{"id":2285,"date":"2016-01-26T15:10:00","date_gmt":"2016-01-26T14:10:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2276"},"modified":"2016-01-26T15:10:00","modified_gmt":"2016-01-26T14:10:00","slug":"contact-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/01\/26\/contact-2-2\/","title":{"rendered":"Contact 2\/2"},"content":{"rendered":"
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/strong><\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u016fj?“ zopakoval Tom bez dechu. St\u00e1l uprost\u0159ed pokoje, t\u0159esouc\u00ed se ruce ukr\u00fdval hluboko ve sv\u00fdch kaps\u00e1ch, zat\u00edmco bez zn\u00e1mek nejmen\u0161\u00edho z\u00e1jmu proch\u00e1zel o\u010dima po jednotliv\u00fdch kusech n\u00e1bytku s Gordonem nerv\u00f3zn\u011b post\u00e1vaj\u00edc\u00edm za sv\u00fdmi z\u00e1dy. Nemusel nic \u0159\u00edkat, aby Tom poznal, \u017ee o\u010dek\u00e1v\u00e1 jeho reakci. Ur\u010dit\u011b by mu sta\u010dilo jen p\u00e1r slov, vzhledem k situaci mo\u017en\u00e1 i mal\u00fd \u00fasm\u011bv, ale Tom nebyl schopen ani jednoho ani druh\u00e9ho. Siln\u011b nas\u00e1l vzduch nosem a pomalu zamrkal.<\/div>\n
M\u016fj pokoj, jen m\u016fj<\/em>, opakoval si v duchu v nad\u011bji, \u017ee se s t\u00edm nakonec bude schopen sm\u00ed\u0159it, \u017ee to pochop\u00ed, ale ne\u0161lo to. Nikdy mu nic nepat\u0159ilo. Nikdy nebylo nic jen jeho. Od narozen\u00ed m\u011bli s bratrem v\u0161echno spole\u010dn\u00e9, v\u0161echno d\u011blili nap\u016fl s jedinou v\u00fdjimkou – oble\u010den\u00edm a i to platilo pouze od chv\u00edle, kdy se Bill rozhodl za\u010d\u00edt experimentovat se sv\u00fdmi v\u011bcmi a vytv\u00e1\u0159et z nich pro Toma nepochopiteln\u00e9, ale rozhodn\u011b specifick\u00e9 kousky, pro kter\u00e9 nesd\u00edlel stejnou v\u00e1\u0161e\u0148 jako Bill, a tak rad\u011bji nosil sv\u00e1 star\u00e1 nudn\u00e1 obno\u0161en\u00e1 tri\u010dka, i kdy\u017e se mu Bill n\u011bkolikr\u00e1t nab\u00eddl, \u017ee by mu je upravil, kdyby cht\u011bl. Rad\u011bji ne,<\/em> odpov\u011bd\u011bl v\u017edy s \u00fasm\u011bvem a rad\u011bji odvedl rozhovor jinam, aby si Bill n\u00e1hodou nev\u0161iml v jeho \u00fasm\u011bvu mali\u010dk\u00e9ho n\u00e1znaku nervozity.<\/div>\n
\n

„Tak,“ Gordon\u016fv hlas se p\u0159ibl\u00ed\u017eil spole\u010dn\u011b s jeho majitelem, kter\u00fd se vz\u00e1p\u011bt\u00ed objevil po Tomov\u011b boku s rukou na jeho rameni. „Co tomu \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ zeptal se, ani\u017e by pohl\u00e9dl na Toma a Tom si byl jist\u00fd, \u017ee to d\u011bl\u00e1 \u00famysln\u011b.<\/p><\/div>\n

„Nel\u00edb\u00ed se mi to,“ odpov\u011bd\u011bl, mrzut\u011b na\u0161pulil rty a zk\u0159\u00ed\u017eil ruce na hrudi, tak jak to v\u00eddal u Billa. V jeho p\u0159\u00edpad\u011b to v\u011bt\u0161inou zab\u00edralo, Tom z\u0159ejm\u011b nebyl natolik p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fd, aby mu na to Gordon sko\u010dil.<\/div>\n
„Tome,“ vydechl, p\u0159esunul se naproti n\u011bmu a klekl si tak, aby m\u011bli obli\u010deje ve stejn\u00e9 \u00farovni. „V\u00edm, \u017ee jste to ne\u010dekali a \u017ee je to pro v\u00e1s pro oba hodn\u011b velk\u00e1 zm\u011bna, ale kdy\u017e se nad t\u00edm zamysl\u00ed\u0161, nen\u00ed to tak \u0161patn\u00e9.“<\/div>\n
„Nechci se nad t\u00edm zam\u00fd\u0161let.“<\/div>\n
„No tak,“ Gordon jej hrav\u011b dloubl do \u010delisti. „Myslel jsem, \u017ee z v\u00e1s dvou jsi ty ten rozumn\u011bj\u0161\u00ed, ten, kter\u00fd se ne\u0159\u00edd\u00ed pouze srdcem, ale sna\u017e\u00ed se o v\u011bcech i tro\u0161ku p\u0159em\u00fd\u0161let.“<\/div>\n
„Zrovna te\u010f se chci \u0159\u00eddit srdcem i j\u00e1,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a napodobil Bill\u016fv um\u00edn\u011bn\u00fd v\u00fdraz. Aby tomu v\u0161emu dodal punc autenti\u010dnosti a p\u0159esv\u011bd\u010dil Gordona, \u017ee to mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b, jemn\u011b dupnul nohou, ale hned jak to ud\u011blal, p\u0159ipadal si sp\u00ed\u0161 sm\u011b\u0161n\u011b ne\u017e d\u016fle\u017eit\u011b.<\/div>\n
„A co ti \u0159\u00edk\u00e1 tv\u00e9 srd\u00ed\u010dko, hm?“<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil. Nel\u00edbilo se mu, \u017ee s n\u00edm Gordon jedn\u00e1 jako s d\u00edt\u011btem, ale kone\u010dn\u011b se mu rozhodl naslouchat, tak\u017ee odm\u00edtal promarnit svou p\u0159\u00edle\u017eitost.<\/div>\n
„Tohle nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9,“ bezmocn\u011b rozhodil rukama. „Postavili jste mezi n\u00e1s obrovskou ze\u010f,“ \u0159ekl ne\u0161\u0165astn\u011b.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome, my jsme tu ze\u010f nepostavili mezi v\u00e1s. Postavili jsme ji mezi va\u0161e pokoje.“<\/div>\n
„Na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed, je to \u00fapln\u011b stejn\u00e9. Na\u0161e postele nejsou bl\u00edzko sebe, nic u\u017e nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
Gordon prol\u00e9tl jeho mrzut\u00fd obli\u010dej l\u00edtostiv\u00fdm pohledem. „V\u00edm, \u017ee k sob\u011b m\u00e1te hodn\u011b bl\u00edzko a \u017ee ti na Billovi hodn\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed. Tak to m\u00e1 b\u00fdt, jsi jeho star\u0161\u00ed bratr a je tvou povinnost\u00ed chr\u00e1nit ho, a v\u011b\u0159 mi, \u017ee to d\u011bl\u00e1\u0161 uk\u00e1zkov\u011b a \u017ee jsi ten nejlep\u0161\u00ed star\u0161\u00ed bratr, jak\u00e9ho si lze p\u0159edstavit, ale u\u017e nejste mal\u00ed kluci, dosp\u00edv\u00e1te, vyv\u00edj\u00edte se ka\u017ed\u00fd sv\u00fdm sm\u011brem. Jednou to p\u0159ij\u00edt muselo.“<\/div>\n
„Co muselo p\u0159ij\u00edt?“ zeptal se Tom se sklon\u011bnou hlavou, i kdy\u017e o odpov\u011b\u010f vlastn\u011b ani nest\u00e1l.<\/div>\n
„No,“ Gordon se odml\u010del, aby se mu poda\u0159ilo \u0159\u00edct v\u0161e, co m\u011bl na srdci, zp\u016fsobem, kter\u00fdm by to Tomovi co mo\u017en\u00e1 nejv\u00edce uleh\u010dil. „\u010cas ut\u00edk\u00e1 hrozn\u011b rychle. Ne\u017e se nad\u011bjeme, budou z v\u00e1s dosp\u011bl\u00ed lid\u00e9. Oba budete m\u00edt krom\u011b va\u0161eho spole\u010dn\u00e9ho i dal\u0161\u00ed \u017eivot, sv\u016fj vlastn\u00ed, svou pr\u00e1ci, rodinu, nem\u016f\u017eete spol\u00e9hat na to, \u017ee a\u017e do konce \u017eivota budete sd\u00edlet stejn\u00fd pokoj. Bill bude nav\u017edy sou\u010d\u00e1st\u00ed tv\u00e9ho \u017eivota, v\u017edy bude tv\u00fdm bratrem, tvou druhou polovinou, ale a\u017e nadejde ten prav\u00fd \u010das, vyd\u00e1te se ka\u017ed\u00fd sv\u00fdm sm\u011brem.“<\/div>\n
„Tak\u017ee\u2026“ Tom se pokou\u0161el promluvit, ale vlastn\u00ed hlas mu p\u0159i\u0161el slab\u00fd a rozt\u0159esen\u00fd, zd\u00e1l se mu naprosto ciz\u00ed, jako by pat\u0159il n\u011bkomu jin\u00e9mu. Star\u00e9mu Tomovi, kter\u00fd v\u011b\u0159il, \u017ee spolu s Billem budou \u017e\u00edt a\u017e do konce \u017eivota, \u017ee je nic na sv\u011bt\u011b nerozd\u011bl\u00ed, \u017ee budou m\u00edt spole\u010dn\u00e9 kon\u00ed\u010dky i pr\u00e1ci a nad\u00e1le budou sd\u00edlet stejn\u00fd pokoj. „P\u0159ijdou i dal\u0161\u00ed zdi?“ zeptal se ti\u0161e.<\/div>\n
Gordon si povzdechl a objal jej kolem ramen. Pomyslel na sebe a sv\u00e9 star\u0161\u00ed sourozence, na chv\u00edle, kdy byl v Tomov\u011b k\u016f\u017ei a kdy se tr\u00e1pil stejn\u00fdmi ot\u00e1zkami. Te\u010f se vzpom\u00ednky na tu dobu zd\u00e1ly rozmazan\u00e9, nejasn\u00e9, jako by se ani nikdy nestaly.<\/div>\n
\n

„Dal\u0161\u00ed zdi, dal\u0161\u00ed lid\u00e9, n\u011bkdy dokonce i kilometry,“ \u0159ekl stejn\u011b tich\u00fdm hlasem, a kdy\u017e k n\u011bmu Tom zvedl smutn\u00fd pohled, rychle se pousm\u00e1l. „Ale ne\u017e se tak stane, m\u00e1te p\u0159ed sebou je\u0161t\u011b spoustu \u010dasu. Nem\u011bl bys b\u00fdt smutn\u00fd, bu\u010f r\u00e1d, \u017ee t\u011b od Billa prozat\u00edm d\u011bl\u00ed pouze jedin\u00e1 p\u0159ek\u00e1\u017eka.“<\/p><\/div>\n

Tomova mysl pracovala na pln\u00e9 obr\u00e1tky. Sna\u017eila se zpracovat z\u00edskan\u00e9 informace a vyvodit z toho rozumn\u00e9 d\u016fsledky, proto\u017ee, jak u\u017e se Gordon stihl zm\u00ednit, Tom byl ten, kter\u00fd p\u0159em\u00fd\u0161lel, kter\u00fd se \u0159\u00eddil mozkem, d\u011blal to, co bylo spr\u00e1vn\u00e9 a Bill? Bill byl v\u0161echno ostatn\u00ed. Bill se sm\u00e1l, plakal, zlobil, je\u010del, pi\u0161t\u011bl, miloval i nen\u00e1vid\u011bl, \u017eil, zat\u00edmco Tom jen p\u0159e\u017e\u00edval. P\u0159e\u017e\u00edval nicotu mezi chv\u00edlemi, ne\u017e byl zase s bratrem, se kter\u00fdm nemusel p\u0159em\u00fd\u0161let a mohl b\u00fdt s\u00e1m sebou.<\/div>\n
„Copak se ti tenhle pokoj v\u016fbec nel\u00edb\u00ed?“<\/div>\n
„Je hezk\u00fd,“ \u0161eptl a znovu sklonil hlavu. O\u010dima propaloval \u010derven\u00e9 punt\u00edky na sv\u00fdch pono\u017ek\u00e1ch, kter\u00e9 byly je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika dny \u010dist\u011b b\u00edl\u00e9. V duchu se pousm\u00e1l, ani ne\u010dekal, \u017ee by jej Bill poslechl a nechal jeho oble\u010den\u00ed na pokoji.<\/div>\n
„Tak\u017ee m\u016f\u017eeme po\u010d\u00edtat s tvou pomoc\u00ed? Podpo\u0159\u00ed\u0161 na\u0161e rozhodnut\u00ed v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee by Bill za\u010dal vyv\u00e1d\u011bt?“ zeptal se Gordon pon\u011bkud nal\u00e9hav\u011b. Oba v\u011bd\u011bli, \u017ee Bill bude vyv\u00e1d\u011bt.<\/div>\n
Tom se na n\u011bj jen pod\u00edval a bez jedin\u00e9ho slova odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159, proklouzl kolem n\u011bj a rozb\u011bhl se ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm. Hodil na sebe jen boty a bundu a vr\u00e1til se na sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto. Posadil se na schody u dve\u0159\u00ed, sledoval p\u0159\u00edjezdovou cestu a ob\u010das utkv\u011bl pohledem na hraj\u00edc\u00edm si Scottym. U\u017e se v\u00edc neusm\u00edval.<\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

\n

Tom b\u011bhem cel\u00e9 ve\u010de\u0159e nepromluvil jedin\u00e9 slovo a byl opravdu r\u00e1d, \u017ee Bill sv\u00fdm el\u00e1nem a dobrou n\u00e1ladou bavil zbytek osazenstva natolik, \u017ee si jeho podivn\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed nikdo nev\u0161iml. Bill si v ten ve\u010der dal na sv\u00e9m vzhledu obzvl\u00e1\u0161\u0165 z\u00e1le\u017eet; Tom to v\u011bd\u011bl, proto\u017ee se nest\u00e1valo \u010dasto, aby m\u011bl na sob\u011b sv\u00e9 nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed kalhoty, kter\u00e9 si obl\u00e9kal jen na zvl\u00e1\u0161tn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti spolu s tri\u010dkem jeho vlastnoru\u010dn\u00ed v\u00fdroby, jeho\u017e tmav\u00e1 mod\u0159 n\u00e1dhern\u011b zv\u00fdraz\u0148ovala b\u011blobu Billovy k\u016f\u017ee. Pokud se soust\u0159edil pouze na jeho barvu a ignoroval pestrobarevn\u00e1 p\u00edsmenka a \u010dern\u00e9 kor\u00e1lky, kter\u00e9 si na n\u011bj pop\u0159i\u0161\u00edval, vypadalo opravdu p\u011bkn\u011b.<\/p><\/div>\n

Tom si vlo\u017eil do \u00fast mal\u00e9 mno\u017estv\u00ed sal\u00e1tu a kousek ryby a p\u0159e\u017ev\u00fdkal je v \u00fastech, ani\u017e by c\u00edtil jejich chu\u0165. Nemohl p\u0159estat myslet na to, co mu pov\u011bd\u011bl Gordon. Byla to pravda? Opravdu se jednoho dne objev\u00ed i dal\u0161\u00ed zdi? Opravdu bude m\u00edt n\u011bkdy Bill vlastn\u00ed rodinu, do kter\u00e9 Tom u\u017e v\u00edce nebude pat\u0159it? Samoz\u0159ejm\u011b, jist\u00e9 pouto tu nav\u017edy z\u016fstane, dost siln\u00e9 pouto vzhledem k tomu, \u017ee byli dvoj\u010data, ale u\u017e nebude t\u00edm jedin\u00fdm, koho bude m\u00edt r\u00e1d a komu bude bezmezn\u011b d\u016fv\u011b\u0159ovat. Bude m\u00edt \u017eenu a d\u011bti a bratra, na kter\u00e9ho mezit\u00edm d\u00e1vno zapomene.<\/div>\n
\n

T\u011b\u017ece polkl a povzdechl si. U\u017e zase p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159em\u00fd\u0161lel. Musel donutit svou mysl ub\u00edrat se jin\u00fdm sm\u011brem, p\u0159est\u0159ihnout \u0159et\u011bzec hloup\u00fdch my\u0161lenek a tak zvedl hlavu a zad\u00edval se na bratra sed\u00edc\u00edho naproti n\u011bmu. Vypadal p\u016fsobiv\u011b. I v tom podivn\u00e9m tri\u010dku p\u016fsobil jako ta nejrozko\u0161n\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, kterou kdy Tom mohl spat\u0159it. Vlasy nem\u011bl divok\u00e9 a post\u00e1vaj\u00edc\u00ed na v\u0161echny strany, dnes si jen vy\u010desal ofinku na stranu a zbytek nepatrn\u011b rozcuchal, kolem o\u010d\u00ed m\u011bl jemnou vrstvu o\u010dn\u00ed linky a st\u00edn\u016f, kter\u00e9 dod\u00e1valy jeho pohledu n\u011bco, co Toma \u0161imralo v b\u0159i\u0161e a nutilo jej uh\u00fdbat mu. Usm\u00edval se, ne, doslova z\u00e1\u0159il a poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se jejich pohledy setkaly, jako by se rozz\u00e1\u0159il je\u0161t\u011b v\u00edc a Tom poka\u017ed\u00e9 pla\u0161e odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a c\u00edtil, jak mu ho\u0159\u00ed tv\u00e1\u0159e.<\/p><\/div>\n

„Tomi.“<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, jakmile se k n\u011bmu Bill p\u0159e st\u016fl naklonil a v\u0161emo\u017en\u011b se sna\u017eil dos\u00e1hnout na sl\u00e1nku po Tomov\u011b lev\u00e9 ruce.<\/div>\n
„Pod\u00e1\u0161 mi ji, pros\u00edm?“ zeptal se sv\u00fdm tenk\u00fdm hl\u00e1skem, kter\u00fd je\u0161t\u011b nestihl za\u010d\u00edt po\u0159\u00e1dn\u011b mutovat, a Tom byl za to r\u00e1d. Mohl by jej poslouchat cel\u00e9 hodiny.<\/div>\n
„Jasn\u011b.“ K\u00fdvl hlavou a s nerv\u00f3zn\u00edm \u00fasm\u011bvem vzal sl\u00e1nku mezi prsty.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ odpov\u011bd\u011bl Bill s \u00fasm\u011bvem hned, jak si ji vzal a p\u0159i tom Toma rychle pohladil palcem po ukazov\u00e1\u010dku.<\/div>\n
\n

Tom znovu siln\u011b polkl, v m\u00edst\u011b st\u0159etu jejich k\u016f\u017ee c\u00edtil siln\u00e9 brn\u011bn\u00ed a srdce mu v hrudi tlouklo tak zoufale, jako kdy\u017e byl p\u0159ed pr\u00e1zdninami vyvol\u00e1n k odpov\u011bdi z biologie a nedok\u00e1zal se rozvzpomenout na nic z toho, na co se jej u\u010ditelka ptala. Bill se mu pokou\u0161el radit, \u00fasty nen\u00e1padn\u011b nazna\u010doval jednotliv\u00e9 odpov\u011bdi, ale Tom nebyl schopen vn\u00edmat nic krom\u011b toho, co prov\u00e1d\u011blo slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo s \u010dokol\u00e1dov\u00fdm odst\u00ednem bratrov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Nem\u016f\u017eu se do\u010dkat!“ pi\u0161t\u011bl Bill, kdy\u017e po ve\u010de\u0159i v\u0161ichni spole\u010dn\u011b stoupali do schod\u016f. Pevn\u011b sv\u00edral Tomovu ruku a odm\u00edtal se j\u00ed pustit. Simone s Gordonem jim byli v pat\u00e1ch, schv\u00e1ln\u011b se dr\u017eeli pozadu a po celou dobu si vym\u011b\u0148ovali nejist\u00e9 pohledy. Gordon se Simone nezapomn\u011bl zm\u00ednit o Tomov\u011b reakci, ale uklid\u0148oval ji t\u00edm, \u017ee si s n\u00edm promluvil jako chlap s chlapem a zd\u00e1lo se, \u017ee Tom v\u0161e pochopil. P\u0159esto v\u0161ak byli oba mnohem nerv\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed a c\u00edtili mnohem v\u011bt\u0161\u00ed strach a nejistotu, ne\u017e p\u016fvodn\u011b zam\u00fd\u0161leli.<\/div>\n
O\u010dek\u00e1vali, \u017ee to Tom p\u0159ijme pon\u011bkud zdr\u00e1hav\u011b a Bill bude trochu vyv\u00e1d\u011bt, ale s t\u00edm, co m\u011blo n\u00e1sledovat, nepo\u010d\u00edtal ani jeden z nich. Aby to nebylo p\u0159\u00edli\u0161 n\u00e1padn\u00e9 a aby chud\u00e1\u010dka Toma neprozradili, vstoupili spole\u010dn\u011b nejprve do jeho pokoje, proto\u017ee byl bl\u00ed\u017e ke schodi\u0161ti. Tom vstoupil se sklon\u011bnou hlavou a siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, neschopen zvednout hlavu a pohl\u00e9dnout do o\u010d\u00ed bratrovi, kter\u00e9mu netrvalo ani dv\u011b vte\u0159iny, ne\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
\n

„Pro\u010d je tady jen jedna postel?“ zeptal se. Jeho hlas p\u0159ipadal Tomov\u00fdm u\u0161\u00edm naprosto cize. Byl pr\u00e1zdn\u00fd, bez jak\u00e9koliv emoce a on na n\u011bco takov\u00e9ho nebyl zvykl\u00fd.<\/p><\/div>\n

Billovo prvotn\u00ed nad\u0161en\u00ed bylo pry\u010d, nyn\u00ed st\u00e1l na m\u00edst\u011b a zd\u011b\u0161en\u011b p\u0159eskakoval pohledem z rodi\u010d\u016f na sv\u00e9ho bratra, do\u017eadoval se vysv\u011btlen\u00ed, ale rodi\u010de si jen n\u011bco nesrozumiteln\u011b mumlali mezi sebou a Tom se mu odm\u00edtal pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. To jej bolelo ze v\u0161eho nejv\u00edce.<\/div>\n
„Tomi,“ p\u00edpl skl\u00ed\u010den\u011b.<\/div>\n
Doufal, \u017ee jej bratr chytne za ruku a spole\u010dn\u011b ute\u010dou k prarodi\u010d\u016fm, tak jak to d\u011bl\u00e1vali v\u017edy, kdy\u017e se jim n\u011bco nel\u00edbilo. Jejich prarodi\u010de bydleli jen o p\u00e1r ulic d\u00e1l, vlastnili rozko\u0161n\u00fd domek, ve kter\u00e9m pr\u00fd bydlelo u\u017e n\u011bkolik generac\u00ed jejich rodiny a kter\u00fd na sv\u00e9 st\u00e1\u0159\u00ed vypadal skute\u010dn\u011b zachovale. M\u011bli star\u00e9ho tlust\u00e9ho jezev\u010d\u00edka, kter\u00e9mu v\u017edy h\u00e1zeli m\u00ed\u010dky a r\u016fzn\u00e9 p\u0159edm\u011bty a bavili se t\u00edm, jak dlouho mu trvalo, ne\u017e je objevil. Bratr jej v\u0161ak za ruku nechytil, dokonce se neodv\u00e1\u017eil ani zvednout hlavu a op\u011btovat jeho pohled.<\/div>\n
„Tys to v\u011bd\u011bl, \u017ee ano?“ \u0161eptl a tentokr\u00e1t Tom v jeho hlase p\u0159eci jen n\u011bco zachytil. Zklam\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Rozt\u0159esen\u011b se nadechl, zvedl hlavu a pohl\u00e9dl Billovi do o\u010d\u00ed. To, co v nich na\u0161el, mu vrazilo \u010depel ostr\u00e9ho no\u017ee hluboko do hrudi, ta protnula k\u016f\u017ei i svalstvo a roztrhla jeho srdce vejp\u016fl.<\/div>\n
Tehdy se do v\u0161eho toho zmatku zapletli i Simone s Gordonem, kter\u00fd od okam\u017eiku, kdy vstoupili do pokoje, litoval jejich prvotn\u00edho rozhodnut\u00ed. Nem\u011bli do toho Toma zat\u00e1hnout. Byla to velk\u00e1 chyba. M\u011bli se o tom dov\u011bd\u011bt spole\u010dn\u011b, m\u011bli spole\u010dn\u011b prskat, zlobit se na n\u011b, ut\u00e9ct k rodi\u010d\u016fm Simone a tam trucovat tak dlouho, dokud by je to nep\u0159estalo bavit a nakonec by se spole\u010dn\u011b i vr\u00e1tili dom\u016f. D\u00edky nim v\u0161ak bylo v\u0161echno mnohem komplikovan\u011bj\u0161\u00ed. Z Toma byl zr\u00e1dce a Bill i p\u0159es ve\u0161kerou jejich snahu nakonec skute\u010dn\u011b utekl k prarodi\u010d\u016fm. Poprv\u00e9 v\u0161ak utekl s\u00e1m.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Tomovi trvalo cel\u00e9 t\u0159i hodiny nal\u00e9zt odvahu a vhodn\u00fd zp\u016fsob omluvy. Po celou tu dobu le\u017eel ve sv\u00e9m nov\u00e9m pokoji na podlaze, posteli se z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu \u00famysln\u011b vyh\u00fdbal a p\u0159\u00e1l si, aby bylo po podlaze rozh\u00e1zen\u00e9 oble\u010den\u00ed, n\u016f\u017eky a kor\u00e1lky, pestrobarevn\u00e9 nit\u011b a jehly, kter\u00e9 si ke sv\u00e9 sm\u016fle neust\u00e1le zabod\u00e1val do paty. P\u0159\u00e1l si, aby hned vedle n\u011bj le\u017eel Bill se soust\u0159ed\u011bn\u00fdm v\u00fdrazem a vr\u00e1skou nad obo\u010d\u00edm a tak jako poka\u017ed\u00e9 se rozz\u00e1\u0159il, kdy\u017e jej Tom hrav\u011b dloubl do boku a se sm\u00edchem jej upozornil, aby do n\u011bj nestrkal, proto\u017ee to nechce zkazit. Tom pak do n\u011bj v\u017edy z legrace str\u010dil a Bill se naoko zlobil, tahal Toma za vlasy a vyhro\u017eoval mu, \u017ee mu pokresl\u00ed v\u0161echna jeho b\u00edl\u00e1 tri\u010dka a kytaru mu ozdob\u00ed kor\u00e1lky.<\/p><\/div>\n

S rodi\u010di nemluvil, nenechal jim dokonce ani vzkaz, kdy\u017e se kolem osm\u00e9 potichu obl\u00e9kl a vydal se k prarodi\u010d\u016fm, aby napravil v\u0161e, co oni zkazili. Nezlobil se na n\u011b, v\u011bd\u011bl, \u017ee nejednaj\u00ed se zl\u00fdm \u00famyslem, ale m\u011bli po\u010dkat, m\u011bli si s nimi o v\u0161em nejd\u0159\u00edve promluvit, d\u00e1t jim \u010das, aby si na tu my\u0161lenku zvykli, aby se s n\u00ed s\u017eili. V\u0161echno pak mohlo b\u00fdt jin\u00e9.<\/div>\n
\n

S velik\u00fdm, ne\u00fahledn\u011b zabalen\u00fdm bal\u00ed\u010dkem v dlan\u00edch se brodil sn\u011bhem a\u017e k d\u0159ev\u011bn\u00e9mu plotu, za kter\u00fdm se oz\u00fdval tlumen\u00fd \u0161t\u011bkot. Tom vyt\u00e1hl z kapsy kl\u00ed\u010d, odemkl si dv\u00ed\u0159ka, a kdy\u017e proch\u00e1zel kolem jezev\u010d\u00edka, kter\u00fd pomalu kroutil ocasem, s \u00fasm\u011bvem jej pohladil za u\u0161ima. Jejich babi\u010dka u\u017e jist\u011b spala, posledn\u00ed dobou chodila sp\u00e1t velmi brzy, jak si stihnul v\u0161imnout, d\u011bda usnul u televize, a tak zam\u00ed\u0159il rovnou ke schod\u016fm a odtamtud do provizorn\u00edho pokoje pro hosty, kter\u00fd pro n\u011b z\u0159\u00eddili, kdy\u017e se jejich \u00fat\u011bky za\u010daly opakovat s jistou pravidelnost\u00ed.<\/p><\/div>\n

Tom se dotkl kliky a zav\u00e1hal. Najednou nem\u011bl odvahu otev\u0159\u00edt a vstoupit, a u\u017e v\u016fbec nem\u011bl odvahu pohl\u00e9dnout sv\u00e9mu dvoj\u010deti do o\u010d\u00ed. Byl si jist\u00fd, \u017ee si o n\u011bm nemysl\u00ed nic hezk\u00e9ho a Tom nev\u011bd\u011bl, jak mu to v\u0161echno vysv\u011btlit. Teprve kdy\u017e za dve\u0159mi zaslechl tlumen\u00fd vzlyk, v\u011bci se n\u011bjak\u00fdm z\u00e1zrakem daly do pohybu. Bez zaklep\u00e1n\u00ed pootev\u0159el dve\u0159e a nakoukl dovnit\u0159. Bill sed\u011bl na posteli s m\u00edsou sladkost\u00ed v kl\u00edn\u011b a d\u00edval se na televizi. Z o\u010d\u00ed mu st\u00e9kaly slzy, ot\u0159\u00e1sal se vzlyky a stejn\u011b tak se t\u0159\u00e1sly i jeho ruce, kdy\u017e se natahoval po dal\u0161\u00edm \u010dokol\u00e1dov\u00e9m kol\u00e1\u010dku. Tom u\u017e to d\u00e9le nevydr\u017eel. Nen\u00e1padn\u011b si odka\u0161lal a proklouzl dovnit\u0159 cel\u00fd i s d\u00e1rkem v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj,“ \u0161eptl.<\/div>\n
Bill neodpov\u011bd\u011bl, rychle si ot\u0159el vlhk\u00e9 pot\u016f\u010dky po slz\u00e1ch a zabodnul sv\u016fj pohled do televize. Tom p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e, polo\u017eil d\u00e1rek na no\u010dn\u00ed stolek vedle postele a usadil se na kraji matrace. Pousm\u00e1l se, kdy\u017e si v\u0161imnul, \u017ee se Bill posunul ke kraji, aby m\u011bl dostatek m\u00edsta. Chv\u00edli bezmocn\u011b sledoval jeho ruku, ne\u017e nasb\u00edral odvahu a vzal ji do t\u00e9 sv\u00e9. V t\u00e9 chv\u00edli zvedl pohled k bratrov\u011b tv\u00e1\u0159i a neubr\u00e1nil se smutn\u00e9mu \u00fasm\u011bvu. Bill m\u011bl cel\u00e1 \u00fasta od \u010dokol\u00e1dy, za jin\u00fdch okolnost\u00ed by se Tom mo\u017en\u00e1 i rozesm\u00e1l, ale slzy t\u0159pyt\u00edc\u00ed se v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch mu v tom tentokr\u00e1t zabr\u00e1nily.<\/div>\n
„Na co se d\u00edv\u00e1\u0161?“ zeptal se na prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 jej napadla, a kdy\u017e se ohl\u00e9dl p\u0159es rameno, okam\u017eit\u011b poznal v zelen\u00e9 chlupat\u00e9 postav\u011b Grinche, kter\u00fd se zrovna radoval z ukraden\u00fdch d\u00e1rk\u016f.<\/div>\n
„Ty u\u017e m\u011b nechce\u0161. Je to tak, \u017ee? U\u017e m\u011b nem\u00e1\u0161 r\u00e1d.“ Ozval se Bill, vzal do ruky d\u00e1lkov\u00e9 ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed a jedn\u00edm stisknut\u00edm televizi vypnul. Obklopila je tma, ale ne takov\u00e1, kter\u00e1 ve v\u00e1s vyvol\u00e1v\u00e1 strach, ne opravdov\u00e1, proto\u017ee sn\u00edh tomu v\u0161emu dodal p\u0159\u00edjemn\u00fd tlumen\u00fd odst\u00edn oran\u017eov\u00e9 a r\u016f\u017eov\u00e9.<\/div>\n
\n

Tom vykulil o\u010di a zalapal po dechu. „Jak t\u011b n\u011bco takov\u00e9ho v\u016fbec mohlo napadnout?“<\/p><\/div>\n

„Postavil jsi mezi n\u00e1s ze\u010f,“ p\u00edpl Bill a objal si kolena.<\/div>\n
„Nic jsem mezi n\u00e1s nepostavil. Pod\u00edvej,“ \u0159ekl nal\u00e9hav\u011b, po kolenou se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k bratrovi a nakonec vzal jeho tv\u00e1\u0159 do sv\u00fdch dlan\u00ed. „M\u016f\u017eu se t\u011b dotknout. Jsem tu s tebou, jsem tu jen pro tebe, \u017e\u00e1dn\u00e1 ze\u010f mezi n\u00e1mi nen\u00ed a nikdy nebude.“<\/div>\n
„Jsem si jist\u00fd, \u017ee se ti ulevilo,“ mumlal si d\u00e1l sv\u00e9 Bill. „Stejn\u011b jsem ti jen na obt\u00ed\u017e. V\u0161ichni se ti kv\u016fli mn\u011b sm\u011bj\u00ed. Sly\u0161el jsem je, Tomi.“<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm, p\u0159esta\u0148 \u0159\u00edkat takov\u00e9 v\u011bci. Pro\u010d by se mi m\u011blo ulevit? J\u00e1 jsem to takhle necht\u011bl. Nesouhlasil jsem s t\u00edm\u2026 nev\u011bd\u011bl jsem to.“ D\u00e1l nepokra\u010doval. Nev\u011bd\u011bl jak. Ano, d\u011bti se mu sm\u00e1ly. Vysm\u00edvaly se mu kv\u016fli bratrovi, kter\u00fd r\u00e1d vy\u010dn\u00edval z davu, ale Tomovi na tom nez\u00e1le\u017eelo. Kdyby se mu nesm\u00e1ly kv\u016fli n\u011bmu, na\u0161li by si n\u011bco jin\u00e9ho. Jejich \u0159e\u010di stejn\u011b nebyly d\u016fle\u017eit\u00e9.<\/div>\n
„Tak pro\u010d jsi n\u011bco ne\u0159ekl?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ Tom sklonil hlavu mezi ramena a hlasit\u011b vydechl. „Nev\u011bd\u011bl jsem, co bych m\u011bl \u0159\u00edct. Jsem te\u010f ze v\u0161eho tolik zmaten\u00fd.“<\/div>\n
\n

Bill se posadil naproti bratrovi, jejich obli\u010deje byly najednou ve stejn\u00e9 \u00farovni.<\/p><\/div>\n

„Jsi zmaten\u00fd kv\u016fli mn\u011b? Nev\u00ed\u0161, co si m\u00e1\u0161 o mn\u011b myslet? Jestli se p\u0159iklonit k nim, nebo\u2026“<\/div>\n
Tom se prudce narovnal a zakroutil hlavou. „Ne, tak to nen\u00ed. Nemysl\u00edm si to, co oni. Nesouhlas\u00edm s nimi.“<\/div>\n
„Tak\u017ee podle tebe nejsem divn\u00fd a nevypad\u00e1m jako holka?“<\/div>\n
„No\u2026 tv\u00e9 oble\u010den\u00ed je n\u011bkdy pon\u011bkud zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a rysy ve tv\u00e9m obli\u010deji jsou tro\u0161ku d\u00edv\u010d\u00ed, ale mn\u011b se to na tob\u011b l\u00edb\u00ed. Nem\u011bnil bych na tob\u011b ani jedinou v\u011bc. Zbo\u017e\u0148uju t\u011b p\u0159esn\u011b takov\u00e9ho, jak\u00fd jsi.“ Tro\u0161ku se zastyd\u011bl p\u0159i vzpom\u00ednce n\u00e1kupu Billova d\u00e1rku. Hromada l\u00ed\u010didel a kor\u00e1lk\u016f by se sp\u00ed\u0161 hodila pro holku.<\/div>\n
„Jsem jin\u00fd,“ povzdechl si Bill ne\u0161\u0165astn\u011b. „To proto n\u00e1s rodi\u010de rozd\u011blili. Necht\u011bj\u00ed, abys byl takov\u00fd jako j\u00e1. Cht\u011bj\u00ed, abys byl norm\u00e1ln\u00ed.“<\/div>\n
„Ty ale jsi norm\u00e1ln\u00ed, Bille.“<\/div>\n
„Na\u0161e postele, Tomi,“ pokra\u010doval Bill a ti\u0161e vzlykl. „U\u017e v\u00edc nejsou u sebe. U\u017e to mezi n\u00e1mi nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
Tom bojoval s nutk\u00e1n\u00edm popadnout to roztomil\u00e9 \u0161pinav\u00e9 klub\u00ed\u010dko do n\u00e1ru\u010de a tulit jej k sob\u011b tak dlouho, dokud zase nebude v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Cht\u011bl se zachovat jako Bill. Cht\u011bl jednat tak, jak by to ud\u011blal on. Pohl\u00ed\u017eel by na sv\u00e9 srdce a d\u011blal jen to, co mu na\u0161ept\u00e1v\u00e1. Tom\u016fv mozek byl v\u0161ak v t\u00e9 chv\u00edli o n\u011bco siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e srdce, kter\u00e9 um\u00edralo p\u0159i pohledu na bratrovy slzy. Vzpom\u00ednky na Gordonova slova byly zase zp\u011bt a spole\u010dn\u011b s n\u00edm i strach, \u017ee jej jednoho dne doopravdy ztrat\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1m strach, Bille.“<\/div>\n
„Z \u010deho?“ Bill nat\u00e1hl ruku a kone\u010dky prst\u016f pohladil Tomovu tv\u00e1\u0159. Zachv\u011bl se.<\/div>\n
„\u017de p\u0159ijdou i dal\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Dal\u0161\u00ed co?“<\/div>\n
„Zdi. P\u0159ek\u00e1\u017eky. \u017de t\u011b nakonec ztrat\u00edm. Bude\u0161 m\u00edt svou pr\u00e1ci, svou rodinu a na m\u011b zapomene\u0161.“<\/div>\n
Bill mu bez varov\u00e1n\u00ed vlezl do kl\u00edna, omotal kolem Tomova t\u0159esouc\u00edho se t\u011bla ruce i nohy a tv\u00e1\u0159 mu zabo\u0159il do vlas\u016f.<\/div>\n
„To se nikdy nestane,“ zast\u00e9nal se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima a stiskl Toma o n\u011bco pevn\u011bji. „U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed zdi. Budeme m\u00edt spole\u010dnou pr\u00e1ci a rodinu budeme tvo\u0159it jen my dva. Nepot\u0159ebujeme nikoho dal\u0161\u00edho. Nikdy jsme nepot\u0159ebovali nikoho dal\u0161\u00edho.“<\/div>\n
Tom se od n\u011bj odt\u00e1hl a zad\u00edval se mu hluboko do o\u010d\u00ed. „Mysl\u00ed\u0161 to v\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ Bill si p\u0159ejel jazykem po \u010dokol\u00e1dov\u00e9m rtu a usm\u00e1l se. „Ty a j\u00e1\u2026 tohle mezi n\u00e1mi m\u016f\u017ee b\u00fdt nav\u017edy, pokud bude\u0161 cht\u00edt.“<\/div>\n
„Chci,“ Tom horliv\u011b k\u00fdvl hlavou a Bill\u016fv \u00fasm\u011bv se je\u0161t\u011b v\u00edce roz\u0161\u00ed\u0159il.<\/div>\n
„Nav\u017edy?“ zeptal se a naklonil se, aby mohl nosem pohladit ten Tom\u016fv. Zav\u0159el o\u010di a soust\u0159edil se pouze na bratrovu p\u0159\u00edjemnou v\u016fni, zb\u011bsil\u00fd tlukot sv\u00e9ho srdce a t\u0159es cel\u00e9ho t\u011bla, kter\u00e9 se v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed rozpadalo a skl\u00e1dalo na kousky po\u0159\u00e1d dokola.<\/div>\n
„Nav\u017edy,“ \u0161eptl Tom, ulo\u017eil sv\u016fj mozek sp\u00e1t a rozhodl se poslechnout sv\u00e9 srdce, kter\u00e9 mu radilo p\u0159itulit k sob\u011b Billa je\u0161t\u011b pevn\u011bji a p\u0159itisknout na jeho nedot\u010den\u00e9 rty ty sv\u00e9.<\/div>\n
Poslechl. Ud\u011blal to a t\u00edmto jedin\u00fdm gestem, drobn\u00fdm polibkem, nev\u011bdomky zbo\u0159il ve\u0161ker\u00e9 budouc\u00ed zdi i p\u0159ek\u00e1\u017eky, v\u0161e, co je m\u011blo v budoucnu rozd\u011blit, p\u0159estalo existovat, a kdy\u017e se o n\u011bkolik hodin pozd\u011bji probudil vedle sv\u00e9ho bratra s poslintan\u00fdm tri\u010dkem, usm\u00e1l se. U\u017e nemusel m\u00edt strach. Jejich postele nemusely b\u00fdt bl\u00edzko sebe k tomu, aby bylo v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, proto\u017ee bylo.<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b se mu poda\u0159ilo nal\u00e9zt \u00fakryt pro sv\u016fj nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed poklad. Pevn\u011bji omotal dlan\u011b kolem bratrova t\u011bla a usm\u00e1l se.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

pokra\u010dov\u00e1n\u00ed „M\u016fj?“ zopakoval Tom bez dechu. St\u00e1l uprost\u0159ed pokoje, t\u0159esouc\u00ed se ruce ukr\u00fdval hluboko ve sv\u00fdch kaps\u00e1ch, zat\u00edmco bez zn\u00e1mek nejmen\u0161\u00edho z\u00e1jmu proch\u00e1zel o\u010dima po jednotliv\u00fdch kusech n\u00e1bytku s Gordonem nerv\u00f3zn\u011b post\u00e1vaj\u00edc\u00edm za sv\u00fdmi z\u00e1dy. Nemusel nic \u0159\u00edkat, aby Tom poznal, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-2285","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2285","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2285"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2285\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2285"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2285"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2285"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}