{"id":2225,"date":"2016-02-25T14:00:00","date_gmt":"2016-02-25T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2216"},"modified":"2016-02-25T14:00:00","modified_gmt":"2016-02-25T13:00:00","slug":"cassiopeia-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/02\/25\/cassiopeia-32\/","title":{"rendered":"Cassiopeia 32."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Op\u011bt v\u00e1m dlu\u017e\u00edm obrovskou omluvu za dlouhou prodlevu mezi d\u00edly. Ztratila jsem se a chv\u00edli trvalo, ne\u017e jsem zase nalezla spr\u00e1vnou cestu, kterou bych se m\u011bla d\u00e1t, a proto douf\u00e1m, \u017ee na n\u00ed alespo\u0148 chv\u00edli setrv\u00e1m. Nem\u016f\u017eu v\u00e1m sl\u00edbit, \u017ee tady od dne\u0161n\u00edho dne za\u010dnou p\u0159ib\u00fdvat d\u00edly s obvyklou pravidelnost\u00ed, to by vzhledem k m\u00e9mu pracovn\u00edmu nasazen\u00ed z\u0159ejm\u011b ani nebylo mo\u017en\u00e9, ale slibuji, \u017ee se budu sna\u017eit ps\u00e1t tak \u010dasto, jak jen to bude mo\u017en\u00e9. Douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1s tohle sd\u011blen\u00ed neodrad\u00ed od \u010dten\u00ed a \u017ee se mnou a m\u00fdm hv\u011bzdn\u00fdm d\u00edtkem je\u0161t\u011b n\u011bjakou tu chv\u00edli vydr\u017e\u00edte.<\/em><\/div>\n

P\u0159edem d\u011bkuji za ka\u017ed\u00e9 jedno sl\u016fvko, proto\u017ee si je tentokr\u00e1t v\u016fbec nezaslou\u017e\u00edm. V\u0161em p\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 \u010dten\u00ed!<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ees to ud\u011blal,“ kroutil hlavou Georg, kdy\u017e se spole\u010dn\u011b s Tomem usadili u stolu v mal\u00e9 \u00fatuln\u00e9 restauraci v centru m\u011bsta.<\/div>\n
Dopadl na \u017eidli naproti Tomovi a s pon\u011bkud mrzut\u00fdm v\u00fdrazem si z vlas\u016f vyt\u0159\u00e1sl zbyl\u00e9 sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky, kter\u00e9 po dopadu na d\u0159ev\u011bn\u00fd st\u016fl okam\u017eit\u011b rozt\u00e1ly. Povzdechl si, jakmile si uv\u011bdomil, \u017ee jej Tom nevn\u00edm\u00e1 a m\u00edsto toho, aby reagoval na jeho dotaz a rozproudil konverzaci, pomalu ze sebe svl\u00e9kal bundu, zaujat interi\u00e9rem restaurace. Zv\u011bdav\u011b ot\u00e1\u010del hlavu ze strany na stranu, pootev\u0159en\u00fdmi \u00fasty nas\u00e1val okoln\u00ed v\u016fn\u011b a Georg se p\u0159i pohledu na n\u011bj nedok\u00e1zal ubr\u00e1nit \u00fasm\u011bvu, i kdy\u017e jen drobn\u00e9mu a pom\u00edjiv\u00e9mu.<\/div>\n
P\u0159ipom\u00ednal mu Beth nebo Billa v okam\u017eic\u00edch, kdy spole\u010dn\u011b p\u0159ekro\u010d\u00ed pr\u00e1h dve\u0159\u00ed knihkupectv\u00ed a p\u0159ed jejich o\u010dima se objev\u00ed des\u00edtky polic praskaj\u00edc\u00edch pod t\u00edhou velk\u00e9ho mno\u017estv\u00ed knih. Zhluboka se nadechl lahodn\u00e9 v\u016fn\u011b, rozlehl\u00e9 po cel\u00e9 m\u00edstnosti, zvedl hlavu a tak\u00e9 se rozhl\u00e9dl kolem sebe.<\/div>\n
Bylo to mil\u00e9, p\u0159\u00edjemn\u011b za\u0159\u00edzen\u00e9 m\u00edsto; zdi zbarven\u00e9 v broskvov\u00e9m odst\u00ednu spole\u010dn\u011b se star\u00fdm d\u0159ev\u011bn\u00fdm n\u00e1bytkem, pestrou nab\u00eddkou chutn\u00fdch j\u00eddel a usm\u011bvav\u00fdm person\u00e1lem byly l\u00e1kadlem nejen pro m\u00edstn\u00ed lidi ale i des\u00edtky turist\u016f, kte\u0159\u00ed restauraci nav\u0161t\u011bvovali. Nyn\u00ed se interi\u00e9rem rozl\u00e9hala pomal\u00e1 melodie jak\u00e9si romantick\u00e9 skladby, kter\u00e1 byla pohlazen\u00edm pro u\u0161i v\u0161ech, kte\u0159\u00ed v restauraci hledali v\u00edc ne\u017e m\u00edsto, kde se d\u00e1 dob\u0159e naj\u00edst, byla pohlazen\u00edm pro ty, co hledali klid, neru\u0161en\u00e9 soukrom\u00ed od zbytku ru\u0161n\u00e9ho m\u011bsta.<\/div>\n
\n

Georg byl bl\u00e1zen do jejich sn\u00edda\u0148ov\u00e9ho menu a n\u011bkolikr\u00e1t do t\u00fddne, v\u017edy b\u011bhem pracovn\u00edho volna, ut\u00edkal do tohohle podniku kv\u016fli jejich \u010dokol\u00e1dov\u00fdm pala\u010dink\u00e1m s lesn\u00edm ovocem, m\u00edchan\u00fdm vaj\u00ed\u010dk\u016fm s ement\u00e1lem a slaninov\u00fdm toast\u016fm. Kdy\u017e si k tomu v\u0161emu objednal je\u0161t\u011b kolu a velk\u00fd jahodov\u00fd koktejl, Tom se nesta\u010dil divit.<\/p><\/div>\n

Z druh\u00e9 strany stolu jej sledoval pobaven\u00fdm pohledem, a aby v tom Georg nebyl s\u00e1m, objednal si alespo\u0148 m\u00edchan\u00e1 vaj\u00ed\u010dka, i kdy\u017e u\u017e m\u011bl sn\u00eddani d\u00e1vno za sebou. Poprosil mladou kudrnatou \u010d\u00ed\u0161nici je\u0161t\u011b o sklenici vody s citronem, a kdy\u017e s \u00fasm\u011bvem k\u00fdvla hlavou a ode\u0161la vy\u0159\u00eddit jejich objedn\u00e1vku, znovu v\u011bnoval pozornost Georgovi, kter\u00fd z n\u011bj nespou\u0161t\u011bl pohled. Dlouh\u00e1 proch\u00e1zka mraziv\u00fdm vzduchem zp\u016fsobila, \u017ee mu z\u010derven\u011bly nejen u\u0161i ale i \u0161pi\u010dka nosu, d\u00edky \u010demu p\u016fsobil tak trochu komicky, ale Tom si nedovolil zasm\u00e1t se, ne po tom, co s n\u00edm str\u00e1vil t\u00e9m\u011b\u0159 t\u0159i hodiny pob\u00edh\u00e1n\u00edm po m\u011bst\u011b ve snaze naj\u00edt pro Billa ten nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed d\u00e1rek. Na ten, kter\u00fd pro n\u011bj nakonec vybral, v\u0161ak m\u011bli zjevn\u011b rozd\u00edln\u00e9 n\u00e1zory.<\/div>\n
\n
„Zbl\u00e1znil ses, Tome?“ zeptal se Georg znovu, proto\u017ee se zd\u00e1lo, \u017ee Tom jeho prvn\u00ed argument pon\u011bkud ignoroval.<\/div>\n
„Ne, pro\u010d?“ Tom zk\u0159ivil koutky \u00fast v hrav\u00e9m \u00fasm\u011bvu, p\u0159esn\u011b takov\u00e9m, kter\u00fdm se d\u011bti usm\u00edvaj\u00ed na sv\u00e9 rodi\u010de, kdy\u017e provedli n\u011bco, co by nem\u011bli, a dob\u0159e v\u011bd\u00ed, \u017ee za to nebudou potrest\u00e1ni. Zhluboka se nadechl vanilkov\u00e9 v\u016fn\u011b vonn\u00ed sv\u00ed\u010dky ho\u0159\u00edc\u00ed na stole hned vedle j\u00eddeln\u00edho l\u00edstku.<\/div>\n
„M\u00e1m ti snad p\u0159ipomenout, co jsi zrovna ud\u011blal?“<\/div>\n
„Nepamatuji si na nic, kv\u016fli \u010demu bych si m\u011bl p\u0159ipadat jako bl\u00e1zen.“<\/div>\n
„Koupils Billovi klav\u00edr! Tys\u2026 mu koupil klav\u00edr, Tome!“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d nech\u00e1pu, pro\u010d kv\u016fli tomu d\u011bl\u00e1\u0161 takov\u00fd povyk. Je to jen klav\u00edr a ty se tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161, jako bych mu snad koupil auto.“ Tom nevinn\u011b pokr\u010dil rameny a zv\u011bdav\u011b si prohl\u00ed\u017eel minimalistick\u00e9 za\u0159\u00edzen\u00ed restaurace.<\/div>\n
Georg ztratil trp\u011blivost, nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zakroutil hlavou a nat\u00e1hl se p\u0159es st\u016fl, aby mohl Tomovi lusknout prsty p\u0159ed obli\u010dejem, jako by jej t\u00edm m\u011bl probudit z jak\u00e9si podivn\u00e9 hypn\u00f3zy. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b si p\u0159ipadal jako ten nejrozumn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk v m\u00edstnosti, co\u017e bylo v Billov\u011b bl\u00edzkosti nemo\u017en\u00e9.<\/div>\n
\n

„Poslouch\u00e1\u0161 se v\u016fbec?“<\/p><\/div>\n

„Georgu, je to jen klav\u00edr.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, kolik takov\u00e1 zatracen\u00e1 v\u011bc stoj\u00ed?“<\/div>\n
„V\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Tom klidn\u011b. „P\u0159ed chv\u00edl\u00ed jsem za n\u011bj zaplatil.“<\/div>\n
Georg se zhluboka nadechl a zoufale se nat\u00e1hl pro kousek slan\u00e9ho pe\u010diva, kter\u00e9 jim \u010d\u00ed\u0161nice p\u0159inesla na st\u016fl. Utrhl si po\u0159\u00e1dn\u00fd kousek a cel\u00fd si jej vecpal do \u00fast.<\/div>\n
Nebyl si jist\u00fd, jestli mu v\u00edc vadil strach z Billovy reakce nebo to, \u017ee jej to nenapadlo mnohem d\u0159\u00edv. Znal ho mnohem d\u00e9le ne\u017e Tom, n\u011bkolik let v podstat\u011b bydleli ve stejn\u00e9m byt\u011b a i p\u0159esto, kolik m\u011bla jeho rodina pen\u011bz, jej nikdy p\u0159edt\u00edm nenapadlo po\u0159\u00eddit mu tu jedinou v\u011bc na sv\u011bt\u011b, o kter\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee by pro ni Bill i um\u00edral. Mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm, \u017ee jej nikdy hr\u00e1t nevid\u011bl. Bill se mu ke sv\u00e9mu talentu p\u0159iznal hned na za\u010d\u00e1tku a Georg jej respektoval a obdivoval, ale jeliko\u017e nikdy nedo\u0161lo k fyzick\u00e9mu kontaktu, nikdy jej nespat\u0159il za klav\u00edrem, nikdy jej nesly\u0161el hr\u00e1t, z\u00edskala Billova slova jen velmi nejasn\u00e9 obrysy. Byly jen mlhou, kter\u00e1 sem tam zast\u00ednila Georgovu mysl, existovala, ale nebyla skute\u010dn\u00e1. Ne tak skute\u010dn\u00e1, jako kdy\u017e on vzal do rukou svou kytaru a pustil se do hran\u00ed. Pr\u00e1v\u011b to jej mrzelo ze v\u0161eho nejv\u00edc.<\/div>\n
\n

„Nebude s t\u00edm souhlasit,“ zabru\u010del, kdy\u017e ho nenapadlo nic lep\u0161\u00edho, pohl\u00e9dl z okna a ti\u0161e zanad\u00e1val na po\u010das\u00ed.<\/p><\/div>\n

„To je dost mo\u017en\u00e9,“ \u0159ekl Tom a taky pohl\u00e9dl z okna, na rozd\u00edl od Georga v\u0161ak v\u011bnoval sn\u011bhov\u00fdm vlo\u010dk\u00e1m n\u011b\u017en\u00fd \u00fasm\u011bv. „Byl bych sp\u00ed\u0161 p\u0159ekvapen, kdyby s t\u00edm souhlasil, ale na tom te\u010f v\u016fbec nez\u00e1le\u017e\u00ed. Nebudu poslouchat, co \u0159\u00edk\u00e1, budu se mu d\u00edvat do o\u010d\u00ed a tam si p\u0159e\u010dtu, jestli s t\u00edm souhlas\u00ed, nebo ne.“<\/div>\n
„Jsi bl\u00e1zen,“ Georg pobaven\u011b zakroutil hlavou a se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem pod\u011bkoval \u010d\u00ed\u0161nici, kter\u00e1 p\u0159ed n\u011bj polo\u017eila t\u0159i tal\u00ed\u0159e se sn\u00eddan\u00ed a dv\u011b velik\u00e9 sklenky. Sklenici s r\u016f\u017eov\u00fdm obsahem odlo\u017eil prozat\u00edm stranou, ukousl si po\u0159\u00e1dn\u00fd kousek toastu a zapil jej n\u011bkolika loky vychlazen\u00e9 koly. Pot\u00e9 zvedl o\u010di k Tomovi, kter\u00fd jej pozoroval s hrav\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech.<\/div>\n
„Cho?“ zeptal se s pln\u00fdmi \u00fasty.<\/div>\n
„Ale nic,“ \u0159ekl Tom se sm\u00edchem. „Nestihl jsem ti ani pop\u0159\u00e1t dobrou chu\u0165.“<\/div>\n
„Na n\u011bco takov\u00e9ho nem\u00e1m \u010das. M\u00e1m takov\u00fd hlad, \u017ee bych sn\u011bdl i tebe. V\u010dera jsem do sebe nedok\u00e1zal nic dostat, tak\u017ee to te\u010f mus\u00edm v\u0161echno dohnat.“<\/div>\n
\n

Tom zakroutil hlavou, nabral si na l\u017ei\u010dku trochu m\u00edchan\u00fdch vaj\u00ed\u010dek ale d\u0159\u00edv, ne\u017e si ji stihl p\u0159ilo\u017eit k \u00fast\u016fm a ochutnat, uc\u00edtil, jak se mu v \u017ealudku usazuje t\u011b\u017ek\u00fd k\u00e1men. V krku t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b uc\u00edtil silnou bolest a p\u0159ek\u00e1\u017eku, skrz kterou sotva lapal po dechu, kolem srdce se mu omotal p\u00e1r ledov\u00fdch rukou, jejich\u017e stisk byl p\u0159esn\u011b takov\u00fd, jako vzpom\u00ednka na v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der. Krut\u00fd, bolestiv\u00fd, probouzej\u00edc\u00ed v Tomovi pocit, \u017ee cel\u00fd sv\u011bt b\u011bhem vte\u0159iny z\u010dernal a \u017ee na n\u011bj u\u017e nikdy nem\u011blo \u010dekat nic hezk\u00e9ho. T\u011b\u017ece polkl, odsunul od sebe tal\u00ed\u0159 a zhluboka se nadechl. Promluvil d\u0159\u00edv, ne\u017e si to stihl rozmyslet.<\/p><\/div>\n

„M\u00e1lem ho u\u0161krtil,“ \u0159ekl ti\u0161e, ne v\u0161ak natolik ti\u0161e, aby jeho slova splynula s okoln\u00edmi zvuky a zanikla mezi vzd\u00e1len\u00fdmi hlasy ostatn\u00edch. Georg jej sly\u0161el, vyt\u0159e\u0161til o\u010di a m\u00e1lem se udusil toastem, kter\u00fd hladov\u011b p\u0159e\u017evykoval.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ zeptal se chraplav\u011b, kdy\u017e se mu kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo zbavit dot\u011brn\u00e9ho ka\u0161l\u00e1n\u00ed, odlo\u017eil tal\u00ed\u0159 s m\u00edchan\u00fdmi vaj\u00ed\u010dky stranou a naklonil se p\u0159es st\u016fl tak, aby Toma donutil pohl\u00e9dnout mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Tom neodpov\u011bd\u011bl. Nemohl. Pouze k\u00fdvl hlavou a sklonil ji.<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026 myslel jsem\u2026 myslel jsem, \u017ee ho jen zml\u00e1til,“ koktal Georg zcela vyveden z m\u00edry.<\/div>\n
Lhal by, kdyby tvrdil, \u017ee o Jorgenu Kaulitzovi n\u011bkdy sm\u00fd\u0161lel i jinak ne\u017e jako o bezcitn\u00e9 kreatu\u0159e, ale nikdy by si nebyl pomyslel, \u017ee je schopen zaj\u00edt a\u017e do krajn\u00edch mez\u00ed. \u017de by byl schopen p\u0159ekro\u010dit ve\u0161ker\u00e9 hranice, dopadnout na \u00fapln\u00e9 dno, do bodu, kdy se z \u010dlov\u011bka st\u00e1v\u00e1 zv\u011b\u0159, a prov\u00e9st ten nejohavn\u011bj\u0161\u00ed zlo\u010din ze v\u0161ech. A pro co? Pro Billovu nesm\u011blost? Pro jeho rozpolcenou du\u0161i plnou obav a no\u010dn\u00edch m\u016fr z d\u011btstv\u00ed? Pro to, k\u00fdm byl? Nebo sp\u00ed\u0161 pro to, k\u00fdm se na\u0161t\u011bst\u00ed nestal? M\u011bl by jej Jorgen rad\u011bji, kdyby mu byl jen o trochu v\u00edce podobn\u00fd? Byl \u010dlov\u011bk jako Jorgen Kaulitz v\u016fbec schopen citu?<\/div>\n
\n

„Necht\u011bl jsem o tom mluvit p\u0159ed Billem,“ ozval se Tom po chv\u00edli ti\u0161e. „Vlastn\u011b jsem o tom necht\u011bl mluvit v\u016fbec, ale m\u00e1m pocit, \u017ee kdy\u017e to n\u011bkomu ne\u0159eknu, zbl\u00e1zn\u00edm se.“<\/p><\/div>\n

„M\u016f\u017eeme si o tom promluvit,“ dostal ze sebe Georg skrz zatnut\u00e9 zuby. Do o\u010d\u00ed se mu v nest\u0159e\u017een\u00e9 chv\u00edli nahrnuly slzy. V\u0161echno bylo tak zatracen\u011b \u0161patn\u011b. Myslel na Billa; na jeho plach\u00fd pohled, na to, jak moc a z\u00e1rove\u0148 m\u00e1lo dok\u00e1zal \u0159\u00edct sv\u00fdm pohledem, na to, jak um\u011bl b\u00fdt pro \u010dlov\u011bka oporou u\u017e jen t\u00edm, \u017ee se nach\u00e1zel v jeho bl\u00edzkosti a mluvil na n\u011bj. Nebyl jen oby\u010dejn\u00fdm p\u0159\u00edtelem, byl vz\u00e1cnost\u00ed. Jen pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee o n\u011bj mohl p\u0159ij\u00edt, mu l\u00e1malo srdce ve dv\u011b poloviny. Necht\u011bl na to myslet. Nemohl.<\/div>\n
„Kdy\u017e jsem se k n\u011bmu kone\u010dn\u011b dostal, u\u017e ned\u00fdchal. Byly to vte\u0159iny, Geo. Pouh\u00e9 vte\u0159iny, kter\u00e9 rozhodly.“<\/div>\n
Georg op\u011btoval Tom\u016fv pohled a odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 hned, jakmile poznal, nad \u010d\u00edm pr\u00e1v\u011b p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee Andrease nem\u00e1\u0161 p\u0159\u00edli\u0161 v l\u00e1sce. A v\u00edm i to, jak o\u0161kliv\u011b se k Billovi kdysi zachoval. A v\u011b\u0159 mi, \u017ee jsme se kv\u016fli tomu nejednou poh\u00e1dali, ale zachr\u00e1nil mu \u017eivot. Kdyby v\u010dera ne\u0161el se mnou, nikdy bych nezjistil, kde m\u00e1m za\u010d\u00edt hledat a nikdy bychom nestihli p\u0159ij\u00edt v\u010das.“<\/div>\n
\n

„Nem\u00e1m r\u00e1d lidi, kte\u0159\u00ed Billovi ubli\u017euj\u00ed,“ dostal ze sebe Georg s v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159\u00ed. „Nem\u00e1m je r\u00e1d a neodpou\u0161t\u00edm jim.“<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 po tob\u011b nechci, aby z v\u00e1s byli p\u0159\u00e1tel\u00e9. Chci jen, aby ses nad t\u00edm v\u0161\u00edm zamyslel.“<\/div>\n
„Nebudu nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let,“ Georg vzpurn\u011b zakroutil hlavou, p\u0159esn\u011b tak jako to d\u011bl\u00e1vaj\u00ed mal\u00e9 um\u00edn\u011bn\u00e9 d\u011bti. „Jsem mu vd\u011b\u010dn\u00fd za to, co pro Billa ud\u011blal, opravdu, ale nic se t\u00edm nem\u011bn\u00ed.“<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. „Nic se t\u00edm nem\u011bn\u00ed?“ zeptal se s n\u00e1znakem zklam\u00e1n\u00ed v hlase. „Pr\u00e1v\u011b naopak. V\u0161echno je jinak. Uv\u011bdomuje\u0161 si, kde bychom te\u010f byli, neb\u00fdt Andrease? Uv\u011bdomuje\u0161 si, co by se stalo?“<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026 nad t\u00edm nechci takhle p\u0159em\u00fd\u0161let.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 bys m\u011bl,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e a zvedl se. M\u011bl v \u00famyslu zaj\u00edt si na toaletu a opl\u00e1chnout si obli\u010dej. Bylo toho na n\u011bj a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Sotva v\u0161ak stihl ud\u011blat krok kup\u0159edu, kdy\u017e byl Georgem zata\u017een zp\u011bt ke stolu.<\/div>\n
„Proto ten klav\u00edr? Kv\u016fli tomu, co se odehr\u00e1lo v\u010dera?“<\/div>\n
Tom se smutn\u011b pousm\u00e1l. „\u010clov\u011bk, kter\u00fd je pro m\u011b cel\u00fdm sv\u011btem, mi v\u010dera m\u00e1lem um\u0159el p\u0159ed o\u010dima. Geo, kdyby mi v t\u00e9hle chv\u00edli zavolal a poprosil m\u011b, jestli bych mu mohl sn\u00e9st modr\u00e9 z nebe, tak si zatracen\u011b pi\u0161, \u017ee bych to ud\u011blal.“<\/div>\n
\n

Georg fascinovan\u011b hled\u011bl do jeho o\u010d\u00ed, pot\u00e9 k\u00fdvl hlavou a pustil jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed. Tom siln\u011b nas\u00e1l vzduch nosem, sklonil hlavu a vykro\u010dil k nen\u00e1padn\u00fdm b\u00edl\u00fdm dve\u0159\u00edm v rohu m\u00edstnosti. Chv\u00edli sledoval jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad v\u0161\u00edm, co mu \u0159ekl. Bojoval s\u00e1m se sebou a se sv\u00fdm instinktem, d\u00edky kter\u00e9mu c\u00edtil neust\u00e1lou pot\u0159ebu Billa chr\u00e1nit. Kdyby Andreasovi odpustil, kdyby nakonec dok\u00e1zal odpustit \u010dlov\u011bku, kter\u00fd se k Billovi nikdy nechoval p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159\u00e1telsky, ale zachr\u00e1nil mu \u017eivot, pod\u00edlel by se na Billov\u011b z\u00e1chran\u011b, nebo by byl st\u00e1le rovn\u011b\u017e vinen?<\/p><\/div>\n

O\u010dima sklouzl n\u00ed\u017e a zad\u00edval se na svou sn\u00eddani. Po hladu n\u00e1hle nezbylo ani stopy. Mrzut\u011b ryl vidli\u010dkou do lahodn\u011b vypadaj\u00edc\u00edch pala\u010dinek, vdechoval p\u0159\u00edjemnou v\u016fni onoho m\u00edsta a naslouchal tlumen\u00fdm rozhovor\u016fm od vedlej\u0161\u00edch stol\u016f. Kdy\u017e se Tom po chv\u00edli znovu usadil naproti n\u011bmu, odlo\u017eil p\u0159\u00edbor, zvedl k n\u011bmu pohled a pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee kdyby Bill vyr\u016fstal s n\u00ed, byl by jin\u00fd?“ zeptal se n\u00e1hodnou ot\u00e1zkou, kter\u00e1 m\u011bla odv\u00e9st jejich pozornost od ud\u00e1lost\u00ed v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera.<\/div>\n
Tom zamrkal, na \u010dele mu vystoupila drobn\u00e1 vr\u00e1ska, jak p\u0159em\u00fd\u0161lel. „Nemysl\u00edm si to,“ \u0159ekl nakonec. „Mo\u017en\u00e1 by pro n\u011bj nebylo tak t\u011b\u017ek\u00e9 vyj\u00e1d\u0159it, co c\u00edt\u00ed, ale nemysl\u00edm, \u017ee by byl jin\u00fd. M\u00e1 to v sob\u011b od narozen\u00ed, i Sarah byla p\u0159esn\u011b takov\u00e1.“<\/div>\n
\n

Georg se s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem zahled\u011bl do pr\u00e1zdna. „Pamatuji si na\u0161e prvn\u00ed setk\u00e1n\u00ed. P\u0159ipadal jsem si v jeho bl\u00edzkosti tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Nikdy p\u0159edt\u00edm jsem se s nik\u00fdm jemu podobn\u00fdm nesetkal. Ach Bo\u017ee\u2026 kdybys v\u011bd\u011bl, jak jsem byl nemo\u017en\u00fd a jak\u00e9 hlouposti jsem mu tenkr\u00e1t \u0159\u00edkal.“<\/p><\/div>\n

Tom se ti\u0161e zasm\u00e1l. Byl Georgovi vd\u011b\u010dn\u00fd za to, jak rychle dok\u00e1zal zm\u011bnit t\u00e9ma, a t\u00edm odv\u00e9st Tomovu pozornost pry\u010d od nep\u0159\u00edjemn\u00fdch vzpom\u00ednek. Vzduch se stal op\u011bt pon\u011bkud v\u00edce d\u00fdchateln\u00fdm, von\u011bl sluncem, sn\u00eddan\u00ed a novou nad\u011bj\u00ed. Tomovo srdce zase tlouklo klidn\u00fdm tempem. U\u017e v\u00edce nemyslel na Billa, kter\u00e9ho v\u010dera m\u00e1lem ztratil, myslel pouze na toho, ke kter\u00e9mu se u\u017e za okam\u017eik vr\u00e1t\u00ed a kter\u00e9mu bude moct sv\u00fdm d\u00e1rkem vyrazit dech.<\/div>\n
„Pozval jsem ho k sob\u011b na ve\u010de\u0159i, abychom se l\u00e9pe poznali a vytvo\u0159ili jak\u00e9si sousedsk\u00e9 pouto,“ pokra\u010doval Georg, v o\u010d\u00edch mu pl\u00e1ly drobn\u00e9 plam\u00ednky. „Obvykle na tyhle blbosti nejsem, ale Bill vypadal tak osam\u011ble a ztracen\u011b, \u017ee jsem nemohl odolat, a tak jsem pro n\u011bj uva\u0159il mou specialitu – kachnu na pomeran\u010d\u00edch, a jist\u011b asi v\u00ed\u0161, jak to dopadlo.“<\/div>\n
Tom pobaven\u011b zakroutil hlavou a po del\u0161\u00edm zav\u00e1h\u00e1n\u00ed se pustil do sv\u00e9 porce m\u00edchan\u00fdch vaj\u00ed\u010dek.<\/div>\n
„Byl tak nerv\u00f3zn\u00ed a roztomil\u00fd, kdy\u017e se mi sna\u017eil slu\u0161n\u011b nazna\u010dit, \u017ee nej\u00ed maso,“ \u0159ekl Georg se sm\u00edchem, n\u00e1sledoval Tomova p\u0159\u00edkladu a v\u00e1hav\u011b si vlo\u017eil do \u00fast kus pala\u010dinky. Jakmile na jazyku uc\u00edtil opojnou kyselou chu\u0165 lesn\u00edho ovoce prol\u00ednaj\u00edc\u00ed se se sladkost\u00ed vanilkov\u00e9ho kr\u00e9mu, neubr\u00e1nil se po\u017eitk\u00e1\u0159sk\u00e9mu zast\u00e9n\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
\n

„M\u00e1lem bych zapomn\u011bl,“ zamumlal s pln\u00fdmi \u00fasty a varovn\u011b zvedl do vzduchu ukazov\u00e1\u010dek. „Mus\u00edme se je\u0161t\u011b pro n\u011bco zastavit.“<\/p><\/div>\n

Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. „Zapomn\u011bl jsem snad na n\u011bco?“<\/div>\n
„Mus\u00edme koupit pro Beth post\u00fdlku.“<\/div>\n
„Geo\u2026 Beth p\u0159eci sp\u00ed na Billov\u011b posteli, dokonce se tam vejdeme v\u0161ichni t\u0159i. Mo\u017en\u00e1 s men\u0161\u00edmi obt\u00ed\u017eemi, ale rozhodn\u011b si nem\u016f\u017eu st\u011b\u017eovat.“<\/div>\n
„Takhle jsem to nemyslel.“ Georg polkl sousto, odpil si z koly a \u0161k\u00e1dliv\u011b na Toma zamrkal. „Budete pot\u0159ebovat vlastn\u00ed prostor. Nebo ti snad nebude vadit le\u017eet vedle Beth, zat\u00edmco se s Billem budete\u2026 v\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161 co?“<\/div>\n
Tom na druh\u00e9 stran\u011b stolu vyt\u0159e\u0161til o\u010di. B\u011bhem vte\u0159iny se na jeho tv\u00e1\u0159i vyst\u0159\u00eddaly snad v\u0161echny odst\u00edny rud\u00e9, v \u017ealudku uc\u00edtil t\u00edhu velk\u00e9ho kamene, jeho t\u011blo nev\u011bdomky zachv\u00e1til panick\u00fd t\u0159es.<\/div>\n
„Geo,“ zakv\u00edlel, ukryl tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a pozoroval sm\u011bj\u00edc\u00edho se Georga skrz \u0161kv\u00edrky mezi prsty. „Jsme spolu jen kr\u00e1tce\u2026 vlastn\u011b ani nev\u00edm, jestli spolu v\u016fbec jsme. M\u00e1me s Billem pon\u011bkud specifick\u00fd vztah.“<\/div>\n
„Ale no tak,“ \u0159ekl Georg se sm\u00edchem. „Nesna\u017e se mi namluvit, \u017ee t\u011b tahle my\u0161lenka nikdy nenapadla.“<\/div>\n
Tom vyt\u0159e\u0161til o\u010di je\u0161t\u011b v\u00edc. „Samoz\u0159ejm\u011b \u017ee ne. Vlastn\u011b ano\u2026 ne, tedy, jen jednou, ale to se nepo\u010d\u00edt\u00e1.“<\/div>\n
Georg se Tomov\u00fdmi rozpaky dob\u0159e bavil; po zbytek sn\u00eddan\u011b po n\u011bm h\u00e1zel zlobiv\u00e9 pohledy a \u0161k\u00e1dliv\u00e9 \u00fasm\u011bvy, dloubal jej do boku, a kdy\u017e Tom s velik\u00fdm sebezap\u0159en\u00edm op\u011btoval jeho pohled, znovu se rozesm\u00e1l.<\/div>\n
\n

Tom c\u00edtil, \u017ee se \u010derven\u00e1, neodva\u017eoval se zvednout pohled od sv\u00e9 sn\u00eddan\u011b a tak napjat\u011b pozoroval kousky raj\u010dat na kraji tal\u00ed\u0159e a sna\u017eil svou mysl soust\u0159edit pouze na uklid\u0148uj\u00edc\u00ed melodii, kter\u00e1 v tu chv\u00edli vyplnila ve\u0161ker\u00fd prostor. Duch Georgov\u00fdch slov se po celou dobu vzn\u00e1\u0161el kolem n\u011bj, neviditeln\u00e9 p\u0159edstavy poletovaly v\u0161ude kolem, probouzely jeho fantazii i p\u0159edstavivost i p\u0159esto, jak moc se tomu sna\u017eil zabr\u00e1nit. Kdy\u017e se Georg po n\u011bkolika minut\u00e1ch zvedl s t\u00edm, \u017ee p\u016fjde zaplatit, nezastavoval jej.<\/p><\/div>\n

M\u00edsto toho pohl\u00e9dl z okna, chv\u00edli pouze pozoroval poletuj\u00edc\u00ed vlo\u010dky, kter\u00fdch bylo \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm m\u00e9n\u011b, a v\u016fbec jej nep\u0159ekvapilo, kdy\u017e se pomalounku slily dohromady a vytvo\u0159ily Bill\u016fv obli\u010dej.<\/div>\n
Najednou m\u011bl ten v\u00fdjev p\u0159ed sebou, jako by byl zobrazen na pl\u00e1tn\u011b v kin\u011b a Tom byl jeho tich\u00fdm div\u00e1kem. Vid\u011bl Billovo nah\u00e9, chv\u011bj\u00edc\u00ed se t\u011blo, tmav\u00e9 vlasy m\u011bl rozprost\u0159en\u00e9 po pol\u0161t\u00e1\u0159i, v o\u010d\u00edch \u017eivo\u010di\u0161nou touhu. S pootev\u0159en\u00fdmi \u00fasty nam\u00e1hav\u011b d\u00fdchal, bled\u00fd huben\u00fd hrudn\u00edk se mu rychle zvedal a posl\u00e9ze klesal v nal\u00e9hav\u00e9m rytmu jeho d\u00fdch\u00e1n\u00ed, natahoval ruce do vzduchopr\u00e1zdna, zval Toma k sob\u011b. Tom vid\u011bl s\u00e1m sebe klesat na postel, p\u0159ekr\u00fdvat Billovo t\u0159esouc\u00ed se t\u011blo t\u00edm sv\u00fdm. Vid\u011bl s\u00e1m sebe hladov\u011b l\u00edbat jeho \u00fasta, dot\u00fdkat se v\u0161ech \u010d\u00e1st\u00ed Billova kouzeln\u00e9ho t\u011bla, t\u0159\u00edt se proti jeho mu\u017estv\u00ed t\u00edm sv\u00fdm. Ruce mu vpletl do vlas\u016f, tv\u00e1\u0159\u00ed sklouzl n\u00ed\u017e, aby mohl ochutnat sladkou tepaj\u00edc\u00ed k\u016f\u017ei krku \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. Jen o chv\u00edli se jejich pozice vym\u011bnily; Tom se s Billem na sv\u00e9m kl\u00edn\u011b nam\u00e1hav\u011b posadil, naslouchal jeho ob\u010dasn\u00fdm sten\u016fm a zdrobn\u011blink\u00e1m sv\u00e9ho jm\u00e9na, a kdy\u017e do n\u011bj nakonec pronikl a Bill s n\u011bm\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem zvr\u00e1til hlavu dozadu a odhalil svou b\u011blostnou \u0161\u00edji, Tom byl silnou erekc\u00ed vr\u00e1cen zp\u011bt do p\u0159\u00edtomnosti, t\u0159\u00e1sl se a siln\u011b se kousal do rtu. D\u011bkoval Bohu za voln\u00e9 kalhoty, kter\u00e9 zvolil pro dne\u0161n\u00ed den, a p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil nohy; sna\u017eil se myslet na cokoliv, \u010d\u00edm by zm\u00edrnil tlak ve sv\u00fdch kalhot\u00e1ch. Bylo to v\u0161ak nad jeho s\u00edly. V\u00fdjev nah\u00e9ho Billa, toho, jak se mu zcela odevzdal a on do n\u011bj skoro a\u017e zoufale pronikl, byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u010derstv\u00fd. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 opravdov\u00fd.<\/div>\n
\n

Tohle bylo podruh\u00e9, co se odv\u00e1\u017eil pomyslet na milov\u00e1n\u00ed s Billem. A jen ta p\u0159edstava rozhoupala p\u016fdu pod jeho nohama a zp\u016fsobila, \u017ee se s n\u00edm cel\u00fd sv\u011bt podivn\u011b kroutil. Kdy\u017e se Georg se svou typickou jiskrou v o\u010d\u00edch a vesel\u00fdm \u00fasm\u011bvem vr\u00e1til ke stolu, pon\u011bkud nejist\u011b vstal a v\u011bnoval mu rozpa\u010dit\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/p><\/div>\n

Rozhodn\u011b by m\u011bli koupit pro Beth post\u00fdlku.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

„V\u00ed\u0161, kdo je tohle?“ zeptal se Bill Beth, kter\u00e1 si v to r\u00e1no usmyslela, \u017ee se od n\u011bj nehne ani na krok. Sed\u011bla mu na kl\u00edn\u011b, z\u00e1dy se op\u00edrala o jeho hrudn\u00edk a siln\u011b si tiskla ke sv\u00e9mu b\u0159\u00ed\u0161ku jeho levou ruku. Kdy\u017e na ni promluvil, pouze zavrt\u011bla hlavi\u010dkou. Divok\u00e9 prameny zlat\u00fdch vlas\u016f Billa \u0161imraly na tv\u00e1\u0159i p\u0159i ka\u017ed\u00e9m jej\u00edm sebemen\u0161\u00edm pohybu a nutily jej usm\u00edvat se. C\u00edtil z nich d\u011btsk\u00fd \u0161ampon, kter\u00fd tentokr\u00e1t von\u011bl po t\u0159e\u0161n\u00edch, domov a jistotu.<\/p><\/div>\n

„Ty?“ h\u00e1dala, pooto\u010dila hlavu a pohl\u00e9dla mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Bill se smutn\u011b pousm\u00e1l, naklonil tv\u00e1\u0159 dop\u0159edu a l\u00edbl ji do vl\u00e1sk\u016f. „Ne, mil\u00e1\u010dku. To je moje maminka.“<\/div>\n
„Tvoje maminka?“ zopakovala Beth pisklav\u00fdm hl\u00e1skem, a kdy\u017e k n\u00ed Bill p\u0159ibl\u00ed\u017eil ruku s kouskem ovoce, poslu\u0161n\u011b otev\u0159ela \u00fasta, aby ji Bill mohl nakrmit. „Vypad\u00e1 jako ty,“ p\u00edpla a ukazov\u00e1\u010dkem dloubla do star\u00e9 poma\u010dkan\u00e9 fotografie.<\/div>\n
Bill sklouzl o\u010dima n\u00ed\u017e a pohledem utkv\u011bl na pohledn\u00e9 tmavovl\u00e1sce, kter\u00e1 se jen pro tu chv\u00edli dok\u00e1zala ob\u011btovat a dovolila, aby fotograf, jeho\u017e d\u00edlem byla fotka, zv\u011b\u010dnil jej\u00ed nesm\u011bl\u00fd \u00fasm\u011bv skr\u00fdvaj\u00edc\u00ed tolik bolesti. Bodlo jej u srdce. Hled\u011bl j\u00ed p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed; do drobn\u00fdch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch stud\u00e1nek pln\u00fdch vrozen\u00e9 ned\u016fv\u011bry a ostra\u017eitosti, tolik podobn\u00fdm t\u011bm jeho. Byla kr\u00e1sn\u00e1; tak n\u00e1dhern\u00e1, \u017ee by byla vhodn\u00fdm modelem pro portr\u00e9t zan\u00edcen\u00e9ho mal\u00ed\u0159e, dokonalou p\u0159edlohou pro socha\u0159e pokou\u0161ej\u00edc\u00edho se zobrazit v\u00fdjev and\u011bla. Nezaslou\u017eila si nic z toho, \u010d\u00edm musela proj\u00edt.<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„Kde je?“<\/p><\/div>\n

K u\u0161\u00edm mu dolehl tenk\u00fd hl\u00e1sek Beth a byl t\u00edm jedin\u00fdm, co dok\u00e1zalo odpoutat jeho mysl od my\u0161lenek na Sarah, na to, \u010d\u00edm si museli oba proj\u00edt a jak\u00fd mohl b\u00fdt jejich \u017eivot, kdyby nebyli rozd\u011bleni.<\/div>\n
Zhluboka se nadechl, a kdy\u017e promluvil, zn\u011bl jeho hlas i jemu samotn\u00e9mu pon\u011bkud rozt\u0159esen\u011b.<\/div>\n
„Ode\u0161la. U\u017e nen\u00ed mezi n\u00e1mi.“<\/div>\n
Rychle zamrkal v nad\u011bji, \u017ee mu to pom\u016f\u017ee zbavit se slz. Odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, jakmile pod stolem spat\u0159il klubko dvou drobn\u00fdch, propl\u00e9taj\u00edc\u00edch se t\u011bl\u00ed\u010dek, kter\u00e1 spolu hned na prvn\u00ed pohled sv\u00e1d\u011bla jak\u00fdsi souboj. Atom se zjevn\u011b pokou\u0161el odpo\u010d\u00edvat; rozvaloval se na Georgov\u011b pono\u017ece, na t\u00e9, kterou se v\u010dera nepoda\u0159ilo mal\u00e9mu kot\u011bti zni\u010dit, ob\u010das zast\u0159ihal u\u0161ima a l\u00edn\u011b pohnul mal\u00fdmi kon\u010detinami. Jeho spokojenost v\u0161ak trvala jen kr\u00e1tce; konkr\u00e9tn\u011b do okam\u017eiku, ne\u017e se kot\u011b p\u0159estalo v\u011bnovat prozkoum\u00e1v\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho nov\u00e9ho obydl\u00ed a rozhodlo se, \u017ee je mnohem lep\u0161\u00edm objektem.<\/div>\n
„\u0160la do nebe?“<\/div>\n
Beth se na Billov\u011b kl\u00edn\u011b oto\u010dila a nesm\u011ble jej pozorovala skrz z\u00e1voje hust\u00fdch \u0159as.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee ano,“ odpov\u011bd\u011bl Bill slab\u00fdm hlasem a pohladil ji po l\u00ed\u010dku v m\u00edstech, kde tolikr\u00e1t p\u0159edt\u00edm p\u0159ist\u00e1la ruka Alice.<\/div>\n
„Do nebe p\u016fjdou jenom hodn\u00ed lid\u00e9?“<\/div>\n
„To nev\u00edm, zlat\u00ed\u010dko. Ne v\u0161ichni lid\u00e9, kte\u0159\u00ed n\u00e1m p\u0159ipadaj\u00ed jako \u0161patn\u00ed, jsou takov\u00ed i ve skute\u010dnosti. N\u011bkte\u0159\u00ed mohou b\u00fdt hodn\u011b dob\u0159\u00ed, a p\u0159itom hodn\u011b ne\u0161\u0165astn\u00ed a pr\u00e1v\u011b ne\u0161t\u011bst\u00ed zp\u016fsobuje, \u017ee se za\u010dali chovat tak, jak jim nen\u00ed p\u0159irozen\u00e9.“<\/div>\n
\n

„A co moje maminka?“<\/p><\/div>\n

„S tvou maminkou je to o n\u011bco slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Jsi je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 mali\u010dk\u00e1 na to, abys takov\u00fdm v\u011bcem rozum\u011bla.“<\/div>\n
„Jsem zl\u00e1?“ zeptala se najednou a utkv\u011bla na Billovi o\u010dima top\u00edc\u00edma se v slz\u00e1ch. „Proto m\u011b nem\u00e1 r\u00e1da?“<\/div>\n
Jej\u00ed slova Billa zas\u00e1hla v m\u00edstech, kter\u00e1 bolela mnohem v\u00edce ne\u017e ve\u0161ker\u00e9 r\u00e1ny, kter\u00e9 kdy utrp\u011bl. V m\u00edstech, kter\u00e1 nebyla vid\u011bt a kter\u00e1 hluboce pod k\u016f\u017e\u00ed pulzovala, p\u00e1lila, ned\u00e1vala Billovi sp\u00e1t.<\/div>\n
„Beth,“ vydechl a siln\u011b ji k sob\u011b p\u0159itiskl. Vzhledem k jeho dol\u00e1man\u00fdm prst\u016fm a velik\u00e9 s\u00e1d\u0159e na prav\u00e9 ruce to sice bylo pon\u011bkud nemotorn\u00e9, ale na tom v tu chv\u00edli v\u016fbec nez\u00e1le\u017eelo. P\u0159itiskl ji na sv\u016fj hrudn\u00edk a omotal pa\u017ee kolem jej\u00edho drobn\u00e9ho t\u011bl\u00ed\u010dka. „U\u017e nikdy nechci sly\u0161et n\u011bco takov\u00e9ho. Ty nejsi zl\u00e1. Jsi \u00fa\u017easn\u00e1 hol\u010di\u010dka a tvoje maminka nev\u00ed, o co p\u0159ich\u00e1z\u00ed. Jednoho dne bude sv\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed litovat.“<\/div>\n
Beth neodpov\u011bd\u011bla; zavrtala se nosem do Billova krku a ti\u0161e popot\u00e1hla.<\/div>\n
„Pod\u00edvej, kolik lid\u00ed t\u011b m\u00e1 r\u00e1do. J\u00e1, Georg a\u2026 oh m\u00e1lem bych zapomn\u011bl na Tomiho.“<\/div>\n
Beth se od n\u011bj odsunula a s drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech si nech\u00e1vala Billem ut\u00edrat mokr\u00e9 cesti\u010dky po slz\u00e1ch.<\/div>\n
„Tomi m\u00e1 moc r\u00e1d i tebe,“ \u0161pitla.<\/div>\n
„Opravdu?“ zeptal se Bill s \u00fasm\u011bvem a rozhl\u00e9dl se kolem postele. Hromada tal\u00ed\u0159\u016f a misti\u010dek, kter\u00e9 pro n\u011b k sn\u00eddani p\u0159ipravil, byly jen malou uk\u00e1zkou toho, jak moc mu na n\u011bm z\u00e1le\u017eelo.<\/div>\n
Beth k\u00fdvla hlavi\u010dkou. „\u0158ekl mi to.“<\/div>\n
\n

Billovo srdce tlouklo jako na poplach u\u017e jen p\u0159i zaslechnut\u00ed Tomova jm\u00e9na. C\u00edtil, jak se chv\u011bje, jak jeho t\u011blo, jako by byl pouhou loutkou, podl\u00e9h\u00e1 sv\u00e9mu loutk\u00e1\u0159i, t\u0159ese se a \u017e\u00edzn\u00ed po jeho bl\u00edzkosti, a kdy\u017e k n\u011bmu po chv\u00edli dolehlo chrast\u011bn\u00ed kl\u00ed\u010d\u016f a n\u00e1sledn\u00e9 bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed v p\u0159eds\u00edni, rozt\u0159\u00e1sl se a nesna\u017eil se Beth jakkoliv zastavit, kdy\u017e najednou vysko\u010dila z postele a rozb\u011bhla se sm\u011brem, odkud sly\u0161ela hlasy.<\/p><\/div>\n

Billovi se poda\u0159ilo vyl\u00e9zt z postele a za pomoci jedn\u00e9 ruky naskl\u00e1dal tal\u00ed\u0159e a misky na hromadu. Zrovna v okam\u017eiku, kdy se sehnul, aby je odnesl do kuchyn\u011b a p\u0159iv\u00edtal se s nimi, do pokoje vstoupil Tom. Prol\u00e9tl Billovu tv\u00e1\u0159 v\u00e1\u017en\u00fdm pohledem, nereagoval dokonce ani na Bill\u016fv \u00fasm\u011bv a pop\u0159\u00e1n\u00ed dobr\u00e9ho r\u00e1na.<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a cht\u011bl se zeptat, jestli je v po\u0159\u00e1dku; nestihl to v\u0161ak ud\u011blat. Tom zav\u0159el dve\u0159e, oto\u010dil se a vykro\u010dil k n\u011bmu takovou rychlost\u00ed, \u017ee nestihl ud\u011blat v\u00edc ne\u017e dop\u0159\u00e1t sv\u00fdm pl\u00edc\u00edm posledn\u00ed hlubok\u00fd n\u00e1dech p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se jejich rty srazily a Tom\u016fv jazyk hladov\u011b vplul do Billov\u00fdch pootev\u0159en\u00fdch \u00fast, kde okam\u017eit\u011b vyhledal ten jeho a donutil jej tak tlumen\u011b zast\u00e9nat.<\/div>\n
\n

Bill nebyl schopen reakce. Tom byl najednou v\u0161ude. Jeho \u00fasta plenila ta Billova, jeho pa\u017ee se jako dv\u011b h\u00e1\u010fata omotaly kolem Billova t\u011bla a tiskly jej s nezvyklou nal\u00e9havost\u00ed, s nezvyklou dravost\u00ed. Billovi to nebylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9, jen si na ten pocit musel nejprve zvyknout. M\u011bl pocit, \u017ee mu nebude u\u017e nikdy dop\u0159\u00e1n hlubok\u00fd n\u00e1dech, \u017ee u\u017e nikdy neuc\u00edt\u00ed jak\u00e9 to je, kdy\u017e se \u010dlov\u011bk m\u016f\u017ee voln\u011b nadechnout, proto\u017ee to, co prov\u00e1d\u011bl Tom jak s jeho t\u011blem, tak i s mysl\u00ed, bylo natolik svazuj\u00edc\u00ed, \u017ee pochyboval o tom, zda z tohohle bludn\u00e9ho kruhu existuje i cesta ven. Ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm polibkem, kter\u00fd mu byl v\u011bnov\u00e1n, c\u00edtil, jak se no\u0159\u00ed hloub\u011bji a hloub\u011bji do propasti, a\u017e se n\u00e1hle ocitnul na jej\u00edm dn\u011b. U\u017e v\u00edce nem\u011bl kam padat.<\/p><\/div>\n

\n

Tom se od n\u011bj ne\u010dekan\u011b odt\u00e1hl, p\u0159el\u00e9tl jeho obli\u010dej n\u011b\u017en\u00fdm pohledem.<\/p><\/div>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ za\u0161eptal mu na rty, kter\u00e9 musely b\u00fdt stejn\u011b tak prokrven\u00e9 a nab\u011bhl\u00e9, jako ty jeho. Je\u0161t\u011b jednou jej pol\u00edbil a pot\u00e9 s planouc\u00edm pohledem opustil m\u00edstnost, zanech\u00e1vaje za sebou Billa, kter\u00fd je\u0161t\u011b n\u011bkolik vte\u0159in nemohl popadnout dech.<\/div>\n
Zvedl ruku a om\u00e1men p\u0159ede\u0161l\u00fdm okam\u017eikem si prsty p\u0159ejel po rtech.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ \u0161eptl sp\u00ed\u0161 pro sebe a sna\u017eil se poskl\u00e1dat ve\u0161ker\u00e9 \u00falomky sv\u00e9 du\u0161e znovu dohromady.<\/div>\n
Po chv\u00edli se mu p\u0159eci jen poda\u0159ilo uklidnit natolik, aby byl schopen vr\u00e1tit se do b\u011b\u017en\u00e9ho sv\u011bta. Do sv\u011bta, ve kter\u00e9m byl oby\u010dejn\u00fdm klukem, p\u0159\u00edtelem, n\u00e1hradn\u00edm otcem Beth, do toho, kde p\u0159eb\u00fdval pouze do chv\u00edle, kdy se k n\u011bmu Tom p\u0159ibl\u00ed\u017eil. Proto\u017ee kdy\u017e na n\u011bj pohl\u00e9dl, promluvil, nebo se jej dotkl, u\u017e v\u00edce nebyl sou\u010d\u00e1st\u00ed reality. Tom jej un\u00e1\u0161el do sv\u00e9ho vlastn\u00edho sv\u011bta a on? On jej oddan\u011b n\u00e1sledoval.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Op\u011bt v\u00e1m dlu\u017e\u00edm obrovskou omluvu za dlouhou prodlevu mezi d\u00edly. Ztratila jsem se a chv\u00edli trvalo, ne\u017e jsem zase nalezla spr\u00e1vnou cestu, kterou bych se m\u011bla d\u00e1t, a proto douf\u00e1m, \u017ee na n\u00ed alespo\u0148 chv\u00edli setrv\u00e1m. Nem\u016f\u017eu v\u00e1m sl\u00edbit, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[625],"tags":[],"class_list":["post-2225","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cassiopeia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2225","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2225"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2225\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2225"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2225"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2225"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}