{"id":2177,"date":"2016-03-20T14:00:00","date_gmt":"2016-03-20T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2168"},"modified":"2016-03-20T14:00:00","modified_gmt":"2016-03-20T13:00:00","slug":"posledni-andeluv-narek-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/03\/20\/posledni-andeluv-narek-12\/","title":{"rendered":"Posledn\u00ed and\u011bl\u016fv n\u00e1\u0159ek 12."},"content":{"rendered":"
autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

Omlouv\u00e1m se, \u017ee m\u00e1 aktivita je v posledn\u00ed dob\u011b nepravideln\u00e1. I p\u0159es v\u0161echny sliby i pokusy ps\u00e1t m\u00e1m prost\u011b tyhle mezery. V\u0161em se je\u0161t\u011b jednou moc omlouv\u00e1m a douf\u00e1m, \u017ee to moc nevad\u00ed<\/em><\/div>\n

SakuraUchihaHaruno13<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Slune\u010dn\u00ed paprsky p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed tekouc\u00ed zlato se vedraly do pokoje, v n\u011bm\u017e dva chlapci spokojen\u011b spali. Bill le\u017eel Tomovi v n\u00e1ru\u010d\u00ed a klidn\u011b oddechoval. Spal jako u\u017e dlouho ne. Tomova p\u0159\u00edtomnost se pro n\u011bj stala n\u011b\u010d\u00edm p\u0159\u00edmo magick\u00fdm. S n\u00edm se nemusel ni\u010deho b\u00e1t, v\u0161echno se zd\u00e1lo snaz\u0161\u00ed nebo odplulo kamsi do pozad\u00ed, odkud se jen t\u011b\u017eko navracelo zp\u011bt. Na\u0161el, co cel\u00fd \u017eivot pot\u0159eboval, v osob\u011b, kterou mu do \u017eivota vnesla autonehoda.<\/div>\n
Tom se zasn\u011bn\u011b usm\u00e1l, kdy\u017e spat\u0159il, \u017ee Bill je\u0161t\u011b sp\u00ed. Svoji ruku, kterou m\u011bl do t\u00e9 doby kolem pasu, zlehka p\u0159esunul trochu n\u00ed\u017e a pohladil mlad\u00edka po boc\u00edch.<\/div>\n
Bill se t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b zavrt\u011bl a vyloudil ze sebe jak\u00fdsi bl\u00ed\u017ee neidentifikovateln\u00fd zvuk.<\/div>\n
Tom se znovu usm\u00e1l a tentokr\u00e1t svou ruku p\u0159esunul k jeho zade\u010dku, kde si neodpustil po\u0159\u00e1dn\u00fd, p\u0159esto l\u00e1skypln\u00fd stisk.<\/div>\n
Bill zak\u0148oural, ale st\u00e1le se neprobouzel, proto dred\u00e1\u010d zvolil trochu jinou metodu. Sv\u00fdm kl\u00ednem se za\u010dal pomalu t\u0159\u00edt o Bill\u016fv zade\u010dek, zat\u00edmco svou ruku p\u0159esunul k vnit\u0159n\u00ed stran\u011b stehna, odkud putoval st\u00e1le v\u00fd\u0161. Zlehka ho pohladil v oblasti rozkroku a postupn\u011b p\u0159id\u00e1val na intenzit\u011b.<\/div>\n
\n

Billovi netrvalo moc dlouho, aby se vlivem v\u0161ech t\u011bchto podn\u011bt\u016f vzbudil. Byl sice dost zmaten\u00fd, n\u00e1sledn\u011b i neskute\u010dn\u011b nadr\u017een\u00fd, ale bylo to jeho nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed probuzen\u00ed v \u017eivot\u011b.<\/p><\/div>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ zap\u0159edl Tom a n\u011b\u017en\u011b ho kousl do ou\u0161ka, zat\u00edmco rukou st\u00e1le rejdil v jeho rozkroku.<\/div>\n
„Dobr\u00e9,“ za\u010dervenal se Bill a m\u00edrn\u011b zaklonil hlavu, kdy\u017e se Tom dotkl jednoho hodn\u011b citliv\u00e9ho m\u00edsta. „Co t\u011b to napadlo?“ cht\u011bl v\u011bd\u011bt, i kdy\u017e v tu chv\u00edli m\u011bl v hlav\u011b \u00fapln\u011b jin\u00e9 obrazy.<\/div>\n
„Jen jsem si \u0159ekl,“ za\u010dal potichu, „\u017ee bych sv\u00e9mu mil\u00e1\u010dkovi mohl dop\u0159\u00e1t kr\u00e1sn\u00e9 r\u00e1no,“ odtu\u0161il klidn\u011b, zat\u00edmco chtiv\u011b sledoval Billovy rty, kter\u00e9 se mu n\u00e1sledn\u011b samy nab\u00eddly k polibku.<\/div>\n
„Jsi ten nejlep\u0161\u00ed,“ pousm\u00e1l se Bill a sv\u00fdm zade\u010dkem se za\u010dal t\u0159\u00edt o Tom\u016fv rozkrok za sebou.<\/div>\n
„To jen d\u00edky tob\u011b,“ odv\u011btil a pol\u00edbil Billa na \u010delo, zat\u00edmco si ho st\u00e1hl pod sebe a za\u010dal r\u00e1no, jak se slu\u0161\u00ed a pat\u0159\u00ed.<\/div>\n
\n
***<\/div>\n
\n

Padl\u00fd and\u011bl Malum se vy\u017e\u00edval ve sv\u00e9m nov\u00e9m postaven\u00ed, jako by to odjak\u017eiva byl smysl jeho \u017eivota. Byl schopn\u00fd cel\u00e9 hodiny jenom sed\u011bt a sledovat, jak\u00e9 stra\u0161n\u00e9 h\u0159\u00edchy se sv\u011btem nesou. Ob\u010das m\u011bl i mo\u017enost dostat se do podv\u011bdom\u00ed jednoho z psychicky slab\u0161\u00edch jedinc\u016f a napov\u00eddat mu, co v dan\u00e9 situaci d\u011blat. Stal se jak\u00fdmsi jeho vnit\u0159n\u00edm hlasem, kter\u00fd k n\u011bmu promlouval a vedl ho ke stra\u0161liv\u00fdm \u010din\u016fm.<\/p><\/div>\n

„Kr\u00e1sn\u011b u n\u00e1s zapad\u00e1\u0161,“ ozval se temn\u00fd hlas. Malum se oto\u010dil a spat\u0159il Ira, sv\u00e9ho kolegu, kter\u00fd mu pom\u00e1hal.<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ \u0159ekl a m\u00edrn\u011b se poklonil. „Tohle jsem m\u011bl d\u011blat u\u017e d\u00e1vno.“<\/div>\n
„Zat\u00edm m\u016f\u017ee\u0161 jenom radit, postupn\u011b si ale z\u00edsk\u00e1\u0161 v\u011bt\u0161\u00ed pravomoci a bude\u0161 moct konat,“ sl\u00edbil mu.<\/div>\n
„Konat?“ t\u00e1zav\u011b pozvedl jedno obo\u010d\u00ed, zat\u00edmco v mysli vid\u011bl n\u00e1dhern\u00e9 v\u00fdjevy toho, jak s\u00e1m n\u011bkomu zp\u016fsobuje bolest.<\/div>\n
„Ano, p\u0159esn\u011b tak,“ p\u0159itakal Iro. „Bude\u0161 moct s\u00e1m \u0161kodit, jak bude\u0161 cht\u00edt.“<\/div>\n
„Tak pro\u010d u\u017e nen\u00ed sv\u011bt jen v bolestech?“ zaj\u00edmal se. „Kdy\u017e ostatn\u00ed mohou, pro\u010d zde nen\u00ed nastolen\u00e1 na\u0161e nadvl\u00e1da?“<\/div>\n
\n

„Ji\u017e u samotn\u00e9ho po\u010d\u00e1tku bylo nastoleno jedno pravidlo, kter\u00e9 dosud plat\u00ed a nen\u00ed v na\u0161ich sil\u00e1ch ho zm\u011bnit,“ dal se do vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Jak\u00e9?“ ot\u00e1zal se zv\u011bdav\u011b.<\/div>\n
„Pravidlo rovnopr\u00e1vnosti,“ \u0159ekl, jako by byl znechucen t\u00edm, \u017ee to nev\u00ed. „Co se stane, mus\u00ed b\u00fdt vyv\u00e1\u017eeno opakem. Jak\u00fdkoli h\u0159\u00edch je n\u00e1sledn\u011b nahrazen dobr\u00fdm skutkem a naopak. Jedna ob\u011b\u0165 padne n\u00e1m, druh\u00e1 jim. Ned\u00e1 se s t\u00edm nic d\u011blat.“<\/div>\n
Malum nad t\u00edm dlouho p\u0159em\u00fd\u0161lel, sna\u017eil se v tom naj\u00edt n\u011bjak\u00fd smysl.<\/div>\n
„T\u0159eba za to, \u017ee my jsme nyn\u00ed z\u00edskali tebe, oni dostanou jednoho svat\u00e9ho z \u0159ad lid\u00ed, kter\u00fd po celou dobu sv\u00e9ho \u017eivota bude konat dobro a nakonec se stane and\u011blem.“<\/div>\n
„Tak\u017ee v\u0161echno, co provedu \u010dlov\u011bku, budou moci oni napravit?“<\/div>\n
„A mnohdy je\u0161t\u011b v\u00edc,“ upozornil ho. „Nejd\u0159\u00edv l\u00e9\u010d\u00ed zp\u016fsoben\u00e9 r\u00e1ny a pak se sna\u017e\u00ed ten efekt udr\u017eet a zn\u00e1sobit, na to maj\u00ed pr\u00e1vo v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee my jsme za\u010dali. V\u0161e mus\u00ed b\u00fdt v rovnov\u00e1ze.“<\/div>\n
„To nezn\u00ed dob\u0159e.“<\/div>\n
„Ale je to z\u00e1kon,“ tvrd\u011b se na n\u011bj pod\u00edval, jako by se s n\u00edm u\u017e d\u00e1l nemusel bavit. „Proto si laskav\u011b d\u00e1vej bacha, co d\u011bl\u00e1\u0161, bude to m\u00edt opa\u010dn\u00e9 n\u00e1sledky!“ poslal jeho sm\u011brem je\u0161t\u011b posledn\u00ed v\u00fdhru\u017en\u00fd pohled, ne\u017e ode\u0161el.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Nov\u00fd And\u011bl osudu se zal\u00edben\u00edm listoval v knize a kontroloval, \u017ee je v\u0161e, jak m\u00e1 b\u00fdt. \u010cas od \u010dasu n\u011bco lehce napravil, p\u0159idal p\u0159\u00edle\u017eitost nebo \u0161\u0165astnou n\u00e1hodu, aby m\u011bli ti, co si to zaslou\u017e\u00ed, pat\u0159i\u010dnou odm\u011bnu. T\u011b\u0161ila ho jeho pr\u00e1ce, c\u00edtil se tak svobodn\u00fd a z\u00e1rove\u0148 zodpov\u011bdn\u00fd za osud v\u0161ech lid\u00ed.<\/p><\/div>\n

Zv\u011bdav\u011b nakoukl do Billova \u017eivota a \u017easnut\u00edm on\u011bm\u011bl. \u0158\u00e1dky, a\u010d jich bylo neskute\u010dn\u011b mnoho, si \u010detl st\u00e1le a st\u00e1le dokola, jako by jim snad ani po st\u00e9 nev\u011b\u0159il. P\u016fvodn\u011b m\u011bl v pl\u00e1nu mu \u017eivot je\u0161t\u011b tro\u0161ku zkr\u00e1\u0161lit, ale jakmile vid\u011bl, co ho \u010dek\u00e1, nem\u011bl co jin\u00e9ho dodat nebo vepsat, v\u0161e bylo perfektn\u00ed. A\u017e moc\u2026<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Marcus \u0161el kluky upozornit, \u017ee je \u010das sn\u00eddan\u011b. V\u00e1hav\u011b zaklepal na dve\u0159e a dop\u0159\u00e1l jim dostatek \u010dasu, ne\u017e ve\u0161el. Nev\u011bd\u011bl sice, co p\u0159esn\u011b se za dve\u0159mi odehr\u00e1v\u00e1, ale n\u011bjak podv\u011bdom\u011b tu\u0161il, \u017ee kdyby bez zaklep\u00e1n\u00ed vtrhl dovnit\u0159, mohla by nastat situace trapn\u00e1 pro ob\u011b strany.<\/p><\/div>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Marcusi,“ za\u010dal s \u00fasm\u011bvem Bill, kter\u00fd si pr\u00e1v\u011b dop\u00ednal kalhoty.<\/div>\n
„Dobr\u00e9,“ pozdravil jen tak na p\u016fl Marcus, zat\u00edmco odvr\u00e1til pohled od Toma, kter\u00fd se pr\u00e1v\u011b soukal do ko\u0161ile.<\/div>\n
„Co m\u00e1me k sn\u00eddani?“ zeptal se Bill, aby odpoutal Marcusovu pozornost.<\/div>\n
„Vlastn\u011b nev\u00edm,“ pokr\u010dil jednodu\u0161e rameny, jako by ho to v\u016fbec nezaj\u00edmalo.<\/div>\n
„Fajn,“ odtu\u0161il m\u00edrn\u011b Bill. Tohle se mu nel\u00edbilo.<\/div>\n
„Tak u\u017e poj\u010fte,“ vyzval je a spole\u010dn\u011b s nimi vyrazil chodbou, aby je dovedl na sn\u00eddani. Chlapci ho beze slova n\u00e1sledovali, zat\u00edmco si mezi sebou vym\u011b\u0148ovali v\u00fdznamn\u00e9 pohledy. Snad jen slep\u00fd by nepoznal, \u017ee spolu n\u011bco maj\u00ed. Marcus se to ale rozhodl okat\u011b ignorovat. P\u00e1rkr\u00e1t se mu to tu stalo, ale necht\u011bl to moc \u0159e\u0161it, byla to jejich v\u011bc, i kdy\u017e se mu moc nezamlouvalo, \u017ee jsou to zas dva kluci.<\/div>\n
\n

„Co budeme dnes d\u011blat?“ \u0161\u0165ouchl Tom do Billa, zat\u00edmco se v jeho o\u010d\u00edch odr\u00e1\u017eela neskute\u010dn\u00e1 touha.<\/p><\/div>\n

„Nem\u016f\u017eeme p\u0159ece tak \u010dasto,“ napomenul ho la\u0161kovn\u011b, zat\u00edmco si sv\u016fdn\u011b skousl rty a vyz\u00fdvav\u011b zamrkal.<\/div>\n
„Jako by ti to vadilo,“ odfrkl si a pod stolem ho pohladil od l\u00fdtek a\u017e ke stehn\u016fm. „S\u00e1m to chce\u0161!“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ poslal jeho sm\u011brem nejist\u00fd pohled, zat\u00edmco si jeho ruku ze sv\u00e9ho stehna posunul kousek v\u00fd\u0161.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b!“ \u0159ekl rozhodn\u011b Tom a siln\u011b ho stiskl.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ svolil nakonec Bill.<\/div>\n
Tom se v\u00edt\u011bzn\u011b pousm\u00e1l, zat\u00edmco zlehka Billovi p\u0159ipomn\u011bl, jak je naprosto \u00fa\u017easn\u00fd.<\/div>\n
Bill se neskute\u010dn\u011b za\u010dervenal a stydliv\u011b odvr\u00e1til sv\u016fj pohled k tal\u00ed\u0159i. D\u0159\u00edv se studem probl\u00e9m nem\u011bl, ale Tom na n\u011bj tak n\u011bjak zvl\u00e1\u0161tn\u011b p\u016fsobil, \u017ee ka\u017ed\u00e9 jeho slovo v n\u011bm vyvol\u00e1valo pat\u0159i\u010dnou reakci.<\/div>\n
\n

Po sn\u00eddani spolu v klidu ode\u0161li do pokoje, kde si zopakovali rann\u00ed akci. Oba v sob\u011b m\u011bli dost energie a touhy. Bylo pro n\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 nep\u0159edstaviteln\u00e9, \u017ee by m\u011bli p\u0159estat nebo se krotit. Jednodu\u0161e to ne\u0161lo.<\/p><\/div>\n

Bill pak chv\u00edli z\u016fstal le\u017eet a p\u0159em\u00fd\u0161lel o sv\u00e9m \u017eivot\u011b. Kdy\u017e si vzpomn\u011bl, jak\u00fd \u017eivot vedl p\u0159edt\u00edm, musel se jen naivn\u011b usm\u00e1t. Te\u010f byl sice v pas\u0165\u00e1ku, ale p\u0159ehodily se mu \u017eivotn\u00ed priority. Na\u0161el si p\u0159\u00edtele, uznal, \u017ee d\u0159\u00edv \u017eil \u0161patn\u011b, a je\u0161t\u011b se sna\u017eil pom\u00e1hat ostatn\u00edm, i kdy\u017e sv\u00fdmi zvl\u00e1\u0161tn\u00edmi metodami.<\/div>\n
„Co bude, a\u017e odsud odejdeme?“ Zaj\u00edmal se najednou Tom, kter\u00fd le\u017eel vedle n\u011bj a zkoumal prasklinu na strop\u011b. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee to vydr\u017e\u00ed?“ znejist\u011bl.<\/div>\n
Bill se k n\u011bmu oto\u010dil, zlehka ho pol\u00edbil na \u010delo a n\u00e1sledn\u011b na rty. Tich\u00fdm hlasem mu za\u0161eptal p\u0159\u00edmo do ou\u0161ka: „J\u00e1 se t\u011b nevzd\u00e1m!“<\/div>\n
Tom, a\u010d to nem\u011bl v povaze, se p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b za\u010dervenal a usm\u00e1l se, jako by to byla snad ta nejhez\u010d\u00ed v\u011bc, kterou kdy sly\u0161el.<\/div>\n
„Vezmu si t\u011b k sob\u011b dom\u016f, kdy\u017e bude\u0161 cht\u00edt,“ nab\u00eddl mu Bill. „Sice nev\u00edm, jak se to bude l\u00edbit na\u0161im, ale snad to p\u016fjde,“ pokr\u010dil rameny a povzbudiv\u011b se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Nab\u00eddl bych ti tot\u00e9\u017e,“ za\u010dal Tom, „kdybych mohl.“<\/div>\n
Bill se mu zhluboka pod\u00edval do o\u010d\u00ed a zeptal se: „Chce\u0161 o tom mluvit?“<\/div>\n
Tom chv\u00edli v\u00e1hal, dokonce m\u011bl pocit, \u017ee se mu do o\u010d\u00ed hrnou slzy. Na okam\u017eik uhnul pohledem, jako by necht\u011bl, aby ho Bill vid\u011bl ve slab\u00e9 chvilce.<\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd chlapec si jeho tv\u00e1\u0159 nato\u010dil zp\u00e1tky, opu\u0161t\u011bnou slzi\u010dku z n\u00ed set\u0159el a vzal si ho do n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
\n

„Jsem tu pro tebe, kdykoli bude\u0161 pot\u0159ebovat,“ p\u0159ipomn\u011bl mu a l\u00edpl malou pusinku do dred\u016f.<\/p><\/div>\n

Tom se sto\u010dil v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed, polo\u017eil si hlavu na jeho rameno a potichou\u010dku spustil: „M\u011bl jsem v\u017edy probl\u00e9my se sv\u00fdm nevlastn\u00edm otcem\u2026 on m\u011b nikdy nem\u011bl r\u00e1d, vlastn\u011b ani j\u00e1 jeho, ale on m\u011b za\u010dal nen\u00e1vid\u011bt d\u0159\u00edv ne\u017e j\u00e1 jeho,“ za\u010dal lehce zmaten\u011b, ale Bill ho nep\u0159eru\u0161oval. „Vzal si moji matku potom, co mi zabil otce, co\u017e se klasicky zametlo pod koberec, on m\u011bl pen\u00edze, postaven\u00ed a v\u0161echno kolem, j\u00e1 jsem byl po t\u00e1tovi, sv\u00fdm vlastn\u00edm. V\u0161echno, rebelie, kou\u0159en\u00ed, bary, holky, v\u0161echno\u2026byl jsem tak n\u011bjak rozmazlenej, ale m\u011bl jsem tvrdej re\u017eim, imrv\u00e9re jsem dost\u00e1val od kluk\u016f na hubu, \u017ee jsem jim sahal na holky, beru to, m\u011bli na to pr\u00e1vo, zaslou\u017eil jsem si to, ale sv\u00fdmu ot\u010d\u00edmovi jsem nedal jedinej d\u016fvod, aby m\u011b nen\u00e1vid\u011bl, byl jsem jen jako m\u016fj otec a to byl ten nejhor\u0161\u00ed proh\u0159e\u0161ek. N\u011bkolikr\u00e1t se m\u011b sna\u017eil zbavit, abych u\u017e vypadl z bar\u00e1ku a m\u00e1mu nechal bejt, cht\u011bl si s n\u00ed za\u010d\u00edt \u00fapln\u011b novej \u017eivot a s novejma d\u011btma a bez zka\u017een\u00fdho syn\u00e1\u010dka,“ pokra\u010doval ti\u0161e, p\u0159i\u010dem\u017e st\u00e1le vzlykal. „A te\u010f po t\u00fd boura\u010dce\u2026“ chv\u00edli nebyl schopn\u00fd v\u016fbec mluvit, a\u017e pozd\u011bji na\u0161el s\u00edlu to vyslovit: „Po t\u00fd boura\u010dce se m\u011b oba z\u0159ekli!“<\/div>\n
Tom siln\u011b vydechl, jako by z n\u011bj spadla nejv\u011bt\u0161\u00ed t\u00edha sv\u011bta. V\u0161echny svaly v jeho t\u011ble ochably, srdce mu \u0161\u00edlen\u011b tlouklo, jak \u010dekal na Billovu reakci.<\/div>\n
\n

Bill ho st\u00e1le dr\u017eel a nepou\u0161t\u011bl. V hlav\u011b si sum\u00edroval, co pr\u00e1v\u011b sly\u0161el. V\u011bd\u011bl, \u017ee Tom bude za chv\u00edli plnolet\u00fd, tak\u017ee se z\u00e1kony nebude probl\u00e9m, pak u\u017e nebude m\u00edt pr\u00e1vo je vid\u011bt, pokud by se neodvolal nebo tak, do \u010deho\u017e ho v tu chv\u00edli tla\u010dit necht\u011bl. V\u011bd\u011bl, \u017ee je te\u010f jeho povinnost\u00ed, aby mu pomohl. Svoji nab\u00eddku s t\u00edm, \u017ee u n\u011bj m\u016f\u017ee bydlet, neodvolal, pr\u00e1v\u011b naopak. V\u0161t\u00edpil si ji a byl schopn\u00fd ud\u011blat snad v\u0161echno proto, aby to vy\u0161lo.<\/p><\/div>\n

Te\u010f zat\u00edm ale jenom sed\u011bl a hladil Toma na z\u00e1dech a tichounce mu zp\u00edval jakousi melodii, kter\u00e1 se mu n\u00e1hle vyno\u0159ila v mysli. Nem\u011bl pocit, \u017ee by ji n\u011bkdy sly\u0161el, zd\u00e1lo se, jako by p\u0159i\u0161la sama \u00fapln\u011b odnikud.<\/p>\n

autor: SakuraUchihaHaruno13<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: SakuraUchihaHaruno13 Omlouv\u00e1m se, \u017ee m\u00e1 aktivita je v posledn\u00ed dob\u011b nepravideln\u00e1. I p\u0159es v\u0161echny sliby i pokusy ps\u00e1t m\u00e1m prost\u011b tyhle mezery. V\u0161em se je\u0161t\u011b jednou moc omlouv\u00e1m a douf\u00e1m, \u017ee to moc nevad\u00ed SakuraUchihaHaruno13 Slune\u010dn\u00ed paprsky p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed tekouc\u00ed zlato se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[637],"tags":[],"class_list":["post-2177","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-posledni-andeluv-narek"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2177","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2177"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2177\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2177"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2177"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2177"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}