{"id":2161,"date":"2016-03-27T15:00:00","date_gmt":"2016-03-27T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2152"},"modified":"2016-03-27T15:00:00","modified_gmt":"2016-03-27T14:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-80","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/03\/27\/me-myself-and-romeo-80\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 80."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„To si jako v\u00e1\u017en\u011b nic nepamatuje\u0161?“<\/em><\/div>\n
„Ale jo, n\u011bco jo, ale nem\u016f\u017eu si vzpomenout na to, jak jsem se ocitl v bezv\u011bdom\u00ed.“<\/div>\n
„No, asi jsi n\u011bjak spadl.“<\/em><\/div>\n
„To v\u00edm taky, ty chytr\u00e1ku, ale pro\u010d. Pro\u010d?! To mi vysv\u011btli.“<\/div>\n
„Dej tomu \u010das. Ur\u010dit\u011b si to vybav\u00ed\u0161. A co jinak?“<\/em><\/div>\n
„Co ti budu vykl\u00e1dat. U\u017e mi doma p\u011bkn\u011b hrabe.“ Povzdechnu si a p\u0159ehod\u00edm si mobil do druh\u00e9 ruky.<\/div>\n
Vyu\u017eil jsem toho, \u017ee Bill vyrazil ven\u010dit psa, a rozhodl jsem se zavolat Georgovi. Br\u00e1cha mi sice telefon schoval, ale \u0161mejdil jsem tak dlouho, a\u017e jsem na\u0161el. Jak ho zn\u00e1m, obejde s Absim cel\u00fd blok, tak\u017ee m\u00e1m dostatek \u010dasu pokecat si.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 bych se mohl za tebou zastavit. Z\u00edtra mi to asi nevyjde, ale poz\u00edt\u0159\u00ed…“<\/em><\/div>\n
„Nev\u00edm, jestli m\u00e1m povolen\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy.“ P\u0159eru\u0161\u00edm ho a u\u0161kl\u00edbnu se. Tohle jsme s m\u00fdm osobn\u00edm o\u0161et\u0159ovatelem neprob\u00edrali. <\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/em> Georg se na druh\u00e9 stran\u011b rozchecht\u00e1, ale mn\u011b to moc k sm\u00edchu nep\u0159ijde.<\/div>\n
„Musel by ses nejprve dovolit Billa, a pokud ti vystav\u00ed povolen\u00ed, m\u016f\u017ee\u0161 za mnou p\u0159ij\u00edt.“ Zamru\u010d\u00edm a zamra\u010d\u00edm se.<\/p>\n

V\u016fbec by m\u011b nep\u0159ekvapilo, kdyby ke mn\u011b odm\u00edtl Georga pustit. N\u011bkolikr\u00e1t jsem mu \u0159\u00edkal, \u017ee se c\u00edt\u00edm dob\u0159e, ale jako bych mluvil do zdi. Moji prosbu, zda bych s n\u00edm a Absinthem nemohl aspo\u0148 na chvilku p\u0159ed d\u016fm, okam\u017eit\u011b zavrhl. Zrovna v\u010dera jsme se kv\u016fli tomu poh\u00e1dali a cel\u00e9 dv\u011b hodiny jsem s n\u00edm nemluvil a vydr\u017eel bych i d\u00e9le, kdyby m\u011b okolnosti nedonutily za\u010d\u00edt s n\u00edm znovu komunikovat. Dneska jsem se rad\u011bji nedo\u017eadoval j\u00edt ven, dopadlo by to \u00fapln\u011b stejn\u011b jako v\u010dera. Vlastn\u011b bych mo\u017en\u00e1 m\u011bl b\u00fdt r\u00e1d za to, \u017ee m\u011b p\u0159estal dr\u017eet v posteli a dovolil mi pohybovat se po byt\u011b. P\u0159edev\u010d\u00edrem jsem nap\u0159\u00edklad kone\u010dn\u011b mohl j\u00edst u stolu jako \u010dlov\u011bk.<\/div>\n

<\/p>\n

„Te\u010f p\u0159eh\u00e1n\u00ed\u0161.“<\/em><\/div>\n

„J\u00e1? V\u016fbec ne.“ Ohrad\u00edm se dot\u010den\u011b. „D\u011bl\u00e1\u0161, jako bys ho neznal.“<\/div>\n
„A v\u00ed\u0161, \u017ee p\u0159esn\u011b tohle mi n\u011bkolikr\u00e1t prob\u011bhlo hlavou, kdy\u017e jsem se s n\u00edm posledn\u011b setkal?“<\/em> Georg se chytne moj\u00ed posledn\u00ed v\u011bty a za\u010dne mi l\u00ed\u010dit, \u017ee m\u011bl skoro a\u017e dojem, jako bych s sebou p\u0159ivedl n\u011bkoho naprosto jin\u00e9ho. Bill a Georg se d\u0159\u00edv st\u00fdkali. Sice ne n\u011bjak \u010dasto, ale v kontaktu byli. Podle slov na\u0161eho dlouholet\u00e9ho kamar\u00e1da je rozd\u00edl mezi t\u00edmhle Billem a Billem, kter\u00e9ho vid\u011bl p\u0159ed n\u011bkolika m\u011bs\u00edci, v\u00edc ne\u017e z\u0159ejm\u00fd.<\/div>\n
„Ty sis ni\u010deho nev\u0161iml, Tome?“<\/em> Zaj\u00edm\u00e1 se, zda je jedin\u00fd, kdo tu zm\u011bnu zaznamenal. Gustav pr\u00fd nad jeho prohl\u00e1\u0161en\u00edm jen m\u00e1vl rukou a dodal, \u017ee Bill byl v\u017edycky tro\u0161ku zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, za ka\u017edou cenu sv\u016fj, a kdy\u017e m\u011bl \u0161patnou n\u00e1ladu, b\u00fdval jako vym\u011bn\u011bn\u00fd. Chv\u00edli zva\u017euji, zda m\u00e1m ml\u010det, nebo na n\u011bho vybalit v\u0161echno v\u010detn\u011b st\u011bhov\u00e1n\u00ed se do St\u00e1t\u016f. N\u011bjak\u00fd \u010das si pohr\u00e1v\u00e1m s my\u0161lenkou probrat Billovu osobu s n\u011bk\u00fdm dal\u0161\u00edm, a kdo by byl vhodn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e \u010dlov\u011bk, co ho snad kdysi vn\u00edmal jako bratra.<\/div>\n
„Ale jo. Ob\u010das mi p\u0159ijde, \u017ee se chov\u00e1 divn\u011b, ale na druhou stranu si zase \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee bych ani nespo\u010d\u00edtal, kolikr\u00e1t Bill provedl n\u011bco, co se vymykalo mo\u017enostem na\u0161eho ch\u00e1p\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
„V\u017edycky jsem si o Billovi myslel, \u017ee je bl\u00e1zen. V tom dobr\u00e9m slova smyslu.“<\/em> Georg se odml\u010d\u00ed a po del\u0161\u00ed odmlce \u0159ekne n\u011bco, co m\u011b samotn\u00e9ho snad i napadlo, jen jsem se dote\u010f neodv\u00e1\u017eil vyslovit to nahlas. „Od toho srazu m\u00e1m pocit, \u017ee mu p\u0159esko\u010dilo doopravdy.“<\/em><\/div>\n
\n
**<\/div>\n
\n

„Co si m\u011b tak prohl\u00ed\u017e\u00ed\u0161?“ Obo\u0159\u00ed se na m\u011b Bill, kdy\u017e si v\u0161imne, jak z n\u011bj ani na sekundu nespou\u0161t\u00edm o\u010di. „Nejprve m\u011b sjede\u0161, kde se cour\u00e1me, a te\u010f pro zm\u011bnu zkoum\u00e1\u0161 a analyzuje\u0161 ka\u017ed\u00fd m\u016fj pohyb.“<\/p><\/div>\n

„Tak zaprv\u00e9,“ zhluboka se nadechnu, \u010d\u00edm\u017e se i sna\u017e\u00edm zabr\u00e1nit tomu, abych vybuchl. „Nesprdl jsem t\u011b. Jen jsem se zeptal, kde jste takovou dobu byli. Venku u\u017e je \u0161ero a moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, \u017ee nechci, abys chodil n\u011bkde s\u00e1m. Zadruh\u00e9, nezkoum\u00e1m t\u011b, jen se na tebe d\u00edv\u00e1m.“<\/div>\n
„Ale jak!“ \u0160t\u011bkne a mrskne mikinu do k\u0159esla, do n\u011bj\u017e se z\u00e1hy usad\u00ed. Ruce si p\u0159ek\u0159\u00ed\u017e\u00ed na prsou a \u0161lehne po mn\u011b opravdu hnusn\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Tak promi\u0148, \u017ee se neum\u00edm d\u00edvat jinak.“ V\u011bnuji mu \u00fa\u0161klebek a odvr\u00e1t\u00edm tv\u00e1\u0159. V\u00edm, \u017ee m\u00e1 pravdu, proto\u017ee m\u016fj pohled by se dal p\u0159irovnat k rentgenu, ale nemohl jsem si pomoci. Po\u0159\u00e1d mi le\u017e\u00ed v hlav\u011b, co \u0159\u00edkal Georg. Jak se vlastn\u011b pozn\u00e1, \u017ee se n\u011bkdo zbl\u00e1znil? A co se d\u00e1 je\u0161t\u011b pova\u017eovat za norm\u00e1ln\u00ed a co u\u017e je p\u0159es \u010d\u00e1ru? Nemysl\u00edm si, \u017ee by Bill byl cvok. To rozhodn\u011b ne. Ale n\u011bco s n\u00edm nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. A snad by mi to i cht\u011bl \u0159\u00edct, jen nev\u00ed jak…<\/div>\n
\n

V pokoji se rozhost\u00ed t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho, jeho\u017e jedin\u00fdmi naru\u0161iteli jsou pouze n\u00e1\u0161 dech a cvakot Absinthov\u00fdch dr\u00e1p\u016f o podlahu. Pochoduje tam a zp\u00e1tky, co chvilku se zastav\u00ed, aby se na n\u00e1s pod\u00edval, ne\u017e se znovu rozejde a vr\u00e1t\u00ed se k o\u010dich\u00e1v\u00e1n\u00ed v\u0161eho kolem. Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b odv\u00e1\u017e\u00edm pod\u00edvat na Billa, zjist\u00edm, \u017ee sed\u00ed s koleny t\u011bsn\u011b u t\u011bla, op\u00edr\u00e1 si o n\u011b bradu a civ\u00ed p\u0159ed sebe. Neoslov\u00edm jej, a\u010d jsem to krati\u010dce zva\u017eoval. Bude lep\u0161\u00ed ho nechat b\u00fdt a vy\u010dkat, dokud nepromluv\u00ed s\u00e1m. Nikdy nebylo dobr\u00e9 sna\u017eit se o rozhovor p\u00e1r minut pot\u00e9, co jsme se rafli. Bylo lep\u0161\u00ed ho nechat tro\u0161ku vycukat a vychladnout. V opa\u010dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b \u010dlov\u011bk d\u00e1val v s\u00e1zku svoje zdrav\u00ed.<\/p><\/div>\n

„V\u016fbec nic nech\u00e1pe\u0161.“ Prvn\u00ed v\u011bta zazn\u00ed k m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed d\u0159\u00edve, ne\u017e jsem o\u010dek\u00e1val. P\u0159estanu z\u00edrat na konferen\u010dn\u00ed stolek p\u0159ed sebou, oto\u010d\u00edm hlavou a setk\u00e1m se s Billov\u00fdm pohledem. Neujde mi, \u017ee zm\u011bnil pozici. Nyn\u00ed sed\u00ed s nohama nate\u017een\u00fdma p\u0159ed sebou a rukama voln\u011b polo\u017een\u00fdma na op\u011brk\u00e1ch.<\/div>\n
„Co nech\u00e1pu?“<\/div>\n
„V\u016fbec nic.“ Odv\u011bt\u00ed s kamenn\u00fdm v\u00fdrazem. „Nejde o m\u011b, jde o tebe. Jen a jen o tebe.<\/em>“ Po t\u011bchto slovech vstane, a ani\u017e by mi dal p\u0159\u00edle\u017eitost reagovat, zav\u0159e za sebou dve\u0159e lo\u017enice. Mn\u011b zanech\u00e1 napospas m\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m. Ani trochu mi nedoch\u00e1z\u00ed, co t\u00edm cht\u011bl \u0159\u00edct. Nazna\u010doval snad, \u017ee v\u0161echno, co se d\u011bje, m\u00e1m na sv\u011bdom\u00ed j\u00e1? Nebo t\u00edm snad myslel, \u017ee to d\u011bl\u00e1 pro moje blaho? Pokud je to druh\u00e1 mo\u017enost, tak by ud\u011blal nejl\u00edp, kdyby se na to vyka\u0161lal, jeliko\u017e \u0161\u0165astn\u00fd jsem tam, kde jsem. Sta\u010d\u00ed mi, aby se v\u0161e vr\u00e1tilo do doby, kdy n\u00e1m ke \u0161t\u011bst\u00ed sta\u010dilo b\u00fdt spolu. Probouzet se a us\u00ednat bok po boku. Sm\u00e1t se u stupidn\u00edch sitcom\u016f. Z legrace se vz\u00e1jemn\u011b dob\u00edrat. Pov\u00eddat si o v\u0161em mo\u017en\u00e9m nebo vedle sebe jen ml\u010dky sed\u011bt a d\u00edvat se na sebe.<\/div>\n
\n

Jak u\u017e jsem se d\u0159\u00edve zmi\u0148oval, v\u0161e se za\u010dalo kazit koup\u00ed toho d\u011bshousu, ale skute\u010dn\u00e1 katastrofa n\u00e1s potkala, kdy\u017e jsme odcestovali do Mil\u00e1na. Kdybychom tam neodjeli, mo\u017en\u00e1 by se nic nestalo. Kdy\u017e nad t\u00edm tam p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, It\u00e1lie byla pro n\u00e1s dva odjak\u017eiva jakoby proklet\u00e1. Kdykoli jsme nav\u0161t\u00edvili tuto zemi, mohli jsme dop\u0159edu po\u010d\u00edtat s t\u00edm, \u017ee se n\u011bco semele. Snad nikde jinde jsme se s Billem tolik neh\u00e1dali jako pr\u00e1v\u011b tam. A to i kv\u016fli naprost\u00fdm mali\u010dkostem. Nikdy jsem tomu nerozum\u011bl a vlastn\u011b to dodnes nech\u00e1pu, ale lezli jsme si tam vz\u00e1jemn\u011b \u0161\u00edlen\u011b na nervy. Byli jsme schopni vyprovokovat h\u00e1dku jen kv\u016fli tomu, \u017ee jeden z n\u00e1s vykro\u010dil o vte\u0159inu d\u0159\u00edv a nav\u00edc je\u0161t\u011b jinou nohou. Koncerty b\u00fdvaly super, ale co se d\u011blo v z\u00e1kulis\u00ed, o tom nem\u00e1 p\u00e1ru nikdo krom t\u011bch, co v\u0161echno pro\u017e\u00edvali s n\u00e1mi. Co museli poslouchat, jak po sob\u011b je\u010d\u00edme. Co byli nuceni p\u0159ihl\u00ed\u017eet, jak se probod\u00e1v\u00e1me pohledy. Co vykl\u00edzeli m\u00edstnost, kdykoli jsme se v n\u00ed s bratrem ocitli spole\u010dn\u011b. Jedin\u011b oni by o na\u0161ich cest\u00e1ch do It\u00e1lie mohli dlouze vypravovat.<\/p><\/div>\n

\n

**<\/p><\/div>\n

\n

Vypnu televizi, odlo\u017e\u00edm ovlada\u010d na stolek a pod\u00edv\u00e1m se na Billa, kter\u00fd sed\u00ed opod\u00e1l s laptopem v kl\u00edn\u011b. Netu\u0161\u00edm, co p\u0159esn\u011b d\u011bl\u00e1, ale u\u017e hodinu na m\u011b nepromluvil. Netu\u0161\u00edm, zda m\u00e1 n\u011bjakou pr\u00e1ci, nebo se na m\u011b zlob\u00ed kv\u016fli dne\u0161n\u00edmu odpoledni. Tipoval bych to sp\u00ed\u0161 na tu druhou mo\u017enost.<\/p><\/div>\n

\n

U sn\u00eddan\u011b jsem mu navrhl, \u017ee bychom mohli nav\u0161t\u00edvit m\u00e1mu. Zpo\u010d\u00e1tku se to jevilo jako super n\u00e1pad. Dlouho jsme ji nevid\u011bli a byl jsem si jist\u00fd, \u017ee bude neskute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00e1, kdy\u017e se zjev\u00edme u jej\u00edch dve\u0159\u00ed a nav\u00edc oba dva. Te\u010f je mi jasn\u00e9, \u017ee se tahle akce rozhodn\u011b mezi moje nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pady neza\u0159ad\u00ed. U\u017e p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00ed bylo hrozn\u011b rozpa\u010dit\u00e9. M\u00e1ma nejprve obejmula m\u011b a hned nato se chystala sev\u0159\u00edt v n\u00e1ru\u010d\u00ed i Billa. Jen\u017ee ten ud\u011blal krok zp\u00e1tky a div ji od sebe neodstr\u010dil. Kdy\u017e ke mn\u011b vyslala t\u00e1zav\u00fd pohled, zmohl jsem se jen na rozpa\u010dit\u00fd \u00fasm\u011bv a pokr\u010den\u00ed rameny. Bokem jsem j\u00ed pozd\u011bji namluvil, \u017ee m\u00e1 dvoj\u010de n\u011bjak\u00e9 starosti, a proto je odm\u011b\u0159en\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e b\u00fdval. Pochybuji, \u017ee mi v\u011b\u0159ila, ale nijak to d\u00e1l nerozeb\u00edrala. Ve\u0161ker\u00e1 konverzace prob\u00edhala vlastn\u011b jen mezi mnou a m\u00e1mou. Pom\u011brn\u011b dost \u010dasu jsme str\u00e1vili debatou o m\u00e9m \u00farazu, p\u0159i\u010dem\u017e jsem byl asi patn\u00e1ckr\u00e1t donucen ubezpe\u010dit ji, \u017ee u\u017e se c\u00edt\u00edm dob\u0159e.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„Abys v\u011bd\u011bl, tak se na v\u00e1s oba zlob\u00edm.“ M\u00e1ma se na m\u011b zamra\u010d\u00ed, kdy\u017e mi p\u0159es kuchy\u0148sk\u00fd pult pod\u00e1v\u00e1 pr\u00e1zdn\u00e9 tal\u00ed\u0159ky. Bylo jen ot\u00e1zku \u010dasu, kdy se k tomuto t\u00e9matu dostaneme.<\/em><\/div>\n

„Mami,“ oslov\u00edm ji. „Te\u010f u\u017e je to jedno. Jsem celej a zdravej, tak…“<\/em><\/div>\n
„Ale jsi moje d\u00edt\u011b.“ Nam\u00edtne. „Nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, kolik ti je let. M\u011bli jste mi d\u00e1t v\u011bd\u011bt, co se ti stalo. V\u00ed\u0161, jak jsem se c\u00edtila?“<\/em><\/div>\n
Ti\u0161e si povzdechnu. Ch\u00e1pu ji. Celou dobu \u017eila v domn\u011bn\u00ed, \u017ee jsme oba dva v po\u0159\u00e1dku a nem\u011bla sebemen\u0161\u00ed potuchy, co se p\u0159ihodilo. Spol\u00e9hal jsem na to, \u017ee j\u00ed Bill zavolal. Jen\u017ee ten se neobt\u011b\u017eoval ani s hloupou SMSkou. P\u0159ipadalo mi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee za mnou ani jednou nebyla. V\u017edycky jsme pro ni byli na prvn\u00edm m\u00edst\u011b, a kdyby v\u011bd\u011bla, \u017ee jsem m\u011bl \u00faraz, v\u0161eho by nechala a vyrazila za mnou, a\u0165 u\u017e by byla kdekoli. Nev\u00edm, pro\u010d jsem se o to v\u00edc nezaj\u00edmal. Zkr\u00e1tka se o m\u00e9m pobytu ve \u0161pit\u00e1le dozv\u011bd\u011bla a\u017e ode m\u011b a s notn\u00fdm zpo\u017ed\u011bn\u00edm, tak\u017ee m\u00e1 pr\u00e1vo zlobit se na n\u00e1s. I kdy\u017e si mysl\u00edm, \u017ee se ani tak nehn\u011bv\u00e1, sp\u00ed\u0161 ji to mrz\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se za n\u00e1s oba.“ \u0158eknu po chv\u00edli. Od Billa by se omluvy toti\u017e nedo\u010dkala. P\u0159esto\u017ee jsme se do t\u00e9hle situace dostali p\u0159edev\u0161\u00edm bratrov\u00fdm p\u0159i\u010din\u011bn\u00edm, zastanu se ho a pokou\u0161\u00edm se m\u00e1mu p\u0159esv\u011bd\u010dit o tom, \u017ee ho cel\u00e1 ta situace \u0161\u00edlen\u011b vyd\u011bsila a podle toho i jednal. Strach o m\u011b mu naprosto zatemnil mozek a v\u016fbec si neuv\u011bdomil, \u017ee by m\u011bl n\u011bkomu d\u00e1t v\u011bd\u011bt. M\u00e1ma mi naslouch\u00e1 a stejn\u011b jako j\u00e1 jist\u011b v\u00ed, \u017ee to, co \u0159\u00edk\u00e1m, je \u010dir\u00fd nesmysl. Nic nem\u016f\u017ee ospravedlnit tohle jedn\u00e1n\u00ed. Nahlas to ale ne\u0159ekne, pouze m\u011b pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i a utr\u00e1pen\u011b se na m\u011b usm\u011bje.<\/em><\/div>\n
\n

Bill \u0159ekl v\u0161ehov\u0161udy dv\u011b souvisl\u00e9 v\u011bty, po zbytek n\u00e1v\u0161t\u011bvy ml\u010del a hypnotizoval m\u011b pohledem, kter\u00fdm m\u011b vyb\u00edzel, abychom u\u017e jeli. Jako by ho to nudilo. Ne, to nen\u00ed ten spr\u00e1vn\u00fd v\u00fdraz. Obt\u011b\u017eovalo je mnohem vhodn\u011bj\u0161\u00ed. P\u0159i odchodu se v\u0161ak p\u0159ekonal. N\u011bjak\u00fdm z\u00e1hadn\u00fdm zp\u016fsobem se mu poda\u0159ilo vykouzlit na rtech alespo\u0148 \u00fasm\u011bv a mn\u011b neuniklo, jak zvl\u00e1\u0161tn\u011b se na n\u011bho m\u00e1ma d\u00edv\u00e1. Dr\u017eela ho za pa\u017ee a dlouze si prohl\u00ed\u017eela jeho tv\u00e1\u0159. Nezkoumala ho, sp\u00ed\u0161 to p\u016fsobilo, jako by se sna\u017eila co nejl\u00e9pe si ho zapamatovat. Obejmout jsem se nechal za n\u00e1s oba, a abych se p\u0159iznal, bylo pro m\u011b hrozn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 propustit ji ze sev\u0159en\u00ed a v\u016fbec od n\u00ed odej\u00edt. Cestou k autu jsem se n\u011bkolikr\u00e1t ohl\u00e9dl. Jako by to snad bylo naposledy, co jsem ji sm\u011bl spat\u0159it, b\u00fdt v jej\u00ed bl\u00edzkosti, mluvit s n\u00ed nebo se j\u00ed dotknout.<\/p><\/div>\n

\n

„Hodl\u00e1\u0161 ml\u010det po zbytek \u017eivota?“ Zahled\u00edm se Billov\u00fdm sm\u011brem. Jen velice neochotn\u011b vzhl\u00e9dne od laptopu, v\u00fdraz jeho tv\u00e1\u0159e by nemohl b\u00fdt otr\u00e1ven\u011bj\u0161\u00ed. Nic neodpov\u00ed, omez\u00ed se na jedno tich\u00e9 povzdechnut\u00ed a vr\u00e1t\u00ed se k p\u0159ede\u0161l\u00e9 \u010dinnosti.<\/p><\/div>\n

„Fajn,“ rozhod\u00edm na\u0161tvan\u011b rukama. „Ale chci, abys v\u011bd\u011bl, co si mysl\u00edm o tom, jak ses dneska choval k m\u00e1m\u011b.“<\/div>\n
„Choval bych se norm\u00e1ln\u011b, pokud byste se tak chovali i vy.“ Odv\u011bt\u00ed p\u0159ekvapiv\u011b klidn\u00fdm t\u00f3nem. \u010cekal jsem, \u017ee okam\u017eit\u011b p\u0159ejde v proti\u00fatok, ale zm\u00fdlil jsem se. Ani to s n\u00edm nehlo. V\u016f\u010di moj\u00ed pozn\u00e1mce z\u016fstal naprosto nete\u010dn\u00fd. Tento stav v\u0161ak nem\u00e1 m\u00edt dlouh\u00e9ho trv\u00e1n\u00ed. P\u0159esv\u011bd\u010dit se o tom mohu hned v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch vte\u0159in\u00e1ch.<\/div>\n
„A co jsme ti provedli?“<\/div>\n
„Co?!“ Obo\u0159\u00ed se na m\u011b a j\u00e1 sebou trhnu ve strachu, \u017ee se chyst\u00e1 po mn\u011b laptop hodit. A\u017e tak o\u0161kliv\u011b se na m\u011b toti\u017e pod\u00edv\u00e1. „Prohl\u00ed\u017eeli jste si m\u011b, jako bych spadl z Marsu, po\u0159\u00e1d se po sob\u011b d\u00edvali a bokem si n\u011bco \u0161pitali. To si v\u00e1\u017en\u011b mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem \u00fapln\u011b natvrdlej?!“<\/div>\n
„Billi…“<\/div>\n
„Nech si to a rad\u0161i koukej vybalit, co jsi j\u00ed nakecal.“ Vyzve m\u011b r\u00e1zn\u011b a k moj\u00ed \u00falev\u011b odlo\u017e\u00ed laptop do bezpe\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti, tak\u017ee nehroz\u00ed, \u017ee by mi v p\u0159\u00ed\u0161t\u00edch minut\u00e1ch mohl skon\u010dit na hlav\u011b.<\/div>\n
„Nic jsem j\u00ed ne\u0159ekl.“ Ohrad\u00edm se proti jeho na\u0159\u010den\u00ed. „Ale uznej, \u017ee jsi nikdy nebyl tak odta\u017eitej jako dneska. Ani obejmout ses od n\u00ed nenechal.“ P\u0159ipomenu mu a dod\u00e1m, \u017ee to byl on, kdo se za n\u00ed chodil mazlit. Dodnes m\u00e1m v\u0161e v \u017eiv\u00e9 pam\u011bti. Bill nes\u010detn\u011bkr\u00e1t p\u0159i\u0161el za m\u00e1mou, objal ji a pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159. Prost\u011b jen tak. Nepot\u0159eboval k tomu d\u016fvod. D\u00e1val j\u00ed tak najevo, jak moc ji m\u00e1 r\u00e1d a co pro n\u011bho znamen\u00e1.<\/div>\n
„Byl jsem d\u00edt\u011b.“ Nam\u00edtne a nasad\u00ed neuv\u011b\u0159iteln\u011b otr\u00e1ven\u00fd v\u00fdraz. A\u010dkoli jsem zam\u00fd\u0161lel p\u0159ipomenout mu, \u017ee to d\u011blal i v dosp\u011blosti, nakonec to zavrhnu. S t\u00edmhle Billem se ned\u00e1 rozumn\u011b diskutovat. Dle n\u011bj je pouze jeho verze pravdiv\u00e1 a zbytek jsou moje v\u00fdmysly.<\/div>\n
\n

„M\u00e1\u0161 b\u00fdt na moj\u00ed stran\u011b a ne proti mn\u011b.“ Zm\u011bn\u00ed ne\u010dekan\u011b t\u00e9ma a nasad\u00ed ubl\u00ed\u017een\u00fd v\u00fdraz. Super, to u\u017e tu dlouho nebylo. D\u011blat z Toma padoucha a ze sebe chud\u00e1\u010dka je odmala jedna z jeho nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edch \u010dinnost\u00ed. Je si toti\u017e sakra dob\u0159e v\u011bdom toho, \u017ee m\u011b d\u00edk tomu nakonec dostane tam, kam pot\u0159ebuje, a jsem schopnej se mu pak omluvit naprosto za v\u0161echno. Dokonce i za to, co jsem v \u017eivot\u011b neud\u011blal.<\/p><\/div>\n

„V\u0161ak jsem, jen…“<\/div>\n
„O\u010dividn\u011b m\u00e1me na v\u011bc odli\u0161n\u00fd n\u00e1zor.“ Konstatuje, doprov\u00e1zen m\u00fdm nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fdm pohledem vstane a pokra\u010duje t\u00f3nem, j\u00edm\u017e mi d\u00e1v\u00e1 najevo, \u017ee pro n\u011bj je tenhle rozhovor u konce. „Jdu si lehnout. Nem\u00e1m n\u00e1ladu na h\u00e1dky.“<\/div>\n
„A t\u00edm chce\u0161 \u0159\u00edct jako co? Tak Bille. Sly\u0161el jsi, co jsem \u0159\u00edkal?“ Oto\u010d\u00edm se po n\u011bm, ale na odpov\u011b\u010f \u010dek\u00e1m marn\u011b. Bill bez jedin\u00e9ho slova zmiz\u00ed za dve\u0159mi lo\u017enice. Dodebatov\u00e1no. Zat\u00edmco on si beztak zaleze do postele a bude se usv\u011bd\u010dovat v tom, jak mu cel\u00fd sv\u011bt nesm\u00edrn\u011b ubli\u017euje, dokud neusne, j\u00e1 tu budu sed\u011bt a p\u0159em\u00fd\u0161let, co tou svou zpropadenou v\u011btou myslel. To m\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b pocit, \u017ee jsem proti n\u011bmu, nebo to \u0159ekl schv\u00e1ln\u011b s \u00famyslem mi d\u00e1t d\u016fvod k p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed? Oboj\u00ed p\u0159ipad\u00e1 v \u00favahu. Bill byl v\u017edy z n\u00e1s dvou ten vztahova\u010dn\u011bj\u0161\u00ed a n\u011bkdy si i nevinn\u00e9 a p\u016fvodn\u011b z legrace m\u00edn\u011bn\u00e9 pozn\u00e1mky moc bral. I druh\u00e1 mo\u017enost m\u016f\u017ee b\u00fdt spr\u00e1vn\u00e1, jeliko\u017e m\u011b zn\u00e1 nejl\u00e9pe ze v\u0161ech a v\u00ed tak, \u017ee pokud za\u010dnu nad n\u011b\u010d\u00edm dumat, m\u00e1 ode m\u011b na n\u011bjakej \u010das pokoj. Nebylo by to poprv\u00fd, co mi nasadil brouka do hlavy, nechal m\u011b hodiny p\u0159em\u00fd\u0161let a pak mi s klidem ozn\u00e1mil, \u017ee to tak vlastn\u011b v\u016fbec nemyslel a \u017ee jsem si to jen blb\u011b vylo\u017eil. Ale co kdy\u017e to opravdu tak c\u00edt\u00ed? Nejsem si sice v\u011bdom, \u017ee bych d\u011blal n\u011bco, \u010d\u00edm bych mohl zap\u0159\u00ed\u010dinit, aby se domn\u00edval, \u017ee kopu proti n\u011bmu, ale \u010dert v\u00ed, co se mu hon\u00ed hlavou. P\u0159izn\u00e1m se, \u017ee mi \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc leze na nervy, \u017ee neum\u00edm \u010d\u00edst jeho my\u0161lenky. Bylo by to snadn\u011bj\u0161\u00ed. A\u010dkoli na druhou stranu, t\u0159eba je to pro m\u011b jedin\u011b dob\u0159e. Mo\u017en\u00e1 bych se i zd\u011bsil, kdybych to svedl.<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „To si jako v\u00e1\u017en\u011b nic nepamatuje\u0161?“ „Ale jo, n\u011bco jo, ale nem\u016f\u017eu si vzpomenout na to, jak jsem se ocitl v bezv\u011bdom\u00ed.“ „No, asi jsi n\u011bjak spadl.“ „To v\u00edm taky, ty chytr\u00e1ku, ale pro\u010d. Pro\u010d?! To mi vysv\u011btli.“ „Dej tomu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-2161","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2161","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2161"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2161\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2161"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2161"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2161"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}