{"id":2270,"date":"2016-02-03T15:00:00","date_gmt":"2016-02-03T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2261"},"modified":"2016-02-03T15:00:00","modified_gmt":"2016-02-03T14:00:00","slug":"bitter-sweet-returns-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/02\/03\/bitter-sweet-returns-5\/","title":{"rendered":"Bitter-sweet returns 5."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Spal n\u011bkolik dlouh\u00fdch hodin tvrd\u00fdm sp\u00e1nkem, i p\u0159es to se ale r\u00e1no c\u00edtil jako o\u017eivl\u00e1 mrtvola. Kruhy pod o\u010dima jako by m\u011bly za \u00fakol cel\u00e9mu sv\u011btu vyk\u0159i\u010det, \u017ee je unaven\u00fd, a lehk\u00fd t\u0159es rukou se to sna\u017eil potvrdit, proto\u017ee p\u0159ese v\u0161echnu snahu a manu\u00e1ln\u00ed zru\u010dnost se mu ani l\u00ed\u010den\u00edm nepoda\u0159ilo zamaskovat, \u017ee se c\u00edt\u00ed mizern\u011b. Telefon mu hned po probuzen\u00ed ozn\u00e1mil, \u017ee na n\u011bj \u010dek\u00e1 nep\u0159e\u010dten\u00e1 zpr\u00e1va od Bushida. Podv\u011bdom\u011b tu\u0161il, jak\u00fd je obsah, a p\u0159esn\u011b z toho d\u016fvodu telefon zahrabal hluboko pod pe\u0159inu a s tich\u00fdm pobrukov\u00e1n\u00edm zam\u00ed\u0159il do Tomova pokoje.<\/div>\n
\n

„M\u011bl bys na m\u011b b\u00fdt hrd\u00fd,“ usm\u00e1l se m\u00edsto pozdravu a hupnul vedle Toma do postele, zat\u00edmco ten se na n\u011bj rozespale pod\u00edval. Hluboce zaz\u00edval, p\u0159it\u00e1hl si pe\u0159inu vysoko pod bradu a nevrle zabru\u010del. Nem\u011bl r\u00e1d p\u0159ekvapiv\u00e1 probuzen\u00ed, a je\u0161t\u011b h\u016f\u0159 je sn\u00e1\u0161el, kdy\u017e m\u011bl v\u00fdjime\u010dn\u011b mo\u017enost vyspat se dlouho b\u011bhem pracovn\u00edho dne. „V\u010dera jsem Bushidovi \u0159ekl, \u017ee mu po\u0159\u00e1d nev\u011b\u0159\u00edm.“<\/p><\/div>\n

To Tomovu pozornost upoutalo natolik, aby se alespo\u0148 p\u0159im\u011bl otev\u0159\u00edt o\u010di a s dal\u0161\u00edm z\u00edvnut\u00edm si pe\u0159inu st\u00e1hnul po ramena. „Pro\u010d bys mu \u0159\u00edkal n\u011bco takov\u00e9ho?“<\/div>\n
„N\u011bjak\u2026 jsme do\u0161li k diskuzi, kdy jsem musel p\u0159iznat, \u017ee mu nakonec podlehnu. Nev\u00edm, co by se muselo st\u00e1t, abych mu nepodlehl,“ nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, ne\u017e m\u00e1vnul rukou. „To je jedno. \u0158ekl jsem mu, \u017ee pokud se mi bude zd\u00e1t, \u017ee se \u0159\u00edt\u00edm do z\u00e1huby, zmiz\u00edm a on u\u017e m\u011b nikdy v \u017eivot\u011b neuvid\u00ed. Sl\u00edbil, \u017ee u\u017e m\u011b nezran\u00ed a j\u00e1 mu \u0159ekl, \u017ee mu zat\u00edm nev\u011b\u0159\u00edm,“ pokr\u010dil rameny. „Jsi na m\u011b hrd\u00fd?“<\/div>\n
„Jsem na tebe hrd\u00fd,“ zabru\u010del Tom. V\u011bd\u011bl, \u017ee jinak by mu Bill nedal pokoj, co\u017e mu potvrdilo i to, \u017ee si smotal pol\u0161t\u00e1\u0159 pod hlavu a p\u0159itiskl se k n\u011bmu. Tom si povzdechl a promnul si obli\u010dej. „V\u00e1\u017en\u011b jsem,“ vydechl, sotva se nad v\u00fdznamem Billov\u00fdch slov alespo\u0148 trochu zamyslel. „Vypad\u00e1\u0161 unaven\u011b. Spal jsi \u0161patn\u011b?“<\/div>\n
\n
„Ne, celkem dob\u0159e, m\u011bl jsem hodn\u011b tvrd\u00fd sp\u00e1nek,“ m\u00e1vnul rukou. „R\u00e1no mi psal.“<\/div>\n
„A co?“<\/div>\n
„Nev\u00edm, ne\u010detl jsem to!“ zamra\u010dil se, jako kdyby snad bylo naprosto samoz\u0159ejm\u00e9, \u017ee si to nep\u0159e\u010dte.<\/div>\n
Tom na n\u011bj pohl\u00e9dl s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm. „D\u0159\u00edv jsi v\u0161echny zpr\u00e1vy otev\u00edral skoro okam\u017eit\u011b,“ vysv\u011btlil d\u016fvod sv\u00e9ho p\u0159ekvapen\u00ed. „Co mysl\u00ed\u0161, \u017ee p\u00ed\u0161e?“<\/div>\n
„H\u00e1d\u00e1m, \u017ee se mi sna\u017e\u00ed vysv\u011btlit, \u017ee m\u011b nikdy nep\u0159estal milovat, a i kdy\u017e jsme se na n\u011bjakou dobu rozd\u011blili, po\u0159\u00e1d mezi n\u00e1mi existuje siln\u00e9 pouto, kter\u00e9 nejde jen tak p\u0159etrhnout. Oh a ur\u010dit\u011b p\u00ed\u0161e, \u017ee mu m\u016f\u017eu v\u011b\u0159it, \u017ee tentokr\u00e1t u\u017e si m\u011b vz\u00edt nenech\u00e1.“<\/div>\n
„Zn\u00ed to, jako kdybys cht\u011bl, aby p\u0159esn\u011b tohle napsal\u2026“<\/div>\n
Bill sklopil pohled, nehtem za\u0161kr\u00e1bal na l\u00e1tku povle\u010den\u00ed, ne\u017e ke sv\u00e9mu bratrovi nejist\u011b vzhl\u00e9dl. A\u010dkoliv o cel\u00e9 situaci n\u00e1hle mluvil s ledov\u00fdm klidem, t\u00e9m\u011b\u0159 jako by se to v\u016fbec ned\u011blo jemu, Tom poznal, \u017ee za jeho slovy jsou skryt\u00e1 p\u0159\u00e1n\u00ed. „Mo\u017en\u00e1? Cht\u011bl bych mu uv\u011b\u0159it, Tomi\u2026 Ale dost se boj\u00edm.“<\/div>\n
„To je dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom spokojen\u011b. „Asi bych ti po\u0159\u00e1dn\u011b natloukl, pokud by ses neb\u00e1l mu v\u011b\u0159it po tom, co ti posledn\u011b provedl.“<\/div>\n
\n

Bill se s povzdechem p\u0159eto\u010dil na z\u00e1da a pohled up\u0159el na hotelov\u00e9 stropnice. Sledoval jemn\u00fd vzor, kter\u00fd se skrz n\u011b linul. Sta\u010dilo mezi n\u011b jen n\u011bco mal\u00e9ho vsunout a v\u0161echny by se zhroutily. „V\u00ed\u0161, Tome, mysl\u00edm si, \u017ee ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s si zaslou\u017e\u00ed druhou \u0161anci, a\u0165 se d\u011bje cokoliv. Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee se \u010dlov\u011bk nem\u016f\u017ee zm\u011bnit, proto\u017ee opravdu v\u011b\u0159\u00edm v l\u00e1sku a jej\u00ed moc – v\u00edm, \u017ee dok\u00e1\u017ee l\u00e9\u010dit a m\u011bnit. L\u00e1ska, ta up\u0159\u00edmn\u00e1, opravdov\u00e1, ryz\u00ed\u2026 Ta dok\u00e1\u017ee v\u0161echno, co si zamane. A pokud o takovou l\u00e1sku p\u0159ijde\u0161, zni\u010d\u00ed t\u011b to, dostane t\u011b to na kolena. M\u016f\u017ee\u0161 m\u00edt n\u011bco, co ti bolest zm\u00edrn\u00ed, ale nikdy ji to neodstran\u00ed, po\u0159\u00e1d tam bude. A kdy\u017e dostane\u0161 \u0161anci tento druh l\u00e1sky znovu z\u00edskat, ud\u011bl\u00e1\u0161 pro to v\u0161echno, v\u00ed\u0161?“ pohl\u00e9dl na sv\u00e9ho bratra, kter\u00fd ho pozorn\u011b sledoval. Sna\u017eil se pochopit. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee p\u0159esn\u011b tahle l\u00e1ska byla mezi mnou a Anisem a j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee Anise hodn\u011b poznamenalo, co se mezi n\u00e1mi stalo, i to, \u017ee dal p\u0159ednost Ann\u011b p\u0159ede mnou. P\u0159i ka\u017ed\u00e9m na\u0161em setk\u00e1n\u00ed vid\u00edm v jeho o\u010d\u00edch bolest zp\u016fsobenou t\u00edmhle rozhodnut\u00edm. A mysl\u00edm si, \u017ee j\u00e1 i on jsme si vytrp\u011bli dost na to, abychom mohli d\u00e1t na\u0161im zlomen\u00fdm srdc\u00edm \u0161anci znovu se zamilovat,“ pousm\u00e1l se. „N\u011bjak\u00fdm bol\u00edstk\u00e1m se asi nevyhneme, to k l\u00e1sce prost\u011b pat\u0159\u00ed, posiluje j\u00ed to. A Tomi, j\u00e1 slibuju, \u017ee budu opatrn\u00fd,“ jemn\u011b mu stiskl ruku, „ne\u017e se rozhodnu d\u00e1t mu \u0161anci st\u00e1t se m\u00fdm p\u0159\u00edtelem, proto\u017ee jsem se je\u0161t\u011b nerozhodl.“<\/p><\/div>\n

\n

Tom nejist\u011b zamrkal, sna\u017eil se d\u00e1t si dohromady v\u0161echno, co mu jeho bratr zmaten\u011b pov\u011bd\u011bl, kdy\u017e se mu rozost\u0159il pohled a znovu ti\u0161e promluvil: „L\u00e1ska\u2026 L\u00e1ska je hrozn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u011bc. Nikdy bych nev\u011b\u0159il, \u017ee pravou l\u00e1sku m\u016f\u017ee\u0161 naj\u00edt dvakr\u00e1t na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b.“ Bill p\u00e1rkr\u00e1t zt\u011b\u017eka zamrkal, ne\u017e bratra pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159 a oto\u010dil se k n\u011bmu z\u00e1dy. „Jsem unaven\u00fd, pot\u0159ebuju trochu sp\u00e1t,“ za\u0161eptal. B\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in usnul, nech\u00e1vaje Toma kompletn\u011b zmaten\u00e9ho. Co vlastn\u011b mu to cht\u011bl \u0159\u00edct?<\/p><\/div>\n

\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Pot\u00e9, co Tom bratra po n\u011bkolika hodin\u00e1ch sp\u00e1nku neochotn\u011b probudil, aby mohli za\u010d\u00edt plnit pracovn\u00ed povinnosti, kv\u016fli kter\u00fdm p\u0159edev\u0161\u00edm do N\u011bmecka p\u0159ijeli, se Bill dostal do takov\u00e9ho nasazen\u00ed, \u017ee \u00fapln\u011b zapomn\u011bl na telefon a na zpr\u00e1vy, kter\u00e9 \u010dekaly na p\u0159e\u010dten\u00ed. Proto kdy\u017e se ve\u010der kone\u010dn\u011b dostal k telefonu, p\u0159ekvapen\u011b zamrkal nad t\u0159emi zpr\u00e1vami a p\u011bti nep\u0159ijat\u00fdmi hovory. Jak to vypadalo, Anis si jeho ml\u010den\u00ed vykl\u00e1dal jako vlastn\u00ed chybu.<\/p><\/div>\n

„V\u00edm, \u017ee mezi n\u00e1mi dv\u011bma se stala spousta v\u011bc\u00ed a ty m\u00e1\u0161 v\u00edc ne\u017e dost d\u016fvod\u016f mi nev\u011b\u0159it. J\u00e1 jsem ale p\u0159ipraven\u00fd bojovat do posledn\u00edho dechu, abych ti dok\u00e1zal, \u017ee mi v\u011b\u0159it m\u016f\u017ee\u0161.“<\/em><\/div>\n
S povzdechem si promnul obli\u010dej a s cigaretou mezi rty zam\u00ed\u0159il na men\u0161\u00ed balkonek. Sna\u017eil se p\u0159estat kou\u0159it, ale zd\u00e1lo se, jako kdyby po posledn\u00ed cigaret\u011b v\u017edycky p\u0159i\u0161lo n\u011bco, kv\u016fli \u010demu byla pot\u0159eba zap\u00e1lit si znovu. Po prvn\u00edm hlubok\u00e9m pota\u017een\u00ed do plic vyto\u010dil Anisovo \u010d\u00edslo a op\u0159el se o z\u00e1bradl\u00ed, sleduje l\u00edn\u00fd z\u00e1pad slunce.<\/div>\n
„Kone\u010dn\u011b vol\u00e1\u0161, myslel jsem, \u017ee u\u017e se neozve\u0161. Bille, jestli jsem ud\u011blal nebo \u0159ekl n\u011bco \u0161patn\u011b, tak se omlouv\u00e1m. J\u00e1\u2026“<\/div>\n
„Neud\u011blal jsi nic \u0161patn\u011b,“ sko\u010dil mu Bill do \u0159e\u010di s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Mu\u017eova starost byla rozko\u0161n\u00e1; srdce mu radostn\u011b posko\u010dilo. „Dlouho jsem spal a pak m\u011bl hodn\u011b pr\u00e1ce, p\u0159e\u010detl jsem si to v\u0161echno a\u017e te\u010f. Proto ti i vol\u00e1m\u2026“<\/div>\n
„Aha,“ vydechl Bushido zara\u017een\u011b. Bill by se klidn\u011b vsadil, \u017ee si pr\u00e1v\u011b zajel prsty do vlas\u016f a nerv\u00f3zn\u011b za n\u011b zatahal. „Promi\u0148, moje hlava mi vytv\u00e1\u0159ela jeden katastrofick\u00fd sc\u00e9n\u00e1\u0159 za druh\u00fdm.“<\/div>\n
„Asi tomu nebude\u0161 cht\u00edt v\u011b\u0159it, ale j\u00e1 se \u010dastokr\u00e1t c\u00edtil \u00fapln\u011b stejn\u011b. \u010cek\u00e1n\u00ed na to, a\u017e ti druh\u00e1 polovi\u010dka odpov\u00ed, a kdy\u017e se n\u011bjakou dobu neoz\u00fdv\u00e1, zoufal\u00e9 opakov\u00e1n\u00ed ka\u017edi\u010dk\u00e9ho sl\u016fvka, kter\u00e9 jsi vyslovil, a p\u0159em\u00edt\u00e1n\u00ed, zda jedno z nich nebylo \u0161patn\u011b\u2026 To, kdy\u017e si p\u0159ehr\u00e1v\u00e1\u0161 jednotliv\u00e9 kroky z dan\u00e9ho dne, jestli jsi n\u00e1hodou n\u011bkde nena\u0161l\u00e1pl vedle. A dokonce, i kdy\u017e jsi si jist\u00fd, \u017ee jsi v\u0161echno ud\u011blal spr\u00e1vn\u011b, po\u0159\u00e1d tam vzadu v hlav\u011b m\u00e1\u0161 tich\u00fd hl\u00e1sek, kter\u00fd se ti posm\u00edv\u00e1 a zpochyb\u0148uje \u00fapln\u011b v\u0161echno.“<\/div>\n
\n

„Bille\u2026“ mu\u017e\u016fv hlas byl najednou l\u00edtostiv\u00fd. Kdyby mohl, sedl by do auta a okam\u017eit\u011b za chlapcem vyrazil, jen aby ho mohl popadnout do n\u00e1ru\u010de a p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee nikdy neud\u011blal nic \u0161patn\u011b, \u017ee ka\u017ed\u00fd jeho krok byl spr\u00e1vn\u00fd. Litoval toho, \u017ee mu v\u016fbec kdy dal d\u016fvod o sob\u011b pochybovat. „Neud\u011blal jsi nic \u0161patn\u011b.“<\/p><\/div>\n

„A co kdy\u017e ano? Kv\u016fli mn\u011b jsi m\u011bl p\u0159\u00edle\u017eitost sezn\u00e1mit se s Annou,“ Bill se pousm\u00e1l. „Ale tohle nebudu zpochyb\u0148ovat. Ne, kdy\u017e m\u00e1\u0161 t\u0159i kr\u00e1sn\u00e9 a zdrav\u00e9 d\u011bti a j\u00e1 nechci, abys kdykoliv musel p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, \u017ee kdybys nem\u011bl je, m\u011bl bys m\u011b.“<\/div>\n
„Toho se neboj. Miluju t\u011b, ale d\u011bti\u2026 jsou d\u011bti.“<\/div>\n
Chlapec se zhluboka nadechl a pot\u00e1hl z cigarety, ne\u017e ji uhasil a znovu se op\u0159el o z\u00e1bradl\u00ed. Pot\u0159eboval chvilku, aby nabral dech. V\u011bd\u011bl, \u017ee to Anis \u0159ekne – maminka mu n\u011bkolikr\u00e1t vysv\u011btlovala, jak moc d\u016fle\u017eit\u00e1 je mate\u0159sk\u00e1 l\u00e1ska, a co v\u0161echno to obn\u00e1\u0161\u00ed. V\u011bd\u011bl to, ale p\u0159esto se mu srdce bolestn\u011b sev\u0159elo s v\u011bdom\u00edm, \u017ee u\u017e nikdy u n\u011bj nebude na prvn\u00edm m\u00edst\u011b. „J\u00e1 v\u00edm,“ odv\u011btil nakonec. „A ch\u00e1pu to.“ Nebo se o to alespo\u0148 pokus\u00ed. „J\u00e1\u2026 Rozhodl jsem se, Anisi.“<\/div>\n
„Ty\u2026 Co? Opravdu? A\u2026 jak?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee si zaslou\u017e\u00ed\u0161 druhou \u0161anci. \u017de si j\u00ed zaslou\u017e\u00edme my. Tak\u017ee\u2026 to zkus\u00edme. Ale zkus\u00edme to od za\u010d\u00e1tku, dob\u0159e? Chci t\u011b znovu poznat, Anisi. Nevid\u011bli jsme se t\u0159i roky a r\u00e1d bych, abychom nejd\u0159\u00edv zjistili, kdo se z n\u00e1s stal, d\u0159\u00edv ne\u017e\u2026 nebo pokud<\/em> se rozhodneme b\u00fdt spolu\u2026“<\/div>\n
\n

Z druh\u00e9 strany telefonu se najednou nic neoz\u00fdvalo. Bill sly\u0161el pouze tich\u00fd dech, co\u017e ho, jemn\u011b \u0159e\u010deno, znepokojilo. O\u010dek\u00e1val hlasit\u00e9 projevy radosti, sliby toho, co v\u0161echno spolu za\u017eij\u00ed, co Anis ud\u011bl\u00e1 a podobn\u011b. M\u00edsto toho ale\u2026 ml\u010del. Chlapec si nerv\u00f3zn\u011b prsty zatahal za kone\u010dky vlas\u016f, nech\u00e1vaje je spadnout ke stran\u011b, ne\u017e zklaman\u011b povzdechl. Mo\u017en\u00e1 si Anisova slova vylo\u017eil \u0161patn\u011b? „Nev\u00edm, co m\u00e1m \u0159\u00edct,“ vydechl Anis nakonec. „Chci \u0159\u00edct. Sakra, po tomhle jsem tou\u017eil celou dobu od chv\u00edle, kdy jsme se s Annou roze\u0161li a najednou prost\u011b\u2026 Nev\u00edm, co \u0159\u00edct. Jsem tak \u0161\u0165astn\u00fd, a\u017e mi do\u0161ly slova.“<\/p><\/div>\n

„No\u2026 hlavn\u00ed asi je, \u017ee jsi \u0161\u0165astn\u00fd,“ pousm\u00e1l se chlapec \u00falevn\u011b.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem \u0161\u0165astn\u00fd,“ rozesm\u00e1l se Bushido. „Bo\u017ee, p\u0159\u00e1l bych si, abych t\u011b te\u010f m\u011bl u sebe. Popadl bych t\u011b do n\u00e1ru\u010de a pol\u00edbil samou radost\u00ed!“<\/div>\n
„\u2026 Brzy budeme m\u00edt p\u0159\u00edle\u017eitost se sej\u00edt a popov\u00eddat si,“ jemn\u011b p\u0159ipomn\u011bl chlapec, aby k tomu p\u0159istupoval pomalu.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, samoz\u0159ejm\u011b. A\u017e se vr\u00e1t\u00ed\u0161 z Cura\u00e7aa, sejdeme se a p\u016fjdeme n\u011bkam na ve\u010de\u0159i a pak si spole\u010dn\u011b pust\u00edme t\u0159eba n\u011bjak\u00fd film. Vezmu t\u011b na v\u00fdlet, dob\u0159e? Ne\u017e se ale vr\u00e1t\u00ed\u0161, ur\u010dit\u011b si spolu budeme ps\u00e1t a volat si, mus\u00edme po\u0159\u00e1d z\u016fstat v kontaktu,“ drmolil nad\u0161en\u011b mu\u017e. Bill s \u00fasm\u011bvem zalezl zp\u00e1tky do sv\u00e9ho pokoje, dve\u0159e k balkonu pevn\u011b uzav\u00edraje. Tou\u017eil b\u00fdt te\u010f u Bushida a stulit se v posteli vedle n\u011bj. „Nechci promarnit ani minutu.“<\/div>\n
„Nepromarn\u00ed\u0161,“ p\u0159isl\u00edbil chlapec. „Neboj. Ani j\u00e1 u\u017e nechci nic zme\u0161kat.“<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. Spal n\u011bkolik dlouh\u00fdch hodin tvrd\u00fdm sp\u00e1nkem, i p\u0159es to se ale r\u00e1no c\u00edtil jako o\u017eivl\u00e1 mrtvola. Kruhy pod o\u010dima jako by m\u011bly za \u00fakol cel\u00e9mu sv\u011btu vyk\u0159i\u010det, \u017ee je unaven\u00fd, a lehk\u00fd t\u0159es rukou se to sna\u017eil potvrdit, proto\u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[636],"tags":[],"class_list":["post-2270","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bitter-sweet-returns"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2270","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2270"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2270\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2270"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2270"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2270"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}