{"id":2298,"date":"2016-01-20T15:00:00","date_gmt":"2016-01-20T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2289"},"modified":"2016-01-20T15:00:00","modified_gmt":"2016-01-20T14:00:00","slug":"lehrer-des-lebens-45-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/01\/20\/lehrer-des-lebens-45-konec\/","title":{"rendered":"Lehrer des Lebens 45. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
6. dubna 2008, Magdeburg<\/em><\/div>\n
\n

„Mysl\u00ed si, \u017ee jsme se odcizili,“ Bill s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem nakreslil drobn\u00e9 srd\u00ed\u010dko na Anisovu nahou hru\u010f, zat\u00edmco ten chlapci prsty na z\u00e1dech tvo\u0159il nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed obrazce od kole\u010dek a\u017e po pandu – u\u017e tam m\u011bl skoro celou zoo.<\/p><\/div>\n

„Kdo si to mysl\u00ed?“<\/div>\n
„Andreas,“ p\u0159itulil se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e. „Dorazil nakonec taky, a jak jsme se dlouho nevid\u011bli, pot\u0159eboval jsem mu poreferovat o ve\u0161ker\u00e9m d\u011bn\u00ed a podle toho, co jsem mu \u0159\u00edkal, mu p\u0159i\u0161lo, \u017ee jsme se my dva odcizili od za\u010d\u00e1tku vztahu.“<\/div>\n
Anis naklonil hlavu, aby na chlapce vid\u011bl, a odhrnul mu pramen vlas\u016f z obli\u010deje. „Mysl\u00ed\u0161 si to ty?“<\/div>\n
Bill s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem zavrt\u011bl hlavou a vtiskl mu\u017ei do dlan\u011b jemn\u00fd polibek. „Samoz\u0159ejm\u011b, od t\u00e9 doby, co jsme my dva za\u010d\u00ednali, se toho hrozn\u00e1 spousta zm\u011bnila. Oba jsme v tomhle sm\u011bru dost vysp\u011bli, hlavn\u011b j\u00e1. Stalo se hodn\u011b v\u011bc\u00ed, d\u00edky kter\u00fdm jsem se na tebe za\u010dal d\u00edvat jinak, jasn\u011b, \u017ee se m\u016fj p\u0159\u00edstup k tob\u011b zm\u011bnil. Ale nep\u0159ijde mi, \u017ee bychom se odcizili, mo\u017en\u00e1 naopak, \u017ee jsme se sbl\u00ed\u017eili. P\u0159ijde mi, \u017ee jsme ten vztah hodn\u011b upevnili, zejm\u00e9na te\u010f v posledn\u00ed dob\u011b, kdy\u017e se v \u017eivot\u011b n\u00e1s obou d\u011bje tolik nov\u00e9ho.“<\/div>\n
\n

„Asi bude\u0161 p\u0159ekvapen\u00fd, ale souhlas\u00edm s tebou,“ Anis souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvl, leniv\u011b se p\u0159es chlapce p\u0159ekulil a polo\u017eil se mu mezi nohy. „U\u017e se na tebe ned\u00edv\u00e1m jako na k\u0159ehk\u00e9 zbo\u017e\u00ed, kter\u00e9ho se nem\u016f\u017eu dotknout, abych ho n\u00e1hodou nerozbil. Te\u010f u\u017e v\u00edm, \u017ee ob\u010das m\u016f\u017eu b\u00fdt i trochu hrub\u011bj\u0161\u00ed a tebe to naopak pos\u00edl\u00ed a ud\u011bl\u00e1 ti to radost,“ zazubil se. „Po\u0159\u00e1d jsi ale m\u016fj mali\u010dk\u00fd, ten, do kter\u00e9ho jsem se zamiloval hned, jak jsem vid\u011bl fotku ve tv\u00e9 slo\u017ece,“ ot\u0159el se rty o jeho. „A v t\u011bchto my\u0161lenk\u00e1ch, u\u017e na vrcholu t\u00edsn\u011b, pomysl\u00edm na tebe a tu se z m\u00e9ho nitra<\/em><\/div>\n

k nebes\u016fm rozl\u00e9tne radostn\u00fd hlas m\u00e9 p\u00edsn\u011b, jak sk\u0159ivan let\u00edc\u00ed z temn\u00fdch br\u00e1zd v z\u00e1\u0159i jitra<\/em>-„<\/div>\n
“ – nebo\u0165 tv\u00e1 l\u00e1ska mi dod\u00e1v\u00e1 tolik sil,“<\/em> Bill sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli ti\u0161e sko\u010dil do \u0159e\u010di, „\u017ee ani s kr\u00e1lem u\u017e bych v\u011bru nem\u011bnil<\/em>,“ pousm\u00e1l se. „Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e t\u011b vid\u00edm, kdy\u017e se m\u011b dotkne\u0161, kdy\u017e m\u011b pol\u00edb\u00ed\u0161 nebo kdy\u017e sly\u0161\u00edm tv\u016fj hlas, se do tebe zamiluju o trochu v\u00edc. Mo\u017en\u00e1 si to v posledn\u00ed dob\u011b u\u017e ne\u0159\u00edk\u00e1me tak \u010dasto jako d\u0159\u00edv, ale kdykoliv se ti pod\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed, v\u00edm, \u017ee jsi moje prvn\u00ed opravdov\u00e1 l\u00e1ska, a \u017ee s tebou chci str\u00e1vit cel\u00fd \u017eivot,“ omotal ruce kolem jeho krku a p\u0159it\u00e1hl si ho k sob\u011b.<\/div>\n
„Sice jsem u\u017e jednu l\u00e1sku za\u017eil, ale ve chv\u00edli, kdy jsem poznal tebe, a ty jsi mi dovolil milovat t\u011b, jsem pochopil, \u017ee to, co jsem pro\u017e\u00edval tehdy, bylo nic oproti tomu, co za\u017e\u00edv\u00e1m s tebou te\u010f. Dok\u00e1zal bych p\u0159ij\u00edt o cokoliv, pokud bys ty byl st\u00e1le po m\u00e9m boku.“<\/div>\n
Bill\u016fv obli\u010dej se rozz\u00e1\u0159il \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem, na\u010de\u017e se chvatn\u011b nat\u00e1hl a sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele hluboce pol\u00edbil. \u0160koda, \u017ee Andreas nemohl vid\u011bt, jak moc bl\u00edzc\u00ed si s Anisem ve skute\u010dnosti jsou.<\/div>\n
\n
\n

~<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

9. dubna 2008, Berl\u00edn<\/em><\/div>\n

\n

Bill s \u00fasm\u011bvem pod\u011bkoval \u010d\u00ed\u0161n\u00edkovi, kdy\u017e mu donesl k\u00e1vu a op\u0159el se do k\u0159esla, pohled up\u0159el na Hanse, kter\u00fd se labu\u017enicky vidli\u010dkou roch\u0148al v \u010dokol\u00e1dov\u00e9m dort\u00edku, sna\u017ee se vydloubnout kousek ban\u00e1nu, kter\u00fd se v n\u011bm schov\u00e1val. Pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou nad jeho chov\u00e1n\u00edm – jakmile \u0161lo o dort\u00edky nebo jak\u00e9koliv jin\u00e9 sladk\u00e9 ne\u0159esti, z Hanse se st\u00e1valo mal\u00e9 d\u00edt\u011b, pro kter\u00e9 existovala jen sladkost p\u0159ed n\u00edm.<\/p><\/div>\n

„Tak,“ Hans se spokojen\u011b zazubil, jakmile vylovil ban\u00e1n a nic mu tak nep\u0159ek\u00e1\u017eelo v cest\u011b k \u010dokol\u00e1dov\u00e9mu nebi, „pov\u011bz mi, jak to jde s tou va\u0161\u00ed amat\u00e9rskou kapelou? V p\u00e1tek jsi vypadal nad\u0161en\u011b z toho n\u00e1padu.“<\/div>\n
„Och, jist\u011b! Byli jsme spolu v\u0161ichni cel\u00fd v\u00edkend, cht\u011bl jsem Tomovy p\u0159\u00e1tele po\u0159\u00e1dn\u011b poznat, do t\u00e9 doby jsem je znal jen z vypr\u00e1v\u011bn\u00ed, a to nen\u00ed zrovna ide\u00e1ln\u00ed prost\u0159ed\u00ed pro zakl\u00e1d\u00e1n\u00ed kapely, jak jist\u011b uzn\u00e1te,“ Bill se pobaven\u011b zasm\u00e1l. „Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee to naprosto p\u0159ed\u010dilo ve\u0161ker\u00e1 m\u00e1 o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee Tom um\u00ed hr\u00e1t skv\u011ble na kytaru, jsem v\u011bd\u011bl u\u017e celou v\u011b\u010dnost, n\u00e1\u0161 nevlastn\u00ed otec se mu v tomhle sm\u011bru hodn\u011b v\u011bnoval. Ale o Georgovi a Gustavovi, jeho p\u0159\u00e1tel\u00edch, se v\u017edycky vyjad\u0159oval ve stylu, \u017ee n\u011bco zabrnk\u00e1, ob\u010das si bouchne do bubnu<\/em>, a podobn\u011b. Myslel jsem, \u017ee to bude katastrofa, po kter\u00e9 u\u017e ani jednoho z nich nikdy nebudu cht\u00edt vid\u011bt, ale ti kluci jsou senza\u010dn\u00ed! Nebo alespo\u0148 mn\u011b se zd\u00e1, \u017ee jsou senza\u010dn\u00ed, not\u00e1m rozum\u00edm asi tolik jako matice, ale s Tomem tvo\u0159\u00ed naprosto skv\u011blou skupinu a mysl\u00edm, \u017ee by to mohlo m\u00edt n\u011bjak\u00fd \u00fasp\u011bch. Dokonce i j\u00e1 si s nimi sedl, co se t\u00fd\u010de t\u00f3niny. Zkusili jsme si n\u011bkolik p\u00edsn\u00ed, kter\u00e9 v\u0161ichni dob\u0159e zn\u00e1me, tak\u017ee p\u0159esn\u011b v\u00edme, jak maj\u00ed zn\u00edt, a up\u0159\u00edmn\u011b, dost jsme v\u00e1leli!“<\/div>\n
\n

Hans, kter\u00fd z tal\u00ed\u0159ku vy\u0161kr\u00e1bal i posledn\u00ed drobe\u010dek \u010dokol\u00e1dy, k Billovi vzhl\u00e9dl s n\u011b\u017en\u00fdm \u00fasm\u011bvem, jako by se d\u00edval na vlastn\u00edho vnuka. „Vypad\u00e1 to, \u017ee se ti l\u00edbilo b\u00fdt v kapele.“<\/p><\/div>\n

„\u00dapln\u011b m\u011b to dostalo,“ p\u0159iznal Bill nejist\u011b. „B\u00fdval jsem sp\u00ed\u0161 individualista, pracoval jsem si v\u017edy na sv\u00e9m, ale kdy\u017e jsme se my \u010dty\u0159i spojili, bylo to, jako kdyby se do m\u011b vlila \u00fapln\u011b nov\u00e1 energie, okam\u017eit\u011b jsem si s nimi p\u0159ipadal propojen\u00fd na t\u00e9 nejhlub\u0161\u00ed du\u0161evn\u00ed \u00farovni. Abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, asi mi to dalo v\u00edc ne\u017e malov\u00e1n\u00ed\u2026 Kdy\u017e maluju, je to\u2026 jako bych v\u0161echny svoje emoce vylil na pap\u00edr a nechal je tam. Ale v p\u00e1tek, kdy\u017e jsem s kluky zp\u00edval\u2026 Hansi, j\u00e1 nev\u00edm, jestli po\u0159\u00e1dn\u011b dok\u00e1\u017eete pochopit moje nyn\u011bj\u0161\u00ed nitern\u00e9 rozpolo\u017een\u00ed. Jsem zmaten\u00fd a s\u00e1m po\u0159\u00e1dn\u011b nech\u00e1pu, co se uvnit\u0159 m\u011b pr\u00e1v\u011b te\u010f v tuhle chv\u00edli odehr\u00e1v\u00e1, ale\u2026 Jednou jedinkr\u00e1t v \u017eivot\u011b jsem byl \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e tenhle p\u00e1tek. A to v den, kdy mi m\u016fj p\u0159\u00edtel \u0159ekl, \u017ee m\u011b miluje. S t\u011bmi lidmi jsem na\u0161el svoje nebe\u2026“<\/div>\n
Mu\u017e naproti Billovi zamy\u0161len\u011b p\u0159imhou\u0159il o\u010di, vidli\u010dkou na tal\u00ed\u0159i posunoval kous\u00ed\u010dek zdobn\u00e9 m\u00e1ty, ne\u017e k chlapci vzhl\u00e9dl. „Bille, polo\u017e\u00edm ti te\u010f hodn\u011b d\u016fle\u017eitou ot\u00e1zku, na kterou chci, aby sis odpov\u011b\u010f trochu promyslel. Je pro tebe d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed zp\u011bv nebo malov\u00e1n\u00ed?“ Bill u\u017e se nadechoval k odpov\u011bdi, ale Hans zvedl ruku a usm\u00e1l se. „P\u016fjdu si je\u0161t\u011b pro jeden dort\u00edk, a budu si vyb\u00edrat trochu d\u00e9le, proto\u017ee tu maj\u00ed doopravdy skvostnou nab\u00eddku. D\u00e1m ti tak dost \u010dasu na to, aby sis opravdu promyslel svou odpov\u011b\u010f, proto\u017ee chci, aby to bylo bu\u010f anebo.“<\/div>\n
\n

Bill v naprost\u00e9m \u0161oku sledoval, jak se mu\u017e zved\u00e1 a m\u00ed\u0159\u00ed k vitr\u00edn\u00e1m s vystaven\u00fdmi dort\u00edky, zanech\u00e1vaje ho tak samotn\u00e9ho jen s jeho my\u0161lenkami. Kdyby mu nedal \u010das na promy\u0161lenou, hned na za\u010d\u00e1tku by vyhrkl malov\u00e1n\u00ed. Ale ve chv\u00edli, kdy ho ponechal o samot\u011b, mu do\u0161lo, \u017ee pochybuje. Jakmile si p\u0159iznal, \u017ee m\u00e1 pochybnosti, v\u011bd\u011bl, co Hansovi mus\u00ed odpov\u011bd\u011bt.<\/p><\/div>\n

„Kapela,“ vydechl ti\u0161e, jakmile se Hans proti n\u011bmu posadil i s malou krabi\u010dkou obsahuj\u00edc\u00ed z\u00e1kusky. „Malov\u00e1n\u00ed mi d\u00e1v\u00e1 hrozn\u011b moc, ale s t\u011bmi lidmi jsem se c\u00edtil naprosto kompletn\u00ed, Hansi. Pokud tohle n\u011bkdo pochop\u00ed, jste to pr\u00e1v\u011b vy,“ pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„V\u011bd\u011bl jsem to, u\u017e kdy\u017e jsem si m\u00ed\u0159il pro ty dobroty,“ zazubil se postar\u0161\u00ed mu\u017e vesele. „Bille, v\u00edm moc dob\u0159e, jak ti z\u00e1le\u017e\u00ed i na malov\u00e1n\u00ed, tak m\u011b napadlo, \u017ee bych s tebou vytvo\u0159il men\u0161\u00ed dodatek ke smlouv\u011b. Hodn\u011b jsi mi padl do oka, stejn\u011b tak tvoje tvorba a mysl\u00edm si, \u017ee by byla \u0161koda nevyu\u017e\u00edt tv\u00e9ho talentu a charakteru. Cht\u011bl bych v\u00e1m va\u0161\u00ed kapelu, \u0159ekn\u011bme, m\u00edrn\u011b sponzorovat. Vzhledem k tomu, \u017ee v\u011b\u0159\u00edm tv\u00e9mu \u00fasudku a \u0161armu, v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee se mi investice vr\u00e1t\u00ed. Za to ale na opl\u00e1tku chci, abys byl i nad\u00e1le u m\u011b na st\u00e1\u017ei. Samoz\u0159ejm\u011b, p\u0159izp\u016fsob\u00edme to tak, abys m\u011bl dostatek \u010dasu s\u00e1m na sebe i na kapelu, ale nechci promarnit tv\u016fj talent na malov\u00e1n\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee i d\u00edky tomu bys m\u011bl mo\u017enost setkat se s vlivn\u00fdmi um\u011blci a dostat va\u0161\u00ed kapelu do jejich pov\u011bdom\u00ed. Co na to \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„J\u00e1,“ Bill zara\u017een\u011b sed\u011bl a na Hanse v \u0161oku z\u00edral, ne\u017e nad\u0161en\u011b p\u0159itakal. „Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee to beru! Hansi, proboha, tohle je jako spln\u011bn\u00fd sen! Mus\u00edte b\u00fdt m\u016fj patron nebo n\u011bco takov\u00e9ho. Je\u017e\u00ed\u0161i!“ rozesm\u00e1l se, rozt\u0159esenou rukou si prohr\u00e1bl vlasy. „Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it.“<\/div>\n
„V\u0161ak na to ani neposp\u00edchej, chlap\u010de. Dokud tomu nem\u016f\u017ee\u0161 uv\u011b\u0159it, po\u0159\u00e1d v tob\u011b z\u016fstane pokora,“ Hans chlapce popl\u00e1cal po koleni a radostn\u011b se usm\u00e1l. Miloval pln\u011bn\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed!<\/div>\n
\n

~<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

6. dubna 2008, Magdeburg<\/em><\/div>\n

\n

Bill se nep\u0159est\u00e1val \u0161iroce usm\u00edvat, kdy\u017e vid\u011bl Toma p\u0159ijet na sv\u00e9 star\u00e9 rezav\u00e9 motorce, kterou si koupil hned po maturit\u011b. Jen co si sundal helmu a z motorky vstal, Bill u\u017e se rozb\u011bhl a sko\u010dil mu kolem krku, pevn\u011b ho obj\u00edmal rukama i nohama. „Bille, sakra, co blbne\u0161?“ zasm\u00e1l se Tom p\u0159ekvapen\u011b, Billa okam\u017eit\u011b pro jistotu chytil pod zadkem, aby ho udr\u017eel. „P\u0159\u00ed\u0161t\u011b m\u011b, pros\u00edm tebe, alespo\u0148 varuj, jinak bych to nemusel ust\u00e1t,“ pobaven\u011b ho popl\u00e1cal po z\u00e1dech. „Ale te\u010f u\u017e mi kone\u010dn\u011b \u0159ekni, kv\u016fli \u010demu trop\u00ed\u0161 takov\u00fd povyk, pros\u00edm t\u011b.“<\/p><\/div>\n

„NA\u0160EL JSEM N\u00c1M SPONZORA!“ zav\u0159e\u0161t\u011bl Bill nad\u0161en\u011b.<\/div>\n
Tom se bolestn\u011b za\u0161klebil, jak bub\u00ednky v jeho u\u0161\u00edch praskaly, nech\u00e1pav\u011b na sv\u00e9ho bratra pohl\u00e9dl a set\u0159\u00e1sl ho na zem. „Te\u010f se zhluboka nadechni, napo\u010d\u00edtej do deseti, ne, ty rad\u011bji do patn\u00e1cti, a pak mi to hezky v klidu \u0159ekni znovu a tentokr\u00e1t i s koment\u00e1\u0159em.“<\/div>\n
„P\u0159ed chv\u00edl\u00ed m\u011b dovezl Hans, m\u011bli jsme v Berl\u00edn\u011b n\u011bjakou p\u0159edn\u00e1\u0161ku a pak jsme si \u0161li sednout je\u0161t\u011b na kafe,“ zazubil se. „Zeptal se m\u011b na kapelu a tak, a po chvilce pov\u00edd\u00e1n\u00ed mi v podstat\u011b \u0159ekl, abych dal p\u0159ednost kapele, pokud je pro m\u011b d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, co\u017e mi do\u0161lo, \u017ee je, a on \u017ee do n\u00e1s zainvestuje, pokud pro n\u011bj i tak budu d\u00e1l pracovat! Tome, to je \u00fapln\u011b senza\u010dn\u00ed nab\u00eddka, uv\u011bdomuje\u0161 si to? Budu s n\u00edm chodit na vernis\u00e1\u017ee a sch\u016fzky, a on m\u00e1 hodn\u011b vlivn\u00e9 zn\u00e1m\u00e9, tak\u017ee by se n\u00e1m mohlo poda\u0159it naj\u00edt t\u0159eba i n\u011bjak\u00e9ho mana\u017eera z nahr\u00e1vac\u00ed spole\u010dnosti, kter\u00fd by si n\u00e1s poslechl a zajistil n\u00e1m kontrakt!“<\/div>\n
\n

„Bille, v\u017edy\u0165 za sebou m\u00e1me teprve jeden v\u00edkend,“ Tom se rozesm\u00e1l, ale bratra si k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl do objet\u00ed a pocuchal mu vlasy. „Samoz\u0159ejm\u011b to ale zn\u00ed skv\u011ble, o tom ti nebudu lh\u00e1t. Jsem si jist\u00fd, \u017ee kluci budou nad\u0161en\u00ed, a\u017e tuhle zpr\u00e1vu usly\u0161\u00ed. Nav\u00edc, jsem fakt nad\u0161enej, \u017ee se ti do toho tolik chce.“<\/p><\/div>\n

„Pch,“ odfrkl si Bill pobaven\u011b, „nem\u00e1\u0161 ani tu\u0161en\u00ed, jak moc nad\u0161en\u00fd z toho jsem, Hansovi jsem o tom b\u00e1snil celou dobu, co se nimral v dortu a v\u011b\u0159, \u017ee on se v nich nimr\u00e1 dlouho.“<\/div>\n
„Co Anis, ten o tom v\u00ed?“<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem p\u0159edt\u00edm uji\u0161t\u011bn\u00ed od tebe, \u017ee do toho jdeme.“<\/div>\n
„A co Gustav s Georgem?“<\/div>\n
„Och, s nima u\u017e jsem o tom mluvil, jsou stoprocentn\u011b pro.“<\/div>\n
„No, tak to nezb\u00fdv\u00e1, ne\u017e \u0159\u00edct, \u017ee do toho teda jdeme.“<\/div>\n
Bill vyp\u00edskl a znovu bratrovi sko\u010dil kolem krku, nad\u0161en\u011b \u0161vito\u0159il o v\u0161em, co je \u010dek\u00e1 a co mus\u00ed ud\u011blat, a jak \u0161\u0165astn\u00ed v\u0161ichni budou.<\/div>\n
\n

~<\/p><\/div>\n

\n