{"id":2331,"date":"2016-01-05T16:00:00","date_gmt":"2016-01-05T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2322"},"modified":"2016-01-05T16:00:00","modified_gmt":"2016-01-05T15:00:00","slug":"art-imitates-life-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/01\/05\/art-imitates-life-21\/","title":{"rendered":"Art imitates life 21."},"content":{"rendered":"
autor: Ainee<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Nezni\u010diteln\u00e9 pouto<\/strong><\/div>\n
\n

Kdy\u017e v pr\u00e1zdn\u00e9m byt\u011b za\u010dalo b\u00fdt p\u0159\u00edli\u0161 dusno, Tom se \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji p\u0159istihl, jak se poklusem bl\u00ed\u017e\u00ed do centra m\u011bsta s batohem pln\u00fdm sprej\u016f. U\u017e dlouho cht\u011bl ze\u010f dokon\u010dit, ale se v\u0161\u00edm, co se d\u011blo, na to nena\u0161el \u010das. Ale jakmile se v\u011bci zklidnily, v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed vyvinout \u00fasil\u00ed, aby to dokon\u010dil. Andreas byl v posledn\u00ed dob\u011b neodbytn\u00fd a cht\u011bl si n\u011bkam vyrazit, kdykoliv jen na\u0161el \u010das, jako by si najednou uv\u011bdomil, co jejich rozest\u011bhov\u00e1n\u00ed vlastn\u011b znamenalo. David se mu taky ozval a jen p\u0159ed p\u00e1r dny jej zat\u00e1hl do obrovsk\u00e9ho projektu.<\/p><\/div>\n

Tom s povzdechem zvedl \u017eeb\u0159\u00edk a opatrn\u011b jej op\u0159el o ze\u010f. V \u017eivot\u011b nebyl zanepr\u00e1zdn\u011bn\u011bj\u0161\u00ed a up\u0159\u00edmn\u011b si musel p\u0159iznat, \u017ee postr\u00e1dal tich\u00e9 dny. Chyb\u011blo mu leno\u0161en\u00ed, kdy ned\u011blal nic jin\u00e9ho, ne\u017e jen pop\u00edjel na dvorku pivo s ostatn\u00edmi squattery, nebo se prost\u011b poflakoval v byt\u011b spolu s Andym. St\u00fdskalo se mu po svobod\u011b, kdy nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 z\u00e1vazky.<\/div>\n
\n

Jeho \u017eivot se nijak drasticky nezm\u011bnil, ale v\u0161echny ty mal\u00e9 v\u011bci na n\u011bj vytv\u00e1\u0159ely n\u00e1tlak. Uvoln\u011bn\u00ed nach\u00e1zel pouze v malov\u00e1n\u00ed, a proto to d\u011blal \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji. Bill byl samoz\u0159ejm\u011b nad\u0161en\u00fd a Tom miloval, kdy\u017e mu mohl ud\u011blat radost. Vid\u011bt na jeho tv\u00e1\u0159i \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv a sv\u011btlo v jeho o\u010d\u00edch poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e mu uk\u00e1zal n\u011bco nov\u00e9ho, bylo docela napl\u0148uj\u00edc\u00ed.<\/p><\/div>\n

Ale byla tam jedna v\u011bc, kterou se v tuto chv\u00edli nechlubil. Vlastn\u011b to byla ta nejv\u00edce z\u0159ejm\u00e1 v\u011bc a Toma p\u0159esto st\u00e1le nutilo se uchechtnout, kdy\u017e na to pomyslel. Bill nebyl u zadn\u00ed st\u011bny sv\u00e9 galerie u\u017e t\u00fddny a Tom byl zanech\u00e1n p\u0159i malov\u00e1n\u00ed v klidu. N\u011bkdy si myslel, \u017ee na to Bill \u00fapln\u011b zapomn\u011bl, ale n\u011bkde v hloubi du\u0161e v\u011bd\u011bl, \u017ee to nen\u00ed pravda. Mo\u017en\u00e1, \u017ee si myslel, \u017ee na tom Tom v sou\u010dasn\u00e9 dob\u011b nepracuje? Bill se nikdy neptal, kam Tom chod\u00ed. To byla ta nejlep\u0161\u00ed v\u011bc na jejich vztahu.<\/div>\n
Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill ka\u017ed\u00fd den chod\u00ed do pr\u00e1ce a m\u011bl mlhavou p\u0159edstavu o tom, jak tr\u00e1v\u00ed sv\u00e9 dny, i kdy\u017e se jen z\u0159\u00eddkakdy zeptal. Ale jak tr\u00e1vil sv\u00e9 dny Tom, to nebylo nikdy diskutov\u00e1no a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee se jeho p\u0159\u00edtel sna\u017e\u00ed, aby se nec\u00edtil je\u0161t\u011b uv\u011bzn\u011bn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e se u\u017e c\u00edtil. Byl to Bill\u016fv zp\u016fsob, jak mu ponechat svobodu, kterou Tom tak zoufale pot\u0159eboval.<\/div>\n
\n
\u010casto p\u0159em\u00fd\u0161lel, co t\u00edm Andreas tenkr\u00e1t myslel, kdy\u017e mu \u0159ekl, \u017ee mu Bill nab\u00edz\u00ed svobodu, a ne okovy, proto\u017ee po v\u011bt\u0161inu dn\u00ed m\u011bl pocit, jako by to bylo naopak. Ale nikdy se to neodv\u00e1\u017eil zpochybnit. Pokud Andy \u0159ekl, \u017ee je to pravda, tak to tak i bylo. Pot\u0159eboval jen otev\u0159\u00edt o\u010di. Ale Tomovi to p\u0159i\u0161lo t\u011b\u017ek\u00e9 a d\u00e1l t\u00e1pal s o\u010dima pevn\u011b zav\u0159en\u00fdma.<\/div>\n
N\u011bkter\u00e9 dny \u0161el Tom do pr\u00e1ce s Davidem, ostatn\u00ed dny se prost\u011b proch\u00e1zel po ulic\u00edch. A posledn\u00ed dobou tr\u00e1vil hodinu za hodinou jen n\u011bkolik metr\u016f od Billa, kde dokon\u010doval to, o \u010dem se rozhodl, \u017ee to bude Bill\u016fv v\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1rek. Malov\u00e1n\u00ed a p\u0159\u00edb\u011bh, to bylo v\u0161e, co Tom mohl nab\u00eddnout, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee to byl ten nejlep\u0161\u00ed d\u00e1rek, kter\u00fd kdy mohl d\u00e1t.<\/div>\n
Poprv\u00e9 od chv\u00edle, kdy za\u010dal malovat na ze\u010f, Tom vyt\u00e1hl plechovku \u010derven\u00e9 barvy. Jeliko\u017e se doposud striktn\u011b dr\u017eel \u010dern\u00e9, modr\u00e9, b\u00edl\u00e9 a st\u0159\u00edbrn\u00e9, byl to obrovsk\u00fd krok dokonce i pro n\u011bj. Se zadr\u017een\u00fdm dechem rychle na\u010drtl obrysy. Pot\u011b\u0161en z\u00e1kladn\u00edm tvarem, vydechl a pustil se do pr\u00e1ce.<\/div>\n
Do \u0160t\u011bdr\u00e9ho dne zb\u00fdvalo jen p\u00e1r dn\u00ed a chladn\u00e9 po\u010das\u00ed omezovalo jeho pracovn\u00ed dobu. Se zamra\u010den\u00edm si p\u0159edstavoval Billovu reakci, a\u017e mu to uk\u00e1\u017ee. Snad bude dobr\u00e1.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Tome, lituje\u0161 toho, \u017ee ses ke mn\u011b nast\u011bhoval?“ Bylo pozd\u011b ve\u010der a Bill byl sto\u010den\u00fd do klub\u00ed\u010dka na koberci p\u0159ed krbem. St\u00e1le nem\u011bli gau\u010d, ale jak Tom shl\u00ed\u017eel dol\u016f na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele, kter\u00fd jej v sou\u010dasn\u00e9 dob\u011b vyu\u017e\u00edval jako pol\u0161t\u00e1\u0159, vlastn\u011b mu ani nechyb\u011bl. Vyhovovalo mu sed\u011bt na podlaze v bl\u00edzkosti ho\u0159\u00edc\u00edho ohn\u011b, s Billem uveleben\u00fdm ve sv\u00e9m kl\u00edn\u011b. Bylo to tak mnohem h\u0159ejiv\u011bj\u0161\u00ed, hez\u010d\u00ed a rozhodn\u011b mnohem romanti\u010dt\u011bj\u0161\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne,“ odpov\u011bd\u011bl Tom rychle a p\u0159em\u00fd\u0161lel, odkud ten n\u00e1hl\u00fd dotaz p\u0159i\u0161el. Copak nevypadal \u0161\u0165astn\u00fd? „Pro\u010d se pt\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Bill s povzdechem oto\u010dil hlavu, aby se mohl setkat s Tomov\u00fdma o\u010dima. „\u010casto n\u011bkam miz\u00ed\u0161.“ Ne\u017e Tom mohl odpov\u011bd\u011bt, Bill zvedl ruku a p\u0159itiskl mu prst ke rt\u016fm. „P\u0161t. J\u00e1 nepot\u0159ebuju v\u011bd\u011bt, kam chod\u00ed\u0161, jen pot\u0159ebuju v\u011bd\u011bt, jestli ut\u00edk\u00e1\u0161, nebo se jen toul\u00e1\u0161.“<\/div>\n
Tom ten bled\u00fd prst pol\u00edbil a usm\u00e1l se. „Jedin\u00fd sm\u011br, kter\u00fdm bych kdy ut\u00edkal, by bylo k tob\u011b a v\u0161echno m\u00e9 toul\u00e1n\u00ed m\u011b jen vede v kruz\u00edch; v\u017edycky skon\u010d\u00edm tam, kde jsem za\u010dal.“<\/div>\n
Bill se v\u0159ele usm\u00e1l a neodpov\u011bd\u011bl, jen oto\u010dil hlavu a zad\u00edval se do ohn\u011b.<\/div>\n
\n

„Lituje\u0161, \u017ee sis vybral m\u011b?“ Up\u0159\u00edmn\u011b, Tom u\u017e znal odpov\u011b\u010f, ale st\u00e1le bylo hezk\u00e9 to sly\u0161et.<\/p><\/div>\n

„Lituju spousty v\u011bc\u00ed ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b, ale volba tebe nen\u00ed jednou z nich.“<\/div>\n
Tom l\u00e1skypln\u011b pohladil Billovy vlasy a nechal hedv\u00e1bn\u011b hladk\u00e9 prameny proklouz\u00e1vat mezi sv\u00fdmi prsty. „Budou probl\u00e9my,“ \u0159ekl zamy\u0161len\u011b, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na hroznou n\u00e1v\u0161t\u011bvu, kterou obdr\u017eeli od Billov\u00fdch rodi\u010d\u016f hned pot\u00e9, co se nast\u011bhovali.<\/div>\n
„Vypo\u0159\u00e1d\u00e1me se s nimi, a\u017e nastanou,“ odpov\u011bd\u011bl Bill klidn\u011b a zvedl ruku, aby propletl sv\u00e9 prsty s Tomov\u00fdmi.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 si uv\u011bdom\u00ed\u0161, \u017ee se ti nel\u00edb\u00ed, kdo jsem, jakmile m\u011b pozn\u00e1\u0161,“ zavtipkoval a Bill se jemn\u011b rozesm\u00e1l.<\/div>\n
„Pak si t\u011b prost\u011b zamknu v ateli\u00e9ru a budu si t\u011b dr\u017eet jako maluj\u00edc\u00edho sexu\u00e1ln\u00edho otroka,“ odpov\u011bd\u011bl Bill \u0161k\u00e1dliv\u011b a Tom se hlasit\u011b a z cel\u00e9ho srdce rozesm\u00e1l.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 by mi to nevadilo.“<\/div>\n
\n

Pot\u00e9 se rozhostilo ticho, jak oba nechali svou mysl bloudit, jen aby je zp\u00e1tky p\u0159ivedla na stejn\u00e9 m\u00edsto, do hol\u00e9ho bytu vysoko nad m\u011bstem, do pr\u00e1zdn\u00e9ho ob\u00fdvac\u00edho pokoje s ho\u0159\u00edc\u00edm ohn\u011bm a s tv\u00e1\u0159\u00ed milovan\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00e1 se na n\u011b usm\u00edvala.<\/p><\/div>\n

„Z\u016fstal bys, kdybych t\u011b o to po\u017e\u00e1dal?“ Zeptal se Bill slab\u00fdm hlasem a Tom o tom na chv\u00edli uva\u017eoval.<\/div>\n
„Skon\u010dil bys se svou prac\u00ed, kdybych t\u011b o to po\u017e\u00e1dal?“<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 bylo divn\u00e9 srovn\u00e1vat tyto dv\u011b \u017e\u00e1dosti, ale zase, vlastn\u011b to tak n\u011bjak d\u00e1valo smysl. Billova pr\u00e1ce pro n\u011bj znamenala v\u0161echno, byl to jeho hlavn\u00ed z\u00e1jem od chv\u00edle, kdy byl d\u00edt\u011b. To, na co se Tom ptal, bylo velk\u00e9 a odpov\u011b\u010f d\u016fle\u017eit\u00e1. I p\u0159esto p\u0159i\u0161la tak p\u0159irozen\u011b, a\u017e Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli mu na jeho pr\u00e1ci v\u016fbec kdy z\u00e1le\u017eelo. Tomova volnost j\u00edt kamkoliv a kdykoliv byla pro n\u011bj stejn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e1 a Bill to musel v\u011bd\u011bt, kdy\u017e se zeptal.<\/div>\n
„Bez mrknut\u00ed oka,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a uzamknul sv\u016fj pohled s Tomem. Oba mu\u017ei se na sebe d\u00edvali a brali na v\u011bdom\u00ed, jak daleko by jeden pro druh\u00e9ho byli ochotni zaj\u00edt. Ochota vzd\u00e1t se \u010dehokoliv, v\u0161eho, je p\u0159inutila si uv\u011bdomit, \u017ee nemuseli.<\/div>\n
„Pak ne\u017e\u00e1dej,“ \u0159ekl Tom s \u00fasm\u011bvem, sklonil hlavu a sladce Billa pol\u00edbil.<\/div>\n
„Slibuju, \u017ee nikdy nebudu,“ zamumlal Bill do Tomov\u00fdch \u00fast a na opl\u00e1tku obdr\u017eel tich\u00e9 \u00b4d\u011bkuju\u00b4.<\/div>\n
\n

Schoulen\u00fd u krbu, s rukama pevn\u011b omotan\u00fdma kolem sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele, Tom n\u00e1hle pochopil, o \u010dem to Andreas mluvil. Bill mu nab\u00edzel v\u0161e, co mohl, a ne\u017e\u00e1dal za to nic na opl\u00e1tku. Neo\u010dek\u00e1val, \u017ee by se Tom zm\u011bnil, a nev\u011bznil ho. Nab\u00edzel mu svobodu, a dokonce \u0161el tak daleko, \u017ee jej k n\u00ed tla\u010dil. Poskytoval mu domov, kam se mohl vr\u00e1tit, kdy\u017e jej jeho toul\u00e1n\u00ed zanechalo unaven\u00e9ho a prochladl\u00e9ho, bezpe\u010dn\u00e9 \u00fato\u010di\u0161t\u011b, kde mohl jednodu\u0161e b\u00fdt, bez jak\u00fdchkoliv obav, m\u00edsto, kam slo\u017eit hlavu.<\/p><\/div>\n

Co za to Bill dostal na opl\u00e1tku, t\u00edm si Tom nebyl jist\u00fd. Ale kdyby se n\u011bkdy zeptal, dostal by odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
Bill z\u00edskal n\u011bkoho, kdo jej miloval takov\u00e9ho, jak\u00fd byl, kdo spolu s n\u00edm oce\u0148oval mal\u00e9 v\u011bci v \u017eivot\u011b a n\u011bkoho, kdo jej pevn\u011b dr\u017eel, kdy\u017e byl sv\u011bt nemilosrdn\u00fd a chladn\u00fd. Pro Billa byl Tom to, co hledal, n\u011bkdo, kdo jej dopl\u0148oval a p\u0159inutil jej c\u00edtit se kompletn\u00ed. Pokud se p\u0159edt\u00edm c\u00edtil pr\u00e1zdn\u00fd, Tom jej naplnil a\u017e po okraj.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1, \u017ee ve skute\u010dnosti vlastn\u011b nehledali, ale stejn\u011b jeden druh\u00e9ho na\u0161li. V Billov\u00fdch o\u010d\u00edch to nemohlo b\u00fdt nic jin\u00e9ho ne\u017e osud, v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch to tak bylo prost\u011b souzeno.<\/div>\n
Bill kolem sebe ut\u00e1hl pevn\u011bji pa\u017ee sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak se kdy p\u0159edt\u00edm mohl c\u00edtit cel\u00fd. Oni dva byli jako kousky skl\u00e1da\u010dky, kter\u00e9 do sebe perfektn\u011b zapadaly a vytv\u00e1\u0159ely celek, a neviditeln\u00e9 pouto, kter\u00e9 je dr\u017eelo pohromad\u011b, bylo takov\u00e9, o kter\u00e9m si byl jist\u00fd, \u017ee nemohlo b\u00fdt nikdy p\u0159etr\u017eeno.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Zav\u0159i o\u010di,“ \u0159ekl mu Tom s tajupln\u00fdm \u00fasm\u011bvem a Bill mu v\u011bnoval skeptick\u00fd pohled.<\/p><\/div>\n

„Pro\u010d?“<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00ed\u0161 mi?“ Zeptal se Tom a tmavovlas\u00fd mu\u017e kr\u00e1tce p\u0159ik\u00fdvl. „Tak to prost\u011b ud\u011blej.“<\/div>\n
A tak to Bill ud\u011blal.<\/div>\n
Tom vzal pevn\u011b jeho ruku do sv\u00e9 a vedl Billa okolo budovy. Bylo brzk\u00e9 odpoledne, \u0160t\u011bdr\u00fd den, a on Billa p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee p\u0159edchoz\u00ed den nechal v galerii n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho a pot\u0159eboval to okam\u017eit\u011b vyzvednout. Bill zmaten\u011b souhlasil, \u017ee se k n\u011bmu p\u0159ipoj\u00ed, a tak se rychle ocitli v p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1sti budovy.<\/div>\n
Ale Tom m\u011bl jin\u00e9 pl\u00e1ny, a zat\u00edmco vedl druh\u00e9ho mu\u017ee dozadu, modlil se, aby se to Billovi l\u00edbilo. Oto\u010dil hlavu, aby pohl\u00e9dl na sv\u00e9ho kr\u00e1sn\u00e9ho, tmavovlas\u00e9ho p\u0159\u00edtele a v\u0159ele se usm\u00e1l. M\u011bl z chladu nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 tv\u00e1\u0159e a pomalu padaj\u00edc\u00ed sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky se mu dr\u017eely na vlasech a \u0159as\u00e1ch. Vypadal ohromn\u011b a Tom vys\u00edlal sv\u00e9 d\u00edky komukoliv, kdo mu Billa poslal. Byl to ten nejv\u011bt\u0161\u00ed dar, kter\u00fd kdy mohl p\u0159ijmout.<\/div>\n
\n

„Nekoukej,“ \u0159ekl \u0161k\u00e1dliv\u011b a Bill okam\u017eit\u011b vypl\u00e1zl jazyk. V\u011bd\u011bl, kam jdou, a z toho se mu vzru\u0161en\u00edm stahoval \u017ealudek. Ujistil se, aby tam dozadu v posledn\u00ed dob\u011b ne\u0161el, a to ned\u00e1vno pot\u00e9, co jej Gustav informoval, \u017ee Tom op\u011bt pokra\u010duje v obrazu, s rozhodnut\u00edm, \u017ee chce, aby to pro n\u011bj bylo p\u0159ekvapen\u00ed.<\/p><\/div>\n

Tom Billa zavedl doprost\u0159ed parkovi\u0161t\u011b a \u0159ekl mu, aby se neh\u00fdbal a odpov\u011bd\u00ed mu bylo kr\u00e1tk\u00e9 k\u00fdvnut\u00ed. Rozb\u011bhl se zapojit dr\u00e1ty. Gustav mu p\u0159edchoz\u00ed den pomohl rozm\u00edstit n\u011bkolik reflektor\u016f, a kdy\u017e vzhl\u00e9dl k ji\u017e temn\u00e9 obloze, pochv\u00e1lil s\u00e1m sebe za p\u0159edv\u00eddavost.<\/div>\n
Na okam\u017eik sledoval Billa, kter\u00fd tam st\u00e1l s\u00e1m se sn\u011bhem a\u017e u kotn\u00edk\u016f a o\u010dima pevn\u011b zav\u0159en\u00fdma. Tom si spokojen\u011b povzdechl a vtiskl si ten ment\u00e1ln\u00ed obraz do pam\u011bti, ne\u017e se odloudal zp\u00e1tky, aby pol\u00edbil studen\u00e9 rty sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele.<\/div>\n
„Okay,“ \u0159ekl Tom a ustoupil Billovi z cesty. „M\u016f\u017ee\u0161 otev\u0159\u00edt o\u010di.“<\/div>\n
\n

Bill rychle n\u011bkolikr\u00e1t zamrkal a nechal sv\u00e9 o\u010di, aby si zvykly na n\u00e1hlou z\u00e1plavu sv\u011btla, ne\u017e se zam\u011b\u0159il na pohled p\u0159ed sebou. Se zalap\u00e1n\u00edm po dechu oto\u010dil hlavu a pod\u00edval se na Toma, kter\u00fd st\u00e1l vedle n\u011bj se sklopenou hlavou a bezmy\u0161lenkovit\u011b ryl botami ve sn\u011bhu. Byl nerv\u00f3zn\u00ed.<\/p><\/div>\n

Bill se op\u011bt oto\u010dil ke zdi, ud\u011blal krok kup\u0159edu a studoval obraz jako celek, jeho barvy a detaily. Byl uchv\u00e1cen a zcela ztracen v my\u0161lenk\u00e1ch, kdy\u017e Tom\u016fv hlas prolomil okoln\u00ed ticho. „L\u00edb\u00ed se ti to?“<\/div>\n
Bill nasadil v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159 s vyklenut\u00fdm obo\u010d\u00edm a oto\u010dil se k Tomovi, kter\u00fd se nerv\u00f3zn\u011b kousal do spodn\u00edho rtu. „Jestli se mi to l\u00edb\u00ed?“ zahu\u010del, \u010d\u00edm\u017e Toma vylekal a p\u0159inutil jej znovu sklopit pohled.<\/div>\n
Bill se c\u00edtil trochu \u0161patn\u011b, rysy mu zm\u011bkly a on p\u0159ekonal vzd\u00e1lenost mezi nimi, nat\u00e1hl se a jemn\u011b Tomovi zvedl hlavu. Se zavrt\u011bn\u00edm hlavy se usm\u00e1l, kdy\u017e se jejich pohledy spojily. „Ne, nel\u00edb\u00ed se mi to.“ Zti\u0161il hlas do \u0161epotu a dodal: „Miluju to.“<\/div>\n
Tom jej se zazuben\u00edm rychle a tvrd\u011b pol\u00edbil. Pak popadl Billova ramena a znovu jej oto\u010dil sm\u011brem ke zdi. „V\u00fdborn\u011b! A te\u010f mi \u0159ekni, co vid\u00ed\u0161.“<\/div>\n
\n

Bill zmaten\u011b oto\u010dil hlavu, aby se setkal s Tomov\u00fdma o\u010dima, ale ten jednodu\u0161e zavrt\u011bl hlavou a pokynul sm\u011brem ke zdi. Bill se lehce uchechtl a povystr\u010dil bok, na kter\u00fd si polo\u017eil ruku, jak uva\u017eoval nad obrazem.<\/p><\/div>\n

„Ty chce\u0161, abych ti \u0159ekl p\u0159\u00edb\u011bh, vi\u010f.“ Nebyla to ot\u00e1zka, tak\u017ee neobdr\u017eel dopov\u011b\u010f. Se z\u00fa\u017een\u00fdma o\u010dima znovu studoval malbu. „P\u0159\u00edb\u011bh Tomova obrazu,“ zamumlal. „No, tohle je t\u011b\u017ek\u00e9.“<\/div>\n
Za tou malbou bylo jasn\u00e9 poselstv\u00ed, kter\u00e9 na n\u011bj doslova k\u0159i\u010delo. Billov\u00fdm probl\u00e9mem bylo, \u017ee ho prost\u011b nedok\u00e1zal rozlu\u0161tit. Sp\u00ed\u0161e nemohl naj\u00edt slova, kter\u00fdmi by to pln\u011b vyj\u00e1d\u0159il. Vid\u011bl futuristick\u00e9 m\u011bsto a okam\u017eit\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee to byl v\u00edce styl ne\u017e p\u0159\u00edb\u011bh. Ne, p\u0159\u00edb\u011bh byl cel\u00fd v \u00fast\u0159edn\u00edm bodu. Robotick\u00e9 rameno dr\u017e\u00edc\u00ed lidsk\u00e9 srdce tak pevn\u011b, ale st\u00e1le tak jemn\u011b. Byl to docela kontrast a Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel, zda to byl p\u0159\u00edb\u011bh smy\u0161len\u00fd, anebo to byl ten, kter\u00fd Tom \u017eil.<\/div>\n
\n

„Je to cel\u00e9 o n\u00e1s,“ \u0159ekl ti\u0161e, jeho slova byla protkan\u00e1 pochybnost\u00ed.<\/p><\/div>\n

Tom pochvaln\u011b zabroukal a vpl\u00ed\u017eil se rukama kolem Billova pasu, zat\u00edmco si polo\u017eil bradu na jeho kostnat\u00e9 rameno. „Chce\u0161, abych ti ten p\u0159\u00edb\u011bh vypr\u00e1v\u011bl?“ Zeptal se nakonec a Bill vydechl \u00falevou.<\/div>\n
„Ty jsi ten jedin\u00fd, kdo m\u016f\u017ee.“<\/div>\n
Tom si odka\u0161lal a vypr\u00e1v\u011bl Billovi p\u0159\u00edb\u011bh. Jeho hlas byl tich\u00fd a klidn\u00fd jako tma kolem nich, zat\u00edmco nad\u00e1le padal sn\u00edh, kter\u00fd je pomalu, ale jist\u011b pokr\u00fdval b\u00edlou vrstvou. Bill pozorn\u011b poslouchal, o\u010di se mu pomalu zav\u00edraly, jak nechal Tomova slova vytv\u00e1\u0159et obrazy ve sv\u00e9 hlav\u011b.<\/div>\n
„V\u0161echno to za\u010dalo jednoho \u010dasn\u00e9ho podzimn\u00edho odpoledne. Mu\u017e se vracel dom\u016f z pr\u00e1ce, kdy\u017e narazil na poklad. Ten mu\u017e byl mal\u00ed\u0159, v\u00ed\u0161, a to, co na\u0161el, bylo to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, co um\u011blec m\u016f\u017ee naj\u00edt – na\u0161el inspiraci. M\u016f\u017ee to zn\u00edt nudn\u011b, ale v\u0161echno, co ve skute\u010dnosti na\u0161el, bylo b\u00edl\u00e9 pl\u00e1tno. K\u0159i\u010delo na n\u011bj, prosilo jej o barvu. A\u010dkoliv to, co vid\u011bl, nebylo pr\u00e1zdn\u00e9 pl\u00e1tno: vid\u011bl barvy, vid\u011bl tvary a odst\u00edny – vid\u011bl budoucnost. A tak ten mu\u017e za\u010dal malovat. Nebyl p\u0159\u00edli\u0161 st\u00e1l\u00fd, ani nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 efektivn\u00ed, a cel\u00fd proces se prot\u00e1hl. Mezit\u00edm se \u017eivot m\u011bnil, jak u\u017e to ten \u017eivot \u010dasto d\u011bl\u00e1. Setkal se s mu\u017eem, ohromn\u011b kr\u00e1sn\u00fdm mu\u017eem, tak fascinuj\u00edc\u00edm a tajemn\u00fdm, tak tragicky osam\u011bl\u00fdm a smutn\u00fdm. Ve chv\u00edli, kdy se poprv\u00e9 setkali, v\u011bd\u011bl, \u017ee jej mus\u00ed poznat, a tak ud\u011blal v\u0161e, co bylo v jeho sil\u00e1ch, aby jej znovu potkal. A potkal. Znovu se setkali, spojili se na \u00farovni, kterou nikdy neo\u010dek\u00e1val, a zamilovali se do sebe.“<\/div>\n
\n

„Po celou dobu, jak se jejich vztah vyv\u00edjel, d\u00e1l pokra\u010doval v malov\u00e1n\u00ed. V obdob\u00edch mezi jejich setk\u00e1n\u00edmi, \u00fasm\u011bvy a sm\u00edchem se vracel ke sv\u00e9mu pl\u00e1tnu a pracoval s v\u00e1\u0161n\u00ed, aby sd\u00edlel svou vizi se svou milovanou osobou – cht\u011bl mu uk\u00e1zat, co on s\u00e1m vid\u011bl. Jednoho dne poodstoupil a zad\u00edval se na sv\u016fj obraz. D\u00edval se hodiny, zkoumal ka\u017ed\u00fd detail sv\u00e9ho pe\u010dliv\u011b namalovan\u00e9ho mistrovsk\u00e9ho d\u00edla. Ale st\u00e1le vid\u011bl, \u017ee n\u011bco chyb\u00ed, jeho budoucnost nevypadala tak, jak to m\u011bl p\u016fvodn\u011b v \u00famyslu. Byla tmav\u00e1 a pr\u00e1zdn\u00e1, studen\u00e1 a opu\u0161t\u011bn\u00e1. Nikdo v jeho budoucnosti ne\u017eil, neobsahovala nic jin\u00e9ho ne\u017e jen temn\u00e1 a pr\u00e1zdn\u00e1 okna. Uv\u011bdomil si, \u017ee takhle ji vid\u011bl, kdy\u017e za\u010dal malovat. Kdy\u017e hled\u011bl p\u0159ed sebe, nevid\u011bl nic; nikdo tam na n\u011bj ne\u010dekal, nebylo tam nic, o co by mohl usilovat. Jeho obraz byl ze za\u010d\u00e1tku dokonal\u00fd, ale jak se on s\u00e1m m\u011bnil, jeho pohled na dokonalost se tak\u00e9 zm\u011bnil. Te\u010f u\u017e si v\u016fbec nemyslel, \u017ee jeho obraz je mistrovsk\u00e9 d\u00edlo. Nebyla v n\u011bm \u017e\u00e1dn\u00e1 nad\u011bje, \u017e\u00e1dn\u00fd \u017eivot – nem\u011bl srdce. Tak\u017ee ud\u011blal to, co \u010dlov\u011bk ud\u011bl\u00e1, kdy\u017e si v\u0161imne, \u017ee n\u011bco chyb\u00ed: dodal to. Jeho obraz se nevyv\u00edjel spolu s n\u00edm, a aby to tak bylo, musel namalovat to, co pro n\u011bj budoucnost dr\u017eela nyn\u00ed. Vzdal se sv\u00e9ho bij\u00edc\u00edho srdce, kter\u00e9 jemn\u011b p\u0159edal do pevn\u00e9ho dr\u017een\u00ed jin\u00e9 bytosti. Kdy\u017e pohl\u00e9dl kup\u0159edu, nevid\u011bl nic jin\u00e9ho ne\u017e jen mu\u017ee, se kter\u00fdm byl p\u0159edur\u010den v\u0161e sd\u00edlet. Co pro n\u011bj budoucnost dr\u017eela nyn\u00ed? No, bylo to to, co si s\u00e1m vybral, spole\u010dn\u00fd \u017eivot se sv\u00fdm milencem – mu\u017eem tak neskute\u010dn\u011b n\u00e1dhern\u00fdm, \u017ee by se dal popsat jen jako nadpozemsk\u00fd. A tak to namaloval; jeho odevzd\u00e1n\u00ed se tomu mu\u017ei a budoucnost, o kter\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee mu to p\u0159inese.“<\/p><\/div>\n

\n

Tom lehce pol\u00edbil Bill\u016fv krk a dokon\u010dil sv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh.<\/p><\/div>\n

\n

Bill pozorn\u011b poslouchal, ztratil se v Tomov\u00fdch slovech, a kdy\u017e se zachv\u011bn\u00edm otev\u0159el o\u010di, up\u0159en\u011b hled\u011bl na obraz nov\u00fdma o\u010dima. Te\u010f to vid\u011bl, mohl vid\u011bt, co vid\u011bl Tom, a nebylo to o nic m\u00e9n\u011b dechberouc\u00ed.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 to taky vid\u00edm,“ za\u0161eptal a ti\u0161e dodal, „d\u011bkuju ti.“<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l do krku sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. „Vesel\u00e9 V\u00e1noce, slun\u00ed\u010dko,“ zamumlal ti\u0161e do ucha tmavovlas\u00e9ho mu\u017ee, a\u017e se zachv\u011bl.<\/div>\n
Bill se oto\u010dil s jedn\u00edm ze sv\u00fdch osl\u0148uj\u00edc\u00edch \u00fasm\u011bv\u016f na rtech, s t\u00edm, kter\u00fd Tomovi zp\u016fsoboval brn\u011bn\u00ed v palc\u00edch u nohou, a jemn\u011b sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele pol\u00edbil. „Vesel\u00e9 V\u00e1noce, l\u00e1sko.“<\/p>\n

Opravdu douf\u00e1m, \u017ee jste si vychutnali, alespo\u0148 podle m\u011b, ten nejn\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00ed d\u00edl z cel\u00e9 pov\u00eddky. A pro ty z v\u00e1s, kte\u0159\u00ed by cht\u011bli vid\u011bt Tomovo d\u00edlo, a st\u00e1le ho je\u0161t\u011b nena\u0161li (stejn\u011b jako j\u00e1, kdy\u017e jsem tuto pov\u00eddku \u010detla poprv\u00e9), tak v\u00e1m doporu\u010duju, abyste si znovu prohl\u00e9dli banner k pov\u00eddce, a to hlavn\u011b pozad\u00ed za Billem a Tomem \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

U\u017e n\u00e1s \u010dek\u00e1 jen epilog.<\/em><\/div>\n
Zuzu<\/p>\n

<\/em> autor: Ainee<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainee Nezni\u010diteln\u00e9 pouto Kdy\u017e v pr\u00e1zdn\u00e9m byt\u011b za\u010dalo b\u00fdt p\u0159\u00edli\u0161 dusno, Tom se \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji p\u0159istihl, jak se poklusem bl\u00ed\u017e\u00ed do centra m\u011bsta s batohem pln\u00fdm sprej\u016f. U\u017e dlouho cht\u011bl ze\u010f dokon\u010dit, ale se v\u0161\u00edm, co se d\u011blo, na to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[635],"tags":[],"class_list":["post-2331","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-art-imitates-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2331","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2331"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2331\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2331"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2331"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2331"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}