{"id":2217,"date":"2016-02-28T16:00:00","date_gmt":"2016-02-28T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2208"},"modified":"2016-02-28T16:00:00","modified_gmt":"2016-02-28T15:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-76","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/02\/28\/me-myself-and-romeo-76\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 76."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Je v\u00e1m dob\u0159e, pane Kaulitzi?“ Star\u00e1 se Marion, kter\u00e1 ke mn\u011b p\u0159isp\u011bchala, a nab\u00eddne se mi, \u017ee mi p\u0159inese je\u0161t\u011b vodu. Ani\u017e by po\u010dkala na m\u016fj souhlas, odb\u011bhne za serv\u00edrkou a za chvilku se vr\u00e1t\u00ed se sklenic\u00ed.<\/div>\n
„D\u00edky,“ hlesnu a napiju se. Nev\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee mi o tom Bill ne\u0159ekl. Nepova\u017eoval za d\u016fle\u017eit\u00e9 se o tom jen zm\u00ednit! Tohle p\u0159ece nen\u00ed legrace, ale norm\u00e1ln\u00ed v\u00fdhru\u017eky, a s t\u011bmi se mus\u00ed n\u011bco ud\u011blat, ne\u017e to zajde p\u0159\u00edli\u0161 daleko.<\/div>\n
„Vy jste o tom opravdu nev\u011bd\u011bl?“ Zept\u00e1 se m\u011b opatrn\u011b. Nejprve zavrt\u00edm hlavou, ale pak si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee to nen\u00ed pravda.<\/div>\n
„Nebo takhle. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee Billovi chod\u00ed n\u011bjak\u00e9 dopisy. S n\u011bkter\u00fdmi se mi i chlubil, ale ten nezn\u00e1m\u00fd ho v nich obdivoval. Nebylo to tohle.<\/em>“ Uk\u00e1\u017eu na ten p\u0159ed sebou, ze kter\u00e9ho m\u00e1m nitro sev\u0159en\u00e9 strachem.<\/div>\n
„Pamatuji si na den, kdy jsem ho poznala.“ Marion se zamysl\u00ed a usm\u011bje se na m\u011b. „Byl pln\u00fd energie a v\u0161echny kolem sebe dok\u00e1zal nadchnout a nakazit chut\u00ed do \u017eivota. V\u017edycky na n\u00e1s m\u011bl vysok\u00e9 n\u00e1roky, po\u017eadoval perfektn\u011b odvedenou pr\u00e1ci a stoprocentn\u00ed v\u00fdkony, ale um\u011bl n\u00e1s v\u00fdborn\u011b namotivovat. Ka\u017ed\u00fd pro n\u011bho cht\u011bl pracovat.“<\/div>\n
\n

„To jsem si v\u0161iml.“ U\u0161kl\u00edbnu se. S\u00e1m jsem byl sv\u011bdkem toho, jak se div nep\u0159edh\u00e1n\u011bli, kdo spln\u00ed jeho p\u0159\u00e1n\u00ed. I kdy\u017e si vymyslel \u00faplnou blbost, na\u0161lo se hned n\u011bkolik patol\u00edzal\u016f, co ji cht\u011bli vykonat.<\/p><\/div>\n

„H\u00fd\u0159il optimismem a dobrou n\u00e1ladou,“ pokra\u010duje Marion ve vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. „Pamatuji si i na den, kdy p\u0159i\u0161el a byl smutn\u00fd. Neptala jsem se, co se stalo, proto\u017ee se to nehodilo. Bylo to kv\u016fli v\u00e1m, st\u00fdskalo se mu po v\u00e1s. V\u00e1\u0161 bratr v\u00e1s m\u00e1 neuv\u011b\u0159iteln\u011b r\u00e1d.“<\/div>\n
„Mysl\u00edte?“<\/div>\n
„Nemysl\u00edm, to v\u00edm. Jste pro n\u011bho nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edm \u010dlov\u011bkem na sv\u011bt\u011b, nikoho nem\u00e1 rad\u011bji ne\u017e v\u00e1s. Ani s\u00e1m sebe.“ Prohl\u00e1s\u00ed sebejist\u011b a v\u011bnuje mi dal\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv. Hrozn\u011b hezky se to poslouch\u00e1. V\u017edycky jsem se tetelil blahem, kdy\u017e se p\u0159ede mnou n\u011bkdo zm\u00ednil, jak kr\u00e1sn\u00fd m\u00e1me vztah. Mnoho lid\u00ed n\u00e1m z\u00e1vid\u011blo pouto mezi n\u00e1mi, obdivovali je a z\u00e1rove\u0148 nech\u00e1pali. Kdykoli jsem jim vypr\u00e1v\u011bl, \u017ee se n\u00e1m zd\u00e1l stejn\u00fd sen, \u017ee vyc\u00edt\u00edm, co se s n\u00edm d\u011bje, nebo mi sta\u010d\u00ed jen na Billa mrknout a v\u00edm, co si mysl\u00ed, nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na m\u011b z\u00edrali, jako bych jim vypr\u00e1v\u011bl n\u011bjak\u00e9 sci-fi. Na\u0161e dvoj\u010dec\u00ed pouto bylo pro okol\u00ed v\u017edy n\u011b\u010d\u00edm magick\u00fdm, tajupln\u00fdm a podle m\u011b je m\u016f\u017ee skute\u010dn\u011b pochopit jen ten, kdo dvoj\u010de m\u00e1. S nik\u00fdm jin\u00fdm bych si nemohl b\u00fdt bli\u017e\u0161\u00ed ne\u017e s Billem. Jsme v podstat\u011b jedna osoba.<\/div>\n
\n
„\u0158\u00edkala jste, \u017ee jste si v\u0161imla u\u017e d\u0159\u00edv. \u010ceho?“ Vr\u00e1t\u00edm se k tomu, co mi \u0159ekla skoro na za\u010d\u00e1tku. Dodala, \u017ee se j\u00ed posledn\u00ed t\u00fddny nel\u00edb\u00ed, ale podle jej\u00edch slov zpozorovala n\u011bco d\u0159\u00edve a m\u011b zaj\u00edm\u00e1, co to bylo.<\/div>\n
„Neurazte se, pane Kaulitzi,“ za\u010dne. „My \u017eeny jsme obecn\u011b vn\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e vy mu\u017ei. V\u00edce si v\u0161\u00edm\u00e1me \u0159e\u010di t\u011bla, chov\u00e1n\u00ed druh\u00fdch lid\u00ed a zm\u011bn.“ To mi ne\u0159\u00edk\u00e1 \u017e\u00e1dnou novinku a rozhodn\u011b se m\u011b t\u00edm nedotkla. V\u0161ak jsem to sly\u0161el mnohokr\u00e1t a taky jsem se o tom p\u0159esv\u011bd\u010dil. T\u0159eba u m\u00e1my. Znala n\u00e1s odmala a nikdy se n\u00e1m nepoda\u0159ilo ji obalamutit. Hned na n\u00e1s poznala, \u017ee j\u00ed l\u017eeme.<\/div>\n
„V\u00e1\u0161 bratr se zm\u011bnil.“ Sd\u011bl\u00ed mi. „Pokud bych srovnala sou\u010dasn\u00e9ho Billa a toho, kter\u00e9ho jsem znala d\u0159\u00edv, jsou to dva naprosto, ale opravdu naprosto odli\u0161n\u00ed lid\u00e9. Krom\u011b toho, \u017ee je nesoust\u0159ed\u011bn\u00fd, b\u00fdv\u00e1 \u010dasto dost podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd. Dovede ho na\u0161tvat i naprost\u00e1 mali\u010dkost, nad n\u00ed\u017e by se d\u0159\u00edve sotva pozastavil.“<\/div>\n
„Podle m\u011b je to zp\u016fsobeno stresem.“ Vstoup\u00edm j\u00ed do \u0159e\u010di. V\u00edm, o \u010dem mluv\u00edm. Roky jsem byl vystaven tlaku a n\u011bkdy to zkr\u00e1tka mus\u00ed ven. Bill byl v\u017edy citliv\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ostatn\u00ed a n\u011bkdy jeho reakce byly p\u0159emr\u0161t\u011bn\u00e9, ale ne\u0159e\u0161il jsem to. Prost\u011b si v\u0161e v\u00edc p\u0159ipou\u0161t\u011bl a d\u011bl\u00e1 to dodnes.<\/div>\n
\n

„Marion,“ oslov\u00edm ji. Zni\u010dehonic si vzpomenu na ten jeho \u00faraz. Zn\u00e1m pouze Billovu verzi, s nik\u00fdm jin\u00fdm jsem o tom nemluvil. Co kdy\u017e jeho asistentka v\u00ed n\u011bco bli\u017e\u0161\u00edho? „Vzpom\u00edn\u00e1te si, jak m\u011bl na ruce tu ort\u00e9zu? V\u00edte, jak k tomu do\u0161lo?“<\/p><\/div>\n

„Ano,“ k\u00fdvne. „Pan Kaulitz spadl ze schod\u016f, kdy\u017e odch\u00e1zel z kancel\u00e1\u0159e. Ale podrobnosti nezn\u00e1m.“<\/div>\n
„Vy jste tam nebyla?“<\/div>\n
„Kdepak,“ zavrt\u00ed hlavou a vypad\u00e1 to, \u017ee se v pam\u011bti vrac\u00ed k tomu dni. „Ten den jsem se v pr\u00e1ci tro\u0161ku zdr\u017eela. Ne\u017e jsem ode\u0161la, je\u0161t\u011b jsem se zastavila u n\u011bho. Vy\u017e\u00e1dal si n\u011bjak\u00e9 v\u00fdkazy, na kter\u00e9 se podle m\u011b ani nepod\u00edval, proto\u017ee le\u017eely p\u0159esn\u011b tak, jak jsem je tam nechala. Nikdy nenech\u00e1v\u00e1m d\u016fle\u017eit\u00e9 v\u011bci voln\u011b se povalovat, jeden nikdy nev\u00ed, tak jsem se pro n\u011b vr\u00e1tila, abych je p\u0159ed odchodem uklidila. V\u016fbec jsem netu\u0161ila, \u017ee je je\u0161t\u011b u sebe.“<\/div>\n
„Copak Bill se nikdy ve firm\u011b nezdr\u017eel?“ Zept\u00e1m se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b.<\/div>\n
„Z\u0159\u00eddkakdy.“ Odpov\u00ed bez del\u0161\u00edho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. „V\u00edte, pan Kaulitz v kancel\u00e1\u0159i neb\u00fdval a neb\u00fdv\u00e1 denn\u011b. Kdy\u017e m\u00edval domluven\u00e9 sch\u016fzky, neuk\u00e1zal se n\u011bkdy v\u016fbec. Komunikoval se mnou bu\u010f telefonem, nebo mi den p\u0159edem \u0159ekl, co je pot\u0159eba za\u0159\u00eddit, kam zavolat a podobn\u011b. Pokud jste s n\u00edm cht\u011bl mluvit osobn\u011b, nejv\u011bt\u0161\u00ed \u0161ance zastihnout ho u sebe, b\u00fdvala od des\u00edti do t\u011bch t\u0159\u00ed, \u010dty\u0159 odpoledne. A bylo lep\u0161\u00ed d\u00e1t p\u0159edem v\u011bd\u011bt, abyste m\u011bl jistotu, nejen\u017ee si na v\u00e1s najde chvilku, ale \u017ee bude v\u016fbec p\u0159\u00edtomen. Jak \u0159\u00edk\u00e1m, nejd\u00e9le obvykle z\u016fst\u00e1val do \u010dty\u0159. D\u00e9le se zdr\u017eoval pouze p\u0159ed uveden\u00edm kolekce.“<\/div>\n
\n

Bill byl p\u00e1nem sv\u00e9ho \u010dasu a jako \u0161\u00e9f si s\u00e1m ur\u010doval svou pracovn\u00ed dobu, tak\u017ee m\u011b nep\u0159ekvapuje, co mi \u0159ekla. Vlastn\u011b jsem to s\u00e1m v\u011bd\u011bl, proto\u017ee jsem s n\u00edm jeden \u010das do pr\u00e1ce chodil. Nemusel se nikoho dovolovat, prost\u011b se zvedl a ode\u0161el.<\/p><\/div>\n

„Te\u010f m\u011b tak napadlo. T\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm \u00farazem jsem u n\u011bho taky vid\u011bla dopis,“ dod\u00e1 Marion zamy\u0161len\u011b. „Jsem si zcela jist\u00e1, \u017ee ho dr\u017eel v ruce, kdy\u017e jsem ve\u0161la.“<\/div>\n
„Kdy p\u0159esn\u011b to bylo? A ten dopis byl v po\u0161t\u011b?“ Okam\u017eit\u011b zpozorn\u00edm. Billova korespondence j\u00ed projde pod rukama, jist\u011b ji n\u011bjak t\u0159\u00edd\u00ed, tak\u017ee m\u00e1 p\u0159ehled, kdo mu p\u00ed\u0161e.<\/div>\n
„To ur\u010dit\u011b ne,“ zakrout\u00ed hlavou. „Toho bych si v\u0161imla.“<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b, Marion?“<\/div>\n
„Jist\u011b. Dopis\u016f, co vypadaj\u00ed, jako by je poslal n\u011bkdo z minul\u00e9ho stolet\u00ed, mu nechod\u00ed ka\u017ed\u00fd den stovky.“ Taky fakt. Jen slep\u00fd by si ho nev\u0161iml a Marion by z fleku mohla d\u011blat u CIA. N\u011bkolikr\u00e1t m\u011b to v souvislosti s jej\u00ed osobou napadlo. Kam se na ni hrabou Bodie a Doyle! Ti museli b\u00fdt dva, kde\u017eto ona si v\u017edycky vysta\u010dila sama.<\/div>\n
„Ten \u00faraz se mu stal pot\u00e9, co se vr\u00e1til z Lond\u00fdna. \u00da\u010dastnil se ve\u010d\u00edrku madam Westwoodov\u00e9…“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, pozvala ho.“ P\u0159eru\u0161\u00edm ji, abych j\u00ed sd\u011blil, \u017ee o tomhle jsem kompletn\u011b informov\u00e1n. Dokonce v\u00edc, ne\u017e by mi bylo libo a nerad bych se k tomu znovu vracel.<\/div>\n
\n

„P\u0159i\u0161lo mi, \u017ee mu ten v\u00fdlet jen prosp\u011bl. Vr\u00e1til se v dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b a vypadal i odpo\u010dat\u011b.“ Pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b tak, jako by dobr\u00e1 n\u00e1lada u m\u00e9ho dvoj\u010dete byla ne n\u011b\u010d\u00edm neobvykl\u00fdm, ale vz\u00e1cn\u00fdm. „Ta mu ale vydr\u017eela jen b\u011bhem dopoledne. Po\u0159\u00e1d n\u011bkdo volal a cht\u011bl s n\u00edm mluvit kv\u016fli panu Maciejewskimu. Dostala jsem za \u00fakol v\u0161echny slu\u0161n\u00fdm zp\u016fsobem poslat… v\u00edte kam, \u017ee?“<\/p><\/div>\n

„Ch\u00e1pu. Je to jeho soukrom\u00e1 v\u011bc, ke kter\u00e9 se pro tuto chv\u00edli nebude vyjad\u0159ovat.“ Tipnu, jak zn\u011bla jeho odpov\u011b\u010f tlumo\u010den\u00e1 \u00fasty jeho asistentky pro dot\u011brn\u00e9 novin\u00e1\u0159e. Marion p\u0159ik\u00fdvne, tak\u017ee jsem se trefil. V\u0161ak jsem v showbusinessu str\u00e1vil n\u011bkolik let a neust\u00e1le jsem byl v centru d\u011bn\u00ed. Pitvali se v m\u00e9m soukrom\u00ed, ka\u017edou mnou vy\u0159\u010denu v\u011btu n\u011bkolikr\u00e1t oto\u010dili, tak\u017ee nakonec vyzn\u011bla naprosto jinak. Bylo obdob\u00ed, kdy jsem m\u011bl i doma pocit, \u017ee m\u011b n\u011bkdo sleduje, proto jsem kontroloval ka\u017ed\u00fd sv\u016fj pohyb, v\u00fdraz obli\u010deje nebo jsem se ot\u00e1\u010del p\u0159es rameno. P\u0159e\u0161lo to, ale tehdy jsem se b\u00e1l, \u017ee z toho ze\u0161\u00edl\u00edm.<\/div>\n
\n

„Zp\u011bt ale k tomu, o \u010dem jsem cht\u011bla mluvit. V\u0161\u00edmala jsem si del\u0161\u00ed dobu, \u017ee je unaven\u00fd, bez energie a kdy\u017e u\u017e se dopoledne objevil a vypadal odpo\u010dat\u011b, b\u011bhem n\u011bkolika hodin byl \u00fapln\u011b vy\u017ed\u00edman\u00fd. Navrhovala jsem mu, a\u0165 si vezme p\u00e1r dn\u00ed volno.“<\/p><\/div>\n

„A vzal?“ Zept\u00e1m se, a\u010dkoli dop\u0159edu zn\u00e1m odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Kdepak. Den z\u016fstal doma a ten dal\u0161\u00ed hned p\u0159i\u0161el.“ Potvrd\u00ed mou domn\u011bnku a pokra\u010duje d\u00e1l. „Ten ve\u010der, co se mu stal ten \u00faraz, byl op\u011bt jako n\u00e1\u0161lapn\u00e1 mina.“<\/div>\n
„Jako n\u00e1\u0161lapn\u00e1 mina?“ Zopakuji po n\u00ed a nejsp\u00ed\u0161 mi to dnes pomaleji mysl\u00ed, jeliko\u017e mi nedoch\u00e1z\u00ed souvislost.<\/div>\n
„Ano, jeden \u0161patn\u00fd pohyb a bum, vybouchl by.“ Objasn\u00ed mi, co t\u00edm p\u0159irovn\u00e1n\u00edm cht\u011bla \u0159\u00edci. „Ale to nebylo jen ten ve\u010der. Trvalo to u n\u011bho del\u0161\u00ed dobu.“<\/div>\n
„Kdy jsem si v\u0161imla t\u011bch zm\u011bn?“<\/div>\n
„U\u017e p\u0159ed p\u016fl rokem si mi post\u011b\u017eoval, \u017ee trp\u00ed p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fdmi bolestmi hlavy a ptal se, jestli nev\u00edm, jak by se jich mohl s\u00e1m<\/em> zbavit. A jednou jsem ho dokonce na\u0161la, jak sed\u00ed za stolem a nem\u016f\u017ee popadnout dech. Byl \u00fapln\u011b bled\u00fd a cel\u00fd se t\u0159\u00e1sl. Prosila jsem ho, aby si za\u0161el k l\u00e9ka\u0159i. Jestli tam byl, nev\u00edm. Ode\u0161el sice, ale kam \u0161el, v\u00e1m p\u0159i nejlep\u0161\u00ed v\u016fli ne\u0159eknu.“ Tak na tohle si vzpom\u00edn\u00e1m v\u00edc ne\u017e dob\u0159e. Taky jsem n\u011bkolikr\u00e1t Billa na\u0161el v p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9m stavu a tla\u010dil ho k doktorovi. Sotva jsem to vyslovil, za\u010dal po mn\u011b je\u010det, abych mu nek\u00e1zal a ne\u0159\u00edkal, co m\u00e1 d\u011blat. Bylo mu jedno, \u017ee jsem p\u0159i pohledu na n\u011bho trp\u011bl jako zv\u00ed\u0159e a d\u011blal si o n\u011bho starosti. Vsad\u00edm se, \u017ee kdyby to bylo obr\u00e1cen\u011b, dot\u00e1hl by m\u011b do \u0161pit\u00e1lu i n\u00e1sil\u00edm. Nejsp\u00ed\u0161 u doktora nakonec p\u0159ece jen byl, proto\u017ee jsem si del\u0161\u00ed dobu nev\u0161iml ni\u010deho znepokojiv\u00e9ho a Bill si ani nest\u011b\u017eoval, \u017ee by mu nebylo dob\u0159e.<\/div>\n
\n

„Pak jste se p\u0159estali st\u00fdkat. Hodn\u011b ho to vzalo.“ Marion se mi zahled\u00ed do o\u010d\u00ed. Tro\u0161ku to p\u016fsob\u00ed, jako by se cht\u011bla ujistit, \u017ee ji poslouch\u00e1m. Jsem jedno ucho. I se mnou to zam\u00e1valo, dnes bychom to oba pravd\u011bpodobn\u011b \u0159e\u0161ili jinak, ale tehdy jsem jinou mo\u017enost nevid\u011bl. Cht\u011bl jsem daleko od n\u011bho, proto\u017ee jsem byl p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee kdykoli bych se na n\u011bho pod\u00edval, vzpomn\u011bl bych si, co mi provedl. M\u011bl jsem strach, \u017ee by to dosp\u011blo do st\u00e1dia, kdy bych mu za\u010dal ubli\u017eovat, proto\u017ee bych cht\u011bl, aby c\u00edtil bolest. Kdo v\u00ed…<\/p><\/div>\n

„Zprvu byl jak uzl\u00ed\u010dek nerv\u016f. \u010cekala jsem, kdy se zhrout\u00ed. V\u0161ude chodil s tmav\u00fdmi br\u00fdlemi a moc nekomunikoval. Vlastn\u011b v\u016fbec. Pak se dal dohromady, tedy jak se to vezme. Vr\u00e1til se do firmy, ale nen\u00ed takov\u00fd, jako b\u00fdval.“<\/div>\n
„\u0158\u00edkala jste, \u017ee Bill tyhle v\u011bci nezapom\u00edn\u00e1.“ P\u0159ipomenu j\u00ed jej\u00ed p\u0159ede\u0161l\u00e1 slova. „T\u00edm mysl\u00edte…?“<\/div>\n
„V\u00edte,“ vstoup\u00ed mi do \u0159e\u010di. „D\u0159\u00edv jsem \u017easla, kolik je toho schopen si pamatovat. V\u011bd\u011bl naprosto p\u0159esn\u011b, kde, kdy, s k\u00fdm a pro\u010d m\u00e1 b\u00fdt. Jist\u011b, p\u00e1rkr\u00e1t mu n\u011bco vypadlo, tak se zeptal, zda m\u00e1 n\u011bco napl\u00e1nov\u00e1no. Nikdy se v\u0161ak nestalo, \u017ee by zapomn\u011bl na n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho nebo n\u011bkoho v\u00fdznamn\u00e9ho. Proto jsem byla v \u0161oku, kdy\u017e si nevzpom\u00ednal, \u017ee m\u00e1 sch\u016fzku s panem Lagerfeldem.“<\/div>\n
„Jak to vy\u0159e\u0161il?“ Zaj\u00edm\u00e1m se, co d\u011blal, kdy\u017e zjistil, co se stalo a koho naprosto vypustil.<\/div>\n
„Nejprve se se mnou dohadoval. Dokonce m\u011b oso\u010dil, \u017ee jsem si to vymyslela.“ Marion se na m\u011b pod\u00edv\u00e1 leskl\u00fdma o\u010dima. Bratrovo jedn\u00e1n\u00ed j\u00ed o\u010dividn\u011b hodn\u011b zra\u0148uje a mn\u011b pomalu za\u010d\u00edn\u00e1 doch\u00e1zet, \u017ee k n\u011bmu nejenom vzhl\u00ed\u017e\u00ed, ale chov\u00e1 k n\u011bmu i ur\u010dit\u00e9 city. „Pak se mi ho ale poda\u0159ilo p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee mu nel\u017eu. Hned mu \u0161el volat, ale co \u0159\u00edkal, samoz\u0159ejm\u011b nev\u00edm.“<\/div>\n
\n

„Pane Kaulitzi, p\u0159ijdete na to, co se d\u011bje, \u017ee ano?“ Zept\u00e1 se m\u011b zoufale. V\u011b\u0159\u00ed mi. Ve\u0161kerou d\u016fv\u011bru vkl\u00e1d\u00e1 do m\u011b, jako bych v jej\u00edch o\u010d\u00edch byl jedin\u00fd, kdo m\u016f\u017ee nal\u00e9zt odpov\u011b\u010f na ot\u00e1zku, co se stalo a koho se Bill tak boj\u00ed. A mo\u017en\u00e1 se Marion nem\u00fdl\u00ed a nevs\u00e1z\u00ed na \u0161patn\u00e9ho kon\u011b. Kdy\u017e nad t\u00edm te\u010f p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, tak se mi p\u0159ece jen zmi\u0148oval, \u017ee m\u00e1 strach. Strach, \u017ee o m\u011b p\u0159ijde. Ale v\u00edc ne\u0159ekl. Pouze tohle a \u017e\u00e1dal, abych byl st\u00e1le s n\u00edm, nebo\u0165 se mnou se neboj\u00ed. Ani nemus\u00ed. Nikdy bych nedovolil, aby se k n\u011bmu n\u011bkdo p\u0159ibl\u00ed\u017eil a zk\u0159ivil mu jedin\u00fd vl\u00e1sek na hlav\u011b. Odjak\u017eiva jsem cht\u011bl vra\u017edit, kdy\u017e se na m\u00e9ho mal\u00e9ho br\u00e1\u0161ku n\u011bkdo jen o\u0161kliv\u011b pod\u00edval. Vlastn\u00ed \u017eivot bych riskoval, abych ho ubr\u00e1nil. Pro z\u00e1chranu jeho \u017eivota byl, dal v s\u00e1zku ten sv\u016fj.<\/p><\/div>\n

„Pokus\u00edm se, slibuju.“ A\u010d m\u011b to stoj\u00ed hodn\u011b n\u00e1mahy, poda\u0159\u00ed se mi alespo\u0148 se pousm\u00e1t. „Od v\u00e1s ale budu taky n\u011bco pot\u0159ebovat.“<\/div>\n
„Cokoli.“<\/div>\n
„V\u0161echna jeho po\u0161ta mus\u00ed proj\u00edt p\u0159es v\u00e1s, \u017ee ano?“ Vy\u010dk\u00e1m, dokud nek\u00fdvne, teprve pak pokra\u010duji d\u00e1l. „Tak\u017ee ji budete velice pe\u010dliv\u011b kontrolovat, a jakmile tam najdete toto, hned mi zavol\u00e1te a jemu ten dopis v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b ned\u00e1te. Ode dne\u0161ka se k Billovi nic takov\u00e9ho<\/em> nedostane. Ano?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b.“<\/div>\n
„Volejte mi kdykoli. Jakmile si v\u0161imnete n\u011b\u010deho, co v\u00e1m bude p\u0159ipadat by\u0165 jen tro\u0161ku podez\u0159el\u00fd, t\u00edm nemysl\u00edm jen dopisy, ale cokoli ohledn\u011b Billa, d\u00e1te mi v\u011bd\u011bt. A j\u00e1 se pokus\u00edm co nejd\u0159\u00edv z n\u011bho dostat, o co jde.“ Mysl\u00edm, \u017ee t\u011b\u017e\u0161\u00ed \u00fakol p\u0159ed sebou m\u00e1m j\u00e1. Vybalit to na n\u011bj nem\u016f\u017eu, proto\u017ee nen\u00ed blbej, aby mu nedocvaklo, kdo mi o tom \u0159ekl. Marion za mnou p\u0159i\u0161la, proto\u017ee mi v\u011b\u0159\u00ed. Nemohu ji zklamat a vlastn\u011b ani nechci. Ov\u0161em jak to z n\u011bho vyp\u00e1\u010d\u00edm, netu\u0161\u00edm. Nejlep\u0161\u00ed by bylo, kdyby se mi ten p\u0159iblblej opisovatel Shakespeara neserv\u00edroval s\u00e1m. Hned bych ho toti\u017e mohl naporcovat na mili\u00f3ny mali\u010dk\u00fdch kous\u00ed\u010dk\u016f nebo ho mu\u010dit, dokud by neza\u010dal litovat, \u017ee se narodil. Jen\u017ee takhle si ho budu muset naj\u00edt s\u00e1m. Ale j\u00e1 ho vyp\u00e1tr\u00e1m, i kdyby zalezl sto s\u00e1h\u016f pod zem, p\u0159ede mnou nem\u00e1 \u0161anci se schovat. Vybral si, ho\u0161\u00e1nek, \u0161patn\u00fdho protivn\u00edka. V\u0161ak uvid\u00edme kdo s koho!<\/div>\n
\n

**<\/p><\/div>\n

\n

„No, Tomi, kde jsi?“ Vyp\u00e1l\u00ed na m\u011b diva, sotva p\u0159ekro\u010d\u00edm pr\u00e1h. Leknut\u00edm sebou trhnu a jen tak tak se nebouchnu do hlavy o botn\u00edk vedle. To nem\u016f\u017ee jednou jedinkr\u00e1t po\u010dkat a nebafnout mi za z\u00e1dy? Jednou m\u011b z n\u011bho ran\u00ed mrtvice. D\u011bl\u00e1 to odmala. I m\u00e1m\u011b t\u00edm n\u011bkolikr\u00e1t m\u00e1lem p\u0159ivodil infarkt. Ticho a kl\u00eddek a z toho si to p\u0159ihas\u00ed Bill a spust\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Je\u0161t\u011b nen\u00ed p\u011bt.“ P\u0159ipomenu mu, v kolik jsem se m\u011bl nejpozd\u011bji vr\u00e1tit dom\u016f a projdu kolem n\u011bho. Nen\u00e1padn\u011b se rozhl\u00ed\u017e\u00edm po byt\u011b a kontroluji, kolik \u0161kody stihli ti dva b\u011bhem moj\u00ed nep\u0159\u00edtomnosti nap\u00e1chat.<\/div>\n
„Je za deset minut p\u011bt.“ Bill cupit\u00e1 hned za mnou a sotva se zastav\u00edm, u\u017e stoj\u00ed p\u0159ede mnou a m\u00e1v\u00e1 mi rukama p\u0159ed obli\u010dejem. „V\u00ed\u0161, jak jsem se tu nudil? Dokonce jsem za\u010dal i ukl\u00edzet!“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Vyprsknu sm\u00edchem. P\u0159edstava br\u00e1chy, jak tu l\u00edt\u00e1 s hadrem a ut\u00edr\u00e1 prach nebo za sebou tah\u00e1 vysava\u010d, m\u011b naprosto odrovn\u00e1. U\u017e jako kluk se ulil, kde mohl. Dom\u00e1c\u00ed pr\u00e1ce se mu ani trochu nezamlouvaj\u00ed, tak\u017ee jsem v \u0161oku, \u017ee se do nich s\u00e1m a nav\u00edc zcela dobrovoln\u011b pustil.<\/div>\n
„Fakt. Ty sis jako nev\u0161iml?“ Jednu ruku si d\u00e1 v bok a zpra\u017e\u00ed m\u011b pohledem. Tome, v\u0161iml sis, v\u0161iml. Jakmile \u0159ekne\u0161 ne, bude\u0161 je\u0161t\u011b m\u011bs\u00edc poslouchat, \u017ee se sna\u017e\u00ed a nikdo to neocen\u00ed.<\/div>\n
„Ale jo, v\u0161iml.“ Mrknu na n\u011bho a cvrnknu ho nosu, na\u010de\u017e za\u010dne prskat. Jako mal\u00fd kluk to taky nem\u011bl r\u00e1d, ale nikdy jsem neodolal a jak se ocitl v moj\u00ed bl\u00edzkosti, prsty jsem zavadil o \u0161pi\u010dku jeho nosu. Bill je toti\u017e hrozn\u011b roztomil\u00fd, kdy\u017e se \u010dert\u00ed. Nato ho pevn\u011b sev\u0159u ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed a pol\u00edb\u00edm ho na odhalenou \u0161\u00edji. Teprve te\u010f, kdy\u017e ho m\u00e1m u sebe, jsem klidn\u00fd. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee je doma, proto\u017ee mi Marion \u0159ekla, \u017ee se v kancel\u00e1\u0159i cel\u00e9 dopoledne neuk\u00e1zal. \u0158\u00edkal jsem si, \u017ee je-li na\u0161e teorie spr\u00e1vn\u00e1 a n\u011bkoho se boj\u00ed, nikam by s\u00e1m ne\u0161el. Nanejv\u00fd\u0161 by vzal Absiho ven, ale \u00fapln\u011b s\u00e1m by odsud snad paty nevyt\u00e1hl.<\/div>\n
\n

„Kde jsi tak dlouho byl?“ Za\u010dne na m\u011b dot\u00edrat. Po\u010d\u00edtal jsem s t\u00edm, \u017ee se bude vypt\u00e1vat, proto jsem spoustu \u010dasu str\u00e1vil p\u0159em\u00fd\u0161len\u00edm, co mu na to odpov\u00edm. Nejrad\u0161i bych se nevid\u011bl. Po Billovi \u017e\u00e1d\u00e1m, aby mi \u0159\u00edkal pravdu, a on se toho sna\u017e\u00ed dr\u017eet. A j\u00e1? Znovu mu budu lh\u00e1t. A co se mi p\u0159\u00ed\u010d\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc, je, \u017ee se chyst\u00e1m sledovat vlastn\u00edho br\u00e1chu. S Marion jsme se dohodli, \u017ee na n\u011bj bude dohl\u00ed\u017eet b\u011bhem pr\u00e1ce, na mn\u011b bude zbytek. D\u011bl\u00e1 se mi ze sebe sama zle a jsem nucen opakovat si, \u017ee je to pouze pro Billovo dobro. D\u011bs\u00edm se toho, \u017ee bych ho jen na vte\u0159inu pustil z o\u010d\u00ed a jemu by se n\u011bco stalo.<\/p><\/div>\n

„Pot\u0159eboval jsem za\u0159\u00eddit n\u011bco ohledn\u011b vystoupen\u00ed d\u011bcek a pak jsem se byl proj\u00edt.“ Alespo\u0148 druh\u00e1 \u010d\u00e1st v\u011bty je pravda. Jak jsem se rozlou\u010dil s Marion, vykro\u010dil jsem ulic\u00ed dop\u0159edu. Nem\u011bl jsem \u017e\u00e1dn\u00fd c\u00edl, prost\u011b jsem \u0161el d\u00e1l a d\u00e1l. Nemohl jsem hned jet dom\u016f za Billem, nejprve bylo t\u0159eba urovnat si my\u0161lenky a n\u011bjak v\u0161echno zpracovat. Nemysl\u00edm si, \u017ee se mi to povedlo, ale hlavu m\u00e1m o pozn\u00e1n\u00ed \u010dist\u0161\u00ed ne\u017e v kav\u00e1rn\u011b.<\/div>\n
„Kdybys p\u0159i\u0161el dom\u016f, mohli jsme j\u00edt na proch\u00e1zku spolu.“ Bill se oto\u010d\u00ed n\u011bkam, kde podle m\u011b le\u017e\u00ed Absinth. M\u011blo m\u011b napadnout, \u017ee p\u0159ijde s t\u00edmhle. Podle jeho n\u00e1zoru jsme se mohli proch\u00e1zet v\u0161ichni spole\u010dn\u011b, podle m\u011b rozhodn\u011b ne. Pot\u0159eboval jsem b\u00fdt s\u00e1m.<\/div>\n
„To je\u0161t\u011b m\u016f\u017eeme.“ Sm\u00ed\u0159liv\u011b se na Billa usm\u011bju, ale moc platn\u00e9 mi to asi nebude. Nohy m\u011b sice bol\u00ed jako \u010dert, ale kole\u010dko kolem bloku bych snad je\u0161t\u011b zvl\u00e1dl.<\/div>\n
„U\u017e jsme byli. Hodinu jsme chodili kolem domu a \u010dekali jsme na tebe.“ Sd\u011bl\u00ed mi a tro\u0161ku se zamra\u010d\u00ed. Tento v\u00fdraz mu v\u0161ak vydr\u017e\u00ed jen p\u00e1r vte\u0159in, proto\u017ee se jeho tv\u00e1\u0159 z\u010distajasna rozz\u00e1\u0159\u00ed. „Uva\u0159il jsem ti ve\u010de\u0159i.“<\/div>\n
„Opravdu?“ \u00da\u017easem mi spadne brada. To je ale p\u0159ekv\u00e1pko, a rozhodn\u011b p\u0159\u00edjemn\u00fd p\u0159ekv\u00e1pko.<\/div>\n
„Ano,“ p\u0159ik\u00fdvne nad\u0161en\u011b a u\u017e m\u011b strk\u00e1 do koupelny. P\u0159ipad\u00e1m si jako malej fracek, p\u0159esto si pod dohledem pana n\u00e1vrh\u00e1\u0159e umyju ruce a nech\u00e1m se odv\u00e9st ke stolu, za n\u011bj\u017e si poslu\u0161n\u011b sednu a \u010dek\u00e1m, co mi naserv\u00edruje. A\u010d v\u00edm, \u017ee va\u0159it um\u00ed, nem\u011bl jsem moc p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed ochutnat v\u00fdtvory jeho kulin\u00e1\u0159sk\u00e9ho um\u011bn\u00ed.<\/div>\n
\n

„Pros\u00edm.“ Slavnostn\u011b p\u0159ede m\u011b postav\u00ed tal\u00ed\u0159 s j\u00eddlem. Okam\u017eit\u011b za\u010dnu zkoumat, co to asi tak m\u016f\u017ee b\u00fdt. Vid\u00edm t\u011bstoviny, pak n\u011bco zelen\u00fdho, co\u017e bude brokolice, kterou j\u00e1 d\u011bsn\u011b nerad, a to naho\u0159e by mohl b\u00fdt s\u00fdr.<\/p><\/div>\n

„D\u011bkuji.“ Hlesnu a p\u0159ihl\u00ed\u017e\u00edm tomu, jak se usad\u00ed naproti ke sv\u00e9 porci, kter\u00e1 je podstatn\u011b men\u0161\u00ed ne\u017e ta m\u00e1. Aby se n\u00e1hodou nep\u0159ejedl.<\/div>\n
„Je to brokolice, \u017ee?“ Ne\u017e si str\u010d\u00edm prvn\u00ed sousto do pusy, chci se ujistit, co \u017ee se to vlastn\u011b chyst\u00e1m poz\u0159\u00edt.<\/div>\n
„Jist\u011b\u017ee je.“ P\u0159ik\u00fdvne. Zaj\u00edmalo by m\u011b, kde ji vzal, proto\u017ee j\u00e1 bych takovej hnus zelenej nikdy v \u017eivot\u011b nekoupil. Nemus\u00edm se pt\u00e1t, proto\u017ee Bill mi to r\u00e1d a s\u00e1m prozrad\u00ed. „Koupili jsme ji s Absim cestou dom\u016f. Tome, v\u00ed\u0161 o tom, \u017ee brokolice m\u00e1 v sob\u011b l\u00e1tky, kter\u00e9 t\u011b chr\u00e1n\u00ed p\u0159ed toxick\u00fdmi a rakovinotvorn\u00fdmi l\u00e1tkami?“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ Chab\u011b se pousm\u011bji a odhodl\u00e1m se ochutnat j\u00edm p\u0159ipraven\u00fd pokrm. Chvilku p\u0159evaluji sousto v \u00fastech, opatrn\u011b je p\u0159e\u017evykuji, ne\u017e se odv\u00e1\u017e\u00edm polknout.<\/div>\n
„\u010cetl jsem to.“ Prozrad\u00ed mi, kde k tomu poznatku p\u0159i\u0161el. Douf\u00e1m, \u017ee to pro m\u011b neznamen\u00e1 l\u00e1dovat se brokolic\u00ed ka\u017ed\u00fd den. Jednou to p\u0159e\u017eiju, ale denn\u011b ani za nic. Pro jistotu ml\u010d\u00edm, proto\u017ee by mi hned vp\u00e1lil, \u017ee mysl\u00ed i na moje zdrav\u00ed a ned\u011bl\u00e1 to jen pro sebe. Na\u0161t\u011bst\u00ed jeho posedlost zdrav\u00fdm \u017eivotn\u00edm stylem nem\u00edv\u00e1 dlouh\u00e9ho trv\u00e1n\u00ed, jde sp\u00ed\u0161 o takov\u00fd z\u00e1chv\u011bvy. Tak\u017ee to poslu\u0161n\u011b sn\u00edm a z\u00edtra si uva\u0159\u00edm n\u011bco podle sv\u00e9ho gusta.<\/div>\n
\n

„Billchen,“ oslov\u00edm ho, vzhl\u00e9dnu od tal\u00ed\u0159e a p\u0159estanu se vrtat v j\u00eddle. Bill naproti m\u011b s p\u0159ehnanou pe\u010dlivost\u00ed nabod\u00e1v\u00e1 t\u011bstoviny na vidli\u010dku, a kdy\u017e sousto vlo\u017e\u00ed do \u00fast, za\u010dne labu\u017enicky p\u0159e\u017evykovat. Tv\u00e1\u0159\u00ed se dokonce tak, jako by nikdy nic lep\u0161\u00edho nejedl.<\/p><\/div>\n

„Co se d\u011bje?“ Zept\u00e1 se, kdy\u017e polkne, a pozorn\u011b si m\u011b prohl\u00e9dne. Nejde to vydr\u017eet. Nem\u016f\u017eu tu sed\u011bt, d\u00edvat se na n\u011bho a d\u011blat, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, kdy\u017e to tak nen\u00ed.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, jak jsi mi \u0159\u00edkal o tom, \u017ee m\u00e1\u0161 strach?“ Za\u010dnu touhle ot\u00e1zkou, kterou se mu sna\u017e\u00edm p\u0159ipomenout n\u00e1\u0161 ned\u00e1vn\u00fd rozhovor. „\u0158\u00edkal jsi, \u017ee se boj\u00ed\u0161, kdy\u017e nejsem s tebou.“<\/div>\n
„A?“ Pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b a p\u0159e\u017evykuje j\u00eddlo.<\/div>\n
„Z \u010deho, nebo sp\u00ed\u0161 z koho m\u00e1\u0161 strach?“ M\u00edrn\u011b se p\u0159edklon\u00edm a udr\u017euje s n\u00edm o\u010dn\u00ed kontakt \u010dek\u00e1m, co z n\u011bho vypadne. Moc nepo\u010d\u00edt\u00e1m s t\u00edm, \u017ee mi \u0159ekne pravdu. Nevypad\u00e1, \u017ee by se mu cht\u011blo mluvit. Jen sed\u00ed, \u017ev\u00fdk\u00e1 a ml\u010dky m\u011b pozoruje.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsem, \u017ee nev\u00edm.“ P\u0159ipomene mi a odsune od sebe tal\u00ed\u0159 s nedojedenou ve\u010de\u0159\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 ho d\u00edky m\u011b p\u0159e\u0161la chu\u0165 k j\u00eddlu. „Pro\u010d se m\u011b na to zase<\/em> pt\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o tom a mohl bych ti pomoct.“ Povzbudiv\u011b na n\u011bho k\u00fdvnu. \u0158\u00edkali jsme si p\u0159ece, \u017ee spole\u010dn\u011b v\u0161echno p\u0159ekon\u00e1me. Uji\u0161\u0165ovali jsme se, \u017ee ani jeden z n\u00e1s nen\u00ed na nic s\u00e1m, proto\u017ee jsme dva na v\u0161echno. Mus\u00ed si to pamatovat. Netu\u0161\u00edm, jak dlouho Bill ml\u010d\u00ed. Asi jsou to jen minuty, ale mn\u011b to p\u0159ipad\u00e1 jako hodiny. Kdybych te\u010f pustil na zem \u0161pendl\u00edk, sly\u0161el bych ho dopadnout. Takov\u00e9 ticho nen\u00ed ani v kostele.<\/div>\n
\n

„Prost\u011b se boj\u00edm.“ K m\u00e9 \u00falev\u011b kone\u010dn\u011b prolom\u00ed ticho. „Boj\u00edm se, \u017ee t\u011b ztrat\u00edm, a taky m\u00e1m strach o tebe.“<\/p><\/div>\n

„O m\u011b?“ Podiv\u00edm se. „Pro\u010d o m\u011b?“<\/div>\n
„Boj\u00edm se, \u017ee se ti n\u011bco stane.“ P\u0159izn\u00e1 a sklop\u00ed zrak.<\/div>\n
„Co by se mi mohlo st\u00e1t?“ Nat\u00e1hnu se po jeho dlani a sev\u0159u ji.<\/div>\n
„Cokoli! Ne\u010dte\u0161 noviny nebo nesleduje\u0161 televizi. V\u0161ude je toho plno!“ Zv\u00fd\u0161\u00ed hlas a vytrhne se mi. „Jakmile se mnou nejsi, boj\u00edm se. Kdy\u017e nev\u00edm, kde jsi a co d\u011bl\u00e1\u0161, \u0161\u00edl\u00edm z toho. P\u0159ejde to teprve, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Billi, o m\u011b se b\u00e1t nemus\u00ed\u0161, j\u00e1…“ Bill m\u011b nenech\u00e1 domluvit, proto\u017ee doslova ob\u011bhne st\u016fl, s\u00e1m od sebe se mi posad\u00ed na kl\u00edn a obejme m\u011b kolem krku. Hlavou spo\u010dine na m\u00e9m rameni a nosem se mi ot\u0159e o krk.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 na sebe d\u00e1vat pozor, Tomi.“ Za\u0161ept\u00e1. „Mus\u00ed\u0161. Slib mi to.“ Konej\u0161iv\u011b ho hlad\u00edm po z\u00e1dech a sna\u017e\u00edm se ho uklidnit. Skute\u010dn\u011b m\u00e1 strach, \u0161\u00edlen\u00fd strach a neboj\u00ed se pouze o sebe, ale i o m\u011b. \u017de by mu n\u011bkdo vyhro\u017eoval, \u017ee mi ubl\u00ed\u017e\u00ed? Pochybuji, \u017ee to z n\u011bho te\u010f dostanu. Je rozru\u0161en\u00fd, mus\u00edm po\u010dkat. I tak ale v\u00edm, \u017ee se n\u011bco<\/em> d\u011bje a j\u00e1 p\u0159ijdu na to co. Prost\u011b p\u0159ijdu.<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Je v\u00e1m dob\u0159e, pane Kaulitzi?“ Star\u00e1 se Marion, kter\u00e1 ke mn\u011b p\u0159isp\u011bchala, a nab\u00eddne se mi, \u017ee mi p\u0159inese je\u0161t\u011b vodu. Ani\u017e by po\u010dkala na m\u016fj souhlas, odb\u011bhne za serv\u00edrkou a za chvilku se vr\u00e1t\u00ed se sklenic\u00ed. „D\u00edky,“ hlesnu a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-2217","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2217","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2217"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2217\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2217"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2217"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2217"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}