{"id":2315,"date":"2016-01-12T15:00:00","date_gmt":"2016-01-12T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2306"},"modified":"2016-01-12T15:00:00","modified_gmt":"2016-01-12T14:00:00","slug":"lost-treasure-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/01\/12\/lost-treasure-3\/","title":{"rendered":"Lost Treasure 3."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
\n

Tom se hnal z\u00e1vratnou rychlost\u00ed skrz nemocni\u010dn\u00ed chodbu. Sna\u017eil se dr\u017eet pod hranic\u00ed b\u011bhu, aby ho n\u011bkdo nezastavil a nedal mu co proto, \u017ee l\u00edt\u00e1 po nemocnici jako smysl\u016f zbaven\u00fd. Hned jak se proudil, nemyslel na nic jin\u00e9ho ne\u017e na sv\u00e9ho bratra a na to, \u017ee si s n\u00edm dnes po n\u011bkolika dlouh\u00fdch t\u00fddnech kone\u010dn\u011b opravdu promluv\u00ed. Bill u\u017e p\u00e1r dn\u00ed spal a probouzel se jen na kr\u00e1tk\u00e9 chv\u00edle. Bohu\u017eel to v\u017edy vy\u0161lo tak, \u017ee u n\u011bj nikdo z rodiny nebyl. To \u0161t\u011bst\u00ed m\u011bl evidentn\u011b jen nemocni\u010dn\u00ed person\u00e1l. Tom u\u017e p\u0159est\u00e1val v\u011b\u0159it, \u017ee \u0159\u00edkaj\u00ed pravdu. M\u011bl dojem, \u017ee si to prost\u011b vym\u00fd\u0161lej\u00ed, aby je uklidnili.<\/p><\/div>\n

\n

Simone s tich\u00fdm sup\u011bn\u00edm posp\u00edchala za n\u00edm. Jeho rychlou ch\u016fzi v\u0161ak nem\u011bla \u0161anci napodobit. Kdy\u017e u\u017e Tom spat\u0159il o\u0161kliv\u00e9 zelen\u00e9 dve\u0159e Billova pokoje, myslel si, \u017ee m\u00e1 vyhr\u00e1no. Kousek p\u0159ed nimi ho v\u0161ak za rameno drapla n\u011b\u010d\u00ed ruka.<\/p><\/div>\n

„Pane Kaulitzi, ne\u017e p\u016fjdete dovnit\u0159, chce s v\u00e1mi mluvit prim\u00e1\u0159. S v\u00e1mi i s va\u0161\u00ed matkou. Mohl byste pros\u00edm chvilku vydr\u017eet?“ zeptala se postar\u0161\u00ed sestra. M\u011bla mil\u00fd obli\u010dej, ale Tomovi v tuto chv\u00edli byla protivn\u00e1 jako je\u0161t\u011b nikdo.<\/div>\n
„To snad po\u010dk\u00e1, ne?“ vy\u0161t\u011bkl podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b a sna\u017eil se j\u00ed vytrhnout ze sev\u0159en\u00ed.<\/div>\n
„Bohu\u017eel. Pan prim\u00e1\u0159 je te\u010f uvnit\u0159 Billova pokoje a prov\u00e1d\u00ed vy\u0161et\u0159en\u00ed. Striktn\u011b mi na\u0159\u00eddil, aby ho nikdo neru\u0161il a abych v\u00e1s nepou\u0161t\u011bla dovnit\u0159,“ zavrt\u011bla hlavou nekompromisn\u011b.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 ho mus\u00edm vid\u011bt,“ zak\u0148oural Tom zoufale, ale i tak se pora\u017een\u011b posadil na plastovou \u017eidli vedle dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Bude to jen minutka,“ uklid\u0148ovala ho sestra. „Jist\u011b v\u00e1s pot\u011b\u0161\u00edm, \u017ee je Bill vzh\u016fru a reaguje v\u00fdborn\u011b. Je \u00fapln\u00e9 slun\u00ed\u010dko, rozhazuje \u00fasm\u011bvy na v\u0161echny strany, i kdy\u017e je pochopiteln\u011b po\u0159\u00e1d unaven\u00fd. A i on se nem\u016f\u017ee do\u010dkat, a\u017e v\u00e1s uvid\u00ed.“<\/div>\n
„Umph,“ vydal Tom zoufal\u00fd zvuk a slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed. Te\u010f kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee je Bill opravdu vzh\u016fru a d\u011bl\u00ed je jen tenk\u00e1 ze\u010f, byl je\u0161t\u011b frustrovan\u011bj\u0161\u00ed. Sestra jim v\u011bnovala posledn\u00ed vroucn\u00fd \u00fasm\u011bv a vydala se dlouhou chodbou pry\u010d.<\/div>\n
„U\u017e to nebude trvat dlouho.“ Simone se posadila vedle n\u011bj a lehce stiskla jeho p\u0159edlokt\u00ed.<\/div>\n
\n
Tom m\u011bl pocit, \u017ee to jsou hodiny, co sed\u011bl na tvrd\u00e9 \u017eidli a do o\u010d\u00ed jej bodalo sv\u011btlo ze z\u00e1\u0159ivek. P\u0159i pohledu na hodiny v\u0161ak zjistil, \u017ee je to sotva deset minut. Nerv\u00f3zn\u011b podup\u00e1val nohou o o\u0161oupan\u00e9 lino. V duchu tis\u00edckr\u00e1t p\u0159\u00edsahal, \u017ee jestli to bude trvat by\u0165 jen jedinou minutu, nevydr\u017e\u00ed to a vl\u00edtne dovnit\u0159. Prim\u00e1\u0159 neprim\u00e1\u0159. Po p\u00e1r dal\u0161\u00edch chv\u00edl\u00edch, kter\u00e9 Tomovi p\u0159ipadaly jako sto \u017eivot\u016f, vy\u0161el ven doktor s vesel\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Aaa, tak jste tady. Zdrav\u00edm v\u00e1s,“ podal si s ob\u011bma ruku.<\/div>\n
„Jak mu je, pane prim\u00e1\u0159i?“ vyhrkla nedo\u010dkav\u011b Simone. Na pozdravy ani zdvo\u0159ilosti nebyl \u010das.<\/div>\n
„Je na tom skv\u011ble,“ \u0159ekl zvesela. „Provedl jsem celkovou prohl\u00eddku a ze zdravotn\u00edho hlediska o\u010dek\u00e1v\u00e1m naprost\u00e9 uzdraven\u00ed. Promluvil jsem s Billem o cel\u00e9m t\u00e9 nehod\u011b a sn\u00e1\u0161\u00ed to velmi dob\u0159e. Dokonce o tom dok\u00e1zal vtipkovat. Domn\u00edv\u00e1m se, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e9 psychick\u00e9 probl\u00e9my nehroz\u00ed. Nejsem ov\u0161em psychiatr, i ten se b\u011bhem p\u00e1r dn\u00ed dostav\u00ed, aby n\u00e1m podal celkov\u00fd obraz toho, jak na tom Bill je,“ vysv\u011btlil a pohr\u00e1val si se slo\u017ekou pap\u00edr\u016f, kterou dr\u017eel v prstech.<\/div>\n
„Tak to jsou skv\u011bl\u00e9 zpr\u00e1vy,“ vydechla Simone a \u0161t\u011bst\u00ed z n\u00ed p\u0159\u00edmo z\u00e1\u0159ilo.<\/div>\n
\n

„Je tady v\u0161ak jedna v\u011bc, kter\u00e1 mi d\u011bl\u00e1 starosti.“ pronesl a jeho obli\u010dej zv\u00e1\u017en\u011bl. „Bill p\u0159ece jen trp\u00ed v\u00fdpadkem pam\u011bti. Dlouze jsem s n\u00edm hovo\u0159il a zkou\u0161el si d\u00e1t dohromady \u010dasov\u00fd \u00fasek. Vypad\u00e1 to, \u017ee to jsou zhruba \u010dty\u0159i roky vzpom\u00ednek, kter\u00e9 mu chyb\u00ed. Sem tam si vzpomene i na n\u011bco z t\u00e9to doby, ale jsou to jen rozkouskovan\u00e9 informace. Jsou ne\u00fapln\u00e9 a vesm\u011bs zaml\u017een\u00e9.“ Na okam\u017eik se odml\u010del a pohl\u00e9dl do dvou ustaran\u00fdch obli\u010dej\u016f p\u0159ed sebou.<\/p><\/div>\n

„\u010cty\u0159i roky. To je docela dlouh\u00e1 doba,“ zamumlal Tom. Nedok\u00e1zal si ani r\u00e1mcov\u011b p\u0159edstavit kolik vzpom\u00ednek Billovi chyb\u00ed. Kolik mu toho budou muset p\u0159ipom\u00ednat. P\u00edsni\u010dky a texty, kter\u00e9 se bude muset nau\u010dit.<\/div>\n
„Ano, to je, ale byl bych r\u00e1d, kdybyste na Billa v tomhle zat\u00edm moc netla\u010dili. Nevypt\u00e1vali se, nesna\u017eili se mu ty vzpom\u00ednky n\u011bjak vyvol\u00e1vat. Na tohle je je\u0161t\u011b brzy,“ oto\u010dil se na Toma jako by mu \u010detl my\u0161lenky. „Tohle v\u0161echno mus\u00edme konzultovat s psychiatrem a v\u0161e se mus\u00ed d\u00edt zcela pod jeho veden\u00edm. M\u016f\u017ee se st\u00e1t, \u017ee si na v\u0161echno b\u011bhem p\u00e1r dn\u00ed za\u010dne vzpom\u00ednat. Ale m\u011bli byste se p\u0159ipravit i na mo\u017enost, \u017ee k tomu nikdy nedojde.“<\/div>\n
„\u010cty\u0159i roky jsou nic,“ zavrt\u011bla hlavou Simone. „Hor\u0161\u00ed by bylo, kdyby si nepamatoval v\u016fbec nic. Mysl\u00edm, \u017ee \u010dty\u0159i roky m\u016f\u017eeme postr\u00e1dat,“ za\u017eertovala zvesela. Tom jen kr\u00e1tce pok\u00fdval hlavou. Nebyl si jist\u00fd, na kolik jsou mat\u010dina slova pravdiv\u00e1.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„Bol\u00ed m\u011b zadek,“ zak\u0148u\u010del Bill. Zvedl zm\u00edn\u011bnou \u010d\u00e1st t\u011bla, p\u0159ekrytou jen tenkou l\u00e1tkou \u010dern\u00e9ho spodn\u00edho pr\u00e1dla, do vzduchu, p\u016flku tv\u00e1\u0159e st\u00e1le p\u0159itisknutou k nad\u00fdchan\u00e9mu pol\u0161t\u00e1\u0159i pod sebou.<\/em><\/div>\n

„Huh?“ vyklonil se Tom horn\u00ed \u010d\u00e1st\u00ed t\u011bla zpoza dve\u0159\u00ed koupelny, v artikulaci mu br\u00e1nil kart\u00e1\u010dek na zuby pln\u00fd p\u011bny ze zubn\u00ed pasty. Pohledem se zarazil na zade\u010dku sv\u00e9ho bratra, kter\u00fd nestydat\u011b tr\u010del do vzduchu.<\/em><\/div>\n
„\u017de m\u011b bol\u00ed prdelka,“ zopakoval Bill a na d\u016fkaz sv\u00fdch slov j\u00ed m\u00edrn\u011b zavrt\u011bl. Ruce polo\u017een\u00e9 na p\u0159edlokt\u00edch pod\u00e9l hlavy zatnul v p\u011bst, jak mu v kone\u010dn\u00edku m\u00edrn\u011b \u0161kublo.<\/em><\/div>\n
Tom se vr\u00e1til do koupelny, vyplivl zbytek pasty do umyvadla, vypl\u00e1chl si pusu a vr\u00e1til se zp\u011bt za sv\u00fdm br\u00e1\u0161kou. Opatrn\u011b vylezl na matraci, aby se moc nezhoupla a nezp\u016fsobila tak Billovi dal\u0161\u00ed bolest.<\/em><\/div>\n
„Hodn\u011b?“ zn\u011bla jeho kr\u00e1tk\u00e1 ot\u00e1zka. Polo\u017eil se na bok, jednu ruku si zap\u0159el pod hlavou a druhou pohladil bratra po z\u00e1dech, z\u00e1m\u011brn\u011b se vyh\u00fdbal zadku, i p\u0159esto\u017ee jej m\u011bl Bill st\u00e1le vystr\u010den\u00fd a nab\u00edzel tak Tomovi perfektn\u00ed pod\u00edvanou.<\/em><\/div>\n
„Docela dost.“ nasadil Bill trpitelsk\u00fd v\u00fdraz. Vydal p\u00e1r p\u0159edst\u00edran\u00fdch f\u0148uknut\u00ed a pomalu se svalil na bok, tak\u017ee le\u017eeli s Tomem naproti sob\u011b, obli\u010deje jen p\u00e1r centimetr\u016f od sebe.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„To tak b\u00fdv\u00e1 po divok\u00e9m \u0161uk\u00e1n\u00ed,“ zazubil se Tom. „A mus\u00edm ti p\u0159ipomenout, \u017ee jsi to byl ty, kdo celou dobru k\u0159i\u010del: Tome, je\u0161t\u011b. Tome, v\u00edc. \u0160ukej m\u011b tvrd\u011b.“<\/em><\/div>\n

Bill otev\u0159el pusu a zalapal po dechu. „No dovol? V\u016fbec nev\u00edm, o \u010dem mluv\u00ed\u0161,“ pronesl pohor\u0161en\u011b. Tom se jen uchechtl a zavrt\u011bl hlavou. Lehl si na z\u00e1da a ruce si zalo\u017eil pod hlavou. Dlouze se nadechl a skenoval strop nad sebou. <\/em><\/div>\n
„Tak to zkr\u00e1tka u\u017e nebudeme d\u011blat,“ pronesl po chv\u00edli a ru\u0161il tak ospal\u00e9 ticho, kter\u00e9 se v m\u00edstnosti rozprost\u0159elo.<\/em><\/div>\n
„Ne, to ne,“ vyhrkl rychle, zvedl se a posadil se na paty vedle Tomova t\u011bla. „Zas a\u017e tolik to nebol\u00ed. Z\u00edtra budu jistojist\u011b v po\u0159\u00e1dku,“ dodal rychle. Tom se jen kr\u00e1tce zasm\u00e1l. Znal sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku a\u017e moc dob\u0159e. Kdy\u017e m\u011bl n\u011bjakou bol\u00edstku, v\u017edy to velmi dramatizoval, ale sex s Tomem by si nedok\u00e1zal odep\u0159\u00edt ani za nic na sv\u011bt\u011b.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Op\u011bt mezi nimi zavl\u00e1dlo p\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho, ru\u0161en\u00e9 jen tlumen\u00fdm ruchem dole na silnici. Bill se dlouze pod\u00edval z okna, hled\u011bl na v\u0161echna oran\u017eov\u00e1 a b\u00edl\u00e1 sv\u011btla z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed do tmy.<\/em><\/div>\n

„Miluju Pa\u0159\u00ed\u017e,“ pronesl s povzdechem. „A co ty?“ shl\u00e9dl dol\u016f na sv\u00e9ho bratra, jeho\u017e v\u00ed\u010dka u\u017e te\u010f byla zav\u0159en\u00e1 a jeho dech se za\u010dal prohlubovat.<\/em><\/div>\n
„Hmm,“ zabru\u010del Tom, co\u017e si Bill vylo\u017eil jako souhlas. Znovu se zahled\u011bl skrz francouzsk\u00e9 okno, kter\u00e9 vedlo na mal\u00fd balk\u00f3n. Z\u00e1v\u011bsy <\/a>nechal rozta\u017een\u00e9, aby se mohl kdykoliv kochat v\u00fdhledem na ru\u0161n\u00e9 m\u011bsto.<\/em><\/div>\n
„V\u0161echna ta sv\u011btla, architektura, m\u00f3da. V\u0161echno to ke mn\u011b promlouv\u00e1,“ \u0159ekl zasn\u011bn\u011b, hladil jemn\u011b Toma po jeho nah\u00e9 hrudi, neschopn\u00fd odtrhnout o\u010di od t\u00e9 n\u00e1dhery venku.<\/em><\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 by ses m\u011bl nechat vy\u0161et\u0159it, kdy\u017e k tob\u011b promlouvaj\u00ed sv\u011btla,“ pousm\u00e1l se Tom, v\u00ed\u010dka st\u00e1le pevn\u011b semknut\u00e1. V srdci se mu v\u0161ak rozprost\u0159ela nov\u00e1 vlna l\u00e1sky. Miloval sentiment\u00e1ln\u00edho Billa v\u00edc ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho. I kdy\u017e divok\u00fd Bill pohupuj\u00edc\u00ed se nad jeho t\u011blem, st\u00e9naj\u00edc\u00ed jeho jm\u00e9no, byl hned v t\u011bsn\u00e9m z\u00e1v\u011bsu.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Bill se jen zamra\u010dil a lehce pl\u00e1cnul Toma po ruce. My\u0161lenky mu ub\u00edhaly do tis\u00edce sm\u011br\u016f. Po n\u011bkolika minut\u00e1ch Tom otev\u0159el o\u010di a zahled\u011bl se do bratrovy tv\u00e1\u0159e. Nep\u0159\u00edjemn\u00e9 chv\u011bn\u00ed kolem \u017ealudku mu napov\u011bd\u011blo, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. Bill st\u00e1le hled\u011bl z okna, ale na tv\u00e1\u0159i se mu us\u00eddlil m\u00edrn\u011b zamra\u010den\u00fd v\u00fdraz, spodn\u00ed ret si nerv\u00f3zn\u011b tiskl mezi zuby.<\/em><\/div>\n

„Co se d\u011bje? Na co mysl\u00ed\u0161?“ pokr\u010dil Tom obo\u010d\u00ed, jednou rukou za\u010dal hladit Billa po ruce. T\u011blesn\u00fd kontakt jej v\u017edycky dok\u00e1zal uklidnit.<\/em><\/div>\n
„Na v\u0161echny ty lidi, co se dole proch\u00e1zej\u00ed po ulici a dr\u017e\u00ed se za ruku,“ za\u0161eptal a Tom jasn\u011b rozeznal, \u017ee se jeho o\u010di neup\u00ednaj\u00ed na nic, co m\u011bl p\u0159ed sebou, n\u00fdbr\u017e se soust\u0159ed\u00ed na obrazy v Billov\u011b mysli. Ml\u010del. V\u011bd\u011bl, \u017ee Bill bude pokra\u010dovat s\u00e1m od sebe. Nech\u00e1val ho, aby si srovnal my\u0161lenky, ne\u017e bude pokra\u010dovat.<\/em><\/div>\n
„Z\u00e1vid\u00edm jim,“ \u0159ekl smutn\u00fdm hlasem. „Cht\u011bl bych se taky proch\u00e1zet po pa\u0159\u00ed\u017esk\u00fdch uli\u010dk\u00e1ch. Dr\u017eet t\u011b za ruku a uk\u00e1zat tak v\u0161em, \u017ee pat\u0159\u00edme k sob\u011b.“<\/em><\/div>\n
„Zlato,“ zakroutil hlavou Tom a rychle se posadil. „V\u0161ichni v\u011bd\u00ed, \u017ee pat\u0159\u00edme k sob\u011b. Jsi m\u016fj mal\u00fd br\u00e1\u0161ka,“ zlehka popadl Billa a p\u0159itiskl si jej na hrudn\u00edk. Pa\u017ee omotal kolem jeho \u00fazk\u00e9ho pasu. Bill je\u0161t\u011b chvilku sed\u011bl bez hnut\u00ed, ale nakonec zvedl ruce a omotal je kolem Tomova krku.<\/em><\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee takhle jsem to nemyslel,“ zahuhlal a nas\u00e1l v\u016fni na Tomov\u011b krku. Nic nevon\u011blo tak kr\u00e1sn\u011b jako Tom po promilovan\u00e9 noci. Miloval, kdy\u017e se v\u016fn\u011b jejich t\u011bl sm\u00edchaly dohromady s podt\u00f3nem pr\u00e1v\u011b pro\u017eit\u00e9ho sexu.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Tom popadl Billa za ramena a odt\u00e1hl jej na d\u00e9lku pa\u017e\u00ed, aby se mu mohl pod\u00edvat do tv\u00e1\u0159e.<\/em><\/div>\n

„To, co mezi sebou m\u00e1me, je mnohem vz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e to, co maj\u00ed v\u0161ichni ti lidi tam venku. Je to jen na\u0161e a nemus\u00edme o tom nikomu \u0159\u00edkat, aby to bylo skute\u010dn\u00e9,“ pronesl v\u00e1\u017en\u00fdm hlasem. Nev\u011bd\u011bl, kde se to v n\u011bm bere. Na pov\u00edd\u00e1n\u00ed tady byl sp\u00ed\u0161 Bill, Tom nikdy neum\u011bl pou\u017e\u00edvat slova tak dob\u0159e jako on. Ale v tuto chv\u00edli v\u011bd\u011bl, \u017ee je to n\u011bco, co jeho br\u00e1\u0161ka pot\u0159ebuje. Uji\u0161t\u011bn\u00ed.<\/em><\/div>\n
Billovy rysy se v ten moment uvolnily a na obli\u010deji se mu rozprost\u0159el m\u00edrn\u00fd \u00fasm\u011bv. Kr\u00e1tce spojil jejich rty v hlubok\u00e9m polibku. Tom na jazyku okam\u017eit\u011b uc\u00edtil chu\u0165 \u010dokol\u00e1dy, kterou Billa je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r des\u00edtkami minut krmil. V podb\u0159i\u0161ku mu zabrn\u011blo touhou, kdy\u017e si vybavil, kde v\u0161ude se d\u00e1 \u010dokol\u00e1dou kreslit.<\/em><\/div>\n
„Ty m\u011b v\u00e1\u017en\u011b miluje\u0161, \u017ee jo?“ zeptal se Bill a m\u011bl pocit, \u017ee se mu v hrudi srdce zv\u011bt\u0161uje nezm\u011brnou l\u00e1skou tak, \u017ee pro n\u011bj nebude m\u00edsto a vysko\u010d\u00ed mu ven.<\/em><\/div>\n
„S ka\u017edou vte\u0159inou v\u00edc a v\u00edc,“ za\u0161eptal Tom a l\u00ed\u010dka se mu m\u00edrn\u011b zbarvila do \u010dervena t\u00edm p\u0159izn\u00e1n\u00edm.<\/em><\/div>\n
Bill u\u017e na nic ne\u010dekal. Pohladil bratra po tv\u00e1\u0159i a p\u0159it\u00e1hl si ho k dal\u0161\u00edmu hlubok\u00e9mu polibku, do kter\u00e9ho se sna\u017eil vlo\u017eit v\u0161echno nevy\u0159\u010den\u00e9.<\/em><\/div>\n
„Dokud jsi po m\u00e9m boku, nikdy nebudu o na\u0161\u00ed l\u00e1sce pochybovat. Dokud m\u011b dr\u017e\u00ed\u0161 ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed, nikdy nebudu m\u00edt pocit, \u017ee jsem na sv\u011bt\u011b s\u00e1m. Dokud m\u011b bude\u0161 milovat, nikdy t\u011b neopust\u00edm.“<\/em><\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Tom se hnal z\u00e1vratnou rychlost\u00ed skrz nemocni\u010dn\u00ed chodbu. Sna\u017eil se dr\u017eet pod hranic\u00ed b\u011bhu, aby ho n\u011bkdo nezastavil a nedal mu co proto, \u017ee l\u00edt\u00e1 po nemocnici jako smysl\u016f zbaven\u00fd. Hned jak se proudil, nemyslel na nic jin\u00e9ho ne\u017e na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[641],"tags":[],"class_list":["post-2315","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lost-treasure"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2315","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2315"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2315\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2315"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2315"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2315"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}