{"id":2176,"date":"2016-03-20T15:00:00","date_gmt":"2016-03-20T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2167"},"modified":"2016-03-20T15:00:00","modified_gmt":"2016-03-20T14:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-79","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/03\/20\/me-myself-and-romeo-79\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 79."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Z chodby ke mn\u011b dol\u00e9haj\u00ed hlasy. \u017densk\u00e9 i mu\u017esk\u00e9. Tlumen\u00e9 i hlasit\u00e9. Vysok\u00e9 i hlubok\u00e9. Jsou vlastn\u011b jedin\u00fdm rozpt\u00fdlen\u00edm, kter\u00e9 tu m\u00e1m. Tedy krom\u011b pozorov\u00e1n\u00ed prot\u011bj\u0161\u00ed b\u00edl\u00e9 st\u011bny. Na televizi se d\u00edvat nesm\u00edm, po\u010d\u00edta\u010d i mobil m\u00e1m zak\u00e1zan\u00fd zrovna tak. \u010cten\u00ed m\u016fj kon\u00ed\u010dek sice nen\u00ed, ale te\u010f bych klidn\u011b kn\u00ed\u017eku nebo t\u0159eba jen \u010dasopis otev\u0159el, ale i to mi zatrhli. Pr\u00fd abych nezat\u011b\u017eoval o\u010di. Ten prvn\u00ed den mi to bylo jedno. Byl jsem r\u00e1d, \u017ee le\u017e\u00edm a nic se po mn\u011b nechce. Dnes je mi podstatn\u011b l\u00e9pe a za\u010d\u00edn\u00e1m se nudit. Co taky s\u00e1m mezi \u010dty\u0159mi st\u011bnami? Mou jedinou spole\u010dnost\u00ed je protivn\u00e1 vrchn\u00ed sestra, co m\u011b chod\u00ed kontrolovat a nos\u00ed mi ten odporn\u00fd nemocni\u010dn\u00ed \u010daj, a pak samotn\u00fd pan prim\u00e1\u0159. Tu\u0161\u00edm, \u017ee to m\u00e1 na sv\u011bdom\u00ed Bill. Jak ho zn\u00e1m, osobn\u011b za n\u00edm za\u0161el a po\u017eadoval, aby o m\u011b pe\u010doval prim\u00e1\u0159 osobn\u011b. Na\u0161t\u011bst\u00ed je ten d\u011bdula v pohod\u011b a neprud\u00ed. Dneska tu se mnou dokonce pobyl d\u00e9le ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Nejsp\u00ed\u0161 rozpoznal, jak jsem znud\u011bn\u00fd, a chvilku si se mnou pov\u00eddal. Rovn\u011b\u017e oce\u0148uji, \u017ee se mnou jedn\u00e1 jako s oby\u010dejn\u00fdm smrteln\u00edkem. O zbytku nemocni\u010dn\u00edho personalu to tvrdit nelze. Bu\u010f jsou p\u0159ehnan\u011b uctiv\u00ed, nebo naopak neskute\u010dn\u011b protivn\u00ed. T\u0159eba pr\u00e1v\u011b ta baba. Od za\u010d\u00e1tku mi d\u00e1v\u00e1 se\u017erat, \u017ee jsem kdysi byl hodn\u011b slavn\u00fd, ale s n\u011bjak\u00fdm speci\u00e1ln\u00edm zach\u00e1zen\u00edm se m\u016f\u017eu rozlou\u010dit. Ani by m\u011b nenapadlo po\u017eadovat, aby se mnou jednala jako v rukavi\u010dk\u00e1ch, sta\u010dilo by, kdyby byla slu\u0161n\u00e1 a mil\u00e1.<\/div>\n
\n

„Ahoj,“ ozve se ode dve\u0159\u00ed. Kone\u010dn\u011b! U\u017e jsem se b\u00e1l, \u017ee se ho nedo\u010dk\u00e1m. Bill za sebou opatrn\u011b zav\u0159e dve\u0159e a b\u011bhem chvilky je u m\u011b. Je\u0161t\u011b rychle pohledem zkontroluje dve\u0159e, ne\u017e p\u0159itiskne sv\u00e1 \u00fasta na m\u00e1. „Zdr\u017eel jsem se, promi\u0148.“ Usm\u011bje se a p\u0159it\u00e1hne si \u017eidli. O\u010dividn\u011b byl n\u011bkde pracovn\u011b, aspo\u0148 tak usuzuju podle jeho oble\u010den\u00ed. B\u00edl\u00e9 sako s \u010dern\u00fdmi klopami, kter\u00e9 akor\u00e1t p\u0159ehazuje p\u0159es op\u011bradlo \u017eidle, \u010dern\u00e9 kalhoty, u nich\u017e jsou mu nohavice o p\u00e1r \u010d\u00edsel v\u011bt\u0161\u00ed, a lehce pr\u016fsvitn\u00e1 ko\u0161ile stejn\u00e9 barvy s b\u00edl\u00fdmi punt\u00edky. U\u017e jsem m\u00e1lem zapomn\u011bl, jak\u00e9 skvosty se nach\u00e1zej\u00ed v jeho \u0161atn\u00edku. Hlavn\u011b ta ko\u0161ile je fakt „poklad“. \u017de by pan n\u00e1vrh\u00e1\u0159 osobn\u011b \u010di n\u011bkter\u00fd z jeho k\u00e1mo\u0161\u016f? Debatovat o tom rad\u011bji nebudeme. „Jak ti dneska je?“ Pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i.<\/p><\/div>\n

„Kdy p\u016fjdu dom\u016f?“ Neodpov\u00edm na p\u0159ede\u0161lou ot\u00e1zku. Musel si v\u0161imnout, \u017ee se c\u00edt\u00edm l\u00e9pe, kdy\u017e v\u00edcem\u00e9n\u011b sed\u00edm.<\/div>\n
„Pokud bude v\u0161e v po\u0159\u00e1dku, pust\u00ed t\u011b ve \u010dtvrtek.“ Sd\u011bl\u00ed mi div ne s pusou od ucha k uchu, jako by to byla n\u011bjak\u00e1 radostn\u00e1 novina, na ni\u017e v\u0161ichni netrp\u011bliv\u011b \u010dekaj\u00ed. D\u011bl\u00e1 si srandu? To jsou je\u0161t\u011b cel\u00e9 dva dny!<\/div>\n
\n
„Sta\u010d\u00ed t\u0159i dny,“ nam\u00edtnu a zamra\u010d\u00edm se.<\/div>\n
„Na co?“<\/div>\n
„P\u0159i ot\u0159esu mozku sta\u010d\u00ed t\u0159i dny v nemocnici.“ Rozvinu p\u0159ede\u0161lou v\u011btu. Bill obr\u00e1t\u00ed o\u010di v sloup a zhluboka si povzdechne.<\/div>\n
„Tomi,“ oslov\u00ed m\u011b a naklon\u00ed se bl\u00ed\u017e ke mn\u011b. „Nikdo nev\u00ed, jak dlouho jsi byl v bezv\u011bdom\u00ed. Mus\u00ed se vylou\u010dit v\u0161echny…“<\/div>\n
„D\u011blali mi vy\u0161et\u0159en\u00ed. Rentgen, CT\u010dko, pak zase rentgen. Maj\u00ed naskenovan\u00fd ka\u017edi\u010dk\u00fd milimetr m\u00e9ho t\u011bla. Lebku m\u00e1m celou, p\u00e1te\u0159 taky a vylou\u010dili i krv\u00e1cen\u00ed. Tr\u010d\u00edm tu u\u017e t\u00fdden a krom p\u00e1r mod\u0159in a pohmo\u017ed\u011bnin mi nic<\/em> nen\u00ed.“ Beztak v tom m\u00e1 prsty a navedl je, aby si m\u011b tady nechali. Odsud ho m\u016f\u017eu jen t\u011b\u017eko kontrolovat a on si tak m\u016f\u017ee d\u011blat, co se mu zl\u00edb\u00ed. Ani bych se nedivil, kdyby n\u00e1m mezit\u00edm sbalil kufry a a\u017e vylezu z nemocnice, vraz\u00ed mi do ruky pas a letenku a \u00e1dieu N\u011bmecko.<\/div>\n
„A ztr\u00e1ty pam\u011bti.“ Za\u0161kleb\u00ed se na m\u011b. „Nebo sis u\u017e vzpomn\u011bl, co se ti stalo?“ Dot\u010den\u011b si odfrknu. Mohl jsem \u010dekat, \u017ee to proti mn\u011b pou\u017eije. A\u010d jsem se sna\u017eil sebev\u00edc, m\u00e1m \u0161\u00edlen\u00e9 okno. Vybavuji si, \u017ee jsem mluvil s Patem, vzpom\u00edn\u00e1m si i na to, jak jsem p\u0159ijel k domu a m\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. Ale pak tma a pr\u00e1zdno.<\/div>\n
„Bu\u010f rozumn\u00fd, Tomi.“ Nab\u00e1d\u00e1 m\u011b k trp\u011blivosti. Od n\u011bho to sed\u00ed! Vypad\u00e1 to, \u017ee Jeho V\u00fdsost d\u00e1vno zapomn\u011bla na to, kdy\u017e byl na operaci s tou cystou. Sice nemohl mluvit, ale komunikoval se mnou skrze tabulku. P\u0159i ka\u017ed\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b m\u011b pos\u00edlal p\u0159emlouvat doktory, aby ho pustili dom\u016f. Kdy\u017e jsem u n\u011bho nebyl, bombardoval m\u011b SMS zpr\u00e1vami, v nich\u017e psal, jak se nud\u00ed a je mu smutno. Taky mi nebylo nejl\u00edp. Vlastn\u011b jsem to sn\u00e1\u0161el je\u0161t\u011b h\u016f\u0159 ne\u017e on a trp\u011bl spole\u010dn\u011b s n\u00edm. \u010clov\u011bk by \u010dekal, \u017ee se do m\u011b aspo\u0148 bude um\u011bt vc\u00edtit a ono houby.<\/div>\n
\n

„Nikdo za mnou nebyl.“ Post\u011b\u017euji si, \u017ee m\u011b nikdo krom n\u011bj nenav\u0161t\u011bvuje.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 jsem nikdo<\/em>?“ Zvedne u\u017easle obo\u010d\u00ed. Moc dob\u0159e v\u00ed, \u017ee takhle jsem to nemyslel. Jen jsem \u010dekal, \u017ee se tu za mnou n\u011bkdo zastav\u00ed. Georg, Gustav, d\u011bcka, Pat nebo m\u00e1ma. Nikdo z nich se tu ani na p\u00e1r minut neuk\u00e1zal.<\/div>\n
„A jsem na samotce.“ Pokra\u010duji ve st\u00ed\u017enostech, i kdy\u017e pochybuji, \u017ee s nimi u Billa n\u011bjak pochod\u00edm.<\/div>\n
„Na nadstandardn\u00edm pokoji, Tome.“ Oprav\u00ed m\u011b a zamra\u010d\u00ed se. \u0160\u00edlen\u011b mi t\u00edm p\u0159ipomene m\u00e1mu. Aspo\u0148 ta by za mnou mohla p\u0159ij\u00edt na n\u00e1v\u0161t\u011bvu. \u010cekal jsem ji tu mezi prvn\u00edmi. Nechce se mi v\u011b\u0159it, \u017ee by j\u00ed bylo lhostejn\u00e9, \u017ee se mi n\u011bco stalo. Ta by za m\u011b nebo vlastn\u011b za n\u00e1s oba d\u00fdchala. Muselo se p\u0159ihodit n\u011bco opravdu v\u00e1\u017en\u00e9ho, \u017ee se tu zat\u00edm neuk\u00e1zala. N\u011bco v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e \u00faraz jej\u00edho syna, pomysl\u00edm si se sarkastick\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Televizi nem\u00e1m, wifi tu sice je, ale ta je tu asi jen pro m\u016fj pocit, proto\u017ee…“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 to zak\u00e1z\u00e1no a krom toho…“<\/div>\n
„Tak v \u010dem je ten nadstandard?“ Sko\u010d\u00edm mu do \u0159e\u010di a do\u010dk\u00e1m se dal\u0161\u00edho proto\u010den\u00ed o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jsi jako d\u011bcko.“ Sjede m\u011b a pohroz\u00ed, \u017ee jestli nep\u0159estanu, zvedne se a nech\u00e1 m\u011b samotn\u00e9ho. Sice bych mu r\u00e1d vynadal, ale v obav\u011b, \u017ee by svou v\u00fdhru\u017eku p\u0159ece jen mohl myslet v\u00e1\u017en\u011b, ml\u010d\u00edm a jen se po\u0161klebuju.<\/div>\n
\n

„Mil\u00e1\u010dku,“ oslov\u00ed m\u011b n\u011b\u017en\u011b \u0161eptem a mn\u011b spadne brada. V\u011bt\u0161inou m\u011b oslovuje Tomi. To kdy\u017e je v\u0161echno v cajku. Pokud d\u011bl\u00e1m n\u011bco, co se mu nel\u00edb\u00ed nebo s \u010d\u00edm nesouhlas\u00ed, jsem Tom. A v tom v\u016fbec nejhor\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b jsem Kaulitz. Ale nevzpom\u00edn\u00e1m si, kdy mi naposledy \u0159ekl takhle hezky.<\/p><\/div>\n

„V\u011b\u0159 mi, \u017ee kdyby to \u0161lo, odvezl bych t\u011b. Nebo bych tu s tebou z\u016fstal, ale to by n\u00e1m asi nepro\u0161lo.“<\/div>\n
„Ne?“ Uji\u0161\u0165uji se. Bill je manipulant a klidn\u011b bych se vsadil, \u017ee kdyby cht\u011bl, dok\u00e1zal by je p\u0159esv\u011bd\u010dit, aby tu se mnou mohl pob\u00fdvat. Sice netu\u0161\u00edm, co by udal jako d\u016fvod, ale poradil by si.<\/div>\n
„Je to otrava.“ Povzdechnu si. Nejen proto, \u017ee jsem tu s\u00e1m. Vad\u00ed mi i to, \u017ee se mus\u00edm po\u0159\u00e1d o n\u011bco prosit. Ani na z\u00e1chod nem\u016f\u017eu s\u00e1m. Mus\u00edm nejprve zazvonit a po\u010dkat, a\u017e se n\u011bkdo ur\u00e1\u010d\u00ed p\u0159ij\u00edt, nebo\u0165 m\u00e1m p\u0159\u00edsn\u00fd z\u00e1kaz se s\u00e1m zvedat z l\u016f\u017eka. V\u0161ude mus\u00edm m\u00edt doprovod. I kdyby m\u011b doprov\u00e1zel Bill, vadilo by mi to, ale ne tolik, jako kdy\u017e sed\u00edm na z\u00e1chod\u011b s v\u011bdom\u00edm, \u017ee za dve\u0159mi stoj\u00ed ciz\u00ed \u010dlov\u011bk.<\/div>\n
„Ani nev\u00edm, jak jim dopadlo to vystoupen\u00ed.“ Uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee jsem pro\u0161vihl prvn\u00ed koncert sv\u00fdch sv\u011b\u0159enc\u016f. Je mi to hrozn\u011b l\u00edto. Tolik jsem tam cht\u011bl b\u00fdt a pro\u017e\u00edvat to spole\u010dn\u011b s nimi. M\u011bl jsem z toho snad v\u011bt\u0161\u00ed radost ne\u017e oni. Tady se potvrzuje to, \u017ee se \u010dlov\u011bk nikdy nem\u00e1 na nic moc t\u011b\u0161it, proto\u017ee se to pak zaru\u010den\u011b pod\u011bl\u00e1. M\u00edsto abych podporoval je, tr\u010d\u00edm ve \u0161pit\u00e1le.<\/div>\n
„Nemluvil jsi s Patem?“<\/div>\n
„Mluvil. \u0158\u00edkal jsem mu, co se stalo.“ \u0158ekne, co jsem o\u010dek\u00e1val. N\u011bkdo mu musel d\u00e1t v\u011bd\u011bt, co se se mnou d\u011bje. „M\u016f\u017ee\u0161 na n\u011b b\u00fdt hrd\u00fd. M\u011bli velk\u00fd \u00fasp\u011bch a v\u0161ichni t\u011b pozdravuj\u00ed. Hlavn\u011b ten… Ten…“<\/div>\n
„Mike?“ Odtu\u0161\u00edm. Bill si je zapamatoval v\u0161echny, akor\u00e1t u Michaela m\u011bl ze za\u010d\u00e1tku probl\u00e9m, a jak vid\u00edm, nejsp\u00ed\u0161 mu st\u00e1le jeho jm\u00e9no vypad\u00e1v\u00e1.<\/div>\n
„Jo, Michael. Kdy\u017e jsem s Patrickem telefonoval, po\u0159\u00e1d do n\u011bho hu\u010del, aby mi \u0159ekl, \u017ee t\u011b moc pozdravuje.“ Cel\u00fd Michael. Pat mi \u0159\u00edkal, \u017ee pr\u00e1v\u011b on ke mn\u011b nejv\u00edc vzhl\u00ed\u017e\u00ed a p\u0159izn\u00e1m se, \u017ee p\u0159esto\u017ee je m\u00e1m r\u00e1d v\u0161echny, beru Mikea tro\u0161ku jinak. Snad se v n\u011bm i vid\u00edm, co j\u00e1 v\u00edm. T\u011b\u0161\u00edm se, a\u017e m\u011b odsud pust\u00ed a budu s nimi moc mluvit. Zat\u00edm se mus\u00edm spokojit jen s t\u00edm, co vypr\u00e1v\u00ed dvoj\u010de…<\/div>\n
\n

**<\/p><\/div>\n

\n

„Absi, to nesm\u00ed\u0161.“ Ok\u0159ikne ho Bill, kdy\u017e se packami op\u0159e o kraj pohovky, na n\u00ed\u017e le\u017e\u00edm, a p\u016fsob\u00ed, jako by hledal kousek, kam by se mohl nacpat. Nehne se ode m\u011b ani na krok, a kdy\u017e ho br\u00e1cha chce ven\u010dit, div ho net\u00e1hne po smyku. St\u00fdskalo se mu po mn\u011b stejn\u011b jako mn\u011b po n\u011bm.<\/p><\/div>\n

„Nech ho. Bylo mu smutno.“ Zastanu se sv\u00e9ho mazl\u00ed\u010dka a podrbu ho na hlav\u011b. Absinth mi polo\u017e\u00ed hlavu na stehno a p\u0159iv\u0159e o\u010di, \u010d\u00edm\u017e m\u011b p\u0159im\u011bje k \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„D\u00edk.“ Kr\u00e1tce se pod\u00edv\u00e1m na Billa, kter\u00fd na stolek postavil d\u017eus, o n\u011bj\u017e jsem ho po\u017e\u00e1dal. Po v\u00e1len\u00ed se v nemocnici m\u00e1m na\u0159\u00edzeny t\u0159i t\u00fddny klidov\u00e9ho re\u017eimu. V\u0161echno jsem odk\u00fdval s \u00famyslem z\u016fstat v posteli po dobu nezbytn\u011b nutnou, co\u017e m\u011bl b\u00fdt maxim\u00e1ln\u011b t\u00fdden. Pak u\u017e jsem se cht\u011bl v\u011bnovat pr\u00e1ci se skupinou, chodit ven, zkr\u00e1tka se vr\u00e1tit do norm\u00e1lu. Br\u00e1\u0161ka mi v\u0161ak ud\u011blal hodn\u011b tlustou \u010d\u00e1ru p\u0159es rozpo\u010det. Je\u0161t\u011b v nemocnici se nechal sly\u0161et, \u017ee osobn\u011b dohl\u00e9dne na to, abych v\u0161e dodr\u017eoval a klid m\u011bl. Na jednu stranu jsem m\u011bl radost, \u017ee kone\u010dn\u011b vypadnu ze \u0161pit\u00e1lu. Ov\u0161em na tu druhou se toho pro m\u011b p\u0159\u00edli\u0161 nezm\u011bnilo. Nesm\u00edm nic d\u011blat, z bytu jsem za ty t\u0159i dny, co jsem doma, nevystr\u010dil nos a jsem pod Billov\u00fdm permanentn\u00edm dohledem, co\u017e nen\u00ed \u00fapln\u011b v\u00fdhra. Sotva se pomelu, u\u017e stoj\u00ed nade mnou a spust\u00ed, jak se m\u00e1m \u0161et\u0159it. Na v\u011btu ‚Copak si nepamatuje\u0161, co \u0159\u00edkal prim\u00e1\u0159?‘ jsem alergick\u00fd, proto\u017ee ji sly\u0161\u00edm snad ka\u017edou hodinu. Co hodinu! Bombarduje m\u011b s n\u00ed ka\u017ed\u00fdch deset minut.<\/div>\n
\n

Zat\u00edmco j\u00e1 \u0161\u00edl\u00edm z toho, \u017ee mus\u00edm le\u017eet, Billovi tahle situace n\u00e1ramn\u011b vyhovuje. Dokonce m\u00e1m pocit, \u017ee si v t\u00e9 roli pe\u010dovatele na\u0161el. Vylo\u017een\u011b se v tom vy\u017e\u00edv\u00e1. Ta p\u00e9\u010de by mi a\u017e tak nevadila, kdyby mi dovolil se aspo\u0148 na chvilku zvednout a proj\u00edt se. T\u0159eba jen po m\u00edstnosti. Ale m\u00e1m sm\u016flu. Co kdybych se n\u00e1hodou moc unavil nebo h\u016f\u0159, co kdyby m\u011b to ohrozilo na \u017eivot\u011b? Sta\u010d\u00ed jen, abych se nadzvedl a upravil si pol\u0161t\u00e1\u0159 za z\u00e1dy. Sotva to zmer\u010d\u00ed, vykul\u00ed na m\u011b vyd\u011b\u0161en\u011b o\u010di, p\u0159isko\u010d\u00ed a nat\u0159epe mi pol\u0161t\u00e1\u0159 s\u00e1m. P\u0159ipad\u00e1m si jako kripl. Nepot\u0159ebn\u00fd<\/em> a neschopn\u00fd<\/em> kripl. Vsad\u00edm se, \u017ee kdyby to bylo obr\u00e1cen\u011b a on byl na m\u00e9m m\u00edst\u011b, je\u010del by, a\u0165 z n\u011bho ned\u011bl\u00e1m mrz\u00e1ka.<\/div>\n

\n

„Nem\u00e1\u0161 hlad?“ Bill ke mn\u011b zvedne o\u010di od laptopu v kl\u00edn\u011b. Nep\u0159\u00edtomn\u011b zavrt\u00edm hlavou, na j\u00eddlo nem\u00e1m pomy\u0161len\u00ed. <\/p><\/div>\n

„Co se d\u011bje?“ Zaj\u00edm\u00e1 se. Pravd\u011bpodobn\u011b mu neunikl m\u016fj nep\u0159\u00edtomn\u00fd v\u00fdraz. Dote\u010f se mi nepoda\u0159ilo vzpomenout si, co se ten den p\u0159esn\u011b stalo a co zp\u016fsobilo, \u017ee jsem k sob\u011b p\u0159i\u0161el v nemocnici. Nevybavuji si ani cestu sanitkou, p\u0159esto\u017ee mi l\u00e9ka\u0159 tvrdil, \u017ee jsem s nimi komunikoval a odpov\u00eddal na ot\u00e1zky. Nic z toho nev\u00edm.<\/div>\n
„Nejde to.“ Vzdychnu a zahled\u00edm se mu do tv\u00e1\u0159e. „Prost\u011b si to nepamatuju.“<\/div>\n
„To je norm\u00e1ln\u00ed.“ Bill odlo\u017e\u00ed laptop na stolek, vstane a p\u0159isedne si ke mn\u011b. Vezme mou dla\u0148 do sv\u00fdch a sev\u0159e ji. „\u0158\u00edkali mi, \u017ee se b\u011b\u017en\u011b st\u00e1v\u00e1, \u017ee si pacient nevzpom\u00edn\u00e1 na to, co se ud\u00e1lo bezprost\u0159edn\u011b p\u0159ed \u00farazem. Zrovna tak si n\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 nepamatuj\u00ed to, co se d\u011blo pot\u00e9, co se probrali z bezv\u011bdom\u00ed.“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 to chci v\u011bd\u011bt.“ Zavr\u010d\u00edm a vytrhnu se mu. Copak nech\u00e1pe, jak mi je? Ta nev\u011bdomost m\u011b su\u017euje. P\u0159ijde mi, jako by m\u016fj mozek z\u00e1m\u011brn\u011b odm\u00edtal spolupr\u00e1ci a st\u00e1vkoval.<\/div>\n
„Nesp\u011bchej.“ Pohlad\u00ed m\u011b po h\u0159betu ruky. „Na v\u0161echno si vzpomene\u0161, uvid\u00ed\u0161. Dej tomu \u010das, Tomi. Nikdo ani po\u0159\u00e1dn\u011b nev\u00ed, jak dlouho jsi byl v bezv\u011bdom\u00ed. Bu\u010f r\u00e1d, \u017ee to dopadlo takhle. Nedovedu si p\u0159edstavit…“ Bratr uhne pohledem a odml\u010d\u00ed se. V\u00edm, jak m\u011bla v\u011bta pokra\u010dovat a zrovna tak i to, na co pr\u00e1v\u011b mysl\u00ed. V pokoji zavl\u00e1dne ticho, b\u011bhem n\u011bj\u017e se op\u011bt vrac\u00edm do doby bezprost\u0159edn\u011b p\u0159ed \u00farazem. Av\u0161ak \u010d\u00edm v\u00edce se sna\u017e\u00edm v\u0161e vybavit, t\u00edm jako by se moje pam\u011b\u0165 zaml\u017eovala. N\u011bco se stalo, muselo se st\u00e1t. Dokonce jsem p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee tam bylo n\u011bco, co tam b\u00fdt nem\u011blo. Ten pocit v sob\u011b m\u00e1m od okam\u017eiku, kdy jsem nabyl v\u011bdom\u00ed, a ka\u017ed\u00fdm dnem ve mn\u011b s\u00edl\u00ed.<\/div>\n
\n

„Asi na tebe budu muset za\u010d\u00edt dohl\u00ed\u017eet.“ Billova dal\u0161\u00ed v\u011bta utne proud m\u00fdch my\u0161lenek. Kdy\u017e se oto\u010d\u00edm po jeho hlase, zjist\u00edm, \u017ee pro zm\u011bnu znovu stoj\u00ed na nohou a pob\u00edh\u00e1 kolem.<\/p><\/div>\n

„Co jsi \u0159\u00edkal?“ Zavol\u00e1m za n\u00edm, kdy\u017e mi zmiz\u00ed za dve\u0159mi lo\u017enice. Chvilku tam s n\u011b\u010d\u00edm \u0161ramot\u00ed, zaslechnu i to, jak zakleje, kdy\u017e mu n\u011bco spadne. \u0160el bych se pod\u00edvat, co prov\u00e1d\u00ed, ale nebudu riskovat, \u017ee mu sv\u00fdm „nezodpov\u011bdn\u00fdm“ p\u0159\u00edstupem k m\u00e9mu „v\u00e1\u017en\u00e9mu“ zdravotn\u00edmu stavu p\u0159ivod\u00edm srde\u010dn\u00ed kolaps. Tud\u00ed\u017e z\u016fst\u00e1v\u00e1m i nad\u00e1le na sv\u00e9m m\u00edst\u011b na pohovce a \u010dek\u00e1m, ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed.<\/div>\n
„\u017de na tebe budu muset v\u00edc dohl\u00ed\u017eet,“ zopakuje mi s \u00fasm\u011bvem, co prve \u0159\u00edkal, a uprav\u00ed si cosi b\u00edl\u00e9ho s pruhy, co mi dost p\u0159ipom\u00edn\u00e1 baseballov\u00fd dres a vis\u00ed to na n\u011bm jako na ram\u00ednku na \u0161aty. V\u00edm, jak moc jsem kritizoval Billovy h\u00e1bity, ale od doby, co p\u0159i\u0161el se sv\u00fdm nov\u00fdm stylem al\u00e1 homeless, bych byl snad rad\u011bji, kdyby si vzal tu ko\u0161ili s ma\u0161l\u00ed. Za\u010dal si libovat toti\u017e ve voln\u011bj\u0161\u00edm oble\u010den\u00ed a vypad\u00e1 v tom p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. V\u010dera jsem za\u017eil \u0161ok. Bill po v\u011bt\u0161inou nos\u00edval i doma d\u017e\u00edny, p\u0159esto sem tam s\u00e1hl po tepl\u00e1c\u00edch. St\u00e1valo se tak z\u0159\u00eddka, ale d\u011blo se to. V\u017edy v\u0161ak byly skv\u011ble padnouc\u00ed, slad\u011bn\u00e9 se zbytkem outfitu a nechutn\u011b drah\u00e9. S t\u00edm taky souvis\u00ed ten \u0161ok, co mi p\u0159ipravil. Jeliko\u017e jsem podle n\u011bho hrozn\u011b v\u00e1\u017en\u011b nemocn\u00fd, ven\u010d\u00ed Absintha z\u00e1sadn\u011b s\u00e1m. Kdy\u017e se p\u0159ede mnou v\u010dera zjevil v tom, v \u010dem hodlal vyj\u00edt na ulici, kde mus\u00ed zaru\u010den\u011b potkat lidi, nesta\u010dil jsem se divit. Odn\u011bkud vyhrabal vytahan\u00e9 tepl\u00e1ky, navl\u00e9kl na sebe sepran\u00e9 tri\u010dko a na tu svou peroxidovou k\u0161tici si narazil k\u0161iltovku, se kterou bude zanedlouho snad i sp\u00e1t. Podot\u00fdk\u00e1m, \u017ee to byl pr\u00e1v\u011b m\u016fj mal\u00fd br\u00e1\u0161ka, kdo si m\u011b dob\u00edral, kdy\u017e jsem v pubert\u011b nedal r\u00e1nu bez \u010depice.<\/div>\n
\n

„Ty a dohl\u00ed\u017eet na m\u011b? Pro\u010d jako?“ Zakabon\u00edm se. Tenhle n\u00e1pad se mi v\u016fbec nezamlouv\u00e1. Jedin\u00fd, kdo by pot\u0159eboval permanentn\u00ed dozor, je Bill.<\/p><\/div>\n

„O\u010dividn\u011b je to pot\u0159eba.“ U\u0161kl\u00edbne se na m\u011b. No jo, te\u010f je na koni a ani bych se nedivil, kdyby mi te\u010f dal vy\u017erat moji starostlivost za v\u0161echny ty roky. B\u00e1l jsem se o n\u011bj a strach o n\u011bj budu m\u00edt a\u017e do smrti. V\u00edm, \u017ee jsem to n\u011bkdy mohl tro\u0161ku p\u0159eh\u00e1n\u011bt, ale jsem star\u0161\u00ed br\u00e1cha a k tomu ho miluju v\u00edc ne\u017e vlastn\u00ed \u017eivot.<\/div>\n
„Bille,“ oslov\u00edm ho. Vy\u010dk\u00e1v\u00e1m, dokud nep\u0159estane poletovat kolem a nesoust\u0159ed\u00ed svou pozornost na m\u011b. Pr\u00e1v\u011b jsem si toti\u017e uv\u011bdomil jednu v\u011bc. Cel\u00e9 dny dum\u00e1m nad t\u00edm, co se mi p\u0159ihodilo, ale v\u016fbec m\u011b nenapadlo zab\u00fdvat se i n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm.<\/div>\n
„Bille!“ Zak\u0159i\u010d\u00edm na n\u011bho, kdy\u017e se d\u00e1l neru\u0161en\u011b proch\u00e1z\u00ed po m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Copak?“ Kone\u010dn\u011b se zastav\u00ed a vy\u0161le m\u00fdm sm\u011brem \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Posa\u010f se na chvilku, pros\u00edm.“ Po\u017e\u00e1d\u00e1m ho a vytrvale na n\u011bho hled\u00edm do chv\u00edle, ne\u017e vyhov\u00ed moj\u00ed \u017e\u00e1dosti a usad\u00ed se do k\u0159esla, ze kter\u00e9ho p\u0159ed p\u00e1r minutami vstal.<\/div>\n
„Poslouch\u00e1m.“ Zhluboka si povzdechne a slo\u017e\u00ed ruce do kl\u00edna.<\/div>\n
\n

„\u0158\u00edkal jsi, \u017ee jsi m\u011b na\u0161el ty.“ Za\u010dnu opatrn\u011b a \u010dek\u00e1m, a\u017e mi k\u00fdvnut\u00edm hlavy potvrd\u00ed, \u017ee to, co \u0159\u00edk\u00e1m, je pravda. „Jak jsi se tam dostal?“<\/p><\/div>\n

„Jak asi? Auto jsi m\u011bl p\u0159ece ty, musel jsem si sehnat jin\u00fd odvoz.“ Bill se na m\u011b pod\u00edv\u00e1 tak, \u017ee si p\u0159ipad\u00e1m jak nejv\u011bt\u0161\u00ed idiot pod sluncem a dokonce lituji i toho, \u017ee jsem se v\u016fbec na n\u011bco ptal.<\/div>\n
„Jo, to jo, ale jak jsi v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem je\u0161t\u011b tam?“ Up\u0159esn\u00edm, co m\u011b vlastn\u011b zaj\u00edm\u00e1. Na kratinkou chv\u00edli se odml\u010d\u00ed, skoro jako by byl zasko\u010den mou ot\u00e1zkou.<\/div>\n
„Nev\u011bd\u011bl,“ odv\u011bt\u00ed nakonec. „Jen m\u011b to napadlo. \u0158\u00edkal jsi, \u017ee m\u011b vyzvedne\u0161. Nejel jsi, mobil sis vypnul…“<\/div>\n
„Nevypnul,“ za\u010dnu se hned obhajovat. „Vybila se mi baterka.“<\/div>\n
„To je jedno.“ Bill m\u011b pohybem ruky uml\u010d\u00ed. „Nemohl jsem se dovolat, tak\u017ee nesejde na tom, jestli se vypnul s\u00e1m, nebo jsi to ud\u011blal ty.“<\/div>\n
„V tom je ale sakra rozd\u00edl.“ Roz\u010d\u00edl\u00edm se. Nenech\u00e1m se obvi\u0148ovat z toho, \u017ee jsem to provedl schv\u00e1ln\u011b. P\u0159estanu s t\u00edm hned, co zaregistruji jeho v\u00fdraz. Jako by mi \u0159\u00edkal ‚Je\u0161t\u011b slovo a zapomenu, \u017ee jsi m\u016fj bratr.‘<\/div>\n
„To ne\u0159e\u0161me. Nebudu se tu handrkovat kv\u016fli tomu, pro\u010d a jak jsem se tam dostal. Nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed je, \u017ee jsem tam v\u016fbec byl. St\u00e1valo se n\u00e1m to p\u0159ece b\u011b\u017en\u011b, ne? U\u017e jako mal\u00ed kluci jsme n\u011bjak podv\u011bdom\u011b vyc\u00edtili, \u017ee se n\u011bco s t\u00edm druh\u00fdm d\u011bje. Jak vid\u00ed\u0161, po\u0159\u00e1d to funguje.“<\/div>\n
\n

V okam\u017eiku, kdy vyslovuje posledn\u00ed v\u011btu, kle\u010d\u00ed vedle m\u011b na zemi a natahuje ruku, aby m\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i. Jakmile se dlan\u00ed dotkne moj\u00ed k\u016f\u017ee, zav\u0159u o\u010di. Kon\u010d\u00edm s ot\u00e1zkami, Bill m\u00e1 naprostou pravdu. Nes\u010detn\u011bkr\u00e1t se n\u00e1m p\u0159ihodilo, \u017ee n\u00e1m cosi uvnit\u0159 n\u00e1s \u0159\u00edkalo, \u017ee ten druh\u00fd pot\u0159ebuje pomoc nebo nen\u00ed \u00fapln\u011b v po\u0159\u00e1dku. Nejen fyzicky, ale i du\u0161evn\u011b. Vlastn\u011b bych m\u011bl b\u00fdt r\u00e1d nebo d\u011bkovat n\u011bjak\u00e9 vy\u0161\u0161\u00ed moci, co za\u0159\u00eddila, \u017ee se tam objevil. Kdov\u00ed, jestli by m\u011b v\u016fbec n\u011bkdo v t\u011bch kon\u010din\u00e1ch na\u0161el. U\u017e aby ta barabizna byla prodan\u00e1 a zmizela tak z na\u0161ich \u017eivot\u016f jednou prov\u017edy. Stejn\u011b n\u00e1m nosila akor\u00e1t sm\u016flu a za\u010daly s n\u00ed v\u0161echny na\u0161e probl\u00e9my. A\u017e se prod\u00e1, bude v\u0161echno jako d\u0159\u00edv. Aspo\u0148 tomu teda v\u011b\u0159\u00edm.<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay Z chodby ke mn\u011b dol\u00e9haj\u00ed hlasy. \u017densk\u00e9 i mu\u017esk\u00e9. Tlumen\u00e9 i hlasit\u00e9. Vysok\u00e9 i hlubok\u00e9. Jsou vlastn\u011b jedin\u00fdm rozpt\u00fdlen\u00edm, kter\u00e9 tu m\u00e1m. Tedy krom\u011b pozorov\u00e1n\u00ed prot\u011bj\u0161\u00ed b\u00edl\u00e9 st\u011bny. Na televizi se d\u00edvat nesm\u00edm, po\u010d\u00edta\u010d i mobil m\u00e1m zak\u00e1zan\u00fd zrovna tak.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-2176","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2176","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2176"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2176\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2176"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2176"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2176"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}