{"id":2196,"date":"2016-03-11T16:00:00","date_gmt":"2016-03-11T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2187"},"modified":"2016-03-11T16:00:00","modified_gmt":"2016-03-11T15:00:00","slug":"enchanted-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/03\/11\/enchanted-3\/","title":{"rendered":"Enchanted 3."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„<\/em><\/strong>Jsem u\u017easl\u00fd, \u010derven\u00e1m se celou cestu dom\u016f.“<\/em><\/strong><\/div>\n
\n

„Vn\u00edm\u00e1\u0161 m\u011b?“<\/p><\/div>\n

„Do prdele,“ zakleji, kdy\u017e leknut\u00edm rozliji v\u0161echno hork\u00e9 ml\u00e9ko. Ne\u010dekan\u011b mi polo\u017eil ruku na rameno, a proto\u017ee jsem byl pln\u011b zanepr\u00e1zdn\u011bn sv\u00fdmi \u00favahami, v\u016fbec jsem nevn\u00edmal okoln\u00ed sv\u011bt. „Nepolil jsem t\u011b?“<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u00ed Tom hlavou. „Co s tebou dneska je?“<\/div>\n
„Nic.“ Odv\u011bt\u00edm a uhnu p\u0159ed jeho zkoumav\u00fdm pohledem. Nat\u00e1hnu se po ut\u011brce, abych po sob\u011b uklidil tu spou\u0161\u0165, ale op\u011bt je rychlej\u0161\u00ed. Ut\u00edr\u00e1 rozlit\u00e9 ml\u00e9ko a vrt\u00ed u toho hlavou. Nem\u016f\u017eu se do\u010dkat, a\u017e bude dne\u0161n\u00ed den za mnou. V\u016fbec se mi do pr\u00e1ce necht\u011blo. Nejen proto, \u017ee tu budu od r\u00e1na do ve\u010dera, ale p\u0159edev\u0161\u00edm kv\u016fli Tomovi. Absolutn\u011b jsem si nedovedl p\u0159edstavit, jak se k n\u011bmu budu chovat, o \u010dem s n\u00edm budu mluvit. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee vyh\u00fdbat se mu nem\u016f\u017eu. Zas tak velk\u00e1 tahle kav\u00e1rna nen\u00ed a my jsme nuceni spolu komunikovat. Jedin\u00e9 momenty, kdy jsem s\u00e1m, jsou ty, co tr\u00e1v\u00ed p\u0159ij\u00edm\u00e1n\u00edm objedn\u00e1vek a jejich rozn\u00e1\u0161en\u00edm mezi hosty.<\/div>\n
\n

„Billi, co se d\u011bje?“ Znovu se na m\u011b obr\u00e1t\u00ed s tou samou ot\u00e1zkou, ji\u017e vyslovil p\u0159ed chv\u00edl\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Nic,“ ubezpe\u010d\u00edm ho z\u00e1dy k n\u011bmu. Pro\u010d m\u011b nem\u016f\u017ee nechat na pokoji? To mu nedoch\u00e1z\u00ed, \u017ee se dneska nechci bavit? Ka\u017ed\u00fd z koleg\u016f by m\u011b nechal b\u00fdt a nev\u0161\u00edmal si m\u011b. Ka\u017ed\u00fd, jen on ne.<\/div>\n
„Takhle nic nevypad\u00e1. Chov\u00e1\u0161 se… divn\u011b.<\/em>“ Dokon\u010d\u00ed v\u011btu po kr\u00e1tk\u00e9 odmlce a postav\u00ed se t\u011bsn\u011b vedle m\u011b. K moj\u00ed sm\u016fle tu je jen p\u00e1r lid\u00ed, tak\u017ee nemus\u00ed ka\u017edou chvilku proj\u00edt mezi nimi, aby zkontroloval, zda maj\u00ed v\u0161echno. Zb\u00fdv\u00e1 mu dost \u010dasu na konverzaci.<\/div>\n
„Prost\u011b \u0161patn\u00fd den.“ Pokou\u0161\u00edm se to uhr\u00e1t na to, \u017ee jsem vst\u00e1val levou nohou. Vzhledem k tomu, \u017ee mi v\u0161echno dneska pad\u00e1 od rukou a na co s\u00e1hnu, to pokaz\u00edm, by mi mohl uv\u011b\u0159it.<\/div>\n
„A kv\u016fli tomu jsi na m\u011b takov\u00fd?“ Zept\u00e1 se m\u011b se smutkem vepsan\u00fdm ve tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Jak\u00fd?“ Prudce se oto\u010d\u00edm a popadne m\u011b vztek. Nen\u00ed jeho vina, \u017ee jsem se p\u0159ed lety zklamal v osob\u011b, do kter\u00e9 jsem se bezhlav\u011b zamiloval. Ale zavinil to, \u017ee jsem se zamiloval do n\u011bho. Kdyby se m\u011b neust\u00e1le nedot\u00fdkal, neobda\u0159oval \u00fasm\u011bvy a neprohl\u00ed\u017eel si m\u011b se zal\u00edben\u00edm, kdykoli si myslel, \u017ee se ned\u00edv\u00e1m, nic by se nestalo. Asi…<\/div>\n
„Protivn\u00fd.“ Zamra\u010d\u00ed se. „Kdy\u017e u\u017e se mnou mluv\u00ed\u0161, tak mi odsek\u00e1v\u00e1\u0161. Nem\u016f\u017eu za to, \u017ee ses \u0161patn\u011b vyspal.“<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161,“ zamuml\u00e1m si pro sebe, a abych ho nemusel d\u00e1l poslouchat, rozhodnu se obej\u00edt na\u0161e hosty. Jedin\u011b kv\u016fli n\u011bmu jsem op\u011bt nespal. Kdy\u017e jsem do\u0161el dom\u016f po n\u00e1ro\u010dn\u00e9 odpoledn\u00ed, kdy se m\u011b Marcello n\u011bkolikr\u00e1t zeptal, zda je mi dob\u0159e, \u00fapln\u011b jsem se sesypal. Dal jsem si sprchu, zalezl si do postele a p\u0159\u00e1l si jedin\u00e9. Rychle usnout. Jen\u017ee sp\u00e1nek se op\u011bt nedostavil. St\u00e1le jsem m\u011bl p\u0159ed o\u010dima, jak si k sob\u011b s l\u00e1skou tiskne malou hol\u010di\u010dku. A p\u0159esto\u017ee jsem nakonec s tv\u00e1\u0159emi mokr\u00fdmi od potok\u016f slz usnul, pron\u00e1sledovalo m\u011b to i ve snech. V\u017edycky jsem se hrozil toho, \u017ee se zamiluji do zadan\u00e9ho mu\u017ee. Moje no\u010dn\u00ed m\u016fra se v\u010dera nejen naplnila, ale z\u00edskala i nov\u00fd rozm\u011br. Nejen\u017ee Tom je pravd\u011bpodobn\u011b \u017eenat\u00fd, ale je\u0161t\u011b k tomu je otcem. Dvojn\u00e1sobn\u00e1 r\u00e1na pro mou osobu.<\/div>\n
\n
***<\/div>\n
<\/p>\n

‚<\/em>So I guess the fortune teller’s right, should have seen just what was there and not some holy light…‘<\/em><\/div>\n

\n

Vrt\u00edm se do rytmu hudby, zat\u00edmco ukl\u00edz\u00edm umyt\u00e9 n\u00e1dob\u00ed a d\u011bkuji Bohu, \u017ee je ve\u010der. Bylo to vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed. V\u00edc takov\u00fdch dn\u016f a skon\u010d\u00edm na psychiatrii. Tom nakonec pochopil, \u017ee se s n\u00edm bavit nebudu a p\u0159estal se vypt\u00e1vat. Vlastn\u011b si m\u011b po zbytek sm\u011bny nev\u0161\u00edmal a promluvil na m\u011b pouze tehdy, kdy\u017e mi tlumo\u010dil p\u0159\u00e1n\u00ed host\u016f. I te\u010f se v\u011bnuje svoj\u00ed pr\u00e1ci. Ukl\u00edz\u00ed \u017eidle a sp\u00ed\u0161 jsem to j\u00e1, kdo m\u00e1 tendence po tom druh\u00e9m pokukovat.<\/p><\/div>\n

\n

„Illusion never changed into something real, I’m wide awake and I can see the perfect sky is…“ Se zp\u011bvem okam\u017eit\u011b p\u0159estanu, jakmile v zorn\u00e9m poli spat\u0159\u00edm bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edho se Toma. Hlem\u00fd\u017ed\u00edm tempem se posouv\u00e1 m\u00fdm sm\u011brem. Zprvu mi p\u0159ijde, \u017ee se zlob\u00ed. Alespo\u0148 soud\u011b podle jeho v\u00fdrazu. Kdy\u017e se ale zad\u00edv\u00e1m pozorn\u011bji, uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee nen\u00ed na\u0161tvan\u00fd, sp\u00ed\u0161 je utr\u00e1pen\u00fd. P\u0159ihl\u00ed\u017e\u00edm, jak se napije d\u017eusu a zad\u00edv\u00e1 se n\u011bkam p\u0159ed sebe. Skoro bych si myslel, \u017ee nad n\u011b\u010d\u00edm usilovn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. Mezi obo\u010d\u00edm se mu vytvo\u0159\u00ed nepatrn\u00e1 vr\u00e1ska a v jednom okam\u017eiku se p\u0159istihnu, \u017ee se usm\u00edv\u00e1m. A to kdy\u017e Tom roztomile na\u0161pul\u00ed pusu. Je to k vzteku. Chci se na n\u011bho zlobit, \u017ee mi ne\u0159ekl pravdu a nechal m\u011b d\u011blat si marn\u00e9 nad\u011bje. M\u00edsto toho se mu v\u0161ak v duchu obdivuji.<\/p><\/div>\n

\n

„V\u010dera jsem ti cht\u011bl n\u011bkoho p\u0159edstavit.“ Po p\u00e1r t\u00ed\u017eiv\u00fdch minut\u00e1ch ticha, kter\u00e9 naru\u0161ovalo pouze cink\u00e1n\u00ed n\u00e1dob\u00ed, Tom promluv\u00ed a oto\u010d\u00ed se ke mn\u011b cel\u00fdm t\u011blem.<\/p><\/div>\n

„Hm.“<\/div>\n
„Bille, co jsem ti ud\u011blal?“ Zept\u00e1 se m\u011b s ne\u0161\u0165astn\u00fdm v\u00fdrazem. V\u0161echno, bleskne mi hlavou. Jen\u017ee nahlas to nevyslov\u00edm. Musel bych pak toti\u017e \u0159\u00edct, \u017ee ho nem\u016f\u017eu od prvn\u00edho dne dostat z hlavy, v u\u0161\u00edch mi zn\u00ed jeho sm\u00edch, a kdy\u017e uleh\u00e1m s\u00e1m do postele, p\u0159edstavuji si, \u017ee m\u011b obj\u00edmaj\u00ed jeho svalnat\u00e9 pa\u017ee. Musel bych se p\u0159iznat, \u017ee jsem se do n\u011bj bezhlav\u011b zamiloval a chci b\u00fdt jen s n\u00edm.<\/div>\n
„Nic.“ Pokus\u00edm se tv\u00e1\u0159it tak, jako\u017ee v\u016fbec nech\u00e1pu, jak na tohle p\u0159i\u0161el. Jen\u017ee se mi to dost dob\u0159e nepoda\u0159\u00ed, potvrd\u00ed mi to jeho bezprost\u0159edn\u00ed reakce.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ odfrkne si posm\u011b\u0161n\u011b, co\u017e se m\u011b tro\u0161ku dotkne, ale kousnu se do jazyka a nijak nereaguji. Co\u017e p\u0159irozen\u011b nez\u016fstane bez odezvy.<\/div>\n
„Nic jsem neud\u011blal, proto jsi mi za cel\u00fd den \u0159ekl asi t\u0159i souvisl\u00e9 v\u011bty a skoro ses na m\u011b nepod\u00edval. Oproti tomu, jak ses choval p\u0159edev\u010d\u00edrem, je to obrat o t\u0159i sta \u0161edes\u00e1t stup\u0148\u016f.“ Poznamen\u00e1 u\u0161t\u011bpa\u010dn\u011b. Tom je jasn\u00fd p\u0159\u00edklad \u010dlov\u011bka, co r\u00e1d v\u011bci \u0159e\u0161\u00ed. Podle m\u011b je schopen v\u0161echno do detailu rozebrat a postupn\u011b jednotliv\u00e9 \u010d\u00e1sti analyzovat. Z\u00e1rove\u0148 se domn\u00edv\u00e1m, \u017ee dok\u00e1\u017ee na druh\u00e9ho vyv\u00edjet tlak do chv\u00edle, kdy nedostane uspokojivou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
\n

„Pro\u010d jsi mi o n\u00ed ne\u0159ekl?“ Nevydr\u017e\u00edm to a vyp\u00e1l\u00edm na n\u011bj ot\u00e1zku, kter\u00e1 m\u011b u\u017e chvilku svrb\u00ed na jazyku.<\/p><\/div>\n

„O n\u00ed? O kom?“ Hraje si na hloup\u00e9ho, p\u0159itom jist\u011b moc dob\u0159e v\u00ed, o \u010dem je \u0159e\u010d. S k\u00fdm se tu v\u010dera p\u0159edv\u00e1d\u011bl?<\/div>\n
„O svoj\u00ed dce\u0159i.“ Mrsknu ut\u011brku na pult a m\u00e1m co d\u011blat, abych se nerozbre\u010del. Teprve kdy\u017e jsem to vyslovil nahlas, uc\u00edtil jsem tu<\/em> bolest. Do t\u00e9 doby jsem ji sice vn\u00edmal, ale nebyla tak intenzivn\u00ed. Sotva jsem to vyslovil, jako by ostr\u00fd \u0161\u00edp pro\u0165al m\u00e9 srdce.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 Mae-Mae?“ Lehce naklon\u00ed hlavu na stranu.<\/div>\n
„Jestli se tak jmenuje ta blon\u010fat\u00e1 hol\u010di\u010dka, co jsi v\u010dera dr\u017eel v n\u00e1ru\u010d\u00ed, tak ano, mysl\u00edm ji.“ P\u0159ek\u0159\u00ed\u017e\u00edm si ruce na hrudi. „To se za ni styd\u00ed\u0161 nebo co?“<\/div>\n
„Tak zaprv\u00e9, nestyd\u00edm se za ni. Je to ta neslad\u0161\u00ed a nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed hol\u010di\u010dka, jakou zn\u00e1m. Miluju ji.“ Tom naprosto p\u0159esn\u011b okop\u00edruje m\u016fj postoj a zacukaj\u00ed mu p\u0159itom koutky. „A zadruh\u00e9, ty v\u011bdmo, Marie Anne, jak ji jej\u00ed matka pojmenovala, je moje nete\u0159.<\/em>„<\/div>\n
\n

„Nete\u0159?“ Vydechnu u\u017easle.<\/p><\/div>\n

„Ano, co je tak zvl\u00e1\u0161tn\u00edho na tom, \u017ee n\u011bkdo m\u00e1 nete\u0159?“ Opt\u00e1 se m\u011b a vytrvale na m\u011b hled\u00ed. P\u0159ipad\u00e1m si jako pitomec. Na rozd\u00edl od n\u011bj jsem v\u016fbec nezachoval klid a chladnou hlavu a popustil jsem uzdu sv\u00fdm emoc\u00edm. Mohu jen d\u011bkovat Bohu za to, \u017ee jsem jim nedal pln\u00fd pr\u016fchod. To bych se znemo\u017enil naprosto.<\/div>\n
„Nic, j\u00e1 jen…“ Do\u0161la mi slova. Co na to m\u00e1m \u0159\u00edct? Samoz\u0159ejm\u011b je naprosto norm\u00e1ln\u00ed, \u017ee lid\u00e9 maj\u00ed nete\u0159e a synovce, jen\u017ee ta mal\u00e1 se k Tomovi tak tiskla. Vypadalo to, \u017ee obj\u00edm\u00e1 t\u00e1tu, ne jen str\u00fdce. Zrovna tak on se na ni d\u00edval s takovou l\u00e1skou a z\u00e1rove\u0148 hrdost\u00ed. J\u00e1 a moje ukvapen\u00e9 z\u00e1v\u011bry, nejednou jsem se d\u00edk tomu dostal do nep\u0159\u00edjemn\u00e9 situace. Tahle je ale nejtrapn\u011bj\u0161\u00ed v\u016fbec.<\/div>\n
„Tak aby bylo jasno.“ Tom bleskov\u011b vyu\u017eije prostoru, kter\u00fd se mu d\u00edk m\u00e9mu ml\u010den\u00ed nab\u00eddl, a znovu promluv\u00ed. „D\u011bti nem\u00e1m a m\u00edt nebudu.“<\/div>\n
„Nebude\u0161?“<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u00ed hlavou. „Jednak jsem o vlastn\u00edch nikdy neuva\u017eoval a taky… Myslel jsem, \u017ee \u010dlov\u011bk jako ty to pozn\u00e1.“<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161? Jak \u010dlov\u011bk jako j\u00e1?<\/em>“ Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, co svou pozn\u00e1mkou sleduje a po\u0165ouchl\u00fd \u00fasm\u011bv mi zrovna moc nepom\u00e1h\u00e1. Sp\u00ed\u0161 mi v hlav\u011b d\u011bl\u00e1 je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed zmatek. Jak jsem asi mohl poznat, \u017ee nechce m\u00edt d\u011bti?<\/div>\n
„T\u0159eba j\u00e1 jsem si toho v\u0161iml hned. Sta\u010dilo mi na to p\u00e1r chvilek v tvoj\u00ed bl\u00edzkosti.“ Tom se vyhoupne na pult, kter\u00fd jsem p\u0159ed chvilkou tak dlouho le\u0161til, a p\u0159ek\u0159\u00ed\u017e\u00ed si nohy.<\/div>\n
„Nech\u00e1pu t\u011b.“ D\u00e1m si ruce v bok a \u010dek\u00e1m, jestli se ur\u00e1\u010d\u00ed mi vysv\u011btlit, o \u010dem tu celou dobu mluv\u00ed. V\u016fbec ho toti\u017e nepob\u00edr\u00e1m.<\/div>\n
\n

„Pro\u010d mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem t\u011b celou dobu provokoval s t\u011bma holkama?“ Zept\u00e1 se m\u011b s n\u00e1znakem sm\u00edchu v hlase. Ano, to d\u011blal s oblibou. V\u017edycky mi n\u011bjakou uk\u00e1zal, za\u010dal komentovat jej\u00ed postavu a do\u017eadoval se m\u00e9ho n\u00e1zoru. Nikdy jsem nev\u011bd\u011bl, co na to odpov\u011bd\u011bt. Co j\u00e1 v\u00edm, jestli jsou lep\u0161\u00ed mal\u00e1 nebo velk\u00e1 prsa? Nebo snad um\u00edm posoudit, kter\u00e1 z nich m\u00e1 zade\u010dek akor\u00e1t do ruky? Nic mi to ne\u0159\u00edk\u00e1.<\/p><\/div>\n

„Billi, p\u0159esta\u0148me si hr\u00e1t na schov\u00e1vanou. Oba v\u00edme, jak to je.“ Pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b pohledem, pod jeho\u017e vlivem se mi podlom\u00ed kolena. Tom sklouzne na zem a udr\u017euje o\u010dn\u00ed kontakt mezi n\u00e1mi, se ke mn\u011b p\u0159esune. Ne\u017e se nad\u011bji, jsem uv\u011bzn\u011bn mezi jeho pa\u017eemi, jimi\u017e se op\u00edr\u00e1 o hranu za mnou. Ihned si v\u0161imnu, jak op\u011bt kr\u00e1sn\u011b von\u00ed, a uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee st\u00e1le nezn\u00e1m n\u00e1zev parf\u00e9mu, kter\u00fd pou\u017e\u00edv\u00e1, a\u010dkoli jsem se ho mnohokr\u00e1t cht\u011bl zeptat. Jeho pln\u00e9 rty jsou nesm\u00edrn\u011b l\u00e1kav\u00e9. Ani\u017e bych si to uv\u011bdomil, ol\u00edznu si spodn\u00ed ret a kousnu se do n\u011bho, co\u017e vykouzl\u00ed \u00fasm\u011bv na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„V\u011bd\u011bl jsem to.“ Pronese \u0161eptem a p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed se ke mn\u011b. Moje srdce za\u010dne b\u00edt jako spla\u0161en\u00e9.<\/div>\n
„Co?“ \u0158eknu p\u0159i\u0161krcen\u00fdm hlasem, nep\u0159est\u00e1vaje hypnotizovat jeho \u00fasta.<\/div>\n
„\u017de jsi jako j\u00e1.“<\/div>\n
„Ty jsi…?“ Spadne mi brada, kdy\u017e p\u0159ik\u00fdvne. Tom \u017ee je gay? Pr\u00e1v\u011b mi sv\u00fdm p\u0159izn\u00e1n\u00edm naprosto naboural moji letitou jistotu v tom, \u017ee homosexu\u00e1la bezpe\u010dn\u011b pozn\u00e1m. Dote\u010f to tak bylo, a\u017e on je v\u00fdjimkou. Ano, byl mil\u00fd a neust\u00e1le vyhled\u00e1val moji bl\u00edzkost, dokonce jsem m\u011bl podez\u0159en\u00ed, \u017ee se mnou flirtuje, ale z toho p\u0159i\u0161lo n\u011bco, co m\u011b p\u0159im\u011blo pohl\u00ed\u017eet na n\u011bj jako na heterosexu\u00e1la.<\/div>\n
\n

O p\u00e1r minut pozd\u011bji usazeni u jednoho stolku rozeb\u00edr\u00e1me, kdy jsme si za\u010dali uv\u011bdomovat, \u017ee je n\u011bco jinak. Podle Tomov\u00fdch slov nad svou sexu\u00e1ln\u00ed orientac\u00ed za\u010dal uva\u017eovat v patn\u00e1cti, kdy m\u011bl prvn\u00ed v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed vztah. S tou d\u00edvkou chodil, ale bylo to divn\u00e9, nebylo to ono. Pak p\u0159i\u0161ly sny, ve kter\u00fdch dominovali mu\u017ei.<\/p><\/div>\n

„V\u00ed\u0161 co, \u0159\u00edkal jsem si, \u017ee to je blbost a bojoval jsem s t\u00edm tak, \u017ee jsem zkou\u0161el myslet na holky, ale…“<\/div>\n
„Nefungovalo to.“ Odtu\u0161\u00edm. M\u011bl jsem to podobn\u011b. Dokonce jsem s\u00e1m sob\u011b namlouval, \u017ee budu bisexu\u00e1l, co\u017e m\u011b na chvilku uklidnilo. Sice to nebyla pravda, proto\u017ee m\u011b holky nikdy nep\u0159itahovaly, ale tehdy jsem v tom vid\u011bl jedinou \u00fat\u011bchu. Tahle iluze se po \u010dase rozplynula a p\u00e1r let mi trvalo, ne\u017e jsem s\u00e1m sob\u011b p\u0159iznal, \u017ee jsem gay. Dokonce jsem m\u011bl obdob\u00ed, kdy jsem si dokola kladl ot\u00e1zku, pro\u010d zrovna j\u00e1 jsem na kluky, pro\u010d nejsem jako ostatn\u00ed. Spole\u010dnost \u010dasto krut\u011b trest\u00e1 ty, co jsou jin\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Pro m\u011b bylo snad nejhor\u0161\u00ed \u0159\u00edct to babi\u010dce.“ Prozrad\u00ed mi, komu se mu s t\u00edm sv\u011b\u0159ovalo nejh\u016f\u0159. Pr\u00fd m\u011bl \u0161\u00edlen\u00fd strach, jak to p\u0159ijme. Nakonec byly obavy zbyte\u010dn\u00e9, proto\u017ee to babi\u010dka vzala p\u0159ekvapiv\u011b dob\u0159e.<\/div>\n
\n

„Komu jsi to vlastn\u011b \u0159ekl jako prvn\u00edmu?“ Zept\u00e1m se ho a podep\u0159u si rukou bradu.<\/p><\/div>\n

„S\u00e9g\u0159e,“ odpov\u00ed. „V\u017edycky jsme spolu m\u011bli moc p\u011bkn\u00fd vztah. C\u00edtil jsem, \u017ee ona je tou osobou, kter\u00e9 to m\u00e1m \u0159\u00edct nejprve. A ty?“<\/div>\n
„Jednomu kamar\u00e1dovi.“ Sourozence nem\u00e1m, tak\u017ee jim jsem se sv\u011b\u0159it nemohl. Proto jsem \u0161el za nejlep\u0161\u00edm p\u0159\u00edtelem. Ob\u00e1val jsem se, jestli se ke mn\u011b neoto\u010d\u00ed z\u00e1dy. P\u0159ece jen se \u010dlov\u011bk ka\u017ed\u00fd den nedozv\u00edd\u00e1, \u017ee jeho kamar\u00e1d je homosexu\u00e1l. Joachim m\u011b vyslechl, chvilku trvalo, ne\u017e se z toho \u0161oku vzpamatoval, ale zachoval se jako opravdov\u00fd p\u0159\u00edtel. Byl mi oporou a st\u00e1l po m\u00e9m boku, kdy\u017e jsem sb\u00edral odvahu k tomu \u0159\u00edct to rodin\u011b. A jeho chov\u00e1n\u00ed v\u016f\u010di mn\u011b se ani v nejmen\u0161\u00edm nezm\u011bnilo. O v\u0161ech sv\u00fdch „p\u0159\u00e1tel\u00edch“ to tvrdit nemohu, n\u011bkte\u0159\u00ed se mi vzd\u00e1lili, jin\u00ed naprosto zmizeli. Tr\u00e1pil jsem se, bolelo m\u011b to, ale dnes u\u017e v\u00edm, \u017ee nebyli takov\u00fdmi kamar\u00e1dy, za jak\u00e9 se vyd\u00e1vali. Pokud n\u011bkoho m\u00e1me skute\u010dn\u011b r\u00e1di, m\u00e1me ho r\u00e1di takov\u00e9ho, jak\u00fd je. Se v\u0161\u00edm v\u0161udy.<\/div>\n
<\/p>\n

‚Oh – thinkin‘ about all our younger years, there was only you and me. We were young and wild and free…‘<\/em><\/div>\n

\n

„Tuhle miluju!“ Zvol\u00e1 zni\u010dehonic Tom a vysko\u010d\u00ed na nohy. S rukama nata\u017een\u00fdma p\u0159ed sebou si stoupne vedle m\u011b a vy\u010dk\u00e1v\u00e1, dokud do jeho dlan\u00ed nevlo\u017e\u00edm sv\u00e9.<\/p><\/div>\n

„Ty chce\u0161… Na tohle?“ Pobaven\u011b krout\u00edm hlavou. Jen\u017ee Tom se ned\u00e1 snadno odb\u00fdt. D\u00e1l stoj\u00ed, up\u0159en\u011b mi hled\u00ed do o\u010d\u00ed a \u010dek\u00e1.<\/div>\n
„No tak, Billi. To si m\u00e1m kleknout?“ Ud\u011bl\u00e1 na m\u011b ps\u00ed o\u010di, a p\u0159esto\u017ee se styd\u00edm, polo\u017e\u00edm svou ruku do jeho. Ihned ji sev\u0159e a pom\u016f\u017ee mi vst\u00e1t. Druhou dlan\u00ed si m\u011b p\u0159it\u00e1hne bl\u00ed\u017e k sob\u011b a za\u010dne se pohybovat do rytmu. P\u0159i prvn\u00edch kroc\u00edch jsem nesv\u016fj, netrv\u00e1 to v\u0161ak dlouho a v\u0161echno hod\u00edm za hlavu. P\u0159ivinu se k Tomovi a u\u017e\u00edv\u00e1m si tuhle jedine\u010dnou chvilku. U\u017e si ani nevzpom\u00edn\u00e1m, kdy jsem tan\u010dil nebo je\u0161t\u011b l\u00e9pe \u0159e\u010deno, kdy jsem s n\u011bk\u00fdm tan\u010dil.<\/div>\n
„Once in your life you find someone who will turn your world around,“ zanotuje a v\u011bnuje mi \u00fasm\u011bv. Nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, jak\u00fd jsem u n\u011bj dote\u010f vid\u011bl. I pohled jeho o\u010d\u00ed je jin\u00fd a jsou-li opravdu oknem do lidsk\u00e9 du\u0161e, je Tom v tento moment nesm\u00edrn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd. Dokonce bych si troufl tvrdit, \u017ee se takto dlouho nec\u00edtil. Op\u0159u si hlavu o jeho rameno a bla\u017een\u011b vydechnu. Naslouch\u00e1m t\u00f3n\u016fm jeho obl\u00edben\u00e9 skladby, nech\u00e1v\u00e1m se j\u00edm v\u00e9st a co chvilku se tichounce zasm\u011bji.<\/div>\n
Tom zanedlouho jednu svou ruku st\u00e1hne z m\u00e9ho boku. Ukazov\u00e1\u010dkem mi nadzvedne hlavu, dlouze se mi zad\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed a pak to p\u0159ijde. Poprv\u00e9 uc\u00edt\u00edm jeho pln\u00e9 rty na sv\u00fdch. Jsou mnohem m\u011bk\u010d\u00ed a heb\u010d\u00ed, ne\u017e jsem si p\u0159edstavoval, a l\u00edbaj\u00ed kr\u00e1sn\u011bji, ne\u017e jsem se domn\u00edval. Ovinu mu ruce kolem krku a nal\u00e9hav\u011b se k n\u011bmu p\u0159itisknu. Do polibku vkl\u00e1d\u00e1m l\u00e1sku, kter\u00e1 od prvn\u00edho dne kl\u00ed\u010dila v m\u00e9m srdci, a Tom mi opl\u00e1c\u00ed se stejnou n\u011bhou. Je mi \u00fapln\u011b jedno, jestli n\u00e1s n\u011bkdo skrze okna vid\u00ed. Nestyd\u00edm se za svoje city. L\u00e1ska nen\u00ed h\u0159\u00edchem a nen\u00ed v\u011bt\u0161\u00edho \u0161t\u011bst\u00ed, ne\u017e jsme-li milov\u00e1ni t\u00edm, koho sami milujeme.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Uprav\u00edm si ko\u0161ili a ne\u017e stisknu kliku, n\u011bkolikr\u00e1t se zhluboka nadechnu do plic. Bezprost\u0159edn\u011b po vstupu se m\u00e1 \u00fasta rozt\u00e1hnou v \u0161irok\u00fd \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv, nebo\u0165 prvn\u00ed, koho spat\u0159\u00edm, je Tom. Je to m\u011bs\u00edc, co m\u011b poprv\u00e9 pol\u00edbil, p\u0159esto si ten ve\u010der pamatuji do posledn\u00edho detailu. Jeho v\u016fni, teplo jeho dlan\u00ed, hebkost jeho k\u016f\u017ee i jeho m\u011bkk\u00e9 pln\u00e9 rty, kter\u00e9 se odm\u00edtaly vzd\u00e1t t\u011bch m\u00fdch. Doprovodil m\u011b i dom\u016f. A\u010d mi norm\u00e1ln\u011b cesta z pr\u00e1ce netrv\u00e1 d\u00e9le ne\u017e deset minut, s Tomem n\u00e1m zabrala skoro hodinu a dal\u0161\u00ed jsme se pak lou\u010dili p\u0159ed domem. V\u011bd\u011bli jsme, \u017ee se sice r\u00e1no uvid\u00edme znovu, ale necht\u011blo se n\u00e1m toho druh\u00e9ho opustit, by\u0165 to bylo jen na p\u00e1r hodin.<\/p><\/div>\n

\n

Posad\u00edm se k jednomu stolku a po o\u010dku pokukuje po Tomovi, si p\u0159it\u00e1hnu n\u00e1pojov\u00fd l\u00edstek, a\u010d bych ho zvl\u00e1dl od\u0159\u00edkat zpam\u011bti. Dnes m\u00e1m volno a t\u011b\u0161il jsem se, \u017ee cel\u00fd den budeme spolu, jen\u017ee jsem se p\u0159epo\u010d\u00edtal. Marcello za n\u00edm p\u0159i\u0161el, zda by si s n\u00edm prohodil sm\u011bnu a Tom, jemu\u017e kdysi on pomohl, nemohl \u0159\u00edct ne. Tak\u017ee m\u00edsto volna musel dopoledne do pr\u00e1ce. Sl\u00edbil mi v\u0161ak, \u017ee odpoledne bude jen m\u016fj, a taky mi pohrozil, \u017ee o v\u00edkendu se ode m\u011b nehne ani na krok. Pr\u00fd bude po\u0159\u00e1d se mnou, a\u017e mi t\u00edm poleze na nervy. Sm\u00e1l jsem se, proto\u017ee je to vylou\u010deno. A\u010d jsem s n\u00edm sebev\u00edc dlouho, po\u0159\u00e1d ho m\u00e1m m\u00e1lo.<\/p><\/div>\n

\n

„Dobr\u00fd den, m\u00e1te vybr\u00e1no?“ P\u0159istoup\u00ed ke mn\u011b Tom, a\u010d by m\u011bl st\u00e1t za barem, a teatr\u00e1ln\u011b se mi uklon\u00ed. Oba dva se zasm\u011bjeme a on na m\u011b ro\u0161\u0165\u00e1cky mrkne. „Slu\u0161\u00ed ti to.“<\/p><\/div>\n

„D\u00edky,“ v\u011bnuji mu \u00fasm\u011bv za kompliment a sd\u011bl\u00edm mu svoje p\u0159\u00e1n\u00ed. „Cappuccino, pros\u00edm.“<\/div>\n
„Dneska jsi tu m\u011bl svou obdivovatelku,“ prohod\u00ed, zat\u00edmco p\u0159edst\u00edr\u00e1, \u017ee si zapisuje moji objedn\u00e1vku. „P\u0159ed chvilkou ode\u0161la.“<\/div>\n
„\u0160koda, mohl jsem m\u00edt spole\u010dnost, ne\u017e skon\u010d\u00ed\u0161.“ Sotva to do\u0159eknu, Tom vzhl\u00e9dne a za\u0161kleb\u00ed se. Nahlas sice nic ne\u0159ekne, vlastn\u011b ani nemus\u00ed, proto\u017ee v\u00edm, \u017ee \u017e\u00e1rl\u00ed. Pohlad\u00ed m\u011b po h\u0159betu dlan\u011b polo\u017een\u00e9 na stolku a se slovy, \u017ee je hned u m\u011b, odb\u011bhne splnit moje p\u0159\u00e1n\u00ed v podob\u011b obl\u00edben\u00e9ho k\u00e1vov\u00e9ho n\u00e1poje. Chv\u00edli ho sleduji, pak se ale rozhl\u00e9dnu kolem sebe, abych zjistil, kter\u00fd z na\u0161ich v\u011brn\u00fdch z\u00e1kazn\u00edk\u016f sem i dnes zav\u00edtal. Ke sv\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed mezi hosty najdu jen pan\u00ed Neuerovou. Je to star\u0161\u00ed d\u00e1ma, kter\u00e1 p\u0159ed rokem ovdov\u011bla, co\u017e jsem se dozv\u011bd\u011bl p\u0159\u00edmo od n\u00ed. Vzpom\u00edn\u00e1m si, \u017ee jsem s n\u00ed jedno odpoledne po pr\u00e1ci prosed\u011bl u stolku a poslouchal vypr\u00e1v\u011bn\u00ed o jej\u00edm man\u017eelovi. Pot\u0159ebovala si popov\u00eddat. Lid\u00e9 \u010dasto d\u011blaj\u00ed chybu, \u017ee o mrtv\u00e9m s poz\u016fstal\u00fdm nemluv\u00ed, jako by to snad bylo tabu, a neuv\u011bdomuj\u00ed si, \u017ee pr\u00e1v\u011b hovo\u0159it o n\u011bm b\u00fdv\u00e1 mnohdy t\u00edm, co si \u010dlov\u011bk p\u0159eje a pot\u0159ebuje. Chce jim pov\u00eddat, jak se poznali, co v\u0161echno spolu pro\u017eili a kdy\u017e se b\u011bhem pov\u00edd\u00e1n\u00ed rozpl\u00e1\u010de, nechme ho plakat. Ulev\u00ed se mu. Proto jsem tehdy z\u016fstal sed\u011bt na m\u00edst\u011b, c\u00edtil jsem toti\u017e, \u017ee j\u00ed aspo\u0148 tro\u0161ku pom\u016f\u017eu vyrovnat se s \u017ealem. Od t\u00e9 doby sem star\u00e1 pan\u00ed zajde posed\u011bt na k\u00e1vu a poka\u017ed\u00e9 se na m\u011b usm\u00edv\u00e1.<\/div>\n
\n

„Tady to je.“ Tom p\u0159ede m\u011b postav\u00ed hrnek s cappuccinem a m\u016fj pohled okam\u017eit\u011b p\u0159it\u00e1hne, co vykouzlil z p\u011bny. \u017d\u00e1dn\u00fd obr\u00e1zek, ale dv\u011b sl\u016fvka. Dv\u011b nejkouzeln\u011bj\u0161\u00ed a nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed sl\u016fvka. Miluji T\u011b.<\/em><\/div>\n

„J\u00e1 tebe v\u00edc.“ Pohlad\u00edm ho po ruce, ji\u017e akor\u00e1t stahuje, a v\u011bnuji mu \u00fasm\u011bv. Nen\u00ed dne, kdy by mi ho nevykouzlil na rtech. Ve v\u011bt\u0161in\u011b p\u0159\u00edpad\u016f jde o mali\u010dkosti, av\u0161ak pr\u00e1v\u011b ty mnohdy zp\u016fsobuj\u00ed nejv\u011bt\u0161\u00ed radost. Ani se mi nechce nap\u00edt, proto\u017ee t\u00edm zni\u010d\u00edm Tomovo vyzn\u00e1n\u00ed, je\u017e m\u011b h\u0159eje u srdce.<\/div>\n
„To se na to bude\u0161 celou dobu jen koukat?“ Zept\u00e1 se m\u011b s n\u00e1znakem sm\u00edchu a dlan\u011bmi se zap\u0159e o hranu stolu.<\/div>\n
„Je \u0161koda to p\u00edt.“ Kouknu na n\u011bj a zp\u011bt na ml\u00e9\u010dnou p\u011bnu. Tom se pobaven\u011b zasm\u011bje, nato si odt\u00e1hne \u017eidli, na kterou se posad\u00ed. Rychle mrknu na Lisu, kter\u00e1 si sice v\u0161imla, co kolega ud\u011blal, ale nijak nereaguje. Kdyby to byla kter\u00e1koli jin\u00e1, hned by se za\u010dala ksichtit nebo nad\u00e1vat. Po chv\u00edli, kdy kolem n\u00e1s proch\u00e1z\u00ed a Tom se odsune, aby vstal a vr\u00e1til se k pr\u00e1ci, zavrt\u00ed hlavou a \u0159ekne mu, a\u0165 sed\u00ed, \u017ee zvl\u00e1d\u00e1.<\/div>\n
„Billi,“ Tom se vr\u00e1t\u00ed k tomu, o \u010dem jsme p\u0159edt\u00edm mluvili, a uk\u00e1\u017ee na hork\u00fd dosud netknut\u00fd n\u00e1poj. „Ten n\u00e1pis se sice rozplyne, ale na\u0161e l\u00e1ska ne.“<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Jsem u\u017easl\u00fd, \u010derven\u00e1m se celou cestu dom\u016f.“ „Vn\u00edm\u00e1\u0161 m\u011b?“ „Do prdele,“ zakleji, kdy\u017e leknut\u00edm rozliji v\u0161echno hork\u00e9 ml\u00e9ko. Ne\u010dekan\u011b mi polo\u017eil ruku na rameno, a proto\u017ee jsem byl pln\u011b zanepr\u00e1zdn\u011bn sv\u00fdmi \u00favahami, v\u016fbec jsem nevn\u00edmal okoln\u00ed sv\u011bt. „Nepolil jsem t\u011b?“<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[645],"tags":[],"class_list":["post-2196","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-enchanted"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2196","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2196"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2196\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2196"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2196"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2196"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}