{"id":2159,"date":"2016-03-28T15:00:00","date_gmt":"2016-03-28T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2150"},"modified":"2016-03-28T15:00:00","modified_gmt":"2016-03-28T14:00:00","slug":"cassiopeia-35","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/03\/28\/cassiopeia-35\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 35."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> \"\"<\/div>\n

<\/div>\n
\n

Le\u017eel na z\u00e1dech v p\u0159\u00edtm\u00ed skute\u010dn\u011b velk\u00e9ho a prostorn\u00e9ho stanu, takov\u00e9ho, do kter\u00e9ho se bez probl\u00e9m\u016f vejde n\u011bkolik pln\u011b nalo\u017een\u00fdch lid\u00ed, ten jejich byl v\u0161ak ur\u010den pouze pro dv\u011b osoby a nikdy v n\u011bm nestanoval nikdo t\u0159et\u00ed. Tom si na to alespo\u0148 nepamatoval.<\/em><\/div>\n

S o\u010dima do\u0161iroka rozev\u0159en\u00fdma hled\u011bl na st\u00edny na zdi nad hlavou, kter\u00e9 vytv\u00e1\u0159el za pomoci mal\u00e9 baterky a sv\u00fdch rukou. Byla to skute\u010dn\u011b p\u0159ekr\u00e1sn\u00e1 hra sv\u011btla a st\u00edn\u016f a Tom se pokou\u0161el vytv\u00e1\u0159et pomoc\u00ed prst\u016f ve\u0161ker\u00e9 obrazce, kter\u00e9 jej kdy d\u011bde\u010dek nau\u010dil. Um\u011bl napodobit pt\u00e1ka, kr\u00e1l\u00edka, li\u0161ku a je\u0161t\u011b n\u011bkolik zv\u00ed\u0159\u00e1tek, kdy\u017e je napodobil v\u0161echny, je\u0161t\u011b jednou si to zopakoval a pot\u00e9 s hlubok\u00fdm povzdechem stisknul drobn\u00fd vyp\u00edna\u010d, odlo\u017eil baterku vedle sv\u00e9ho na\u010dechran\u00e9ho pol\u0161t\u00e1\u0159e, kter\u00fd bral v\u0161ude s sebou a zaposlouchal se do okoln\u00edch zvuk\u016f.<\/em><\/div>\n
Kdysi z nich m\u011bl strach. Hlasit\u00e9 hv\u00edzd\u00e1n\u00ed v\u011btru, \u0161um\u011bn\u00ed strom\u016f a \u0161evelen\u00ed no\u010dn\u00edch \u017eivo\u010dich\u016f mu v minulosti skute\u010dn\u011b nah\u00e1n\u011blo hr\u016fzu, ale od t\u00e9 doby, co mu bylo deset, od t\u00e9 doby u\u017e ne. D\u011bde\u010dek mu \u0159ekl, \u017ee u\u017e je z n\u011bj velk\u00fd kluk a velc\u00ed kluci se p\u0159eci neboj\u00ed strom\u016f ani v\u011btru. Nem\u011bli by se b\u00e1t ani vymy\u0161len\u00fdch p\u0159\u00ed\u0161er, nam\u00edtnul, kdy\u017e mu d\u011bde\u010dek vypr\u00e1v\u011bl dal\u0161\u00ed ze sv\u00fdch stra\u0161ideln\u00fdch p\u0159\u00edb\u011bh\u016f, tentokr\u00e1t o p\u0159\u00edzrac\u00edch v jezern\u00edm m\u011bst\u011b a sv\u00edtil si p\u0159itom do obli\u010deje, aby sv\u00e9mu vypr\u00e1v\u011bn\u00ed dodal v\u011brohodnost. V tom m\u00e1\u0161 pravdu, Tomi, \u0159ekl mu tehdy laskav\u011b a pohladil sv\u00e9ho vnou\u010dka po l\u00ed\u010dku, \u0161pinav\u00e9m od \u010dokol\u00e1dy, ne v\u0161echny p\u0159\u00edzraky jsou \u0161patn\u00e9 a je \u00fapln\u011b v po\u0159\u00e1dku, pokud se bude\u0161 b\u00e1t t\u011bch zl\u00fdch, je to v po\u0159\u00e1dku.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Opravdu to bylo v po\u0159\u00e1dku? Opravdu se mohl takov\u00fdch v\u011bc\u00ed b\u00e1t, i kdy\u017e u\u017e nebyl mal\u00fd kluk? Nakr\u010dil \u010delo, jak se urputn\u011b pokou\u0161el p\u0159ij\u00edt na to, pro\u010d se n\u011bkter\u00fdch v\u011bc\u00ed b\u00e1t mohl a pro\u010d z n\u011bkter\u00fdch v\u011bc\u00ed strach m\u00edt nemohl, proto\u017ee byl na to u\u017e p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fd. Ukazov\u00e1\u010dkem si klepal po brad\u011b, zat\u00edmco zamy\u0161len\u011b \u0161pulil pusu a p\u0159em\u00fd\u0161lel o v\u0161em a z\u00e1rove\u0148 o ni\u010dem.<\/em><\/div>\n

Kdy\u017e u\u017e svou mysl nedok\u00e1zal uspokojit ani p\u0159em\u00fd\u0161len\u00edm, p\u0159evalil se na bok a zahled\u011bl se p\u0159ed sebe. Z jeho d\u011bde\u010dka byl nyn\u00ed jen velk\u00fd st\u00edn, pomalounku se pohybuj\u00edc\u00ed nahoru a dol\u016f v rytmu m\u011blk\u00fdch n\u00e1dech\u016f a v\u00fddech\u016f, a\u017e po krk zamot\u00e1n do spac\u00e1ku. Jakmile z pootev\u0159en\u00fdch \u00fast star\u0161\u00edho mu\u017ee vy\u0161lo hlasit\u00e9 zachr\u00e1p\u00e1n\u00ed, Tom si rychle p\u0159itiskl ruce na \u00fasta, a vesele se chichotal. P\u0159edstavoval si, \u017ee se jeho d\u011bde\u010dkovi zd\u00e1 n\u011bco hezk\u00e9ho, mo\u017en\u00e1 se mu zd\u00e1lo o dobr\u00fdch p\u0159\u00edzrac\u00edch, o kter\u00fdch mu p\u0159edt\u00edm pov\u00eddal a mo\u017en\u00e1\u2026<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\n

Chv\u00edli bojoval s komplikovan\u00fdm zap\u00edn\u00e1n\u00edm vlastn\u00edho spac\u00e1ku, kter\u00fd byl mnohem men\u0161\u00ed, ne\u017e ten d\u011bde\u010dk\u016fv a byly na n\u011bm na\u017eehleny vzory r\u016fzn\u00fdch kreslen\u00fdch postavi\u010dek, kter\u00e9 m\u011bl Tom r\u00e1d, kdy\u017e se mu jej kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo rozepnout, opatrn\u011b z n\u011bj vylezl, obl\u00e9kl si bundu a pletenou \u010depici a i p\u0159es d\u011bde\u010dk\u016fv z\u00e1kaz vych\u00e1zet ze stanu b\u011bhem noci, poodhrnul tenk\u00e1 l\u00e1tkov\u00e1 dv\u00ed\u0159ka a vy\u0161el ven.<\/em><\/div>\n
Okol\u00ed nebylo tak kouzeln\u00e9 a p\u0159\u00edv\u011btiv\u00e9 jako p\u0159ed n\u011bkolika hodinami; stromy nep\u016fsobily oddan\u011b a nenab\u00edzely mu sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi v\u011btvemi bezpe\u010dnou n\u00e1ru\u010d, ne, nyn\u00ed byly, ostatn\u011b jako v\u0161echno v lese, zahaleny st\u00ednem a noc\u00ed a ta je prom\u011bnila v stromov\u00e9 nestv\u016fry, kter\u00e9 po n\u011bm natahovaly sv\u00e9 dlouhat\u00e1nsk\u00e9 v\u011btve a \u0161klebily se na n\u011bj sv\u00fdmi bezzub\u00fdmi \u00fasty.<\/em><\/div>\n
Tom uc\u00edtil na nohou zvl\u00e1\u0161tn\u00ed chlad a tehdy si uv\u011bdomil, \u017ee si zapomn\u011bl obout boty. Drobnou bosou no\u017ekou v\u00ed\u0159il studenou, zaschlou tr\u00e1vu, prsty ryl do ztuhl\u00e9 hl\u00edny a opravdu moc se sna\u017eil b\u00fdt odv\u00e1\u017en\u00fd, opravdu moc si p\u0159\u00e1l b\u00fdt velk\u00fdm klukem a neb\u00e1t se, ale ne\u0161lo to. P\u0159edt\u00edm, ne\u017e zbab\u011ble utekl do bezpe\u010d\u00ed stanu, zvedl hlavu a v\u011bnoval okol\u00ed je\u0161t\u011b jeden pohled. A tehdy je spat\u0159il\u2026<\/em><\/div>\n
\n

…<\/strong><\/div>\n

\n

Tom prudce otev\u0159el o\u010di a p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal. Jeho hrudn\u00edk se prudce nadzved\u00e1val, m\u011bl pocit, \u017ee nem\u016f\u017ee popadnout dech a zb\u011bsil\u00fd tlukot srdce to v\u0161e jen zhor\u0161oval. Nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e se mu do sn\u016f vkr\u00e1dala minulost a i p\u0159esto, jak moc sv\u00e9ho d\u011bde\u010dka miloval, nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e se mu zd\u00e1lo o n\u011bm a o \u017eivot\u011b, kter\u00fd vedl p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se v\u0161echno zkazilo. Takov\u00e9 sny nebyly v\u016fbec p\u0159\u00edjemn\u00e9, pr\u00e1v\u011b naopak, byly ni\u010div\u00e9, devastuj\u00edc\u00ed, p\u0159ipravovaly jej o ve\u0161kerou s\u00edlu, a kdy\u017e se probudil, nec\u00edtil se v\u016fbec odpo\u010dat\u00fd.<\/p><\/div>\n

Pokoj byl je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d pono\u0159en ve tm\u011b, pouze sv\u00edt\u00edc\u00ed hv\u011bzdy na zdi vytv\u00e1\u0159ely dokonalou iluzi, sm\u00fdvaly hranice mezi snem a realitou a nab\u00edzely Tomovi pohled, kter\u00fd byl posledn\u00edm momentem jeho snu. S hlubok\u00fdm povzdechem se p\u0159evalil na z\u00e1da a hm\u00e1tl po Billov\u011b tepl\u00e9m sp\u00edc\u00edm t\u011ble; m\u011bl v \u00famyslu p\u0159itulit si jej k sob\u011b, tv\u00e1\u0159\u00ed se zabo\u0159it do jeho jemn\u00fdch vlas\u016f a dop\u0159\u00e1t si je\u0161t\u011b chv\u00edli sp\u00e1nku p\u0159edt\u00edm, ne\u017e budou muset vst\u00e1t a p\u0159ipravit se do \u0161koly, m\u00edsto vedle n\u011bj v\u0161ak bylo pr\u00e1zdn\u00e9. Povle\u010den\u00ed bylo hork\u00e9 a von\u011blo \u010dernovlas\u00fdm chlapcem, ten se v\u0161ak n\u011bkam vytratil a Tom nem\u011bl potuchy, kde by mohl b\u00fdt.<\/div>\n
\n

Opatrn\u011b se op\u0159el o lokty a zvedl hlavu; chv\u00edli trvalo, ne\u017e si jeho sp\u00e1nkem zaslepen\u00e9 o\u010di p\u0159ivykly tm\u011b a dok\u00e1zaly rozeznat obrysy n\u00e1bytku a st\u00edny, kter\u00e9 na podlahu vrhaly police p\u0159epln\u011bn\u00e9 knihami. Billa na\u0161el jen za pomoci velk\u00e9ho \u010dern\u00e9ho st\u00ednu vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00edho se mal\u00fd kousek od zdi, st\u00ednu ve tvaru srdce, kter\u00e9 m\u011bl Bill po\u0159\u00e1d p\u0159iv\u00e1zan\u00e9 na z\u00e1p\u011bst\u00ed. Dlan\u00ed si rychle prot\u0159el obli\u010dej, nas\u00e1l osobitou v\u016fni Billova pokoje a nah\u00fd vyklouzl z postele. V rychlosti na sebe hodil spodn\u00ed pr\u00e1dlo a ko\u0161ili, kter\u00e9 na\u0161el zmuchlan\u00e9 u nohou postele, neobt\u011b\u017eoval se se zap\u00edn\u00e1n\u00edm knofl\u00edk\u016f a s odhalenou hrud\u00ed se pomalu a ti\u0161e p\u0159ibli\u017eoval ke klav\u00edru. Billa na\u0161el sed\u011bt na mal\u00e9 \u017eidli s rukama sv\u011b\u0161en\u00fdma pod\u00e9l t\u011bla a tv\u00e1\u0159\u00ed op\u0159enou o kl\u00e1vesy. Na prvn\u00ed pohled se zd\u00e1lo, \u017ee sp\u00ed, kdy\u017e se v\u0161ak p\u0159ibl\u00ed\u017eil dostate\u010dn\u011b na to, aby si mohl k n\u011bmu p\u0159ikleknout a pohl\u00e9dnout mu do tv\u00e1\u0159e, v\u0161iml si, \u017ee z jeho zav\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed vyt\u00e9kaj\u00ed drobounk\u00e9 slzy.<\/p><\/div>\n

„Bille,“ \u0161eptl do ticha m\u00edstnosti, zvedl ruku a lehounce mu p\u0159ejel prsty po \u010delisti. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
Bill se smutn\u011b pousm\u00e1l. „Nikdy p\u0159edt\u00edm jsem si neuv\u011bdomil, jak n\u00e1dhern\u011b von\u00ed,“ \u0161eptl, ani\u017e by otev\u00edral o\u010di.<\/div>\n
Tom \u00famysln\u011b nat\u00e1hl krk, zav\u0159el o\u010di a p\u0159ivon\u011bl k hudebn\u00edmu n\u00e1stroji, nec\u00edtil v\u0161ak nic, co by u\u017e n\u011bkdy p\u0159edt\u00edm nec\u00edtil – klav\u00edr von\u011bl d\u0159\u00edv\u00edm, myc\u00edm prost\u0159edkem, kter\u00fdm jej z\u0159ejm\u011b p\u0159ed odvozem o\u010distili, a novotou. Bill v n\u011bm v\u0161ak z\u0159ejm\u011b c\u00edtil n\u011bco v\u00edc, n\u011bco, co Tom nemohl c\u00edtit, co nemohl pochopit ani on, ani nikdo, kdo si nepro\u0161el peklem, ze kter\u00e9ho kdysi utekl.<\/div>\n
\n

Cht\u011bl mu pomoct, tak moc mu cht\u011bl pomoct a tak t\u011b\u017ek\u00e9 bylo p\u0159ij\u00edt na to, co by m\u011bl vlastn\u011b ud\u011blat. Sklonil hlavu, p\u0159iplazil se k posteli a z\u00e1dy se op\u0159el o d\u0159ev\u011bn\u00fd tr\u00e1m. Zd\u00e1lo se, \u017ee jeho pohyby kone\u010dn\u011b upoutaly Billovu pozornost a donutily jej otev\u0159\u00edt uslzen\u00e9 o\u010di. Jakmile tak ud\u011blal, Tom k n\u011bmu vst\u0159\u00edcn\u011b nat\u00e1hl ob\u011b ruce a Bill nev\u00e1hal ani vte\u0159inu. Opustil sv\u00e9 m\u00edsto u klav\u00edru, slezl ze stoli\u010dky, dopadl na zem a po \u010dty\u0159ech se p\u0159iplazil k Tomovi. Jakmile byl u n\u011bj, vylezl mu na kl\u00edn a ukryl se v jeho objet\u00ed. Nosem se zavrtal do Tomovy ko\u0161ile a znovu zav\u0159el o\u010di.<\/p><\/div>\n

„Nem\u016f\u017ee\u0161 sp\u00e1t?“ zeptal se jej Tom jemn\u011b, kone\u010dky prst\u016f se dot\u00fdkal jeho ztuhl\u00e9 \u0161\u00edje.<\/div>\n
Bill neodpov\u011bd\u011bl. Zavrt\u011bl hlavou, nal\u00e9hav\u011b vdechoval v\u016fni, kterou byl kus l\u00e1tky pros\u00e1kl\u00fd, a modlil se, aby ta chv\u00edle byla opravdov\u00e1, aby nebyla pouze v\u00fdplodem jeho fantazie.<\/div>\n
„Copak nejsi unaven\u00fd?“ zkou\u0161el to Tom d\u00e1l a odpov\u011bd\u00ed mu byl Bill\u016fv povzdech pln\u00fd vy\u010derp\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Jsem unaven\u00fd,“ odsunul se od n\u011bj, aby mu mohl pohl\u00e9dnout do tv\u00e1\u0159e. Jejich pohledy se i v t\u00e9 tm\u011b okam\u017eit\u011b propletly, vpily se do sebe, byly jedn\u00edm. „Jsem, ale\u2026 nem\u016f\u017eu sp\u00e1t.“<\/div>\n
„Trp\u00ed\u0161 nespavost\u00ed?“ Tom jej n\u011b\u017en\u011b hladil po z\u00e1dech a l\u00edbal jej do vlas\u016f tak \u010dasto, jak jen bylo mo\u017en\u00e9. Cht\u011bl mu d\u00e1t najevo, \u017ee a\u0165 u\u017e se s n\u00edm d\u011blo cokoliv, a\u0165 u\u017e m\u011blo jeho tr\u00e1pen\u00ed jak\u00fdkoliv d\u016fvod, nebyl na to s\u00e1m.<\/div>\n
\n

„Tak bych to nenazval,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, na rtech se mu znovu usazoval smutn\u00fd \u00fasm\u011bv, ten, kter\u00fd nutil Tomovo srdce bu\u0161it mnohem siln\u011bji. „Trp\u00edm t\u00edm u\u017e od d\u011btstv\u00ed. Nen\u00ed to nespavost, jen n\u011bkdy\u2026 nem\u016f\u017eu usnout, ani kdy\u017e jsem p\u0159\u00edli\u0161 unaven\u00fd.“<\/p><\/div>\n

„Pro\u010d?“<\/div>\n
Bill p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal a polkl skrz p\u0159ek\u00e1\u017eku, kter\u00e1 se mu mezit\u00edm zformovala v krku. „M\u00e1m strach,“ p\u00edpl.<\/div>\n
„Boj\u00ed\u0161 se usnout?“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, jak sm\u011b\u0161n\u011b to zn\u00ed, v\u00edm to a s\u00e1m se kv\u016fli tomu c\u00edt\u00edm hloup\u011b, ale tyhle pocity jsou mou sou\u010d\u00e1st\u00ed u\u017e stra\u0161n\u011b dlouho, a pokud m\u011b m\u00e1\u0161 r\u00e1d a chce\u0161 se mnou z\u016fstat, m\u011bl bys o nich v\u011bd\u011bt.“<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a neodv\u00e1\u017eil se \u0159\u00edct jedin\u00e9 slovo. Z toho, co Bill \u0159ekl, nebo sp\u00ed\u0161 nazna\u010dil, bylo z\u0159ejm\u00e9, \u017ee se rozhodl pov\u011bd\u011bt mu o sv\u00e9 minulosti, pod\u011blit se s n\u00edm o sv\u00e1 tajemstv\u00ed, o b\u0159\u00edm\u011b, kter\u00e9 jej t\u00ed\u017eilo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho a Tom to opravdu cht\u011bl sly\u0161et. I p\u0159esto, \u017ee se m\u011blo jednat o hodn\u011b bolestivou zpov\u011b\u010f, cht\u011bl to sly\u0161et u\u017e jen kv\u016fli tomu, aby se Billovi kone\u010dn\u011b ulevilo, aby se p\u0159ed n\u00edm p\u0159estal uzav\u00edrat, pokud se jednalo o ot\u00e1zky minulosti, aby mezi nimi ji\u017e nebylo nic nevypov\u011bzen\u00e9, aby se n\u011bm\u00e1 p\u0159izn\u00e1n\u00ed u\u017e v\u00edce nevzn\u00e1\u0161ela v pov\u011bt\u0159\u00ed.<\/div>\n
\n

Dlouze jej pol\u00edbil na \u00fasta a p\u0159itiskl jej je\u0161t\u011b v\u00edce na sv\u00e9 t\u011blo. Bill se zhluboka nadechl a s tv\u00e1\u0159\u00ed nesm\u011ble odvr\u00e1cenou od Tomov\u00fdch zv\u011bdav\u00fdch o\u010d\u00ed, ti\u0161e promluvil.<\/p><\/div>\n

„Oni oba\u2026 oba byli alkoholici. U\u017e v t\u00e9 dob\u011b to s nimi bylo opravdu \u0161patn\u00e9. N\u011bkdy za\u010dali p\u00edt u\u017e r\u00e1no a dok\u00e1zali tak str\u00e1vit cel\u00fd den, jen se v\u00e1leli po podlaze v cel\u00e9m dom\u011b, nesrozumiteln\u011b mumlali a k\u0159i\u010deli po mn\u011b, kdykoliv jsem kolem nich pro\u0161el. Nemusel jsem nic ud\u011blat, dokonce ani pohl\u00e9dnout jejich sm\u011brem, a p\u0159esto jsem byl to nejodporn\u011bj\u0161\u00ed d\u011bcko na sv\u011bt\u011b. Tak mi \u0159\u00edkali skoro po\u0159\u00e1d.“<\/div>\n
Bill se odml\u010del a Tom se b\u00e1l toho, co m\u011blo p\u0159ij\u00edt.<\/div>\n
„Poprv\u00e9 m\u011b ude\u0159il, kdy\u017e mi bylo \u0161est, do t\u00e9 doby si vysta\u010dili s pok\u0159ikov\u00e1n\u00edm a nad\u00e1v\u00e1n\u00edm, v ten den v\u0161ak objevili nov\u00fd druh z\u00e1bavy a to, jak si vyb\u00edt svou zlost na n\u011bkom, kdo je nemohl prozradit.“<\/div>\n
„J\u00e1 tomu nerozum\u00edm. To si opravdu nikdo nev\u0161iml, co ti cel\u00e1 ta l\u00e9ta prov\u00e1d\u011bli?“<\/div>\n
Bill se smutn\u011b pousm\u00e1l. „\u0158ekl bych, \u017ee to v\u011bd\u011bli v\u0161ichni, v\u0161ichni si o tom za na\u0161imi z\u00e1dy \u0161eptali, ale nikdo v sob\u011b nena\u0161el odvahu zakro\u010dit.<\/div>\n
„Zbab\u011blci.“<\/div>\n
„To j\u00e1 byl zbab\u011blec.“<\/div>\n
„Tys byl d\u00edt\u011b, Bille. Pot\u0159eboval jsi pomoc, nemohli \u010dekat, \u017ee to zvl\u00e1dne\u0161 s\u00e1m.“<\/div>\n
\n

Bill odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a pevn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka. C\u00edtil, jak se chv\u011bje, jak jej i vzpom\u00ednka na to obdob\u00ed l\u00e1me na kousky stejn\u011b jako p\u0159ed lety. Po\u0159\u00e1d mu v u\u0161\u00edch zn\u011bly jejich hlasy, m\u011bl je p\u0159ed o\u010dima i s jejich do ruda rozp\u00e1len\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi a zatnut\u00fdmi p\u011bstmi p\u0159ipraven\u00fdmi ude\u0159it, skoro a\u017e c\u00edtil v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00fd z\u00e1pach kou\u0159e a alkoholu. Bill u\u017e v t\u00e9 dob\u011b nebyl d\u00edt\u011btem. On nem\u011bl d\u011btstv\u00ed. Dosp\u011bl u\u017e ve sv\u00fdch \u0161esti letech, p\u0159esn\u011bji ve chv\u00edli, kdy mu na tv\u00e1\u0159i p\u0159ist\u00e1la prvn\u00ed r\u00e1na, prvn\u00ed z mnoha, kter\u00e9 m\u011bly jeho dosavadn\u00ed sv\u011bt prom\u011bnit v pr\u00e1zdn\u00e9 ruiny. Poda\u0159ilo se jim to. Zni\u010dili v\u0161echno to hezk\u00e9, v co v\u011b\u0159il, v\u0161echny sny a ide\u00e1ly, v\u0161echny barvy sv\u011bta.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
„Chodil za mnou do pokoje ka\u017edou noc,“ pokra\u010doval t\u0159esouc\u00edm se hlasem. „Ka\u017edou noc, kdy\u017e m\u00e1- Simone usnula, p\u0159i\u0161el za mnou a zml\u00e1til m\u011b,“ odml\u010del se, zoufale nas\u00e1l nosem Tomovu v\u016fni a otev\u0159el o\u010di, ze kter\u00fdch mu okam\u017eit\u011b vyklouzlo n\u011bkolik st\u0159\u00edb\u0159ist\u00fdch slz.<\/div>\n
Tom nebyl schopen reagovat. Cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem jej ut\u011b\u0161it, ale nenach\u00e1zel vhodn\u00e1 slova. Ne\u0161lo to. Sv\u00edral Billovy boky v objet\u00ed a sledoval jeho panenkovsk\u00fd obli\u010dej bezmocn\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„N\u011bkdy byl tak opil\u00fd, \u017ee se nedok\u00e1zal trefit a mn\u011b se poda\u0159ilo ut\u00e9ct,“ vzpom\u00ednal Bill a mysl\u00ed mu proplouvaly obrazy mal\u00e9ho ut\u00edkaj\u00edc\u00edho chlapce, kter\u00fd se \u0159\u00edtil sp\u00edc\u00edmi ulicemi jen v py\u017eamu a bez bot a ut\u00edkal nezn\u00e1mo kam, jen aby se dostal do bezpe\u010d\u00ed. Jindy takov\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed nem\u011bl.<\/div>\n
„O p\u00e1r let pozd\u011bji jsem b\u011bhem ukl\u00edzen\u00ed na\u0161el na dn\u011b sk\u0159\u00edn\u011b star\u00fd rezav\u00fd kl\u00ed\u010d a Jorgenovo no\u010dn\u00ed mu\u010den\u00ed p\u0159estalo, proto\u017ee jsem se ka\u017edou noc zamkl a pro jistotu jsem dve\u0159e zatarasil i k\u0159eslem, nebo \u010d\u00edmkoliv, co mi zrovna p\u0159i\u0161lo pod ruce. K\u0159i\u010del, kopal do dve\u0159\u00ed, vyhro\u017eoval, ale j\u00e1 neotev\u0159el. Nemohl jsem. Schoval jsem se pod postel, p\u0159itiskl si dlan\u011b na u\u0161i a \u010dekal, a\u017e to p\u0159estane. Nemohl jsem si dovolit usnout, i p\u0159esto, jak unaven\u00fd jsem byl, nemohl jsem.“<\/div>\n
\n

V Tomovi se probudilo neblah\u00e9 podez\u0159en\u00ed. B\u00e1l se zeptat. B\u00e1l se pravdy.<\/p><\/div>\n

„Bille, ale neubl\u00ed\u017eil ti i jinak, \u017ee ne?“<\/div>\n
Bill zmaten\u011b svra\u0161til obo\u010d\u00ed a obda\u0159il Toma t\u00e1zav\u00fdm pohledem. Byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 vy\u010derp\u00e1n a n\u011bkter\u00e9 souvislosti mu jednodu\u0161e nedoch\u00e1zely.<\/div>\n
„Mysl\u00edm t\u00edm\u2026 nedot\u00fdkal se t\u011b zp\u016fsobem, jak\u00fdm by nem\u011bl, \u017ee ne?“<\/div>\n
Bill vykulil o\u010di a rychle zavrt\u011bl hlavou. Kdy\u017e odpov\u00eddal, pla\u0161e nakl\u00e1n\u011bl hlavu na jednu stranu a klopil o\u010di. „J\u00e1 jsem nikdy p\u0159edt\u00edm\u2026 to, co se stalo mezi n\u00e1mi, bylo poprv\u00e9, co se m\u011b n\u011bkdo dot\u00fdkal.“<\/div>\n
„Neum\u00ed\u0161 si p\u0159edstavit, jak se mi ulevilo.“<\/div>\n
Tom p\u0159itiskl svou tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 Billov\u011b, \u010delem se op\u0159el o to jeho a hork\u00fdm dechem mu zah\u0159\u00edval chv\u011bj\u00edc\u00ed se rty. P\u0159\u00e1l si m\u00edt tu moc zm\u011bnit \u010dernovl\u00e1skovu minulost. P\u0159\u00e1l si smazat ka\u017edi\u010dk\u00fd z t\u011bch ot\u0159esn\u00fdch okam\u017eik\u016f, o kter\u00fdch mu p\u0159ed chv\u00edl\u00ed \u0159ekl, cht\u011bl, aby je v\u0161echny pohltila jak\u00e1si \u010dern\u00e1 d\u00edra v Billov\u011b mysli, aby se propadly do m\u00edst, odkud u\u017e nikdy nebudou moct vyj\u00edt na sv\u011btlo a zp\u016fsobovat mu bolest. K\u00e9\u017e by bylo v jeho moci ud\u011blat to.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e ti nikdo neubl\u00ed\u017e\u00ed,“ \u0161eptal mu do vlas\u016f. „U\u017e nikdy nebude\u0161 s\u00e1m, m\u00e1\u0161 m\u011b a j\u00e1 t\u011b neopust\u00edm. Pat\u0159\u00edme k sob\u011b, od za\u010d\u00e1tku jsme k sob\u011b pat\u0159ili.“<\/div>\n
\n

Bill se i p\u0159es slzy v o\u010d\u00edch a tichounk\u00e9 vzlyky, pronikaj\u00edc\u00ed mu z \u00fast jemn\u011b pousm\u00e1l, naklonil tv\u00e1\u0159 dop\u0159edu a zachytil Tomovy rty t\u011bmi sv\u00fdmi, zatla\u010dil na n\u011b, rozev\u0159el je a s nal\u00e9hav\u00fdm stenem opou\u0161t\u011bj\u00edc\u00edm jeho vlastn\u00ed \u00fasta proklouzl dovnit\u0159 sv\u00fdm jazykem. Tom chytil jeho obli\u010dej do dlan\u00ed, naklonil Billovu hlavu m\u00edrn\u011b na stranu a hluboce pronikal sv\u00fdm jazykem do \u00fast t\u0159esouc\u00edho se chlapce. Olizoval ka\u017edi\u010dk\u00fd milimetr Billov\u00fdch \u00fast, vp\u00edjel do sebe jeho vzlyky i st\u00e9n\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 tlumen\u00e9 jejich zb\u011bsil\u00fdmi polibky pronikaly skrz bari\u00e9ru l\u00edbaj\u00edc\u00edch se rt\u016f. Zd\u00e1lo se, \u017ee se l\u00edbaj\u00ed celou v\u011b\u010dnost, sv\u011bt se pro n\u011b v tu chv\u00edli smrsknul v nepodstatnou drobnou \u010d\u00e1ste\u010dku, jen to, co vykv\u00e9talo v jejich srdc\u00edch, jen to se dalo nazvat skute\u010dn\u00fdm sv\u011btem.<\/p><\/div>\n

Bill svou levou ruku vpletl do Tomov\u00fdch vlas\u016f a tiskl se na jeho nah\u00fd hrudn\u00edk, jemn\u00e9 pohyby Tomova bij\u00edc\u00edho srdce p\u016fsobily na jeho rozpolcen\u00e9 nitro jako balz\u00e1m. L\u00edbal Tomova chtiv\u00e1 \u00fasta, stal se pouhou loutkou v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed a nechal se v\u00e9st jeho rozhodnost\u00ed a celistvost\u00ed. Dovolil, aby i jemu znovu vr\u00e1til p\u016fvodn\u00ed podobu, poskl\u00e1dal jednotliv\u00e9 kous\u00ednky do jednoho celku a vytvo\u0159il skute\u010dn\u00e9ho \u010dlov\u011bka. Ne takov\u00e9ho, jak\u00fdm byl kdysi. Nahradil v\u0161echna pr\u00e1zdn\u00e1 m\u00edsta, vyt\u011bsnil z Billovy mysli v\u011bdomosti, stovky p\u0159e\u010dten\u00fdch knih, prostudovan\u00fdch reakc\u00ed a komplikovan\u00fdch v\u00fdpo\u010dt\u016f zmizely v nen\u00e1vratnu a Bill byl p\u0159ipraven milovat cel\u00fdm srdcem. Byl p\u0159ipraven vz\u00edt si zp\u011bt v\u0161e, o co kdysi p\u0159i\u0161el. Navr\u00e1tit ztracen\u00e9.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e se od sebe o n\u011bkolik minut pozd\u011bji odtrhli se rty nab\u011bhl\u00fdmi a vlhk\u00fdmi a pohledy temn\u00fdmi nar\u016fstaj\u00edc\u00ed touhou a v\u00e1\u0161n\u00ed, p\u0159itiskli se tv\u00e1\u0159emi proti sob\u011b a chv\u00edli jen d\u00fdchali vzduch toho druh\u00e9ho.<\/p><\/div>\n

Opravdu to bylo skute\u010dn\u00e9? Opravdu byli dvojic\u00ed, kter\u00e1 k sob\u011b je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r m\u011bs\u00edci nebyla schopna naj\u00edt cestu? Opravdu byl Tom t\u00edm klukem, kter\u00fd se v\u0161emo\u017en\u011b sna\u017eil zaujmoutt Billovu pozornost, vet\u0159\u00edt se do jeho p\u0159\u00edzn\u011b v\u0161emi mo\u017en\u00fdmi zp\u016fsoby, aby jej mohl vysvobodit z jeho pomysln\u00fdch okov\u016f? A opravdu byl Bill tou osobou, kter\u00e1 na sebe nenechala s\u00e1hnout? Pokud ano, jak to, \u017ee by nyn\u00ed zem\u0159el pro jedin\u00fd Tom\u016fv dotek? Jak to, \u017ee se pod jeho doteky chv\u011bl blahem a odevzd\u00e1val mu do rukou sv\u00e9 srdce? \u010c\u00edm to bylo? Co se vlastn\u011b stalo?<\/div>\n
Bill nat\u00e1hl prsty lev\u00e9 ruky a ukazov\u00e1\u010dkem jemn\u011b p\u0159ejel linii Tomova nosu.<\/div>\n
„Z\u00edtra za\u010d\u00edn\u00e1me v laborato\u0159i,“ \u0161eptl. „Jsi na to p\u0159ipraven?“ Rty se mu zvlnily do pobaven\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„Z\u00edtra m\u011b uvid\u00ed\u0161 v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti. Jsi na to p\u0159ipraven?“ Bylo mu odpov\u011bd\u00ed.<\/div>\n
„Je t\u0159eba b\u00fdt p\u0159ipraven?“<\/div>\n
„To si pi\u0161,“ \u0159ekl Tom se sm\u00edchem a hrav\u011b Billa kousl do \u0161pi\u010dky nosu. „Vypad\u00e1m v n\u011bm zatracen\u011b skv\u011ble.“<\/div>\n
Bill se ti\u0161e zachichotal, l\u00edbl Toma na \u010delo a usm\u00e1l se. Bylo n\u00e1dhern\u00e9 nechat se m\u00e1mit Tomovou bl\u00edzkosti, dovolit mu, aby si pohr\u00e1val s jeho mysl\u00ed a vyhnal z n\u00ed ve\u0161ker\u00e9 vzpom\u00ednky na to, co ji\u017e d\u00e9le nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9. Nez\u00e1le\u017eelo na tom, co jej p\u0159ivedlo do bodu, kde se nach\u00e1zel, z\u00e1le\u017eelo pouze na tom, \u017ee se tak stalo, \u017ee si i p\u0159es nep\u0159\u00edze\u0148 osudu dok\u00e1zal naj\u00edt sv\u00e9 tajn\u00e9 chodbi\u010dky, vedouc\u00ed p\u0159\u00edmo do Tomova srdce. To ostatn\u00ed nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9.<\/div>\n
„Chci ti n\u011bco \u0159\u00edct,“ \u0161eptl, odt\u00e1hl se od n\u011bj a usm\u00e1l se, jakmile mu na rtech p\u0159ist\u00e1ly dva rychl\u00e9 polibky.<\/div>\n
\n

„Poslouch\u00e1m.“ Tom jej nosem hladil po \u010delisti, prsty jej hladil po boc\u00edch a nedok\u00e1zal se naba\u017eit jeho hladk\u00e9 k\u016f\u017ee.<\/p><\/div>\n

„Mluvil jsem s profesorem Higginsem.“<\/div>\n
„A?“ Tom l\u00e1skypln\u011b okusoval Billovu k\u016f\u017ei na krku.<\/div>\n
„A po\u017e\u00e1dal jsem ho, aby p\u0159id\u011blil Andrease k n\u00e1m.“<\/div>\n
Tom p\u0159estal s okusov\u00e1n\u00edm jeho krku a z\u016fstalo ticho. Trvalo nekone\u010dn\u00e9 vte\u0159iny, ne\u017e se odv\u00e1\u017eil zvednout hlavu a pohl\u00e9dnout Billovi do o\u010d\u00ed. Bill u\u017e se za\u010d\u00ednal b\u00e1t, \u017ee ud\u011blal n\u011bco, co by nem\u011bl.<\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/div>\n
Bill se sto\u010dil do klub\u00ed\u010dka. „Kdybych to neud\u011blal, vyhodil by ho. Myslel jsem, \u017ee bude\u0161 r\u00e1d, a\u017e se to dozv\u00ed\u0161. Jsi r\u00e1d, n-nebo ne?“<\/div>\n
Tom c\u00edtil, jak se jeho srdce zb\u011bsile roztlouklo. „Ud\u011blal jsi to kv\u016fli mn\u011b?“<\/div>\n
„Je to tv\u016fj nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel a necht\u011bl jsem, aby ses tr\u00e1pil. Ud\u011blal jsi toho pro m\u011b tolik. Bez \u0159e\u010d\u00ed jsi p\u0159ijal do sv\u00e9ho \u017eivota Georga, Beth i m\u011b samotn\u00e9ho, cht\u011bl jsem ti to n\u011bjak oplatit.“<\/div>\n
Cht\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159\u00edct, ale Tom mu nedovolil promluvit. Bez varov\u00e1n\u00ed jej p\u0159itiskl na sebe a donutil t\u00edm Billa omotat mu nohy kolem bok\u016f a p\u0159en\u00e9st na n\u011bj v\u011bt\u0161inu sv\u00e9 mu\u0161\u00ed v\u00e1hy.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ zast\u00e9nal mu do tv\u00e1\u0159e, kterou sledoval p\u0159\u00edmo om\u00e1men\u00fdm pohledem.<\/div>\n
Bill mu n\u011b\u017en\u011b poklepal ukazov\u00e1\u010dkem po spodn\u00edm rtu a usm\u00e1l se. „R\u00e1do se stalo.“ Omotal mu ruce kolem krku, p\u0159i\u010dem\u017e si musel d\u00e1vat velk\u00fd pozor, aby Toma n\u00e1hodou neuhodil s\u00e1drovou bambul\u00ed, kter\u00e1 mu p\u0159i\u0161la extr\u00e9mn\u011b nepraktick\u00e1 a nemotorn\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co?“ Tom mu jemn\u011b foukl do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
Bill se chytil za nos a zachichotal se. „Co?“<\/div>\n
„Bude\u0161 se muset rozlou\u010dit se sv\u00fdm bal\u00f3nkem. Do \u0161koly s n\u00edm nem\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt.“ Dloubl jej do boku a usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d mi z\u016fst\u00e1v\u00e1 n\u011bkolik hodin, ne\u017e si ho budu muset sundat,“ podotkl Bill a op\u011btoval Tom\u016fv n\u011b\u017en\u00fd polibek. „V\u00ed\u0161, \u017ee jsem jako d\u00edt\u011b cht\u011bl m\u00edt obchod s bal\u00f3ny?“<\/div>\n
„Opravdu?“ Tom p\u0159ekvapen\u011b pozdvihl obo\u010d\u00ed a v mysli se mu vyno\u0159il obraz mal\u00e9ho usm\u00edvaj\u00edc\u00edho se Billa v obklopen\u00ed stovek barevn\u00fdch bal\u00f3n\u016f r\u016fzn\u00fdch tvar\u016f a velikost\u00ed. Byla to roztomil\u00e1 p\u0159edstava.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem cht\u011bl b\u00fdt pir\u00e1t. Cht\u011bl jsem plout po mo\u0159i a p\u00e1trat po pokladech. M\u011bl jsem pir\u00e1tsk\u00fd klobouk, p\u00e1sku p\u0159es oko a truhlici, chyb\u011blo mi akor\u00e1t tetov\u00e1n\u00ed, jizvy a poklad,“ s \u00fasm\u011bvem vzpom\u00ednal na sv\u00e9 d\u011btstv\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 m\u00e1m jizvu,“ \u0161pitl Bill do ticha t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b a vz\u00e1p\u011bt\u00ed nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou. Nerozum\u011bl, pro\u010d \u0159\u00edkal v\u011bci, kter\u00e9 necht\u011bl prozradit.<\/div>\n
„Opravdovou jizvu?“<\/div>\n
Bill beze slova p\u0159ik\u00fdvl. „Na rozd\u00edl od t\u011bch, kter\u00e9 nos\u00edm uvnit\u0159, je tahle skute\u010dn\u00e1.“<\/div>\n
„Ale kde, nikdy jsem si ji nev\u0161iml. Jak jsi k n\u00ed v\u016fbec p\u0159i\u0161el?“<\/div>\n
„Upadl jsem.“ Kdy\u017e jsem ut\u00edkal p\u0159ed Jorgenem, pomyslel si. „Nev\u0161iml sis j\u00ed, proto\u017ee nen\u00ed vid\u011bt. Je pod n\u00ed.“<\/div>\n
„Pod \u010d\u00edm?“ zeptal se Tom a opatrn\u011b se i s Billem na sob\u011b p\u0159em\u00edstil do pohodln\u011bj\u0161\u00ed pozice.<\/div>\n
„Pod mou hv\u011bzdou,“ \u0161eptl mu Bill do ucha, p\u0159itulil se k n\u011bmu a hlavou se op\u0159el o jeho rameno.<\/div>\n
Tom kone\u010dn\u011b pochopil v\u00fdznam jeho tetov\u00e1n\u00ed. M\u011bl toho na srdci tolik, a p\u0159esto rad\u011bji z\u016fstal ti\u0161e, obj\u00edmal Billa, volnou rukou jej hladil po z\u00e1dech a pomal\u00fdm, uklid\u0148uj\u00edc\u00edm tempem mu na z\u00e1da kreslil neviditeln\u00e1 kole\u010dka.<\/div>\n
„Zav\u0159i o\u010di a odpo\u010d\u00edvej,“ \u0161eptl mu do vlas\u016f. „A j\u00e1 ti zat\u00edm budu n\u011bco vypr\u00e1v\u011bt ano?“<\/div>\n
\n

Bill k\u00fdvl hlavou a poslechl. Zav\u0159el o\u010di, nadechl se Tomovy v\u016fn\u011b a uvoln\u011bn\u011b vydechl. Soust\u0159edil se na jeho hlas a slova, kter\u00e1 mu \u0161eptal p\u0159\u00edmo do ucha. Vypr\u00e1v\u011bl mu o sv\u00e9m snu, o podivn\u00e9m zd\u00e1n\u00ed z minulosti, o tom, jak \u0161li s d\u011bde\u010dkem jednou stanovat do lesa a Tom nemohl dlouho do noci usnout, ne proto, \u017ee by m\u011bl strach, byl u\u017e p\u0159eci velk\u00fd kluk, prost\u011b se mu necht\u011blo sp\u00e1t.<\/p><\/div>\n

Tom mu popisoval, jak si za pomoci baterky vytv\u00e1\u0159el st\u00ednov\u00e1 zv\u00ed\u0159\u00e1tka, jak naslouchal okoln\u00edm zvuk\u016fm a jak poru\u0161il d\u011bde\u010dk\u016fv z\u00e1kaz a uprost\u0159ed noci opustil stan. P\u0159iznal se, \u017ee tehdy m\u011bl skute\u010dn\u011b strach. Nadechoval se, aby mu \u0159ekl konec sv\u00e9ho snu, kter\u00fd by Billa jist\u011b zaujal.<\/div>\n
„A kdy\u017e jsem zvedl pohled, spat\u0159il jsem-„<\/div>\n
„Tome?“ ozval se Bill hlasem pozna\u010den\u00fdm p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edm sp\u00e1nkem.<\/div>\n
Tom se odml\u010del a naslouchal. Ticho. Byl si jist\u00fd, \u017ee Bill mezit\u00edm usnul.<\/div>\n
„A kdy\u017e jsem zvedl pohled, spat\u0159il jsem-„<\/div>\n
„Jsi m\u00e9 v\u0161echno.“<\/div>\n
Billova slova vyplnila pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto v Tomov\u011b vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. Byla no\u010dn\u00ed oblohou posetou miliony hv\u011bzd, kterou tehdy spat\u0159il.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Kdy\u017e se Georg kone\u010dn\u011b dopot\u00e1cel dom\u016f, bylo t\u00e9m\u011b\u0159 p\u016fl p\u00e1t\u00e9 r\u00e1no. Poprv\u00e9 se mu poda\u0159ilo naprosto nepozorovan\u011b proklouznout dovnit\u0159. Zav\u0159el za sebou dve\u0159e, zul si boty, svl\u00e9kl t\u011b\u017ekou bundu a vr\u00e1vorav\u00fdm krokem zam\u00ed\u0159il ke gau\u010di. Za jin\u00fdch okolnost\u00ed by na n\u011bj sko\u010dil s rozb\u011bhem a rozvalil se v hromad\u011b pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f, nyn\u00ed v\u0161ak musel m\u00edt promy\u0161len\u00fd ka\u017ed\u00fd krok, proto\u017ee ka\u017ed\u00e9 zav\u00e1h\u00e1n\u00ed, ka\u017ed\u00fd prud\u0161\u00ed pohyb jej st\u00e1l ostr\u00e9 zadun\u011bn\u00ed v hlav\u011b, kter\u00e1 se u\u017e tak t\u0159\u00ed\u0161tila ve dv\u011b poloviny. A on opravdu nem\u011bl v \u00famyslu to je\u0161t\u011b zhor\u0161ovat.<\/p><\/div>\n

Pomalu dosedl na kraj gau\u010de, a s lokty op\u0159en\u00fdmi o kolena slo\u017eil t\u011b\u017ekou hlavu do dlan\u00ed. Zafun\u011bl a v duchu Andrease prokl\u00ednal za to, \u017ee jej poslechl a spole\u010dn\u011b se pustili i do druh\u00e9 l\u00e1hve velmi kvalitn\u00edho v\u00edna. Mo\u017en\u00e1 byl Andreas tak trochu hlup\u00e1k, ale rozhodn\u011b m\u011bl vkus na alkohol. Jak by taky ne, kdy\u017e oba jeho prarodi\u010de z otcovy strany pracovali ve vina\u0159stv\u00ed, alespo\u0148 n\u011bco takov\u00e9ho se Georgovi zd\u00e1lo.<\/div>\n
\n

Z jejich rozhovoru si pamatoval jen \u00fatr\u017eky, tohle byl jeden z nich, ale i ty sta\u010dily, aby si o n\u011bm ud\u011blal alespo\u0148 n\u011bjak\u00fd obraz a v kone\u010dn\u00e9m d\u016fsledku musel uznat, \u017ee nebyl tak p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd, jak p\u016fvodn\u011b myslel, nebo sp\u00ed\u0161 doufal, \u017ee bude, proto\u017ee pak by byl jeho hn\u011bv opr\u00e1vn\u011bn\u00fd a on by se te\u010f nec\u00edtil tak hloup\u011b. Andreas se v mnoha sm\u011brech podobal Tomovi, byla s n\u00edm legrace, a ke Georgovu p\u0159ekvapen\u00ed se s n\u00edm dalo mluvit o v\u0161em, definitivn\u011b si jej v\u0161ak z\u00edskal teprve pot\u00e9, co p\u0159iznal svou zvl\u00e1\u0161tn\u00ed z\u00e1libu v hran\u00ed po\u010d\u00edta\u010dov\u00fdch her, konkr\u00e9tn\u011b t\u011bch, kter\u00e9 pat\u0159ily mezi Georgovy nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed.<\/p><\/div>\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee pokud by se st\u00fdkali \u010dast\u011bji, byli by z nich dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9. Tak co mu v tom br\u00e1nilo? Hrdost? Strach, \u017ee by mohl Billovi v budoucnu znovu ubl\u00ed\u017eit? Nezd\u00e1lo se, \u017ee by to m\u011bl v pl\u00e1nu. P\u0159iznal se mu s t\u00edm, \u017ee ud\u011blal velkou chybu, kter\u00e9 lituje, v jeho o\u010d\u00edch \u010detl skute\u010dnou l\u00edtost a up\u0159\u00edmnost, a kdy\u017e se o Billovi vyjad\u0159oval, v hlase mu zazn\u00edvalo n\u011bco m\u011bkk\u00e9ho. N\u011bco, co se z\u00e1sadn\u011b objevilo v hlase ka\u017ed\u00e9ho, kdo Billa v\u00edce poznal. Byla to jak\u00e1si zvl\u00e1\u0161tn\u00ed n\u011bha, kterou v druh\u00fdch vzbuzoval, pot\u0159eba b\u00fdt ochra\u0148ov\u00e1n a milov\u00e1n, pocit, \u017ee tu pro n\u011bj mus\u00ed b\u00fdt, \u017ee mu mus\u00ed b\u00fdt oporou.<\/div>\n
\n

Pomalu zvedl hlavu, o\u010dima m\u017eoural do tmav\u00fdch kout\u016f m\u00edstnosti a usm\u00e1l se, jakmile k n\u011bmu dolehlo vzd\u00e1len\u00e9 chrocht\u00e1n\u00ed sp\u00edc\u00edho Atomka, jeho\u017e mal\u00e9 tlus\u0165ou\u010dk\u00e9 t\u011blo bylo rozvaleno pod stolem s jednou z Georgov\u00fdch pono\u017eek. Chrocht\u00e1n\u00ed sp\u00edc\u00edho pras\u00e1tka v\u0161ak nebylo jedin\u00fdm, co zaslechl. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee n\u011bco zaslechl i za dve\u0159mi Billova pokoje. Velice tich\u00e9 a tlumen\u00e9 zvuky p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed \u0161ust\u011bn\u00ed l\u00e1tky klouzaj\u00edc\u00ed po podlaze. V\u011bd\u011bl, \u017ee by jim m\u011bl dop\u0159\u00e1t jist\u00e9 soukrom\u00ed, zejm\u00e9na dnes, kdy\u017e m\u011bli poprv\u00e9 celou postel jen pro sebe, ale zv\u011bdavost a p\u0159irozen\u00fd strach v n\u011bm zv\u00edt\u011bzily a d\u0159\u00edv, ne\u017e si to sta\u010dil rozmyslet, st\u00e1l u dve\u0159\u00ed Billova pokoje a natahoval se po klice. Jakmile se mu poda\u0159ilo v tichosti pootev\u0159\u00edt dve\u0159e, spat\u0159il drobn\u00fd pohybuj\u00edc\u00ed se st\u00edn v rohu pokoje.<\/p><\/div>\n

\n

„Beth?“ \u0161eptl a opatrn\u011b proklouzl dovnit\u0159. „Srd\u00ed\u010dko, co to d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/p><\/div>\n

Do\u0161el a\u017e k n\u00ed a tehdy si uv\u011bdomil, \u017ee podivn\u00e9 \u0161ust\u011bn\u00ed vytv\u00e1\u0159ela tlust\u00e1 p\u0159ikr\u00fdvka, kterou se d\u011bv\u010d\u00e1tku ani po n\u011bkolika \u00fap\u011bnliv\u00fdch pokusech neda\u0159ilo dostat na podlahu, aby j\u00ed mohla p\u0159ikr\u00fdt sp\u00edc\u00ed dvojici.<\/div>\n
„Nechci, aby byla Billimu a Tomimu zima,“ odpov\u011bd\u011bla tichounce a bos\u00fdma no\u017ekama tlapala po studen\u00e9 podlaze.<\/div>\n
Georg se do tmy l\u00e1skypln\u011b usm\u00e1l. „Pom\u016f\u017eu ti, ano?“<\/div>\n
Vzal do n\u00e1ru\u010de p\u0159ikr\u00fdvku, a co nejopatrn\u011bji ji p\u0159ehodil p\u0159es spletenec dvou t\u011bl. Tom Billa obj\u00edmal kolem bok\u016f a s tv\u00e1\u0159\u00ed zabo\u0159enou do jeho tmav\u00fdch vlas\u016f spokojen\u011b oddechoval, zat\u00edmco mu Bill sed\u011bl na kl\u00edn\u011b, i ze snu se nechal obj\u00edmat a snil s hlavou v prohlubni Tomova krku. Byl na n\u011b n\u00e1dhern\u00fd pohled a Georg se nedok\u00e1zal p\u0159inutit k pohybu. Neb\u00fdt Beth a jemn\u00e9ho zatah\u00e1n\u00ed za kalhoty, kter\u00fdm se sna\u017eila upoutat jeho pozornost, byl by schopen sledovat je snad celou v\u011b\u010dnost. Do\u0161lo mu, jak moc byl hloup\u00fd. Oni dva nepot\u0159ebovali postel jen pro sebe. V p\u0159\u00edpad\u011b pot\u0159eby by si jist\u011b na\u0161li tich\u00e9, tajn\u00e9 m\u00edste\u010dko, kde by se mohli v soukrom\u00ed v\u011bnovat jen tomu druh\u00e9mu. Posta\u010dil by jim i kousek podlahy p\u0159esn\u011b jako te\u010f.<\/div>\n
\n

„Copak?“ sklonil se a vzal d\u011bv\u010d\u00e1tko do n\u00e1ru\u010de.<\/p><\/div>\n

Beth pla\u0161e sklonila hlavi\u010dku a p\u0159itulila se k n\u011bmu. „Bol\u00ed m\u011b b\u0159\u00ed\u0161ko,“ \u0161pitla. „A cht\u011bla bych si hr\u00e1t s Atomkem a kocourkem.“<\/div>\n
Georg ji pol\u00edbil do divok\u00fdch vl\u00e1sk\u016f. „Poj\u010f, pod\u00edv\u00e1me se na to tv\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko.“<\/div>\n
„Billi nep\u016fjde s n\u00e1mi?“ zeptala se, kdy\u017e se v tichosti p\u0159em\u00edstili ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Nech\u00e1me Billiho spinkat, ano? A my p\u016fjdeme naj\u00edt zv\u011b\u0159inec.“ Hrav\u011b ji dloubl do \u0161pi\u010dky nosu a Beth se tichounce zachichotala.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e jim nebude zima?“<\/div>\n
„Ne, te\u010f u\u017e jim nic nechyb\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl Georg s \u00fasm\u011bvem, naposled pohl\u00e9dl jejich sm\u011brem a pot\u00e9 zmizel z pokoje stejn\u011b rychle, jako se v n\u011bm objevil.<\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

\n

„Tome,“ syknul Andreas s pobaven\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech a nen\u00e1padn\u011b dloubl sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele do boku.<\/p><\/div>\n

„Co je?“ zamumlal Tom, ani\u017e by oto\u010dil hlavu jeho sm\u011brem.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b chv\u00edli a vyp\u00e1l\u00ed\u0161 mu sv\u00fdm pohledem d\u00edru do zad,“ odml\u010del se, aby si prot\u00e1hl zd\u0159ev\u011bn\u011bl\u00e9 kon\u010detiny pod d\u0159ev\u011bnou lavic\u00ed. „Hele, ty cvoku, sl\u00edbil jsi mu, \u017ee bude\u0161 zapisovat pozn\u00e1mky a napsal jsi sotva dv\u011b slova,“ p\u0159ipomn\u011bl mu.<\/div>\n
Toma jeho slova kone\u010dn\u011b vr\u00e1tila do reality, po dlouh\u00fdch minut\u00e1ch intenzivn\u00edho z\u00edr\u00e1n\u00ed na Billova z\u00e1da dok\u00e1zal odpoutat sv\u016fj pohled od \u010dernovl\u00e1ska a na chv\u00edli jej v\u011bnovat profesoru Higginsovi, kter\u00fd se sv\u00fdm obvykl\u00fdm nad\u0161en\u00edm a pestrobarevn\u00fdm oblekem tan\u010dil p\u0159ed tabul\u00ed.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu si pomoct. Nedok\u00e1\u017eu se soust\u0159edit na hloup\u00e9 rovnice, kdy\u017e ho m\u00e1m p\u0159\u00edmo p\u0159ed o\u010dima.“<\/div>\n
Andreas vedle n\u011bj pobaven\u011b kroutil hlavou. „Tak to bys m\u011bl za\u010d\u00edt. Spol\u00e9h\u00e1 na tebe.“<\/div>\n
„No jo,“ zamumlal Tom na p\u016fl \u00fast, sv\u011bsil hlavu mezi ramena a s mrzut\u011b na\u0161pulenou pusou se pustil do psan\u00ed v\u0161eho, co se jim pan Higgins pokou\u0161el vysv\u011btlit.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt r\u00e1d, \u017ee m\u011b m\u00e1\u0161, napsal jsem to za tebe.“ Andreas na n\u011bj hrav\u011b vypl\u00e1zl jazyk a vz\u00e1p\u011bt\u00ed vykulil o\u010di. „Uv\u011bdomuje\u0161 si, co se mnou provedl? Zrovna jsem napsal svou prvn\u00ed stranu pozn\u00e1mek v \u017eivot\u011b a je\u0161t\u011b ke v\u0161emu dobrovoln\u011b. Musel jsem se zbl\u00e1znit.“<\/div>\n
„Jen se hezky sna\u017e,“ \u0159ekl Tom \u0161eptem. „Dlu\u017e\u00ed\u0161 mu toho je\u0161t\u011b hodn\u011b.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ povzdechl si Andreas, ale kdy\u017e pohl\u00e9dl Tomov\u00fdm sm\u011brem, zjistil, \u017ee se usm\u00edv\u00e1. I on se usm\u00e1l a pokra\u010doval v pozorn\u00e9m poslouch\u00e1n\u00ed p\u0159edn\u00e1\u0161ky.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e se pan Higgins po nekone\u010dn\u00fdch minut\u00e1ch \u00fanavn\u00e9ho vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed pustil do zn\u00e1zor\u0148ov\u00e1n\u00ed grafu, Tom z\u00edskal n\u011bkolik vz\u00e1cn\u00fdch vte\u0159in, kter\u00e9 nemusel v\u011bnovat se\u0161itu p\u0159ed sebou. S \u00fasm\u011bvem zvedl hlavu a zad\u00edval se Billov\u00fdm sm\u011brem. \u010cernovl\u00e1sek bedliv\u011b sledoval profesorovo po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed a pod stolem vesele pohupoval nohama.<\/p><\/div>\n

Tom c\u00edtil, jak mu ho\u0159\u00ed tv\u00e1\u0159e, jak mu v hrudi divoce tlu\u010de srdce a \u017eilami mu koluje ryz\u00ed adrenalin. Byl natolik pohrou\u017een do sv\u00fdch p\u0159edstav, \u017ee si nev\u0161iml Mandy, kter\u00e1 z n\u011bj u\u017e hezkou chv\u00edli nespou\u0161t\u011bla pohled. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b si koketn\u011b nenat\u00e1\u010dela kolem prst\u016f zlat\u00fd pramen vlas\u016f, neusm\u00edvala se, dokonce jeho sm\u011brem nevys\u00edlala smysln\u00e9 pohledy.<\/div>\n
Ne. V jej\u00edm obli\u010deji se odr\u00e1\u017eelo pouze naprost\u00e9 zmaten\u00ed a po celou dobu bojovala s touhou dol\u00e1mat Kaulitzovi i prsty druh\u00e9 ruky.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Le\u017eel na z\u00e1dech v p\u0159\u00edtm\u00ed skute\u010dn\u011b velk\u00e9ho a prostorn\u00e9ho stanu, takov\u00e9ho, do kter\u00e9ho se bez probl\u00e9m\u016f vejde n\u011bkolik pln\u011b nalo\u017een\u00fdch lid\u00ed, ten jejich byl v\u0161ak ur\u010den pouze pro dv\u011b osoby a nikdy v n\u011bm nestanoval nikdo t\u0159et\u00ed. Tom si na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2159","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2159","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2159"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2159\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2159"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2159"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2159"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}