{"id":2231,"date":"2016-02-22T15:00:00","date_gmt":"2016-02-22T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2222"},"modified":"2016-02-22T15:00:00","modified_gmt":"2016-02-22T14:00:00","slug":"lost-treasure-15-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/02\/22\/lost-treasure-15-konec\/","title":{"rendered":"Lost Treasure 15. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Becs
<\/strong> <\/p>\n

Tak\u017ee, \u010das se n\u00e1m nach\u00fdlil a m\u00e1me tady posledn\u00ed d\u00edl. Hrozn\u011b nerada se s touto pov\u00eddkou lou\u010d\u00edm, proto\u017ee m\u011b neskute\u010dn\u011b bavilo ji ps\u00e1t. P\u0159\u00edb\u011bh dvoj\u010dat jsem si po\u0159\u00e1d nosila v hlav\u011b, tak\u017ee to bylo, jako by byli na ka\u017ed\u00e9m kroku se mnou. Te\u010f je mi smutno, \u017ee u\u017e to kon\u010d\u00ed. Cht\u011bla bych pod\u011bkovat v\u0161em, kdo si na\u0161li \u010das a po p\u0159e\u010dten\u00ed pov\u00eddku i okomentovali. Mysl\u00edm si, \u017ee ka\u017ed\u00e9mu, kdo tady na blog p\u0159isp\u00edv\u00e1, to d\u00e1v\u00e1 hrozn\u011b moc. Nejen dal\u0161\u00ed energii a chu\u0165 do psan\u00ed, ale i n\u00e1pady na v\u00fdvoj d\u011bje. U m\u011b to tak alespo\u0148 je. Jmenovit\u011b bych cht\u011bla pod\u011bkovat Zuzu, Nade, Zuzan\u011b, Karin a Mischulce, jejich\u017e koment\u00e1\u0159e jsou bezkonkuren\u010dn\u00ed a velmi \u010dast\u00e9. D\u011bkuju holky, jste moje hv\u011bzdy. A dal\u0161\u00ed velk\u00e9 pod\u011bkov\u00e1n\u00ed je Jani\u010dce za to, \u017ee tenhle blog je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d funguje a za to, jakou pr\u00e1ci si se v\u0161\u00edm d\u00e1v\u00e1. \u0158ekla bych, \u017ee n\u011bkte\u0159\u00ed ani netu\u0161\u00ed. A te\u010f u\u017e vzh\u016fru do toho, \u010dek\u00e1 V\u00e1s posledn\u00ed d\u00edl. Tak si jej vychutnejte do posledn\u00ed kapky.<\/em><\/div>\n

Va\u0161e Becs<\/em><\/div>\n
\n

Tom m\u011bl dojem, \u017ee mu n\u011bkdo bu\u0161\u00ed do hlavy kladivem. Skrz sp\u00e1nky mu tepala tup\u00e1 bolest. P\u0159evalil se z boku na z\u00e1da, okam\u017eit\u011b toho man\u00e9vru litoval, proto\u017ee se s n\u00edm m\u00edstnost nep\u0159\u00edjemn\u011b zhoupla.<\/p><\/div>\n

Jak se dostal do tohohle stavu? A kde v\u016fbec je? P\u00e1rkr\u00e1t zamrkal, p\u0159et\u0159el si rukou ztuhl\u00fd obli\u010dej a pokusil se zorientovat v prostoru. Byla hlubok\u00e1 noc a on matn\u011b rozeznal obrys konferen\u010dn\u00edho stolku a televize. Byl tedy v ob\u00fdv\u00e1ku. Z\u00e1hadou z\u016fst\u00e1valo, jak se tam dostal. Stiskl v\u00ed\u010dka k sob\u011b a sna\u017eil se vybavit ud\u00e1losti n\u011bkolika posledn\u00edch hodin. Vybavoval si bar a blon\u010fatou serv\u00edrku, ale d\u00e1l jen pusto a pr\u00e1zdno. Zvedl zrak k digit\u00e1ln\u00edm hodin\u00e1m na sk\u0159\u00ednce u zdi a zjistil, \u017ee je jen n\u011bco m\u00e1lo po jeden\u00e1ct\u00e9. Jak dlouho spal? Z domu odch\u00e1zel v podstat\u011b r\u00e1no, ale nem\u011bl p\u0159edstavu o tom, kdy se vr\u00e1til zp\u00e1tky.<\/div>\n
\n

Hlavou mu v\u00ed\u0159ily my\u0161lenky na posledn\u00ed rozhovor s Billem a \u017ealudek se mu nep\u0159\u00edjemn\u011b st\u00e1hl. Zauva\u017eoval, jestli udr\u017e\u00ed v\u0161e, co v sob\u011b m\u011bl, a\u0165 u\u017e to bylo cokoliv, nebo jestli prost\u011b nebude jednodu\u0161\u0161\u00ed vst\u00e1t a v\u0161echno vyzvracet. Rozhodl se, \u017ee se s t\u00edm pokus\u00ed bojovat. P\u00e1r minut se je\u0161t\u011b odhodl\u00e1val, ale nakonec se s hlasit\u00fdm hek\u00e1n\u00edm a st\u00e9n\u00e1n\u00edm posadil. Hlavu si okam\u017eit\u011b slo\u017eil do dlan\u00ed, proto\u017ee mu v n\u00ed za\u010dalo mocn\u011b hu\u010det. Jak mohl b\u00fdt takov\u00fd idiot a takhle se z\u0159\u00eddit. Bill tady mezit\u00edm musel \u0161\u00edlet strachy. Zvl\u00e1\u0161\u0165 po tom, co se jako bl\u00e1zen vy\u0159\u00edtil ze dve\u0159\u00ed. M\u011bl by vst\u00e1t a j\u00edt za n\u00edm. M\u011bl by se mu omluvit a pokusit se n\u011bjak vysv\u011btlit, co se d\u011bje. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed p\u0159edstavu o tom, jak to ud\u011bl\u00e1. Improvizace v tuto chv\u00edli bude muset sta\u010dit. Chvilku zauva\u017eoval, \u017ee by si zase lehnul a dop\u0159\u00e1l sv\u00e9mu rozl\u00e1man\u00e9mu t\u011blu je\u0161t\u011b p\u00e1r hodin sp\u00e1nku a \u010delil konfrontaci a\u017e r\u00e1no, ale nakonec nad t\u00edm n\u00e1padem zakroutil hlavou. U\u017e nebude zbab\u011blec. Tohle si Bill nezaslou\u017e\u00ed.<\/p><\/div>\n

\n

Vstal a po tm\u011b se vydal nahoru po schodech. Prou\u017eek sv\u011btla pode dve\u0159mi mu napov\u011bd\u011bl, \u017ee bratr je\u0161t\u011b nesp\u00ed. Alespo\u0148 z\u016fstal v jeho pokoji a neschov\u00e1v\u00e1 se v tom sv\u00e9m. Tom v tom vid\u011bl n\u00e1znak jist\u00e9 nad\u011bje. Naposledy se nadechl, z \u010d\u00e1sti aby potla\u010dil zvracen\u00ed a z \u010d\u00e1sti, aby si dodal odvahy. Stiskl kliku a vstoupil do m\u00edstnosti oz\u00e1\u0159enou jen sv\u011btlem ze stoln\u00ed lampi\u010dky. Na\u0161el Billa, jak sed\u00ed p\u0159ikryt\u00fd pe\u0159inou do p\u016fli t\u011bla a n\u011bco si \u010dm\u00e1r\u00e1 do bloku, kter\u00fd m\u011bl polo\u017een\u00fd na pokr\u010den\u00fdch kolenou.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
\n
„Ahoj,“ \u0159ekl opatrn\u011b. „Netr\u010d\u00ed mi n\u00e1hodou n\u011bco s hlavy? Tahle bolest mus\u00ed m\u00edt n\u011bjakou p\u0159\u00ed\u010dinu,“ pokusil se o mal\u00fd vtip na \u00favod.<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1\u0161 si ze m\u011b srandu?“ vy\u0161t\u011bkl okam\u017eit\u011b Bill a vztekle odhodil fix sm\u011brem k Tomovi. Ten ho jen taktak minul a narazil do prot\u011bj\u0161\u00ed zdi. „Jestli to n\u00e1hodou nebude tou spoustou chlastu, co si vypil,“ za\u0159val a hodil po Tomovi i se\u0161it. Tentokr\u00e1t se mu u\u017e trefil do ruky. \u017d\u00e1dn\u00e9 velk\u00e9 uspokojen\u00ed mu to v\u0161ak nep\u0159ineslo.<\/div>\n
„Nek\u0159i\u010d pros\u00edm,“ zaskuhral Tom a posadil se na \u017eidli k psac\u00edmu stolu. Nem\u011bl odvahu sednout si na postel, kde by byl na dosah Billov\u00fdm vztekl\u00fdm v\u00fdpad\u016fm.<\/div>\n
„\u017de nem\u00e1m k\u0159i\u010det?“ uchechtl se ironicky Bill a hrabal se ven z p\u0159ikr\u00fdvky. Byl tak v r\u00e1\u017ei, \u017ee nedok\u00e1zal v klidu sed\u011bt. Roz\u010d\u00edlen\u011b za\u010dal p\u0159ech\u00e1zet tam a zp\u00e1tky po lo\u017enici a rozhazoval p\u0159i tom rukama.<\/div>\n
„\u0160\u00edlel jsem tady strachy. Ty se klidn\u011b sebere\u0161 a bez jedin\u00e9ho slova vypadne\u0161 na tom sv\u00e9m pekeln\u00e9m stroji. V\u00ed\u0161, jak nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e na n\u011bm jezd\u00ed\u0161. A ty jsi mi sl\u00edbil, \u017ee na motorku nesedne\u0161, kdy\u017e bude\u0161 na\u0161tvan\u00fd nebo rozru\u0161en\u00fd. V\u00ed\u0161, jak jsem se b\u00e1l, \u017ee se ti n\u011bco stane?“ Zastavil se a s rukama v bok zahl\u00ed\u017eel na sv\u00e9 dvoj\u010de zhroucen\u00e9 na \u017eidli.<\/div>\n
V tom Tomovi skrz zaml\u017eenou mysl problikla jedna jasn\u00e1 my\u0161lenka a okam\u017eit\u011b se narovnal.<\/div>\n
„Jak tohle m\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt?“ pod\u00edval se na Billa p\u00e1trav\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Co\u017ee? Co v\u011bd\u011bt? J\u00e1 nech\u00e1pu\u2026“ zarazil se Bill, ale po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch se mu v o\u010d\u00edch zra\u010dilo pozn\u00e1n\u00ed. Do\u0161lo mu, na co Tom nar\u00e1\u017e\u00ed.<\/div>\n
\n

„Jak m\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt, \u017ee jsem ti n\u011bco sl\u00edbil? Motorku m\u00e1m necel\u00e1 dva roky, a pokud v\u00edm, tak jsme se o n\u00ed ani o ni\u010dem okolo n\u00ed nebavili, co ses vr\u00e1til z nemocnice,“ pronesl d\u016frazn\u011b Tom a c\u00edtil, jak ho ve\u0161ker\u00e1 kocovina opou\u0161t\u00ed.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1\u2026“ za\u010dal Bill, ale v\u011btu nedokon\u010dil. Jeho obli\u010dej rychle ztr\u00e1cel barvu.<\/div>\n
„A pokud jsme o n\u00ed nemluvili, nen\u00ed \u0161ance, abys o tom slibu v\u011bd\u011bl.“ Tom vstal a ud\u011blal dva kroky sm\u011brem k bratrovi. V o\u010d\u00edch se mu zrcadlila cel\u00e1 \u0161k\u00e1la emoc\u00ed, nejz\u0159eteln\u011bj\u0161\u00ed v\u0161ak moment\u00e1ln\u011b byl vztek. „Bille, br\u00e1\u0161ko, \u0159ekni mi. Jak je to dlouho, co se ti vr\u00e1tila pam\u011b\u0165?“ pronesl nebezpe\u010dn\u00fdm t\u00f3nem a pomalu vykro\u010dil vp\u0159ed. Bill na to okam\u017eit\u011b zareagoval, za\u010dal couvat a narazil do zdi za sebou. Tom do\u0161el a\u017e k n\u011bmu a polo\u017eil ruce na st\u011bnu vedle jeho hlavy. „No? \u010cek\u00e1m,“ povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ehm, up\u0159\u00edmn\u011b?“ zakoktal Bill.<\/div>\n
„Ne, le\u017e bude sta\u010dit. Jasn\u011b, \u017ee up\u0159\u00edmn\u011b,“ zak\u0159i\u010del mu do obli\u010deje. Trp\u011blivost ho rychle opou\u0161t\u011bla.<\/div>\n
Bill polkl a sklopil hlavu k zemi.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee se mi za\u010dala vracet od t\u00e9 chv\u00edle, kdy jsem se v nemocnici probudil,“ vy\u0159kl p\u0159izn\u00e1n\u00ed a o\u010dek\u00e1val bou\u0159ku, kter\u00e1 m\u011bla nastat.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ \u0161eptl Tom a Bill v jeho o\u010d\u00edch mohl vid\u011bt zklam\u00e1n\u00ed a pocit zrady. „A co teda m\u011bla znamenat to divad\u00fdlko, cos tady na m\u011b celou dobu hr\u00e1l? Bavil ses t\u00edm, jak se v tom tady pl\u00e1c\u00e1m a nev\u00edm, co d\u011blat? A p\u0159itom si celou dobu v\u011bd\u011bl, \u017ee my… \u017de ty a j\u00e1 jsme\u2026“ nedokon\u010dil v\u011bty. Nap\u016fl mu je\u0161t\u011b nedoch\u00e1zelo, \u017ee Bill v\u0161echno v\u00ed a u\u017e nemus\u00ed b\u00fdt opatrn\u00fd. Sev\u0159el ruce v p\u011bst, pra\u0161til jimi do st\u011bny a musel se hodn\u011b ovl\u00e1dat, aby Billovi fyzicky neubl\u00ed\u017eil. Oto\u010dil se k n\u011bmu z\u00e1dy a sna\u017eil se zkrotit emoce, kter\u00e9 mu zabra\u0148ovaly norm\u00e1ln\u011b myslet.<\/div>\n
\n

„Ne Tome, to ne. Nech si to vysv\u011btlit,“ vyhrkl Bill sp\u011b\u0161n\u011b a opatrn\u011b polo\u017eil ruku na Tomovo rameno. Ten se mu v\u0161ak vy\u0161kubl a p\u0159e\u0161el k posteli. Posadil se na ni a zad\u00edval se na bratra.<\/p><\/div>\n

„No pros\u00edm. Tak vysv\u011btluj,“ \u0161t\u011bkl na n\u011bj.<\/div>\n
Bill si p\u00e1rkr\u00e1t skousl ret, ne\u017e se nadechl a za\u010dal mluvit.<\/div>\n
„Vzpom\u00ednky se mi pravd\u011bpodobn\u011b vracej\u00ed celou dobu, jen\u017ee j\u00e1 jsem nev\u011bd\u011bl, \u017ee to jsou vzpom\u00ednky. Prost\u011b se mi hlavou ob\u010das mihla n\u011bjak\u00e1 my\u0161lenka, kterou jsem nedok\u00e1zal za\u0159adit. Z v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti to byly jen pocity ne\u017e skute\u010dn\u00e9 obrazy. Nep\u0159ikl\u00e1dal jsem jim \u017e\u00e1dnou d\u016fle\u017eitost, jen\u017ee pak p\u0159i\u0161ly docela specifick\u00e9 obrazy tebe a m\u011b,“ uk\u00e1zal nejd\u0159\u00edv na Toma a pak na sebe.<\/div>\n
„Obrazy docela netypick\u00e9 pro bratry,“ dodal a v\u00fdmluvn\u011b k\u00fdvnul hlavou k Tomovu rozkroku.<\/div>\n
„Tyhle vzpom\u00ednky za\u010daly p\u0159ich\u00e1zet ale a\u017e po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b, co jsem byl doma a j\u00e1 nev\u011bd\u011bl, co si o nich myslet. Nev\u011bd\u011bl jsem, jestli to je skute\u010dnost, nebo jen n\u011bjak\u00e9 \u0161\u00edlen\u00e9 v\u00fdplody m\u00e9 fantazie. Mohly to b\u00fdt klidn\u011b jen sny. Prost\u011b cokoliv. Nejv\u011bt\u0161\u00ed boom vzpom\u00ednek p\u0159i\u0161el, kdy\u017e jsme byli v\u010dera ve studiu a zp\u00edvali jsme p\u00edsni\u010dky. Byla to doslova lavina obraz\u016f. Mysl\u00edm, \u017ee to byl ten d\u016fvod, pro\u010d se mi ud\u011blalo \u0161patn\u011b. M\u011bl jsem toho opravdu hodn\u011b na zpracov\u00e1n\u00ed. Tehdy mi do\u0161lo, \u017ee to nejsou jen moje p\u0159edstavy, ale \u017ee se ty v\u011bci skute\u010dn\u011b d\u011bly. To jak si se na m\u011b potom v noci tiskl, mi to v\u0161echno jen potvrdilo. Nev\u011bd\u011bl jsem, o co jde. V tu prvn\u00ed chv\u00edli jsem si myslel, \u017ee jde jen o sex. \u017de spolu prost\u011b jen sp\u00edme. \u017de t\u0159eba vyu\u017e\u00edv\u00e1me v\u00fdhod, kter\u00e9 n\u00e1m na\u0161e dvoj\u010dec\u00ed pouto p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed. \u017de spolu sd\u00edl\u00edme v\u0161echno. Po\u0159\u00e1d to byly jen kusov\u00e9 informace. Nepospojovan\u00e9, ch\u00e1pe\u0161?“ zeptal se Toma a ulevilo se mu, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee jeho rozzu\u0159en\u00fd v\u00fdraz trochu povolil. Tom jen k\u00fdvl a \u010dekal, ne\u017e bude Bill pokra\u010dovat.<\/div>\n
\n

„A potom, kdy\u017e jsi m\u011b r\u00e1no obj\u00edmal v kuchyni, zaplavila m\u011b vlna nekone\u010dn\u00e9 l\u00e1sky. Zni\u010dehonic. Jako by m\u011b srazil n\u00e1kla\u010f\u00e1k. A to m\u011b \u00fapln\u011b rozhodilo. Nedok\u00e1zal jsem to v sob\u011b udr\u017eet a \u0159ekl ti to. Doufal jsem, \u017ee dostanu n\u011bjak\u00e9 odpov\u011bdi. Bohu\u017eel to dopadlo, tak jak to dopadlo a ty jsi utekl,“ smutn\u011b se usm\u00e1l a odv\u00e1\u017eil se p\u0159ej\u00edt p\u0159es lo\u017enici a posadit se vedle Toma na postel.<\/p><\/div>\n

„A za tu dobu, co jsi byl pry\u010d a j\u00e1 tady \u0161\u00edlel strachy, se mi v\u0161echno docela za\u010dalo srovn\u00e1vat v hlav\u011b. Nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee bych m\u011bl v\u0161echny vzpom\u00ednky zp\u00e1tky, ale \u0159ekl bych, \u017ee ty hlavn\u00ed u\u017e tam jsou. Nap\u0159\u00edklad si nepamatuju tour v Rusku, ale vybavuj\u00ed se mi momenty z ji\u017en\u00ed Ameriky. Mysl\u00edm si, \u017ee pokud tomu d\u00e1m je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd \u010das, nakonec se mi vr\u00e1t\u00ed v\u0161echno,“ do\u0159ekl a opatrn\u011b Toma pohladil po ruce. Ten jen sed\u011bl, civ\u011bl do podlahy a zaryt\u011b ml\u010del. „Necht\u011bl jsem ti ubl\u00ed\u017eit nebo z tebe d\u011blat blbce. Jen jsem se s t\u00edm nejd\u0159\u00edv pot\u0159eboval srovnat s\u00e1m. Nev\u011bd\u011bl jsem, jak ti to m\u00e1m \u0159\u00edct. Pokusil jsem se o to, ale nevy\u0161lo to,“ dodal hlasem pln\u00fdm n\u011bhy.<\/div>\n
Tom k n\u011bmu oto\u010dil hlavu a p\u00e1trav\u011b zkoumal jeho obli\u010dej.<\/div>\n
\n

„Miluju t\u011b, Tome. Te\u010f u\u017e to v\u0161echno v\u00edm. V\u00edm, \u017ee je to mezi n\u00e1mi v\u00e1\u017en\u00e9. \u017de u\u017e to trv\u00e1 dost dlouho a nem\u016f\u017eeme bez sebe b\u00fdt. V\u00edm, pro\u010d jsme se p\u0159est\u011bhovali do L.A. V\u00edm, jak chutnaj\u00ed tvoje polibky. V\u00edm, \u017ee jsem ve skute\u010dnosti opravdu nikdy nespal ve svoj\u00ed posteli, ale v t\u00e9 tvoj\u00ed. V\u00edm, \u017ee si nemysl\u00ed\u0161, \u017ee jsi gay jenom proto, \u017ee sp\u00ed\u0161 se mnou. V\u00edm, \u017ee to nechce\u0161 d\u011blat, kdy\u017e jsme u na\u0161ich,“ nep\u0159est\u00e1val jmenovat dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed d\u016fkazy o tom, \u017ee se mu pam\u011b\u0165 vr\u00e1tila.<\/p><\/div>\n

Tomovy rty se rozt\u00e1hly do \u00fasm\u011bvu nad v\u0161emi t\u011bmi vzpom\u00ednkami, kter\u00e9 spolu mohli op\u011bt sd\u00edlet.<\/div>\n
„Mohl bys chvilku ml\u010det?“ zeptal se s o\u010dima pln\u00fdma l\u00e1sky, ne\u017e p\u0159itiskl rty na ty Billovy. Okam\u017eit\u011b uc\u00edtil, jak se mu rozbrn\u011bly t\u00edm jemn\u00fdm dotekem. P\u0159i\u0161lo mu, \u017ee to jsou roky, co jej l\u00edbal naposledy. Skute\u010dn\u011b l\u00edbal. P\u0159it\u00e1hl si jej do objet\u00ed, ze kter\u00e9ho jej u\u017e nehodlal pustit. Z jeho srdce jako by spadl obrovsk\u00fd k\u00e1men. Cel\u00fd se uvol\u0148oval a pln\u011b si vychutn\u00e1val h\u0159ejiv\u00fd pocit, kter\u00fd mu p\u0159in\u00e1\u0161elo Billovo t\u011blo.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu d\u00fdchat,“ zafun\u011bl Bill, kdy\u017e vysvobodil \u00fasta z bratrova zajet\u00ed. Tom se odt\u00e1hl a zad\u00edval se mu do hlubok\u00fdch o\u010d\u00ed a v hrudi se mu rozl\u00e9vala \u00faleva. Znovu to tam bylo, znovu tam vid\u011bl tu jisk\u0159i\u010dku. D\u016fkaz jeho l\u00e1sky.<\/div>\n
„Hrozn\u011b jsi mi chyb\u011bl,“ p\u0159iznal zlomen\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Ch\u00e1pu, jak to mysl\u00ed\u0161,“ k\u00fdvl Bill s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, \u017ee bych kolem tebe jen chodil a nemohl nic podniknout,“ p\u0159iznal.<\/div>\n
„Ty ani netu\u0161\u00ed\u0161,“ zakroutil hlavou Tom. „Hrozn\u011b moc t\u011b miluju. Tuhle v\u011btu jsem ti tou\u017eil \u0159\u00edct od t\u00e9 doby, co jsem t\u011b v nemocnici poprv\u00e9 sev\u0159el v n\u00e1ru\u010d\u00ed.“<\/div>\n
„Tomi,“ \u0161pitl Bill a do o\u010d\u00ed mu vhrkly slzy dojet\u00ed.<\/div>\n
„Te\u010f m\u00e1me ale na pr\u00e1ci d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci,“ zamra\u010dil se na oko Tom. Popadl Billa za ramena a doslova ho odmr\u0161til na postel, a\u017e hlasit\u011b vyjekl p\u0159ekvapen\u00edm. Tom na nic ne\u010dekal a po \u010dty\u0159ech se p\u0159eplazil nad jeho t\u011blo.<\/div>\n
„Vy\u0161uk\u00e1m z tebe du\u0161i. U\u017e moc dlouho \u017eiju v celib\u00e1tu,“ pronesl a hladov\u00fdm pohledem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po Billov\u011b t\u011ble. Ten se zmohl jen na kr\u00e1tk\u00e9 zachichot\u00e1n\u00ed, ne\u017e se na n\u011bj bratr vrhnul.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

„A vzpom\u00edn\u00e1\u0161 si na Pa\u0159\u00ed\u017e?“ zeptal se Tom a hladil Billa po nah\u00e9m rameni.<\/p><\/div>\n

Za okny jeho lo\u017enice bledla obloha, bl\u00ed\u017eil se \u00fasvit, ale on si nikdy nep\u0159ipadal b\u00fdt v\u00edc vzh\u016fru. Str\u00e1vil n\u011bkolik posledn\u00edch hodin v posteli se sv\u00fdm bratrem. Nejd\u0159\u00edv pro\u017eili divok\u00fd, uspokojuj\u00edc\u00ed sex a pak si hodiny pov\u00eddali. Jejich drobn\u00e9 polibky nakonec znovu p\u0159erostly v n\u011b\u017en\u00e9, pomal\u00e9, ale zato dlouh\u00e9 milov\u00e1n\u00ed, p\u0159i kter\u00e9m si hled\u011bli do o\u010d\u00ed. Te\u010f si navz\u00e1jem le\u017eeli v n\u00e1ru\u010d\u00ed a Tom se bavil t\u00edm, \u017ee lovil ve sv\u00fdch vlastn\u00edch vzpom\u00ednk\u00e1ch a zji\u0161\u0165oval, zda si je Bill pamatuje stejn\u011b jako on.<\/div>\n
„Kterou Pa\u0159\u00ed\u017e? Byli jsme tak v\u00edckr\u00e1t,“ p\u0159istoupil Bill jen neochotn\u011b na jeho hru.<\/div>\n
„Tu, jak k tob\u011b promlouvala sv\u011btla,“ za\u0159ehtal se Tom, a\u017e se mu t\u011blo rozt\u0159\u00e1slo sm\u00edchem. Bill jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 tu, jak jsi ze m\u011b sl\u00edz\u00e1val \u010dokol\u00e1du?“ oplatil mu Bill smysln\u00fdm hlasem a Tom musel polknout, jak se mu na jazyku z\u0159eteln\u011b vybavila chu\u0165 sladk\u00e9 pochoutky sm\u00edchan\u00e1 s typickou chut\u00ed Billova zpocen\u00e9ho t\u011bla.<\/div>\n
„Jo, p\u0159esn\u011b tu,“ zazubil se Tom.<\/div>\n
„No, evidentn\u011b ano,“ k\u00fdvnul Bill. M\u00edrn\u011b se zavrt\u011bl, aby se dostal je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e k bratrovu t\u011blu. Vdechoval p\u0159\u00edjemnou v\u016fni, kter\u00e1 vych\u00e1zela z jeho k\u016f\u017ee a m\u00edsila se s jeho vlastn\u00ed. V tuto chv\u00edli nech\u00e1pal, jak to mohl bez tohoto intimn\u00edho kontaktu vydr\u017eet tak dlouho. Litoval Toma, \u017ee musel pro\u017e\u00edt ka\u017edou minutu toho pekla, kter\u00e9 mu ne\u00famysln\u011b p\u0159ipravil.<\/div>\n
\n

„A pamatuje\u0161 si na tu prvn\u00ed noc?“ \u0159ekl po chv\u00edli Tom. O\u010di m\u011bl up\u0159en\u00e9 do stropu, jak se mu p\u0159ed nimi p\u0159ehr\u00e1val film tehdej\u0161\u00edho ve\u010dera.<\/p><\/div>\n

„Kdy\u017e \u0159eknu, \u017ee ne, bude\u0161 mi to vypr\u00e1v\u011bt?“ dloubl do n\u011bj n\u011b\u017en\u011b Bill.<\/div>\n
„Och bo\u017ee, byl jsi tehdy tak nerv\u00f3zni. Kdybych neud\u011blal prvn\u00ed krok, asi by ses nikdy nerozhoupal,“ povzdechl si Tom dramaticky.<\/div>\n
„Co to mele\u0161?“ nadzvedl se Bill na jednom lokti a dostal tak sv\u016fj obli\u010dej nad bratr\u016fv.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem byl ten, kdo ud\u011blal prvn\u00ed krok. J\u00e1 jsem ti dal pusu jako prvn\u00ed. Tys nebyl schopn\u00fd ani mluvit, nato\u017e p\u0159ej\u00edt k n\u011bjak\u00e9 akci,“ mra\u010dil se pohor\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Te\u010f aspo\u0148 v\u00edm, \u017ee si to pamatuje\u0161 a nemus\u00edm ti nic vykl\u00e1dat,“ za\u0161klebil se v\u00edt\u011bzn\u011b a p\u0159it\u00e1hl si Billa k polibku, i p\u0159esto\u017ee se sna\u017eil protestovat.<\/div>\n
„Jsi mal\u00fd bastard,“ zamru\u010del Bill a lehnul si zp\u011bt mezi bratrovy pa\u017ee.<\/div>\n
„\u0158ekni mi n\u011bco, co nev\u00edm,“ uchechtl se Tom a p\u0159im\u00e1\u010dkl si jej je\u0161t\u011b t\u011bsn\u011bji k sob\u011b. V m\u00edstnosti zavl\u00e1dlo ticho ru\u0161en\u00e9 jen dechy obou chlapc\u016f.<\/div>\n
\n

„Bille?“ zavrn\u011bl Tom zkusmo. <\/a><\/div>\n

„Hmm?“ zahu\u010del Bill, jak pomalu us\u00ednal.<\/div>\n
„Miluju t\u011b. Jsi to nejlep\u0161\u00ed, co m\u00e1m. Jsi moje v\u0161echno,“ za\u0161eptal mu t\u011bsn\u011b u ucha.<\/div>\n
„Jsem tv\u016fj poklad,“ zaculil se Bill proti bratrov\u011b hrudi, tak\u017ee jej nemohl vid\u011bt.<\/div>\n
„Ztracen\u00fd poklad,“ povzdechl si Tom, ale z jeho hlasu byla zn\u00e1t \u00faleva<\/div>\n
„Ztracen\u00fd a znovu nalezen\u00fd,“ pronesl Bill, ne\u017e za\u010dal znovu pomalu propadat do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/div>\n
\n

KONEC<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Tak\u017ee, \u010das se n\u00e1m nach\u00fdlil a m\u00e1me tady posledn\u00ed d\u00edl. Hrozn\u011b nerada se s touto pov\u00eddkou lou\u010d\u00edm, proto\u017ee m\u011b neskute\u010dn\u011b bavilo ji ps\u00e1t. P\u0159\u00edb\u011bh dvoj\u010dat jsem si po\u0159\u00e1d nosila v hlav\u011b, tak\u017ee to bylo, jako by byli na ka\u017ed\u00e9m kroku<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[641],"tags":[],"class_list":["post-2231","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lost-treasure"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2231","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2231"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2231\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2231"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2231"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2231"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}