{"id":2204,"date":"2016-03-06T16:00:00","date_gmt":"2016-03-06T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2195"},"modified":"2016-03-06T16:00:00","modified_gmt":"2016-03-06T15:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-77","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/03\/06\/me-myself-and-romeo-77\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 77."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„No ne,“ vydechnu p\u0159ekvapen\u011b. „Ty u\u017e jsi vypravenej?“ Po\u010d\u00edtal jsem s t\u00edm, \u017ee budu muset Billa zase popoh\u00e1n\u011bt, aby sebou mrskl, a ono u\u017e je dnes Jeho Veli\u010denstvo oble\u010deno a p\u0159ipraveno k odchodu. Tak\u017ee se v podstat\u011b \u010dek\u00e1 na m\u011b.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme?“ Bill vstane a popadne ta\u0161ku. „Dopoledne budu m\u00edt pr\u00e1ce a\u017e nad hlavu, ale mo\u017en\u00e1 bychom mohli zaj\u00edt na ob\u011bd.“<\/div>\n
„Ty nejde\u0161 se mnou?“ Zaraz\u00edm se a vyd\u011b\u0161en\u011b na n\u011bj hled\u00edm. Podle toho, co \u0159\u00edk\u00e1, to vypad\u00e1, \u017ee m\u00e1 nam\u00ed\u0159eno do firmy. Prohl\u00e9dnu si ho pozorn\u011bji a uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee i jeho outfit tomu napov\u00edd\u00e1. Kdyby m\u011bl v \u00famyslu p\u0159idat se ke mn\u011b, volil by jin\u00e9 oble\u010den\u00ed. Hodil na sebe na m\u016fj vkus p\u0159ehnan\u011b voln\u00e9 kalhoty, do kter\u00fdch m\u00e1 zastr\u010den\u00e9 sako. Opravdu, bude to sako, ko\u0161ile to nen\u00ed ani omylem a vy\u0161perkoval to k\u0161andami. No n\u00e1dhera! A ty ul\u00edznut\u00e9 vlasy tomu jen dod\u00e1vaj\u00ed „\u0161mrnc“. L\u00edb\u00ed se mi, kdy\u017e r\u00e1no vstane nebo poletuje po byt\u011b a m\u00e1 je roztomile rozcuchan\u00e9. To, co si vykouzlil na hlav\u011b te\u010f, je hnus. Ve vlastn\u00edm z\u00e1jmu ml\u010d\u00edm, po\u0161klebov\u00e1n\u00ed se ale stejn\u011b neubr\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
\n

„N\u00e1zor jsem ti \u0159ekl v\u010dera.“ Odv\u011bt\u00ed s klidem a vklouzne do bot. „T\u00fdden jsem tam nebyl, Tomi. Mus\u00edm tam, jinak zavl\u00e1dne tot\u00e1ln\u00ed anarchie.“<\/p><\/div>\n

„Ale Billi…“<\/div>\n
„Ty, Tome, narovinu. O co jde?“ Zalo\u017e\u00ed si ruce na hrudi a tv\u00e1\u0159\u00ed se, jako by m\u011b p\u0159i n\u011b\u010dem nachytal. A taky \u017ee jo. P\u0159itom jsem se tolik sna\u017eil, aby nic nepoznal. Cel\u00fd t\u00fdden ho s sebou beru na zkou\u0161ky kapely pod z\u00e1minkou, \u017ee je pot\u0159eba rad n\u011bkoho zven\u010d\u00ed, kdo je nezaujat\u00fd a z\u00e1rove\u0148 se vyzn\u00e1. Na to Bill sly\u0161\u00ed. P\u0159ipadal si d\u016fle\u017eit\u011b a nepostradateln\u011b. Ruku na srdce, nebylo od v\u011bci ho tam s sebou vz\u00edt. Dal n\u00e1m p\u00e1r tip\u016f, co se budou hodit. Hlavn\u00edm d\u016fvodem, pro\u010d se mnou na zkou\u0161ky jezd\u00ed, v\u0161ak je, \u017ee ho m\u00e1m pod dohledem. Myslel jsem si, \u017ee mi to vych\u00e1z\u00ed, ale ouha, br\u00e1\u0161kovi to sakra p\u00e1l\u00ed a pojal podez\u0159en\u00ed, \u017ee se n\u011bco d\u011bje.<\/div>\n
„Nic. Co by?“ Uhnu o\u010dima a rad\u011bji se sehnu, abych se obul. Zap\u00edrat, Tome, zap\u00edrat.<\/div>\n
„Aha, tak proto t\u011b m\u00e1m za zadkem, kamkoli se hnu.“ Poznamen\u00e1 a v jeho hlase je n\u00e1znak v\u00fdsm\u011bchu.<\/div>\n
„V\u0161ak jsi to s\u00e1m cht\u011bl.“ Nam\u00edtnu a na chvilku k n\u011bmu zvednu pohled. „P\u0159\u00e1l sis, abych s tebou byl po\u0159\u00e1d. A co by pro tebe a tvoje kr\u00e1sn\u00fd o\u010di Tomi neud\u011blal.“ Zazub\u00edm se na n\u011bho, kdy\u017e vstanu, a vtisknu mu polibek na nos.<\/div>\n
\n

„Ale to nezna-…“ Ned\u00e1m mu prostor, aby se moc rozmluvil. Za t\u00fdl si ho p\u0159it\u00e1hnu k sob\u011b a spoj\u00edm s n\u00edm rty. Tohle je nejspolehliv\u011bj\u0161\u00ed zp\u016fsob, jak ho uml\u010det. Bill je pak v\u011bt\u0161inou tak mimo, \u017ee zapomene, co vlastn\u011b cht\u011bl. I tentokr\u00e1t to zabere. Kdy\u017e se od n\u011bho odt\u00e1hnu, setrv\u00e1 je\u0161t\u011b p\u00e1r chvil se zav\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky, \u0161pi\u010dkou jazyka si ol\u00edzne rty a zvedne koutky. Teprve pak pomalounku otev\u0159e o\u010di a obda\u0159\u00ed m\u011b \u00fasm\u011bvem.<\/p><\/div>\n

„P\u016fjdeme?“ Zept\u00e1m se a s\u00e1hnu po klice.<\/div>\n
„Jdeme,“ p\u0159ik\u00fdvne Bill se zasn\u011bn\u00fdm pohledem a prot\u00e1hne se kolem mn\u011b na chodbu. Dal\u0161\u00ed v\u011btou v\u0161ak zhat\u00ed m\u016fj triumf\u00e1ln\u00ed pocit, \u017ee jsem ho p\u0159esv\u011bd\u010dil. „Na ten ob\u011bd s tebou po\u010d\u00edt\u00e1m. \u0158ekn\u011bme ve dvan\u00e1ct? To bych se mohl utrhnout.“<\/div>\n
„Zavol\u00e1me si.“ Rozhodnu, co\u017e odsouhlas\u00ed k\u00fdvnut\u00edm. Holt m\u011b dnes bude muset zastoupit moje par\u0165a\u010dka a dohl\u00e9dnout na br\u00e1chu, zat\u00edmco bude v kanclu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n

BILL<\/strong><\/div>\n
\n

Kam jsem to jen… A tady je! Kone\u010dn\u011b najdu skic\u00e1k, po n\u011bm\u017e se u\u017e dobrou p\u016flhodinu sh\u00e1n\u00edm. Zah\u00e1zel jsem si ho pap\u00edry, kter\u00fdmi jsem se dote\u010f prob\u00edral. Za\u010d\u00edn\u00e1 mi z nich j\u00edt hlava kolem a pot\u0159ebuju si d\u00e1t pauzu. Je\u0161t\u011b by to cht\u011blo n\u011bco, \u010d\u00edm budu kreslit. P\u0159eh\u00e1z\u00edm kupu list\u016f podruh\u00e9 a pak je\u0161t\u011b jednou, a\u017e nakonec s pocitem v\u00edt\u011bze sev\u0159u v ruce oby\u010dejnou tu\u017eku.<\/p><\/div>\n

Ne\u017e se v\u0161ak pono\u0159\u00edm do sv\u00fdch viz\u00ed, nech\u00e1m se jimi un\u00e1\u0161et a p\u0159enesu je z moj\u00ed mysli na pap\u00edr, za\u010dnu listovat t\u00edm, co jsem dosud vytvo\u0159il. S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm oto\u010den\u00edm listu jsem znechucen\u011bj\u0161\u00ed a \u0161okovan\u011bj\u0161\u00ed. To nen\u00ed mo\u017en\u00e9! Tohle \u017ee jsem vytvo\u0159il j\u00e1? Leda tak v bezv\u011bdom\u00ed… Blbost! Jsem talentovan\u00fd, kreativn\u00ed, nejlep\u0161\u00ed.<\/em> Toto nen\u00ed moje pr\u00e1ce.<\/div>\n
\n

„Panebo\u017ee!“ Vyk\u0159iknu vyd\u011b\u0161en\u011b, kdy\u017e obr\u00e1t\u00edm dal\u0161\u00ed list, a odsko\u010d\u00edm od stolu. Srdce mi bu\u0161\u00ed, cel\u00fd se t\u0159esu a nejsem schopen odtrhnout pohled od pap\u00edru.<\/p><\/div>\n

„Pane Kaulitzi?“ Marionin hlas je dal\u0161\u00edm, co m\u011b k smrti vyd\u011bs\u00ed. Trhnu sebou a probodnu ji pohledem. Posledn\u00ed dobou mi tohle d\u011bl\u00e1 neust\u00e1le, jako by mi cht\u011bla p\u0159ivodit infarkt. To nem\u016f\u017ee zaklepat, ne\u017e sem takhle vleze? Sotva ud\u011bl\u00e1 krok ke mn\u011b, dojde mi, co by mohla spat\u0159it, tak\u017ee p\u0159isko\u010d\u00edm ke stolu a skic\u00e1k zah\u00e1z\u00edm p\u00e1r listy.<\/div>\n
„Co chcete?“ Obo\u0159\u00edm se na ni a st\u00e1le je\u0161t\u011b se zb\u011bsile tlukouc\u00edm srdcem se posad\u00edm na sv\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
„Sly\u0161ela jsem v\u00e1s vyk\u0159iknout, tak jsem se b\u00e1la, jestli se v\u00e1m…“<\/div>\n
„N\u011bco nestalo?“ Dokon\u010d\u00edm v\u011btu za ni. „Ne, ale brzy se mi n\u011bco stane, jestli sem nep\u0159estanete l\u00e9zt bez zaklep\u00e1n\u00ed!“<\/div>\n
„Ale pane Kaulitzi, j\u00e1…“ Nam\u00edtne. Je v\u0161ak uml\u010dena nejen m\u00fdm pohledem ale i m\u00e1vnut\u00edm ruky. Nezaj\u00edm\u00e1 m\u011b to. Nes\u010detn\u011bkr\u00e1t se mi sna\u017eila tvrdit, \u017ee \u0165ukala, ale nesly\u0161el jsem ji. To m\u011b m\u00e1 skute\u010dn\u011b za tak naivn\u00edho blbce?<\/div>\n
„Co na m\u011b civ\u00edte? B\u011b\u017ete. Nem\u00e1te snad dost pr\u00e1ce?“ Obo\u0159\u00edm se na ni. Jestli si p\u0159ipad\u00e1 m\u00e1lo vyt\u00ed\u017een\u00e1, klidn\u011b j\u00ed n\u011bjakou \u010dinnost vymysl\u00edm. Nen\u00ed probl\u00e9m, sta\u010d\u00ed \u0159\u00edct. \u017de jsem rad\u011bji ne\u0161el s t\u00edm Tomem. Sice bych nic neud\u011blal, ale u\u0161et\u0159il bych se nerv\u016f.<\/div>\n
\n

Za Marion se kone\u010dn\u011b zav\u0159ou dve\u0159e a mohu tedy pokra\u010dovat, kde jsem skon\u010dil. Odsunu stranou pap\u00edry a zad\u00edv\u00e1m se na to, z \u010deho mi je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r minutami vstaly hr\u016fzou vlasy. Znovu si p\u0159e\u010dtu n\u00e1pis a za\u0161kleb\u00edm se. Jsou to jen slova. Pouh\u00e1 dv\u011b slova. Ta, pokud v\u00edm, nikomu neubl\u00ed\u017eila. Ani bych se nedivil, kdyby to byl n\u011bjak\u00fd Tom\u016fv pokus o vtip. Trapn\u00fd pokus o vtip, ale co u\u017e. Nebylo by to poprv\u00e9, co se m\u011b sna\u017eil postra\u0161it. Kolikr\u00e1t se m\u011b s Georgem pokusili nap\u00e1lit a m\u011bli ohromnou radost, kdy\u017e jsem jim sedl na lep. Sice jsem si myslel, \u017ee je br\u00e1\u0161ka dosp\u011bl\u00fd a s v\u011bkem dostal i rozum, ale o\u010dividn\u011b ne. V\u0161ak j\u00e1 mu to vr\u00e1t\u00edm i s \u00faroky. Budu d\u011blat, \u017ee se nic nestalo a p\u0159i nejbli\u017e\u0161\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti si na n\u011bho n\u011bco vymysl\u00edm. Mo\u017en\u00e1 m\u011b i n\u011bco napadlo. \u010ceho se Tom odjak\u017eiva d\u011bsil ze v\u0161eho nejv\u00edc? Co pro n\u011bj bylo nejv\u011bt\u0161\u00edm stra\u0161\u00e1kem? Uvid\u00edme, kdo se bude sm\u00e1t jako posledn\u00ed, br\u00e1\u0161ko. Kdo se sm\u011bje naposledy, ten se sm\u011bje nejl\u00edp, nebo snad ne?<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

TOM<\/strong><\/div>\n

\n

„Tak d\u011bcka, soust\u0159e\u010fte se.“ Za\u00fap\u00edm a zoufale se oto\u010d\u00edm na Patricka. Jeho v\u00fdraz jako by mi \u0159\u00edkal ‚Vid\u00ed\u0161 a tohle jsem musel j\u00e1 sn\u00e1\u0161et n\u011bkolik let s v\u00e1mi.‘. Siln\u011b pochybuju. My jsme rozhodn\u011b takov\u00ed nebyli! Aspo\u0148 j\u00e1 teda ne. Jedinej, kdo ke v\u0161emu m\u011bl kecy, byl Bill. Co si budeme pov\u00eddat, br\u00e1\u0161ka miluje diskutov\u00e1n\u00ed. Z fleku by v tom mohl sout\u011b\u017eit a mysl\u00edm, nebo sp\u00ed\u0161 v\u00edm, \u017ee by na n\u011bho nikdo nem\u011bl. A\u010dkoli, n\u011bkdo by se p\u0159ece na\u0161el. J\u00e1. Jedin\u011b j\u00e1 bych mu dok\u00e1zal konkurovat. Kdy\u017e jsme si vjeli do vlas\u016f, vydr\u017eel jsem se s n\u00edm dohadovat dlouho. V\u011bt\u0161inou jsem jako star\u0161\u00ed a hlavn\u011b moud\u0159ej\u0161\u00ed ustoupil.<\/p><\/div>\n

„Tak a\u0165 si hled\u00ed sv\u00e9ho a na m\u011b se vybodne.“ Vincent se za\u0161kleb\u00ed na Mickeyho, kter\u00fd mu to okam\u017eit\u011b vr\u00e1t\u00ed a b\u011bhem vte\u0159iny u\u017e jsou zase v sob\u011b. Jak d\u011bti v mate\u0159sk\u00fd \u0161kolce. Za co, panebo\u017ee, za co?<\/div>\n
„Zbl\u00e1zn\u00edm se,“ prohod\u00edm k Patovi. Tohle nem\u016f\u017eu vydr\u017eet! Po\u0161lu na n\u011b pana n\u00e1vrh\u00e1\u0159e a bude pokoj. Ten by je srovnal do lat\u011b. Nev\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee by si tohle p\u0159ed n\u00edm dovolili. Osobn\u011b bych ho za mana\u017eera necht\u011bl ani omylem. Byl by s nimi kamar\u00e1d, ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee ne. Ov\u0161em pouze za p\u0159edpokladu, \u017ee by d\u011blali, co by se jim \u0159eklo.<\/div>\n
\n

„Nebyli jste o nic lep\u0161\u00ed.“ Uchechtne se Patrick a p\u0159ipomene mi, co jsme jako mlad\u0161\u00ed p\u0159edv\u00e1d\u011bli. Samoz\u0159ejm\u011b to \u0159ekne tak, abych to sly\u0161el jen j\u00e1. Za co\u017e jsem mu vd\u011b\u010dn\u00fd, aspo\u0148 mi to d\u011bcka nem\u016f\u017eou p\u0159edhazovat.<\/p><\/div>\n

„Ale to bylo z Billa.“ H\u00e1j\u00edm se, \u017ee jsem nebyl t\u00edm, kdo h\u00e1dky za\u010d\u00ednal. Byl to m\u016fj mal\u00fd br\u00e1\u0161ka, kdo jako prvn\u00ed zvy\u0161oval hlas a t\u0159\u00edskal dve\u0159mi. Pamatuji si, \u017ee nejednou n\u011bco rozhodl, ani\u017e by se n\u00e1s p\u0159edem zeptal. Samoz\u0159ejm\u011b se n\u00e1m to nel\u00edbilo a byl jsem to j\u00e1, kdo se odv\u00e1\u017eil mu to vytknout. Sna\u017eil jsem se mu vysv\u011btlit, \u017ee nem\u016f\u017ee nikomu nic slibovat, ne\u017e to s n\u00e1mi probere. A u\u017e to jelo! Pustil se do m\u011b, \u017ee jako frontman rozhodl za skupinu a co jako podle m\u011b m\u00e1 te\u010f d\u011blat? Dr\u017ekoval, jestli tam m\u00e1 j\u00edt s\u00e1m nebo jak si to jako p\u0159edstavuju. Byl na m\u011b i sprostej. Nazval m\u011b tehdy, tu\u0161\u00edm, hajzlem. To byl rozd\u00edl mezi n\u00e1mi dv\u011bma. Zat\u00edmco Bill si do pusy ob\u010das fakt nevid\u011bl a klidn\u011b mi nad\u00e1val, j\u00e1 jsem se dr\u017eel v\u017edycky zp\u00e1tky. Na prstech jedn\u00e9 ruky bych spo\u010d\u00edtal, kolikr\u00e1t jsem ho urazil. P\u0159itom mi \u0161lo tehdy pouze o to, aby pochopil, \u017ee jsme skupina a jako takov\u00e1 se mus\u00edme nejprve poradit spole\u010dn\u011b, ne\u017e se k n\u011b\u010demu rozhodneme. V\u0161ichni by to pochopili, Bill k sob\u011b ale mluvit nenechal. Alespo\u0148 ne v tu chv\u00edli, to si p\u0159ipadal hrozn\u011b dot\u010den\u00fd. Teprve po p\u016flhodin\u011b, kdy jsem za n\u00edm \u0161el, byl ochotn\u00fd m\u011b znovu vyslechnout. Ale takhle to bylo se v\u0161\u00edm. Nejprve v\u017edycky vylet\u011bl, urazil se, nadal n\u00e1m nebo sp\u00ed\u0161 mn\u011b, p\u00e1r des\u00edtek minut nekomunikoval, a kdy\u017e za n\u00edm jeho star\u0161\u00ed pitom\u00fd brat\u0159\u00ed\u010dek p\u0159ilezl, milostiv\u011b ho p\u0159ijal a poslechl si to cel\u00e9 znovu a p\u0159edev\u0161\u00edm v klidu. N\u011bkdy se fakt div\u00edm, \u017ee jsem ho nep\u0159izabil. Leckdo by to na m\u00e9m m\u00edst\u011b d\u00e1vno ud\u011blal.<\/div>\n
\n

„\u0160koda, \u017ee tu Bill nen\u00ed.“ Prohod\u00ed Pat s potuteln\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Docela r\u00e1d bych vid\u011bl jeho reakci na to, co jsi \u0159ekl.“<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 si ji dovedu p\u0159edstavit.“ Za\u0161kleb\u00edm se. Sotva bych to vyslovil, Bill by se do m\u011b obul. Za\u010dal by mi vy\u010d\u00edtat, \u017ee z n\u011bho d\u011bl\u00e1m b\u016fhv\u00edco a ze sebe by ud\u011blal ob\u011b\u0165. Jako v\u017edycky. Jakmile jsme si dovolili mu n\u011bco vytknout, za\u010dal k\u0148u\u010det, \u017ee jsme na n\u011bho zl\u00ed a on se jenom br\u00e1n\u00ed, proto\u017ee jsme v p\u0159esile. Okay, p\u00e1rkr\u00e1t jsme si ho s Georgem dob\u00edrali, ale nikdy jsme na n\u011bho hnusn\u00ed nebyli. Jen\u017ee Bill to um\u011bl podat tak, \u017ee ka\u017ed\u00fd, kdo ho poslouchal, musel okam\u017eit\u011b nab\u00fdt dojmu, \u017ee ho t\u00fdr\u00e1me, zneu\u017e\u00edv\u00e1me nebo vyko\u0159is\u0165ujeme. Ruku na srdce, ty ob\u011bti jsme ve v\u011bt\u0161in\u011b p\u0159\u00edpad\u016f byli my.<\/div>\n
<\/div>\n
„\u010cemu se sm\u011bje\u0161?“ Vrhnu na n\u011bho nech\u00e1pav\u00fd pohled, kdy\u017e se vedle m\u011b zni\u010dehonic rozesm\u011bje. Mn\u011b rozhodn\u011b vzpom\u00ednky na Billovo na\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed a st\u011b\u017eov\u00e1n\u00ed si na n\u00e1\u0161 p\u0159\u00edstup k n\u011bmu moc sm\u011b\u0161n\u00e9 nep\u0159ipadaj\u00ed.<\/div>\n
„Pamatuje\u0161, jak Bill tancoval s t\u00edm v\u011btr\u00e1kem?“ Zept\u00e1 se m\u011b se sm\u00edchem.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 to, jak do m\u011b hu\u010del, a\u0165 se k n\u011bmu p\u0159id\u00e1m a nutil m\u011b, abych mu tleskal do rytmu?“ U\u0161kl\u00edbnu se. Bodej\u0165 bych na to zapomn\u011bl. Ze \u0161atny si ud\u011blal V.I.P. klub nebo co to tenkr\u00e1t mlel, vyh\u00e1zel nezvan\u00e9 hosty, pou\u0161t\u011bl si nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed p\u00edsni\u010dky a n\u00e1s vyvolen\u00e9 nutil, abychom se p\u0159ipojili. Bill byl v\u016fbec \u010d\u00edslo. Na druhou stranu jsem mu jeho energii z\u00e1vid\u011bl. V\u017edy j\u00ed m\u011bl na rozd\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Kde to v\u016fbec bylo?“<\/div>\n
„V \u017denev\u011b.“ Odpov\u00edm okam\u017eit\u011b.<\/div>\n
„M\u011bl jsem to na n\u011bm r\u00e1d.“ Pat svoje prohl\u00e1\u0161en\u00ed podpo\u0159\u00ed k\u00fdvnut\u00edm hlavy a \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd v\u0161ak s dal\u0161\u00ed v\u011btou zmiz\u00ed. „Hodn\u011b se zm\u011bnil.“<\/div>\n
„Je po\u0159\u00e1d stejn\u00fd.“ Nam\u00edtnu. Dosp\u011bl, ale ten bl\u00e1zen v n\u011bm p\u0159e\u017e\u00edv\u00e1 st\u00e1le. Mysl\u00edm, \u017ee by klidn\u011b i dneska popadl v\u011btr\u00e1k a za\u010dal s n\u00edm d\u011blat blbosti. Znovu by m\u011b p\u0159emlouval, abych tancoval s n\u00edm, a kdybych se nep\u0159idal, ryl by do m\u011b, \u017ee jsem protivn\u00fd, pon\u011bvad\u017e jsem nerv\u00f3zn\u00ed.<\/div>\n
\n

„Promi\u0148, tohle mus\u00edm vz\u00edt.“ Omluv\u00edm se, kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1m na jm\u00e9no volaj\u00edc\u00edho. Patrick p\u0159ik\u00fdvne a vzd\u00e1l\u00ed se.<\/p><\/div>\n

„Marion, sly\u0161\u00edm v\u00e1s.“ \u0158eknu hned, co hovor p\u0159ijmu.<\/div>\n
„V\u00e1\u0161 bratr pr\u00e1v\u011b ode\u0161el.“<\/em> Ozn\u00e1m\u00ed mi a ve mn\u011b hrkne.<\/div>\n
„Co pros\u00edm?!“ Vyraz\u00edm ze sebe. Kam jako \u0161el?! V\u017edy\u0165 jsme byli domluveni, \u017ee si zavol\u00e1me a domluv\u00edme se na ten ob\u011bd. J\u00e1 se z n\u011bho zbl\u00e1zn\u00edm!<\/div>\n
„Je to jen p\u00e1r minut, co ode\u0161el.“<\/em> Up\u0159esn\u00ed, jak je to dlouho, co opustil firmu. Zaj\u00edmalo by m\u011b, kam mohl j\u00edt. Auto nem\u00e1, tak\u017ee se mi nezd\u00e1, \u017ee by \u0161el moc daleko. Bill nen\u00ed zvykl\u00fd chodit p\u011b\u0161ky, na to je moc pohodln\u00fd.<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkal, kam jde?“ Zept\u00e1m se v nad\u011bji, \u017ee alespo\u0148 nazna\u010dil, kam sm\u011b\u0159uj\u00ed jeho kroky. Ale jak jsem o\u010dek\u00e1val, Marion mi sd\u011bl\u00ed, \u017ee se ani sl\u016fvkem nezm\u00ednil, kam m\u00e1 nam\u00ed\u0159eno. Super, te\u010f abych ho hledal po v\u0161ech \u010dertech.<\/div>\n
„D\u00edky za info,“ \u0159eknu, ne\u017e se s n\u00ed rozlou\u010d\u00edm. Opravdu je na ni spoleh. Sl\u00edbila mi, \u017ee m\u011b bude informovat, kdyby se n\u011bco d\u011blo. Na odchodu by kdekdo nevid\u011bl nic znepokojiv\u00e9ho. Ani j\u00e1 ne, kdybych nev\u011bd\u011bl o t\u011bch dopisech, co mu chod\u00ed.<\/div>\n
\n

„Zvedni to, zvedni to, zvedni to.“ Opakuji dokola, zat\u00edmco \u010dek\u00e1m, a\u017e se mi na druh\u00e9 stran\u011b ozve br\u00e1\u0161k\u016fv hlas. Ale marn\u011b. Kdy\u017e ani napodruh\u00e9 hovor nep\u0159ijme, znejist\u00edm. Zva\u017euji, zda mu neposlat rad\u011bji SMSku, ne\u017e za\u010dnu panika\u0159it. Nakonec se v\u0161ak seberu a vyraz\u00edm za Patem.<\/p><\/div>\n

„Pot\u0159ebuji odjet.“ Vybal\u00edm na n\u011bho, sotva se ocitnu vedle n\u011bho.<\/div>\n
„Te\u010f? Nepo\u010dk\u00e1 to chvilku?“<\/div>\n
„To teda nepo\u010dk\u00e1!“ \u0160t\u011bknu. Hned se ale za sv\u016fj t\u00f3n omluv\u00edm. „Pate, promi\u0148. Kdyby to nebylo d\u016fle\u017eit\u00fd, tak z\u016fstanu. Tohle ale je.“<\/div>\n
„Tak teda… No to je mi ale vz\u00e1cn\u00e1 n\u00e1v\u0161t\u011bva!“ Zahul\u00e1k\u00e1 Pat tak, a\u017e m\u00e1lem ohluchnu, s pohledem up\u0159en\u00fdm n\u011bkam za m\u011b. Pouze ze zv\u011bdavosti se oto\u010d\u00edm. Zaj\u00edm\u00e1 m\u011b toti\u017e, koho s takov\u00fdm nad\u0161en\u00edm v\u00edt\u00e1.<\/div>\n
„Bille?!“ Vyjeknu a okam\u017eit\u011b mu vyraz\u00edm v \u00fastrety. „Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem za tebou.“ Sd\u011bl\u00ed mi s pusou od ucha k uchu a j\u00e1 div neprod\u011bl\u00e1m b\u011bhem pouh\u00fdch n\u011bkolika vte\u0159in podruh\u00e9 infarkt. Nejprve se mi ud\u011blalo \u0161patn\u011b, kdy\u017e jsem se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee se sebral a zmizel. Nyn\u00ed m\u00e1m \u0161ok z toho, jak se tu z\u010distajasna zjevil. „S\u00e1m jsi r\u00e1no cht\u011bl, abych p\u0159i\u0161el.“ Dod\u00e1, kdy\u017e setrv\u00e1m v tichosti a jen na n\u011bho nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edr\u00e1m. Na jednu stranu jsem r\u00e1d, \u017ee je tady, a na druhou bych ho nejrad\u011bji p\u0159erazil.<\/div>\n
„Tak poj\u010f,“ popadnu ho za z\u00e1p\u011bst\u00ed a pevn\u011b rozhodnut\u00fd ho ani na vte\u0159inu nespustit z o\u010d\u00ed zam\u00ed\u0159\u00edm k p\u00f3diu, na kter\u00e9m se d\u011bcka st\u00e1le je\u0161t\u011b handrkuj\u00ed. Jakmile v\u0161ak zmer\u010d\u00ed Billa, v\u0161eho nechaj\u00ed a nasad\u00ed p\u0159ehnan\u011b profesion\u00e1ln\u00ed v\u00fdrazy.<\/div>\n
\n

„Bill si v\u00e1s p\u0159i\u0161el znovu poslechnout, tak mi neud\u011blejte ostudu.“ Pohroz\u00edm jim naoko. Dvoj\u010de nech\u00e1m sednout si na \u017eidli, na n\u00ed\u017e jsem dote\u010f posed\u00e1val j\u00e1, a s\u00e1m si d\u0159epnu vedle n\u011bho.<\/p><\/div>\n

„Pro\u010d jsi mi nebral telefon?“ Oto\u010d\u00edm se k n\u011bmu za doprovodu prvn\u00edch t\u00f3n\u016f skladby.<\/div>\n
„Ty jsi mi volal?“ Zept\u00e1 se, ani\u017e by odvr\u00e1til pohled od skupiny.<\/div>\n
„Dvakr\u00e1t.“<\/div>\n
„Asi m\u00e1m vypnut\u00fd zvuk.“ Pokr\u010d\u00ed rameny.<\/div>\n
„Jak asi?“ Zasy\u010d\u00edm. „Bille, \u0159\u00edkal jsem ti, \u017ee se ti mus\u00edm v\u017edycky dovolat. Tak jak si m\u016f\u017ee\u0161 zatracen\u011b vypnout zvuk?“<\/div>\n
„Ru\u0161\u00ed m\u011b to p\u0159i pr\u00e1ci a bu\u010f ticho, chci si tu p\u00edsni\u010dku poslechnout.“ Zpra\u017e\u00ed m\u011b pohledem. Kdy\u017e se v\u0161ak ot\u00e1\u010d\u00ed zp\u00e1tky, p\u0159ijde mi, \u017ee se spokojen\u011b u\u0161kl\u00edbl. Dokonce m\u00e1m chu\u0165 podez\u0159\u00edvat ho, \u017ee m\u016fj hovor nep\u0159ijal z\u00e1m\u011brn\u011b a te\u010f mi tu v\u011b\u0161\u00ed bul\u00edky na nos, jak m\u00e1 vypnut\u00e9 zvon\u011bn\u00ed. Bill nikdy zvuk nevyp\u00ednal. Kdy\u017e u\u017e, tak vypnul rovnou mobil.<\/div>\n
\n

„B\u00e1l ses?“ Naklon\u00ed se ke mn\u011b po chv\u00edli, a jeliko\u017e se napoprv\u00e9 nedo\u010dk\u00e1 odpov\u011bdi, drcne do m\u011b a ot\u00e1zku zopakuje.<\/p><\/div>\n

„Jo. Sakra. Jasn\u011b, \u017ee jsem se b\u00e1l.“ Zabru\u010d\u00edm a v\u011bnuji mu dot\u010den\u00fd pohled.<\/div>\n
„Hodn\u011b?“<\/div>\n
„Jo.“ Odseknu. Bill nejsp\u00ed\u0161 pozn\u00e1, \u017ee se opravdu zlob\u00edm, proto\u017ee m\u011b vz\u00e1p\u011bt\u00ed sm\u00ed\u0159liv\u011b pohlad\u00ed po rameni a \u017e\u00e1d\u00e1 odpu\u0161t\u011bn\u00ed. D\u00e1l ml\u010d\u00edm a tup\u011b civ\u00edm p\u0159ed sebe. Tak snadn\u00e9 to m\u00edt nebude. Mus\u00ed pochopit, jak d\u016fle\u017eit\u00e9 je, aby p\u0159ij\u00edmal moje hovory. S\u00e1m by na m\u011b je\u010del, kdybych to napoprv\u00e9 nevzal.<\/div>\n
„M\u00e1m pro tebe n\u011bco, z \u010deho bude\u0161 m\u00edt ur\u010dit\u011b radost.“ Zkus\u00ed na to j\u00edt jinak a tentokr\u00e1t usp\u011bje. Jeho pozn\u00e1mka toti\u017e probud\u00ed mou zv\u011bdavost. Bleskov\u011b se k n\u011bmu oto\u010d\u00edm a \u010dek\u00e1m, a\u017e mi prozrad\u00ed, o co se jedn\u00e1. Je ale tajemn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e hrad v Karpatech.<\/div>\n
„P\u0159ekvapen\u00ed?“ Zept\u00e1m se s obavami v hlase. Co si pamatuji, tak p\u0159ekvapen\u00ed pro m\u011b v uplynul\u00fdch m\u011bs\u00edc\u00edch byl sp\u00ed\u0161 \u0161ok. Photoshooting spodn\u00edho pr\u00e1dla, \u0161pac\u00edrov\u00e1n\u00ed po molu, v\u00fdlet do Mil\u00e1na, n\u00e1byte\u010dek a v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b ten zatracenej bar\u00e1k, co mi ned\u00e1 sp\u00e1t a kterej bych nejrad\u0161i srovnal hned se zem\u00ed.<\/div>\n
„Jak se to vezme.“ Bill se na okam\u017eik zamysl\u00ed. „P\u016fvodn\u011b jsem to cht\u011bl nazvat d\u00e1rek-ned\u00e1rek, ale klidn\u011b tomu \u0159\u00edkejme p\u0159ekvapen\u00ed.“<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „No ne,“ vydechnu p\u0159ekvapen\u011b. „Ty u\u017e jsi vypravenej?“ Po\u010d\u00edtal jsem s t\u00edm, \u017ee budu muset Billa zase popoh\u00e1n\u011bt, aby sebou mrskl, a ono u\u017e je dnes Jeho Veli\u010denstvo oble\u010deno a p\u0159ipraveno k odchodu. Tak\u017ee se v podstat\u011b \u010dek\u00e1 na m\u011b.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-2204","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2204","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2204"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2204\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2204"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2204"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2204"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}