{"id":2278,"date":"2016-01-29T16:00:00","date_gmt":"2016-01-29T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2269"},"modified":"2016-01-29T16:00:00","modified_gmt":"2016-01-29T15:00:00","slug":"lost-treasure-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/01\/29\/lost-treasure-8\/","title":{"rendered":"Lost Treasure 8."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> No, tak. Zvedni to,“ mumlal si Bill pro sebe a s netrp\u011bliv\u00fdm po\u0165uk\u00e1v\u00e1n\u00edm nohou \u010dekal, a\u017e volan\u00fd vysly\u0161\u00ed jeho \u00fap\u011bnliv\u00e9 prosby. „Zvedni to, zvedni to, zvedni to,“ opakoval svou mantru po\u0159\u00e1d dokola. Zoufale si za\u010dal okusovat nehet na palci, vz\u00e1p\u011bt\u00ed se za to v duchu pok\u00e1ral. Jestli si zkaz\u00ed manik\u00faru, Natalie ho zabije.<\/em><\/div>\n

„Jo,“ ozvalo se v telefonu, kdy\u017e u\u017e m\u011bl Bill chu\u0165 mrsknout j\u00edm p\u0159es celou m\u00edstnost.<\/em><\/div>\n
„No kone\u010dn\u011b. Pro\u010d ti to tak trvalo?“ vy\u0161t\u011bkl rozzu\u0159en\u011b, vztekle vstal a za\u010dal se proch\u00e1zet po pro\u0161lapan\u00e9m koberci sem a tam.<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148. Jsme s Gustavem a Georgem ve studiu. Zkou\u0161\u00edme n\u011bjak\u00e9 v\u011bci, tak jsem nesly\u0161el zvon\u011bn\u00ed,“ omlouval se Tom. „Chyb\u00ed\u0161 mi,“ dodal rychle, aby si jej usm\u00ed\u0159il. Sp\u011b\u0161n\u011b odch\u00e1zel od zm\u00edn\u011bn\u00e9 m\u00edstnosti a v\u0161ete\u010dn\u00fdch kamar\u00e1d\u016f.<\/em><\/div>\n
„To vid\u00edm,“ odsekl Bill a ruku si zalo\u017eil v bok, p\u0159esto\u017ee jej bratr nemohl vid\u011bt. Prsty za\u010dal poklep\u00e1vat o tenkou l\u00e1tku d\u017e\u00ednov\u00fdch kalhot.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Jak to tam jde?“ zeptal se honem Tom a sna\u017eil se tak odv\u00e9zt pozornost od sv\u00e9ho hrozn\u00e9ho a neomluviteln\u00e9ho provin\u011bn\u00ed. Dr\u017eel si telefon jen ramenem a \u0161m\u00e1tral v kaps\u00e1ch sv\u00fdch tepl\u00e1k\u016f po cigaret\u00e1ch. Kdy\u017e je na\u0161el, jednu vyt\u00e1hl a zap\u00e1lil. Kdy\u017e vt\u00e1hl kou\u0159 do plic, nikotin se mu p\u0159\u00edjemn\u00e9 vpil do \u017eil a zp\u016fsobil tak vlnu opojn\u00e9ho uklidn\u011bn\u00ed.<\/em><\/div>\n

„Je to hr\u016fza. M\u00edsto, kde fot\u00edme, je ot\u0159esn\u00e9. Stylistka je nemo\u017en\u00e1, to oble\u010den\u00ed, co tady m\u00e1, je naprosto p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9. Je\u0161t\u011b jsem nepou\u017eil ani jeden jej\u00ed kousek, mus\u00edm si obl\u00edkat, co jsem si dovezl. A to nemluv\u00edm o fotografovi. Je to n\u011bjak\u00fd star\u00fd chl\u00edpn\u00fd chlap, kter\u00fd po mn\u011b chce dost divn\u00e9 p\u00f3zy. U\u017e nikdy nek\u00fdvnu na takov\u00e9 focen\u00ed,“ vztekal se Bill.<\/em><\/div>\n
„To se mi moc nel\u00edb\u00ed,“ zabrblal si Tom pod vousy. „Kde jsi te\u010f? To u\u017e jste skon\u010dili?“<\/em><\/div>\n
„To ani n\u00e1hodou. \u0158ekl jsem jim, \u017ee pot\u0159ebuju pauzu na cigaretu a \u0161el ti zavolat. Za\u0161\u00edv\u00e1m se v n\u011bjak\u00e9m kamrl\u00edku. Smrd\u00ed to tady po zv\u011btral\u00e9m chlastu a zpocen\u00fdch pono\u017ek\u00e1ch,“ p\u011bnil st\u00e1le a znechucen\u011b si prohl\u00ed\u017eel odlupuj\u00edc\u00ed se tapetu pokrytou n\u011b\u010d\u00edm, co nepochybn\u011b byla pl\u00edse\u0148.<\/em><\/div>\n
„Nem\u011bl jsem t\u011b nechat jet samotn\u00e9ho. Od za\u010d\u00e1tku se mi to zd\u00e1lo divn\u00e9,“ povzdychl si Tom a promnul si unaven\u00e9 o\u010di. V\u011bt\u0161inu ve\u010dera se d\u00edval do po\u010d\u00edta\u010de a mixoval hudbu, co\u017e se te\u010f za\u010dalo podepisovat na jeho zraku.<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\n

„N\u011bjak to zvl\u00e1dnu,“ sv\u011bsil ramena Bill a posadil se zp\u011bt na \u010dervenou pohovku. Vztek jej pomalu za\u010dal opou\u0161t\u011bt a nahrazoval jej smutek a stesk.<\/em><\/div>\n
„Chyb\u00ed\u0161 mi,“ za\u0161eptal a op\u0159el se do t\u00e9 nechutnosti, na kter\u00e9 sed\u011bl. „Nechci u\u017e nic d\u011blat bez tebe.“<\/em><\/div>\n
Tom ze sebe vydal p\u0159idu\u0161en\u00e9 vydechnut\u00ed a hore\u010dn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak bratrovi zlep\u0161it n\u00e1ladu. Bylo to pro n\u011bj vcelku t\u011b\u017ek\u00e9, proto\u017ee ani on se nec\u00edtil dob\u0159e, kdy\u017e nebyl jeho mal\u00fd br\u00e1\u0161ka pobl\u00ed\u017e. St\u00e1l na terase a d\u00edval se, jak no\u010dn\u00ed L.A. hal\u00ed st\u00edny.<\/em><\/div>\n
„Tak se na to vyka\u0161li a poje\u010f dom\u016f,“ navrhl, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee by Bill nikdy nebyl schopen ud\u011blat n\u011bco tak neprofesion\u00e1ln\u00edho.<\/em><\/div>\n
„To nem\u016f\u017eu,“ odpov\u011bd\u011bl dle o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. „Jsme u\u017e uprost\u0159ed focen\u00ed. Nem\u016f\u017eu z toho te\u010f vycouvat.“<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, ale kdyby si ten chl\u00e1pek n\u011bco dovoloval, tak mu jednu ubal a odejdi, jasn\u00e9?“ chrlil ze sebe hroziv\u011b.<\/em><\/div>\n
„Jasn\u00e9,“ pousm\u00e1l se Bill. Pochopiteln\u011b by asi nebyl n\u011b\u010deho takov\u00e9ho schopen, ale pot\u011b\u0161ilo jej, \u017ee o n\u011bj m\u00e1 Tom starost.<\/em><\/div>\n
„Mus\u00edm u\u017e j\u00edt,“ posmutn\u011bl znovu Bill a prstem si roztahoval d\u00edru na kalhot\u00e1ch. Stejn\u011b byly jeho, mohl si s nimi d\u011blat, co cht\u011bl.<\/em><\/div>\n
„Zavol\u00e1\u0161 mi, a\u017e bude\u0161 na hotelu?“ zeptal se Tom.<\/em><\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee jo. Douf\u00e1m, \u017ee to bude brzy,“ \u0159ekl ho\u0159ce Bill.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Miluju t\u011b,“ pronesl n\u011b\u017en\u011b Tom. A\u010d to bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, byl to pr\u00e1v\u011b on, kdo tato dv\u011b sl\u016fvka pron\u00e1\u0161el \u010dast\u011bji. \u0158\u00edkal je Billovi r\u00e1no, kdy\u017e se mu probudil v n\u00e1ru\u010d\u00ed. \u0158\u00edkal mu je poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e ho rozesm\u00e1l. Po n\u011b\u017en\u00e9m milov\u00e1n\u00ed, stejn\u011b tak jako po divok\u00e9m sexu, a \u0159\u00edkal mu je, i kdy\u017e ka\u017ed\u00fd museli us\u00ednat v jin\u00e9 posteli.<\/em><\/div>\n

„Miluju t\u011b,“ zopakoval po n\u011bm Bill a jen velmi nerad polo\u017eil telefon. Zhluboka se nadechl a rozhl\u00e9dl se po \u0161pinav\u00e9 m\u00edstnosti, kde se schoval p\u0159ed ne\u017e\u00e1douc\u00edma u\u0161ima.<\/em><\/div>\n
Kdyby m\u011bl b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00fd, zas a\u017e tak hrozn\u00e9 focen\u00ed to nebylo. Fotograf sice d\u011blal nechutn\u00e9 vt\u00edpky, ale dalo se to p\u0159e\u017e\u00edt. Stylistka sice donesla p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 oble\u010den\u00ed, ale na druhou stranu byla velmi mil\u00e1 a sna\u017eila se Billovi vyj\u00edt vst\u0159\u00edc ve v\u0161ech jeho po\u017eadavc\u00edch. Dokonce se nab\u00eddla, \u017ee mu zajde pro k\u00e1vu, co\u017e bylo naprosto mimo jej\u00ed povinnosti.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Ano, Bill za\u017eil i mnohem hor\u0161\u00ed focen\u00ed, v mnohem hor\u0161\u00edch podm\u00ednk\u00e1ch s naprosto p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fdmi lidmi, jen\u017ee to m\u011bl v\u017edy po boku Toma, aby jej rozveselil. Mohli se spolu n\u011bkam za\u0161\u00edt a vym\u011bnit si p\u00e1r rychl\u00fdch polibk\u016f pro pozvednut\u00ed n\u00e1lady. D\u011blali si spole\u010dn\u011b legraci ze v\u0161ech okolo a najednou bylo v\u0161echno lep\u0161\u00ed. Ale te\u010f byl Tom na m\u00edle daleko a Bill v sob\u011b nedok\u00e1zal naj\u00edt s\u00edlu u\u017e\u00edvat si nic z toho, co se d\u011blo.<\/em><\/div>\n

Sjel pohledem ke sv\u00e9mu mobilu a rychle po n\u011bm p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl palcem. Snad by mu pohled na Toma mohl zlep\u0161it stav mysli. Kliknul na ikonu galerie a posunoval jednotliv\u00e9 fotografie. Zub\u00edc\u00ed se Tom. Tom mazl\u00edc\u00ed se s Pumbou. Polonah\u00fd Tom.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, tak tohle mi v\u016fbec nepomohlo,“ zak\u0148u\u010del Bill, kdy\u017e se mu srdce steskem sev\u0159elo je\u0161t\u011b o trochu v\u00edc. S posledn\u00edm povzdechnut\u00edm se zvednul, nasadil profesion\u00e1ln\u00ed masku a vy\u0161el ven ze zatuchl\u00e9 m\u00edstnosti.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

\u2026<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Tom st\u00e1l v kuchyni a hltav\u011b do sebe lil studen\u00fd n\u00e1poj. Pohledem sjel k hodin\u00e1m na sv\u00e9m telefonu a nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl. Bylo to u\u017e p\u011bt hodin, co mu Bill volal, a za\u010d\u00ednalo b\u00fdt \u010d\u00edm d\u00e1l divn\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee se mu je\u0161t\u011b neozval. Museli u\u017e m\u00edt p\u0159ece d\u00e1vno po focen\u00ed. „Jsou t\u0159i hodiny r\u00e1no, proboha,“ pomyslel si rozzu\u0159en\u011b. Tomovo nitro za\u010d\u00ednala sv\u00edrat starost o bratra. Bill nikdy nebyl lehkomysln\u00fd, kdy\u017e sl\u00edbil, \u017ee zavol\u00e1, tak prost\u011b zavolal.<\/em><\/div>\n

Polo\u017eil nedopitou skleni\u010dku na pult, popadl do ruky mobil a \u0161oural se sm\u011brem k lo\u017enici. Vy\u0161el do patra a voln\u00fdm krokem a\u017e do sv\u00e9ho pokoje. Neobt\u011b\u017eoval se za sebou zav\u0159\u00edt, stejn\u011b tam nebyl nikdo, kdo by jej mohl p\u0159i n\u011b\u010dem vyru\u0161it.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Nat\u00e1hl se na postel a ruce si slo\u017eil za hlavu. \u0160iroce otev\u0159en\u00fdma o\u010dima skenoval strop nad sebou. Nebyla absolutn\u011b \u017e\u00e1dn\u00e1 \u0161ance, \u017ee by mohl usnout, kdy\u017e nev\u011bd\u011bl, kde p\u0159esn\u011b jeho dvoj\u010de je a co d\u011bl\u00e1. A hlavn\u011b jestli je v po\u0159\u00e1dku. Zal\u00e9tl pohledem k hodin\u00e1m na zdi a jen si dlouze povzdechl.<\/em><\/div>\n

Jestli se Bill neozve do deseti minut, zavol\u00e1 mu. Nebude tady le\u017eet jako n\u011bjak\u00e1 netrp\u011bliv\u00e1 patn\u00e1ctka a vezme v\u011bci do sv\u00fdch rukou. Je p\u0159ece chlap, ne? Hlasit\u011b si odfrkl, aby tak potvrdil sv\u00e9 my\u0161lenky. Lehl si na bok a p\u0159it\u00e1hl si k obli\u010deji Bill\u016fv pol\u0161t\u00e1\u0159. Zabo\u0159il do n\u011bj nos a nas\u00e1l v\u016fni, kter\u00e1 na n\u011bm ulp\u011bla. Polo\u017eil jej zp\u00e1tky na m\u00edsto a nakr\u010dil \u010delo. Asi zas a\u017e takov\u00fd chlap nen\u00ed, kdy\u017e se tady mazl\u00ed s pol\u0161t\u00e1\u0159em sv\u00e9ho bratra. Zakroutil nad sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm hlavou. St\u00e1v\u00e1 se z n\u011bho tot\u00e1ln\u00ed m\u011bkkota, a\u017e Bill z\u00edtra p\u0159ijede dom\u016f, dok\u00e1\u017ee s\u00e1m sob\u011b, jak\u00fd je chlap. Vezme si ho tady do postele a\u2026 No, mo\u017en\u00e1, \u017ee na tyhle my\u0161lenky nebyla pr\u00e1v\u011b vhodn\u00e1 chv\u00edle. Tom se nechystal uspokojovat s\u00e1m, ale pokud nep\u0159estane myslet na Billovo st\u00e9n\u00e1n\u00ed, asi k tomu nakonec bude muset doj\u00edt. <\/a><\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Seru na to,“ pronesl nahlas a vzal do ruky sv\u016fj mobil. Rozsv\u00edtil displej a najel na Billovo jm\u00e9no. P\u0159ilo\u017eil si telefon k uchu a \u010dekal, ne\u017e za\u010dne vyzv\u00e1n\u011bt. Divn\u00e9 bylo, \u017ee v tu chv\u00edli usly\u0161el z kuchyn\u011b p\u00edsni\u010dku, kterou m\u011bl Bill nastavenou pr\u00e1v\u011b na jeho vol\u00e1n\u00ed. Tom se v posteli posadil a nastra\u017eil u\u0161i. M\u011bl dojem jako by se zvuk p\u0159ibli\u017eoval, rozl\u00e9hal se te\u010f chodbou. Okam\u017eit\u011b vysko\u010dil a hnal se ke dve\u0159\u00edm.<\/em><\/div>\n

Kdy\u017e vykro\u010dil nohou z pokoje, a chystal se odbo\u010dit za roh, vrazil do n\u011b\u010deho m\u011bkk\u00e9ho a tepl\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
„Do prdele,“ zaklel hlasit\u011b.<\/em><\/div>\n
„No to je mi p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00ed,“ ozvalo se temnou chodbou.<\/em><\/div>\n
„Bille?“ zeptal se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b Tom.<\/em><\/div>\n
„Nev\u00edm o nikom dal\u0161\u00edm, kdo m\u00e1 kl\u00ed\u010de,“ uchechtl se Bill a zatla\u010dil na bratrovo t\u011blo, aby jej dostal zp\u011bt do jeho lo\u017enice, kterou osv\u011btlovalo tlumen\u00e9 sv\u011btlo z lampi\u010dky na no\u010dn\u00edm stolku. Mnul si hrudn\u00edk, kde do n\u011bj bratr vrazil loktem.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Co tady, sakra, d\u011bl\u00e1\u0161? Nem\u011bls p\u0159ijet a\u017e r\u00e1no?“ hled\u011bl na n\u011bj nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b Tom a p\u0159it\u00e1hl si ho do kr\u00e1tk\u00e9ho objet\u00ed.<\/em><\/div>\n

„M\u011bl, ale nemohl jsem tam bez tebe vydr\u017eet ani minutu,“ zavrn\u011bl Bill a v\u011bnoval mu polibek, vysvobodil se z bratrov\u00fdch pa\u017e\u00ed a zt\u011b\u017eka se posadil na postel. S bolestn\u00fdm zasku\u010den\u00edm si za\u010dal stahovat vysok\u00e9 boty.<\/em><\/div>\n
„Ale cesta trv\u00e1 dv\u011b hodiny,“ konstatoval Tom, st\u00e1le je\u0161t\u011b zasko\u010den\u00fd st\u00e1l uprost\u0159ed m\u00edstnosti.<\/em><\/div>\n
„Trv\u00e1 no,“ pokr\u010dil kr\u00e1tce rameny a mas\u00edroval si otla\u010den\u00e1 chodidla. „Prost\u011b jsem tam necht\u011bl z\u016fstat. Hotel byl stra\u0161n\u00fd. Sotva jsem vlezl do pokoje, oto\u010dil jsem se na pat\u011b a p\u00e1dil jsem jako o \u017eivot pry\u010d.“<\/em><\/div>\n
„Nel\u00edb\u00ed se mi, \u017ee \u0159\u00edd\u00ed\u0161 takhle pozd\u011b a nav\u00edc unaven\u00fd,“ mra\u010dil se Tom a zk\u0159\u00ed\u017eil ruce na prsou.<\/em><\/div>\n
„Skoro to zn\u00ed, jako bys nebyl r\u00e1d, \u017ee jsem doma,“ zakroutil Bill hlavou a nat\u00e1hl se na postel, slastn\u011b zavrn\u011bl, kdy\u017e se zavrtal do matrace. Rukama sjel k d\u017e\u00edn\u00e1m a za\u010dal si je rozep\u00ednat.<\/em><\/div>\n
„Jsem r\u00e1d,“ \u0159ekl Tom a kone\u010dn\u011b se odlepil z m\u00edsta. Obe\u0161el postel a tak\u00e9 si na ni lehl.<\/em><\/div>\n
„Tak pro\u010d kolem toho vede\u0161 tolik \u0159e\u010d\u00ed?“ pl\u00e1cl jej Bill po ruce, skopl kalhoty a zahodil je n\u011bkam do kouta. „Sko\u010d\u00edm si do sprchy a pak jsem cel\u00fd jen tv\u016fj,“ v\u011bnoval bratrovi vlhk\u00fd polibek na rty a odhopkal z pokoje.<\/em><\/div>\n
Cel\u00e9 Tomovo t\u011blo se n\u00e1hle uvolnilo. Nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit, jen\u017e mu cel\u00fd den sed\u011bl za krkem, byl najednou pry\u010d. Bill byl doma. Znova se nat\u00e1hl po jeho pol\u0161t\u00e1\u0159i, aby ho pou\u017eil jako do\u010dasnou n\u00e1hra\u017eku, ne\u017e se jeho dvoj\u010de vr\u00e1t\u00ed. No a co, \u017ee u toho nevypad\u00e1 jako chlap?<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Dny plynuly jeden za druh\u00fdm a Bill u\u017e je p\u0159estal po\u010d\u00edtat. Jedin\u00e9, podle \u010deho dok\u00e1zal rozeznat, co je za den, byly pravideln\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy psychologa, kter\u00e9 mu podle jeho n\u00e1zoru k ni\u010demu nebyly. Doktor se vypt\u00e1val na to, jak mu je, jak se zabydlel, jak se s\u017e\u00edv\u00e1 s okol\u00edm a Bill odpov\u00eddal automatick\u00e9 odpov\u011bdi. Kdyby m\u011bl b\u00fdt naprosto up\u0159\u00edmn\u00fd, musel by p\u0159iznat, \u017ee se nec\u00edt\u00ed \u00fapln\u011b ve sv\u00e9 k\u016f\u017ei. \u010casto upadal do pochmurn\u00fdch n\u00e1lad a sna\u017eil se zorientovat ve sv\u00e9m vlastn\u00edm \u017eivot\u011b. M\u011bl pocit, \u017ee se nepozn\u00e1v\u00e1. Jako by na p\u00e1r let ovl\u00e1dla jeho t\u011blo jin\u00e1 osoba a ud\u011blala z n\u011bj tohle. Donutila ho p\u0159est\u011bhovat se, zm\u011bnit vzhled a evidentn\u011b taky n\u011bco provedla s Tomem, proto\u017ee ani on u\u017e nebyl stejn\u00fd. Od posledn\u00edho incidentu spolu sice vych\u00e1zeli l\u00edp, ale po\u0159\u00e1d kolem n\u011bj chodil jakoby po \u0161pi\u010dk\u00e1ch. Ukazoval mu m\u00edsta, na kter\u00e9 r\u00e1di chodili, ale co se t\u00fd\u010de spole\u010dn\u00fdch vzpom\u00ednek, nebyl moc sd\u00edln\u00fd.<\/p><\/div>\n

\n

Jedn\u00edm p\u0159\u00edkladem za v\u0161echny bylo, kdy\u017e p\u0159i\u0161el za Tomem a ptal se ho na sv\u016fj mobiln\u00ed telefon. Byl toti\u017e naprosto pr\u00e1zdn\u00fd a\u017e na spoustu kontakt\u016f, kter\u00e9 vesm\u011bs neznal.<\/p><\/div>\n

„Tv\u016fj mobil se p\u0159i t\u00e9 nehod\u011b rozbil, v\u00ed\u0161, tak jsem ti koupil nov\u00fd, kdy\u017e jsi byl je\u0161t\u011b v nemocnici a nahr\u00e1l ti do n\u011bj alespo\u0148 sv\u00e9 kontakty,“ vysv\u011btlil mu.<\/div>\n
„Aha, to je \u0161koda. Cht\u011bl jsem si p\u0159e\u010d\u00edst zpr\u00e1vy, co jsem si psal s ostatn\u00edma. V\u0161ak v\u00ed\u0161, poznat s\u00e1m sebe,“ \u0159ekl smutn\u011b. Tom na to nijak nereagoval a v\u011bnoval se sv\u00e9mu po\u010d\u00edta\u010di. Soust\u0159ed\u011bn\u00ed na pr\u00e1ci v\u0161ak jen p\u0159edst\u00edral, v duchu se modlil, a\u0165 nep\u0159ijde to, co z\u00e1konit\u011b p\u0159ij\u00edt muselo.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych se mohl pod\u00edvat do tv\u00e9ho telefonu na zpr\u00e1vy, co jsme si poslali? Mysl\u00edm, \u017ee by mi to v\u00e1\u017en\u011b pomohlo,“ nap\u0159\u00edmil se najednou a o\u010di se mu rozz\u00e1\u0159ily.<\/div>\n
„To by asi ne\u0161lo,“ zahuhlal Tom a nespou\u0161t\u011bl o\u010di z obrazovky.<\/div>\n
„Pro\u010d ne?“ vy\u0161t\u011bkl Bill trochu prud\u010deji, ne\u017e m\u011bl v \u00famyslu.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u0161echny zpr\u00e1vy ma\u017eu,“ vysv\u011btlil a st\u0159elil po bratrovi rychl\u00fdm pohledem. Pochopiteln\u011b to byla le\u017e jako v\u011b\u017e, ale copak mu mohl uk\u00e1zat, co si doopravdy psali?<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ odv\u011btil nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b Bill, ale d\u00e1l u\u017e nenal\u00e9hal. Oto\u010dil se na pat\u011b a nechal Toma samotn\u00e9ho. Pro\u010d mu tohle bratr d\u011blal? On snad necht\u011bl, aby si vzpomn\u011bl? Do\u0161el nasupen\u011b a\u017e do p\u0159eds\u00edn\u011b, kde se povaloval Pumba. Vzal jeho vod\u00edtko, zavolal na pejska a vydal se ven.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 se s Tomem poh\u00e1dali a on necht\u011bl, aby si na to vzpomn\u011bl, tak jej udr\u017eoval d\u00e1l od v\u0161eho, co by mu vr\u00e1tilo pam\u011b\u0165. Mo\u017en\u00e1 si navz\u00e1jem provedli n\u011bco v\u00e1\u017en\u011b o\u0161kliv\u00e9ho a Tom se b\u00e1l, \u017ee si zase vzpomene a opust\u00ed ho. Bylo n\u011bco takov\u00e9ho mo\u017en\u00e9? <\/div>\n
\n

Takov\u00e9 \u00favahy se Billovi honily hlavou \u010dasto, ale bohu\u017eel nebyl ani o krok bl\u00ed\u017e k n\u011bjak\u00e9mu vysv\u011btlen\u00ed.<\/p><\/div>\n

Jedin\u00e9 p\u011bkn\u00e9, co v jejich vztahu z\u016fstalo, byly spole\u010dn\u00e9 noci. Bill ka\u017ed\u00fd ve\u010der proklouzl do Tomova pokoje a ti\u0161e jako my\u0161ka se zavrtal pod jeho p\u0159ikr\u00fdvku. V\u017edy po\u010dkal, dokud si nebyl jist\u00fd, \u017ee jeho bratr nele\u017e\u00ed v posteli a je zhasnuto. Tom si byl pochopiteln\u011b jeho p\u0159\u00edtomnosti v\u011bdom, ani jeden z nich v\u0161ak nikdy ne\u0159ekl ani jedin\u00e9 sl\u016fvko. Brali to jako takovou nevy\u0159\u010denou dohodu. Nev\u011bd\u011bli, jestli se to d\u011blo d\u00edlem \u0161t\u011bst\u011bn\u011b nebo jen n\u00e1hod\u011b, ale je\u0161t\u011b se jim nikdy nepoda\u0159ilo probudit se ve stejnou dobu. V\u011bt\u0161inou to byl pr\u00e1v\u011b Bill, kdo procitl jako prvn\u00ed. A proto\u017ee necht\u011bl b\u00fdt bratrovi na obt\u00ed\u017e, okam\u017eit\u011b se sebral a ode\u0161el.<\/div>\n
\n

Toho r\u00e1na to ale bylo jinak. Bill se zavrt\u011bl ve vyh\u0159\u00e1t\u00e9m pelechu a okam\u017eit\u011b otev\u0159el o\u010di. Oto\u010dil se na m\u00edsto, kde jak tu\u0161il, bude sp\u00e1t jeho bratr, ale bylo pr\u00e1zdn\u00e9. Prot\u00e1hl se, a\u017e mu v kloubech zak\u0159upalo, a spustil nohy dol\u016f z postele. Hodnou chv\u00edli jen sed\u011bl a pohupoval nohama, kdy\u017e usly\u0161el rozzu\u0159en\u00fd k\u0159ik. Vstal a opatrn\u011b vykoukl na chodbu. Hlas se oz\u00fdval zpoza zav\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed jejich studia. Tom s n\u011bk\u00fdm o\u010dividn\u011b mluvil po telefonu a nebyl to zrovna vesel\u00fd rozhovor. Bill ani nemusel chodit bl\u00ed\u017e, proto\u017ee jeho bratr byl velmi hlasit\u00fd.<\/p><\/div>\n

„Mikeu, ty si se naprosto zbl\u00e1znil. Nebudu mu d\u011blat party s pades\u00e1ti lidma, kter\u00e9 nezn\u00e1. On si v\u00e1s nepamatuje, ch\u00e1pe\u0161 to? Jak by ti bylo, kdybych t\u011b nahnal do m\u00edstnosti pln\u00e9 lidi a \u0159ekl ti, \u017ee se s nimi mus\u00ed\u0161 k\u00e1mo\u0161it,“ h\u0159m\u011bl Tom\u016fv hlas, a\u017e z toho m\u00e1lem rezonovaly dve\u0159e. Na kr\u00e1tko zavl\u00e1dlo ticho, jak Tom poslouchal zm\u00edn\u011bn\u00e9ho Mikea.<\/div>\n
„Nedr\u017e\u00edm ho tady zav\u0159en\u00e9ho. Chod\u00edme norm\u00e1ln\u011b ven. Nav\u0161t\u011bvuje ho rodina a lidi, co zn\u00e1 z d\u0159\u00edv\u011bj\u0161ka. Nen\u00ed to tak, \u017ee by tady byl jako ve v\u011bzen\u00ed,“ rozk\u0159i\u010del se znovu. Op\u011bt nastala kr\u00e1tk\u00e1 pauza.<\/div>\n
„Nehodl\u00e1m to s tebou \u0159e\u0161it. Ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee nem\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ij\u00edt s\u00e1m, ale \u017e\u00e1dn\u00e9 velk\u00e9 akce se zat\u00edm konat nebudou. M\u011bj se,“ zav\u011bsil. Dv\u011b vte\u0159iny na to se rozlet\u011bly dve\u0159e a v nich st\u00e1l b\u011bsn\u00edc\u00ed Tom. Kdy\u017e uvid\u011bl Billa st\u00e1t jen kousek od n\u011bj, zabrzdil a jeho rysy n\u00e1hle zm\u011bkly.<\/div>\n
„Sly\u0161els to?“ zeptal se celkem zbyte\u010dn\u011b. Bill jen kr\u00e1tce p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
Tom sv\u011bsil ramena a k\u00fdvl na n\u011bj. „Poj\u010f se mnou dol\u016f.“<\/div>\n
Bill se \u0161ourav\u00fdm krokem vydal za n\u00edm. Posadil se v kuchyni k pultu tak, aby vid\u011bl na bratra, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b sypal vo\u0148avou k\u00e1vu do k\u00e1vovaru. Bill vy\u010dk\u00e1val a ne\u0159ekl ani slovo.<\/div>\n
\n

„M\u00e1\u0161 pocit, \u017ee t\u011b tady dr\u017e\u00edm zav\u0159en\u00e9ho?“ oto\u010dil se na n\u011bj n\u00e1hle a p\u00e1trav\u011b se mu zahled\u011bl do obli\u010deje. Bill jen kr\u00e1tce zavrt\u011bl hlavou. „Proto\u017ee Mike\u2026 To je n\u00e1\u0161 asistent,“ vysv\u011btlil, ne\u017e pokra\u010doval, „si mysl\u00ed, \u017ee t\u011b schov\u00e1v\u00e1m p\u0159ed sv\u011btem,“ do\u0159ekl a nespou\u0161t\u011bl z n\u011bj o\u010di. „M\u00e1\u0161 dojem, \u017ee t\u011b tady dus\u00edm?“ zeptal se a v tv\u00e1\u0159i m\u011bl opravdu ztr\u00e1pen\u00fd v\u00fdraz. Bill se chvilku zamyslel, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl.<\/p><\/div>\n

„Nen\u00ed to tak, \u017ee bys m\u011b dusil. Sp\u00ed\u0161 mi p\u0159ijde, \u017ee jsi hodn\u011b opatrn\u00fd, co se m\u00e9 osoby t\u00fd\u010de. Chod\u00ed\u0161 kolem m\u011b, jako bych byl \u010dasovan\u00e1 bomba, co m\u00e1 ka\u017edou chvilku vybuchnout,“ vysv\u011btlil a m\u011bl dojem, \u017ee se mu d\u00fdch\u00e1 o mali\u010dko l\u00e9pe, kdy\u017e kone\u010dn\u011b vy\u0159kl to, co se mu hlavou honilo u\u017e del\u0161\u00ed dobu. Tom jen sv\u011bsil hlavu a zoufale zasku\u010del, pak ji zvedl a znovu se zahled\u011bl do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
\n

„Jak bych ti to vysv\u011btlil?“ zahuhlal a v hlav\u011b si rovnal my\u0161lenky, kousaje si p\u0159i tom do spodn\u00edho rtu. „Kdy\u017e jsi m\u011bl tu nehodu, bylo to pro m\u011b n\u011bco stra\u0161n\u00e9ho. Hrozn\u011b jsem se o tebe b\u00e1l. Le\u017eels tam napojen\u00fd na v\u0161echny ty p\u0159\u00edstroje a j\u00e1 jsem si p\u0159ipadal bezmocn\u00fd,“ za\u010dal pomalu p\u0159ech\u00e1zet po kuchyni sem a tam. „M\u011bl jsem strach, \u017ee t\u011b nav\u017edycky ztrat\u00edm, \u017ee se neprobere\u0161. Pak n\u00e1s doktor za\u010dal stra\u0161it v\u0161ema t\u011bma v\u011bcma, kter\u00e9 by t\u011b mohly potkat, a to u\u017e jsem byl v\u00e1\u017en\u011b na pokraji zhroucen\u00ed. Jen\u017ee pak ses probral a bylo to, jako by znovu za\u010dalo sv\u00edtit slunce. J\u00e1 jsem sice c\u00edtil hroznou \u00falevu nad t\u00edm, \u017ee t\u011b m\u00e1m zp\u00e1tky, ale ten strach, \u017ee o tebe p\u0159ijdu, se mi us\u00eddlil v hlav\u011b a prost\u011b tam u\u017e z\u016fstal. M\u00e1m hrozn\u00fd strach, \u017ee o tebe p\u0159ijdu,“ dokon\u010dil Tom a nem\u011bl odvahu zvednout pohled a pod\u00edvat se, jak se jeho bratr tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/p><\/div>\n

Ten na nic ne\u010dekal, sesko\u010dil ze \u017eidle a hnal se k Tomovi. Vlet\u011bl mu do n\u00e1ru\u010de a p\u0159itiskl se na n\u011bj.<\/div>\n
\n

„Tomi,“ zak\u0148u\u010del a ut\u00edral si slzy dojet\u00ed do jeho tri\u010dka. Tom na chvilku strnul, zasko\u010den t\u00edmto ne\u010dekan\u00fdm projevem l\u00e1sky, ale sta\u010dilo p\u00e1r vte\u0159in a jeho strnul\u00fd postoj se uvolnil. Stiskl Billa sv\u00fdmi pa\u017eemi a u\u017e\u00edval si dotyk jeho h\u0159ejiv\u00e9ho t\u011bla.<\/p><\/div>\n

„Je to, jako kdy\u017e si rozbije\u0161 obl\u00edbenou hra\u010dku. I kdy\u017e ti ji n\u011bkdo oprav\u00ed, u\u017e si na n\u00ed opatrn\u011bj\u0161\u00ed a nikdy si s n\u00ed nehraje\u0161 jako d\u0159\u00edv,“ uchechtl se Tom, aby trochu odleh\u010dil atmosf\u00e9ru. Bill se odt\u00e1hl na tak kr\u00e1tkou vzd\u00e1lenost, aby se bratrovi mohl pod\u00edvat do tv\u00e1\u0159e, ale z\u00e1rove\u0148 neopustil jeho objet\u00ed.<\/div>\n
„Tak\u017ee j\u00e1 jsem pro tebe hra\u010dka, jo?“ zamra\u010dil se na oko.<\/div>\n
„N\u011bco takov\u00e9ho,“ zasm\u00e1l se Tom a znovu si sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ku p\u0159it\u00e1hl do objet\u00ed. L\u00edbnul ho na sp\u00e1nek a hlasit\u011b vydechl.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b si na nic nevzpom\u00edn\u00e1\u0161?“ zeptal se a Bill z\u0159eteln\u011b zaslechl zoufal\u00fd podt\u00f3n. Povzdychl si a zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
Jo, to by bylo moc jednoduch\u00e9<\/em>, prol\u00e9tlo Tomovi hlavou.<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs No, tak. Zvedni to,“ mumlal si Bill pro sebe a s netrp\u011bliv\u00fdm po\u0165uk\u00e1v\u00e1n\u00edm nohou \u010dekal, a\u017e volan\u00fd vysly\u0161\u00ed jeho \u00fap\u011bnliv\u00e9 prosby. „Zvedni to, zvedni to, zvedni to,“ opakoval svou mantru po\u0159\u00e1d dokola. Zoufale si za\u010dal okusovat nehet na palci, vz\u00e1p\u011bt\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[641],"tags":[],"class_list":["post-2278","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lost-treasure"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2278","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2278"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2278\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2278"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2278"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2278"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}