{"id":2300,"date":"2016-01-19T15:00:00","date_gmt":"2016-01-19T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2291"},"modified":"2016-01-19T15:00:00","modified_gmt":"2016-01-19T14:00:00","slug":"dny-vsedniho-nepokoje-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/01\/19\/dny-vsedniho-nepokoje-14\/","title":{"rendered":"Dny v\u0161edn\u00edho nepokoje 14."},"content":{"rendered":"
autor: Ann<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
M\u00edt r\u00e1d a milovat
<\/strong> <\/p>\n

Tak jo, jdeme na to! Nevid\u00ed\u0161 ho, nezaj\u00edm\u00e1 t\u011b, v\u016fbec ho nepot\u0159ebuje\u0161!<\/em> \u0158ekl jsem s\u00e1m sob\u011b v duchu, abych se povzbudil, a zabodl jsem pohled na displej mobilu. Op\u011bt jsem si psal s Akselem, jako posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 neust\u00e1le. Nezm\u011bnil se ani trochu, po\u0159\u00e1d si ze m\u011b r\u00e1d st\u0159\u00edlel a nav\u00e1\u017eel se do m\u011b, ale ne takov\u00fdm zp\u016fsobem jako Tom, od toho to bolelo, ale m\u016fj kamar\u00e1d ze z\u00e1kladky to myslel vtipem, tak\u017ee to bylo jin\u00e9.
Tom se kone\u010dn\u011b ur\u00e1\u010dil p\u0159ij\u00edt, potkal jsem ho u\u017e p\u0159ed \u0161kolou, ale to se bavil s Willym, a tak jsem jenom pro\u0161el kolem nich. Te\u010f ale ve\u0161el do u\u010debny. Prvn\u00ed hodinu jsme m\u011bli m\u00edt estetiku. Litoval jsem profesora, kter\u00fd se Toma po jeho posledn\u00edm ‚obraze‘ stranil a jeho p\u0159\u00edtomnost mu nebyla po chuti.
D\u011blal jsem, jako by se v\u016fbec nic ned\u011blo, ani kdy\u017e se vedle m\u011b motork\u00e1\u0159 posadil se slovy: „\u010cus, em\u00e1ku.“
No super, tak u\u017e zase nepou\u017e\u00edv\u00e1 moje jm\u00e9no.<\/em> Poznamenal jsem v duchu, ale najevo jsem nic nedal a v klidu odepsal sv\u00e9mu b\u00fdval\u00e9mu spolu\u017e\u00e1kovi, napsal mi u\u017e p\u0159ed hodinou, ale to jsem zrovna nebyl aktivn\u00ed. \u0158e\u0161ili jsme jeho odchod z fotbalov\u00e9ho t\u00fdmu, ve kter\u00e9m byl dva roky. Pak toho ale kv\u016fli holce nechal.<\/p>\n<\/div>\n

<\/div>\n
\n
Perifern\u00edm vid\u011bn\u00edm jsem zachytil, jak se Tom zamra\u010dil. „Sly\u0161els?!“ vyjel.
Kr\u00e1tce jsem se na n\u011bj pod\u00edval a soust\u0159edil se hlavn\u011b na to, abych mu sv\u00fdm v\u00fdrazem jasn\u011b \u0159ekl, \u017ee se s n\u00edm bavit nechci a \u017ee m\u011b mluven\u00ed s n\u00edm nebere. Potom jsem se, spokojen\u00fd se sv\u00fdm v\u00fdkonem, op\u011bt zam\u011b\u0159il na krabi\u010dku v m\u00fdch ruk\u00e1ch.
„Co si o sob\u011b, kurva, mysl\u00ed\u0161?!“ zasy\u010del a nebezpe\u010dn\u011b se ke mn\u011b naklonil. Jeho dech v\u00fdjime\u010dn\u011b nesmrd\u011bl po cigaret\u00e1ch.
Odt\u00e1hl jsem se a vstal. Mobil jsem si str\u010dil do kapsy a vydal se ven na chodbu. M\u011bl jsem je\u0161t\u011b p\u00e1r minut do za\u010d\u00e1tku hodiny a rozhodl jsem se, \u017ee bude moud\u0159ej\u0161\u00ed si zaj\u00edt na z\u00e1chod, ne\u017e poslouchat ty \u0159e\u010di. Odch\u00e1zel jsem s hlavou zdvi\u017eenou a pohledem nam\u00ed\u0159en\u00fdm p\u0159ed sebe. C\u00edtil jsem se po del\u0161\u00ed dob\u011b sebev\u011bdom\u011b, samotn\u00e9ho m\u011b to p\u0159ekvapilo, tohle m\u011b, spole\u010dn\u011b se z\u00edsk\u00e1n\u00edm staronov\u00e9ho kamar\u00e1da, pozvedlo na duchu.<\/p>\n

Doprov\u00e1zen nejedn\u00edm udiven\u00fdm pohledem jsem opustil m\u00edstnost a vy\u0161el na chodbu, na n\u00ed\u017e bylo ru\u0161no. I kdy\u017e v\u011bt\u0161ina lid\u00ed u\u017e byla ve t\u0159\u00edd\u00e1ch, tak se tu stejn\u011b zdr\u017eovalo n\u011bkolik debatuj\u00edc\u00edch skupinek nebo dvojic v\u010detn\u011b p\u00e1r profesor\u016f. Ruce jsem zabo\u0159il do kapes modr\u00e9 mikiny a vydal se sm\u011brem k z\u00e1chod\u016fm, kter\u00e9 se nach\u00e1zely a\u017e na druh\u00e9 stran\u011b patra.
St\u00e1le je\u0161t\u011b jsem byl ter\u010dem negativn\u00edho z\u00e1jmu, ale u\u017e to bylo lep\u0161\u00ed ne\u017e d\u0159\u00edv. T<\/a>e\u010f u\u017e jsem, z v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti d\u00edky Tomovi, nesl\u00fdchal \u017e\u00e1dn\u00e9 ur\u00e1\u017eky a sem tam jsem s n\u011bk\u00fdm, p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b tedy s d\u00edvkami, prohodil i n\u011bjak\u00e9 to slovo bez toho, \u017ee by se na m\u011b dan\u00fd \u010dlov\u011bk tv\u00e1\u0159il kysele nebo mi sv\u00fdm postojem d\u00e1val najevo, \u017ee jsem n\u011bco ‚m\u00ed\u0148‘.
Zabo\u010dil jsem za roh a ve\u0161el na p\u00e1nsk\u00e9 WC. Nikdo tam nebyl. To jsem uv\u00edtal, jeliko\u017e pr\u00e1v\u011b tady b\u00fdval posm\u011bch nejhor\u0161\u00ed, kluci jsou prost\u011b m\u00e9n\u011b tolerantn\u00ed ne\u017e holky, a zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e se \u010dlov\u011bk objev\u00ed n\u011bkde, kde \u017e\u00e1dn\u00e1 d\u00edvka, kv\u016fli kter\u00e9 by se museli m\u00edrnit, nen\u00ed.
P\u0159e\u0161el jsem rovnou k zrcadlu na st\u011bn\u011b. Na z\u00e1chod jsem ani nepot\u0159eboval, \u0161el jsem sem hlavn\u011b kv\u016fli tomu, abych unikl vzteku, kter\u00fd kv\u016fli mn\u011b Tom m\u011bl. Ale mohl si za to s\u00e1m, nem\u011bl se chovat jako pitomec.<\/p>\n

Prsty jsem si pro\u010d\u00edsl \u010dern\u00e9 vlasy a lehce se na sebe usm\u00e1l. Vypadal jsem v\u00e1\u017en\u011b l\u00edp, kdy\u017e jsem se tak i c\u00edtil. Bylo to vid\u011bt zejm\u00e9na na o\u010d\u00edch, co mi lehce z\u00e1\u0159ily. D\u00edval jsem se na sebe nezvykle dlouho, a\u017e by se mohlo zd\u00e1t, \u017ee jsem sv\u016fj odraz nikdy nevid\u011bl. Ale j\u00e1 zkr\u00e1tka nem\u011bl nic lep\u0161\u00edho na pr\u00e1ci. Pak se mi za z\u00e1dy ozvaly kroky.
To jsem si mohl myslet.<\/em> Prol\u00e9tlo mi hlavou, kdy\u017e jsem se oto\u010dil a stanul tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 nasupen\u00e9mu egoistovi. D\u011blal jsem, \u017ee mi je jedno, jak se zlob\u00ed, a uvoln\u011bn\u011b jsem kolem n\u011bj zam\u00ed\u0159il ven. „Nedolejzej,“ \u0159ekl jsem mu su\u0161e, kdy\u017e jsem kolem n\u011bj proch\u00e1zel. V duchu jsem se musel pousm\u00e1t. Tohle je leh\u010d\u00ed, ne\u017e jsem si myslel!
<\/em> Vyklouzl jsem op\u011bt na chodbu a jeho jsem zanechal za sebou, aby si to p\u0159ebral, jak chce. Willy m\u011bl pravdu, bylo na m\u00edst\u011b, aby se kone\u010dn\u011b zamyslel nad t\u00edm, jak se choval, a zm\u011bnil to. Nemohl jsem si b\u00fdt jist\u00fd t\u00edm, \u017ee to pom\u016f\u017ee, ani t\u00edm, \u017ee pro tohohle hrubi\u00e1na n\u011bco znamen\u00e1m, jak mi bylo tvrzeno, ale st\u00e1lo to za zkou\u0161ku. Nechat n\u011bkoho, komu by na mn\u011b ani nez\u00e1le\u017eelo, aby s mou mali\u010dkost\u00ed manipuloval, by beztak bylo nesmysln\u00e9 a hloup\u00e9.<\/p>\n

„Co ti to p\u0159el\u00edtlo p\u0159es fr\u0148\u00e1k?!“
Cel\u00e1 chodba ztichla, kdy\u017e se mi za z\u00e1dy ozval rozzu\u0159en\u00fd v\u00fdk\u0159ik. I se mnou to trhlo. Nemusel b\u00fdt tak hlu\u010dn\u00fd, tohle kap\u00e1nek p\u0159ep\u00edskl.
Obr\u00e1til jsem se k n\u011bmu \u010delem, nest\u00e1l jsem o to, aby si o jeho dal\u0161\u00edm k\u0159iku \u0161u\u0161kala cel\u00e1 \u0161kola. „Nic. Jen jsem otev\u0159el o\u010di. A ty bys m\u011bl taky,“ \u0159ekl jsem mu prost\u011b, aby u\u017e nem\u011bl takov\u00fd d\u016fvod chovat se jako d\u011bcko, kter\u00e9mu n\u011bkdo vytrhl z rukou hra\u010dku. Po tomhle jsem se zase rychle v\u011bnoval sv\u00e9mu odchodu zp\u011bt do t\u0159\u00eddy. Na\u0161t\u011bst\u00ed u\u017e nic ne\u0159ekl, nebo sp\u00ed\u0161 neza\u0159val, ale i tak to vypadalo na p\u011bkn\u00e9 pozdvi\u017een\u00ed. B\u016fhv\u00ed, co se honilo hlavou t\u011bm, kte\u0159\u00ed toho byli sv\u011bdky, mohla by je napadnout spousta v\u011bc\u00ed, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e se ke mn\u011b Tom jist\u00fdm zp\u016fsobem m\u011bl a zast\u00e1val se m\u011b. Kdybych byl j\u00e1 ten, kdo tohle sledoval, asi bych si pomyslel, \u017ee by mohlo j\u00edt o rozchod. Doufal jsem, \u017ee takovou my\u0161lenku to nevnuklo i ostatn\u00edm\u2026<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

‚M\u00e1\u0161 ho r\u00e1d?‘
<\/em> Odpov\u011bd\u011bt na tohle bylo t\u011b\u017ek\u00e9. Povzdechl jsem si. ‚Vlastn\u011b jo‘
<\/em> Ani jsem s\u00e1m nev\u011bd\u011bl jak, ale b\u011bhem ve\u010dern\u00edho dopisov\u00e1n\u00ed s Akselem jsme se dostali k velik\u00e9 komplikaci v m\u00e9m \u017eivot\u011b, kter\u00e1 nesla jm\u00e9no Tom. Bylo n\u011bkolik mo\u017en\u00fdch \u00fahl\u016f, z nich\u017e se dalo na tohle d\u00edvat, j\u00e1 si volil ten negativn\u00ed, abych se ho opravdu stranil, jak bylo pot\u0159eba.
‚A on tebe?‘
‚To nev\u00edm, v\u017edy\u0165 jsem ti vysv\u011btloval, co se stalo, a \u017ee se te\u010f k n\u011bmu chov\u00e1m jinak, abych se n\u011bco dozv\u011bd\u011bl‘.<\/em> P\u0159ipomn\u011bl jsem mu. Byl jsem r\u00e1d, \u017ee to p\u0159ijal tak v pohod\u011b, a dokonce se o tom se mnou i bavil.
P\u0159eto\u010dil jsem se na bok. Le\u017eel jsem v tepl\u00e9 posteli sev\u0159en v n\u00e1ru\u010d\u00ed \u0161era a m\u016fj obli\u010dej byl zlov\u011bstn\u011b osv\u011btlov\u00e1n displejem mobiln\u00edho telefonu, kter\u00fd jsem m\u011bl napojen\u00fd na nab\u00edje\u010dce.
‚A miluje\u0161 ho?‘
<\/em> Tohle mi na moment vyrazilo dech. Napsat takovou ot\u00e1zku jen tak, bez serv\u00edtk\u016f, bych si j\u00e1 nedovolil. A te\u010f jsem byl uveden do sv\u00edzeln\u00e9 situace. Jak jenom odpov\u011bd\u011bt? S\u00e1m jsem nev\u011bd\u011bl. ‚Ne\u0159ekl bych, \u017ee je to zrovna l\u00e1ska‘<\/em>. Zvolil jsem si vyh\u00fdbavou odpov\u011b\u010f.
‚A co tedy?‘
<\/em> Na n\u011bkolik vte\u0159in jsem se zamyslel, ne\u017e jsem odepsal jedno prost\u00e9 sl\u016fvko: ‚Touha‘<\/p>\n

<\/em> autor: Ann<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ann M\u00edt r\u00e1d a milovat Tak jo, jdeme na to! Nevid\u00ed\u0161 ho, nezaj\u00edm\u00e1 t\u011b, v\u016fbec ho nepot\u0159ebuje\u0161! \u0158ekl jsem s\u00e1m sob\u011b v duchu, abych se povzbudil, a zabodl jsem pohled na displej mobilu. Op\u011bt jsem si psal s Akselem, jako posledn\u00edch<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[632],"tags":[],"class_list":["post-2300","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dny-vsedniho-nepokoje"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2300","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2300"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2300\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2300"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2300"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2300"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}