{"id":2207,"date":"2016-03-04T16:00:00","date_gmt":"2016-03-04T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2198"},"modified":"2016-03-04T16:00:00","modified_gmt":"2016-03-04T15:00:00","slug":"enchanted-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/03\/04\/enchanted-2\/","title":{"rendered":"Enchanted 2."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„<\/em><\/strong>Koho miluje\u0161, nad t\u00edm si l\u00e1mu hlavu, dokud zcela nebd\u00edm.“<\/em><\/strong><\/div>\n
\n

Dv\u011b hodiny r\u00e1no. Se zak\u0148u\u010den\u00edm polo\u017e\u00edm hlavu zp\u00e1tky na pol\u0161t\u00e1\u0159 a pevn\u011b stisknu v\u00ed\u010dka k sob\u011b. To by m\u011b zaj\u00edmalo, pro\u010d zrovna dneska nem\u016f\u017eu usnout? Zkou\u0161el jsem v\u0161echno. D\u00edvat se na televizi, \u010d\u00edst si, poslouchat pomalou tlumenou hudbu. U v\u0161eho za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed po \u010dase spolehliv\u011b usnu, ov\u0161em dnes nic nefunguje. Dokonce nezabralo ani po\u010d\u00edt\u00e1n\u00ed ove\u010dek. Za\u010d\u00edn\u00e1 se m\u011b zmoc\u0148ovat zoufalstv\u00ed. Mohu jen d\u011bkovat Bohu, \u017ee m\u00e1m odpoledn\u00ed. Rann\u00ed bych taky nemusel p\u0159e\u017e\u00edt.<\/p><\/div>\n

Odpoledn\u00ed s Tomem. M\u00e1m podez\u0159en\u00ed, \u017ee pr\u00e1v\u011b on je onou p\u0159\u00ed\u010dinnou, kter\u00e1 mi krade sp\u00e1nek. V kav\u00e1rn\u011b pracuje t\u00fdden a p\u0159esn\u011b jak jsem prorokoval, je o n\u011bj velk\u00fd z\u00e1jem. D\u00e1my se mohou p\u0159etrhnout, aby se mu vet\u0159ely do p\u0159\u00edzn\u011b, a mysl\u00edm, \u017ee m\u011b za\u010d\u00ednaj\u00ed nesn\u00e1\u0161et, jeliko\u017e v\u0161echny dny doposud odpracoval se mnou. Akor\u00e1t jednou n\u00e1m vypom\u00e1hala Lilly, a to dopoledne v sobotu, kter\u00e1 pat\u0159\u00ed k siln\u011bj\u0161\u00edm dn\u016fm. Jinak spolu na sm\u011bn\u011b b\u00fdv\u00e1me sami.<\/div>\n
\n

M\u016fj nov\u00fd kolega m\u011b pomalu, ale jist\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 doh\u00e1n\u011bt k \u0161\u00edlenstv\u00ed. Neleze mi na nervy, nen\u00ed nikterak dot\u011brn\u00fd, naopak si skv\u011ble rozum\u00edme, na v\u0161em se kr\u00e1sn\u011b domluv\u00edme a prakticky celou dobu si spolu pov\u00edd\u00e1me. Tedy sp\u00ed\u0161 se Tom pt\u00e1 a j\u00e1 odpov\u00edd\u00e1m. M\u00edv\u00e1m pocit, \u017ee o mn\u011b chce v\u011bd\u011bt naprosto v\u0161echno, zaj\u00edm\u00e1 ho i naprosto nepodstatn\u00e1 hloupost, ji\u017e bych norm\u00e1ln\u011b v\u016fbec nezmi\u0148oval, a p\u0159izn\u00e1m se, \u017ee mi ten z\u00e1jem lichot\u00ed. O ostatn\u00ed se toti\u017e nestar\u00e1 v\u016fbec, jsou pro n\u011bj vzduch. O sob\u011b ale mluv\u00ed z\u0159\u00eddka a st\u00e1le mi opakuje, \u017ee je jeho \u017eivot nezaj\u00edmav\u00fd. Na jednu stranu m\u011b d\u011bl\u00e1 \u0161\u0165astn\u00fdm, \u017ee v n\u011bm probouz\u00edm zv\u011bdavost, na druhou stranu mi p\u011bkn\u011b mot\u00e1 hlavu. Ty jeho okouzluj\u00edc\u00ed \u00fasm\u011bvy, la\u0161kovn\u00e1 konverzace, pomrk\u00e1v\u00e1n\u00ed a n\u00e1hodn\u00e9 doteky. Ze v\u0161eho jsem naprosto zmaten\u00fd. Obzvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e si v jednu chv\u00edli \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee se mnou snad flirtuje, a z toho se Tom chov\u00e1 naprosto „norm\u00e1ln\u011b“.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„<\/em>Uka\u017e, j\u00e1 to ud\u011bl\u00e1m.“ Tom ke mn\u011b p\u0159istoup\u00ed a p\u0159evezme si ode m\u011b \u017eidli. Samoz\u0159ejm\u011b si neodpust\u00ed, aby se p\u0159itom zlehka nedotkl moj\u00ed dlan\u011b. Jako u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 za dne\u0161n\u00ed sm\u011bnu. Bu\u010f zavad\u00ed svou rukou o moji, nebo se o mn\u011b alespo\u0148 ot\u0159e, kdy\u017e kolem mne proch\u00e1z\u00ed. Ka\u017ed\u00fd kontakt na\u0161ich t\u011bl je jako elektrick\u00fd v\u00fdboj. C\u00edt\u00edm ho v ka\u017ed\u00e9 bu\u0148ce.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Tak j\u00e1… Uklid\u00edm za barem,“ navrhnu, co bych mohl ud\u011blat. Z\u00e1hy se v\u0161ak dozv\u00edm, \u017ee Tom to m\u00e1 d\u00e1vno hotov\u00e9. Roz\u010diluje m\u011b t\u00edm, \u017ee d\u011bl\u00e1 v\u0161echno za m\u011b a skoro k ni\u010demu m\u011b nepust\u00ed. Marn\u011b se rozhl\u00ed\u017e\u00edm kolem sebe a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jak bych se mohl zapojit. P\u0159ece tu nebudu jen tak st\u00e1t a d\u00edvat se na n\u011bho.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Tak co m\u00e1m d\u011blat?“ Zept\u00e1m se nap\u016fl zoufal\u00fd.<\/em><\/div>\n
„<\/em>M\u016f\u017ee\u0161 si sednout t\u00e1mhle a d\u00edvat se na m\u011b,“ navrhne mi s ro\u0161\u0165\u00e1ck\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd jsem si na n\u011bm tolik obl\u00edbil.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Nic jin\u00e9ho nem\u00e1\u0161?“<\/em><\/div>\n
„<\/em>No, je\u0161t\u011b \u0159ekni, \u017ee se na m\u011b hezky nekouk\u00e1.“ Sotva to do\u0159ekne, c\u00edt\u00edm, \u017ee mi za\u010d\u00ednaj\u00ed ho\u0159et tv\u00e1\u0159e. Ur\u010dit\u011b si v\u0161iml toho, \u017ee jsem ho dnes ka\u017edou chv\u00edli sledoval. Nem\u016f\u017eu si ale pomoct. Je jedn\u00edm z nejp\u0159ita\u017eliv\u011bj\u0161\u00edch mu\u017e\u016f, co jsem za sv\u016fj \u017eivot potkal, a p\u0159\u00edmo magicky v\u00e1b\u00ed m\u016fj pohled.<\/em><\/div>\n
„<\/em>To… J\u00e1…“ Absolutn\u011b netu\u0161\u00edm, co na jeho pozn\u00e1mku odpov\u011bd\u011bt. Kdyby to \u0159ekl kdokoli jin\u00fd, m\u011bl bych pro n\u011bj d\u00e1vno p\u0159ichystanou odpov\u011b\u010f, kterou bych ho hezky usadil. Ale u Toma mi to nejde. U n\u011bj vlastn\u011b nic nen\u00ed jako u ostatn\u00edch. Dokonce jsem si uv\u011bdomil, \u017ee m\u00e1m tendence ka\u017edi\u010dk\u00e9mu jeho slovu \u010di gestu k moj\u00ed osob\u011b p\u0159ikl\u00e1dat zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u00fdznam.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Billi,“ povzdechne si a op\u0159e se o mop. „Nen\u00ed tu nic, co bys mohl d\u011blat. Tak si prost\u011b sedni, j\u00e1 vyt\u0159u a m\u016f\u017eeme odsud vypadnout.“<\/em><\/div>\n
„<\/em>Mohl jsem to klidn\u011b ud\u011blat j\u00e1,“ nam\u00edtnu. Ano, to jsem mohl, jen\u017ee to bych tu nesm\u011bl b\u00fdt s Tomem.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Fajn,“ Tom ustane na okam\u017eik v pr\u00e1ci a ohl\u00e9dne se p\u0159es rameno. „Z\u00edtra si to vym\u011bn\u00edme. Ty bude\u0161 makat a j\u00e1 se budu kochat.“<\/em><\/div>\n
„<\/em>Kochat?“ Z v\u00fd\u0161ky dosednu na pohovku, kter\u00e1 se pode mnou zhoupne. Opravdu pou\u017eil slovo ‚kochat‘? Pou\u017eil je ve spojitosti s moj\u00ed osobou? Znovu c\u00edt\u00edm lehk\u00fd rum\u011bnec ve tv\u00e1\u0159\u00edch a na rtech se mi usad\u00ed bla\u017een\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd v\u0161ak dal\u0161\u00ed Tomovou v\u011btou pohasne.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Jasn\u011b, nezn\u00e1m lep\u0161\u00ed z\u00e1bavu ne\u017e pozorovat druh\u00e9 p\u0159i pr\u00e1ci.“<\/em><\/div>\n
\n

Tohle je jen jeden z mnoha p\u0159\u00edpad\u016f, kdy jsem se domn\u00edval, \u017ee se mezi n\u00e1mi n\u011bco<\/em> d\u011bje. Co domn\u00edval, c\u00edtil jsem to. To zvl\u00e1\u0161tn\u00ed nap\u011bt\u00ed. Celou dobu jsem je vn\u00edmal, nemohl jsem si je vyb\u00e1jit. Pak sta\u010d\u00ed jedno jedin\u00e9 Tomem vy\u0159\u010den\u00e9 slovo a v\u0161echno je pry\u010d.<\/div>\n

Posad\u00edm se na posteli a prohr\u00e1bnu si vlasy. Moje o\u010di klou\u017eou po ztemn\u011bl\u00e9m pokoji, hlavou mi v\u00ed\u0159\u00ed my\u0161lenky. My\u0161lenky spojen\u00e9 s Tomem. Uv\u011bdomuji si, \u017ee o n\u011bm krom\u011b jm\u00e9na, v\u011bku a toho, \u017ee se p\u0159ist\u011bhoval do m\u011bsta teprve ned\u00e1vno, prakticky nic nev\u00edm. Je tajemn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e hrad v Karpatech.<\/div>\n
<\/p>\n

„<\/em>Pod\u00edvej, kdo n\u00e1s op\u011bt poctil n\u00e1v\u0161t\u011bvou.“ Tom spo\u010dine rukou na m\u00e9m rameni a k\u00fdvne sm\u011brem ke stolku, u n\u011bj\u017e se usazuje brunetka s plach\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Chod\u00ed sem t\u00fdden v kuse, jen dnes dorazila bez kamar\u00e1dky.<\/em><\/div>\n

„<\/em>Jde\u0161 tam nebo…?“<\/em><\/div>\n
„<\/em>Jdi ty,“ odv\u011bt\u00edm s nez\u00e1jmem. Nav\u00edc, byl to on, kdo v pond\u011bl\u00ed navrhoval, \u017ee se budeme ob den st\u0159\u00eddat. Jeden za barem, druh\u00fd na placu. Dneska prost\u011b role \u010d\u00ed\u0161n\u00edka pat\u0159\u00ed jemu, tak a\u0165 hezky \u0161lape za pr\u00e1v\u011b p\u0159\u00edchoz\u00ed.<\/em><\/div>\n
Pod\u00edv\u00e1m se na hodinky na sv\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed. Jsou teprve \u010dty\u0159i a vypad\u00e1 to na typick\u00e9 st\u0159ede\u010dn\u00ed odpoledne. P\u0159ijde mi, \u017ee v tuhle dobu k n\u00e1m chod\u00ed nejm\u00e9n\u011b lid\u00ed. I proto se \u010das t\u00e1hne v\u00edc ne\u017e jindy. \u010clov\u011bk je nucen hledat n\u011bjakou \u010dinnost, kterou by si kr\u00e1til dlouhou chv\u00edli. T\u0159eba um\u00fdv\u00e1 i d\u00e1vno umyt\u00e9 n\u00e1dob\u00ed. Zrovna to d\u011bl\u00e1m, kdy\u017e jsem tu s kteroukoli svou kolegyn\u00ed. Jen\u017ee dnes jsem tu s Tomem a ten m\u011b, pokud zrovna neobch\u00e1z\u00ed hosty, podrobuje v\u00fdslechu.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Jsi bl\u00e1zen, Billi.“ Promluv\u00ed mi za z\u00e1dy a j\u00e1 tak tak zachyt\u00edm jeden ze \u0161\u00e1lk\u016f, kter\u00e9 jsem ukl\u00edzel na poli\u010dku. S otazn\u00edky v o\u010d\u00edch se na n\u011bj oto\u010d\u00edm, proto\u017ee mi v\u016fbec nedoch\u00e1z\u00ed v\u00fdznam jeho slov.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Takov\u00e1 ko\u010dka. Ov\u0161em tob\u011b je voln\u00e1.“ R\u00fdpne si do m\u011b, a p\u0159esto\u017ee to je dnes moje pr\u00e1ce, s\u00e1m se ujme p\u0159\u00edpravy cappuccina, kter\u00e9 si sle\u010dna objednala.<\/em> „<\/em>Tob\u011b se nel\u00edb\u00ed?“ Obr\u00e1t\u00ed se na m\u011b s dotazem zrovna ve chv\u00edli, kdy uva\u017euji nad t\u00edm, \u017ee jemu se tu nikdo kr\u00e1sou rovnat nem\u016f\u017ee.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Je hezk\u00e1,“ konstatuji a vr\u00e1t\u00edm se k \u00faklidu \u0161\u00e1lk\u016f.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Tak\u017ee j\u00ed to odnese\u0161?“ Zept\u00e1 se a postav\u00ed ke mn\u011b t\u00e1cek s jej\u00ed objedn\u00e1vkou.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Odnes j\u00ed to ty.“ P\u0159edst\u00edr\u00e1m zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00ed rovn\u00e1n\u00edm n\u00e1dob\u00ed a tv\u00e1\u0159\u00edm se, jako by nic nebylo d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e aby st\u00e1lo v jedn\u00e9 rovin\u011b. Tom se pobaven\u011b zasm\u011bje, ale vytou\u017een\u00fd k\u00e1vov\u00fd n\u00e1poj moj\u00ed „fanynce“ p\u0159ece jen odnese.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Abys pak nelitoval,“ nep\u0159est\u00e1v\u00e1 si m\u011b dob\u00edrat. P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee a\u0165 ho m\u00e1m r\u00e1d sebev\u00edc, tak jestli nep\u0159estane, vezmu ho n\u011b\u010d\u00edm po hlav\u011b. Rad\u0161i s n\u00edm budu rozeb\u00edrat trapn\u00e9 z\u00e1\u017eitky z d\u011btstv\u00ed ne\u017e sv\u016fj milostn\u00fd \u017eivot.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Kdy\u017e se ti tolik l\u00edb\u00ed, tak na\u010d \u010dek\u00e1\u0161?“ R\u00fdpnu si pro zm\u011bnu do n\u011bj a navlh\u010denou ut\u011brkou ot\u0159u p\u0159\u00edstroj na v\u00fdrobu hork\u00e9 \u010dokol\u00e1dy, a\u010dkoli m\u00e1m pocit, \u017ee jsem to d\u011blal p\u0159ed m\u00e9n\u011b ne\u017e p\u011bti minutami.<\/em><\/div>\n
„<\/em>V\u011b\u0159 mi, \u017ee neodol\u00e1 tomu… Jak jsi to posledn\u011b \u0159\u00edkal? P\u0159irozen\u00e9mu \u0161armu, to je ono.“ Za\u0161kleb\u00edm se a s hlavou vzty\u010denu se kolem n\u011bho prot\u00e1hnu. Pro\u010d se nem\u016f\u017eeme bavit o n\u011b\u010dem jin\u00e9m? Jako by mi to d\u011blal schv\u00e1ln\u011b…<\/em><\/div>\n
„<\/em>U m\u011b to nep\u0159ich\u00e1z\u00ed v \u00favahu.“ Poznamen\u00e1 Tom, kter\u00fd se z\u00e1dy op\u0159el o pult a s rukama p\u0159ek\u0159\u00ed\u017een\u00fdma na hrudi na m\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u011b pohl\u00ed\u017e\u00ed.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Jak to mysl\u00ed\u0161?“<\/em><\/div>\n
„<\/em>Tak,“ pokr\u010d\u00ed rameny. „Prost\u011b to nejde, no.“<\/em><\/div>\n
\n

Pr\u00e1v\u011b tenhle rozhovor bude hlavn\u00ed p\u0159\u00ed\u010dinnou moj\u00ed nespavosti. Znovu a znovu si jeho slova p\u0159ehr\u00e1v\u00e1m v hlav\u011b, p\u0159edstavuji si jeho v\u00fdraz u nich a p\u00e1tr\u00e1m po tom, jak to myslel. Samoz\u0159ejm\u011b jsem se ptal, ale nic moc mi neprozradil. Jen se tajupln\u011b usm\u00edval.<\/p><\/div>\n

Vstanu z postele, dojdu k oknu a zahled\u00edm se na ztemn\u011bl\u00e9 nebe, na n\u011bm\u017e z\u00e1\u0159\u00ed tis\u00edce hv\u011bzd. Jsem ohromen tou n\u00e1dherou. U\u017e jako mal\u00e9 d\u00edtko jsem sed\u00e1val na parapetu a up\u00edral o\u010di k hv\u011bzdn\u00e9 obloze. M\u00e1ma m\u011b mnohokr\u00e1t musela zahnat zp\u00e1tky do postele, proto\u017ee jsem byl schopn\u00fd kochat se tou pod\u00edvanou hodiny.<\/div>\n
Do mysli se mi op\u011bt vpl\u00ed\u017e\u00ed Tom. Doch\u00e1z\u00ed mi, jak moc jsem si ho obl\u00edbil, a je mi bli\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e bych s\u00e1m cht\u011bl a ne\u017e mu m\u016f\u017eu d\u00e1t najevo. Alespo\u0148 dokud nezjist\u00edm, jak se v\u011bci maj\u00ed. Zkou\u0161el jsem z n\u011bj dostat, jestli n\u011bkoho m\u00e1, ale jen kr\u010dil rameny a m\u00edsto odpov\u011bdi se zaj\u00edmal, jestli pro n\u011bkoho zaho\u0159elo moje srdce. Samoz\u0159ejm\u011b jsem ml\u010del. Pokud bych m\u011bl odpov\u00eddat popravd\u011b, musel bych uk\u00e1zat na n\u011bho. Jsem nucen b\u00fdt s\u00e1m k sob\u011b up\u0159\u00edmn\u00fd a p\u0159iznat si, \u017ee jsem v tom a\u017e po u\u0161i. Zbl\u00e1znil jsem se do n\u011bj a je to hlavn\u011b jeho vina. Chov\u00e1 se ke mn\u011b jako u\u017e dlouho nikdo a netv\u00e1\u0159\u00ed se, \u017ee by mu moje bl\u00edzkost vadila, sp\u00ed\u0161 m\u00e1m podez\u0159en\u00ed, \u017ee ji vyhled\u00e1v\u00e1.<\/div>\n
\n

Zasn\u00edm se. P\u0159edstavuji si Toma, jak se uprost\u0159ed t\u00e9hle z\u00e1\u0159iv\u00e9 noci zjev\u00ed u m\u00fdch dve\u0159\u00ed a se slovy, \u017ee nem\u016f\u017ee sp\u00e1t, proto\u017ee je mnou od prvn\u00ed chv\u00edle naprosto okouzlen, p\u0159ekro\u010d\u00ed pr\u00e1h. Posl\u00e9ze p\u0159itiskne sv\u00e9 hork\u00e9 rty na m\u00e9 a nal\u00e9hav\u011b si m\u011b k sob\u011b p\u0159ivine. Dal bych cokoli za to, aby to tak bylo. Jen\u017ee Tom nezaklepe, proto\u017ee jist\u011b d\u00e1vno neru\u0161en\u011b sp\u00ed. To jen j\u00e1 se proch\u00e1z\u00edm po pokoji sem tam s plnou hlavou my\u0161lenek a p\u0159edstav o n\u011bm.<\/p><\/div>\n

Tolik ho tou\u017e\u00edm poznat bl\u00ed\u017e. Snad nic si pro tuto chv\u00edli nep\u0159eji v\u00edc. Jen kdyby mi to usnadnil a nechal m\u011b nahl\u00e9dnout do jeho nitra. Copak m\u00e1 n\u011bjak\u00fd smysl, \u017ee on za chvilku bude zn\u00e1t i moji v\u00e1hu p\u0159i narozen\u00ed a j\u00e1 o n\u011bm v\u00edm jen to, co bych se dozv\u011bd\u011bl z jeho ob\u010danky? Za\u0159eknu se, \u017ee mu u\u017e o sob\u011b nic neprozrad\u00edm, dokud se mi alespo\u0148 tro\u0161ku neotev\u0159e. Ot\u00e1zkou z\u016fst\u00e1v\u00e1, zda to dodr\u017e\u00edm. Tom je toti\u017e typem, co by vym\u00e1mil i tele z jalov\u00fd kr\u00e1vy.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Po chodn\u00edku sp\u00ed\u0161 b\u011b\u017e\u00edm, ne\u017e jdu, proto\u017ee mi dnes p\u0159\u00edprava zabrala v\u00edc \u010dasu ne\u017e obvykle. Mo\u017en\u00e1 jsem si nem\u011bl dop\u0159\u00e1vat tak dlouhou sprchu. Jen\u017ee… Jak jsem tam tak st\u00e1l pod proudem hork\u00e9 vody a uva\u017eoval nad t\u00edm, jak nejl\u00e9pe zapo\u010d\u00edt rozhovor s Tomem, ke kter\u00e9mu se dnes chyst\u00e1m, \u00fapln\u011b jsem zapomn\u011bl na \u010das. Moje v\u010derej\u0161\u00ed bezesn\u00e1 noc m\u011bla krom\u011b kruh\u016f pod o\u010dima za n\u00e1sledek rovn\u011b\u017e to, \u017ee mi dodala odvahu k tomu promluvit si s n\u00edm. Sice jsem se je\u0161t\u011b nerozhodl, jak to ud\u011bl\u00e1m, ale jsem odhodlan\u00fd vyjasnit si to. A\u0165 u\u017e to dopadne jakkoli, aspo\u0148 budu v\u011bd\u011bt, na \u010dem jsem. Zat\u00edm m\u011b kur\u00e1\u017e neopustila. Uvid\u00edme, jak odv\u00e1\u017en\u00fd budu, a\u017e Tom stane p\u0159ede mnou.<\/p><\/div>\n

Podle m\u011b mi to slu\u0161\u00ed, dal jsem si opravdu na sv\u00e9m zevn\u011bj\u0161ku z\u00e1le\u017eet a douf\u00e1m, \u017ee to ocen\u00ed i n\u011bkdo<\/em> jin\u00fd. Vejdu do kav\u00e1rny, k\u00fdvnut\u00edm pozdrav\u00edm zn\u00e1m\u00e9 tv\u00e1\u0159e a zam\u00ed\u0159\u00edm dozadu. Za barem stoj\u00ed Marcello a Klaudie, kte\u0159\u00ed ani nezaregistruj\u00ed mou p\u0159\u00edtomnost, proto\u017ee o n\u011b\u010dem zrovna v\u00e1\u0161niv\u011b diskutuj\u00ed. Ani trochu mi to nevad\u00ed. U\u0161et\u0159ilo m\u011b to zv\u00eddav\u00fdch pohled\u016f nebo n\u011bjak\u00fdch r\u00e1doby vtipn\u00fdch pozn\u00e1mek.<\/div>\n
Ne\u017e stisknu kliku u dve\u0159\u00ed od \u0161atny, uhlad\u00edm si oble\u010den\u00ed a zhluboka se nadechnu. Netu\u0161\u00edm sice, jestli je u\u017e Tom uvnit\u0159, ale pro v\u0161echny p\u0159\u00edpady zkontroluji sv\u016fj vzhled alespo\u0148 v odrazu na displeji sv\u00e9ho mobilu.<\/div>\n
\n

„Ahoj,“ pozdrav\u00ed m\u011b zvesela Tom stoj\u00edc\u00ed u sv\u00e9 sk\u0159\u00ed\u0148ky. U\u017e je p\u0159evle\u010den\u00fd a p\u0159ipraven\u00fd p\u0159evz\u00edt od na\u0161ich koleg\u016f pomyslnou \u0161tafetu. Zd\u00e1 se, \u017ee je dob\u0159e nalad\u011bn, tak snad mu n\u00e1\u0161 rozhovor nezkaz\u00ed n\u00e1ladu. V dal\u0161\u00edch vte\u0159in\u00e1ch m\u00e1m v\u0161ak za\u017e\u00edt \u0161ok. Tom si toti\u017e rozv\u00e1\u017ee z\u00e1st\u011bru a vz\u00e1p\u011bt\u00ed si p\u0159es hlavu p\u0159et\u00e1hne i tri\u010dko. Po\u010dkat, co to d\u011bl\u00e1?<\/p><\/div>\n

„Jsem r\u00e1d, \u017ee to m\u00e1m za sebou. S Klaudi\u00ed neust\u00e1le za zadkem to byla opravdu n\u00e1ro\u010dn\u00e1 \u0161ichta.“ Obr\u00e1t\u00ed o\u010di v sloup a ze sk\u0159\u00ed\u0148ky vyt\u00e1hne ram\u00ednko, na kter\u00e9m m\u00e1 pov\u011b\u0161en\u00e9 oble\u010den\u00ed. Jak s Klaudi\u00ed? Tom m\u00e1 p\u0159ece m\u00edt odpoledn\u00ed. Se mnou.<\/em> Sice se mi pr\u00e1v\u011b naskytla mo\u017enost znovu se pokochat jeho vypracovan\u00fdm t\u011blem, ale nel\u00edb\u00ed se mi, \u017ee se se mnou chce rozlou\u010dit.<\/div>\n
„Ty jde\u0161 dom\u016f?“ Zept\u00e1m se a posad\u00edm se na lavi\u010dku. Dote\u010f jsem byl pln\u00fd optimismu a pozitivn\u00ed energie, oboj\u00ed m\u011b b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in opustilo. Tolik jsem se na n\u011bj t\u011b\u0161il, v hlav\u011b jsem si cel\u00e9 dne\u0161n\u00ed odpoledne a hlavn\u011b ve\u010der po pr\u00e1ci napl\u00e1noval. Te\u010f se dozv\u00edm, \u017ee z toho nic nebude.<\/div>\n
„U\u017e to tak vypad\u00e1,“ odpov\u00ed mi se sm\u00edchem na p\u0159ede\u0161lou ot\u00e1zku a zamkne sk\u0159\u00ed\u0148ku. „Tak a\u0165 ti to rychle ut\u00edk\u00e1, Billi. Uvid\u00edme se z\u00edtra.“ Mezi dve\u0159mi se na m\u011b je\u0161t\u011b usm\u011bje a zmiz\u00ed.<\/div>\n
„Super,“ zahuhl\u00e1m a na\u0161tvan\u011b se za\u010dnu p\u0159evl\u00e9kat. Ani si nev\u0161iml, \u017ee vypad\u00e1m jinak ne\u017e norm\u00e1ln\u011b. Vlastn\u011b se na m\u011b skoro v\u016fbec nepod\u00edval.<\/div>\n
\n

Na chodb\u011b se m\u00e1lem sraz\u00edm s Klaudi\u00ed, kter\u00e1 se zpoza rohu vy\u0159\u00edt\u00ed jako ne\u0159\u00edzen\u00e1 st\u0159ela. S pusou od ucha k uchu si prozp\u011bvuje p\u00edsni\u010dku, kterou po\u0159\u00e1d hraj\u00ed v r\u00e1diu a mn\u011b leze na nervy, a zapluje na d\u00e1mskou \u0161atnu. Taky bych se takhle usm\u00edval, kdybych cel\u00e9 dopoledne str\u00e1vil s Tomem. Mus\u00ed b\u00fdt v sedm\u00e9m nebi. V\u0161ak jsem si d\u00e1vno v\u0161iml, \u017ee by do n\u011bj r\u00e1da za\u0165ala svoje \u010derven\u00e9 dr\u00e1py. Mrcha. U\u017e p\u0159edt\u00edm mi byla ze v\u0161ech \u017eensk\u00fdch tady nejv\u00edc proti srsti, moje averze v\u016f\u010di n\u00ed pr\u00e1v\u011b o n\u011bco vzrostla.<\/p><\/div>\n

„Ahoj Bille,“ k\u00fdvne na m\u011b Marcello, kter\u00fd mi bude dnes d\u011blat spole\u010dnost. No po\u0159\u00e1d lep\u0161\u00ed, ne\u017e tu tr\u010det s tou blon\u010fatou fuchtl\u00ed. U n\u011bj nehroz\u00ed, \u017ee by se cht\u011bl bavit o Tomovi, kter\u00fd jen tak mimochodem je\u0161t\u011b neode\u0161el dom\u016f, a\u010dkoli to vypadalo, \u017ee m\u00e1 hrozn\u011b nasp\u011bch. Stoj\u00ed op\u0159en\u00fd o pult a sm\u011bje se vtipu, kter\u00fd Marcello vypr\u00e1v\u011bl a z n\u011bho\u017e jsem sly\u0161el jen konec. Z\u00e1m\u011brn\u011b ignoruji jeho p\u0159\u00edtomnost. M\u00edsto toho popadnu blo\u010dek a vyraz\u00edm zkontrolovat, zda maj\u00ed na\u0161i host\u00e9 v\u0161echno, nebo jim k naprost\u00e9 spokojenosti n\u011bco sch\u00e1z\u00ed. C\u00edt\u00edm, \u017ee m\u011b Tom sleduje, ale neoto\u010d\u00edm se.<\/div>\n
\n

„Jednou macchiato a jedno lungo, Marcello.“ Sd\u011bl\u00edm mu sv\u016fj po\u017eadavek, kdy\u017e se vr\u00e1t\u00edm a s\u00e1m se pust\u00edm do zdoben\u00ed tiramisu, po n\u011bm\u017e zatou\u017eila dvojice \u017een ve st\u0159edn\u00edch letech. S\u00e1m dezert\u016fm dvakr\u00e1t neholduji, co\u017e je moje jedin\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. Sta\u010d\u00ed jedin\u00fd pohled do vitr\u00edny s nimi a \u010dlov\u011bku se hned sb\u00edhaj\u00ed sliny. Kdybych byl na sladk\u00e9, m\u011bl bych u\u017e hezk\u00fdch p\u00e1r kilo naho\u0159e.<\/p><\/div>\n

„Pobere\u0161 to?“ Marcello p\u0159ihl\u00ed\u017e\u00ed tomu, jak v\u0161e rovn\u00e1m na podnos a opatrn\u011b ho zved\u00e1m.<\/div>\n
„Bez probl\u00e9m\u016f.“ Vy\u0161lu k n\u011bmu \u00fasm\u011bv, o n\u011bm\u017e jsem p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee pat\u0159\u00ed k t\u011bm nejkouzeln\u011bj\u0161\u00edm, jak\u00e9 dovedu. Tomovi, kter\u00fd n\u00e1s pozoruje, to neuniklo, nebo\u0165 sleduje ka\u017ed\u00fd m\u016fj pohyb, ale k m\u00e9 zlosti to s n\u00edm ani nehne. Nech\u00e1pu ho. Na jeho m\u00edst\u011b bych u\u017e d\u00e1vno byl na cest\u011b dom\u016f, kde\u017eto jemu se tady z\u0159ejm\u011b l\u00edb\u00ed natolik, \u017ee tu klidn\u011b z\u016fst\u00e1v\u00e1 je\u0161t\u011b po pracovn\u00ed dob\u011b.<\/div>\n
\n

„Hned to bude,“ usm\u011bji se na mlad\u0161\u00ed p\u00e1r, jeho\u017e objedn\u00e1vku jsem si pr\u00e1v\u011b zapsal, a vykro\u010d\u00edm zp\u00e1tky k pultu. Zni\u010dehonic kolem m\u011b prosvi\u0161t\u00ed n\u011bjak\u00e9 d\u00edt\u011b. No, je\u0161t\u011b\u017ee jsem nenesl k\u00e1vu, kdyby do m\u011b vrazilo, opa\u0159il bych bu\u010f sebe, nebo je, v nejhor\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b oba dva. Okam\u017eit\u011b se za\u010dnu rozhl\u00ed\u017eet, kde m\u00e1 rodi\u010de, co je tu nechaj\u00ed jen tak bez dozoru l\u00edtat.<\/p><\/div>\n

„Ty moje \u0161t\u011bst\u00ed,“ usly\u0161\u00edm zn\u00e1m\u00fd hlas, a jakmile se po n\u011bm oto\u010d\u00edm, zahl\u00e9dnu Toma, jak d\u00edt\u011b zved\u00e1 do n\u00e1ru\u010de a tiskne si je k sob\u011b. To snad ne! S vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00fdma o\u010dima sleduji, jak ho blon\u010fat\u00e1 hol\u010di\u010dka hlad\u00ed drobn\u00fdma ru\u010dkama po tv\u00e1\u0159\u00edch a co chvilku ho opusinkov\u00e1v\u00e1, a za\u010d\u00ednaj\u00ed se o mn\u011b pokou\u0161et mdloby.<\/div>\n
„Kde jsi nechala m\u00e1mu?“ Tom se zasm\u011bje, kdy\u017e hol\u010di\u010dka za\u010dne ukazovat za sebe, a postav\u00ed ji na zem. Oto\u010d\u00ed se na Marcella, n\u011bco mu \u0159ekne a nato sev\u0159e d\u011btskou ru\u010dku ve sv\u00e9 dlani.<\/div>\n
„Tak my jdeme.“ Z jeho hrdla se znovu ozve sm\u00edch, kdy\u017e ho d\u00edt\u011b za\u010dne t\u00e1hnout pry\u010d. „D\u00edk, \u017ee sis to se mnou vym\u011bnil, Marcello. M\u00e1\u0161 to u m\u011b.“<\/div>\n
\n

Tak\u017ee takhle to je! Ani\u017e by se v\u010dera jedin\u00fdm sl\u016fvkem zm\u00ednil, k \u010demu se chyst\u00e1, prohodil si sm\u011bnu s Marcellem. V\u00edm, \u017ee nen\u00ed povinen se mi zpov\u00eddat, ale mohl mi o tom \u0159\u00edct. Aspo\u0148 bych na to byl p\u0159ipraven\u00fd. A\u010dkoli m\u016fj \u0161ok z toho, \u017ee tu dneska nebudeme spolu, p\u0159ebil \u0161ok ze sc\u00e9ny, j\u00ed\u017e jsem pr\u00e1v\u011b byl sv\u011bdkem. Tohle asi jen tak nerozd\u00fdch\u00e1m.<\/p><\/div>\n

Jakmile zaregistruji, \u017ee s malou m\u00ed\u0159\u00ed m\u00fdm sm\u011brem, rozejdu se. Nazna\u010d\u00edm Marcellovi, \u017ee si pot\u0159ebuji odsko\u010dit a vypa\u0159\u00edm se. Rozhodn\u011b nem\u00e1m na seznamov\u00e1n\u00ed se s jeho ratolest\u00ed n\u00e1ladu. D\u011bti nesn\u00e1\u0161\u00edm a nezm\u011bn\u00ed na tom nic ani skute\u010dnost, \u017ee je Tomovo. Pr\u00e1sknu za sebou dve\u0159mi od z\u00e1chodu a svezu se po zdi dol\u016f. Kone\u010dn\u011b ale ch\u00e1pu, jak myslel, \u017ee nep\u0159ich\u00e1z\u00ed v \u00favahu, aby tu holku n\u011bkam pozval. M\u00e1 rodinu. Proto i ta jeho tajemnost, kdy\u017e p\u0159i\u0161lo na jeho osobn\u00ed \u017eivot. Te\u010f bych uv\u00edtal, kdyby mi o tom \u0159ekl d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem spat\u0159il jeho dceru na vlastn\u00ed o\u010di. Sice by to bolelo, ale nezas\u00e1hlo by m\u011b to tolik jako nyn\u00ed, kdy\u017e jsem o jej\u00ed existenci nem\u011bl pon\u011bt\u00ed.<\/div>\n
S tlumen\u00fdm vzlyknut\u00edm zabo\u0159\u00edm obli\u010dej do dlan\u00ed. Nezn\u00e1m v\u011bt\u0161\u00edho smola\u0159e, ne\u017e jsem j\u00e1. Po tolika dlouh\u00fdch letech se zamiluji a znovu m\u011b \u010dek\u00e1 to sam\u00e9. Op\u011bt jsem zaho\u0159el l\u00e1skou ke \u010dlov\u011bku, kter\u00fd nebude moje city moci op\u011btovat.<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Koho miluje\u0161, nad t\u00edm si l\u00e1mu hlavu, dokud zcela nebd\u00edm.“ Dv\u011b hodiny r\u00e1no. Se zak\u0148u\u010den\u00edm polo\u017e\u00edm hlavu zp\u00e1tky na pol\u0161t\u00e1\u0159 a pevn\u011b stisknu v\u00ed\u010dka k sob\u011b. To by m\u011b zaj\u00edmalo, pro\u010d zrovna dneska nem\u016f\u017eu usnout? Zkou\u0161el jsem v\u0161echno. D\u00edvat se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[645],"tags":[],"class_list":["post-2207","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-enchanted"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2207","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2207"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2207\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2207"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2207"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2207"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}