{"id":2258,"date":"2016-02-08T16:00:00","date_gmt":"2016-02-08T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2249"},"modified":"2016-02-08T16:00:00","modified_gmt":"2016-02-08T15:00:00","slug":"divine-intervention-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/02\/08\/divine-intervention-7\/","title":{"rendered":"Divine Intervention 7."},"content":{"rendered":"
autor: ophelia_seven<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
St\u00e1le d\u00fdchaj\u00edc\u00ed<\/strong><\/div>\n
\n

Bill poklep\u00e1val nohou o podlahu vozu, kter\u00fd svi\u0161t\u011bl kolem ostatn\u00edch vozidel, budov, lid\u00ed a zv\u00ed\u0159at. Byl nerv\u00f3zn\u00ed, nemohl se do\u010dkat a byl nad\u0161en\u00fd. Jeho matka ho vezla do ordinace, a on doufal, \u017ee mu \u0159eknou, \u017ee v\u0161echno je uzdraven\u00e9 a m\u016f\u017eou mu sundat s\u00e1dru. Ruka ho sv\u011bdila u\u017e jen p\u0159i pomy\u0161len\u00ed, \u017ee ji bude m\u00edt kone\u010dn\u011b volnou.<\/p><\/div>\n

A\u010dkoli m\u011bl s\u00e1dru jen n\u011bkolik t\u00fddn\u016f, bylo to jako v\u011b\u010dnost. Byla t\u011b\u017ek\u00e1, nevkusn\u00e1 a p\u0159ek\u00e1\u017eela. Billovi se poda\u0159ilo naj\u00edt zp\u016fsob, jak s n\u00ed fungovat, ale nebylo nic, co by m\u011bl z t\u011bch v\u0161ech nep\u0159\u00edjemnost\u00ed postr\u00e1dat. Rozhodn\u011b by se obe\u0161el bez okam\u017eik\u016f, kdy se probudil uprost\u0159ed noci, kdy\u017e se na ni p\u0159evalil, nebo jak musel p\u0159ijmout zvl\u00e1\u0161tn\u00ed opat\u0159en\u00ed p\u0159i sprchov\u00e1n\u00ed, nebo kdy\u017e mu to dokonce p\u0159in\u00e1\u0161elo pozornost lid\u00ed ve \u0161kole.<\/div>\n
\n

Zat\u00edmco jeho matka pokra\u010dovala v kli\u010dkov\u00e1n\u00ed p\u0159es m\u011bsto, Bill zvedl ruku, aby obdivoval um\u011bleck\u00e9 d\u00edlo, kter\u00e9 pokr\u00fdvalo cel\u00fd obvod s\u00e1dry. Kdy\u017e se brzy r\u00e1no probudil, na\u0161el Toma, jak sed\u00ed na posteli vedle n\u011bj s fixem v ruce a provinil\u00fdm v\u00fdrazem v obli\u010deji. S\u00e1dra byla z\u00e1hadn\u011b pokryta r\u016fzn\u00fdmi vzory: linkami, hv\u011bzdami a pop\u00ednavou vinnou r\u00e9vou. Prvn\u00ed slova z Tomov\u00fdch \u00fast byla, \u00b4to jsem nebyl j\u00e1,\u00b4 ale jeho o\u010di ve tm\u011b sv\u00edtily, jako by v\u011bd\u011bl, \u017ee mu Bill nebude – a ani by nem\u011bl – v\u011b\u0159it.<\/p><\/div>\n

\n

„Jsi nerv\u00f3zn\u00ed?“<\/p><\/div>\n

Bill zvedl pohled od pomalovan\u00e9 s\u00e1dry sm\u011brem k matce a ruku si polo\u017eil zp\u011bt na nohu. Sed\u011bla na sedadle \u0159idi\u010de a sama vypadala napjat\u011b, jej\u00ed ruce sv\u00edraly volant tak pevn\u011b, a\u017e j\u00ed zb\u011blely klouby. N\u00e1hodn\u011b se na n\u011bj pod\u00edvala, a pak se rychle vr\u00e1tila pohledem na silnici. V\u017edycky byla v rodin\u011b ona ta opatrn\u00e1, tak\u017ee Bill m\u011bl svou neohrabanost a dobrodru\u017enou povahu po sv\u00e9m otci. Nikdy ani necht\u011bla, aby Bill v\u016fbec dostal \u0159idi\u010d\u00e1k, a st\u00e1le mu je\u0161t\u011b musela \u0159\u00edct to tolik zaslou\u017een\u00e9 j\u00e1 ti to \u0159\u00edkala,<\/em> a\u0165 u\u017e to byla jeho chyba, nebo ne.<\/div>\n
„Kv\u016fli sund\u00e1n\u00ed s\u00e1dry?“ Zeptal se Bill.<\/div>\n
„Jo, no,“ souhlasila s lehk\u00fdm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm, „kv\u016fli tomu, nebo obecn\u011b, \u017ee jde\u0161 k l\u00e9ka\u0159i, nebo dokonce i jen proto, \u017ee jsi v aut\u011b, proto\u017ee, v\u0161ak v\u00ed\u0161…“<\/div>\n
Bill sledoval, jak se jeho matka nerv\u00f3zn\u011b kousla do rtu, a pak zauva\u017eoval o jej\u00edch slovech. Pro\u0161el si dost zlou nehodou. M\u011blo by ho nastoupen\u00ed do auta d\u011bsit? Proto\u017ee ned\u011bsilo – opravdu ne – a nebyl si jist\u00fd, jestli to byla p\u0159irozen\u00e1 reakce n\u011bkoho, kdo si takovou nehodou pro\u0161el.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl pomalu a d\u00edval se z okna p\u0159ed sebou. Ze v\u0161ech v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 c\u00edtil, si nebyl jist\u00fd, jestli byl nutn\u011b na tomto seznamu zrovna strach. „Vlastn\u011b jsem o tom nep\u0159em\u00fd\u0161lel.“<\/div>\n
„Opravdu?“ Billova matka oto\u010dila hlavu a on spat\u0159il jej\u00ed dokonale klenut\u00e9 obo\u010d\u00ed, t\u00e1zav\u011b zam\u011b\u0159en\u00e9 na n\u011bj. „Tak co je to, kv\u016fli \u010demu jsi tak hluboce zamy\u0161len\u00fd, hmm?“<\/div>\n
„Oh, ehm,“ zakoktal se Bill. Nikdy nebyl ten, kdo by na svou matku chrlil l\u017ei – a ani se s t\u00edm nechystal za\u010d\u00edt – ale nemohl j\u00ed p\u0159ece \u0159\u00edct o Tomovi. Co by \u0159ekl? Oh, hej, mami. Je tady jeden kluk, kter\u00fd se mi od t\u00e9 nehody objevuje v m\u00e9m pokoji. Nejd\u0159\u00edv jsem si myslel, \u017ee je jen halucinace, ale pak se po\u0159\u00e1d vracel, a to i pot\u00e9, co jsem p\u0159estal br\u00e1t l\u00e9ky, a te\u010f jsme opravdu dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9<\/em>. Pravd\u011bpodobn\u011b by ho poslala rovnou na psychiatrick\u00e9 odd\u011blen\u00ed, aby zjistili, co se s n\u00edm d\u011bje. M\u00edsto toho j\u00ed \u0159ekl n\u011bco, co se p\u0159inejmen\u0161\u00edm bl\u00ed\u017eilo pravd\u011b. „Neobvykl\u00e9 vztahy.“<\/div>\n
„Jako…?“ Vyzv\u00eddala jeho matka, nejist\u00e1, co t\u00edm p\u0159esn\u011b myslel, a nebylo to nijak p\u0159ekvapiv\u00e9. Samotn\u00fd koncept po\u0159\u00e1d nebyl jednoduch\u00fd ani pro Billa, i kdy\u017e v t\u00e9 realit\u011b ka\u017ed\u00fd den \u017eil.<\/div>\n
„Jako, j\u00e1 nev\u00edm. \u010cteme ve \u0161kole Romea a Julii<\/em>, a pan Austin chce, abychom napsali pr\u00e1ci o tom, jak\u00e1 je na\u0161e p\u0159edstava dokonal\u00e9ho vztahu, kter\u00fd se m\u016f\u017ee li\u0161it od p\u0159edstavy na\u0161ich rodi\u010d\u016f.“<\/div>\n
„Tak\u017ee, jako kdybys chodil s klukem…“ Sna\u017eila se to pochopit a o\u010di p\u0159itom sotva odlepila od silnice, kdy\u017e v kolon\u011b zpomalila a pak op\u011bt zrychlila.<\/div>\n
„Asi tak, ale j\u00e1 myslel n\u011bco trochu neobvyklej\u0161\u00edho,“ \u0159ekl Bill, a \u017ev\u00fdkal si ret, zat\u00edmco p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak daleko by m\u011bl v\u00e9st tento rozhovor, u kter\u00e9ho teprve za\u010d\u00ednal testovat vody. Jeho matka ml\u010dela, \u010dekala, a\u017e bude pokra\u010dovat, a tak znovu promluvil, velmi opatrn\u011b a lehce. „Sp\u00ed\u0161 jako kdybych si n\u011bjak\u00e9ho kluka jen p\u0159edstavoval a chodil s n\u00edm.“<\/div>\n
\n

Bill se uvolnil a napjal z\u00e1rove\u0148, kdy\u017e usly\u0161el sm\u00edch sv\u00e9 matky ze sedadla \u0159idi\u010de. „Pokud chce\u0161 chodit se sv\u00fdm imagin\u00e1rn\u00edm kamar\u00e1dem, zlato, jdi do toho.“ Nebrala ho v\u00e1\u017en\u011b; a pro\u010d by m\u011bla? Bill to s\u00e1m m\u011bl probl\u00e9my pochopit.<\/p><\/div>\n

Sev\u0159el se mu \u017ealudek z t\u00e9 reakce a nechal svou hlavu klesnout proti oknu vedle sebe. Tahle v\u011bc s Tomem byla velmi slo\u017eit\u00e1, a to spolu dokonce ani nechodili.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bill z\u00edral na plak\u00e1t nervov\u00e9ho syst\u00e9mu n\u00e1hodn\u011b pov\u011b\u0161en\u00fd na st\u011bn\u011b vy\u0161et\u0159ovac\u00ed m\u00edstnosti v l\u00e9ka\u0159ov\u011b ordinaci, zat\u00edmco jeho matka d\u00e1l a d\u00e1l hu\u010dela do l\u00e9ka\u0159e o \u010demkoliv, o \u010dem to vlastn\u011b mluvili. Bill m\u011bl svou s\u00e1dru dole, v ruce m\u011bl \u00fa\u017easn\u00fd pocit a cht\u011bl j\u00edt dom\u016f a u\u017e\u00edt si to – ne studovat plak\u00e1t t\u011blesn\u00fdch vnit\u0159nost\u00ed. Nakr\u010dil nos a p\u0159em\u00fd\u0161lel, pro\u010d tam m\u00edsto toho nemohli d\u00e1t n\u011bjak\u00fd p\u011bkn\u00fd obraz. N\u011bco<\/em>, co by odvedlo my\u0161lenky od skute\u010dnosti, \u017ee jsou v l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 ordinaci.<\/div>\n

„Zahojilo se to v\u0161echno moc hezky, Bille,“ \u0159ekl doktor, a Bill se probral ze sv\u00fdch my\u0161lenek a oto\u010dil hlavu k mu\u017ei v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti stoj\u00edc\u00edm p\u0159ed n\u00edm s deskami v rukou a \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. „Pravd\u011bpodobn\u011b jsi to sly\u0161el u\u017e milionkr\u00e1t, ale m\u011bl jsi velk\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed.“<\/div>\n
Bill na l\u00e9ka\u0159e ve st\u0159edn\u00edm v\u011bku k\u00fdvl, jeho pro\u0161ediv\u011bl\u00e9 vlasy jej d\u011blaly je\u0161t\u011b star\u0161\u00edm a moud\u0159ej\u0161\u00edm. Sly\u0161el<\/em> to u\u017e milionkr\u00e1t, ale to nic nem\u011bnilo na tom, jak byl z cel\u00e9 t\u00e9 situace ne\u0161\u0165astn\u00fd. Jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 byla na t\u00e9 situaci plusem, byl Tom, ale Tom byl tak\u00e9 z\u00e1rove\u0148 ta nejv\u00edce matouc\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 se mu kdy stala. „V\u011b\u0159\u00edte na str\u00e1\u017en\u00e9 and\u011bly?“ Ta slova vypadla z \u00fast bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed a na okam\u017eik se c\u00edtil hloup\u011b. Byly na n\u011bj up\u0159en\u00e9 o\u010di l\u00e9ka\u0159e i jeho matky a on z\u010dervenal.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ano,“ odpov\u011bd\u011bl Dr. Cook okam\u017eit\u011b a polo\u017eil velkou, ale jemnou ruku na Billovo rameno. „A ty bys m\u011bl taky. M\u00e1\u0161 jednoho p\u011bkn\u011b \u00fa\u017easn\u00e9ho, kter\u00fd ti zachr\u00e1nil \u017eivot.“<\/div>\n
\n

V ordinaci se Bill zdvo\u0159ile usm\u00e1l a v\u011bdoucn\u011b p\u0159ik\u00fdvl – Tom byl<\/em> p\u011bkn\u011b \u00fa\u017easn\u00fd, to by \u0159ekl i s\u00e1m – ale v aut\u011b na cest\u011b dom\u016f si Bill mohl v hlav\u011b opakovat znovu a znovu pouze ta t\u0159i slova. Zachr\u00e1nil ti \u017eivot<\/em>. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee to je to, co Tom v podstat\u011b d\u011blal. Byl tam, aby ho chr\u00e1nil, aby zabr\u00e1nil jeho zran\u011bn\u00ed. Ale Billa nikdy nenapadlo o tom p\u0159em\u00fd\u0161let tak otev\u0159en\u011b. Kdyby nebylo Toma, jeho and\u011bla str\u00e1\u017en\u00e9ho, le\u017eel by rozpl\u00e1cl\u00fd na silnici. Nebyl by na\u017eivu, aby o tom mohl vypr\u00e1v\u011bt.<\/em><\/div>\n

„Jsi si jist\u00fd, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku, mil\u00e1\u010dku?“ Zeptala se Billa matka asi po st\u00e9 b\u011bhem deseti minut od chv\u00edle, kdy opustili ordinaci. Bill poka\u017ed\u00e9 p\u0159ik\u00fdvl, ale st\u011b\u017e\u00ed vytvo\u0159il sly\u0161itelnou odezvu. Poprv\u00e9 od nehody c\u00edtil, jako by se vyrovn\u00e1val s t\u00edm, co se stalo. Mohl zem\u0159\u00edt. Mohl m\u00edt zlomen\u00e9ho mnohem v\u00edc ne\u017e jen ruku.<\/em><\/div>\n
„Jsem v po\u0159\u00e1dku,“ nab\u00eddl j\u00ed prvn\u00ed mluven\u00e1 slova na zp\u00e1te\u010dn\u00ed cest\u011b dom\u016f, ale nemohl se na ni p\u0159i tom pod\u00edvat. Jeho o\u010di z\u016fstaly pevn\u011b z\u00edrat z bo\u010dn\u00edho ok\u00e9nka, kter\u00fdm sledoval budovy a lidi kolem. Nemusel u\u017e zaznamenat \u017e\u00e1dn\u00fd okam\u017eik v posledn\u00edch n\u011bkolika t\u00fddnech. Mohl b\u00fdt mrtv\u00fd. „Jsem jen opravdu unaven\u00fd.“<\/div>\n
<\/p>\n

Trvalo to obvykle tak dlouho, ne\u017e v\u00e1s zas\u00e1hlo uv\u011bdom\u011bn\u00ed?<\/em><\/div>\n

\n

„Jsi p\u011bkn\u011b mimo cel\u00fd den,“ souhlasila jeho matka s lehk\u00fdm podt\u00f3nem obav v hlase. „Mo\u017en\u00e1 by sis m\u011bl j\u00edt lehnout, a\u017e se vr\u00e1t\u00edme dom\u016f.“<\/p><\/div>\n

Bill mohl jen k\u00fdvnout na souhlas. Mo\u017en\u00e1, \u017ee sp\u00e1nek byl p\u0159esn\u011b to, co pot\u0159eboval. Mo\u017en\u00e1, \u017ee a\u017e se probud\u00ed, jeho \u017eivot se vr\u00e1t\u00ed k norm\u00e1lu, jako to bylo p\u0159ed nehodou. Ale zase, opravdu by to tak cht\u011bl?<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ zamumlal, jeho o\u010di nepohybliv\u011b z\u00edraly na sklo, kter\u00e9 ho odd\u011blovalo od zbytku sv\u011bta, jeho slova m\u011bla dvoj\u00ed v\u00fdznam, pro jeho matku i pro jeho vlastn\u00ed nevyslovenou ot\u00e1zku. „Mo\u017en\u00e1.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Brzy po n\u00e1vratu dom\u016f si Bill uv\u011bdomil, \u017ee nen\u00ed schopn\u00fd si lehnout a zd\u0159\u00edmnout si, dokonce, ani kdyby cht\u011bl. Doktorova slova mu hlasit\u011b zn\u011bla v u\u0161\u00edch a odr\u00e1\u017eela se do ka\u017ed\u00e9ho z\u00e1kout\u00ed jeho mysli.<\/p><\/div>\n

Tom mu zachr\u00e1nil<\/em> \u017eivot.<\/div>\n
Bill \u0161el do sv\u00e9ho pokoje a nat\u00e1hl se na postel, op\u0159el si hlavu o svou d\u0159\u00edve zlomenou ruku a vychutn\u00e1val si fakt, \u017ee je pevn\u00e1. Palce u nohou nat\u00e1hl ke konci postele a ze rt\u016f mu unikl unaven\u00fd povzdech. Byl p\u0159ipraven\u00fd si zd\u0159\u00edmnout a dohnat n\u011bjak\u00fd ten sp\u00e1nek, ale ve chv\u00edli, kdy zav\u0159el o\u010di, to bylo v\u0161e pry\u010d. Vid\u011bl sv\u00e9 auto, rozbit\u00e9 a poma\u010dkan\u00e9, vid\u011bl krev a rozbit\u00e9 sklo. Vid\u011bl Toma, jak stoj\u00ed pobl\u00ed\u017e, Toma, jak jej vytahuje z trosek, Toma, jak mu zachra\u0148uje \u017eivot.<\/div>\n
Bylo n\u011bco z toho skute\u010dn\u00e9? Nebo si to v\u0161echno jen p\u0159edstavoval? Byl n\u011bjak\u00fd zp\u016fsob, jak to poznat?<\/div>\n
Bill si od toho dne nemohl b\u00fdt jist\u00fd ni\u010d\u00edm. V\u0161e co v\u011bd\u011bl, bylo, \u017ee uv\u00edzl s t\u00edmhle klukem jm\u00e9nem Tom, kter\u00fd p\u0159ich\u00e1zel a odch\u00e1zel, a kter\u00fd von\u011bl jako ovoce a sladkosti. Tom, jeho\u017e nemohl c\u00edtit, ale kter\u00fd se mohl sp\u0159\u00e1telit s jeho psem. Tom, jen\u017e mu zanech\u00e1val \u010dm\u00e1ranice v se\u0161itech, uklidil mu pokoj a d\u011blal mu spole\u010dnost, kdy\u017e se c\u00edtil b\u00fdt osam\u011bl\u00fd.<\/div>\n
\n

Bill vystr\u010dil chodidla zpod p\u0159ikr\u00fdvky a zavrt\u011bl prsty u nohou, usm\u00edval se pro sebe, kdy\u017e p\u0159em\u00fd\u0161lel o v\u0161ech t\u011bch v\u011bcech, kter\u00e9 mohl d\u011blat, proto\u017ee byl st\u00e1le na\u017eivu. Mohl si zaj\u00edt pro zmrzlinu do cukr\u00e1rny za rohem, mohl br\u00e1t Charlieho na proch\u00e1zky a odm\u011b\u0148ovat ho ps\u00edmi su\u0161enkami, kdy\u017e byl zvl\u00e1\u0161t\u011b hodn\u00fd. St\u00e1le se mohl dot\u00fdkat \u0161pi\u010dkou jazyka spodn\u00ed strany sv\u00e9ho nosu a kroutit prsty u nohou. Mohl d\u00fdchat a j\u00edst a sp\u00e1t a sm\u00e1t se, a mluvit, proto\u017ee byl st\u00e1le na\u017eivu.<\/p><\/div>\n

V\u00e1ha toho v\u0161eho na n\u011bj n\u00e1hle spadla, opo\u017ed\u011bn\u011b, ale p\u0159ece. Jeden den byl jen kluk, kter\u00fd se ocitl v dopravn\u00ed nehod\u011b a dal\u0161\u00ed den m\u011bl n\u00e1hle velk\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. Byl st\u00e1le na\u017eivu. P\u0159e\u017eil<\/em> sr\u00e1\u017eku, kter\u00e1 ho s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed m\u011bla zab\u00edt. A m\u011bl and\u011bla str\u00e1\u017en\u00e9ho, kter\u00fd na n\u011bj d\u00e1val pozor. Mo\u017en\u00e1, pomyslel si, to byl d\u016fvod, pro\u010d se neb\u00e1l sed\u011bt v aut\u011b. Proto\u017ee v\u011bd\u011bl, ve sv\u00e9m srdci, \u017ee Tom tam je a d\u00e1v\u00e1 na n\u011bj pozor. Byl tam and\u011bl v\u017edy<\/em>? Nebo to je jen jednou-za-\u010das v\u011bc?<\/div>\n
Bill se posadil rovn\u011b proti pelesti postele a rozhodl se to vyzkou\u0161et.<\/div>\n
\n

„Tome,“ za\u0161eptal hlasit\u011b do pr\u00e1zdn\u00e9ho pokoje. Pot\u00e9, co se zd\u00e1lo, \u017ee se to slovo rozplynulo, Bill ho \u0159ekl znovu, trochu hlasit\u011bji. „Tome.“ Jeho o\u010di se rozhl\u00ed\u017eely po m\u00edstnosti a hledaly n\u011bjak\u00e9 stopy. Jak mohl poznat, kdy je Tom kolem a kdy ne? M\u011bl by b\u00fdt v\u016fbec schopn\u00fd<\/em> to poznat? Usoudil, \u017ee by pravd\u011bpodobn\u011b nem\u011bl, ale stejn\u011b to cht\u011bl. Cht\u011bl, aby byl Tom kolem po\u0159\u00e1d, nejen ve chv\u00edl\u00edch, kdy ho Bill pot\u0159eboval.<\/div>\n

Kdy\u017e se Tom neobjevil ani podruh\u00e9, zkusil to pot\u0159et\u00ed, naposledy. „Tome<\/em>,“ \u0159ekl a neobt\u011b\u017eoval se p\u0159itom \u0161eptat nebo zti\u0161it hlas.<\/div>\n
„Co? Je\u017e\u00ed\u0161i, Bille.“ Bill prudce oto\u010dil hlavu sm\u011brem ke zdroji a na\u0161el Toma, jak stoj\u00ed vedle jeho postele, uhlazuje si sv\u00e9 pytlovit\u00e9 tri\u010dko a lap\u00e1 po dechu, jako by pr\u00e1v\u011b ub\u011bhl marat\u00f3n a p\u0159itom si pokr\u010dil cel\u00e9 tri\u010dko. Zvedl sv\u016fj pohled k Billovi. „Nem\u016f\u017ee\u0161 m\u011b prost\u011b jen takhle zavolat.“<\/div>\n
„Pro\u010d ne?“ Cht\u011bl v\u011bd\u011bt Bill. Vy\u0161lo to, ne? Tom byl tady, s n\u00edm.<\/div>\n
„Proto\u017ee<\/em> bys toho nem\u011bl b\u00fdt schopn\u00fd.“ \u0158ekl Tom a jeho o\u010di chytily temn\u011bj\u0161\u00ed odst\u00edn odhodl\u00e1n\u00ed. „Takhle to nem\u00e1 fungovat.“<\/div>\n
M\u00edsto toho, aby \u0159ekl, ale fungovalo to<\/em>, se Bill udr\u017eel a m\u011bl alespo\u0148 tolik slu\u0161nosti, aby se zatv\u00e1\u0159il zahanben\u011b, a ne py\u0161n\u011b a v\u00edt\u011bzn\u011b, jako se pr\u00e1v\u011b c\u00edtil. „Aha. Dostane t\u011b to do pr\u016f\u0161vihu?“ Bill rozhodn\u011b necht\u011bl b\u00fdt d\u016fvodem, aby m\u011bl Tom probl\u00e9my s tou VS osobou, o kter\u00e9 v\u017edy mluvil.<\/div>\n
\n

Tom pokr\u010dil rameny a rukama si je\u0161t\u011b jednou p\u0159ejel po tri\u010dku, ne\u017e se posadil na okraj postele vedle chlapce, kter\u00fd ho zavolal, a Bill \u017easl nad t\u00edm, jak se pod jeho v\u00e1hou ani nepohnula. „Mo\u017en\u00e1. M\u00e1m tohle p\u00edp\u00e1tko, kter\u00e9 mi \u0159\u00edk\u00e1, kdy m\u011b skute\u010dn\u011b<\/em> pot\u0159ebuje\u0161.“ Billovi se rozsv\u00edtily o\u010di, kdy\u017e pohl\u00e9dl na \u010dern\u00e9 plastov\u00e9 za\u0159\u00edzen\u00ed, kter\u00e9 Tom dr\u017eel v ruce. Byl to jen dal\u0161\u00ed chyb\u011bj\u00edc\u00ed kousek skl\u00e1da\u010dky, kterou se Bill ve sv\u00e9 hlav\u011b sna\u017eil d\u00e1t dohromady a prakticky slintal nad t\u00edm nov\u00fdm poznatkem. „M\u011blo by se to spustit, kdy\u017e m\u00e1\u0161 pot\u00ed\u017ee, ale nespustilo se to. Ale sly\u0161el jsem, jak vol\u00e1\u0161 moje jm\u00e9no, co\u017e je trochu divn\u00e9, proto\u017ee si nevzpom\u00edn\u00e1m, \u017ee by to bylo v n\u011bkter\u00e9 z na\u0161ich lekc\u00ed.“<\/div>\n

„Jako bys snad ve sv\u00fdch lekc\u00edch d\u00e1val pozor,“ dob\u00edral si ho Bill a o\u010di mu sv\u00edtily n\u011b\u010d\u00edm tak bl\u00edzk\u00fdm flirtov\u00e1n\u00ed, a\u017e to jeho samotn\u00e9ho p\u0159ekvapilo. Neb\u00fdval flirtuj\u00edc\u00ed, nikdy nebyl a ani nem\u011bl z\u00e1m\u011bry takov\u00fd b\u00fdt. Ale s Tomem to prost\u011b p\u0159i\u0161lo tak p\u0159irozen\u011b jako dal\u0161\u00ed z\u00e1kladn\u00ed vlastnost k jeho jinak velmi pl\u00e1novan\u00e9 klidn\u00e9 a zv\u00eddav\u00e9 osobnosti.<\/div>\n
„Haha!“ vysm\u00edval se Tom nazp\u011bt vzdorovit\u011b, ale jeho o\u010di byly m\u011bkce hn\u011bd\u00e9, kdy\u017e se na Billa pod\u00edval. Jeho u\u0161tvan\u00fd v\u00fdraz netrval dlouho a brzy se vr\u00e1til k p\u016fvodn\u00ed z\u00e1le\u017eitosti. „Cos pot\u0159eboval?“<\/div>\n
\n

„Co jsi d\u011blal p\u0159edt\u00edm?“<\/p><\/div>\n

Tom se naklonil kup\u0159edu, dokud se jeho o\u010di nedostaly na stejnou \u00farove\u0148 jako Billovy. „D\u011bl\u00e1\u0161 si ze m\u011b srandu?“ Zeptal se. „Nezavolal<\/em> jsi m\u011b a\u017e sem jen proto, aby ses m\u011b zeptal, co jsem d\u011blal.“<\/div>\n
„No, ne,“ souhlasil Bill okam\u017eit\u011b, „ale jsem zv\u011bdav\u00fd. Chci v\u011bd\u011bt, co d\u011bl\u00e1\u0161, kdy\u017e nejsi tady.“<\/div>\n
Tom se zp\u00e1tky op\u0159el a zavrt\u011bl hlavou nad Billovou zv\u011bdavost\u00ed. Nikdy nepotkal nikoho, kdo se ptal na takovou spoustu ot\u00e1zek, kdo cht\u011bl v\u011bd\u011bt tolik oby\u010dejn\u00fdch detail\u016f. „P\u0159ipravoval jsem se, \u017ee p\u016fjdu ven s Andym a najdeme n\u011bco, co m\u016f\u017eeme d\u011blat.“<\/div>\n
„U\u017e na tebe nen\u00ed na\u0161tvan\u00fd?“ Zeptal se Bill, kdy\u017e si vzpomn\u011bl, \u017ee mu Tom \u0159\u00edkal, jak je na n\u011bj blon\u010fat\u00fd and\u011bl na\u0161tvan\u00fd z d\u016fvodu, kter\u00fd Billovi ne\u0159ekl.<\/div>\n
„Ne,“ zazubil se Tom a zastr\u010dil si p\u00edp\u00e1tko zp\u00e1tky do kapsy. „Nikdy na m\u011b nen\u00ed na\u0161tvan\u00fd moc dlouho.“<\/div>\n
\n

Bill se nep\u0159\u00edtomn\u011b po\u0161kr\u00e1bal na pa\u017ei a pomyslel na svou vlastn\u00ed skupinu p\u0159\u00e1tel. Byla to mal\u00e1 skupinka a s nik\u00fdm z nich si nebyl opravdu bl\u00edzk\u00fd. \u017d\u00e1dn\u00fd z nich by nebyl tak shov\u00edvav\u00fd, pokud by se Billovi poda\u0159ilo dostat je do probl\u00e9m\u016f. Sotva se obt\u011b\u017eovali, aby se ho zeptali na nehodu, na jeho zlomenou ruku nebo na to, jak mu je. „Mus\u00ed b\u00fdt dobr\u00fd kamar\u00e1d,“ \u0159ekl, a a\u010dkoliv se to pokusil skr\u00fdt, jeho hlas prozradil, jak hluboko mu klesla n\u00e1lada s touhou po tak bl\u00edzk\u00e9m vztahu.<\/p><\/div>\n

„Jo, to je,“ souhlasil Tom a p\u0159isunul se na posteli bl\u00ed\u017e. Kdyby jej Bill mohl c\u00edtit, vn\u00edmal by, jak se jejich pa\u017ee dot\u00fdkaj\u00ed, tisknou se k sob\u011b spolu s teplem a pocitem spole\u010dnosti. Ale Bill ho nec\u00edtil<\/em>, tak\u017ee nec\u00edtil ani h\u0159ejiv\u00e9 teplo vyza\u0159uj\u00edc\u00ed z dredat\u00e9ho chlapce vedle n\u011bj. „A kdy\u017e u\u017e mluv\u00edme o p\u0159\u00e1tel\u00edch, co jsi ty<\/em> pot\u0159eboval?“ Tom\u016fv hlas byl ostr\u00fd a prudk\u00fd, zam\u011b\u0159en\u00fd p\u0159\u00edmo na Billa s t\u00f3nem, kter\u00fd jasn\u011b \u0159\u00edkal \u00b4a \u017e\u00e1dn\u00e9 nesmysly\u00b4.<\/div>\n
„J\u00e1-“ za\u010dal Bill a vypustil obl\u00e1\u010dek dechu, kter\u00fd odfouknul n\u011bkolik pramen\u016f z jeho tv\u00e1\u0159e. Najednou se c\u00edtil hloup\u011b, \u017ee Toma zavolal, kdy\u017e nem\u011bl opravdu nic d\u016fle\u017eit\u00e9ho<\/em>, co by m\u011bl \u0159\u00edct. Vlastn\u011b Toma nepot\u0159eboval<\/em>, jen ho cht\u011bl m\u00edt tady pro zm\u00edrn\u011bn\u00ed samoty, kterou ob\u010das c\u00edtil. Nem\u011bl mnoho p\u0159\u00e1tel, a od chv\u00edle, kdy jeho otec zem\u0159el, matka byla \u010dasto pry\u010d a mohla si upracovat prsty a\u017e na kost, aby je oba u\u017eivila. Po dlouhou dobu byl Charlie Bill\u016fv prim\u00e1rn\u00ed kamar\u00e1d, ale nikdy mu neodpov\u00eddal, tak\u017ee i to bylo n\u011bkdy zbyte\u010dn\u00e9 \u00fasil\u00ed. „U\u017e nem\u00e1m s\u00e1dru.“<\/div>\n
\n

Tom se na Billa zazubil, o\u010di mu zasv\u00edtily spole\u010dn\u011b s Billov\u00fdm nad\u0161en\u00edm, kdy\u017e Bill zvedl ruku. „J\u00e1 v\u00edm!“ \u0158ekl a jeho nad\u0161en\u00ed se zd\u00e1lo b\u00fdt tak up\u0159\u00edmn\u00e9, \u017ee Bill kone\u010dn\u011b uc\u00edtil teplo, kter\u00e9 z Toma vyza\u0159ovalo. „Te\u010f m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt jako zbytek z n\u00e1s dvouruk\u00fdch bytost\u00ed.<\/p><\/div>\n

Navzdory \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd se mu roz\u0161\u00ed\u0159il po cel\u00e9 tv\u00e1\u0159i, Bill p\u0159imhou\u0159il o\u010di. „Jako bys snad s\u00e1m sebe mohl naz\u00fdvat bytost\u00ed<\/em>,“ st\u0159elil nazp\u011bt a byl p\u0159ekvapen\u011b zasko\u010den zd\u00e1nliv\u011b up\u0159\u00edmn\u00fdm uvadnut\u00edm Tomov\u00fdch \u00fast i o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem<\/em> bytost. Bytost je n\u011bco, co existuje, a j\u00e1 existuju.“<\/div>\n
„Opravdu?“ byla Billova okam\u017eit\u00e1 reakce, a op\u011bt toho litoval. Ne\u017e sta\u010dil Tom odpov\u011bd\u011bt, Bill se rychle omlouval. „Ne, j\u00e1 v\u00edm. Omlouv\u00e1m se. M\u011bl bych na tebe b\u00fdt milej\u0161\u00ed\u2026 zvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e jsi mi zachr\u00e1nil \u017eivot.“<\/div>\n
„Bille,“ \u0159ekl Tom a lehce zavrt\u011bl hlavou, jako by bojoval proti protestu, kter\u00fd se mu cht\u011bl vydrat ven z \u00fast.<\/div>\n
„Byl jsi tam, \u017ee?“ \u010celil Bill podez\u0159en\u00ed, kter\u00e9 m\u011bl u\u017e d\u0159\u00edve. A\u010dkoliv to bylo formulov\u00e1no jako ot\u00e1zka, jeho t\u00f3n byl sebev\u011bdom\u00fd a jist\u00fd. \u010cekal, \u017ee Tom bude nesouhlasit, \u017ee \u0159ekne, \u017ee tam nebyl, ale on dr\u017eel \u00fasta zav\u0159en\u00e1 se rty sev\u0159en\u00fdmi do \u00fazk\u00e9 linky. „Vyt\u00e1hl jsi m\u011b z auta a byl jsi se mnou v sanitce.“<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 nem\u016f\u017eu-„<\/div>\n
\n

Bill jeho protest odm\u00e1vl rukou. „Nem\u016f\u017ee\u0161 o tom mluvit, j\u00e1 v\u00edm,“ \u0159ekl Bill a koutky \u00fast se mu znovu zvedly do \u00fasm\u011bvu. Tomova \u0159e\u010d t\u011bla v\u0161echno prozrazovala. Najednou v\u0161echny z\u00e1blesky, kter\u00e9 se objevovaly v Billov\u011b mysli, byly vytes\u00e1ny do kamene jako vzpom\u00ednky. Byl si na sto procent jist\u00fd, \u017ee se to skute\u010dn\u011b stalo. „Ale tys tam byl, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee ano. A j\u00e1 v\u00edm, \u017ee je trochu pozd\u011b na to, abych si to uv\u011bdomil, ale\u2026 zachr\u00e1nil jsi mi \u017eivot.“<\/p><\/div>\n

„Je to moje pr\u00e1ce,“ \u0159ekl Tom skromn\u011b, dr\u017eel svou hlavu sklon\u011bnou a Bill si byl jist\u00fd, \u017ee na jeho krku mohl zahl\u00e9dnout slab\u00fd rum\u011bnec.<\/div>\n
„Jo,“ odpov\u011bd\u011bl Bill ti\u0161e, t\u00e9m\u011b\u0159 nezvu\u010dn\u011b, „ale tys mi zachr\u00e1nil \u017eivot.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsi vy\u010derpan\u00fd,“ \u0159ekl Tom, aby zm\u011bnil t\u00e9ma, zjevn\u011b nepohodln\u00fd se sm\u011brem rozhovoru, kter\u00fd Bill nabral. „M\u011bl by ses vyspat.“<\/div>\n
Cel\u00fdm sv\u00fdm srdcem a pln\u00fd obdivu a respektu k chlapci vedle sebe Bill souhlasil. V\u0161echny jeho kon\u010detiny byly t\u011b\u017ek\u00e9 a pouze s my\u0161lenkou na sp\u00e1nek. „Ale z\u016fstane\u0161 se mnou, dokud neusnu?“<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ souhlasil Tom a Bill se sesunul zp\u00e1tky do sv\u00e9 le\u017e\u00edc\u00ed polohy na posteli pod teplou p\u0159ikr\u00fdvkou, s rukama slo\u017een\u00fdma na b\u0159i\u0161e, zat\u00edmco z\u00edral do stropu.<\/div>\n
Bill proti sp\u00e1nku nebojoval, zat\u00edmco tam le\u017eel vedle sv\u00e9ho and\u011bla, a naslouchal Tomovu d\u00fdch\u00e1n\u00ed v prostoru vedle sebe. Jeho posledn\u00ed my\u0161lenka, ne\u017e upadl do bezv\u011bdom\u00ed, byla nevysloven\u00e1 ot\u00e1zka, pro\u010d Tom d\u00fdch\u00e1, kdy\u017e ne\u017eije.<\/p>\n

autor: ophelia_seven<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: ophelia_seven St\u00e1le d\u00fdchaj\u00edc\u00ed Bill poklep\u00e1val nohou o podlahu vozu, kter\u00fd svi\u0161t\u011bl kolem ostatn\u00edch vozidel, budov, lid\u00ed a zv\u00ed\u0159at. Byl nerv\u00f3zn\u00ed, nemohl se do\u010dkat a byl nad\u0161en\u00fd. Jeho matka ho vezla do ordinace, a on doufal, \u017ee mu \u0159eknou, \u017ee v\u0161echno je<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[643],"tags":[],"class_list":["post-2258","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-divine-intervention"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2258","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2258"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2258\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2258"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2258"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2258"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}