{"id":222,"date":"2019-02-01T16:00:00","date_gmt":"2019-02-01T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=217"},"modified":"2019-02-01T16:00:00","modified_gmt":"2019-02-01T15:00:00","slug":"and-love-is-not-a-choice-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2019\/02\/01\/and-love-is-not-a-choice-5\/","title":{"rendered":"And love is not a choice 5."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Rodi\u010de do pr\u00e1ce v ned\u011bli nechodili, ale m\u011bli sv\u016fj ritu\u00e1l p\u00e9\u010de o zahradu, tak\u017ee mi nezacl\u00e1n\u011bli. Pohybovali se na zahrad\u011b za domem a cosi kutili v hl\u00edn\u011b. Tak\u017ee jsem m\u011bla mo\u017enost neru\u0161en\u011b \u0161m\u00edrovat sousedy. Ne, \u017ee bych vid\u011bla n\u011bco zaj\u00edmav\u00e9ho.<\/div>\n
Na\u0161i vpadli dovnit\u0159 a\u017e v \u010dase ob\u011bda, samoz\u0159ejm\u011b zrovna ve chv\u00edli, kdy Bill prudce odhrnul z\u00e1clonu a j\u00e1 zahl\u00e9dla kousek jejich ob\u00fdv\u00e1ku. Jen\u017ee to u\u017e m\u011b mamka hnala z okna ke stolu, aby p\u0159ede m\u011b postavila n\u011bjakou b\u0159e\u010dku plnou mrkve. Znechucen\u011b jsem polkla a v duchu se lou\u010dila se \u017eivotem.<\/div>\n
Rozt\u0159esenou rukou jsem nabrala prvn\u00ed l\u017ei\u010dku. Mamka byla na sv\u00e1 d\u00edla h\u00e1kliv\u00e1 a nikdo nesm\u011bl od stolu odej\u00edt, ne\u017e dojedl. Otec si za ty roky prost\u011b zvyknul a u\u017e se ani nepokou\u0161el protestovat. Kdy\u017e u\u017e jsem se smi\u0159ovala s t\u00edm, \u017ee zem\u0159u pomalou bolestivou smrt\u00ed a v k\u0159e\u010d\u00edch, ozvalo se zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e.<\/div>\n
„D\u00edky bohu,“ vydechla jsem bezd\u011b\u010dn\u011b. Mamka vysko\u010dila jako \u010dert\u00edk z krabi\u010dky a ut\u00edkala otev\u0159\u00edt. Mn\u011b se p\u0159i tom poda\u0159ilo vyl\u00edt dobrou polovinu misky do d\u0159ezu. Ta\u0165ka to p\u0159e\u0161el jen nesouhlasn\u00fdm zabru\u010den\u00edm.<\/div>\n
\n

„Dennisi, pod\u00edvej se, kdo p\u0159i\u0161el. No nen\u00ed to mil\u00e9?“ \u0161vito\u0159ila mamka z chodby. Tolik jsem se soust\u0159edila na svou misku a maskov\u00e1n\u00ed mal\u00fdch kapi\u010dek kolem n\u00ed, \u017ee jsem p\u0159\u00edchoz\u00edho naprosto ignorovala. Kdy\u017e jsem vzhl\u00e9dla, myslela jsem, \u017ee omdl\u00edm. P\u0159ede mnou st\u00e1l v pln\u00e9 kr\u00e1se Tom. Nemohla jsem si pomoct, ale p\u0159ed o\u010dima mi prob\u011bhly ud\u00e1losti v\u010derej\u0161\u00ed noci. Znovu jsem sly\u0161ela to Tomovo posledn\u00ed zast\u00e9n\u00e1n\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Tome, r\u00e1di v\u00e1s vid\u00edme. P\u0159ipoj\u00edte se k n\u00e1m na ob\u011bd?“ usm\u00e1l se zdvo\u0159ile ta\u0165ka. Nebo se mo\u017en\u00e1 jen cht\u011bl zbavit pol\u00edvky a nacpat ji prvn\u00edmu, kdo jde kolem.<\/div>\n
„Tohle je na\u0161e dcera Abbigail. Pr\u00fd se zn\u00e1te ze \u0161koly,“ m\u00e1vla mamka neur\u010dit\u011b m\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ nakr\u010dil \u010delo Tom, ale na rtech mu po\u0159\u00e1d hr\u00e1l ten \u00fasm\u011bv, kter\u00fd mi v pubert\u011b ned\u00e1val sp\u00e1t.<\/div>\n
„Jo,“ vykn\u00edkla jsem jako n\u011bjak\u00e9 p\u00edskac\u00ed zv\u00ed\u0159\u00e1tko a v tu r\u00e1nu m\u011b polila \u010derve\u0148.<\/div>\n
„No, chodila tam spousta lid\u00ed, \u017ee,“ nadhodil, aby tak omluvil to, \u017ee si m\u011b nepamatuje.<\/div>\n
„Pracovala jsem v kav\u00e1rn\u011b,“ dok\u00e1zala jsem ze sebe vym\u00e1\u010dknout se \u0161peti\u010dkou d\u016fstojnosti.<\/div>\n
„No jasn\u011b. U\u017e si vzpom\u00edn\u00e1m. Lila jsi mi m\u00edsto kafe colu,“ rozz\u00e1\u0159il se, kdy\u017e mohl vybruslit z nep\u0159\u00edjemn\u00e9 situace.<\/div>\n
„No teda Abbigail. Takhle \u0161idit z\u00e1kazn\u00edky. \u017de se nestyd\u00ed\u0161,“ pok\u00e1rala m\u011b okam\u017eit\u011b mamka. „Nen\u00ed divu, \u017ee t\u011b vyhodili.“<\/div>\n
„Nevyhodili. Ode\u0161la jsem na vysokou,“ zamumlala jsem, ale to u\u017e samoz\u0159ejm\u011b nikdo nesly\u0161el.<\/div>\n
„Tak to nen\u00ed, Marto. M\u011bli jsme takovou tajnou dohodu,“ uklid\u0148oval matku Tom. Bo\u017ee m\u016fj, byl tak neskonale mil\u00fd. Takhle se m\u011b je\u0161t\u011b nikdo nezastal. M\u011bla jsem co d\u011blat, abych se neza\u010dala pitom\u011b culit.<\/div>\n
\n
„No ka\u017edop\u00e1dn\u011b,“ oto\u010dil se te\u010f Tom na m\u00e9ho otce, aby zm\u011bnil t\u00e9ma. „Budeme s Billem po\u0159\u00e1dat takov\u00fd men\u0161\u00ed ve\u010d\u00edrek, tak se chci ujistit, \u017ee v\u00e1m to nebude vadit. Nebudeme d\u011blat moc velk\u00fd krav\u00e1l.“<\/div>\n
„Ale Tome, nemus\u00edte se n\u00e1s poka\u017ed\u00e9 pt\u00e1t. V\u00edte, \u017ee jsme velmi tolerantn\u00ed,“ ujistila ho matka a j\u00e1 musela potla\u010dit odfrknut\u00ed. Kdy\u017e po\u0159\u00e1dal party Rob, kter\u00fd bydl\u00ed a\u017e na konci ulice, lamentovali oba nejm\u00ed\u0148 je\u0161t\u011b \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed.<\/div>\n
„Jste opravdu \u00fa\u017easn\u00ed,“ rozpl\u00fdval se Tom. Musela jsem uznat, \u017ee to na n\u011b hr\u00e1l perfektn\u011b. Ta p\u0159edst\u00edran\u00e1 pokora. To, jak se milostiv\u011b p\u0159i\u0161el zeptat, jestli jim to nevad\u00ed. Ur\u010dit\u011b by si mejdan ud\u011blali tak jako tak. „A samoz\u0159ejm\u011b po\u0159\u00e1d plat\u00ed, \u017ee jste pozvan\u00ed,“ mrknul na mamku, kter\u00e1 si p\u0159i tom gestu polo\u017eila ruku na hrudn\u00edk a zatv\u00e1\u0159ila se jako rozpustil\u00e1 \u0161kola\u010dka.<\/div>\n
„Ale no tak, Tome,“ zachichotala se. „V\u00edte, \u017ee my na to nejsme.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 by mohla j\u00edt Abby,“ vlo\u017eil se do toho ta\u0165ka. Prudce jsem po n\u011bm st\u0159elila pohledem, a\u017e mi luplo za krkem.<\/div>\n
„No jasn\u011b, r\u00e1di t\u011b s Billem uvid\u00edme,“ p\u0159itakal okam\u017eit\u011b Tom. „M\u016f\u017eeme zavzpom\u00ednat na ta skv\u011bl\u00e1 \u0161koln\u00ed l\u00e9ta.“ Usm\u00e1l se tak \u0161iroce, \u017ee jsem div nevid\u011bla plomby na jeho zadn\u00edch zubech. Teda pokud by tam n\u011bjak\u00e9 m\u011bl. „P\u0159ijde\u0161?“<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee p\u0159ijde,“ potvrdila mamka m\u00edsto m\u011b a za\u010dala Toma po\u0161\u0165uchovat ven z m\u00edstnosti. Nepochybn\u011b proto, abych si nemohla rychle naj\u00edt n\u011bjakou v\u00fdmluvu, pro\u010d nej\u00edt. Jo, nebyla jsem zrovna spole\u010densk\u00e1. Rad\u0161i jsem se dr\u017eela v pozad\u00ed. V tomhle konkr\u00e9tn\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b za oknem.<\/div>\n
\n

„No nen\u00ed to mil\u00fd kluk?“ rozpl\u00fdvala se mamka, jakmile se vr\u00e1tila zp\u00e1tky a usedla ke stolu. „Ten by se k tob\u011b b\u00e1je\u010dn\u011b hodil, Abbigail.“<\/p><\/div>\n

„Na n\u011bj teda rozhodn\u011b nem\u00e1m,“ \u0159ekla jsem naprosto sebekriticky.<\/div>\n
„To je pravda, ale kdyby ses sna\u017eila, mo\u017en\u00e1 by se na tebe usm\u00e1lo \u0161t\u011bst\u00ed,“ zpra\u017eila m\u011b mamka. No nen\u00ed nad rodinnou podporu, \u017ee jo.<\/div>\n
\n

Byla jsem si tak na osmdes\u00e1t p\u011bt procent jist\u00e1, \u017ee se pozvrac\u00edm. Hod\u00edm \u0161avli p\u0159\u00edmo tady na ten dl\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd chodn\u00ed\u010dek. Ono by to mo\u017en\u00e1 ani nevadilo. Pozd\u011bji by si kluci mo\u017en\u00e1 mysleli, \u017ee to ud\u011blal n\u011bkdo z \u00fa\u010dastn\u00edk\u016f t\u00e9 jejich party.<\/p><\/div>\n

St\u00e1la jsem p\u0159ed jejich vstupn\u00edmi dve\u0159mi a zhluboka d\u00fdchala. Vevnit\u0159 u\u017e dun\u011bla hlasit\u00e1 hudba, jen\u017ee j\u00e1 se n\u011bjak nemohla odhodlat, abych zaklepala. Od chv\u00edle, kdy m\u011b Tom pozval (nebo sp\u00ed\u0161, kdy m\u011b ta\u0165ka vnutil), jsem \u017eila jako ve snu. Nap\u016fl jsem nev\u011b\u0159ila tomu, \u017ee se to ve skute\u010dnosti stalo, a nap\u016fl jsem byla vyd\u011b\u0161en\u00e1, \u017ee kone\u010dn\u011b vstoup\u00edm do toho domu, kde se to v\u0161echno d\u011bje. \u017de ho uvid\u00edm i zevnit\u0159. Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9.<\/div>\n
Nasoukala jsem se do sv\u00fdch obl\u00edben\u00fdch \u0161at\u016f pro \u0161t\u011bst\u00ed, proto\u017ee mal\u00fdmi \u010dern\u00fdmi to pr\u00fd nikdy nem\u016f\u017eete zkazit. L\u00ed\u010den\u00ed jsem se dnes v\u011bnovala s takovou pe\u010dlivost\u00ed jako nikdy. Obvykle to byly jen dva \u0161mahy \u0159asenkou a trochu pudru, abych se neleskla, a pry\u010d. Jen\u017ee dne\u0161n\u00ed ve\u010der byl speci\u00e1ln\u00ed. Dnes mo\u017en\u00e1 znovu uvid\u00edm ta kouzla.<\/div>\n
\n

Dal\u0161\u00ed n\u00e1dech, ale stejn\u011b jsem prost\u011b po\u0159\u00e1d st\u00e1la jako zkoprn\u011bl\u00e1. Ur\u010dit\u011b bych tam st\u00e1la je\u0161t\u011b dneska, kdyby nep\u0159ijel tax\u00edk a z n\u011bj nevysk\u00e1kala banda lid\u00ed. Hrnuli se cesti\u010dkou a byli tak rozja\u0159en\u00ed, \u017ee m\u011b zkr\u00e1tka p\u0159ibrali s sebou. S n\u011bjak\u00fdm klep\u00e1n\u00edm se nezdr\u017eovali a j\u00e1 zni\u010dehonic st\u00e1la v prostorn\u00e9 hale a s otev\u0159enou pusou se rozhl\u00ed\u017eela kolem. Byla to naprost\u00e1 n\u00e1dhera. Kluci si museli najmout n\u011bkoho, kdo jim to tu za\u0159\u00eddil, proto\u017ee takhle dokonal\u00fd domov jsem nikdy nevid\u011bla.<\/p><\/div>\n

Marn\u011b jsem se pokou\u0161ela donutit sv\u00e9 nohy, aby ud\u011blaly krok dop\u0159edu, tak\u017ee jsem jen natahovala krk jako \u017eirafa a nahl\u00ed\u017eela do dal\u0161\u00ed m\u00edstnosti. Nespletla jsem se. Opravu m\u011bli ob\u00fdv\u00e1k propojen\u00fd s kuchyn\u00ed. Kdy\u017e jsem si v\u0161imla onoho pultu, kdy jsem poprv\u00e9 vid\u011bla, jak si to tam n\u011bkter\u00fd z kluk\u016f rozd\u00e1v\u00e1, c\u00edtila jsem, jak se mi do tv\u00e1\u0159\u00ed \u017eene horkost. Myslela jsem si, \u017ee se bude ve\u010d\u00edrek odehr\u00e1vat hlavn\u011b tam, ale lid\u00e9 jako by byli roztrou\u0161en\u00ed po cel\u00e9m dom\u011b. Sly\u0161ela jsem zvuky z horn\u00edho patra a po\u010detn\u00e1 skupinka se shrom\u00e1\u017edila i venku na zahrad\u011b. Vypadalo to, \u017ee se v\u0161ichni znaj\u00ed a dob\u0159e se bav\u00ed. A\u017e na m\u011b. Moje plachost m\u011b uv\u011bznila v p\u0159eds\u00edni.<\/div>\n
\n

„Ahoj,“ pozdravil m\u011b n\u011bkdo, kdo pr\u00e1v\u011b sch\u00e1zel z patra. Bleskov\u011b jsem se oto\u010dila a spat\u0159ila Billa, jak se ke mn\u011b bl\u00ed\u017e\u00ed a m\u011b\u0159\u00ed si m\u011b pohledem. „Zn\u00e1me se?“<\/p><\/div>\n

„A-ahoj,“ vykoktala jsem, kdy\u017e do\u0161el a\u017e ke mn\u011b. Rozhodn\u011b dosp\u011bl a zmu\u017en\u011bl. Strni\u0161t\u011b na jeho brad\u011b m\u011b l\u00e1kalo, abych zvedla ruku a zkusila, jak\u00e9 je na dotek. „J\u00e1 jsem Abbigail. Bydl\u00edm tady vedle,“ m\u00e1vla jsem neur\u010dit\u011b rukou. „Tom m\u011b pozval. Teda pozval moje rodi\u010de, ale ti necht\u011bli p\u0159ij\u00edt, tak\u017ee m\u00e9ho otce napadlo, \u017ee bych mohla p\u0159ij\u00edt j\u00e1.“<\/div>\n
Bill se zamra\u010dil. Moje \u0161\u00edlen\u00e9 bl\u00e1bolen\u00ed mu ur\u010dit\u011b ned\u00e1valo smysl. Sj\u00ed\u017ed\u011bl m\u011b velmi hodnot\u00edc\u00edm pohledem.<\/div>\n
„Teda, ne \u017ee bych necht\u011bla p\u0159ij\u00edt nebo tak. Jsem tady r\u00e1da. I kdy\u017e tak n\u011bjak omylem.“<\/div>\n
Pane bo\u017ee, Abbigail, zmlkni u\u017e. Co to mele\u0161 za hovadiny? „P\u011bkn\u00fd d\u016fm, mimochodem,“ dodala jsem, kdy\u017e u\u017e m\u011b ten slovn\u00ed pr\u016fjem p\u0159e\u0161el.<\/div>\n
„D\u00edky,“ odpov\u011bd\u011bl. „Jsi mi pov\u011bdom\u00e1. Nevid\u011bli jsme se u\u017e?“<\/div>\n
„Chodili jsme spolu do \u0161koly,“ ozn\u00e1mila jsem jeho lev\u00e9mu uchu. Nebyla jsem schopn\u00e1 d\u00edvat se mu do tv\u00e1\u0159e p\u0159\u00edmo. P\u0159ipom\u00ednalo to z\u00edr\u00e1n\u00ed do slunce. Zkr\u00e1tka nemo\u017en\u00e9.<\/div>\n
„\u0158\u00edkala jsi Abbigail?“ zamra\u010dil se znovu.<\/div>\n
„Jen Abby,“ opravila jsem ho automaticky.<\/div>\n
„No, tak\u017ee kdy\u017e u\u017e jsi tady, p\u016fjde\u0161 i d\u00e1l?“ uk\u00e1zal sm\u011brem ke kuchyni a mn\u011b se poda\u0159ilo p\u0159ik\u00fdvnout, tak\u017ee jsem ho poslu\u0161n\u011b jako pejsek n\u00e1sledovala. Bylo na n\u011bm zn\u00e1t, \u017ee z m\u00e9 spole\u010dnosti nen\u00ed \u00fapln\u011b nad\u0161en\u00fd, ale sna\u017eil se to state\u010dn\u011b skr\u00fdvat.<\/div>\n
\n

„Co si d\u00e1\u0161 k pit\u00ed?“ zeptal se a uk\u00e1zal na kuchy\u0148skou linku, kde st\u00e1l snad v\u0161echen alkohol sv\u011bta.<\/p><\/div>\n

„To je jedno,“ vykoktala jsem. Nev\u011b\u0159ila jsem tomu, \u017ee tady stoj\u00edm s Billem. M\u00e1m perfektn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost s n\u00edm komunikovat a j\u00e1 jen hloup\u011b kokt\u00e1m a pl\u00e1c\u00e1m p\u00e1t\u00e9 p\u0159es dev\u00e1t\u00e9.<\/div>\n
„Je ti to jedno?“ pod\u00edval se na m\u011b jako na bl\u00e1zna. „Pije\u0161 v\u0161echno?“<\/div>\n
„Tak t\u0159eba vodku s d\u017eusem,“ up\u0159esnila jsem, abych nevypadala jako tot\u00e1ln\u00ed alkoholik. Musel si myslet, \u017ee jsem \u00fapln\u00e1 blbka. Jen\u017ee Bill mi v\u016fbec nev\u011bnoval pozornost. Jakmile mi podal drink, zahled\u011bl se n\u011bkam ven a na tv\u00e1\u0159i m\u011bl \u00fatrpn\u00fd v\u00fdraz. Pod\u00edvala jsem se stejn\u00fdm sm\u011brem jako on, ale nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho tam nebylo. Jen spousta pro m\u011b ciz\u00edch lid\u00ed a Tom v \u017eiv\u00e9 konverzaci s n\u011bjakou d\u00edvkou. Byla to ta „ach bo\u017ee, Tome, o\u0161ukej m\u011b“ holka? Podle jej\u00edho h\u00fdkav\u00e9ho sm\u00edchu bych \u0159ekla, \u017ee ne, proto\u017ee m\u011bla hl\u00e1sek jako p\u00ed\u0161\u0165alka.<\/div>\n
„Tak\u017ee ty jsi dcera Dennise a Marty?“ nadhodil Bill. Byl tak mil\u00fd, \u017ee se se mnou alespo\u0148 pokou\u0161el komunikovat.<\/div>\n
„Ano, to jsem,“ potvrdila jsem. Te\u010f byl \u010das dodat n\u011bjakou z\u00e1bavnou historku o na\u0161\u00ed rodin\u011b nebo prost\u011b cokoliv. J\u00e1 jsem ov\u0161em nezklamala a nedostala ze sebe ani \u0165uk.<\/div>\n
„Aha,“ pok\u00fdval hlavou Bill a napil se ze sv\u00e9 skleni\u010dky. Jo, nem\u011bl to se mnou zrovna jednoduch\u00e9. Hore\u010dn\u011b jsem p\u0159em\u00fd\u0161lela, na co bych se mohla zeptat. Na d\u016fm, na pr\u00e1ci, zavzpom\u00ednat na \u0161kolu. Bohu\u017eel, ne\u017e jsem se k n\u011b\u010demu odhodlala, Bill se omluvil a zmizel n\u011bkde venku. Opravdu dobr\u00e1 pr\u00e1ce, Abbigail. To se ti povedlo. Hv\u011bzda ve\u010dera.<\/div>\n
\n

Po zbytek \u010dasu jsem se jen sna\u017eila proplouvat domem a vypadat zam\u011bstnan\u011b. Oslovil m\u011b u\u017e jen jak\u00fdsi p\u0159iopil\u00fd chl\u00e1pek a n\u011bco bl\u00e1bolil. Po desetiminutov\u00e9m rozhovoru mi do\u0161lo, \u017ee si m\u011b s n\u011bk\u00fdm spletl. M\u011bla jsem snahu mu to vysv\u011btlit, ale nem\u011blo to v\u00fdznam. Nakonec se odporou\u010del s\u00e1m. Po o\u010dku jsem sledovala Billa, kter\u00fd se neust\u00e1le sm\u00e1l a obracel do sebe jednu skleni\u010dku za druhou. Jen\u017ee poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e si myslel, \u017ee se nikdo ned\u00edv\u00e1, nasadil takov\u00fd zoufal\u00fd v\u00fdraz a kousal se do rtu. Nav\u00edc ka\u017edou chvilku hledal o\u010dima v davu Toma. Jako by doufal, \u017ee se Tom ohl\u00e9dne a v\u0161imne si ho. Jen\u017ee nic. Jeho br\u00e1\u0161ka m\u011bl plno pr\u00e1ce s vykl\u00e1d\u00e1n\u00edm n\u011bjak\u00e9 historky a v\u0161ichni kolem n\u011bj propukali v hlasit\u00fd \u0159ehot. Hudba dun\u011bla moc nahlas, abych sly\u0161ela, co \u0159\u00edk\u00e1, ale z jeho postoje vyza\u0159ovala neochv\u011bjn\u00e1 sebejistota. Po boku mu u\u017e n\u011bjakou dobu st\u00e1la ona blond\u00fdna, a kdy\u017e ji kone\u010dn\u011b zaregistroval, hodil j\u00ed ruku kolem ramen a p\u0159it\u00e1hl si ji k boku.<\/p><\/div>\n

Na ten popud se Bill zvednul ze zahradn\u00ed houpa\u010dky a ode\u0161el do domu. Bylo to hrozn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Za cel\u00fd ve\u010der spolu dvoj\u010data neprohodila ani jedin\u00e9 sl\u016fvko. Zd\u00e1lo se, jako by Tom Billa ok\u00e1zale ignoroval.<\/div>\n
\n

\u0160la jsem si nam\u00edchat dal\u0161\u00ed drink a pe\u010dliv\u011b se vyh\u00fdbala v\u0161em lidem. V\u0161ichni mi p\u0159ipadali takov\u00ed stylov\u00ed a leskl\u00ed. J\u00e1 ve sv\u00fdch \u010dern\u00fdch \u0161atech jsem si tu p\u0159ipadala jako \u0161mudla. \u0160t\u011bst\u00ed, \u017ee jsem hodila do k\u0159ov\u00ed ten b\u00e9\u017eov\u00fd svetr s r\u016f\u017ei\u010dkami, co mi vecpala matka. Vypadala jsem, jako bych \u0161la na shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed ned\u011bln\u00ed \u0161koly.<\/p><\/div>\n

„Tak jsi p\u0159i\u0161la.“<\/div>\n
Lekla jsem se tak moc, \u017ee jsem m\u00e1lem prot\u00e1hla d\u017eus nosem. Rozt\u0159esenou rukou jsem odlo\u017eila kel\u00edmek na mramorovou desku a oto\u010dila se. A tam st\u00e1l p\u0159ede mnou Tom. Takhle zbl\u00edzka vypadal jako and\u011bl. Vlasy m\u011bl sv\u00e1zan\u00e9 do cul\u00edku, ale n\u011bkolik pramen\u016f mu vypadalo. Poc\u00edtila jsem silnou touhu zabo\u0159it mu prsty do vlas\u016f a n\u011bkolikr\u00e1t je prohr\u00e1bnout.<\/div>\n
„Abby?“ oslovil m\u011b znovu, kdy\u017e jsem jen st\u00e1la a z\u00edrala na n\u011bj. C\u00edtila jsem, jak m\u011b pol\u00e9v\u00e1 horkost. Moje tv\u00e1\u0159e nabyly barvy zral\u00fdch raj\u010dat.<\/div>\n
„Jo, j\u00e1 ano. P\u0159i\u0161la jsem. Moje matka by nep\u0159ipustila nic jin\u00e9ho,“ dok\u00e1zala jsem ze sebe kone\u010dn\u011b vysoukat.<\/div>\n
„Jo, Marta je osobnost,“ zazubil se Tom a nat\u00e1hl se pro fla\u0161ku. Byl mi te\u010f tak bl\u00edzko, \u017ee jsem c\u00edtila jeho vodu po holen\u00ed. Pokud bych na m\u00edst\u011b omdlela, nebylo by to nic p\u0159ekvapuj\u00edc\u00edho.<\/div>\n
\n

„Vid\u011bl jsem t\u011b, jak zahazuje\u0161 n\u011bjak\u00fd svetr do k\u0159ov\u00ed. P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee ten byl od n\u00ed,“ mrkl na m\u011b pobaven\u011b.<\/p><\/div>\n

„Ach ne, tos nem\u011bl vid\u011bt,“ zast\u00e9nala jsem a zakryla si obli\u010dej dlan\u011bmi.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148, bylo to docela roztomil\u00e9, kdy\u017e sis ho tak vztekle rozep\u00ednala a pak s n\u00edm mrskla,“ dob\u00edral si m\u011b. „Na moment jsem zadoufal, \u017ee t\u011b donutila si vz\u00edt i ty \u0161aty.“<\/div>\n
Opravdu se to d\u011bje? Opravdu se mnou Tom Kaulitz flirtuje? Opravdu pr\u00e1v\u011b nazna\u010dil, \u017ee by m\u011b cht\u011bl vid\u011bt nahou? Nevym\u00fd\u0161l\u00edm si to, \u017ee ne?<\/div>\n
„Tome,“ zavolal n\u011bkdo ze zahrady. Nepochybovala jsem, \u017ee je to ta vy\u010douhl\u00e1 blond\u00fdna.<\/div>\n
„Omluv m\u011b. Mus\u00edm b\u011b\u017eet,“ mrkl na m\u011b a byl pry\u010d.<\/div>\n
Moje nohy byly jako z m\u00e1sla, ale n\u011bjak se mi poda\u0159ilo doj\u00edt do patra. Pot\u0159ebovala jsem naj\u00edt koupelnu a trochu se osv\u011b\u017eit. M\u011bla jsem tot\u00e1ln\u011b zpocen\u00e1 z\u00e1da. Koho by napadlo, \u017ee se stane n\u011bco takov\u00e9ho?<\/div>\n
\n

D\u00edky sv\u00e9 \u0161m\u00edr\u00e1ck\u00e9 pr\u00e1ci, jsem dob\u0159e v\u011bd\u011bla, kde koupelna je, tak\u017ee jsem do n\u00ed neomyln\u011b zam\u00ed\u0159ila. Hm\u00e1tla jsem po vyp\u00edna\u010di, a kdy\u017e se rozsv\u00edtilo, polekan\u011b jsem usko\u010dila dozadu. Na podlaze sed\u011bl Bill a vypadal jako hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed. O\u010di m\u011bl \u00fapln\u011b \u010derven\u00e9 a rozhodn\u011b to nebylo jen alkoholem. I kdy\u017e ten na tom m\u011bl asi taky zna\u010dn\u00fd pod\u00edl, proto\u017ee se vedle n\u011bj v\u00e1lela polopr\u00e1zdn\u00e1 l\u00e1hev.<\/p><\/div>\n

„Omlouv\u00e1m se,“ vyhrkla jsem rychle. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„Vypad\u00e1m tak?“ \u0161t\u011bkl na m\u011b a vzlykl.<\/div>\n
„Ani moc ne,“ p\u0159iznala jsem popravd\u011b.<\/div>\n
„Sakra, nemohla bys mi lh\u00e1t? Stejn\u011b jako to d\u011blaj\u00ed ostatn\u00ed. Ne, Bille, vypad\u00e1\u0161 \u00fa\u017easn\u011b. Slu\u0161\u00ed ti to. Je s tebou takov\u00e1 z\u00e1bava,“ pitvo\u0159il se.<\/div>\n
„Hmm, p\u011bkn\u00fd boty,“ \u0159ekla jsem nakonec.<\/div>\n
Pod\u00edval se na m\u011b, jako by si nebyl jist\u00fd, jestli si z n\u011bj d\u011bl\u00e1m srandu, nebo to mysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„Nem\u00e1m zaj\u00edt t\u0159eba pro Toma?“ navrhla jsem.<\/div>\n
„Ne!“ vyk\u0159ikl zd\u011b\u0161en\u011b. „V\u0161echno, jenom to ne.“<\/div>\n
\n

Chvilku jsem st\u00e1la bez hnut\u00ed a p\u0159em\u00fd\u0161lela, co d\u00e1l. O\u010dividn\u011b o mou spole\u010dnost nest\u00e1l, ale necht\u011blo se mi ho tu takhle nech\u00e1vat. „Tak j\u00e1 asi p\u016fjdu,“ zamumlala jsem a pomalu zav\u00edrala dve\u0159e.<\/p><\/div>\n

„Bylas n\u011bkdy zamilovan\u00e1?“ vyp\u00e1lil najednou. Chvilku jsem se nad tou ot\u00e1zkou zamyslela. Nakonec jsem si povzdychla, zav\u0159ela dve\u0159e a zhroutila se k n\u011bmu na podlahu. Z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu jsem te\u010f nebyla tolik nerv\u00f3zn\u00ed, kdy\u017e byl Bill takhle opil\u00fd. Byla tu toti\u017e velk\u00e1 pravd\u011bpodobnost, \u017ee si nic z na\u0161eho rozhovoru nebude pamatovat.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm. Platonicky snad stokr\u00e1t, ale doopravdy asi ne.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, jak\u00e9 to je b\u00fdt zamilovan\u00fd,“ \u0159ekl Bill. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee ho moje odpov\u011b\u010f nezaj\u00edmala, jen pot\u0159eboval n\u011bjak za\u010d\u00edt rozhovor. „B\u00fdt zamilovan\u00fd je peklo. Jo, jasn\u011b, kdy\u017e ti to ten druh\u00fd opl\u00e1c\u00ed, tak je to kr\u00e1sa. Jako na obl\u00e1\u010dku, ale kdy\u017e ti p\u0159estane tu l\u00e1sku opl\u00e1cet, je to hnus.“<\/div>\n
„Hmm,“ zahu\u010dela jsem. M\u011bla jsem v \u00famyslu nechat ho vykecat. Moje opil\u00e1 spolubydl\u00edc\u00ed m\u011b v tomhle dost nau\u010dila. V\u017edycky kdy\u017e se vr\u00e1tila z n\u011bjak\u00e9ho ve\u010d\u00edrku, bl\u00e1bolila, dokud vy\u010derp\u00e1n\u00edm neusnula. R\u00e1no na m\u011b samoz\u0159ejm\u011b byla zase protivn\u00e1 a p\u0159edst\u00edrala, \u017ee se to nestalo.<\/div>\n
\n

„Tolik ho miluju,“ vyhrkl Bill. No, aspo\u0148 jsem vy\u0159e\u0161ila z\u00e1hadu jeho orientace. „Tolik ho miluju, ale on se po\u0159\u00e1d chov\u00e1, jako bych pro n\u011bj byl vzduch. Teda ne po\u0159\u00e1d. N\u011bkdy je na m\u011b hodn\u00fd a pozorn\u00fd, a pak se zase za\u010dne chovat jako kret\u00e9n a odh\u00e1n\u00ed m\u011b od sebe,“ bl\u00e1bolil d\u00e1l. Pod\u00edval se na m\u011b a pokou\u0161el se zaost\u0159it. „Jak \u017ee se jmenuje\u0161?“<\/p><\/div>\n

„Abby,“ zopakovala jsem. „Tak\u017ee tenhle chlap se styd\u00ed za to, \u017ee je s tebou?“<\/div>\n
„Pff,“ odfrknul si Bill. „To by se se mnou nejd\u0159\u00edv musel n\u011bkde uk\u00e1zat, aby se za m\u011b mohl za\u010d\u00edt styd\u011bt.“<\/div>\n
„Tak\u017ee on je\u0161t\u011b nep\u0159iznal ve\u0159ejn\u011b, \u017ee je gay?“<\/div>\n
„\u0158ekl bych, \u017ee nen\u00ed schopn\u00fd p\u0159iznat si to ani s\u00e1m p\u0159ed sebou,“ vzlykl Bill a najednou se mu po tv\u00e1\u0159\u00edch za\u010daly koulet slzy jako hrachy. Kv\u00edlel jako lodn\u00ed sir\u00e9na a mezi huhl\u00e1n\u00edm jsem ob\u010das pochytila v\u011btu: „Pro\u010d m\u011b nemiluje“ nebo „Je to hajzl“. Pokusila jsem se ho p\u0159it\u00e1hnout do objet\u00ed, jen\u017ee v ten moment ztuhl a vyhrknul: „Asi budu zvracet.“<\/div>\n
B\u011bhem vte\u0159iny u\u017e visel na m\u00edse a vyprazd\u0148oval obsah sv\u00e9ho \u017ealudku. Bylo mi ho tak l\u00edto. Trp\u011bl n\u011bjakou komplikovanou l\u00e1skou a jeho vlastn\u00ed bratr to m\u011bl na h\u00e1ku. Te\u010f by tu s n\u00edm m\u011bl sed\u011bt on a ne j\u00e1. Hladila jsem Billa po z\u00e1dech a \u010dekala, a\u017e se uklidn\u00ed.<\/div>\n
Kdy\u017e kone\u010dn\u011b skon\u010dil se zvracen\u00edm, stulil se do klub\u00ed\u010dka a hlavu mi polo\u017eil do kl\u00edna. Je\u0161t\u011b chvilku n\u011bco mumlal a pak usnul. Byl tak roztomil\u00fd. Za\u010dala jsem ho hladit po vlasech. V\u016fbec mi nevadilo, \u017ee smrd\u00ed jako \u017eumpa. Kone\u010dn\u011b jsem m\u011bla mo\u017enost se ho dot\u00fdkat.<\/div>\n
\n

Asi za hodinu do koupelny vrazil Tom. Byl b\u00edl\u00fd jako st\u011bna, a kdy\u017e n\u00e1s vid\u011bl, vypadal vyd\u011b\u0161en\u011b.<\/p><\/div>\n

„Co se stalo?“<\/div>\n
„Neboj se, jen se opil a vytuhnul. Z\u016fstala jsem tu s n\u00edm, kdyby se mu zase ud\u011blalo zle, ale vypad\u00e1 to, \u017ee u\u017e je mu l\u00edp,“ vysv\u011btlila jsem.<\/div>\n
„Aha,“ pok\u00fdval hlavou Tom. <\/a>„Jsi moc hodn\u00e1. U\u017e si ho p\u0159evezmu.“<\/div>\n
Opatrn\u011b jsem se zpod n\u011bj vysoukala a hlavu mu podlo\u017eila kobere\u010dkem. Prot\u00e1hla jsem se kolem Toma s jasn\u00fdm \u00famyslem j\u00edt dom\u016f. Tom m\u011b je\u0161t\u011b zastavil.<\/div>\n
„Abby, pros\u00edm, ne\u0159\u00edkej o tom nikomu.“<\/div>\n
„Neboj se.“<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Rodi\u010de do pr\u00e1ce v ned\u011bli nechodili, ale m\u011bli sv\u016fj ritu\u00e1l p\u00e9\u010de o zahradu, tak\u017ee mi nezacl\u00e1n\u011bli. Pohybovali se na zahrad\u011b za domem a cosi kutili v hl\u00edn\u011b. Tak\u017ee jsem m\u011bla mo\u017enost neru\u0161en\u011b \u0161m\u00edrovat sousedy. Ne, \u017ee bych vid\u011bla n\u011bco zaj\u00edmav\u00e9ho.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[712],"tags":[],"class_list":["post-222","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-and-love-is-not-a-choice"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/222","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=222"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/222\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=222"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=222"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=222"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}