{"id":2216,"date":"2016-02-29T16:00:00","date_gmt":"2016-02-29T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2207"},"modified":"2016-02-29T16:00:00","modified_gmt":"2016-02-29T15:00:00","slug":"divine-intervention-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/02\/29\/divine-intervention-13\/","title":{"rendered":"Divine Intervention 13."},"content":{"rendered":"
autor: ophelia_seven<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Boj o moc<\/strong><\/div>\n
\n

„Nemo\u017en\u00fd Kaulitz \u0161el a na\u0161el si kluka,“ vyk\u0159ikl posm\u011b\u0161n\u00fd hlas za Billem, kdy\u017e proch\u00e1zel chodbami po hodin\u011b angli\u010dtiny. M\u00ed\u0159il do knihovny, zat\u00edmco zbytek davu se hnal rovnou do j\u00eddelny a jen si v pr\u016fb\u011bhu brali pauzy vyk\u0159ikovat pozn\u00e1mky o zv\u011bstech, kter\u00e9 zaslechli na chodb\u00e1ch mezi hodinami.<\/p><\/div>\n

„Jo,“ promluvil dal\u0161\u00ed hlas, stejn\u011b hlasit\u00fd a stejn\u011b tak posm\u011b\u0161n\u00fd, „imagin\u00e1rn\u00edho<\/em> kluka.“<\/div>\n
Bill sklonil hlavu a prod\u00edral se davem ve snaze naj\u00edt si n\u011bkde<\/em> ve \u0161kole n\u011bjak\u00e9 \u00fastran\u00ed. Sly\u0161el to cel\u00e9 dopoledne: bylo to v\u0161e, o \u010dem ostatn\u00ed dok\u00e1zali mluvit. A\u010d si ob\u010das p\u0159ipadal neviditeln\u00fd, a to i mezi sv\u00fdmi p\u0159\u00e1teli, bylo z\u0159ejm\u00e9, \u017ee Bill byl zn\u00e1m i mezi ostatn\u00edmi studenty.<\/div>\n
„Hej, Bille, kdy se s n\u00edm setk\u00e1me?“<\/div>\n
Bill zask\u0159\u00edpal zuby a pokra\u010doval ve sv\u00e9 cest\u011b skrz dav se sklopenou hlavou. Nar\u00e1\u017eel do lid\u00ed, skoro jim \u0161lapal na nohy a vr\u00e1\u017eel lokty do \u017eeber, ale prost\u011b se pot\u0159eboval dostat pry\u010d. Cht\u011bl j\u00edt dom\u016f d\u0159\u00edve, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee si nem\u016f\u017ee dovolit zme\u0161kat je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed hodiny a stejn\u011b by mu to bylo k ni\u010demu. V\u0161ichni si budou pamatovat Billa i jeho imagin\u00e1rn\u00edho p\u0159\u00edtele i druh\u00fd den. To nejlep\u0161\u00ed, co mohl ud\u011blat, bylo dr\u017eet hlavu vzh\u016fru a p\u0159en\u00e9st se p\u0159es to. Nakonec si cel\u00e1 \u0161kola najde skand\u00e1l je\u0161t\u011b skand\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed, a na Billa op\u011bt v\u0161ichni zapomenou. Bude zase stejn\u011b neviditeln\u00fd jako Tom.<\/div>\n
Kdy\u017e vstoupil do knihovny, kone\u010dn\u011b zvedl hlavu, s jistotou, \u017ee nikdo z t\u011bch, kte\u0159\u00ed zab\u00edraj\u00ed m\u00edsto v knihovn\u011b b\u011bhem ob\u011bda, se nebude starat o to, co o n\u011bm \u0159\u00edk\u00e1 zbytek \u0161koly. Kni\u017en\u00ed z\u00e1visl\u00e1ci se z\u0159\u00eddkakdy zapl\u00e9tali do koloto\u010de f\u00e1m nebo do toho, kdo s k\u00fdm zrovna chod\u00ed, a pokud ano, d\u011blali to ti\u0161e mezi sebou a m\u011bli tu slu\u0161nost, aby si nepotvrzen\u00e9 zpr\u00e1vy nechali pro sebe. Bill poc\u00edtil \u00falevu, kdy\u017e se hluk z chodby ztlumil zav\u0159en\u00edm sklen\u011bn\u00fdch dve\u0159\u00ed od nejti\u0161\u0161\u00edho m\u00edsta ve \u0161kole. Byl si jist\u00fd, \u017ee kone\u010dn\u011b unikl v\u0161em sv\u00fdm obav\u00e1m – alespo\u0148 na chv\u00edli – av\u0161ak prvn\u00ed tv\u00e1\u0159, na kterou mu padl zrak, byla Cla\u0159ina. Jejich pohledy se setkaly nap\u0159\u00ed\u010d m\u00edstnost\u00ed a ona pot\u00e9 provinile sklopila hlavu. Bill cht\u011bl j\u00edt za n\u00ed, chovat se, jako by se nic nestalo, ale nemohl.<\/div>\n
V\u011bd\u011bl, \u017ee ona je ta, kdo roz\u0161\u00ed\u0159il tu f\u00e1mu: byla jedin\u00e1, kdo o Tomovi kdy sly\u0161ela<\/em>. Mo\u017en\u00e1 to byl omyl, jen jednoduch\u00e9 p\u0159ed\u00e1n\u00ed informace kamar\u00e1dce, ale zpr\u00e1vy se \u0161\u00ed\u0159ily rychle a Bill se tak musel vypo\u0159\u00e1dat se situac\u00ed, o kter\u00e9 si ani on s\u00e1m nebyl jist\u00fd, \u017ee ji dok\u00e1\u017ee vysv\u011btlit. Za\u010d\u00ednal v sob\u011b c\u00edtit n\u00e1val bou\u0159e a prost\u011b se nedok\u00e1zal p\u0159im\u011bt, aby se k n\u00ed posadil, a tak sklonil hlavu a zam\u00ed\u0159il se sv\u00fdmi v\u011bcmi ke stolu v rohu, daleko od stolu, kde sed\u011bla Clara. Bill otev\u0159el sv\u016fj se\u0161it matematiky a zam\u00fd\u0161lel trochou po\u010d\u00edt\u00e1n\u00ed izolovat v\u0161echny sv\u00e9 my\u0161lenky a posm\u011b\u0161ky z cel\u00e9ho dne.<\/div>\n
\n
A na chv\u00edli to fungovalo. Poda\u0159ilo se mu napsat polovinu strany p\u0159\u00edklad\u016f a \u0159e\u0161en\u00ed, ani\u017e by mu hlavou prob\u011bhla jedin\u00e1 my\u0161lenka na cokoliv jin\u00e9ho, ne\u017e na rovnice p\u0159ed n\u00edm, p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e mu na se\u0161it padl st\u00edn, kter\u00fd se tam r\u00fdsoval jako o\u0161kliv\u00fd mrak uprost\u0159ed slunn\u00e9ho dne. \u010cekal a doufal, \u017ee zase zmiz\u00ed, ale nestalo se tak a nakonec musel vzhl\u00e9dnout a setkat se s pohledem sv\u00e9 zr\u00e1dkyn\u011b.<\/div>\n
„Ahoj, Bille,“ \u0159ekla Clara hlasem se stejn\u00fdm pod\u00edlem sladkosti a viny.<\/div>\n
„Ahoj,“ odpov\u011bd\u011bl, ale jeho hlas byl \u00fase\u010dn\u00fd a chladn\u00fd, sotva p\u0159\u00e1telsk\u00fd, ale ani ne nep\u0159\u00e1telsk\u00fd. Z\u016fstal nezaujat\u00fd, dokonce, i kdy\u017e jej\u00ed tv\u00e1\u0159 schl\u00edple povadla.<\/div>\n
„J\u00e1 se opravdu omlouv\u00e1m za\u2026 v\u0161ak v\u00ed\u0161, \u017ee to ostatn\u00ed zjistili.“ Byla<\/em> to ona, nemohl si Bill pomoct, aby si triumf\u00e1ln\u011b nepomyslel. Nicm\u00e9n\u011b, v\u00edt\u011bzstv\u00ed p\u0159i\u0161lo i se svoj\u00ed cenou. S cenou za jeho osam\u011blou existenci, jeho neviditelnost mezi vrstevn\u00edky. „Jen jsem se o tom zm\u00ednila p\u0159ed p\u00e1r p\u0159\u00e1teli – byli zv\u011bdav\u00ed, v\u00ed\u0161\u2026 Neuv\u011bdomila jsem si, \u017ee se o to budou tak moc starat, nebo \u017ee z toho budou dokonce d\u011blat tak velkou v\u011bc.“<\/div>\n
„No,“ Bill pokr\u010dil rameny, sna\u017eil se z\u016fstat stejn\u011b nestrann\u00fd jako p\u0159edt\u00edm, ale struny v jeho srdci posko\u010dily a nev\u011bdomky s n\u00edm manipulovaly. Nem\u011bl mnoho bl\u00edzk\u00fdch spole\u010dn\u00edk\u016f, a myslel si, \u017ee by mo\u017en\u00e1 mohl naj\u00edt v tmavovlas\u00e9 d\u00edvce se sladk\u00fdm \u00fasm\u011bvem kamar\u00e1dku, ale te\u010f u\u017e si t\u00edm nebyl tak jist\u00fd. Musel si p\u0159ipomenout, \u017ee ona byla v podstat\u011b ten d\u016fvod, pro\u010d se v\u016fbec skr\u00fdval v knihovn\u011b. „Staraj\u00ed se, a na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed.“<\/div>\n
\n

Bill shl\u00e9dl dol\u016f na sv\u016fj \u00fakol do matematiky, ale koutkem oka mohl vid\u011bt d\u00edvku, jak tam stoj\u00ed a p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b se kou\u0161e do rtu. Ml\u010dela v\u0161ak n\u011bkolik minut, ne\u017e k n\u00ed Bill op\u011bt t\u00e1zav\u011b vzhl\u00e9dl.<\/p><\/div>\n

„Tento v\u00edkend bude p\u00e1rty u Jacoba Deana,“ \u0159ekla nejist\u011b. P\u0159i pohledu na jej\u00ed tv\u00e1\u0159 si Bill vzpomn\u011bl na to, co mu \u0159ekl Tom. Ptala se t\u011b na ty v\u011bci jen proto, \u017ee se j\u00ed l\u00edb\u00ed\u0161, v\u00ed\u0161<\/em>. Opravdu? Mohl by to spat\u0159it n\u011bkde v jej\u00edch o\u010d\u00edch? Vypadala pouze nerv\u00f3zn\u011b, omluvn\u011b. „M\u011bl bys p\u0159ij\u00edt, vezmi Toma. R\u00e1da bych ho poznala.“<\/div>\n
Billovi poklesl \u017ealudek jen p\u0159i pomy\u0161len\u00ed, \u017ee bude muset okam\u017eit\u011b p\u0159ij\u00edt s v\u00fdmluvou. „J\u00e1 nev\u00edm,“ zkusil a doufal, \u017ee nebude n\u011bjakou v\u00fdmluvu \u017e\u00e1dat, proto\u017ee on byl opravdu hrozn\u00fd lh\u00e1\u0159. Nemohl j\u00ed prost\u011b \u0159\u00edct, \u017ee Tom tam bude. Ne, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee Tom by tam b\u00fdt nemohl<\/em>, dokonce ani kdy\u017e pro Billa by tam byl. „Je hodn\u011b zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fd\u2026 pracuje, v\u00ed\u0161. Tak\u017ee mo\u017en\u00e1?“<\/div>\n
„No, ale ty bys m\u011bl stejn\u011b p\u0159ij\u00edt,“ nab\u00eddla a roz\u0161\u00ed\u0159ila tak pozv\u00e1ni na Billa osobn\u011b, a Bill k n\u00ed najednou poc\u00edtil m\u00e9n\u011b podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed a v\u00edce odpu\u0161t\u011bn\u00ed. Skute\u010dn\u011b se sna\u017eila omluvit, n\u011bkam ho pozvat, j\u00edt ven a bavit se. Bylo to v\u00edc, ne\u017e do \u010deho jej n\u011bkdy zahrnul kter\u00fdkoliv z jeho ostatn\u00edch p\u0159\u00e1tel.<\/div>\n
\n

„Mo\u017en\u00e1,“ \u0159ekl nez\u00e1vazn\u011b. „Po\u0159\u00e1d se sna\u017e\u00edm v\u0161echno dohnat.“ Byla to jen mal\u00e1 le\u017e, je\u0161t\u011b st\u00e1le nedohnal v\u0161echny<\/em> dom\u00e1c\u00ed \u00fakoly, ale u\u017e se bl\u00ed\u017eil ke konci.<\/div>\n

„Ch\u00e1pu,“ souhlasila lehce a pak rozpa\u010dit\u011b p\u0159esunula v\u00e1hu z jedn\u00e9 nohy na druhou. „No, tak j\u00e1\u2026 p\u016fjdu zp\u00e1tky a nech\u00e1m t\u011b o samot\u011b.“<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 si sednout tady,“ na\u0161el Bill s\u00e1m sebe, jak okam\u017eit\u011b odpov\u00edd\u00e1, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho st\u011bna opatrnosti kolem n\u00ed byla o n\u011bco vy\u0161\u0161\u00ed. Bublina d\u016fv\u011bry, kterou za\u010dal roz\u0161i\u0159ovat i na tuto sladkou d\u00edvku, kterou znal matn\u011b u\u017e od d\u011btstv\u00ed, ji u\u017e neobsahovala. V tuto chv\u00edli se skl\u00e1dala z jeho matky a Toma – Toma, kter\u00e9ho nikdo nemohl vid\u011bt, Toma, kter\u00fd mu zachr\u00e1nil \u017eivot. Clara byla st\u00e1le do\u010dasn\u00e1 sou\u010d\u00e1st jeho \u017eivota, variabiln\u00ed subjekt podl\u00e9haj\u00edc\u00ed zm\u011bn\u00e1m.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

T\u00fdden. Billovi to bylo p\u0159ipomenuto hned, jakmile otev\u0159el dve\u0159e sv\u00e9ho pokoje s nad\u011bj\u00ed, \u017ee tam najde Toma, jak se v\u00e1l\u00ed na jeho posteli a nena\u0161el nic z toho, co o\u010dek\u00e1val a nevid\u011bl Toma u\u017e v\u00edce ne\u017e t\u00fdden<\/em>. A t\u00fdden byla dlouh\u00e1 doba. Bylo to dost dlouho na to, aby na \u0161kole vznikla f\u00e1ma o Billov\u011b imagin\u00e1rn\u00edm p\u0159\u00edteli, bylo to dost dlouho, aby Bill za\u010dal b\u00fdt posedl\u00fd t\u00edm, co ud\u011blal, co ud\u011blal Tom<\/em>. Byla to dlouh\u00e1 doba, ale nebylo to dostate\u010dn\u011b dlouho, aby Bill hodil v\u0161e za hlavu.<\/div>\n

\u010c\u00edm v\u00edce dn\u00ed ub\u011bhlo bez Tomovy p\u0159\u00edtomnosti, t\u00edm v\u00edce se t\u00edm Bill u\u017e\u00edral, p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli mo\u017en\u00e1 nem\u011bl n\u011bco ud\u011blat jinak. Mo\u017en\u00e1 m\u011bl p\u0159estat, jakmile se Tom objevil, mo\u017en\u00e1 nem\u011bl v\u016fbec ani za\u010d\u00edt. Mo\u017en\u00e1 se m\u011bl v\u00edce sna\u017eit, aby tam Tom pot\u00e9 z\u016fstal, aby se mohl ujistit, \u017ee mezi nimi nebude nic rozpa\u010dit\u00e9. Mo\u017en\u00e1, \u017ee to bylo je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm – mo\u017en\u00e1, \u017ee to bylo t\u00edm, \u017ee sly\u0161el, jak ho Bill nazval sv\u00fdm klukem. Mo\u017en\u00e1, mo\u017en\u00e1, mo\u017en\u00e1. V\u0161e, co m\u011bl Bill na konci t\u00fddne, byla hrstka mo\u017en\u00e1 a \u017e\u00e1dn\u00e1 logick\u00e1 vysv\u011btlen\u00ed pro Tomovo zmizen\u00ed.<\/div>\n
\n

Bill odkopl boty u dve\u0159\u00ed sv\u00e9ho pokoje a batoh odhodil na postel. Charlie ho n\u00e1sledoval po schodech nahoru a polo\u017eil se na zem vedle postele s hlavou mezi p\u0159edn\u00edmi tlapami, zat\u00edmco o\u010dima sledoval Billa po m\u00edstnosti. Bill nep\u0159\u00edtomn\u011b proch\u00e1zel po tom mal\u00e9m prostoru, zvedal v\u011bci a vracel je na sv\u00e9 m\u00edsto, jako by to ud\u011blal Tom, kdyby tam b\u011bhem t\u00fddne v\u016fbec byl.<\/p><\/div>\n

„Co mysl\u00ed\u0161, Charlie?“ zeptal se Bill psa, kdy\u017e zvedl list pap\u00edru pln\u00fd Tomov\u00fdch \u010dm\u00e1ranic. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee se pro n\u011b vr\u00e1t\u00ed?“<\/div>\n
Charlie zak\u0148u\u010del, posunul hlavu na stranu a n\u011bkolikr\u00e1t mrskl ocasem o koberec. Bill souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvl, zma\u010dkal pap\u00edr do kuli\u010dky a hodil ho do ko\u0161e vedle stolu. V dal\u0161\u00edm okam\u017eiku se naklonil, vyt\u00e1hl ho ven a pokreslenou str\u00e1nku uhladil. Nakr\u010dil nos sm\u011brem k psovi a povzdechl si. „Dostal jsem se do p\u011bkn\u00e9 \u0161lamastyky, co? Pokud nemluv\u00edm se psem, mluv\u00edm s neviditelnou osobou. To je prost\u011b skv\u011bl\u00e9.“<\/div>\n
Charlie sledoval, jak Bill popadl batoh z postele a posadil se k psac\u00edmu stolu, jak se rozhodl, \u017ee dokon\u010d\u00ed v\u0161echny sv\u00e9 \u00fakoly. T\u00fdden bez Tomova sladk\u00e9ho rozptylov\u00e1n\u00ed byl t\u00fdden, kdy byl Bill schopen poprat se s v\u011bt\u0161inou ze sv\u00fdch zme\u0161kan\u00fdch \u00fakol\u016f. Dokonce i jeho Romeo a Julie<\/em> \u00fakol byl dokon\u010den – nekonkr\u00e9tn\u011b, ale ne do t\u00e9 m\u00edry, aby to bylo nesrozumiteln\u00e9. St\u00e1le to na\u0161lo zp\u016fsob, aby to vyhov\u011blo v\u0161em z\u00e1sad\u00e1m, kter\u00e9 pro to jejich u\u010ditel nastavil, a to Bill ani nemusel pou\u017e\u00edt jako p\u0159\u00edklad imagin\u00e1rn\u00ed p\u0159\u00e1tele.<\/div>\n
\n

Billova matka u\u017e byla doma v dob\u011b, kdy dokon\u010dil v\u0161echny sv\u00e9 \u00fakoly a on zjistil, \u017ee nem\u00e1 co d\u011blat. Spole\u010dn\u011b ud\u011blali ve\u010de\u0159i a u\u017e\u00edvali si lehkou konverzaci, zat\u00edmco jedli. Billovi bylo jasn\u00e9 v okam\u017eic\u00edch, kdy se probral ze sv\u00fdch vlastn\u00edch my\u0161lenek a v\u011bnoval sv\u00e9 matce pozornost, \u017ee ona sama m\u00e1 n\u011bco na srdci. Nebo prost\u011b m\u011bla jen dlouh\u00fd den. Po ve\u010de\u0159i j\u00ed Bill \u0159ekl, aby se \u0161la vykoupat a odpo\u010dinout si, zat\u00edmco on uklid\u00ed kuchy\u0148. Nejprve byla trochu neochotn\u00e1, ale pak j\u00ed p\u0159es tv\u00e1\u0159 p\u0159el\u00e9tla \u00faleva, p\u0159ik\u00fdvla, a na tv\u00e1\u0159 mu vtiskla malou vd\u011b\u010dnou pusu.<\/p><\/div>\n

Celou tu dobu Bill st\u00e1le \u010dekal na Toma a p\u0159\u00e1l si, aby se kv\u016fli n\u011b\u010demu<\/em> uk\u00e1zal, i kdyby to m\u011blo b\u00fdt jen proto, aby Billa za n\u011bco sek\u00fdroval. Bill ho cht\u011bl vid\u011bt, cht\u011bl si b\u00fdt jist\u00fd, \u017ee to, co ud\u011blal – co dovolil, aby se stalo – nebude m\u00edt negativn\u00ed dopad na jejich nad\u011bjn\u00fd vztah nebo p\u0159\u00e1telstv\u00ed, nebo jak\u00fdkoliv n\u00e1zev to vy\u017eadovalo.<\/div>\n
Dal si v kuchyni na \u010das, protahoval sv\u00e9 \u010dinnosti v nad\u011bji, \u017ee \u010d\u00edm d\u00e9le se udr\u017e\u00ed zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fd, t\u00edm m\u00e9n\u011b bude myslet na Toma. A\u010dkoliv to ve skute\u010dnosti moc nefungovalo, proto\u017ee i kdy\u017e pracoval na oplachov\u00e1n\u00ed n\u00e1dob\u00ed, napln\u011bn\u00ed my\u010dky, ut\u00edr\u00e1n\u00ed stolu a linky, zamet\u00e1n\u00ed podlahy a vyn\u00e1\u0161en\u00ed odpadk\u016f, Tom byl st\u00e1le v pop\u0159ed\u00ed jeho mysli a Bill se kousal do rtu v obav\u00e1ch a frustraci.<\/div>\n
\n

Jak mohl b\u00fdt tak hloup\u00fd<\/em>? Jak mohl dovolit s\u00e1m sob\u011b p\u0159ekro\u010den\u00ed takov\u00e9 hranice?<\/div>\n

\n

Kdy\u017e m\u011bl Bill v kuchyni hotovo, vylezl po schodech do sv\u00e9ho pokoje, jen aby zjistil, \u017ee b\u00fdt v n\u011bm, kdy\u017e je pr\u00e1zdn\u00fd a bez Toma, je t\u00e9m\u011b\u0159 nesnesiteln\u00e9, a tak putoval zp\u00e1tky po schodech dol\u016f a posadil se na gau\u010d p\u0159ed mihotav\u00e9 sv\u011btlo televize. Jeho mysl bloudila a nikdy se zcela neusadila u aktu\u00e1ln\u00edho programu televize. \u010c\u00edm d\u00e9le tam nehybn\u011b sed\u011bl, t\u00edm v\u00edce frustrovan\u00fdm se st\u00e1val. Vinil z Tomova zmizen\u00ed s\u00e1m sebe, ale pro\u010d nemohl hodit vinu za ten zbytek na samotn\u00e9ho and\u011bla? Nemusel<\/em> se u Billa zjevit tak, jak se zjevil. Nemusel<\/em> z\u016fstat tak, jako z\u016fstal, nebo pob\u00edzet Billa tak, jako ho pob\u00edzel. A mohl se b\u011bhem t\u00fddne vr\u00e1tit, i kdyby jen proto, aby dal Billovi v\u011bd\u011bt, \u017ee jsou okay. Nebo i kdyby to tak nebylo, mohl se uk\u00e1zat.<\/div>\n

M\u011bl<\/em> se uk\u00e1zat.<\/div>\n
Bill z\u00edral na televizi pr\u00e1zdn\u00fdma o\u010dima a nechal tmu, aby jej pohltila, a my\u0161lenky, aby nekontrolovateln\u011b prob\u00edhaly jeho mysl\u00ed. A\u017e jakmile koutkem oka spat\u0159il, jak n\u011bco zablikalo, zamrkal a probral se z transu. Bill oto\u010dil hlavu a zjistil, \u017ee p\u0159\u00edmo tady v jejich ob\u00fdvac\u00edm pokoji stoj\u00ed and\u011bl. Ale nebyl to and\u011bl, v kter\u00e9ho doufal po cel\u00fd t\u00fdden, Tom mohl b\u00fdt d\u00e1l pova\u017eov\u00e1n za nezv\u011bstn\u00e9ho. M\u00edsto toho st\u00e1l p\u0159\u00edmo p\u0159ed Billem s pa\u017eemi zk\u0159\u00ed\u017een\u00fdmi na hrudi Andy, se st\u0159apat\u00fdmi blond vlasy na vrcholu hlavu a grimasou na tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
\n

Bill se cht\u011bl propadnout do pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f na gau\u010di a zmizet u\u017e jen pod t\u00edm pohledem, ale ne\u017e sta\u010dil ut\u00e9ct, uv\u011bdomil si, \u017ee Andy je ta nejbli\u017e\u0161\u00ed v\u011bc k Tomovi, kterou za cel\u00fd t\u00fdden vid\u011bl. A on bral v\u0161echno, co mohl dostat.<\/p><\/div>\n

„Ahoj, Andy,“ pozdravil opatrn\u011b, tich\u00fdm hlasem, p\u0159esto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho matka je st\u00e1le naho\u0159e v koupeln\u011b a dop\u0159\u00e1v\u00e1 si tolik zaslou\u017eenou l\u00e1ze\u0148. „Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Jsem tady, proto\u017ee m\u00e1m obavy,“ odpov\u011bd\u011bl Andy v\u00e1\u017en\u011b a beze srandy, a Bill poc\u00edtil pot\u0159ebu trochu se p\u0159ikr\u010dit, jako by se sp\u00e1lil, jak chlad vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z blon\u010fat\u00e9ho and\u011bla plnil celou m\u00edstnost a zp\u016fsoboval mu hus\u00ed k\u016f\u017ei. Nevypadal, jako by m\u011bl obavy, pokud by Bill m\u011bl b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00fd. Vypadal trochu podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b, kdy\u017e u\u017e nic jin\u00e9ho. „Douf\u00e1m, \u017ee v\u00ed\u0161, \u017ee zamilov\u00e1n\u00ed se do vlastn\u00edho str\u00e1\u017ece povede jen k probl\u00e9m\u016fm.“<\/div>\n
Bill bojoval s nutk\u00e1n\u00edm odfrknout si nad tou my\u0161lenkou, na kterou u\u017e s\u00e1m p\u0159i\u0161el, a plakat p\u0159i pomy\u0161len\u00ed, \u017ee z toho byl skute\u010dn\u011b obvin\u011bn<\/em>, co\u017e znamenalo, \u017ee i n\u011bkdo jin\u00fd si v\u0161iml jeho cit\u016f k Tomovi. N\u011bkdo jin\u00fd, jin\u00fd ne\u017e on s\u00e1m, mohl vid\u011bt, jak byl s\u00e1m z cel\u00e9 t\u00e9 situace v rozporu. „Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee v\u00edm,“ odsekl Bill v odpov\u011bdi a budoval kolem sebe zdi obrany, aby Andy z\u016fstal venku a jemu nebylo ubl\u00ed\u017eeno. „Nejsem hloup\u00fd.“<\/div>\n
\n

„Pak taky pravd\u011bpodobn\u011b v\u00ed\u0161, \u017ee neexistuje \u017e\u00e1dn\u00fd zp\u016fsob, jak byste ty a Tom mohli m\u00edt n\u011bkdy n\u011bjak\u00fd druh skute\u010dn\u00e9ho vztahu,“ obvinil ho Andy, a a\u010dkoliv byl Bill ve stoje vy\u0161\u0161\u00ed, mohl t\u00e9m\u011b\u0159 c\u00edtit, jak se s\u00e1m zmen\u0161uje pod planouc\u00edm pohledem rozohn\u011bn\u00e9ho and\u011bla.<\/p><\/div>\n

„Jak jsem \u0159ekl,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, zat\u00ednal zuby a sna\u017eil se vybudovat tyto zdi v\u00fd\u0161e a rychleji, „nejsem hloup\u00fd.“ Andreasova slova jej za\u010d\u00ednala dost\u00e1vat, zp\u016fsob, jak\u00fdm se na n\u011bj d\u00edval, jak s n\u00edm mluvil, nutil jej c\u00edtit se jako idiot za to, \u017ee n\u011bco c\u00edt\u00ed k t\u00e9 jedin\u00e9 osob\u011b, kter\u00e1 kdy p\u0159i\u0161la na Billovu z\u00e1chranu, kterou nikdy neobt\u011b\u017eovalo tr\u00e1vit s n\u00edm \u010das a ned\u011blat p\u0159itom absolutn\u011b nic jen proto, aby nebyl osam\u011bl\u00fd. Bill nikdy nem\u011bl p\u0159\u00edtele, jako byl Tom, nekonven\u010dnost stranou.<\/div>\n
„Jen se t\u011b sna\u017e\u00edm varovat,“ \u0159ekl Andy, jeho slova se zjemnila, ale ne jeho t\u00f3n. Jeho slova byla st\u00e1le chladn\u00e1 a kousav\u00e1, cenila na Billa sv\u00e9 o\u0161kliv\u00e9 zuby pravdy. „Nebylo by to f\u00e9r ani pro jednoho z v\u00e1s. A Tom ti nikdy nebude moct oplatit city, kter\u00e9 k n\u011bmu mo\u017en\u00e1 chov\u00e1\u0161.“<\/div>\n
Na to Bill vstal, rozho\u0159\u010den\u00fd, v o\u010d\u00edch ho p\u00e1lily slzy, kter\u00e9 odm\u00edtal propustit. Tohle<\/em>, jak si byl jist\u00fd, nebyla pravda. Tom mohl c\u00edtit tah p\u0159\u00e1telstv\u00ed, tak\u017ee Bill nevid\u011bl d\u016fvod, pro\u010d by nemohl c\u00edtit tah n\u011b\u010deho v\u00edce. No, mo\u017en\u00e1 by nikdy nebyli schopni spolu chodit po ulic\u00edch a dr\u017eet se za ruce, ale to neznamenalo, \u017ee Tom nemohl c\u00edtit to sam\u00e9.<\/div>\n
Bill otev\u0159el \u00fasta, aby s\u00e1m odv\u011btil n\u011bco ostr\u00e9ho a kousav\u00e9ho, ale dal\u0161\u00ed slova, kter\u00e1 naplnila m\u00edstnost, nebyla jeho vlastn\u00ed.<\/div>\n
\n

„Co si mysl\u00ed\u0161, \u017ee d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/p><\/div>\n

\n

Bill se oto\u010dil ke t\u0159et\u00edmu hlasu v m\u00edstnosti a na\u0161el Toma, kter\u00fd st\u00e1l za n\u00edm. Z\u00edral na Andyho p\u0159es Billovo rameno a Bill si nebyl jist\u00fd, jestli c\u00edt\u00ed \u00falevu, \u017ee tam Tom je, nebo jestli panika\u0159\u00ed ze spaluj\u00edc\u00edho pohledu v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch. Bill ho nikdy nevid\u011bl tak na\u0161tvan\u00e9ho, tak rozru\u0161en\u00e9ho, a napadlo ho, jestli to bylo proto, \u017ee v\u011bci, kter\u00e9 Andy \u0159\u00edkal, byly pravdiv\u00e9. Mo\u017en\u00e1, \u017ee by k n\u011bmu Tom nikdy nec\u00edtil<\/em> to sam\u00e9. Mo\u017en\u00e1 budou Billovy rychle vybudovan\u00e9 city nav\u017edy nenapln\u011bn\u00e9.<\/div>\n

Tom polo\u017eil ruku na Billovo rameno, zat\u00edmco d\u00e1l z\u00edral na blon\u010fat\u00e9ho and\u011bla na druh\u00e9 stran\u011b m\u00edstnosti, a Bill se okam\u017eit\u011b c\u00edtil klidn\u011bj\u0161\u00ed, uvoln\u011bn\u011bj\u0161\u00ed, i kdy\u017e v\u00e1hu Tomovy ruky fyzicky nec\u00edtil. Jestli to byl n\u011bjak\u00fd druh Tomovy uklid\u0148uj\u00edc\u00ed s\u00edly<\/em>, anebo jen my\u0161lenka na to, \u017ee je tam Tom s n\u00edm, to si Bill nebyl jist\u00fd.<\/div>\n
„Tome-“ za\u010dal Andy, zat\u00edmco Bill z\u00edral s vykulen\u00fdma o\u010dima na men\u0161\u00edho and\u011bla, jeho\u017e chov\u00e1n\u00ed se zm\u011bnilo v okam\u017eiku, kdy se Tom objevil.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 lidi, kter\u00e9 bys m\u011bl j\u00edt chr\u00e1nit nebo tak n\u011bco?“<\/div>\n
„Sna\u017e\u00edm se chr\u00e1nit tebe<\/em>,“ odsekl Andy kr\u00e1tce a podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. Zjevn\u011b nebyl ten, kdo by se staral o neschv\u00e1len\u00ed dob\u0159e my\u0161len\u00e9ho z\u00e1m\u011bru.<\/div>\n
\n

„No, j\u00e1 nepot\u0159ebuju ochranu,“ \u0159ekl Tom, jeho t\u00f3n byl kone\u010dn\u00fd, jak p\u0159itom Billa obe\u0161el. Dredat\u00fd mlad\u00edk se ty\u010dil nad Andym a Bill usoudil, \u017ee i jen jeho hroziv\u00e1 p\u0159\u00edtomnost by sta\u010dila, aby kohokoliv vyd\u011bsila a\u017e do podvolen\u00ed se. Zejm\u00e9na s pohledem, kter\u00fd Bill zachytil v jeho o\u010d\u00edch jen p\u0159ed mal\u00fdm okam\u017eikem. „Prost\u011b b\u011b\u017e<\/em>.“<\/div>\n

Andy se u\u017e nedohadoval. Tom poodstoupil a oto\u010dil se k Billovi a blon\u010fat\u00fd and\u011bl zmizel.<\/div>\n
„Je mi l\u00edto, \u017ee t\u011b rozru\u0161il. Ob\u010das-“ Tom se zarazil a frustrovan\u011b za\u0165al zuby. Bill znal ten pocit a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e. Jakmile z\u016fstal s Tomem s\u00e1m, v\u0161echny jeho pocity z d\u0159\u00edv\u011bj\u0161ka jej n\u00e1hle op\u011bt zaplavily. Tom mu zmizel na v\u00edce ne\u017e t\u00fdden, nedal nijak najevo, \u017ee by byl st\u00e1le kolem, p\u0159inutil Billa c\u00edtit se na hovno, jako by ud\u011blal n\u011bco \u0161patn\u00e9ho.<\/div>\n
„Kde jsi byl?“ Cht\u011bl Bill v\u011bd\u011bt, o\u010di m\u011bl st\u00e1le je\u0161t\u011b trochu vodnat\u00e9 od slz, kter\u00e9 odm\u00edtl vyplakat.<\/div>\n
„Pry\u010d,“ odpov\u011bd\u011bl Tom neur\u010dit\u011b, zvedl si ruku ke krku a rozmas\u00edrov\u00e1val si trochu nap\u011bt\u00ed. „Nen\u00ed to nic, s \u010d\u00edm by sis musel d\u011blat starosti. Je prost\u011b lep\u0161\u00ed, kdy\u017e se budu v\u00edce dr\u017eet d\u00e1l.“<\/div>\n
„Opustil jsi m\u011b na t\u00fdden pot\u00e9, co jsi ud\u011blal tamto<\/em>,“ zasy\u010del Bill a jeho hlas se s ka\u017edou vte\u0159inou zvy\u0161oval, „a pak se vr\u00e1t\u00ed\u0161 a ne\u010dek\u00e1\u0161, \u017ee budu cht\u00edt n\u011bjak\u00e9 skute\u010dn\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed?“<\/div>\n
„Bille, ty tomu nerozum\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Ne,“ vyprskl zp\u00e1tky na\u0161tvan\u011b. „Nerozum\u00edm. Vysv\u011btli mi to. Proto\u017ee v\u0161echno, co v\u00edm, je, \u017ee jsem ze sebe ud\u011blal idiota, a ty ses prost\u011b zvedl a bez vysv\u011btlen\u00ed ode\u0161el. A byl jsi pry\u010d tak dlouho, \u017ee jsem z toho za\u010dal vinit sebe<\/em>, ale j\u00e1-„<\/div>\n
„Ned\u011blej to,“ vzdechl Tom a p\u0159eru\u0161il tak Billa v polovin\u011b jeho proslovu. „Neobvi\u0148uj s\u00e1m sebe.“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 v\u016fbec p\u0159edstavu, jak\u00e9<\/em> to je, tr\u010det tady ka\u017ed\u00fd den a \u010dekat<\/em>, a\u017e se znovu objev\u00ed\u0161?“<\/div>\n
\n

Tom mrzut\u011b p\u0159ik\u00fdvl, slova VS a Andyho se mu rozl\u00e9hala mysl\u00ed. Bylo nespravedliv\u00e9 Billa takhle popotahovat, nutit jej c\u00edtil v\u011bci, kter\u00e9 za\u010d\u00ednal c\u00edtit. \u0158\u00edkali, \u017ee je Tom sobeck\u00fd, \u017ee se mus\u00ed st\u00e1hnout a nasm\u011brovat Billa jin\u00fdmi sm\u011bry, zdrav\u011bj\u0161\u00edmi. Ale probl\u00e9m byl, \u017ee Tom prost\u011b nemohl<\/em>. C\u00edtil ty stejn\u00e9 v\u011bci, to stejn\u00e9 t\u00e1hnut\u00ed, stejnou frustraci, stejnou cihlovou ze\u010f na ka\u017ed\u00e9m kroku.<\/div>\n

„Ty nev\u00ed\u0161<\/em>, jak\u00e9 to je, proto\u017ee ty<\/em> m\u00e1\u0161 v\u0161echnu moc.“ Bill\u016fv hlas vzrostl na nebezpe\u010dnou \u00farove\u0148, a i kdy\u017e se Tom cht\u011bl dohadovat, \u017ee v\u00ed<\/em>, jak\u00e9 to je, \u017ee to c\u00edt\u00ed taky, v\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u016f\u017ee. Proto\u017ee Billa st\u00e1le mohl vid\u011bt, dokonce i kdy\u017e Bill jej vid\u011bt nemohl. Bylo to jin\u00e9; Bill byl Tom\u016fv \u017eivot, jeho pr\u00e1ce, jeho \u00fakol po dvacet \u010dty\u0159i hodin denn\u011b. Tom byl jen mal\u00fd kousek Billova \u017eivota, n\u011bco drobn\u00e9ho v dlouhodob\u00e9m horizontu, ale dost velk\u00e9ho na to, aby to zanechalo velkou d\u00edru, kdy\u017e to chyb\u011blo.<\/div>\n
„Bille-“ Tom se jej pokou\u0161el varovat, aby sv\u016fj hlas zti\u0161il, aby nek\u0159i\u010del v dom\u011b, kde byla jeho matka, ale Bill neposlouchal. Pokra\u010doval ve sv\u00e9 tir\u00e1d\u011b.<\/div>\n
„Je to naprosto nef\u00e9r, \u017ee se m\u016f\u017ee\u0161 prost\u011b zvednout a odej\u00edt, kdykoliv chce\u0161, a pak se zase objev\u00ed\u0161, kdykoliv chce\u0161. M\u00e1\u0161 ve\u0161kerou kontrolu, v\u0161echnu s\u00edlu. A tak jsem z toho jednou t\u011b\u017eil a mohl jsem \u017e\u00edt, no a co? Ale v\u00ed\u0161 co-„<\/div>\n
\n

„Bille?“ Bill prudce zav\u0159el \u00fasta a oto\u010dil hlavu, aby spat\u0159il svou matku, jak stoj\u00ed ve dve\u0159\u00edch ob\u00fdvac\u00edho pokoje s \u017eupanem omotan\u00fdm t\u011bsn\u011b kolem t\u011bla, jak nakl\u00e1n\u00ed hlavu na sv\u00e9ho syna. Jej\u00ed o\u010di byly p\u0159imhou\u0159en\u00e9 s obavami a zmatkem. „S k\u00fdm to mluv\u00ed\u0161?“<\/p><\/div>\n

Billova mysl potemn\u011bla a vyschlo mu v \u00fastech.<\/div>\n
„S\u00e1m se sebou,“ nab\u00eddl Tom rychle vysv\u011btlen\u00ed. „Bude to zn\u00edt m\u00e9n\u011b \u0161\u00edlen\u011b ne\u017e pravda.“<\/div>\n
Ale Bill byl st\u00e1le podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd a neochotn\u00fd p\u0159ijmout Tomovu pomoc. „J\u00e1 jen\u2026 nacvi\u010doval jsem si projev,“ \u0159ekl m\u00edsto toho, slova z n\u011bj vych\u00e1zela pomalu a nam\u00e1hav\u011b.<\/div>\n
„Aha?“ Mat\u010dino obo\u010d\u00ed se zv\u011bdav\u011b vyklenulo. „Ale ty nem\u00e1\u0161 \u0159e\u010dnick\u00e9 hodiny.“<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 jeden p\u0159edn\u00e9st v hodin\u011b angli\u010dtiny,“ zm\u011bnil Tom sv\u016fj origin\u00e1ln\u00ed n\u00e1pad, aby se p\u0159izp\u016fsobil tomu Billovu a st\u00e1le tak nab\u00edzel pomoc, kterou byl Bill je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 tvrdohlav\u00fd p\u0159ijmout.<\/div>\n
Nep\u0159\u00edmo zahu\u010del na and\u011bla, kter\u00fd st\u00e1l vedle n\u011bj. „Mluvil jsem s\u00e1m se sebou, okay? Je to zlo\u010din?“ Necht\u011bl, aby ta slova vyzn\u011bla tak chladn\u011b a drsn\u011b a za\u010dal se c\u00edtit provinile v okam\u017eiku, kdy mu vy\u0161la z \u00fast. Jeho matka ustoupila vzad, jako by ji ude\u0159il do tv\u00e1\u0159e. Jej\u00ed prsty se sev\u0159ely kolem dvou \u010d\u00e1st\u00ed \u017eupanu bl\u00edzko vrchn\u00ed \u010d\u00e1sti, jako by se cht\u011bla p\u0159ed t\u011bmi slovy ochr\u00e1nit.<\/div>\n
\n

„Boj\u00edm se o tebe,“ \u0159ekla, ubl\u00ed\u017een\u00ed a obava byly v jej\u00edch o\u010d\u00edch bolestn\u011b z\u0159ejm\u00e9. „Od t\u00e9 nehody ses zm\u011bnil. V\u00edce sp\u00ed\u0161 a tvoje zm\u011bny n\u00e1lad se dostaly mimo kontrolu. V\u00edc se uzav\u00edr\u00e1\u0161 do sebe. Sotva v\u016fbec n\u011bkdy n\u011bco d\u011bl\u00e1\u0161, a te\u010f-“ Odml\u010dela se a Bill ani nem\u011bl \u010das j\u00ed sko\u010dit do \u0159e\u010di. „Te\u010f mluv\u00ed\u0161 s\u00e1m se sebou. Mysl\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 mo\u017en\u00e1 tu nemoc – jak se to jmenuje?“<\/p><\/div>\n

„PTSS?“ nab\u00eddl Bill a pot\u00e9 okam\u017eit\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Mami, j\u00e1 nem\u00e1m posttraumatick\u00fd-„<\/div>\n
„Z\u00edtra zavol\u00e1m doktorovi. Mo\u017en\u00e1 by mohl pomoct.“<\/div>\n
„Mami, je mi fajn,“ \u0159ekl Bill tvrdo\u0161\u00edjn\u011b a zk\u0159\u00ed\u017eil si ruce na prsou. „Nezav\u00edr\u00e1m se do sebe. Tento v\u00edkend jdu na p\u00e1rty.“ Jeho matka se zatv\u00e1\u0159ila t\u00e9m\u011b\u0159 \u00falevn\u011b. Koutkem oka mohl vid\u011bt Toma, jen\u017e vypadal m\u00e9n\u011b ne\u017e nad\u0161en\u011b, a to jej nutilo cht\u00edt tam j\u00edt je\u0161t\u011b v\u00edc. „Jedna holka ze \u0161koly m\u011b pozvala,“ dodal, jako by to m\u011blo upevnit jeho pl\u00e1ny a mo\u017en\u00e1 dokonce i v\u011bnovat Tomovi n\u011bjak\u00fd extra \u00fader.<\/div>\n
„Jsi si jist\u00fd, \u017ee se c\u00edt\u00ed\u0161 na to, abys \u0161el?“ Zeptala se ho matka a Bill proto\u010dil o\u010di.<\/div>\n
Copak pr\u00e1v\u011b<\/em> ne\u0159ekla, \u017ee se pot\u0159ebuje v\u00edc dostat ven?<\/div>\n
„Ano,“ \u0159ekl pevn\u011b, i kdy\u017e na n\u011bj Tom z\u00edral ml\u010dky p\u0159es celou m\u00edstnost s rukama zalo\u017een\u00fdma na hrudi. „Budu v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
V\u011bd\u011bl, \u017ee bude v po\u0159\u00e1dku, proto\u017ee v\u011b\u0159il Tomovi, \u017ee se o to postar\u00e1.<\/p>\n

autor: ophelia_seven<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: ophelia_seven Boj o moc „Nemo\u017en\u00fd Kaulitz \u0161el a na\u0161el si kluka,“ vyk\u0159ikl posm\u011b\u0161n\u00fd hlas za Billem, kdy\u017e proch\u00e1zel chodbami po hodin\u011b angli\u010dtiny. M\u00ed\u0159il do knihovny, zat\u00edmco zbytek davu se hnal rovnou do j\u00eddelny a jen si v pr\u016fb\u011bhu brali pauzy vyk\u0159ikovat<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[643],"tags":[],"class_list":["post-2216","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-divine-intervention"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2216","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2216"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2216\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2216"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2216"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2216"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}