\u00e9, co jsem mu \u0159ekl v\u0161echno, co c\u00edt\u00edm.<\/div>\n
\n

Tom se sesunul s barov\u00e9 \u017eidle, popo\u0161el ke mn\u011b a jemn\u011b m\u011b donutil, abych se na n\u011bj pod\u00edval. Chytil m\u011b za ob\u011b ruce, ne\u0159\u00edkal nic. Jen se d\u00edval. Hypnotizoval m\u011b pohladem. Zd\u00e1lo se mi, jako by to trvalo cel\u00e9 hodiny, ale ve skute\u010dnosti to bylo jen p\u00e1r vte\u0159in. P\u00e1r vte\u0159in, kter\u00e9 plynuly, a\u017e dokud se Tom najednou nep\u0159is\u00e1l na m\u00e9 rty. Ne\u010dekal jsem to, byl jsem jako paralyzov\u00e1n, st\u00e1le mimo ze v\u0161eho, co se tady d\u011bje. To byl d\u016fvod, pro\u010d jsem jen zav\u0159el o\u010di a ned\u011blal nic. Nechal jsem se Tomem l\u00edbat.<\/p><\/div>\n

Na \u00fasta, na krk a zase na \u00fasta.<\/div>\n
N\u011bco ve mn\u011b mi st\u00e1le br\u00e1nilo se na Toma vrhnout jako lev po ko\u0159isti, nemohl jsem to p\u0159emoct. St\u00e1le jsem jen st\u00e1l a u\u017e\u00edval si to, ale Tom si v\u0161iml, \u017ee n\u011bco nen\u00ed tak, jak by m\u011blo.<\/div>\n
Prudce se ode mne odt\u00e1hl. „Promi\u0148, Billi, promi\u0148, j\u00e1 nev\u00edm, co to do m\u011b vjelo, j\u00e1, j\u00e1\u2026“<\/div>\n
„Ne! Neomlouvej se, nem\u00e1\u0161 pro\u010d, chci to stejn\u011b jako ty, jen\u2026“<\/div>\n
„Jen?“<\/div>\n
„Jen tomu st\u00e1le jaksi nemohu uv\u011b\u0159it, v\u00ed\u0161, jsem stra\u0161n\u011b zmaten\u00fd. Kdyby ses tak mohl pod\u00edvat do m\u00e9 hlavy\u2026“<\/div>\n
„A co to znamen\u00e1?“<\/div>\n
„Jen to, \u017ee t\u011b miluji, Tome. Skute\u010dn\u011b miluji.“<\/div>\n
V tom moment\u011b, jak jsem to \u0159ekl, mi z o\u010d\u00ed za\u010daly sj\u00ed\u017ed\u011bt slzy bezradnosti. P\u011bkn\u011b jedna po druh\u00e9.<\/div>\n
Tom mi chytil tv\u00e1\u0159 tak, abych se mu d\u00edval do o\u010d\u00ed, a palcem se je sna\u017eil v\u0161echny set\u0159\u00edt.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee v\u00edm, co se d\u011bje.“<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
\n

V\u0161iml jsem si, \u017ee Tom se choval u\u017e norm\u00e1ln\u011b, jako by \u00fapln\u011b vyst\u0159\u00edzliv\u011bl.<\/p><\/div>\n

„No\u2026 vlastn\u011b\u2026 m\u011bl bys jet dom\u016f, Billi. Justin se o tebe ur\u010dit\u011b u\u017e strachuje, zat\u00edmco ty jsi tady se mnou. Pros\u00edm, ne\u0159\u00edkej mu, \u017ee jsme se setkali. Nechci, aby ti ubl\u00ed\u017eil. Neodpustil bych si to.“<\/div>\n
„Zbl\u00e1znil ses? Nechci jet dom\u016f! Nechci jet za n\u00edm, j\u00e1 tady chci b\u00fdt s tebou! Nem\u016f\u017ee\u0161 to ode m\u011b cht\u00edt! Ne pot\u00e9, co jsi mi \u0159ekl\u2026“ hlas se mi docela zlomil. Co vlastn\u011b chce? Chce, abych byl s n\u00edm, nebo abych \u0161el k Justinovi? K \u010demu mi pak \u0159\u00edkal, \u017ee ke mn\u011b n\u011bco c\u00edt\u00ed, kdy\u017e m\u011b te\u010f pos\u00edl\u00e1 dom\u016f? V m\u00e9 hlav\u011b to vypadalo jako jedna obrovsk\u00e1 \u010dm\u00e1ranice na pap\u00ed\u0159e.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 j\u00edt! V\u00edm, co si te\u010f o mn\u011b mysl\u00ed\u0161, ale mus\u00ed\u0161 j\u00edt dom\u016f Billi! Nemohu dopustit, aby se ti kv\u016fli mn\u011b n\u011bco stalo! Musel jsem ti \u0159\u00edct, co k tob\u011b c\u00edt\u00edm, proto\u017ee u\u017e jsem d\u00e1l takhle nemohl \u017e\u00edt, roze\u017e\u00edralo m\u011b to a ani si neum\u00ed\u0161 p\u0159edstavit, jak jsem se c\u00edtil p\u0159ed Sharon, nedok\u00e1\u017eu se j\u00ed pod\u00edvat ani do o\u010d\u00ed! Ale\u2026 Nem\u016f\u017eu b\u00fdt sobec, nemohu ti kv\u016fli vlastn\u00ed pot\u0159eb\u011b br\u00e1nit ve \u0161t\u011bst\u00ed a ni\u010dit ti \u017eivot, Billi, to nejde. Proto t\u011b pros\u00edm, jdi. Pros\u00edm\u2026“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
D\u00edval jsem se na Toma, jeho slova mi doch\u00e1zela pomaleji, ne\u017e je vyslovoval. Nech\u00e1pal jsem, pro\u010d to d\u011bl\u00e1, i kdy\u017e mi dal vysv\u011btlen\u00ed. Nev\u011b\u0159il jsem. Necht\u011bl jsem v\u011b\u0159it. T\u011b\u017eko se mi poslouchalo, jak m\u011b pos\u00edl\u00e1 pry\u010d osoba, kter\u00e1 m\u011b miluje a kterou miluji j\u00e1, za n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm. Za n\u011bk\u00fdm, koho za\u010d\u00edn\u00e1m pomalu ale jist\u011b nen\u00e1vid\u011bt za to, co ud\u011blal Tomovi a kv\u016fli \u010demu to ud\u011blal. Justin si myslel, \u017ee jsem snad jeho panenka, jeho hra\u010dka nebo majetek? Nemohl jsem j\u00edt dom\u016f jen z toho d\u016fvodu, \u017ee bych ho asi zabil, kdybych ho uvid\u011bl.<\/div>\n
„Ale Tome\u2026“<\/div>\n
„Nic ne\u0159\u00edkej, pros\u00edm\u2026 Jen b\u011b\u017e, j\u00e1 to u\u017e zvl\u00e1dnu.“<\/div>\n
Tom si sedl zp\u00e1tky na \u017eidli a zabo\u0159il obli\u010dej do rukou tak, aby m\u011b nemohl vid\u011bt. Mysl\u00edm, \u017ee se necht\u011bl d\u00edvat na to, jak odch\u00e1z\u00edm. Z rozho\u0159\u010den\u00ed jsem si nalil je\u0161t\u011b jednu skleni\u010dku, na ex ji vypil a \u0161el k autu. Naposledy jsem se u dve\u0159\u00ed zastavil, jestli si to Tom n\u00e1hodou nerozmysl\u00ed, ale ne. Z\u016fst\u00e1val ve st\u00e1le stejn\u00e9 poloze, ani se nehnul.<\/div>\n
Bylo mi to stra\u0161n\u011b l\u00edto, nedok\u00e1zal jsem rozd\u00fdchat to, \u017ee potom, co mi Tom \u0159ekl, m\u011b pos\u00edl\u00e1 pry\u010d a \u017ee j\u00e1 hlup\u00e1k jsem \u0161el. V\u00edm, \u017ee to d\u011bl\u00e1 kv\u016fli mn\u011b, ale d\u011bl\u00e1 to \u0161patn\u011b! J\u00e1 chci b\u00fdt p\u0159ece s n\u00edm, nic v\u00edc. To chci tak mnoho?<\/div>\n
\n

Sedl jsem si do auta a nad\u00e1le p\u0159em\u00fd\u0161lel o v\u0161em. Nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m d\u011blat, dom\u016f jsem jet ur\u010dit\u011b necht\u011bl. Ne v takov\u00e9mhle stavu. B\u00e1l jsem se, \u017ee by to nedopadlo dob\u0159e.<\/p><\/div>\n

Auto jsem m\u011bl zaparkovan\u00e9 na druh\u00e9 stran\u011b silnice. St\u00e1le jsem se d\u00edval na dve\u0159e baru, jestli se n\u00e1hodou neotev\u0159ou a j\u00e1 budu m\u00edt mo\u017enost se pod\u00edvat na Toma – z\u0159ejm\u011b naposled, ale nic. \u010cekal jsem asi p\u016fl hodina, ale po\u0159\u00e1d nic\u2026 Jedin\u00e9, co mi ru\u0161ilo v\u00fdhled, byla proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed auta, kter\u00e1 zjevn\u011b nerespektovala pravidla provozu.<\/div>\n
U\u017e jsem to cht\u011bl vzd\u00e1t, ale v tom moje smysly zaznamenaly otev\u00edr\u00e1n\u00ed dve\u0159\u00ed a z nich vych\u00e1zej\u00edc\u00edho Toma. V\u0161e ve mn\u011b se najednou vzep\u0159elo proti zdrav\u00e9mu rozumu, pot\u0159eboval jsem ho obejmout, pot\u0159eboval jsem ho pol\u00edbit. Vy\u0161el jsem z auta a p\u0159\u00edmo\u010da\u0159e se rozb\u011bhl za n\u00edm.<\/div>\n
<\/p>\n

Tom<\/strong><\/div>\n

\n

Nemohl jsem uv\u011b\u0159it, co jsem to ud\u011blal. \u017de jsem to v\u016fbec vyslovil nahlas a Bill skute\u010dn\u011b ud\u011blal to, o co jsem ho \u017e\u00e1dal. V\u0161echno ve mn\u011b bylo proti tomu, aby ode\u0161el, ale zdrav\u00fd rozum vyhr\u00e1l nad sobeckost\u00ed. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee Bill Justina st\u00e1le miluje a v\u011bd\u011bl jsem i to, \u017ee jim nemohu p\u0159ek\u00e1\u017eet v cest\u011b. Kdo jsem? Nikdo, jsem jen \u010dlov\u011bk, kter\u00fd se bezhlav\u011b zamiloval do chlapce, kter\u00fd u\u017e n\u011bkoho m\u00e1 a jsou spolu \u0161\u0165astn\u00ed. Tedy\u2026 byli, pokud jsem jim neza\u010dal v\u0161echno ni\u010dit. Nemohl jsem v tom pokra\u010dovat, z\u00e1le\u017eelo mi na Billov\u011b \u0161t\u011bst\u00ed v\u00edc ne\u017e na sv\u00e9m vlastn\u00edm. To, co mi \u0159ekl, mi st\u00e1le rezonuje v u\u0161\u00edch. Zamiloval jsem se do tebe\u2026 Nikdy bych nev\u011b\u0159il, \u017ee tato slova dok\u00e1\u017eou tak pot\u011b\u0161it. Sharon mi hodn\u011bkr\u00e1t \u0159ekla, \u017ee m\u011b miluje, a j\u00e1 j\u00ed tak\u00e9. Ale a\u017e te\u010f v\u00edm, \u017ee jsem j\u00ed celou tu dobu lhal. A\u017e te\u010f jsem zjistil, co opravdu znamen\u00e1 slovo milovat.<\/p><\/div>\n

Musel jsem odsud odej\u00edt. Nutn\u011b jsem pot\u0159eboval \u010derstv\u00fd vzduch, mo\u017en\u00e1 cigaretu a hlavn\u011b samotu. Zanedlouho se bar za\u010dne otev\u00edrat a skute\u010dn\u011b nem\u00e1m chu\u0165 vid\u011bt ani sly\u0161et \u017e\u00e1dn\u00e9 lidsk\u00e9 hlasy. Jakmile jsem vy\u0161el, m\u016fj pohled upoutal Bill, kter\u00fd se \u0159\u00edtil sm\u011brem ke mn\u011b. Sna\u017eil jsem se na n\u011bj ned\u00edvat, pot\u0159eboval jsem mu d\u00e1t najevo, \u017ee m\u00e1 j\u00edt a \u017ee ho u\u017e nechci vid\u011bt, tak jsem sklonil hlavu a ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f vp\u0159ed. V tom jsem sly\u0161el ostr\u00e9 pi\u0161t\u011bn\u00ed gum o asfalt, n\u011bkdo se pokou\u0161el prudce zabrzdit.<\/div>\n
\n

Bill.<\/p><\/div>\n

\n

Na vlastn\u00ed o\u010di jsem vid\u011bl, jak n\u00e1kladn\u00ed auto prudce narazilo do Billa i p\u0159esto, \u017ee se sna\u017eilo brzdit. Nestihl to, Billa to strhlo pod kola a j\u00e1 v t\u00e9 chv\u00edli myslel, \u017ee zoufalstv\u00edm zem\u0159u. V cel\u00e9m t\u011ble mi koloval adrenalinov\u00fd \u0161ok.<\/p><\/div>\n

„Proboha!“ Rozb\u011bhl jsem se k n\u011bmu a ve snaze pomoci jsem ho vzal do n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„Bille, proboha ne, pros\u00edm, to ne, nesm\u00ed\u0161 mi um\u0159\u00edt, nesm\u00ed\u0161 m\u011b tu nechat bez tebe, pros\u00edm, prober se!“ K\u0159i\u010del jsem, plakal jsem, hlas se mi l\u00e1mal bezradnost\u00ed a strachem o jeho \u017eivot. Po jeho vlasech st\u00e9kala krev, vzadu na hlav\u011b m\u011bl ot\u0159esnou r\u00e1nu, stejn\u011b jako na rukou, obli\u010deji, a mysl\u00edm, \u017ee i hrudi.<\/div>\n
„Zavolejte n\u011bkdo sanitku, no tak!“ K\u0159i\u010del jsem ze zoufalstv\u00ed na lidi, kte\u0159\u00ed se pomali\u010dku za\u010dali sb\u00edhat kolem m\u011b a Billa. „Billi, pros\u00edm, neodch\u00e1zej pry\u010d, z\u016fsta\u0148 tu se mnou, nesm\u00ed\u0161 m\u011b tu nechat, nesm\u00ed\u0161\u2026“ opakoval jsem dokola stejn\u00e1 slova, jako by to Billovi pomohlo. Kontroloval jsem mu tep, na\u0161t\u011bst\u00ed jsem ho c\u00edtil. Sly\u0161el jsem p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bt sanitku, alespo\u0148 tentokr\u00e1t j\u00ed to netrvalo jako obvykle.<\/div>\n
\n

„Co se stalo?“ V rychlosti se m\u011b zeptal jeden z chlap\u016f v \u010derven\u00e9m, zat\u00edmco kontrolovali Billovy \u017eivotn\u00ed funkce.<\/p><\/div>\n

„On, on se rozb\u011bhl za-za mnou a ten n\u00e1kla\u010f\u00e1k ho srazil,“ vykoktal jsem horko t\u011b\u017eko ze sebe, a\u017e te\u010f jsem si v\u0161iml, \u017ee \u0159idi\u010d tam celou dobu st\u00e1l. Vlastn\u011b jsem si uv\u011bdomil, \u017ee to on volal z\u00e1chranku.<\/div>\n
„Ten kluk st\u00e1le d\u00fdch\u00e1, ale je to v\u00e1\u017en\u00e9, rychle ho vezm\u011bte!“ K\u0159i\u010del jeden z chlap\u016f a u\u017e Billa opatrn\u011b d\u00e1vali na nos\u00edtk\u00e1ch do sanitky. Rozb\u011bhl jsem se za n\u00edm, neopust\u00edm ho, i kdyby m\u011b cht\u011bli zab\u00edt.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eete jet s n\u00e1mi!“<\/div>\n
„Pros\u00edm, pane! J\u00e1, j\u00e1 mus\u00edm jet s n\u00edm!“<\/div>\n
„Vy jste kdo? Rodinn\u00fd p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edk?“<\/div>\n
„Jsem jeho\u2026,“ na setinu vte\u0159iny jsem zav\u00e1hal, co \u0159eknu, ale pravdu jsem nemohl, nepustili by m\u011b, a to nebylo p\u0159\u00edpustn\u00e9, „p\u0159\u00edtel. J\u00e1 jsem jeho p\u0159\u00edtel. Mus\u00edte m\u011b s n\u00edm pustit, on m\u011b pot\u0159ebuje, pros\u00edm v\u00e1s, miluji ho a nenech\u00e1m ho jet samotn\u00e9ho, mus\u00edm tam b\u00fdt s n\u00edm, pros\u00edm.“ Mysl\u00edm, \u017ee z\u00e1chran\u00e1\u0159 na mn\u011b vid\u011bl to tot\u00e1ln\u011b zoufalstv\u00ed, tak nakonec povolil a j\u00e1 rychlost\u00ed blesku nastoupil do sanitky. Billovi v tom moment\u011b napojili infuzi a zji\u0161\u0165ovali v\u0161echny poran\u011bn\u00ed, sna\u017eili se zastavit krv\u00e1cen\u00ed.<\/div>\n
St\u00e1le jsem si v hlav\u011b p\u0159ehr\u00e1val ten obraz, jak jsem na vlastn\u00ed o\u010di vid\u011bl Billa pod koly toho auta, jak ho smetlo, jako by snad m\u011bl dv\u011b kila\u2026 A pak to ot\u0159esn\u00e9 mno\u017estv\u00ed krve v\u0161ude kolem n\u011bj.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

C\u00edtil jsem jemn\u00e9 ot\u0159esen\u00ed m\u00fdm t\u011blem. Otev\u0159el jsem o\u010di, zapnuta byla jen tlumen\u00e1 star\u00e1 neonov\u00e1 sv\u011btla v nemocnici. Usnul jsem n\u011bkde na \u017eidli b\u011bhem toho, jak jsem \u010dekal na doktora, a\u017e mi \u0159ekne, co se s Billem d\u011bje. Hned jak jsme dorazili, ho vzali na opera\u010dn\u00ed s\u00e1l, nedovolili mi j\u00edt d\u00e1l, a tak mi nezb\u00fdvalo nic jin\u00e9ho, ne\u017e si sednout a \u010dekat na verdikt od doktora. Hrozn\u011b jsem se b\u00e1l, \u017ee to nedopadne dob\u0159e, \u017ee se n\u011bco pod\u011bl\u00e1 nebo \u017ee to Bill dokonce nep\u0159e\u017eije. P\u0159i pomy\u0161len\u00ed na tuto mo\u017enost jsem po cel\u00e9m t\u011ble poc\u00edtil nep\u0159\u00edjemn\u00e9 mrazen\u00ed.<\/p><\/div>\n

\n

„Vy jste pan Tr\u00fcmper?“ Zeptala se m\u011b osoba, co m\u011b vzbudila, cel\u00e1 v b\u00edl\u00e9m, pravd\u011bpodobn\u011b sest\u0159i\u010dka.<\/p><\/div>\n

„Ano, ano, to jsem j\u00e1. Je v po\u0159\u00e1dku?“ Okam\u017eit\u011b jsem se postavil, p\u0159ipraven j\u00edt kamkoli za n\u00edm.<\/div>\n
„Za chv\u00edli k v\u00e1m p\u0159ijde doktor. Jste rodinn\u00fd p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edk?“<\/div>\n
„Ne, jsem jeho p\u0159\u00edtel.“ Musel jsem zalovit v pam\u011bti, co jsem p\u0159edt\u00edm \u0159ekl sani\u0165\u00e1k\u016fm. Bylo mi l\u00edto, \u017ee jsem musel lh\u00e1t, vlastn\u011b mi bylo l\u00edto to, \u017ee to nen\u00ed pravda. Co z\u00e1le\u017e\u00ed na jed\u00e9 l\u017ei\u2026<\/div>\n
„Dob\u0159e, hned ho po\u0161lu za v\u00e1mi. Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed.“ Pohladila m\u011b po rameni a ode\u0161la. Zase jsem z\u016fstal s\u00e1m v polo tm\u011b a tichu, \u010dek\u00e1n\u00edm na bu\u010f dobr\u00e9, nebo \u0161patn\u00e9 zpr\u00e1vy. Ka\u017edou minutou jsem byl nerv\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed. Kde tak dlouho je?<\/div>\n
V d\u00e1lce jsem zahl\u00e9dl p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edho doktora, m\u011bl nam\u00ed\u0159eno rovnou ke mn\u011b. U\u0161et\u0159il jsem mu kousek cesty a rovnou se rozb\u011bhl za n\u00edm.<\/div>\n
\n

„Pane doktore, pros\u00edm, jak to s Billem vypad\u00e1? \u0158ekn\u011bte mi, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku.“<\/p><\/div>\n

„Tr\u00fcmper?“<\/div>\n
„Ano.“<\/div>\n
„Pan Kaulitz utrp\u011bl devastuj\u00edc\u00ed zran\u011bn\u00ed hlavy, kter\u00e9 jsme museli okam\u017eit\u011b operovat, proto\u017ee by se mu mohl dost v\u00e1\u017en\u011b po\u0161kodit mozek. Mysl\u00edme si, \u017ee se operace poda\u0159ila, ale nem\u016f\u017eeme nic zaru\u010dit, dokud se neprobere. Krom\u011b toho m\u00e1 zlomenou ruku a praskl\u00e1 dv\u011b \u017eebra, ale to nen\u00ed tak podstatn\u00e9. Hlavn\u011b aby se mu dala do po\u0159\u00e1dku hlava bez v\u011bt\u0161\u00edch n\u00e1sledk\u016f.<\/div>\n
„Ach\u2026 Je mo\u017en\u00e9, \u017ee bude m\u00edt n\u011bjak\u00e9 trval\u00e9 n\u00e1sledky?“<\/div>\n
„Uvid\u00edme, mo\u017en\u00e1 bude zeza\u010d\u00e1tku dezorientovan\u00fd, ale m\u011blo by to b\u00fdt v po\u0159\u00e1dku. Brzy se probud\u00ed, nenech\u00e1vali jsme ho v um\u011bl\u00e9m sp\u00e1nku, mo\u017en\u00e1 byste m\u011bli j\u00edt za n\u00edm.“<\/div>\n
„D\u011bkuji, doktore. Ve kter\u00e9 pokoji je nyn\u00ed?“<\/div>\n
„P\u016fjdete na konec chodby, pak doprava na odd\u011blen\u00ed a \u010d\u00edslo dve\u0159\u00ed 483. To najdete.“<\/div>\n
„D\u011bkuji.“ Podal jsem mu ruku a okam\u017eit\u011b ut\u00edkal za Billem.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e jsem ho uvid\u011bl, tak bezbrann\u00e9ho na t\u00e9 nemocni\u010dn\u00ed posteli, trhalo mi to srdce na kousky. Velmi jsem se b\u00e1l o jeho \u017eivot. Ach\u2026 Kdyby se to stalo rad\u011bji mn\u011b, ne Billovi. Byla to moje chyba, za mnou cht\u011bl j\u00edt, mo\u017en\u00e1 mi cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct a j\u00e1 ani nev\u00edm co. Kdybych v t\u00e9 chv\u00edli ne\u0161el pry\u010d, kdybych mu nezavolal a nic mu ne\u0159ekl. Nemusel te\u010f takhle le\u017eet v ohro\u017een\u00ed \u017eivota, se zlomen\u00fdmi kostmi ve v\u00e1\u017en\u00e9m stavu\u2026<\/p><\/div>\n

„Billi\u2026“ t\u011b\u017eko jsem si povzdechl, chytil ho za ruku. Byl tak stra\u0161n\u011b bled\u00fd a studen\u00fd. Do \u017e\u00edly mu kapala n\u011bjak\u00e1 ciz\u00ed krev, do druh\u00e9 zas pr\u016fsvitn\u00e1 tekutina. Cel\u00e9 jeho t\u011blo bylo napojeno na hadi\u010dky. Na tv\u00e1\u0159i m\u011bl p\u00e1r o\u0161kliv\u00fdch ran, kter\u00e9 mu jen tak zb\u011b\u017en\u011b o\u0161et\u0159ili, a n\u011bkolik mod\u0159in. Nikdy bych nev\u011b\u0159il, \u017ee takov\u00e9mu dobr\u00e9mu \u010dlov\u011bku se m\u016f\u017ee st\u00e1t n\u011bco tak stra\u0161n\u00e9ho\u2026<\/div>\n
„Je mi to l\u00edto\u2026 Je mi to tak stra\u0161n\u011b l\u00edto\u2026“ Pol\u00edbil jsem mu ruku, neubr\u00e1nil jsem se slz\u00e1m. Bylo velmi t\u011b\u017ek\u00e9 zachovat klid a chladnou hlavu.<\/div>\n
C\u00edtil jsem nepatrn\u00fd pohyb Billov\u00fdch prst\u016f v m\u00e9 ruce, proto\u017ee jsem tu jeho st\u00e1le dr\u017eel. Dokonce i na jeho tv\u00e1\u0159i jsem vid\u011bl n\u00e1znaky pohybu. V\u00ed\u010dka mu za\u010dala mrkat, velmi pomali\u010dku je za\u010d\u00ednal otev\u00edrat. Vid\u011bl jsem na n\u011bm \u00faplnou dezorientaci, t\u011b\u017e\u0161\u00ed d\u00fdch\u00e1n\u00ed, a poc\u00edtil siln\u011bj\u0161\u00ed stisk.<\/div>\n
\n

„Billi, och, jsem tak r\u00e1d, \u017ee ses probral\u2026 Bo\u017ee, neum\u00ed\u0161 si p\u0159edstavit, jak moc jsem se b\u00e1l\u2026 Promi\u0148 mi to, v\u0161echno to byla moje chyba, j\u00e1\u2026“ Nedokon\u010dil jsem v\u011btu, mysl\u00edm, \u017ee nyn\u00ed pro Billa nebylo zrovna spr\u00e1vn\u00e9, abych ho obsyp\u00e1val tolika slovy, v\u017edy\u0165 ani nev\u00ed, co se stalo. Asi.<\/p><\/div>\n

„A-Ahoj.“ Zachraptel, pod\u00edval se na na\u0161e spojen\u00e9 ruce a pomali\u010dku tu svou odt\u00e1hl. P\u0159i\u0161lo mi to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, ale ch\u00e1pal jsem to. Necht\u011bl dr\u017eet \u010dlov\u011bka, kter\u00fd zap\u0159\u00ed\u010dinil jeho nehodu.<\/div>\n
„Kde to jsem? Co se stalo?“ Ptal se opatrn\u011b, n\u011bkter\u00e1 slova jsem mu jen zt\u011b\u017eka rozum\u011bl.<\/div>\n
„M\u011bl jsi nehodu, narazil do tebe n\u00e1kla\u010f\u00e1k. Nyn\u00ed si v nemocnici, operovali t\u011b.“ \u0158ekl jsem mu v jednoduchosti, ostatn\u00ed vysv\u011btlen\u00ed po\u010dkaj\u00ed na pozd\u011bji, a\u017e se bude c\u00edtit l\u00e9pe.<\/div>\n
„Je to m-moc v\u00e1\u017en\u00e9?“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 zlomenou ruku, praskl\u00e1 \u017eebra a operovanou hlavu, ale neboj se, bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku, slibuji, jsem tu s tebou.“<\/div>\n
„Promi\u0148, kdo vlastn\u011b jsi? Kde je Justin? Mohl bys ho pros\u00edm t\u011b zavolat?“<\/div>\n
Billova slova m\u011b okam\u017eit\u011b zarazila, dokonce jsem pot\u0159eboval p\u00e1r vte\u0159in na to, aby mi do\u0161lo, co \u0159ekl. Kdo jsem? V\u017edy\u0165\u2026 B\u00e1l jsem se, \u017ee to nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku, \u017ee Bill m\u016f\u017ee m\u00edt hor\u0161\u00ed n\u00e1sledky ne\u017e jen zlomeniny.<\/div>\n
„Jsem Tom, jsem to p\u0159ece\u2026 j\u00e1\u2026“<\/div>\n
Do m\u00edstnosti ve\u0161el l\u00e9ka\u0159 a pr\u00e1v\u011b v\u010das, pot\u0159ebuji sly\u0161et jeho odborn\u00fd n\u00e1zor, co se to stalo s Billovou pam\u011bt\u00ed.<\/div>\n
„Tak, jak se m\u00e1?“ Zeptal se m\u011b a popo\u0161el k Billovi s teplom\u011brem.<\/div>\n
„M\u016f\u017eete na sekundu?“ Vyzval jsem ho na chodbu, pot\u0159eboval jsem si s n\u00edm promluvi t- s\u00e1m.<\/div>\n
„Bill si m\u011b v\u016fbec nepamatuje, zn\u00e1me se p\u00e1r t\u00fddn\u016f a on v\u016fbec nev\u00ed, kdo jsem. Pamatuje si jen\u2026 Star\u0161\u00ed v\u011bci. Co se d\u011bje?“<\/p>\n

autor: Diana<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diana Do o\u010d\u00ed m\u011b bil prou\u017eek velmi ostr\u00e9ho podzimn\u00edho slunce. \u017daluzie byly zata\u017een\u00e9, ale slunce si v\u017edy najde cestu k m\u00fdm o\u010d\u00edm. Tak moc jsem je\u0161t\u011b tou\u017eil sp\u00e1t, ale neuv\u011b\u0159iteln\u011b m\u011b to sv\u011btlo iritovalo. \u0164uknul jsem do telefonu, abych aspo\u0148 v\u011bd\u011bl,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[646],"tags":[],"class_list":["post-2153","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-faded"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2153","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2153"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2153\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2153"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2153"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2153"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}