{"id":2280,"date":"2016-01-28T16:00:00","date_gmt":"2016-01-28T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2271"},"modified":"2016-01-28T16:00:00","modified_gmt":"2016-01-28T15:00:00","slug":"divine-intervention-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/01\/28\/divine-intervention-4\/","title":{"rendered":"Divine Intervention 4."},"content":{"rendered":"
autor: ophelia_seven<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Zp\u00e1tky do \u0161koly<\/strong><\/div>\n
\n

Kdy\u017e Bill p\u0159ed svou matkou trval na tom, \u017ee je v\u00edce ne\u017e p\u0159ipraven\u00fd vr\u00e1tit se zp\u00e1tky do \u0161koly, u\u017e zapomn\u011bl, jak bolestn\u011b pomalu se hodiny t\u00e1hly, kdy\u017e tam byl. Ka\u017ed\u00e1 minuta byla jako hodina a poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se pod\u00edval na hodiny, uplynulo jen p\u011bt minut. Rychle za\u010d\u00ednal b\u00fdt znechucen\u00fd a p\u0159em\u00fd\u0161lel, pro\u010d netrval na tom si nechat je\u0161t\u011b p\u00e1r dn\u00ed pro sebe, z\u016fstat doma do konce t\u00fddne a za\u010d\u00edt z \u010derstva v pond\u011bl\u00ed r\u00e1no. Kdo se v\u016fbec vracel zp\u00e1tky do \u0161koly ve st\u0159edu?<\/p><\/div>\n

Ale on p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, pro\u010d to ud\u011blal. Ud\u011blal to kv\u016fli Tomovi. Proto\u017ee byl st\u00e1le znepokojen\u00fd celou tou situac\u00ed, t\u00edm, \u017ee jej nemohl c\u00edtit<\/em>, \u017ee ho jeho matka nevid\u011bla<\/em>, ale \u017ee stejn\u011b snadno mohl Billa odtla\u010dit z cesty padaj\u00edc\u00edch knih, nebo jej zachytit p\u0159ed p\u00e1dem ze schod\u016f. Bylo to jednostrann\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed, pokud se to v\u016fbec dalo nazvat p\u0159\u00e1telstv\u00edm, a to bylo nespravedliv\u00e9. Necht\u011bl doma sed\u011bt o samot\u011b a \u010dekat, kdy se Tom z\u00e1hadn\u011b zjev\u00ed. Ve \u0161kole jej Tom nemohl obt\u011b\u017eovat, jak si vydedukoval, a alespo\u0148 bude natolik rozpt\u00fdlen\u00fd, aby na toho \u00fadajn\u00e9ho and\u011bla nemyslel, v\u016fbec.<\/div>\n
Rychle zjistil, \u017ee se m\u00fdlil.<\/div>\n
\n

Tom byl v\u0161echno, na co dok\u00e1zal<\/em> myslet. Dokonce i pot\u00e9, co se Bill vzdal v\u0161ech l\u00e9k\u016f, o kter\u00fdch si byl jist\u00fd, \u017ee zp\u016fsobovaly jeho halucinaci dredat\u00e9ho kluka s jemn\u00fdma o\u010dima a up\u0159\u00edmn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, st\u00e1le Toma vid\u011bl. V\u0161ude. Ten kluk si zvykl objevovat se ka\u017ed\u00fd den, minim\u00e1ln\u011b jednou. Jak mohl Bill d\u00e1l v\u011b\u0159it, \u017ee byl jen halucinace?<\/div>\n

Halucinace v\u00e1s, koneckonc\u016f, neodstr\u010d\u00ed z cesty padaj\u00edc\u00edm knih\u00e1m, nebo nezachyt\u00ed p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e spadnete ze schod\u016f a zlom\u00edte si vaz. Halucinace se nep\u0159\u00e1tel\u00ed s va\u0161\u00edm psem a nenech\u00e1vaj\u00ed \u010dm\u00e1ranice ve va\u0161em \u0161koln\u00edm se\u0161it\u011b. Halucinace nejsou skute\u010dn\u00e9; Tom byl skute\u010dn\u00fd. Alespo\u0148 pro Billa byl.<\/div>\n
Ve sv\u00e9 mysli Bill zva\u017eoval, jak\u00e9 jsou \u0161ance, \u017ee je Tom opravdu str\u00e1\u017en\u00fd and\u011bl. Ke sv\u00e9mu vlastn\u00edmu uboh\u00e9mu pobaven\u00ed zazdil sv\u00e9ho u\u010ditele, kter\u00fd s nimi proch\u00e1zel Romea a Julii<\/em> – hru, kterou s\u00e1m \u010detl u\u017e spoustu kr\u00e1t – a vyzvedl v\u0161echna fakta, kter\u00e1 u\u017e m\u011bl.<\/div>\n
Tom dok\u00e1zal zmizet a znovu se objevit podle sv\u00e9ho rozmaru. Dok\u00e1zal se dostat do jeho pokoje, koupelny i kuchyn\u011b, ani\u017e by pro\u0161el skrz zamknut\u00e9 dve\u0159e nebo okno. Dok\u00e1zal se rychle pohybovat a zvl\u00e1dl se dostat z Billova pokoje do poloviny schodi\u0161t\u011b v\u010das, aby Billa zachytil je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1dem. Bill Toma nemohl c\u00edtit, ale mohl ho vid\u011bt a Charlie jej mohl vid\u011bt. A mohl ho sly\u0161et. Mo\u017en\u00e1, pomyslel si, byl Tom duch. Ale zase, pokud se chystal v\u011b\u0159it tomu, \u017ee je Tom duch, mohl stejn\u011b tak dob\u0159e z\u016fstat u Tomova prohl\u00e1\u0161en\u00ed, \u017ee je str\u00e1\u017en\u00fd and\u011bl. Alespo\u0148 to d\u00e1valo v\u011bt\u0161\u00ed smysl, jeliko\u017e se neuk\u00e1zal p\u0159ed Billovou nehodou.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Bill p\u0159imhou\u0159il o\u010di na se\u0161it p\u0159ed sebou s v\u011bdom\u00edm, \u017ee o p\u00e1r str\u00e1nek zp\u011bt obsahoval kresby, kter\u00e9 jeho ruka nevytvo\u0159ila. Zva\u017eoval mo\u017enosti; opravdu jich p\u0159\u00edli\u0161 mnoho nem\u011bl. Nic na t\u00e9to situaci nespadalo do syst\u00e9mu logiky a jedin\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed, kter\u00e9 se mu nab\u00edzelo, bylo, \u017ee Tom je and\u011bl str\u00e1\u017en\u00fd. A str\u00e1\u017en\u00fd and\u011bl nebo ne, Tom ho zachr\u00e1nil p\u0159ed p\u00e1dem ze schod\u016f, a to u\u017e n\u011bco znamenalo, nebo ne?<\/div>\n
Kdy\u017e zvonek ozn\u00e1mil konec hodiny, Bill pohl\u00e9dl na hodiny, p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee posledn\u00edch dvacet minut ub\u011bhlo tak rychle, kdy\u017e se cel\u00fd den tak t\u00e1hnul. Spolu s ostatn\u00edmi spolu\u017e\u00e1ky si Bill posb\u00edral sv\u00e9 v\u011bci a p\u0159ehodil si ta\u0161ku p\u0159es rameno. Dr\u017eel se pozadu a nechal sv\u00e9 vrstevn\u00edky, aby si protla\u010dili cestu skrz dve\u0159e u\u010debny. Pro mnoh\u00e9 z nich v\u010detn\u011b Billa nastal kone\u010dn\u011b \u010das ob\u011bda.<\/div>\n
\n

„Bille, m\u016f\u017ee\u0161 se na chvili\u010dku zdr\u017eet?“<\/p><\/div>\n

Bill bojoval se zamra\u010den\u00edm, kter\u00e9 se mu cht\u011blo zformovat na obli\u010deji, a na m\u00edsto toho se na sv\u00e9ho u\u010ditele usm\u00e1l. „Co se d\u011bje?“ Zeptal se, jakmile v\u0161ichni ostatn\u00ed studenti opustili t\u0159\u00eddu, a z\u016fstal tam jen on a pan Austin.<\/div>\n
„Sly\u0161el jsem o tv\u00e9 nehod\u011b,“ za\u010dal jeho u\u010ditel a Bill v duchu zast\u00e9nal. Sna\u017eil se p\u0159es to dostat, sna\u017eil se zapomenout, \u017ee se to stalo. Ruku m\u011bl st\u00e1le je\u0161t\u011b v s\u00e1d\u0159e a z\u00e1v\u011bsu, ale krom\u011b toho, \u017ee musel chodit do \u0161koly p\u011b\u0161ky, proto\u017ee jeho auto bylo na \u0161rot, se mu da\u0159ilo celkem dob\u0159e. Nebyl invalida a necht\u011bl, aby s n\u00edm bylo zach\u00e1zeno jinak.<\/div>\n
„Jsem v po\u0159\u00e1dku,“ odpov\u011bd\u011bl a potla\u010dil povzdech. Pan Austin m\u011bl jen obavy; Bill byl v\u017edy jedn\u00edm z jeho obl\u00edben\u00fdch student\u016f. Jako piln\u00fd a zodpov\u011bdn\u00fd \u017e\u00e1k byl obl\u00edben\u00fd u spousty u\u010ditel\u016f, co\u017e ne v\u017edy znamenalo, \u017ee byl nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edm klukem na \u0161kole.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159ekl pan Austin, ale nezd\u00e1l se b\u00fdt pln\u011b p\u0159esv\u011bd\u010den. M\u011bl svra\u0161t\u011bn\u00e9 obo\u010d\u00ed do p\u00edsmene V, co\u017e dod\u00e1valo jeho v\u00e1hav\u00fdm o\u010d\u00edm starostliv\u00fd pohled. „Jen ses mi dnes v hodin\u011b zd\u00e1l b\u00fdt trochu unaven\u00fd.“<\/div>\n
\n

Bill apaticky pokr\u010dil rameny. „Mysl\u00edm, \u017ee jsem je\u0161t\u011b trochu ot\u0159esen\u00fd,“ vysv\u011btlil. T\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00edm klukem, kter\u00fd se mi st\u00e1le zjevuje v pokoji<\/em>, dodal v duchu. V\u011bd\u011bl, \u017ee o Tomovi nemohl nikdy nikomu \u0159\u00edct; ur\u010dit\u011b by si mysleli, \u017ee vid\u00ed bludy a kdo v\u00ed, co by se s n\u00edm stalo pak?<\/div>\n

„No, kdybys pot\u0159eboval v\u00edce \u010dasu na dom\u00e1c\u00ed \u00fakoly, m\u016f\u017ee\u0161 si ho vz\u00edt, kolik bude\u0161 pot\u0159ebovat.“<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, opravdu vd\u011b\u010dn\u00fd. Nebyl jedn\u00edm z t\u011bch, kdo by \u017e\u00e1dal o prodlou\u017een\u00ed term\u00edn\u016f nebo odevzd\u00e1val pozd\u011b dom\u00e1c\u00ed \u00fakoly, ale rozhodn\u011b s\u00e1m mohl vid\u011bt, jak je rozptylov\u00e1n Tomem a zm\u011bt\u00ed emoc\u00ed, kterou vytv\u00e1\u0159el ve sv\u00e9m jindy tak nudn\u00e9m \u017eivot\u011b. Tato doba nav\u00edc mu mohla pomoct a zachr\u00e1nit jej p\u0159ed zbyte\u010dn\u00fdm poklesem studijn\u00edho pr\u016fm\u011bru. „Budu se sna\u017eit v\u0161echno dohnat,“ trval na sv\u00e9m, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee je to pravda.<\/div>\n
Mu\u017e p\u0159ik\u00fdvl a zalo\u017eil si ruce na b\u0159i\u0161e. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ano,“ \u0159ekl sebejist\u011b. „Nebudu t\u011b te\u010f zdr\u017eovat od ob\u011bda, ale pokud bys n\u011bkdy n\u011bco pot\u0159eboval, d\u00e1\u0161 mi v\u011bd\u011bt?“<\/div>\n
Bill sklopil hlavu a znovu p\u0159em\u00fd\u0161lel o Tomovi. Uva\u017eoval, co by si pan Austin myslel o tomto nov\u00e9m v\u00fdvoji. Billovi by se rozhodn\u011b hodila logick\u00e1 a rozumn\u00e1 mysl. Ale ne, to nemohl. Tom byl jeho tajemstv\u00ed. Jemn\u011b se nad t\u00edm usm\u00e1l; kdy\u017e se to podalo takhle, nezd\u00e1lo se to b\u00fdt jako takov\u00e1 \u0161patn\u00e1 v\u011bc, m\u00edt Toma, kter\u00fd se tajupln\u011b zjevoval a mizel. „D\u00e1m,“ odpov\u011bd\u011bl Bill sv\u00e9mu u\u010diteli a zvedl si ta\u0161ku v\u00fd\u0161e na rameno. „D\u011bkuju.“<\/div>\n
\n

J\u00eddelna u\u017e byla p\u0159epln\u011bn\u00e1 ve chv\u00edli, kdy se tam Bill dostal, tak jak \u010dekal. Nen\u00e1vid\u011bl ten rachot hlas\u016f a sm\u00edchu, cink\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edbor\u016f na podnosech s j\u00eddlem, ale kdy\u017e m\u011bl hlad, posadil se ke stolu ke sv\u00fdm p\u0159\u00e1tel\u016fm a srovnal se s t\u00edm. Kdy\u017e nebyl hladov\u00fd, obvykle se p\u0159istihl, jak m\u00ed\u0159\u00ed do knihovny, tou\u017e\u00edc\u00ed po klidn\u00e9m prostoru pro pr\u00e1ci na dom\u00e1c\u00edch \u00fakolech. Jeliko\u017e byl nyn\u00ed tak pozadu s dom\u00e1c\u00edmi \u00fakoly a proto\u017ee opravdu nem\u011bl hlad, m\u011bl se oto\u010dit hned ve dve\u0159\u00edch a zam\u00ed\u0159it do knihovny, ale bylo to u\u017e v\u00edce ne\u017e t\u00fdden, a tak si pomyslel, \u017ee by m\u011bl alespo\u0148 n\u011bjakou dobu str\u00e1vit se sv\u00fdmi p\u0159\u00e1teli.<\/p><\/div>\n

P\u0159e\u0161el m\u00edstnost, b\u011bhem \u010deho\u017e se mu poda\u0159ilo vyhnout se l\u00e9taj\u00edc\u00edmu j\u00eddlu mezi dv\u011bma stoly, a p\u0159i\u0161el k obvykl\u00e9mu stolu, kde u\u017e sed\u011blo p\u011bt jeho p\u0159\u00e1tel. „Ahoj, lidi,“ pozdravil, hodil ta\u0161ku na zem a odsunul si \u017eidli.<\/div>\n
P\u00e1r z nich se na n\u011bj pod\u00edvalo a nab\u00eddlo mu mal\u00fd pozdrav, ale u\u017e byli uprost\u0159ed n\u011bjak\u00e9 hlubok\u00e9 diskuze o Tin\u011b Everly, kter\u00e1 m\u011bla m\u00edt sex s Jamesem Jensonem, a jak to musel<\/em> b\u00fdt vtip, proto\u017ee nechod\u00ed snad p\u0159ece s t\u00edm jakjensetojmenuje? Nezaujat\u00fd, Bill si vyt\u00e1hl svou kopii Romea a Julie<\/em> a nep\u0159\u00edtomn\u011b v n\u00ed listoval.<\/div>\n
\n

\u00dakol, kter\u00fd jim pan Austin zadal, bylo napsat esej o tom, jak se jejich p\u0159edstava ide\u00e1ln\u00ed osoby k rand\u011bn\u00ed li\u0161\u00ed od p\u0159edstavy jejich rodi\u010d\u016f. A Billovy my\u0161lenky se op\u011bt sto\u010dily na Toma. Byl si jist\u00fd, \u017ee rand\u011bn\u00ed s n\u011bjak\u00fdm imagin\u00e1rn\u00edm, vyblouzn\u011bn\u00fdm klukem nebylo na mat\u010din\u011b seznamu dokonal\u00fdch partner\u016f pro jej\u00edho syna. Ne, \u017ee by snad Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel o chozen\u00ed s Tomem – to nemohl<\/em> – Ale ta my\u0161lenka tam byla stejn\u011b. Tom nebyl n\u011bkdo nebo n\u011bco, co by v\u016fbec kdy schvalovala, a \u0159\u00edci, \u017ee Bill to kompletn\u011b ch\u00e1pal, by bylo p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00e9 prohl\u00e1\u0161en\u00ed.<\/div>\n

Nebylo to ani t\u00edm, \u017ee Tom byl kluk. Ten<\/em> most p\u0159ekro\u010dili u\u017e p\u0159ed n\u011bkolika lety a oba z toho vy\u0161li t\u00e9m\u011b\u0159 bez \u00fahony. Probl\u00e9m byl v tom, \u017ee Tom byl – co Tom byl<\/em>? Bill up\u0159\u00edmn\u011b nev\u011bd\u011bl. Str\u00e1\u017en\u00fd and\u011bl? V\u00fdplod jeho fantazie? Vedlej\u0161\u00ed efekt pr\u00e1\u0161k\u016f proti bolesti a nedostatku sp\u00e1nku? P\u0159\u00edznak posttraumatick\u00e9 stresov\u00e9 poruchy? A\u0165 u\u017e byl cokoliv, Billova matka jej nemohla vid\u011bt, a proto by jej nikdy neschvalovala a Bill by j\u00ed to nemohl m\u00edt za zl\u00e9.<\/div>\n
\n

„Heeej!“<\/p><\/div>\n

Bill byl p\u0159iveden zp\u00e1tky do sou\u010dasnosti k\u0159i\u010den\u00edm sv\u00fdch p\u0159\u00e1tel, jak byli p\u0159ehnan\u011b nad\u0161en\u00ed z n\u011b\u010deho, co pravd\u011bpodobn\u011b ani nebylo tak d\u016fle\u017eit\u00e9. Markus – vy\u0161\u0161\u00ed kluk s v\u00edce svaly, ne\u017e m\u011bl zbytek jejich skupinky dohromady, a s perfektn\u00edm \u00fasm\u011bvem, se nat\u00e1hl pro d\u00edvku proch\u00e1zej\u00edc\u00ed kolem stolu. Byla to d\u00edvka, kterou Bill znal, sd\u00edlel s n\u00ed n\u011bkolik t\u0159\u00edd na z\u00e1kladn\u00ed \u0161kole. Oto\u010dila se, bez z\u00e1jmu, ale se zv\u011bdav\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
„Claro, Claro, Claro,“ \u0159ekl Markus a zbytek stolu k n\u00ed vzhl\u00e9dl s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm, zat\u00edmco j\u00ed v\u011bnoval sv\u016fj osl\u0148uj\u00edc\u00ed \u00fasm\u011bv. „Jak se jmenuje tvoje kamar\u00e1dka?“<\/div>\n
„Ehm,“ \u0159ekla Clara a lehce se oto\u010dila, aby pohl\u00e9dla ke stolu, od kter\u00e9ho pr\u00e1v\u011b p\u0159i\u0161la. „Kter\u00e1 z nich, p\u0159esn\u011b?“<\/div>\n
Markus uk\u00e1zal prstem ke stolu. „Ta s blond vlasy a zelen\u00fdm tri\u010dkem.“<\/div>\n
„Allison?“ Nab\u00eddla mlad\u00e1 d\u00edvka a energie u stolu se zm\u011bnila a najednou bzu\u010dela vzru\u0161en\u00edm a byla t\u00e9m\u011b\u0159 hmatateln\u00e1.<\/div>\n
„Allison,“ opakoval Markus a pod\u00edval se na chlapce sed\u00edc\u00edho vedle n\u011bj, jeho\u017e tv\u00e1\u0159 byla \u010derven\u00e1 rozpaky. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee by m\u011bla z\u00e1jem tady o m\u00e9ho kamar\u00e1da Brandona? Je do n\u00ed celkem bl\u00e1zen.“<\/div>\n
Clara pokr\u010dila rameny, zd\u00e1nliv\u011b stejn\u011b bez z\u00e1jmu, jako se c\u00edtil i Bill. Rukou pevn\u011b sev\u0159ela popruh sv\u00e9ho batohu, jak byla p\u0159ipravena odej\u00edt od stolu pln\u00e9ho kejhaj\u00edc\u00edch idiot\u016f. Bill hodil knihu do batohu, p\u0159ipraven se od nich taky dostat pry\u010d. „To se j\u00ed bude muset zeptat s\u00e1m,“ sly\u0161el Claru odpov\u011bd\u011bt, a kdy\u017e vzhl\u00e9dl, u\u017e odch\u00e1zela.<\/div>\n
\n

Bill obr\u00e1til o\u010di v sloup a vstal, zat\u00edmco st\u016fl propukl v j\u00e1sot; dokonce i Brandon se zubil, navzdory situaci. Bill si hodil ta\u0161ku p\u0159es rameno, opustil st\u016fl bez jedin\u00e9ho slova a pokra\u010doval dlouh\u00fdmi, rychl\u00fdmi kroky, aby dohonil d\u00edvku, kterou jeho p\u0159\u00e1tel\u00e9 pr\u00e1v\u011b otravovali.<\/p><\/div>\n

„Hej!“ Zavolal na ni, kdy\u017e se pr\u00e1v\u011b chystala zahnout za roh, mimo jeho dohled. Zastavila se a oto\u010dila k n\u011bmu, jej\u00ed tv\u00e1\u0159 byla ne\u010diteln\u00e1, kdy\u017e si jej v\u0161imla v pr\u00e1zdn\u00e9 chodb\u011b, jak se ji sna\u017e\u00ed dohnat. Kdy\u017e se mu to povedlo, byl p\u0159ipraven se omluvit. „Omlouv\u00e1m se za sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele,“ \u0159ekl. „Jsou to v\u0161echno idioti.“<\/div>\n
Clara pokr\u010dila rameny, zjevn\u011b nedot\u010dena celou tou situac\u00ed. P\u0159esunula si batoh kolem t\u011bla dop\u0159edu, vylovila dv\u011b \u017ev\u00fdka\u010dky z bo\u010dn\u00ed kapsy a jednu podala Billovi, kter\u00fd ji p\u0159evzal po jedn\u00e9 nebo dvou vte\u0159in\u00e1ch p\u0159ekvapen\u00ed. „Jsou v po\u0159\u00e1dku,“ prohl\u00e1sila, kdy\u017e si \u017ev\u00fdka\u010dku rozbalila a str\u010dila do pusy, zat\u00edmco Bill ji ot\u00e1\u010del mezi prsty.<\/div>\n
\n

Mo\u017en\u00e1, \u017ee jeho p\u0159\u00e1tel\u00e9 nebyli<\/em> a\u017e tak \u0161patn\u00ed, jen on mezi n\u011b opravdu nezapadal, ani nikam jinam. Byl chytr\u00fd, ale ne dost v\u011bd\u00e1torsk\u00fd, aby byl mezi \u0161prty. Proch\u00e1zelo mu nosit tmav\u00fd make-up, ale nebyl dostate\u010dn\u011b podiv\u00ednsk\u00fd, aby byl mezi exoty, a rozhodn\u011b nebyl dostate\u010dn\u011b sportovn\u00ed typ pro st\u0159edo\u0161kolsk\u00e9 sportovce. Mo\u017en\u00e1, \u017ee ten probl\u00e9m nebyl v jeho p\u0159\u00e1tel\u00edch, ale v n\u011bm. Byl p\u0159\u00edli\u0161 r\u016fznorod\u00fd, p\u0159\u00edli\u0161 odli\u0161n\u00fd, aby kamkoliv zapadal, opravdu. Ale s Tomem se nikdy nec\u00edtil jako ten divn\u00fd. Po v\u011bt\u0161inu \u010dasu to byly Tomovy podivnosti, kter\u00e9 Billa nutily se c\u00edtit l\u00e9pe.<\/div>\n

Necht\u011bl tam jen tak st\u00e1t a dohadovat se, zda jsou jeho p\u0159\u00e1tel\u00e9 blbci, nebo p\u0159ij\u00edt s v\u00edce my\u0161lenkami o sv\u00e9m takzvan\u00e9m and\u011blsk\u00e9m p\u0159\u00edteli, a tak zm\u011bnil t\u00e9ma. „N\u00e1hodou jsi nem\u011bla nam\u00ed\u0159eno do knihovny, \u017ee?“ Zeptal se, proto\u017ee kam jinam by mohla j\u00edt b\u011bhem ob\u011bda? Po\u0161kr\u00e1bal se na tv\u00e1\u0159i a c\u00edtil se nerv\u00f3zn\u011b. Rozhodn\u011b vystoupil ze sv\u00e9 komfortn\u00ed z\u00f3ny. Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed by byl spokojen\u00fd s tr\u00e1ven\u00edm ob\u011bdov\u00e9 p\u0159est\u00e1vky s t\u011bmi stejn\u00fdmi idioty, se kter\u00fdmi je tr\u00e1vil u\u017e od z\u00e1kladn\u00ed \u0161koly, nebo o samot\u011b v knihovn\u011b (co\u017e vlastn\u011b up\u0159ednost\u0148oval). Nebyl si jist\u00fd, co se v n\u011bm tak n\u00e1hle zm\u011bnilo.<\/div>\n
\n

Instinktivn\u011b od n\u00ed odvr\u00e1til pohled, zat\u00edmco \u010dekal na odpov\u011b\u010f, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee to prozrad\u00ed jeho nervozitu, a jeho o\u010di spo\u010dinuly na n\u011b\u010dem, co mu p\u0159ipadalo jako velmi zn\u00e1m\u00fd pohled. Na konci chodby spat\u0159il vysok\u00e9ho chlapce s pytlovit\u00fdm oble\u010den\u00edm a modrou \u010depic\u00ed, pokr\u00fdvaj\u00edc\u00ed vr\u0161ek hlavy pln\u00e9 dred\u016f, kter\u00e9 mu dopadaly na z\u00e1da. Okam\u017eit\u011b na n\u011bj zaost\u0159il sv\u016fj pohled, ale ne\u017e si jej mohl po\u0159\u00e1dn\u011b prohl\u00e9dnout, osoba zmizela za rohem.<\/p><\/div>\n

„Bille?“<\/div>\n
Kdy\u017e se Bill pod\u00edval zp\u00e1tky na Claru, jej\u00ed \u00fasta byla v hlubok\u00e9m zamra\u010den\u00ed a jej\u00ed o\u010di se staly nete\u010dn\u00fdmi. „Co\u017ee? Omlouv\u00e1m se,“ omluvil se rychle. „Mysle jsem, \u017ee jsem n\u011bkoho vid\u011bl, ale\u2026 Omlouv\u00e1m se. Co jsi \u0159\u00edkala?“<\/div>\n
D\u00edvka si p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eila pa\u017ee na hrudi a v\u011bnovala Billovi ten nejpohrdav\u011bj\u0161\u00ed pohled, jak\u00fd kdy vid\u011bl. „Ptala jsem se, jestli chce\u0161 j\u00edt do knihovny se mnou, ale ty m\u00e1\u0161 z\u0159ejm\u011b jin\u00e9 v\u011bci na pr\u00e1ci, tak\u017ee-„<\/div>\n
„Ne,“ p\u0159eru\u0161il ji Bill rychle. Jeho nervy mu \u0159\u00edkaly, aby ji prost\u011b nechal j\u00edt, ale jeho mozek, ta logick\u00e1 strana jeho my\u0161len\u00ed, mu \u0159\u00edkala, \u017ee u\u017e p\u0159ece jen vystoupil ze sv\u00e9 komfortn\u00ed z\u00f3ny. Nebylo t\u0159eba do n\u00ed vstupovat zp\u00e1tky. „Chci \u0159\u00edct, \u017ee to pravd\u011bpodobn\u011b ani nebyl on. Moje mysl vid\u00ed od t\u00e9 nehody sam\u00e9 \u0161\u00edlen\u00e9 v\u011bci. Mysl\u00edm, \u017ee to mo\u017en\u00e1 bude t\u011bmi l\u00e9ky. Vlastn\u011b se jim te\u010f sna\u017e\u00edm vyh\u00fdbat, proto\u017ee-„<\/div>\n
\n

Te\u010f byla na \u0159ad\u011b Clara, aby jej p\u0159eru\u0161ila a zadr\u017eela p\u0159\u00edsun jeho bl\u00e1bolen\u00ed. „Bille,“ \u0159ekla a jej\u00ed tv\u00e1\u0159 se pot\u00e9 st\u00e1hla zp\u011bt do \u00fasm\u011bvu a jisk\u0159en\u00ed v jejich o\u010d\u00edch se vr\u00e1tilo. Bill p\u0159estal mluvit, \u00fasta mu uprost\u0159ed v\u011bty z\u016fstala otev\u0159en\u00e1 a on z\u010dervenal. „Je to v po\u0159\u00e1dku. Po\u0159\u00e1d se mnou m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt, jestli chce\u0161.“<\/p><\/div>\n

Bill j\u00ed \u00fasm\u011bv vr\u00e1til – jej\u00ed \u00fasm\u011bv byl naka\u017eliv\u00fd – a pokr\u010dil rameny. Kdyby byl s\u00e1m k sob\u011b up\u0159\u00edmn\u00fd, m\u011bl v\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1jem prohled\u00e1vat \u0161kolu, aby zjistil, jestli to byl<\/em> Tom, koho vid\u011bl. Mo\u017en\u00e1, \u017ee jeho mysl vzala n\u011bkoho z jeho podv\u011bdom\u00ed a p\u0159em\u011bnila jej v halucinaci. To bylo to nejpravd\u011bpodobn\u011bj\u0161\u00ed vysv\u011btlen\u00ed, se kter\u00fdm zat\u00edm p\u0159i\u0161el. Pokud by ale mohl ignorovat ty mal\u00e9 detaily, jako bylo to, \u017ee jej Charlie mohl vid\u011bt, a taky fakt, \u017ee jej zadr\u017eel od p\u00e1du ze schod\u016f.<\/div>\n
Cht\u011bl j\u00edt Toma sledovat, ale z\u00e1rove\u0148, pokud by zjistil, \u017ee jeho nov\u00fd kamar\u00e1d byl opravdu jen halucinace, v\u011bd\u011bl, \u017ee ztr\u00e1ta, kterou by kv\u016fli tomu c\u00edtil, by byla v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e cokoliv, co ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b zat\u00edm za\u017eil. Ztratil by n\u011bco tajemn\u00e9ho, n\u011bco speci\u00e1ln\u00edho<\/em>. A tak se rozhodl, \u017ee nech\u00e1 ot\u00e1zky p\u0159etrv\u00e1vat o n\u011bco d\u00e9le. \u010cemu by to mohlo ubl\u00ed\u017eit?<\/div>\n
\n

„Pokud si jsi jist\u00e1, \u017ee ti to nevad\u00ed?“ Odpov\u011bd\u011bl a byl odm\u011bn\u011bn zah\u00e1knut\u00edm d\u00edv\u010diny ruky kolem jeho zdrav\u00e9 pa\u017ee.<\/p><\/div>\n

„V\u016fbec mi to nevad\u00ed,“ ujistila jej a pak oto\u010dila hlavu a starostliv\u011b na Billa pohl\u00e9dla. „Jak se ti da\u0159\u00ed po nehod\u011b, mimochodem?“<\/div>\n
Bill zmaten\u011b naklonil hlavu a pod\u00edval se na ni, zat\u00edmco proch\u00e1zeli t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u00e1zdn\u00fdmi chodbami \u0161koly. „Ty o tom v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Clara se pobaven\u011b rozesm\u00e1la a ten zvuk se nesl chodbou a projel Billem v h\u0159ejiv\u00fdch, uklid\u0148uj\u00edc\u00edch vln\u00e1ch. Jeho \u00fazkost byla najednou pry\u010d a v\u0161e, co mohl c\u00edtit, bylo pohodl\u00ed. „N\u011bco jsem zaslechla,“ p\u0159ipustila. „A pr\u00e1v\u011b ses o tom zm\u00ednil.“<\/div>\n
„Oh, jasn\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl. P\u0159esto\u017ee se sna\u017eil soust\u0159edit na d\u00edvku po sv\u00e9m boku, jeho o\u010di d\u00e1l skenovaly chodby, dokonce i n\u011bkter\u00e9 u\u010debny, kter\u00e9 m\u00edjeli, a hledaly Toma. Byl si jist\u00fd, \u017ee ho vid\u011bl, nebo mo\u017en\u00e1 jen n\u011bkoho, kdo vypadal jako on. Mo\u017en\u00e1, \u017ee kdyby mu mohl pohl\u00e9dnout do obli\u010deje, v\u016fbec by nevypadal jako Tom. Koneckonc\u016f, spousta lid\u00ed m\u011bla dredy, \u017ee ano?<\/div>\n
„Tak\u017ee?“ Nal\u00e9hala Clara, \u010d\u00edm\u017e Billa p\u0159ivedla zp\u00e1tky do reality. Usm\u00edvala se na n\u011bj, jako by si myslela, \u017ee jeho roztr\u017eitost bylo to nejz\u00e1bavn\u011bj\u0161\u00ed, co se j\u00ed za cel\u00fd den p\u0159ihodilo. A mo\u017en\u00e1, \u017ee bylo.<\/div>\n
„Oh, jsem v po\u0159\u00e1dku,“ \u0159ekl a pot\u00e9 pomyslel na dobu, kterou str\u00e1vil v nemocnici. „M\u00e1m \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee \u017eiju, z\u0159ejm\u011b.“<\/p>\n

autor: ophelia_seven<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: ophelia_seven Zp\u00e1tky do \u0161koly Kdy\u017e Bill p\u0159ed svou matkou trval na tom, \u017ee je v\u00edce ne\u017e p\u0159ipraven\u00fd vr\u00e1tit se zp\u00e1tky do \u0161koly, u\u017e zapomn\u011bl, jak bolestn\u011b pomalu se hodiny t\u00e1hly, kdy\u017e tam byl. Ka\u017ed\u00e1 minuta byla jako hodina a poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[643],"tags":[],"class_list":["post-2280","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-divine-intervention"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2280","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2280"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2280\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2280"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2280"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2280"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}