{"id":2211,"date":"2016-03-02T16:00:00","date_gmt":"2016-03-02T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2202"},"modified":"2016-03-02T16:00:00","modified_gmt":"2016-03-02T15:00:00","slug":"the-moorsfield-hotel-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/03\/02\/the-moorsfield-hotel-7\/","title":{"rendered":"The Moorsfield Hotel 7."},"content":{"rendered":"
autor: leahq<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee jednou t\u0159eba budu pot\u0159ebovat slu\u017eby m\u00e9dia i j\u00e1.“<\/em><\/div>\n
Tomovi se t\u0159\u00e1sly ruce, zat\u00edmco se d\u00edval na zjeven\u00ed, kter\u00e9 st\u00e1lo p\u0159ed n\u00edm v chab\u011b osv\u011btlen\u00e9m prostoru mezi zdmi.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi mi to ne\u0159ekl?“<\/div>\n
„Up\u0159\u00edmn\u011b, bylo hezk\u00e9, \u017ee se ke mn\u011b n\u011bkdo znovu choval jako ke \u010dlov\u011bku.“<\/div>\n
„Tome, co se tam d\u011bje?!“ Ozval se Bill\u016fv hlas, kter\u00fd prolomil nap\u011bt\u00ed ve zvuku. „Gustav \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee c\u00edt\u00ed mrtvolu!“<\/div>\n
„M-“ Tomovi se chv\u011bl hlas. „M\u00e1 pravdu.“<\/div>\n
„No tak odtamtud sakra vypadni!“ Bill str\u010dil hlavu do d\u00edry a jeho zrak pro\u0161el p\u0159\u00edmo skrz Georga a zad\u00edval se Tomovi do o\u010d\u00ed. „Nejsi tam zasekl\u00fd, \u017ee ne?“<\/div>\n
„Ne, u\u017e jdu.“ Tom zaka\u0161lal a uk\u00e1zal Georgovi, a\u0165 jde za n\u00edm.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e byl Tom zp\u00e1tky v pokoji pro \u00fadr\u017ebu, pod\u00edval se na sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele. „M\u00e1me trochu v\u011bt\u0161\u00ed probl\u00e9m, ne\u017e jsem si p\u016fvodn\u011b myslel.“ Zvedl pager. „U\u017e chyb\u00ed jen dv\u011b smrti.“<\/p><\/div>\n

„Pro\u010d vypad\u00e1\u0161 tak smutn\u011b?“ Bill se pod\u00edval na pager. „Co se stalo?“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b si nejsem jist\u00fd.“ Tom se pod\u00edval na Georga. „Mo\u017en\u00e1 by ses m\u011bl zviditelnit a vysv\u011btlit to.“<\/div>\n
Bill nadsko\u010dil, kdy\u017e se vedle Toma zjevila pr\u016fhledn\u00e1 forma Georga. „No do prdele.“<\/div>\n
„Tak\u017ee,“ \u0159ekl Gustav jakoby nic, „ty mus\u00ed\u0161 b\u00fdt ten Georg, o kter\u00e9m Tom mluvil.“<\/div>\n
„To jsem.“ Georg nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl. „Opravdu jsem tady d\u011blal \u00fadr\u017eb\u00e1\u0159e, ale v devades\u00e1t\u00fdm \u010dtvrt\u00fdm, \u0161el jsem tam spravit prasklou trubku, zamotal se a nikdy se mi nepovedlo dostat ven.“<\/div>\n
„Jak to, \u017ee si ho nikdo nev\u0161iml?“ p\u0159eru\u0161il ho Gustav. „Chci \u0159\u00edct, ten kdo zad\u011blal tu ze\u010f, si p\u0159eci musel v\u0161imnout smradu. A to nemluv\u00edm o tom, \u017ee ses nikdy znovu neuk\u00e1zal v pr\u00e1ci.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee to bylo m\u00fdm koleg\u016fm jedno. Nejsp\u00ed\u0161 si mysleli, \u017ee m\u011b to tu u\u017e sralo a skon\u010dil jsem. A co se t\u00fd\u010de zdi, tu d\u00edru zad\u011blal jin\u00fd duch, alespo\u0148\u2026 mysl\u00edm, \u017ee to byl duch.“ Georg zalo\u017eil ruce. „Byla to velk\u00e1 \u010dern\u00e1 v\u011bc, ze kter\u00e9 mi bylo zima, i kdy\u017e jsem duch.“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„To byl nejsp\u00ed\u0161 d\u00e9mon.“ P\u0159ik\u00fdvl Gustav. „Jak jsi zabr\u00e1nil tomu, aby Tom zjistil, \u017ee jsi duch? Nem\u011bl bys b\u00fdt napsan\u00fd v seznamu mrtv\u00fdch?“<\/div>\n
„To bylo \u010dir\u00fd \u0161t\u011bst\u00ed.“ Georg vypadal zahanben\u011b. „Bill m\u011b m\u00e1lem dvakr\u00e1t odhalil, ale poprv\u00e9 si Tom jen myslel, \u017ee se chov\u00e1 jako kret\u00e9n a podruh\u00e9 byl v \u0161oku. A co se t\u00fd\u010de slo\u017eky\u2026 Mysl\u00edm, \u017ee ten d\u00e9mon byl zachycen\u00fd ve sklep\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e to stihl komukoliv \u0159\u00edct\u2026 to \u017ee jsem byl mrtv\u00fd.“<\/div>\n
Bill se na Toma zle pod\u00edval. „Ty sis myslel, \u017ee jsem kret\u00e9n?“<\/div>\n
Tom zvedl na obranu ruce. „Sorry. Bylo to podruh\u00e9, co jsem t\u011b vid\u011bl a myslel jsem si, \u017ee jsi tam jen p\u0159i\u0161el, vzal chlast a hodil pen\u00edze vedle Georga, ani\u017e bys mu v\u011bnoval pozornost. Myslel jsem si, \u017ee je tu norm\u00e1ln\u00ed zam\u011bstnanec.“<\/div>\n
„Tak n\u011bjak jsem\u2026“ Georg vypadal provinile.<\/div>\n
„Po\u010dkat, to ty jsi po mn\u011b uklidil skleni\u010dku v hern\u011b?“<\/div>\n
„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvl Georg. „Necht\u011bl jsem t\u011b vystra\u0161it.“<\/div>\n
\n

„Dob\u0159e.“ P\u0159eru\u0161il je Gustav. „Nechci v\u00e1m tady kazit va\u0161\u00ed bublinu proz\u0159en\u00ed, ale jsme docela v nebezpe\u010d\u00ed, jestli ten chlap pot\u0159ebuje u\u017e jen dva mrtv\u00e9.“ Uk\u00e1zal po m\u00edstnosti. „Jestli jste si toho nev\u0161imli, je n\u00e1s tu v\u00edc ne\u017e dost na to, aby to sta\u010dilo, a ten borec o n\u00e1s u\u017e p\u0159es hodinu m\u016f\u017ee v\u011bd\u011bt.“<\/p><\/div>\n

„Georgu, na\u0161el jsi tu m\u00edstnost?“<\/div>\n
„Na\u0161el. Je za zdmi v t\u00e9 chyb\u011bj\u00edc\u00ed \u010d\u00e1sti t\u0159et\u00edho podla\u017e\u00ed, ale nev\u00edm, jak by se tam mohla dostat fyzick\u00e1 osoba. J\u00e1 se tam dostal t\u00edm, \u017ee jsem pro\u0161el zdmi.“ Dokonce i jako duchovi se Georgovi zna\u010dn\u011b t\u0159\u00e1sly ruce. „Jak\u00e9 jsou \u0161ance, \u017ee ute\u010du v\u011b\u010dnosti v pekle, kdy\u017e jsem um\u0159el v t\u00e9hle budov\u011b?“<\/div>\n
„Pom\u016f\u017eeme ti.“ \u0158ekl Tom naprosto v\u00e1\u017en\u011b. „Bille, nechci ti n\u011bjak kecat do \u017eivota, ale je\u0161t\u011b jednou t\u011b chci poprosit, abys ode\u0161el, dokud je\u0161t\u011b m\u016f\u017ee\u0161.“<\/div>\n
„Ne.“ \u0158ekl Bill pali\u010dat\u011b. „V p\u0159esile je s\u00edla a \u0159\u00edkal jsem ti, \u017ee z\u016fstanu, tak se m\u011b p\u0159esta\u0148 sna\u017eit vykopnout.“<\/div>\n
„I p\u0159es v\u0161echna rizika?“ vlo\u017eil se do toho Gustav.<\/div>\n
„Tom mi v\u0161e \u0159ekl, ale te\u010f u\u017e je pozd\u011b couvnout.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ P\u0159ik\u00fdvl Gustav. „Georgu, tu ze\u010f probo\u0159\u00edme. Kde m\u016f\u017eeme naj\u00edt n\u011bco jako ob\u0159\u00ed kladivo?“<\/div>\n
„T\u011b\u017ek\u00e9 n\u00e1\u0159ad\u00ed skladuj\u00ed na st\u0159e\u0161e. Kl\u00ed\u010d od toho je bohu\u017eel u Sala a ten tu nebude je\u0161t\u011b n\u011bkolik hodin.“<\/div>\n
„Je to jen visac\u00ed z\u00e1mek a \u0159et\u011bz?“ Tom se sna\u017eil d\u00e1t dohromady, jeliko\u017e m\u011bl o Billa opravdu strach.<\/div>\n
„Jo.“<\/div>\n
„Vloupeme se tam.“ Tom vyrazil ke dve\u0159\u00edm. „No tak, mus\u00edme se pohybovat jen jako skupina.“<\/div>\n
„Po\u010dk\u00e1m na v\u00e1s naho\u0159e.“ Georg zmizel a v\u0161ichni t\u0159i \u017eij\u00edc\u00ed se p\u0159esunuli ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
\n

„Tak\u017ee,“ Bill se dr\u017eel, co nejbl\u00ed\u017e Toma to \u0161lo, „m\u016f\u017eeme kv\u016fli rychlosti jet v\u00fdtahem?“<\/p><\/div>\n

„Ne.“ Odpov\u011bd\u011bl Gustav. „V\u00fdtahy v budov\u00e1ch, kde stra\u0161\u00ed, jsou nebezpe\u010dn\u00e9. P\u016fjdeme po schodech.“<\/div>\n
Tom pro\u0161el dve\u0159mi, kter\u00e9 vedly ke dve\u0159\u00edm. „\u0158\u00edkal jsem ti to,“ pod\u00edval se koutkem oka na Billa.<\/div>\n
„A\u017e tahle no\u010dn\u00ed m\u016fra skon\u010d\u00ed, p\u0159ipome\u0148 mi, abych se nast\u011bhoval do jednoposcho\u010fov\u00e9ho domu, ano?“<\/div>\n
„Plat\u00ed.“<\/div>\n
\n

Tom vyrazil po schodech tempem, u kter\u00e9ho se nedalo mluvit, a zpomalil, a\u017e kdy\u017e do\u0161el na posledn\u00ed poschod\u00ed a pot\u0159eboval pou\u017e\u00edt sv\u016fj kl\u00ed\u010d, aby otev\u0159el dve\u0159e. Po tom, co se dostal skrz, pod\u00edval se p\u0159es rameno a v\u0161iml si, \u017ee Bill s Gustavem jsou st\u00e1le o t\u0159i schodi\u0161t\u011b za n\u00edm.<\/p><\/div>\n

„A\u017e tu v\u011bc poraz\u00edme, tak to oslav\u00edme t\u00edm, \u017ee v\u00e1m dv\u011bma koup\u00edm permanentku do fitka.“<\/div>\n
Gustav do\u0161el nahoru d\u0159\u00edv ne\u017e Bill. „\u0160et\u0159\u00edme energii. Ty jen sprintuje\u0161, my b\u011b\u017e\u00edme maraton.“<\/div>\n
„Ten chlap se mi l\u00edb\u00ed.“ Vyp\u00edskl Bill a n\u00e1sledoval ty dva na st\u0159echu. „Je milej\u0161\u00ed ne\u017e ty.“<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b.“ Tom m\u011bl te\u010f misi, kter\u00e1 zahrnovala naj\u00edt p\u0159\u00edst\u0159e\u0161ek, o kter\u00e9m mluvil Georg.<\/div>\n
„Je tady!“ ozval se Georg\u016fv hlas z prav\u00e9 strany.<\/div>\n
„Je tady.“ \u0158ekl Tom, jeliko\u017e si byl jist\u00fd, \u017ee Georg je te\u010f neviditeln\u00fd, proto\u017ee byl a\u017e moc dlouho viditeln\u00fd, a to bylo pro du\u0161e vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
\n

V rohu st\u0159echy st\u00e1la mal\u00e1, o\u0161unt\u011bl\u00e1 d\u0159ev\u011bn\u00e1 budka. Tom okolo n\u00ed pro\u0161el a byl ohromen t\u00edm, \u017ee je\u0161t\u011b dr\u017e\u00ed. Z\u00e1mek byl v lep\u0161\u00ed kondici, ne\u017e p\u0159edpokl\u00e1dal, tak\u017ee se na sv\u00e9 spole\u010dn\u00edky jen zoufale pod\u00edval.<\/p><\/div>\n

„M\u011bl jsem si p\u0159in\u00e9st kle\u0161t\u011b nebo n\u011bco.“<\/div>\n
„Nebu\u010f blbej.“ Bill, kter\u00fd si mezit\u00edm zap\u00e1lil cigaretu, p\u0159e\u0161el k n\u011bmu s \u017eelezn\u00fdm kbel\u00ed\u010dkem, kter\u00fd byl pln\u00fd kam\u00ednk\u016f a nedopalk\u016f cigaret. „Uhni a uk\u00e1\u017eu ti, jak v\u011bci d\u011bl\u00e1 spisovatel.“<\/div>\n
Bill sebejist\u011b p\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm, zvedl t\u011b\u017ek\u00fd kbel\u00edk nad hlavu a pra\u0161til do z\u00e1mku co nejv\u011bt\u0161\u00ed silou. Je\u0161t\u011b t\u0159ikr\u00e1t to zopakoval a Bill se musel u\u0161kl\u00edbnout, kdy\u017e z\u00e1mek spadl k zemi.<\/div>\n
„Pokra\u010duj.“<\/div>\n
„Ksakru s t\u00edm, j\u00e1 t\u011b miluju.“ \u0158ekl Tom jakoby nic jen tak p\u0159es rameno a zab\u011bhl do boudy, aby na\u0161el, co pot\u0159ebuj\u00ed.<\/div>\n
\n

Bill \u00fapln\u011b ztuhnul a \u017ealudek mu klesl a\u017e ke kolen\u016fm. Pot\u00e1hl ze sv\u00e9 cigarety a v duchu s\u00e1m sebe ml\u00e1til za to, \u017ee by\u0165 jen na chv\u00edli pomyslel na to, \u017ee to Tom myslel v\u00e1\u017en\u011b, pak jen zavrt\u011bl hlavou a stoupl si do dve\u0159\u00ed boudy.<\/p><\/div>\n

„Na\u0161els n\u011bco?“<\/div>\n
„Nen\u00ed z \u010deho vyb\u00edrat,“ vy\u0161el ven s n\u00e1ru\u010d\u00ed plnou n\u00e1\u0159ad\u00ed, „ale mysl\u00edm, \u017ee s t\u00edmhle to p\u016fjde.“ Tom mu nab\u00eddl perl\u00edk, kladivo s ostrou hranou a kladivo s rozdvojen\u00fdm koncem.<\/div>\n
„Bude to muset sta\u010dit.“ Gustav si vzal kladivo s ostrou hranou. „Tak jdeme. Nem\u016f\u017eeme pl\u00fdtvat \u010dasem.“<\/div>\n
„Zp\u00e1tky do t\u0159et\u00edho patra.“ \u0158ekl Tom nahlas, jen aby se ujistil, \u017ee jsou v\u0161ichni st\u00e1le na stejn\u00e9 vln\u011b.<\/div>\n
„Nepot\u0159ebuje\u0161 n\u011bco ve sv\u00e9m pokoji?“ zeptal se Bill a n\u00e1sledoval Toma po prvn\u00edch schodech.<\/div>\n
„Ne, tohle bude souboj mysli, pokud ten pokoj nedok\u00e1\u017eeme rozb\u00edt v\u010das. Nem\u00e1me ve vlastnictv\u00ed \u017e\u00e1dnou relikvii, kter\u00e1 by n\u00e1m dala body navrch proti n\u011b\u010demu tak siln\u00e9mu.“<\/div>\n
„Nev\u00edm, jestli se m\u011b sna\u017e\u00ed\u0161 uklidnit, nebo ne,“ vy\u0161el Bill vst\u0159\u00edc p\u00e1t\u00e9mu podla\u017e\u00ed, „ale nepovedlo se.“<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee up\u0159\u00edmnost bude nejlep\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Asi jo, ale\u2026“ Bill zt\u011b\u017eka za\u00fap\u011bl, upustil sv\u00e9 kladivo a chytil se z\u00e1bradl\u00ed.<\/div>\n
\n

„Bille!“ Gustav i Tom vyk\u0159ikli unisono a d\u00edvali se, jak Bill horizont\u00e1ln\u011b odlet\u011bl ze sv\u00e9ho m\u00edsta na schodu a narazil p\u0159\u00edmo do zdi dole pod schody. Bill sjel po zdi a schoulil se, sna\u017eil se popadnout dech, kter\u00fd p\u0159i t\u00e9 r\u00e1n\u011b ztratil.<\/p><\/div>\n

„Kurva!“ Tom pustil sv\u00e9 kladivo a b\u011b\u017eel dol\u016f, aby zkontroloval sv\u00e9ho kamar\u00e1da. „Do prdele, Bille! Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
Bill zas\u00edpal a zamra\u010dil se na Toma, po\u0159\u00e1d se sna\u017eil popadnout dech.<\/div>\n
„Gustave?“<\/div>\n
„Pracuju na tom, postarej se o Billa.“ Gustav vyndal lahvi\u010dku s vodou, na kter\u00e9 byl k\u0159\u00ed\u017e. „Ve jm\u00e9nu Je\u017e\u00ed\u0161e Krista, na\u0159izuji ti, abys n\u00e1s nechal!“ Za\u010dal h\u00e1zet kapky vody okolo m\u00edsta, kde Bill sed\u011bl.<\/div>\n
Zat\u00edmco d\u00e1l mluvil, Tom se pod\u00edval Billovi do o\u010d\u00ed. „U\u017e m\u016f\u017ee\u0161 d\u00fdchat?“<\/div>\n
Bill se ost\u0159e nadechl a pod\u00edval se mu tak\u00e9 do o\u010d\u00ed. „Jdi po schodech, \u0159\u00edkal. Je to mnohem bezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e v\u00fdtah!“ Bill\u016fv t\u00f3n byl tak pln\u00fd sarkasmu, \u017ee Tom couvl o p\u00e1r centimetr\u016f. „Ve v\u00fdtahu se v\u017edycky stane n\u011bco \u0161patn\u00e9ho, tak poj\u010fme po ostr\u00fdch kamenn\u00fdch schodech, kde bude m\u00edt d\u00e9mon v\u00edc m\u00edsta s n\u00e1mi h\u00e1zet!“<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se.“ Tom se c\u00edtil up\u0159\u00edmn\u011b hrozn\u011b z toho, \u017ee Bill se stal ter\u010dem \u00fatoku, ale tak\u00e9 se mu ulevilo, \u017ee ten mu\u017e p\u0159ed n\u00edm dok\u00e1zal b\u00fdt tak \u00fa\u017easn\u011b sarkastick\u00fd po tom, co schytal takovou r\u00e1nu. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee m\u00e1\u0161 n\u011bco zlomen\u00e9ho?“<\/div>\n
„Jen svoji prdel.“ Bill za\u010dal ka\u0161lat a za\u010dal se zvedat. „Ty kosti te\u010f mo\u017en\u00e1 opravdu prostupuj\u00ed k\u016f\u017ei, ale zbytek m\u011b je v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Neuhodil ses do hlavy?“ Tom pomohl Billovi na nohy.<\/div>\n
„Ne, v\u011bt\u0161inu r\u00e1ny jsem schytal do lopatek. Jsem v pohod\u011b.“<\/div>\n
\n

„Tak poj\u010fme,“ \u0159ekl Gustav. „S\u00edla toho \u00fatoku jasn\u011b znamen\u00e1, \u017ee si to je v\u011bdomo toho, \u017ee mu chceme ubl\u00ed\u017eit. Mo\u017en\u00e1 na n\u00e1s bude cht\u00edt je\u0161t\u011b znovu za\u00fato\u010dit, tak si d\u00e1vejte pozor.“<\/p><\/div>\n

„Jasn\u011b, Po\u0161uku Moody.“ Zamumlal Bill a zvedl sv\u00e9 kladivo, pak se oto\u010dil ke schod\u016fm dol\u016f, jen aby se znovu zastavil, proto\u017ee uc\u00edtil ten nejhor\u0161\u00ed smrad, jak\u00fd kdy v \u017eivot\u011b c\u00edtil. „Co to je?“<\/div>\n
„To je d\u00e9mon.“ Tom si dal svetr p\u0159es pusu a nos, ten smrad byl n\u011bco mezi pukavci a shnilou k\u016f\u017e\u00ed. „Co\u017e nen\u00ed dobr\u00e9.“<\/div>\n
„No nekecej.“ Bill zamru\u010del a op\u0159el se z\u00e1dy o ze\u010f v rohu. „Mo\u017en\u00e1 bychom m\u011bli j\u00edt jinudy.“<\/div>\n
\n

Sotva stihl do\u0159\u00edct posledn\u00ed slovo, schody, kter\u00e9 je m\u011bly dov\u00e9st z p\u00e1t\u00e9ho patra do \u010dtvrt\u00e9ho, se za\u010daly trhat, jako by se jimi rval roz\u010dilen\u00fd neviditeln\u00fd medv\u011bd. Kus cementu po kusu cementu, a koberec se skut\u00e1lel dol\u016f, ti t\u0159i te\u010f nem\u011bli jinou \u0161anci, ne\u017e evakuovat schodi\u0161t\u011b.<\/p><\/div>\n

„Co te\u010f?!“ Tom p\u0159ech\u00e1zel sem a tam a jeho \u00fazkost se zvy\u0161ovala. „Do toho zasran\u00fdho v\u00fdtahu nem\u016f\u017eeme! To bych rad\u0161i p\u0159esko\u010dil tuhle t\u0159i a p\u016fl metrovou d\u00edru, ne\u017e abych vkro\u010dil do v\u00fdtahu!“<\/div>\n
„Seber se, Tome!“ vyjel po n\u011bm Gustav. „Ur\u010dit\u011b n\u011bco vymysl\u00edme.“<\/div>\n
„Jak bezpe\u010dn\u00e1 jsou po\u017e\u00e1rn\u00ed schodi\u0161t\u011b?“ Bill se d\u00edval na dve\u0159e do sv\u00e9ho pokoje. „M\u016f\u017eeme po nich do t\u0159et\u00edho patra a vyrazit okno. Nejsp\u00ed\u0161 to je naru\u0161en\u00ed osobn\u00edho prostoru, jestli tam n\u011bkdo bydl\u00ed, ale vzhledem k okolnostem\u2026“<\/div>\n
„To je perfektn\u00ed.“ P\u0159ik\u00fdvl Gustav. „Ve\u010f n\u00e1s.“<\/div>\n
\n

Bill vyb\u011bhl vp\u0159ed a otev\u0159el do sv\u00e9ho pokoje. Popohnal ty dva dovnit\u0159, zav\u0159el a zamknul, ne\u017e se zastavil a zhluboka se nadechl.<\/p><\/div>\n

„Jsi ok?“ Gustav zn\u011bl lehce ustaran\u011b.<\/div>\n
„Jsem, ale v\u0161iml jsem si, \u017ee se Tom boj\u00ed v\u00fd\u0161ek. Jen jsem si myslel, \u017ee bude pot\u0159ebovat chv\u00edli, aby se sebral, ne\u017e vb\u011bhneme do t\u00e9 rezav\u00e9 \u017eelezn\u00e9 pasti smrti.“<\/div>\n
„To je neuv\u011b\u0159iteln\u011b uv\u011bdom\u011bl\u00e9.“ Tom se na Billa afektovan\u011b pousm\u00e1l. „Cen\u00edm si toho, ale mysl\u00edm si, \u017ee v t\u00e9hle situaci pot\u0159ebujeme, abych se nezbl\u00e1znil.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Bill p\u0159e\u0161el k oknu a odemknul ho. „A\u017e po v\u00e1s.“ Otev\u0159el okno a uk\u00e1zal jim, aby vylezli ven.<\/div>\n
Gustav z okna vylezl jako prvn\u00ed, jeho ladnost blon\u010f\u00e1ka stoj\u00edc\u00edho st\u00e1le uvnit\u0159 dost p\u0159ekvapila. Kdy\u017e ho s Tomem n\u00e1sledovali, Gustav byl u\u017e na \u00farovni \u010dtvrt\u00e9ho patra a neukazoval zn\u00e1mky zpomalen\u00ed ani v\u00e1h\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Tom ho n\u00e1sledoval a nechal Billovi moment k zamy\u0161len\u00ed, \u017ee asi nen\u00ed a\u017e tak chytr\u00e9 d\u00e1t v\u00e1hu dvou dosp\u011bl\u00fdch mu\u017e\u016f na chatrn\u00e9 \u017eelezn\u00e9 schodi\u0161t\u011b. Pod\u00edval se na horizont a c\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit m\u00edru, kter\u00fd le\u017eel nad m\u011bstem, je\u017e v tichosti sv\u00edtilo do temn\u00e9ho nebe; nikdo ve m\u011bst\u011b nev\u011bd\u011bl, \u017ee t\u0159i mu\u017ei nejsp\u00ed\u0161 b\u011b\u017e\u00ed naproti smrti uvnit\u0159 hotelu, kter\u00fd byl u\u017e skoro zapomenut \u010dasem.<\/div>\n
\n

„Tak jde\u0161?“ ozval se Tom\u016fv hlas ze spodn\u00edho schodi\u0161t\u011b, kdy\u017e se zastavil a pod\u00edval se nahoru na sv\u00e9ho nejnov\u011bj\u0161\u00edho kamar\u00e1da.<\/p><\/div>\n

„Jo!“ Bill se oto\u010dil a seb\u011bhl dol\u016f po schodech, zat\u00edmco jeho mysl p\u0159em\u00fd\u0161lela nad t\u00edm, jestli je\u0161t\u011b n\u011bkdy uvid\u00ed v\u00fdchod slunce.<\/div>\n
Gustav byl u\u017e ve t\u0159et\u00edm pat\u0159e a bouchal na okno do lo\u017enice. Po n\u011bkolika momentech se objevil za z\u00e1clonou obli\u010dej mu\u017ee ve st\u0159edn\u00edm v\u011bku. Gustav se sklonil, aby nevypadal tak d\u011bsiv\u011b, a rozk\u0159i\u010del se p\u0159es sklo.<\/div>\n
„Naho\u0159e n\u011bjak\u00fd psychopat st\u0159\u00edl\u00ed! Vy a kdokoliv jin\u00fd v pokoji mus\u00edte po po\u017e\u00e1rn\u00edm schodi\u0161ti pry\u010d z hotelu!“<\/div>\n
Mu\u017e za oknem vypadal vyd\u011b\u0161en\u011b, kdy\u017e rozt\u00e1hl z\u00e1clony a b\u011b\u017eel zp\u00e1tky k posteli, kde te\u010f u\u017e sed\u011bla dost ospale vypadaj\u00edc\u00ed \u017eena. Billovi s Tomem se poda\u0159ilo dostat se na schodi\u0161t\u011b k oknu zrovna ve chv\u00edli, kdy mu\u017e otev\u0159el okno s kl\u00ed\u010dky od auta v ruce.<\/div>\n
„Nem\u011bli byste j\u00edt taky dol\u016f?“<\/div>\n
„Z\u016fst\u00e1v\u00e1me, abychom dostali lidi ven.“ \u0158ekl Gustav ledabyle a prot\u00e1hl se oknem do ciz\u00edho pokoje. „Pot\u0159ebuju, abyste se \u017eenou z\u016fstali n\u011bkde d\u00e1l, pro v\u011bci se m\u016f\u017eete vr\u00e1tit z\u00edtra, ale te\u010f mus\u00edte nastoupit do auta a dostat se co nejd\u00e1l jen m\u016f\u017eete.“<\/div>\n
„D-Dob\u0159e.“ Mu\u017e vystr\u010dil svou \u017eenu na schodi\u0161t\u011b. „B\u016fh s v\u00e1mi v\u0161emi.“<\/div>\n
„D\u00edky, budeme ho pot\u0159ebovat.“ \u0158ekl Tom p\u0159es rameno, kdy\u017e vklouzl do pokoje, Bill ho hned n\u00e1sledoval.<\/div>\n
„V\u00edme v\u016fbec, kolik lid\u00ed je je\u0161t\u011b v budov\u011b?“ zeptal se Gustav, kdy\u017e p\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm od pokoje, aby je otev\u0159el.<\/div>\n
„Obvykle mezi dvaceti a\u017e pades\u00e1ti, i kdy\u017e nen\u00ed zrovna turistick\u00e1 sez\u00f3na, tak\u017ee \u010d\u00edsla jsou na\u0161t\u011bst\u00ed n\u00edzk\u00e1.“<\/div>\n
„Ne dost n\u00edzk\u00e1.“ Zabru\u010del Gustav a vylezl na chodbu. „Kudy?“<\/div>\n
„Doleva.“ Uk\u00e1zal Tom a vyrazil rychle vp\u0159ed.<\/div>\n
\n

„Je tu Georg je\u0161t\u011b s n\u00e1mi?“ Bill si d\u011blal up\u0159\u00edmn\u00e9 starosti o mlad\u00edka, kter\u00fd z\u0159ejm\u011b zmizel.<\/p><\/div>\n

„Jsem tady!“ mlhav\u00e1 silueta \u00fadr\u017eb\u00e1\u0159e st\u00e1la u velk\u00e9ho obrazu na konci chodby, kter\u00fd visel na zdi, je\u017e st\u00e1la mezi nimi a jejich c\u00edlem. „Mus\u00edte tady skrz.“ Uk\u00e1zal a lehce problikal.<\/div>\n
„D\u011bkujeme, Georgu. Pokud chce\u0161, tak tu klidn\u011b m\u016f\u017ee\u0161 z\u016fstat neviditeln\u00fd a mluvit se mnou, ano? Nechci, abys vy\u010derp\u00e1n\u00edm zmizel \u00fapln\u011b.“<\/div>\n
Bill se d\u00edval, jak silueta zmizela, kdy\u017e Gustav sundal obraz ze zdi. „Soust\u0159e\u010fte se, chlapci!“ za\u010dal siln\u011b ml\u00e1tit sv\u00fdm kladivem do zdi.<\/div>\n
„Dob\u0159e, Georgu, m\u016f\u017ee\u0161 proj\u00edt na druhou stranu a \u0159\u00edct mi, jestli je n\u011bkdo v pokoji p\u0159\u00edtomn\u00fd?“ Tom zvedl sv\u00e9 kladivo a Billovi dal to nejv\u011bt\u0161\u00ed. „Mus\u00edme se d\u00e1t do pr\u00e1ce.“ S posledn\u00edmi slovy se dal do bour\u00e1n\u00ed zdi.<\/div>\n
Bill byl trochu skl\u00ed\u010den\u00fd, kdy\u017e odpad\u00e1valy jen mal\u00e9 kousky om\u00edtky a zanech\u00e1valy ve zdi mal\u00e9 protlaky. Bill ude\u0159il v\u0161\u00ed silou, kterou v sob\u011b na\u0161el, a kdy\u017e se kladivo setkalo se zd\u00ed, ozval se uspokojiv\u00fd zvuk. Bill se s\u00e1m pro sebe usm\u00e1l a dal kladivo pry\u010d, je\u0161t\u011b t\u0159ikr\u00e1t do zdi ude\u0159il, kdy\u017e se mu sev\u0159el \u017ealudek.<\/div>\n
\n

„Oh ne\u2026“<\/p><\/div>\n

„Co?!“ Tom i Gustav okam\u017eit\u011b p\u0159estali s ranami a n\u00e1sledovali Bill\u016fv pohled k jeho d\u00ed\u0159e ve zdi o velikosti hrudn\u00edku.<\/div>\n
„Za touhle zd\u00ed je je\u0161t\u011b jedna z cihel.“<\/div>\n
„Nov\u00fd pl\u00e1n.“ Gustav oto\u010dil kladivo, tak\u017ee ke zdi m\u00ed\u0159ila \u010d\u00e1st se zuby. „Tome, vym\u011b\u0148 si kladivo s Billem. On a j\u00e1 pou\u017eijeme p\u00e1\u010didlo, abychom dostali pry\u010d zbytek such\u00e9 zdi. A\u017e budeme m\u00edt dost m\u00edsta, tak chci, abys zni\u010dil tu cihlovou ze\u010f, jeliko\u017e jsi z n\u00e1s o\u010dividn\u011b nejsiln\u011bj\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Dob\u0159e. Tak za\u010dni. Chci si na chv\u00edli promluvit s Georgem.“ Tom se pod\u00edval p\u0159es rameno, kde se objevil brunet.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“<\/div>\n
„Te\u010f tam nikdo nen\u00ed, ale sv\u00edt\u00ed tam sv\u00edce. P\u0159edt\u00edm nikdy nesv\u00edtily.“<\/div>\n
„A st\u00e1le jsi nena\u0161el vstup?“<\/div>\n
„Ne, p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u010dty\u0159i pevn\u00e9 zdi\u2026“<\/div>\n
„To nevad\u00ed.“ Tom ho popl\u00e1cal povzbudiv\u011b po rameni. „U\u017e takhle jsi n\u00e1m stra\u0161n\u011b moc pomohl a j\u00e1 ti jsem zav\u00e1z\u00e1n.“<\/div>\n
Georg se usm\u00e1l. „Dob\u0159e, na chv\u00edli p\u016fjdu, ano? M\u00e1m pl\u00e1n, kter\u00fd bych r\u00e1d zkusil, tak\u017ee pracujte a j\u00e1 se brzy vr\u00e1t\u00edm, ok?“<\/div>\n
„Dob\u0159e\u2026 Bu\u010f opatrn\u00fd.“<\/div>\n
„Co si mysl\u00ed\u0161, \u017ee se stane?“ Georg m\u011bl na obli\u010deji \u00fa\u0161klebek. „Nem\u016f\u017eu um\u0159\u00edt dvakr\u00e1t, v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Tom jen m\u00e1vl rukou a oto\u010dil se zp\u00e1tky ke zdi, kde si v\u0161iml, \u017ee se jeho kamar\u00e1d\u016fm poda\u0159ilo vyrvat d\u00edru ve velikosti \u010dlov\u011bka. Alespo\u0148 do prvn\u00ed vrstvy zdi.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak uhni a odpo\u010di\u0148 si.“ Tom zvedl kladivo a zhluboka se nadechl. „Nechci, aby v\u00e1m to odlet\u011blo do o\u010d\u00ed.“<\/div>\n
\n

Jak Tom za\u010dal s prac\u00ed, Bill si v\u0161iml, \u017ee jejich hlasitost p\u0159it\u00e1hla publikum. Ti\u0161e zanad\u00e1val a drcl do Gustava, aby si toho taky v\u0161iml.<\/p><\/div>\n

„Sakra.“ D\u00e9monolog se oto\u010dil, aby si promluvil s lidmi, kte\u0159\u00ed se zv\u011bdavost\u00ed nakukovali do chodby z pokoj\u016f. „Dob\u0159e, lidi, za tou zd\u00ed mo\u017en\u00e1 je nebo nen\u00ed \u00fanik plynu. Tak\u017ee by bylo nejlep\u0161\u00ed, kdybyste opustili budovu v z\u00e1jmu vlastn\u00edho bezpe\u010d\u00ed. U\u017e jsou na cest\u011b hasi\u010di, ale nev\u00edm, jak siln\u00fd \u00fanik je.“ Z davu se ozvalo \u0161t\u011bbet\u00e1n\u00ed. „Pros\u00edm jd\u011bte po schodech, ne v\u00fdtahem, a jestli po cest\u011b n\u011bkoho potk\u00e1te, vezm\u011bte je pros\u00edm s sebou. \u0158ekneme v\u00e1m, co se d\u011bje, jak nejd\u0159\u00edv to p\u016fjde.“<\/div>\n
Bill taky promluvil. „\u0160est blok\u016f odsud je ve\u0159ejn\u00e1 knihovna, kter\u00e1 m\u00e1 otev\u0159eno nonstop. Bylo by dobr\u00e9, kdybyste se se\u0161li v\u0161ichni tam, brzy tam za v\u00e1mi n\u011bkoho po\u0161leme, ano?“ Dav se roze\u0161el na Bill\u016fv vkus a\u017e moc pomalu. „Nezd\u00e1 se, \u017ee by je to n\u011bjak tankovalo\u2026“ zamru\u010del sm\u011brem ke Gustavovi.<\/div>\n
„Na jejich obranu, jsou dv\u011b r\u00e1no a nemaj\u00ed pon\u011bt\u00ed, \u017ee tu jde ve skute\u010dnosti o d\u00e9mona.“<\/div>\n
„Pravda.“<\/div>\n
Bill se pod\u00edval zp\u00e1tky k Tomovi, kter\u00e9mu se bohu\u017eel poda\u0159ilo pohnout jen s p\u00e1r cihlami, jeliko\u017e jak se zd\u00e1lo, byly a\u017e moc dob\u0159e spojen\u00e9. Po sp\u00e1nc\u00edch a krku mu tekly kapky potu a v obli\u010deji byl \u010derven\u00fd. Bill se oto\u010dil zp\u00e1tky do chodby a trochu se mu ulevilo, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee rezidenti kone\u010dn\u011b odch\u00e1zej\u00ed. Gustav, kter\u00fd po celou dobu z\u016fst\u00e1val klidn\u00fd, te\u010f dr\u017eel r\u016f\u017een\u00edn a \u0161el ke dve\u0159\u00edm od pokoj\u016f.<\/div>\n
„D\u00e1vej na Toma pozor, pomodl\u00edm se za bezpe\u010d\u00ed nevinn\u00fdch v t\u00e9hle budov\u011b. Kdyby n\u011bco, tak k\u0159i\u010d.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Zat\u00edmco si Gustav klekl doprost\u0159ed chodby, Bill se op\u0159el sv\u00fdmi bolav\u00fdmi z\u00e1dy a rameny o nejbli\u017e\u0161\u00ed ze\u010f. Nat\u00e1hl se pod triko a vyt\u00e1hl k\u0159\u00ed\u017eek, kter\u00fd mu Tom dal, pevn\u011b ho stiskl v dlani. Pod\u00edval se na Toma, aby se ujistil, \u017ee je\u0161t\u011b st\u00e1le pracuje, a na chv\u00edli se zamyslel.<\/div>\n
Prvn\u00ed my\u0161lenka, kter\u00e1 blon\u010f\u00e1kovi prol\u00e9tla hlavou, byla jedna z jeho obav. Ka\u017ed\u00e9 co kdyby scen\u00e1rio se mu hlavou to\u010dilo jako torn\u00e1do, kter\u00e9 vytvo\u0159ilo obraz v\u0161ech, na kter\u00fdch mu z\u00e1le\u017eelo, jak padali do ohniv\u00fdch jam pekeln\u00fdch. Sna\u017eil se z hlavy dostat ty hrozn\u00e9 obrazy a myslet na n\u011bco jin\u00e9ho. Pod\u00edval se doleva a vid\u011bl Gustava st\u00e1le kle\u010d\u00edc\u00edho uprost\u0159ed chodby hluboko v modlitb\u011b. Napravo vid\u011bl Toma, kter\u00fd za\u010d\u00ednal b\u00fdt znateln\u011b hysterick\u00fd, proto\u017ee se mu neda\u0159ilo ze\u010f rozb\u00edt.<\/div>\n
Bill c\u00edtil, jak se mu stahuje srdce, nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit nikoho jin\u00e9ho, komu by z\u00e1le\u017eelo na du\u0161\u00edch tady v\u00edc ne\u017e Tomovi. Doslova b\u011b\u017eel v \u010dele z\u00e1vodu naproti d\u00e9monovi, jen aby pomohl v\u0161em, kdo zde byl uv\u011bzn\u011bn\u00fd, i kdy\u017e je ani neznal a v \u017eivot\u011b o nich nesly\u0161el. Ta oddanost bylo n\u011bco, co Bill nikdy v \u017eivot\u011b nevid\u011bl a byl si jist\u00fd, \u017ee u\u017e to ani neuvid\u00ed, i kdyby se mu n\u011bjak\u00fdm z\u00e1zrakem poda\u0159ilo tohle p\u0159e\u017e\u00edt.<\/div>\n
Pod\u00edval se zp\u00e1tky na sv\u00e9 ruce a za\u010dal si p\u0159ipadat naprosto zbyte\u010dn\u00fd, zhluboka se nadechl a poslal tichou modlitbu v\u0161em boh\u016fm, kte\u0159\u00ed kdesi existuj\u00ed, modlil se za to, aby se Tomovi poda\u0159ilo dostat se skrz ze\u010f a aby za v\u00fdchodu slunce byli v\u0161ichni na\u017eivu, v po\u0159\u00e1dku a v bezpe\u010d\u00ed.<\/div>\n
Nane\u0161t\u011bst\u00ed pro Billa, bohov\u00e9 ho nikdy nem\u011bli zrovna v l\u00e1sce.<\/div>\n
\n

Gustav vyk\u0159ikl a vytrhl tak Billa z jeho vlastn\u00ed mysli zp\u00e1tky do reality. I kdy\u017e znal d\u00e9monologa jen hodinu, Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee to, \u017ee je tak sly\u0161et, nezna\u010d\u00ed nic dobr\u00e9ho. Odt\u00e1hl se od zdi a b\u011b\u017eel k n\u011bmu d\u0159\u00edv, ne\u017e si uv\u011bdomil, pro\u010d zvedl hlas.<\/p><\/div>\n

„Bille, st\u016fj!“ Zak\u0159i\u010del Tom je\u0161t\u011b hlasit\u011bji ne\u017e jeho \u0161\u00e9f.<\/div>\n
Bill zabrzdil tak rychle, \u017ee se je\u0161t\u011b kousek sklouzl, polila ho \u010dir\u00e1 hr\u016fza, kdy\u017e spat\u0159il, jak se Gustav trochu vznesl a silou vlet\u011bl do zdi stejn\u011b jako Bill na schodi\u0161ti. Skoro okam\u017eit\u011b chodbu naplnil p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd smrad sulfuru, Bill kv\u016fli tomu trochu zacouval a sna\u017eil se nepozvracet.<\/div>\n
„Co m\u00e1me d\u011blat?!“ Bill se d\u00edval na Toma, kter\u00fd vyndal svou malou bibli.<\/div>\n
„Z\u016fsta\u0148 za mnou!“ ud\u011blal pevn\u00fd krok vp\u0159ed a za\u010dal \u0159\u00edkat ty stejn\u00e9 fr\u00e1ze v latin\u011b, kter\u00e9 \u0159\u00edkal Gustav na schodi\u0161ti.<\/div>\n
Dve\u0159e v cel\u00e9 chodb\u011b se v tu chv\u00edli za\u010daly prudce otev\u00edrat a zav\u00edrat silou podobn\u00e9 hurik\u00e1nu a sv\u011btla nad hlavami jim blikala takovou rychlost\u00ed, \u017ee vypadala jako lasery na diskot\u00e9ce ne\u017e jako v\u00fdpadky elekt\u0159iny. Bill se d\u00edval, jak se na druh\u00e9 stran\u011b chodby za\u010daly prudce otev\u00edrat a zav\u00edrat dve\u0159e od v\u00fdtahu, odhalovaly tak \u010dernou \u0161achtu a kabely, jeliko\u017e kabina v\u00fdtahu byla zjevn\u011b v jin\u00e9m pat\u0159e.<\/div>\n
Tom zvedl hlas, kdy\u017e se Gustavovo t\u011blo za\u010d\u00ednalo pomalu sunout po zdi kv\u016fli neviditeln\u00e9 s\u00edle, kter\u00e1 pulzovala cel\u00fdm hotelem.<\/div>\n
V Billovi se zvedala panika, proto\u017ee Tomovo po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed zjevn\u011b nem\u011blo \u017e\u00e1dn\u00fd efekt, co\u017e zap\u0159\u00ed\u010dinilo, \u017ee za\u010dal jednat, ani\u017e by p\u0159em\u00fd\u0161lel. Vyb\u011bhl vp\u0159ed, vzal Gustava za kotn\u00edk a za\u010dal ho tahat dol\u016f na zem.<\/div>\n
„Pus\u0165 ho, ty debiln\u00ed hnuse! Vypadni, kurva, z tohohle bar\u00e1ku, ty zkurvysyne, a nech Gustava B\u00ddT!“<\/div>\n
„Bille, ne!“<\/div>\n
Tom\u016fv k\u0159ik byl p\u0159ehlu\u0161en r\u00e1nou, kterou zp\u016fsobil Gustav, kdy\u017e spadl ze stropu a srazil Billa na podlahu.<\/div>\n
\n

Gustav se rozmotal a pod\u00edval se na Billa. „To jsi nem\u011bl d\u011blat!“<\/p><\/div>\n

„Nemohl jsem toho bastarda nechat, aby ti ubl\u00ed\u017eil!“ Bill u\u017e taky k\u0159i\u010del, proto\u017ee byl na nervy z ml\u00e1cen\u00ed dve\u0159\u00ed a blik\u00e1n\u00ed sv\u011btel. „\u017d\u00e1dn\u00e9 z toho zasran\u00fdho modlen\u00ed ani kouzeln\u00fd latiny nezabralo! Jestli jste si nev\u0161imli, tak d\u00e9mon je st\u00e1le P\u0158\u00cdMO TADY a m\u016f\u017ee n\u00e1m v klidu nakopat prdel!“ Bill uk\u00e1zal do chodby, odkud se za\u010dalo oz\u00fdvat vr\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Bille, mus\u00ed\u0161 m\u00edt v\u00edru a trp\u011blivost!“ Tom se nakl\u00e1n\u011bl dop\u0159edu a sna\u017eil se vid\u011bt, jestli jsou v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku, ani\u017e by ztratil z o\u010d\u00ed d\u00e9mona.<\/div>\n
„Nem\u00e1me zrovna \u010dasu nazbyt!“ Bill se zvedl a c\u00edtil v hrudn\u00edku zlost jako nikdy p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
„Bille, poslouchej Toma!“ Gustav se sna\u017eil vy\u0161kr\u00e1bat na nohy. „Spole\u010dn\u011b, on a j\u00e1, tohle zvl\u00e1dneme, ale jestli se neuklidn\u00ed\u0161, tak s\u00e1m sebe otev\u00edr\u00e1\u0161 k tomu, aby t\u011b posedl!“<\/div>\n
Billovi ztuhla krev v \u017eil\u00e1ch. Tohle ho ani nenapadlo, myslel jen na to, \u017ee um\u0159e, a p\u0159itom se mohl v klidu st\u00e1t schr\u00e1nkou pro d\u00e9mona, kter\u00fd by se proch\u00e1zel v jeho t\u011ble jakoby nic.<\/div>\n
„Oh bo\u017ee\u2026“ Billovi se t\u0159\u00e1sly ruce a za\u010dal couvat. „Omlouv\u00e1m se\u2026 Pros\u00edm jen\u2026 Spravte to nebo n\u011bco.“ Strach mu d\u011blal z hlavy ka\u0161i.<\/div>\n
„Sprav\u00edme!“ Tom se oto\u010dil zp\u00e1tky k d\u00e9monovi, kter\u00fd se zhmot\u0148oval do \u010dern\u00e9ho tvaru stejn\u011b jako p\u0159edt\u00edm v j\u00eddeln\u011b. „Poj\u010f, Gusi.“<\/div>\n
\n

Gustav se ohnul, aby zvedl ze zem\u011b bibli; v n\u00ed byla slova, kter\u00e1 znal nazpam\u011b\u0165, ale kdy\u017e ji dr\u017eel fyzicky v ruce, v\u017edycky si p\u0159i\u0161el siln\u011bj\u0161\u00ed. Zrovna kdy\u017e se jeho prsty dotkly v\u00e1z\u00e1n\u00ed na h\u0159betu knihy, brut\u00e1ln\u00ed s\u00edla ho ude\u0159ila do hrudn\u00edku a odrazila ho dozadu.<\/p><\/div>\n

Gustavovi to vyrazilo dech a z\u00e1dy narazil do \u017eelezn\u00e9 br\u00e1ny, kter\u00e1 st\u00e1la mezi jeho t\u011blem a pr\u00e1zdnou v\u00fdtahovou \u0161achtou. Gustav lapal po dechu a sna\u017eil se chytit \u010dehokoliv, co by ho zastavilo od osudu, kter\u00fd si pro n\u011bj d\u00e9mon vybral. Srdce mu bilo tak siln\u011b, \u017ee si byl jist\u00fd, \u017ee ka\u017edou chv\u00edli exploduje, co\u017e ho doru\u010dilo p\u0159\u00edmo do n\u00e1ru\u010de d\u00e9mona, kter\u00fd se chystal p\u0159ijmout svou posledn\u00ed neceremoni\u00e1ln\u00ed du\u0161i.<\/div>\n
Ne\u017e se mu n\u00e1dech, kter\u00fd se mu poda\u0159ilo ud\u011blat, dostal do plic, Gustavovo t\u011blo znovu ude\u0159ilo dozadu a prolet\u011blo te\u010f u\u017e otev\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi do vzduchopr\u00e1zdna. Let\u011bl takovou silou, \u017ee narazil do zdi v\u00fdtahu, ost\u0159e za\u00fap\u011bl a jeho t\u011blo pohltila gravitace a spadl dol\u016f do \u0161achty.<\/div>\n
Tom se rozk\u0159ikl a vyrazil vp\u0159ed, d\u00edval se do temnoty, kde nevid\u011bl v\u016fbec nic. „Gustave?!“ za\u010dal se modlit, aby blon\u010f\u00e1k ten p\u00e1d p\u0159e\u017eil.<\/div>\n
Bill si dal ruku p\u0159es pusu, kdy\u017e sv\u011btla p\u0159estala blikat. V\u0161echno najednou jakoby zmrzlo, ub\u011bhly vte\u0159iny nebo minuty, ne\u017e usly\u0161el ten nejhrozn\u011bj\u0161\u00ed zvuk na sv\u011bt\u011b. Pomalu a v naprosto p\u0159irozen\u00e9 rychlosti se v\u00fdtahov\u00e1 kabina za\u010dala posouvat z horn\u00edch podla\u017e\u00ed a m\u00ed\u0159ila p\u0159\u00edmo dol\u016f na dno \u0161achty, kter\u00e9 bylo hrobem d\u00e9monologa jm\u00e9nem Gustav Sch\u00e4fer.<\/div>\n
Tomovi vypov\u011bd\u011bl hlas a jeho t\u011blo za\u010d\u00ednalo upadat do \u0161oku. Nebyl si jist\u00fd, jak reagovat na to, co se pr\u00e1v\u011b stalo, oto\u010dil se k Billovi, kter\u00e9mu po tv\u00e1\u0159\u00edch tekly slzy. Blon\u010f\u00e1k se op\u00edral o ze\u010f a zd\u00e1lo se, jako by se sna\u017eil tou zd\u00ed proj\u00edt a prost\u011b zmizet.<\/div>\n
\n

„Tome\u2026“<\/p><\/div>\n

Osloven\u00fd mu\u017e ud\u011blal krok k Billovi a zastavil, kdy\u017e chodbou prolet\u011bl prudk\u00fd v\u00edtr. Oto\u010dil hlavu do strany a d\u00edval se, jak \u010dern\u00e1 forma d\u00e9mona prob\u011bhla kolem a vzala Billa za kotn\u00edky.<\/div>\n
D\u00e9mon trhl a Billovo t\u011blo se z\u0159\u00edtilo na zem a bylo vl\u00e1\u010deno po koberci sm\u011brem k v\u00fdtahov\u00e9 \u0161acht\u011b.<\/div>\n
Tom zjistil, \u017ee nedok\u00e1\u017ee d\u00fdchat, kdy\u017e se zoufale vrhl po Billov\u011b ruce, aby ho dok\u00e1zal zastavit. Entita byla ale rychlej\u0161\u00ed, ne\u017e si Tom myslel.<\/div>\n
Billovy prsty mu vyklouzly a jeho t\u011blo zmizelo sm\u011brem vzh\u016fru do \u0161achty a pry\u010d z dohledu do temnoty nad nimi.<\/div>\n
Tom padl na kolena a zoufale se rozk\u0159ikl. „DO PRDELE!“ pra\u0161til p\u011bstmi do koberce. „BO\u017dE, POMOZ MI! KSAKRU!“<\/p>\n

autor: leahq<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
\n

original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: leahq „\u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee jednou t\u0159eba budu pot\u0159ebovat slu\u017eby m\u00e9dia i j\u00e1.“ Tomovi se t\u0159\u00e1sly ruce, zat\u00edmco se d\u00edval na zjeven\u00ed, kter\u00e9 st\u00e1lo p\u0159ed n\u00edm v chab\u011b osv\u011btlen\u00e9m prostoru mezi zdmi. „Pro\u010d jsi mi to ne\u0159ekl?“ „Up\u0159\u00edmn\u011b, bylo hezk\u00e9, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[639],"tags":[],"class_list":["post-2211","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-moorsfield-hotel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2211","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2211"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2211\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2211"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2211"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2211"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}