{"id":2302,"date":"2016-01-18T15:00:00","date_gmt":"2016-01-18T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2293"},"modified":"2016-01-18T15:00:00","modified_gmt":"2016-01-18T14:00:00","slug":"lost-treasure-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/01\/18\/lost-treasure-5\/","title":{"rendered":"Lost Treasure 5."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/p>\n

<\/strong> „Tomi? Sp\u00ed\u0161?“ za\u0161eptal Bill a zavrtal se trochu v\u00edc pod p\u0159ikr\u00fdvku. \u0160\u0165ouchl Toma dlouh\u00fdm prstem do boku, aby u bratra vyvolal n\u011bjakou reakci. Ten v\u0161ak nehnul ani brvou.<\/em><\/div>\n

„Kocourku,“ zavrn\u011bl Bill t\u011bsn\u011b u jeho ucha a potm\u011b\u0161ile se zahih\u0148al.<\/em><\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jednou mi \u0159ekne\u0161 kocourku a vyml\u00e1t\u00edm ti v\u0161echny zuby,“ zabru\u010del Tom, vytahuje si ruku, kter\u00e1 mu mraven\u010dila, zpod sv\u00e9ho t\u011bla. Obr\u00e1til se na z\u00e1da v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed dal\u0161\u00ed konverzace.<\/em><\/div>\n
Bill to okam\u017eit\u011b bral jako v\u00fdzvu, aby se natisknul na bratrovo hork\u00e9 t\u011blo. Zachumlal se do p\u0159ikr\u00fdvky, tak\u017ee mu krom\u011b hlavy nevy\u010duhovala ani jedin\u00e1 \u010d\u00e1st t\u011bla.<\/em><\/div>\n
„V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee je to jedin\u00fd zp\u016fsob, jak t\u011b probudit,“ \u0159ekl a Tom uc\u00edtil, jak ho na krku ovanul Bill\u016fv dech.<\/em><\/div>\n
„Hmm,“ zabru\u010del nenam\u00e1haj\u00edc\u00ed se s dal\u0161\u00ed odpov\u011bd\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Venku sn\u011b\u017e\u00ed,“ za\u0161eptal po p\u00e1r okam\u017eic\u00edch Bill a z jeho hlasu bylo sly\u0161et d\u011btsk\u00e9 nad\u0161en\u00ed.<\/em><\/div>\n

„No a?“ dok\u00e1zal ze sebe dostat Tom otr\u00e1ven\u011b. Nem\u011bl zrovna v oblib\u011b tyhle Billovy no\u010dn\u00ed debaty o ka\u017ed\u00e9 hlouposti, kter\u00e1 ho pr\u00e1v\u011b napadla. Zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e za sebou m\u011bli n\u00e1ro\u010dn\u00fd koncert, jen\u017e podle n\u011bj zrovna dvakr\u00e1t nevy\u0161el.<\/em><\/div>\n
„Cht\u011bl jsem, abys to vid\u011bl. V L.A. nikdy nesn\u011b\u017e\u00ed. M\u011bli bychom si to tady u\u017e\u00edt,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a vtisk\u00e1val Tomovi mal\u00e9 polibky na linii krku. \u010cas od \u010dasu zapojil i sv\u016fj mr\u0161tn\u00fd jazyk. Ruku p\u0159ehozenou p\u0159es bratrovo b\u0159icho za\u010dal pomalu a nen\u00e1padn\u011b sunout sm\u011brem dol\u016f, hladil tak Tomovu jemnou k\u016f\u017ei. Bylo a\u017e vtipn\u00e9, jak byl Tom svou poko\u017ekou posedl\u00fd, ale v t\u011bchto okam\u017eic\u00edch to Bill dok\u00e1zal n\u00e1le\u017eit\u011b ocenit.<\/em><\/div>\n
„Zlato, je\u0161t\u011b n\u011bjakou dobu tady budeme. Mysl\u00edm, \u017ee jsem to mohl vid\u011bt i v n\u011bjakou p\u0159\u00edhodn\u011bj\u0161\u00ed dobu. T\u0159eba ve dne,“ navrhl Tom a chytl bratrovu ruku, aby j\u00ed zabr\u00e1nil v jej\u00edm po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed. Dr\u017eel Billa za z\u00e1p\u011bst\u00ed, ze sv\u00e9ho b\u0159icha ji v\u0161ak nesundal.<\/em><\/div>\n
„Vadilo by ti, kdybych otev\u0159el okno?“ zak\u0148oural Bill, p\u0159edem tu\u0161il odpov\u011b\u010f. Tom nebyl fanou\u0161ek ni\u010deho studen\u00e9ho. A cht\u00edt po n\u011bm otev\u0159en\u00e9 okno v zim\u011b, v noci a nav\u00edc v Rusku bylo tak p\u0159es \u010d\u00e1ru, \u017ee si to i Bill uv\u011bdomoval.<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee by mi to vadilo. Nechci, abys byl nemocn\u00fd,“ zabru\u010del a dojal tak Billa svou starost\u00ed o jeho zdrav\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\n

Mezi dvoj\u010daty zavl\u00e1dlo na kr\u00e1tko ticho ru\u0161en\u00e9 jen Billov\u00fdm pomlask\u00e1v\u00e1n\u00edm, jak se v\u011bnoval bratrovu krku. Tom za\u010dal upadat do p\u0159\u00edjemn\u00e9 d\u0159\u00edmoty, kdy\u017e jej op\u011bt vytrhnul z polosp\u00e1nku medov\u00fd hlas.<\/em><\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 jsem m\u011bl i postrann\u00ed \u00famysly,“ \u0159ekl Bill, vyprostil svou ruku z Tomova sev\u0159en\u00ed a sjel s n\u00ed a\u017e k okraji bratrova spodn\u00edho pr\u00e1dla. Kdy\u017e vklouzl a\u017e pod n\u011bj, s nep\u0159\u00edjemn\u00fdm bodnut\u00edm u srdce zaznamenal, \u017ee Toma jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed nechalo naprosto klidn\u00fdm. Co\u017e se o n\u011bm \u0159\u00edct nedalo. Jeho vlastn\u00ed p\u0159irozen\u00ed se hl\u00e1silo o slovo od t\u00e9 doby, co se probudil. <\/em><\/div>\n
„Tak si nech zaj\u00edt chu\u0165, ko\u010di\u010dko,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom, oto\u010dil se na bok z\u00e1dy k Billovi a p\u0159ikr\u00fdvku si p\u0159it\u00e1hl a\u017e k u\u0161\u00edm.<\/em><\/div>\n
Bill jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zamru\u010del. Ura\u017een\u011b se odt\u00e1hl tak daleko, jak mu to p\u0159ikr\u00fdvka dovolovala a pe\u010dliv\u011b se sna\u017eil nedot\u00fdkat se bratra ani jedinou \u010d\u00e1st\u00ed t\u011bla. Mra\u010dil se na temnou m\u00edstnost p\u0159ed sebou a v duchu Toma \u010dastoval spoustou ne pr\u00e1v\u011b lichotiv\u00fdch slov. Nem\u011bl odm\u00edtnut\u00ed v l\u00e1sce. Myslel si, \u017ee je pro Toma tak neodolateln\u00fd, \u017ee mu nikdy ne\u0159ekne ne. Nehodlal se te\u010f k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eit minim\u00e1ln\u011b p\u011bt noc\u00ed. Dob\u0159e, tak dv\u011b. Fajn, tak jen dneska. Uvnit\u0159 sv\u00e9 hlavy sv\u00e1d\u011bl t\u011b\u017ek\u00fd vnit\u0159n\u00ed boj. Zhluboka vydechoval, aby uklidnil sv\u00e9 rozbou\u0159en\u00e9 pocity i nab\u011bhl\u00fd kl\u00edn.<\/em><\/div>\n
Po p\u00e1r minut\u00e1ch, kdy\u017e u\u017e Tom op\u011bt za\u010dal propadat do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f, uc\u00edtil, jak se mu kolem boku ovinula \u0161t\u00edhl\u00e1 pa\u017ee. Na tv\u00e1\u0159i se mu rozlil \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv, ale nijak nedal najevo, \u017ee je je\u0161t\u011b vzh\u016fru. Vn\u00edmal, jak z t\u011bla za n\u00edm s\u00e1l\u00e1 p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo. Bill nikdy nedok\u00e1zal trucovat moc dlouho a bylo nemysliteln\u00e9, \u017ee by dok\u00e1zal usnout bez p\u0159itulen\u00ed.<\/em><\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee nesp\u00ed\u0161 a cul\u00ed\u0161 se jako idiot,“ zavr\u010del Bill do bratrov\u00fdch zad a p\u0159itiskl se na n\u011bj tak aby mezi nimi nebyl ani milimetr prostoru.<\/em><\/div>\n
„Dobrou, ko\u010di\u010dko,“ pop\u0159\u00e1l mu Tom<\/em><\/div>\n
Dobrou, kocourku,“ oplatil mu Bill.<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Na ustlan\u00e9m nemocni\u010dn\u00edm l\u016f\u017eku sed\u011bl chlapec a rukama si p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl kr\u00e1tk\u00e9 blond vlasy. P\u0159ed p\u00e1r dny mu sundali obvazy a on si st\u00e1le nemohl zvyknout, \u017ee u\u017e nejsou tak dlouh\u00e9, jak b\u00fdvaly. Mrzela ho i ztr\u00e1tu piercingu v jazyku. Pochopiteln\u011b kv\u016fli l\u00e9ka\u0159sk\u00fdm z\u00e1krok\u016fm bylo nutn\u00e9 ho odstranit, ale to neznamenalo, \u017ee to Billovi nebylo l\u00edto. V duchu p\u0159em\u00edtal, jestli by si m\u011bl jazyk nechat znovu prop\u00edchnout, nebo si prost\u011b zvyknout, \u017ee je pry\u010d.<\/p><\/div>\n

Byl ji\u017e zcela oble\u010den a \u010dekal na p\u0159\u00edchod prim\u00e1\u0159e, kter\u00fd s n\u00edm m\u011bl naposledy promluvit, ne\u017e si pro n\u011bj p\u0159ijede bratr a vezme ho dom\u016f. Tedy podle Toma dom\u016f. To, \u017ee \u017eij\u00ed v L.A., pochopiteln\u011b v\u011bd\u011bl, bylo mu to jasn\u00e9 u\u017e p\u0159i pohledu z okna. Slunce tady p\u0159\u00edmo \u017ehnulo, nebylo pochyb o tom, \u017ee u\u017e nejsou v N\u011bmecku. Jen\u017ee Bill si nevybavoval st\u011bhov\u00e1n\u00ed. Pro Billa to domov nebyl. Nepamatoval si, jak vypad\u00e1 d\u016fm, nev\u011bd\u011bl, jakou m\u00e1 postel, ani v jak\u00e9m stavu se te\u010f nach\u00e1z\u00ed jeho \u0161atn\u00edk. Tom mu do nemocnice p\u0159ivezl oby\u010dejn\u00e9 d\u017e\u00edny, triko se spoustou d\u011br a sako. Ani jedno z toho nepozn\u00e1val. Zjistil dokonce, \u017ee m\u00e1 psa. Na fotk\u00e1ch se zd\u00e1l tot\u00e1ln\u011b roztomil\u00fd a nemohl se do\u010dkat, a\u017e jej uvid\u00ed.<\/div>\n
\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Bille,“ ozval se zvu\u010dn\u00fd hlas za n\u00edm, kdy\u017e do m\u00edstnosti po kr\u00e1tk\u00e9m zaklep\u00e1n\u00ed vstoupil doktor. „Jak se c\u00edt\u00edte? P\u0159ipraven\u00fd k odchodu?“<\/p><\/div>\n

Bill se jen pousm\u00e1l a slab\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Byl ohledn\u011b n\u00e1vratu trochu nerv\u00f3zn\u00ed. Vracel se do m\u00edsta, kter\u00e9 by v n\u011bm m\u011blo vyvol\u00e1vat tis\u00edce vzpom\u00ednek, on v\u0161ak m\u011bl v hlav\u011b pusto a pr\u00e1zdno. Byl r\u00e1d, \u017ee bude m\u00edt ka\u017ed\u00fd den po boku Toma, ale ob\u00e1val se, co v\u0161echno se mohlo za tu dobu, kter\u00e1 mu v hlav\u011b chyb\u011bla, mezi nimi odehr\u00e1t. T\u0159eba u\u017e si nejsou tak bl\u00edzc\u00ed, jako b\u00fdvali. Po pravd\u011b to byla v\u011bc, j\u00ed\u017e se b\u00e1l nejv\u00edc. Tom byl opravdu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, kdy\u017e p\u0159ich\u00e1zel za Billem do nemocnice na n\u00e1v\u0161t\u011bvu. N\u011bkolikr\u00e1t ho p\u0159istihl p\u0159i podrobn\u00e9m zkoum\u00e1n\u00ed jeho obli\u010deje. Pokl\u00e1dal mu ot\u00e1zky a Billovi p\u0159ipadalo, \u017ee a\u0165 u\u017e odpov\u00ed cokoliv, Toma tato odpov\u011b\u010f nikdy \u00fapln\u011b neuspokoj\u00ed. B\u00fdval hodn\u011b zamlkl\u00fd, p\u0159ipadal mu naprosto ztracen\u00fd ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch, a kdy\u017e se jej Bill ptal na n\u011bco z minulosti, Tom odpov\u00eddal jen neochotn\u011b a vyh\u00fdbav\u011b.<\/div>\n
\n

„Tak\u017ee jen kr\u00e1tce k va\u0161emu propu\u0161t\u011bn\u00ed,“ pokra\u010doval doktor a vytrhl tak Billa z my\u0161lenek.<\/p><\/div>\n

„Co se t\u00fd\u010de va\u0161eho fyzick\u00e9ho stavu, je v\u0161echno v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku. V\u0161echna zran\u011bn\u00ed se zahojila dob\u0159e a m\u016f\u017eu t\u00e9m\u011b\u0159 vylou\u010dit, \u017ee by s t\u00edmto mohly b\u00fdt n\u011bjak\u00e9 komplikace,“ usm\u00e1l se a pak pokra\u010doval. „Nicm\u00e9n\u011b, ta va\u0161e ztr\u00e1ta pam\u011bti bude vy\u017eadovat dal\u0161\u00ed sledov\u00e1n\u00ed. Budete pravideln\u011b chodit na sch\u016fzky s psychologem,“ Bill se zamra\u010dil a vypadal, \u017ee chce za\u010d\u00edt protestovat. Doktor jej v\u0161ak zastavil jedn\u00edm zvednut\u00edm ruky a pokra\u010doval v monologu.<\/div>\n
„Na tomto trv\u00e1m. Je to nutn\u00e9 nejen z hlediska samotn\u00e9 ztr\u00e1ty pam\u011bti, ale i kv\u016fli va\u0161emu n\u00e1vratu do norm\u00e1ln\u00edho \u017eivota. Budeme v\u00e1s sledovat, abychom zjistili, jestli se pam\u011b\u0165 vrac\u00ed. A budeme taky muset d\u00e1vat pozor, jak\u00fd to m\u00e1 vliv na v\u00e1\u0161 osobn\u00ed \u017eivot. P\u011bt let je dlouh\u00e1 doba, vy jste za tuto dobu zm\u011bnil i bydli\u0161t\u011b. Va\u0161e za\u010dlen\u011bn\u00ed do norm\u00e1lu nebude snadn\u00e9. Bude trvat, ne\u017e se zorientujete, a to m\u016f\u017ee m\u00edt vliv na va\u0161i psychiku. Mohou p\u0159ij\u00edt deprese a podobn\u00e9 stavy. T\u00edm, \u017ee budete doch\u00e1zet na sezen\u00ed, se n\u00e1m snad poda\u0159\u00ed tomu vyhnout,“ odml\u010del se a zahled\u011bl se do Billovy tv\u00e1\u0159e. Ten u\u017e neprotestoval. Op\u011bt kr\u00e1tce pok\u00fdval hlavou a nem\u011bl pot\u0159ebu nic z toho komentovat.<\/div>\n
\n

„Jste dnes zamlkl\u00fd. Je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se doktor a p\u00e1trav\u011b si ho prohl\u00ed\u017eel.<\/p><\/div>\n

„Ano, jist\u011b,“ poda\u0159ilo se Billovi vykouzlit na tv\u00e1\u0159i alespo\u0148 mal\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„No tak. Kone\u010dn\u011b jdete dom\u016f, pry\u010d z nemocnice. Na co se t\u011b\u0161\u00edte nejv\u00edc?“ sna\u017eil se ho trochu rozveselit star\u0161\u00ed mu\u017e a p\u0159\u00e1telsky na n\u011bj mrkl.<\/div>\n
Na Tomovo objet\u00ed, blesklo Billovi bezd\u011b\u010dn\u011b hlavou. Na chvilku se nad tou my\u0161lenkou zastavil. Jak ho tohle napadlo? Tohle ned\u00e1valo smysl. Tom jej obj\u00edmal i v nemocnici. Pro\u010d by se m\u011bl t\u011b\u0161it na obj\u00edm\u00e1<\/a>n\u00ed doma? Pohl\u00e9dl na tv\u00e1\u0159 p\u0159ed sebou a uv\u011bdomil si, \u017ee doktor st\u00e1le \u010dek\u00e1 na odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Umph, nev\u00edm. Zkr\u00e1tka se t\u011b\u0161\u00edm, \u017ee nebudu zav\u0159en\u00fd mezi \u010dty\u0159mi zdmi,“ vybrebtal prvn\u00ed v\u011bc, co ho napadla.<\/div>\n
„V\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku, uvid\u00edte. Va\u0161e rodina se jist\u011b postar\u00e1 o to, aby v\u00e1m p\u0159echod co nejv\u00edce usnadnila a abyste se ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b brzy za\u010dal c\u00edtit pohodln\u011b,“ \u0159ekl prim\u00e1\u0159 a vstal ze \u017eidle, na kter\u00e9 a\u017e dosud sed\u011bl.<\/div>\n
„J\u00e1 se s v\u00e1mi tedy rozlou\u010d\u00edm. Brzy si pro v\u00e1s jist\u011b n\u011bkdo p\u0159ijde. Klidn\u011b m\u016f\u017eete po\u010dkat tady,“ dodal a chystal se k odchodu.<\/div>\n
\n

„Pane doktore.“ vyhrkl Bill, ne\u017e se za\u010dali lou\u010dit. „Jak\u00e1 je pravd\u011bpodobnost, \u017ee se mi pam\u011b\u0165 vr\u00e1t\u00ed? Chci \u0159\u00edct, jak \u010dasto se st\u00e1v\u00e1, \u017ee k tomu dojde?“ vykoktal ot\u00e1zku, kter\u00e1 ho na jazyku p\u00e1lila u\u017e dlouhou dobu.<\/p><\/div>\n

„To v\u00e1m s jistotou nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct. Ka\u017ed\u00fd p\u0159\u00edpad je jin\u00fd. Jsou lid\u00e9, co si nevzpomenou nikdy. Jsou lid\u00e9, kter\u00fdm se vybav\u00ed v\u0161echno do p\u00e1r dn\u016f. N\u011bkter\u00fdm se vybav\u00ed jen \u010d\u00e1st. Zat\u00edm v\u00e1m nem\u016f\u017eu sl\u00edbit ani jednu z t\u011bchto mo\u017enost\u00ed,“ pok\u00fdval hlavou doktor. „Jedin\u00e9, co v\u00e1m m\u016f\u017eu \u0159\u00edct je, \u017ee \u010d\u00edm v\u00edc \u010dasu ub\u011bhne, t\u00edm je men\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost, \u017ee by se vzpom\u00ednky vr\u00e1tily. Pokud ub\u011bhne doba del\u0161\u00ed ne\u017e rok, je t\u00e9m\u011b\u0159 nepravd\u011bpodobn\u00e9, \u017ee byste si zni\u010dehonic za\u010dal vzpom\u00ednat.“<\/div>\n
Bill sv\u011bsil ramena. Doufal, \u017ee dostane n\u011bjakou konkr\u00e9tn\u011bj\u0161\u00ed odpov\u011b\u010f nebo alespo\u0148 radu, jak napomoct pam\u011bti, aby zase za\u010dala fungovat.<\/div>\n
„Netrapte se. Pokud to m\u00e1 p\u0159ij\u00edt, p\u0159ijde to,“ uklid\u0148oval jej, ale pro Billa to byla jen pr\u00e1zdn\u00e1 fr\u00e1ze. P\u0159esto v\u0161ak rozt\u00e1hl \u00fasta k \u00fasm\u011bvu, aby si o n\u011bj ned\u011blal starosti.<\/div>\n
V tom se ozvalo hlasit\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed a dovnit\u0159 nakoukla hlava jeho bratra.<\/div>\n
\n

„Oh, promi\u0148te, jestli ru\u0161\u00edm,“ omlouval se Tom.<\/p><\/div>\n

„Neru\u0161\u00edte, u\u017e odch\u00e1z\u00edm. S Billem u\u017e jsme se na v\u0161em dohodli. Uvid\u00edme se zhruba za t\u00fdden.“ Podal Billovi ruku. Ten ji kr\u00e1tce stiskl ve sv\u00e9. Zahled\u011bl se do kl\u00edna, kdy\u017e se doktor lou\u010dil s Tomem.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme j\u00edt?“ zeptal se Tom a p\u0159istoupil k Billovi bl\u00ed\u017e. Bill m\u011bl na kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik dojem, \u017ee se jej chce bratr dotknout. Pohladit po rameni nebo vz\u00edt za ruku, ale ne\u017e tuto my\u0161lenku v\u016fbec stihl v hlav\u011b zpracovat, ten moment byl pry\u010d.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ souhlasil Bill a jen neochotn\u011b se zvedl ze sv\u00e9ho l\u016f\u017eka. Tahle postel mu p\u0159irostla k srdci. Bylo to jedin\u00e9 m\u00edsto, kter\u00e9 v Los Angeles skute\u010dn\u011b znal. Tom vzal do ruky ta\u0161ku s jeho v\u011bcmi a bez dal\u0161\u00edho ohl\u00e9dnut\u00ed vy\u0161el z pokoje ven. Bill se je\u0161t\u011b nakr\u00e1tko zastavil a o\u010dima p\u0159el\u00e9tl po zn\u00e1m\u00e9m prostoru. Zhluboka se nadechl a vykro\u010dil za bratrem, vst\u0159\u00edc v\u0161emu nov\u00e9mu a pro n\u011bj zat\u00edm nezn\u00e1m\u00e9mu.<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs „Tomi? Sp\u00ed\u0161?“ za\u0161eptal Bill a zavrtal se trochu v\u00edc pod p\u0159ikr\u00fdvku. \u0160\u0165ouchl Toma dlouh\u00fdm prstem do boku, aby u bratra vyvolal n\u011bjakou reakci. Ten v\u0161ak nehnul ani brvou. „Kocourku,“ zavrn\u011bl Bill t\u011bsn\u011b u jeho ucha a potm\u011b\u0161ile se zahih\u0148al. „Je\u0161t\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[641],"tags":[],"class_list":["post-2302","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lost-treasure"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2302","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2302"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2302\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2302"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2302"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2302"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}