{"id":2338,"date":"2016-01-02T16:00:00","date_gmt":"2016-01-02T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2329"},"modified":"2016-01-02T16:00:00","modified_gmt":"2016-01-02T15:00:00","slug":"art-imitates-life-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/01\/02\/art-imitates-life-20\/","title":{"rendered":"Art imitates life 20."},"content":{"rendered":"
autor: Ainee<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
Nov\u00fd \u017eivot<\/strong><\/div>\n
\n

S rychl\u00fdm zamrk\u00e1n\u00edm Tom s\u00e1m sebe p\u0159istihl, jak z\u00edr\u00e1. Zav\u0159el \u00fasta v zoufal\u00e9 snaze nevypadat je\u0161t\u011b hloup\u011bji, ne\u017e u\u017e vypadal. Sed\u011bl v tureck\u00e9m sedu na star\u00e9m, otrhan\u00e9m gau\u010di v ob\u00fdvac\u00edm pokoji a sledoval Andrease, jak si p\u0159en\u00e1\u0161\u00ed v\u011bci tam a zp\u011bt, p\u0159i\u010dem\u017e p\u0159ech\u00e1z\u00ed pokoj dlouh\u00fdmi kroky, jen aby se oto\u010dil a p\u0159e\u0161el op\u011bt na druhou stranu.<\/p><\/div>\n

S \u00fasm\u011bvem od ucha k uchu se vysok\u00fd blon\u010f\u00e1k nach\u00e1zel ve stavu \u010dist\u00e9 ext\u00e1ze a Tom se p\u0159istihl, jak vrt\u00ed hlavou, jednodu\u0161e proto, \u017ee to bylo v\u0161echno, co dok\u00e1zal ud\u011blat. Byl v \u0161oku, v \u00fa\u017easu a d\u016fkladn\u011b zmaten\u00fd, to v\u0161e najednou. Byla to spousta v\u011bc\u00ed k vypo\u0159\u00e1d\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
\n

„To mi mus\u00ed\u0161 znovu vysv\u011btlit. A za\u010dni od za\u010d\u00e1tku, pros\u00edm,“ \u0159ekl pot\u00e9, co chv\u00edli v tichosti sed\u011bl. Jeho hlas byl chraplav\u00fd a v krku m\u011bl sucho. Byl \u0161\u0165astn\u00fd, nebo smutn\u00fd? To nedok\u00e1zal \u0159\u00edct.<\/p><\/div>\n

Andreas obr\u00e1til o\u010di v sloup a p\u0159estal p\u0159ech\u00e1zet po pokoji, jen aby povystr\u010dil bok a zalo\u017eil si ruce na hrudi. Nebyl to akt frustrace, jak se to mohlo jevit, bylo to dobromysln\u00e9 a on to jednodu\u0161e hr\u00e1l. V\u00fdraz v jeho tv\u00e1\u0159i v\u0161e prozrazoval, zubil se od ucha k uchu jako idiot.<\/div>\n
„No, nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee v\u00edm, kde to v\u0161echno za\u010dalo, ale kdy\u017e u\u017e se pt\u00e1\u0161, mysl\u00edm, \u017ee za\u010dnu s datem p\u0159ed t\u0159emi t\u00fddny.“<\/div>\n
Tomovi op\u011bt poklesla \u010delist. P\u0159ed t\u0159emi t\u00fddny? Andy to p\u0159ed n\u00edm tajil tak dlouho?<\/div>\n
„Zav\u0159i pusu, pros\u00edm t\u011b, vypad\u00e1\u0161 jako bl\u00e1zen,“ zahu\u010del blon\u010f\u00e1k a p\u0159ipojil se k Tomovi na gau\u010d. Tom poslechl a soust\u0159ed\u011bn\u011b sledoval ka\u017ed\u00fd Andreas\u016fv pohyb.<\/div>\n
„V\u0161echno to za\u010dalo jako vtip, opravdu. Proch\u00e1zeli jsme se po Kastanien All\u00e9, v\u0161ak v\u00ed\u0161, jak miluju ty mal\u00e9 obchody tam, a kl\u00e1bosili jsme jako obvykle o v\u0161em mo\u017en\u00e9m. Kdy\u017e jsme m\u00edjeli jeden z obchod\u016f, tak jsem naprosto ztratil p\u0159ehled o tom, o \u010dem jsem to mluvil, jak m\u011b naprosto okouzlila bunda vystaven\u00e1 v jedn\u00e9 z v\u00fdloh. Ale to nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00e9,“ \u0159ekl Andy a m\u00e1vl rukou ve vzduchu.<\/div>\n
\n
Tom sledoval o\u010dima pohyb jeho ruky a p\u0159em\u00fd\u0161lel, pro\u010d to v\u016fbec zm\u00ednil, kdy\u017e na tom nez\u00e1le\u017eelo. Andreas pokra\u010doval a \u0159ekl mu, jak op\u011bt za\u010dal \u017evanit a nahlas snil o tom, jak to jednoho dne n\u011bkam dot\u00e1hne, jak se odst\u011bhuje z jejich star\u00e9ho, o\u0161unt\u011bl\u00e9ho bytu a bude si moct koupit v\u0161echny v\u011bci, kter\u00e9 by cht\u011bl. Michael, ten mu\u017e, kter\u00e9ho Andreas jen p\u0159ed p\u00e1r dny ofici\u00e1ln\u011b prohl\u00e1sil za sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele, jej pozorn\u011b poslouchal a po celou dobu se tajupln\u011b usm\u00edval. Andrease to pekeln\u011b roz\u010dilovalo, jeliko\u017e nem\u011bl tu\u0161en\u00ed pro\u010d. Ale v\u0161echno bylo odhaleno d\u0159\u00edve dne\u0161n\u00edho dne. Jako p\u0159ed narozeninov\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed, jeliko\u017e to bylo o t\u0159i dny d\u0159\u00edve, Michael obdaroval sv\u00e9ho blon\u010fat\u00e9ho p\u0159\u00edtele hezky zabalen\u00fdm bal\u00ed\u010dkem, ze kter\u00e9ho se brzy vyklubala bunda, nad kterou Andreas d\u0159\u00edve slintal.<\/div>\n
Tom byl rychl\u00fd s ot\u00e1zkou, pro\u010d dostal d\u00e1rek d\u0159\u00edv a Andreas mu s plach\u00fdm \u00fasm\u011bvem odpov\u011bd\u011bl, aby po\u010dkal na zbytek p\u0159\u00edb\u011bhu. Tom se zamra\u010dil, ale souhlasil, \u017ee bude trp\u011bliv\u00fd, a\u010dkoliv, up\u0159\u00edmn\u011b, nebyl. Cht\u011bl v\u011bd\u011bt, co p\u0159esn\u011b zp\u016fsobilo Andreasovo p\u0159edchoz\u00ed prohl\u00e1\u0161en\u00ed.<\/div>\n
\n

„V ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b, v tu chv\u00edli mi \u0159ekl ten d\u016fvod,“ \u0159ekl Andreas, dramaticky roz\u0161\u00ed\u0159il o\u010di a pro efekt se na chv\u00edli odml\u010del.<\/p><\/div>\n

Tom otr\u00e1ven\u011b vydechl, cht\u011bl vysv\u011btlen\u00ed, ne teatr\u00e1lnost.<\/div>\n
„Bunda nebyla skute\u010dn\u00fd<\/em> d\u00e1rek, v\u00ed\u0161. \u0158ekl, \u017ee t\u00edm byl jeho \u010das, svaly a oddanost. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee v tu chv\u00edli jsem byl ztracen\u00fd.“ Andreas si s\u00e1m pro sebe p\u0159ik\u00fdvl a Tom povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed. „A v tom okam\u017eiku m\u011b po\u017e\u00e1dal, abych se k n\u011bmu nast\u011bhoval! Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee \u0159ekl, \u017ee mi nem\u016f\u017ee p\u0159in\u00e9st sl\u00e1vu ani bohatstv\u00ed, ale sl\u00edbil, \u017ee mi d\u00e1 bezpe\u010dn\u00fd domov a ve\u0161kerou podporu, kterou bych kdy mohl pot\u0159ebovat, kdybych cht\u011bl.“ Andreas se k Tomovi oto\u010dil se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem a se vzd\u00e1len\u00fdm pohledem v o\u010d\u00edch, jak znovu pro\u017e\u00edval ten okam\u017eik. „Jak bych to mohl odm\u00edtnout?“<\/div>\n
\n

Nakonec to d\u00e1valo perfektn\u00ed smysl, pomyslel si Tom a pokr\u010dil rameny. Pro\u010d by to m\u011bl odm\u00edtnout? Bylo to mnohem v\u00edc, ne\u017e mu kdy d\u0159\u00edve n\u011bkdo nab\u00eddnul a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee by to pro n\u011bj mohl b\u00fdt prvn\u00ed krok ze dna. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee tu nab\u00eddku m\u011bl p\u0159ijmout! Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee u\u017e ji tak\u00e9 p\u0159ijal, jeho d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed ozn\u00e1men\u00ed bylo o tom, \u017ee se st\u011bhuje.<\/p><\/div>\n

Tom jej s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem objal a \u0159ekl mu, \u017ee je za n\u011bj \u0161\u0165astn\u00fd, koneckonc\u016f to byla pravda. P\u0159esto si nemohl pomoct, aby se nec\u00edtil trochu smutn\u011b. Andreas jej nech\u00e1val za sebou, nech\u00e1val \u00b4je\u00b4 za sebou, a kone\u010dn\u011b se posouval d\u00e1l. Byl to pro n\u011b oba konec jedn\u00e9 \u00e9ry a Tom se zdr\u00e1hal to v\u0161e nechat jen tak skon\u010dit.<\/div>\n
Ale zase, mohlo to b\u00fdt jednodu\u0161e i opa\u010dn\u011b. Mohl to b\u00fdt on, kdo by Andreasovi oznamoval, \u017ee se st\u011bhuje k Billovi. S\u00e1m tu nab\u00eddku obdr\u017eel a ta n\u00e1hoda nebyla nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 neobvykl\u00e1. Tom ji je\u0161t\u011b nep\u0159ijal a n\u011bco jej st\u00e1le dr\u017eelo zp\u00e1tky, ale najednou si uv\u011bdomil, \u017ee to byl hlavn\u011b Andy.<\/div>\n
Tom byl ztracen ve sv\u00fdch vlastn\u00edch my\u0161lenk\u00e1ch a a\u017e kdy\u017e jej Andreas \u0161\u0165ouchl lehce do boku, vr\u00e1til se do p\u0159\u00edtomnosti.<\/div>\n
\n

„Hele, nevad\u00ed ti to, \u017ee?“ Zeptal se opatrn\u011b blon\u010f\u00e1k, kter\u00fd si teprve te\u010f uv\u011bdomil, jak by jeho rozhodnut\u00ed mohlo ovlivnit Toma.<\/p><\/div>\n

„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne! Tohle je dobr\u00e1 v\u011bc,“ \u0159ekl Tom se skute\u010dn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. Jemn\u011b stiskl Andymu ruku a jeho pohled byl op\u011bt zast\u0159en\u00fd. „Jen jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, to je v\u0161echno.“<\/div>\n
„O \u010dem?“ Andreas naklonil hlavu na stranu a studoval Tomovu tv\u00e1\u0159. Opravdu myslel v\u00e1\u017en\u011b to, co \u0159ekl, o tom nebylo pochyb, ale Andreas mohl \u0159\u00edct, \u017ee mu n\u011bco ne\u0159\u00edkal.<\/div>\n
Dok\u00e1zal v Tomovi \u010d\u00edst jako v otev\u0159en\u00e9 knize, a a\u010dkoliv byla str\u00e1nka v tomto okam\u017eiku pr\u00e1zdn\u00e1, inkoust pomalu prosakoval p\u0159es pap\u00edr a za\u010dala se objevovat p\u00edsmena, jak Tom znovu promluvil. „O tom, jak se n\u011bkdy v\u011bci prost\u011b vyvrb\u00ed a jak se n\u011bkter\u00e9 skv\u011bl\u00e9 v\u011bci, u kter\u00fdch nikdy ne\u010dek\u00e1\u0161, \u017ee by se mohly st\u00e1t, najednou prost\u011b stanou.“<\/div>\n
Andreasovi nebyly ciz\u00ed Tomovy h\u00e1danky, ne tak jako Gustavovi, ale to neznamenalo, \u017ee jim rozum\u011bl. N\u011bkdy bylo prost\u011b jednodu\u0161\u0161\u00ed dr\u017eet jazyk za zuby a nechat jej domluvit. Nakonec to obvykle d\u00e1valo smysl. Tak\u017ee Andreas \u010dekal, zat\u00edmco Tom v hlav\u011b tvo\u0159il slova.<\/div>\n
\n

„Necht\u011bl jsem tebe a n\u00e1\u0161 \u017eivot tady opustit, ale te\u010f to tak nebude. Kupodivu jsi to ty, kdo m\u011b opou\u0161t\u00ed a v\u00ed\u0161 co, mysl\u00edm, \u017ee jsem s t\u00edm v pohod\u011b.“ Tom se usm\u00edval a znovu stiskl Andreasovi ruku, kdy\u017e se setkal s jeho zmaten\u00fdm pohledem.<\/p><\/div>\n

Ne, st\u00e1le mu to ned\u00e1valo smysl.<\/div>\n
„Bill m\u011b po\u017e\u00e1dal, abych se k n\u011bmu nast\u011bhoval,“ vysv\u011btlil Tom a Andy ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „Jen jsem si nebyl jist\u00fd, jestli to p\u0159ijmu.“ Andreas se chystal n\u011bco \u0159\u00edct, ale Tom ho p\u0159eru\u0161il. „Ale h\u00e1d\u00e1m, \u017ee te\u010f tady nen\u00ed nic, co by m\u011b dr\u017eelo zp\u00e1tky, \u017ee?“<\/div>\n
Ne, Tom si t\u00edm v\u016fbec nebyl jist\u00fd, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee by mu s t\u00edm Andy nikdy nedal pokoj, kdyby se alespo\u0148 nepokusil zn\u00edt p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b. Miloval sv\u016fj \u017eivot takov\u00fd, jak\u00fd byl, dokonce i se v\u0161\u00ed tou nejistotou. \u017divot s Billem znamenal stabilitu, povinnosti a v dlouhodob\u00e9m v\u00fdhledu snad i kari\u00e9ru. To v\u0161echno zn\u011blo hezky a par\u00e1dn\u011b, ale Tomov\u00fdm u\u0161\u00edm to zn\u011blo trochu p\u0159\u00edli\u0161 v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
\n

Ano, miloval Billa, v\u00edce, ne\u017e si kdy myslel, \u017ee by to bylo mo\u017en\u00e9, a up\u0159\u00edmn\u011b si nedovedl p\u0159edstavit nic v\u00edc napl\u0148uj\u00edc\u00edho, ne\u017e probouzet se vedle n\u011bj ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no po zbytek sv\u00e9ho \u017eivota. Nebylo to sou\u017eit\u00ed s Billem, co ho d\u011bsilo, proto\u017ee to byl sp\u00ed\u0161e spln\u011bn\u00fd sen ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho, bylo to v\u0161echno to ostatn\u00ed. S\u00e1m si vybral prchav\u00fd \u017eivot a opustit ho nebylo lehk\u00e9. Doslova se vydat n\u011bkomu jin\u00e9mu na milost a nemilost, nechat se vlastnit a dr\u017eet, nebo vyhodit, kdy\u017e by se to uk\u00e1zalo b\u00fdt vhodn\u00e9, bylo t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e \u010dekal.<\/p><\/div>\n

Andreas sledoval, jak v sob\u011b Tom, nejbli\u017e\u0161\u00ed osoba, kterou kdy mohl p\u0159irovnat k rodin\u011b, sv\u00e1d\u00ed boj. Mohl doslova vid\u011bt, jak se mu v hlav\u011b prot\u00e1\u010dej\u00ed kole\u010dka, a musel potla\u010dit \u00fasm\u011bv, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee na to nebyla ta spr\u00e1vn\u00e1 chv\u00edle. V\u011bd\u011bl, o \u010dem Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, v\u017edycky to v\u011bd\u011bl.<\/div>\n
Nikdy na to nem\u011bli stejn\u00fd pohled, kdy\u017e mluvili o sv\u00e9 situaci; Tom si to vybral, zat\u00edmco Andreas byl k tomu p\u0159inucen. P\u0159esto ch\u00e1pal, s \u010d\u00edm Tom v sob\u011b tak bojuje, tak\u017ee mu nab\u00eddl to jedin\u00e9, co mohl; radu. „On ti nenab\u00edz\u00ed okovy, Tome, nab\u00edz\u00ed ti svobodu.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom p\u0159ech\u00e1zel tam a zp\u00e1tky, aby se udr\u017eel v teple, a z\u00e1rove\u0148 p\u0159i tom koutkem oka sledoval budovu p\u0159ed sebou. Zap\u00e1lil si dal\u0161\u00ed cigaretu, ze kter\u00e9 dlouze potahoval, zat\u00edmco se v hlav\u011b sna\u017eil spr\u00e1vn\u011b poskl\u00e1dat slova. Chystal se prov\u00e9st jeden z nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edch krok\u016f ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b a st\u00e1le si nebyl jist\u00fd, jestli je na to p\u0159ipraven. Zastavil se, naklonil hlavu a zad\u00edval se do nevy\u0161\u0161\u00edho patra. V\u0161echna okna byla tmav\u00e1 s v\u00fdjimkou jednoho, a jeho napadlo, jestli by nem\u011bl po\u010dkat do r\u00e1na. Pustil cigaretu na zem a za\u0161l\u00e1pl ji, ne\u017e u\u010dinil rozhodnut\u00ed a rychle p\u0159e\u0161el ulici. P\u0159\u00edli\u0161 siln\u011b zatla\u010dil na zvonek a nerv\u00f3zn\u011b p\u0159itom klop\u00fdtnul. Nikdy za cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot nebyl nerv\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed, jeho t\u011blem proudil adrenalin a na k\u016f\u017ei mu vst\u00e1valy chlupy o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm.<\/p><\/div>\n

„Hal\u00f3?“ Zask\u0159ehotal Bill\u016fv unaven\u00fd hlas p\u0159es interkom a Tom posko\u010dil.<\/div>\n
„Bille, tady Tom. Pust\u00ed\u0161 m\u011b dovnit\u0159?“ Nen\u00e1sledovala \u017e\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f, jen zabzu\u010den\u00ed dve\u0159\u00ed, jak byl vpu\u0161t\u011bn dovnit\u0159.<\/div>\n
J\u00edzda v\u00fdtahem vzh\u016fru do bytu jeho p\u0159\u00edtele je\u0161t\u011b nikdy nebyla del\u0161\u00ed a Tom zakopl, kdy\u017e se dve\u0159e otev\u0159ely. P\u0159e\u0161el halu, jen aby na\u0161el dve\u0159e od bytu otev\u0159en\u00e9, a tak vstoupil dovnit\u0159 a jemn\u011b p\u0159itom zavolal Billovo jm\u00e9no.<\/div>\n
„Jsem v lo\u017enici,“ zavolal unaven\u00fd hlas a Tom se pousm\u00e1l, zat\u00edmco za sebou zav\u0159el dve\u0159e, odkopl boty a sundal si bundu.<\/div>\n
\n

Zima se rychle bl\u00ed\u017eila a Tom by vsadil v\u0161echno, co m\u011bl, \u017ee koncem t\u00fddne bude sn\u011b\u017eit. Ta my\u0161lenka jej trochu p\u0159iv\u00e1d\u011bla do deprese, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee \u010d\u00edm chladn\u011bji je venku, t\u00edm chladn\u011bji bude i v jeho byt\u011b. Zima byla pro bezdomovce v\u017edy ten nejhor\u0161\u00ed \u010das, bez ohledu na to, jestli skute\u010dn\u011b m\u011bli st\u0159echu nad hlavou, nebo ne.<\/p><\/div>\n

Billova lo\u017enice byla jako sauna, v porovn\u00e1n\u00ed se zbytkem bytu. V\u0161echna sv\u011btla v byt\u011b byla zhasnut\u00e1 a zjevn\u011b ztlumil i topen\u00ed. Nicm\u00e9n\u011b si p\u0159em\u011bnil svou lo\u017enici v jeskyni koupaj\u00edc\u00ed se v m\u011bkk\u00e9m sv\u011btle a horku, a nacpanou pe\u0159inami, pol\u0161t\u00e1\u0159i a dekami.<\/div>\n
Uprost\u0159ed postele byl Bill sto\u010den\u00fd do klub\u00ed\u010dka, ukryt\u00fd pod vrstvami a vrstvami p\u0159ikr\u00fdvek a Tom nedok\u00e1zal zabr\u00e1nit jemn\u00e9mu sm\u00edchu, kter\u00fd mu unikl ze rt\u016f, kdy\u017e si to v\u0161e prohl\u00e9dl. „P\u011bkn\u00fd kokon.“<\/div>\n
Bill vykoukl ze sv\u00e9ho \u00fakrytu a \u0161iroce se na mlad\u0161\u00edho mu\u017ee usm\u00e1l. „D\u011bkuju! Pracoval jsem na n\u011bm cel\u00fd den,“ zvolal radostn\u011b a dodal, „douf\u00e1m, \u017ee je podle tv\u00e9ho vkusu. Vytvo\u0159il jsem ho speci\u00e1ln\u011b pro tebe.“ S mrknut\u00edm op\u011bt rychle vklouzl pod mnoho vrstev a Tom nevid\u011bl jinou mo\u017enost, ne\u017e jej n\u00e1sledovat.<\/div>\n
\n

St\u00e1hl si v\u0161echny p\u0159ebyte\u010dn\u00e9 kusy oble\u010den\u00ed s p\u0159edpokladem, \u017ee je nebude pot\u0159ebovat, a brzy se vy\u0161plhal do Billovy pevnosti, oble\u010den\u00fd pouze ve sv\u00fdch boxerk\u00e1ch.<\/p><\/div>\n

K jeho velk\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed se uk\u00e1zalo, \u017ee Bill na sob\u011b nem\u011bl v\u016fbec nic a Tom se zasm\u00e1l, kdy\u017e star\u0161\u00ed mu\u017e vystr\u010dil hlavu ze sv\u00e9ho \u00fakrytu, jen aby ho pol\u00edbil, a znovu zmizel. S rozhodnut\u00edm, \u017ee bylo pravd\u011bpodobn\u011b moud\u0159ej\u0161\u00ed udr\u017eet svou hlavu nad vodou, se Tom bezpe\u010dn\u011b uvelebil v p\u0159ikr\u00fdvk\u00e1ch a zavolal na Billa, aby se k n\u011bmu p\u0159ipojil.<\/div>\n
Bill se neochotn\u011b zjevil, jen aby si post\u011b\u017eoval, \u017ee je zima a pou\u017eil to jako v\u00fdmluvu, aby se p\u0159itulil do bl\u00edzkosti Tomova tepl\u00e9ho t\u011bla. Navzdory vysok\u00e9 teplot\u011b v pokoji a mno\u017estv\u00ed shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00fdch p\u0159ikr\u00fdvek na posteli, Tom si nest\u011b\u017eoval. Nikdy jej ani nenapadlo, aby Billa upozornil na n\u011bco tak zjevn\u00e9ho; a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 miloval ten pocit m\u00edt jej ve sv\u00e9 bl\u00edzkosti, aby to riskoval.<\/div>\n
Bill zabo\u0159il obli\u010dej do Tomova krku a zamumlal cosi nesrozumiteln\u00e9ho, co Tom pova\u017eoval za ot\u00e1zku, pro\u010d se objevil tak pozd\u011b v noci. Bylo u\u017e d\u00e1vno po p\u016flnoci.<\/div>\n
\n

„Vlastn\u011b jsem si s tebou p\u0159i\u0161el o n\u011b\u010dem promluvit,“ odpov\u011bd\u011bl a obdr\u017eel polibek na krk jako potvrzen\u00ed, \u017ee je poslouch\u00e1n. „M\u00e1m odpov\u011b\u010f na tvou ot\u00e1zku, pokud ji st\u00e1le chce\u0161.“<\/p><\/div>\n

Bill se z\u00e1jmem zvedl hlavu a setkal se s hn\u011bd\u00fdma o\u010dima sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele, jen aby znovu u\u017easl, \u017ee byly jeho a jen jeho. Jemn\u011b p\u0159ejel prstem p\u0159es Tomovu \u010delist a v\u00e1\u017en\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „Po\u0159\u00e1d ji chci.“ Odml\u010del se a setkal se s Tomov\u00fdm pohledem. „I kdy\u017e si nejsem jist\u00fd, jestli ji chci, pokud to nen\u00ed ano.“<\/div>\n
Mra\u010dil se a Tom nedok\u00e1zal popsat v\u00fdraz v jeho tv\u00e1\u0159i jako nic jin\u00e9ho ne\u017e roztomil\u00fd. Choval se jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b a Tom se c\u00edtil b\u00fdt krut\u00fd, \u017ee v\u016fbec i jen uva\u017eoval, \u017ee by jej odm\u00edtl.<\/div>\n
Nevid\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd smysl v dal\u0161\u00edm ot\u00e1len\u00ed, a tak prstem zvedl Billovu bradu a p\u0159inutil jej tak, aby mu pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed. Pouze vte\u0159inu se ut\u00e1p\u011bl v jeho zlat\u00fdch o\u010d\u00edch a pot\u00e9 se \u0161iroce usm\u00e1l. „Pokud to st\u00e1le chce\u0161, moc r\u00e1d se k tob\u011b nast\u011bhuju.“<\/div>\n
Co se stalo potom, nebo jestli Bill v\u016fbec odpov\u011bd\u011bl, to v\u0161e bylo ztraceno v oparu. Jedin\u00e1 v\u011bc, kterou si Tom z t\u00e9 noci pamatoval, bylo teplo, st\u00edny tan\u010d\u00edc\u00ed po st\u011bn\u00e1ch, pocit Billovy poko\u017eky proti sv\u00e9 vlastn\u00ed a \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd naplnil Billovy o\u010di tak siln\u00fdm a dech berouc\u00edm sv\u011btlem, \u017ee to nemohlo b\u00fdt ani pops\u00e1no slovy. Pamatoval si pouze pocit, \u017ee je milov\u00e1n.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Kdy\u017e u\u017e nic jin\u00e9ho, Bill mohl b\u00fdt rozhodn\u011b pova\u017eov\u00e1n za efektivn\u00edho. Kdy\u017e Tom pom\u00e1hal Andreasovi usadit se v Michaelov\u011b byt\u011b na jeho dvac\u00e1t\u00e9 p\u00e1t\u00e9 narozeniny, opravdu ne\u010dekal, \u017ee s\u00e1m bude jejich star\u00fd byt opou\u0161t\u011bt o necel\u00e9 dva t\u00fddny pozd\u011bji.<\/p><\/div>\n

Se v\u0161emi sv\u00fdmi v\u011bcmi zabalen\u00fdmi do dvou pytl\u016f a kytarou v ruce vy\u0161el naposledy z bytu. V\u011bd\u011bl, \u017ee nebude pr\u00e1zdn\u00fd p\u0159\u00edli\u0161 dlouho, ale po\u0159\u00e1d se c\u00edtil podivn\u011b smutn\u00fd, \u017ee byt nech\u00e1v\u00e1 na pospas osudu. Andreas se mu vysm\u00e1l, \u017ee je sentiment\u00e1ln\u00ed a Bill jej jednodu\u0161e objal a \u0159ekl mu, \u017ee byt bude bez n\u011bj v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
Za\u010d\u00e1tek nov\u00e9ho \u017eivota byl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a on s\u00e1m sebe \u010dasto p\u0159istihl, jak zmaten\u011b z\u00edr\u00e1 kolem sebe v nov\u00e9m byt\u011b a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, co d\u011blat s\u00e1m se sebou. Mno\u017estv\u00ed m\u00edsta bylo ohromuj\u00edc\u00ed a nedostatek n\u00e1bytku neoby\u010dejn\u011b frustruj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
Bill byl ne\u00fastupn\u00fd v nakupov\u00e1n\u00ed n\u00e1bytku spole\u010dn\u011b, aby m\u011bli v\u011bci, kter\u00e9 se jim l\u00edbily ob\u011bma, a Tomovi cel\u00e1 ta zkou\u0161ka p\u0159i\u0161la podivn\u00e1. To, \u017ee od n\u011bj bylo o\u010dek\u00e1v\u00e1no m\u00edt n\u00e1zor na v\u011bci, jako byl n\u00e1bytek, bylo pro n\u011bj n\u011bco zcela nov\u00e9ho, a to, \u017ee byl do toho procesu v\u016fbec zahrnut, bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, proto\u017ee Bill za v\u0161echno platil, odm\u00edtl dokonce nechat Toma platit i za j\u00eddlo. C\u00edtil se tak trochu jako \u017eena-trofej, a to mu p\u0159\u00edli\u0161 nesed\u011blo.<\/div>\n
\n

Tr\u00e1vil v\u011bt\u0161inu sv\u00fdch dn\u00ed v ateli\u00e9ru, kde experimentoval s nov\u00fdmi technikami. Bill se t\u00edm zd\u00e1l b\u00fdt nad\u0161en\u00fd, tak\u017ee Tom dr\u017eel jazyk za zuby o tom, \u017ee se c\u00edt\u00ed nepat\u0159i\u010dn\u011b a \u017ee malov\u00e1n\u00ed je jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 jej dr\u017e\u00ed, aby se nezbl\u00e1znil.<\/p><\/div>\n

Krom\u011b ateli\u00e9ru byla lo\u017enice jedinou dal\u0161\u00ed m\u00edstnost\u00ed v cel\u00e9m byt\u011b, kde se c\u00edtil jako doma. Byla jako prvn\u00ed za\u0159\u00edzena a vyzdobena a Bill prohla\u0161oval, \u017ee je v n\u00ed srdce domova.<\/div>\n
Tom se tomu sm\u00e1l a v d\u016fsledku toho byl pra\u0161t\u011bn. Bill byl v\u00e1\u017en\u00fd.<\/div>\n
Kokon, kter\u00fd si Bill vytvo\u0159il ve sv\u00e9m star\u00e9m byt\u011b, se p\u0159est\u011bhoval spolu s n\u00edm a Tom to miloval. Pod obrovsk\u00fdm mno\u017estv\u00edm p\u0159ikr\u00fdvek se c\u00edtil teple, v bezpe\u010d\u00ed a doma.<\/div>\n
Ale zase, kdekoliv byl Bill, tam to v\u017edy bylo jako domov. To d\u011blalo cel\u00fd ten p\u0159esun snesiteln\u011bj\u0161\u00edm; v\u011bdom\u00ed, \u017ee pomalu vytv\u00e1\u0159ej\u00ed n\u011bco spolu s Billem, zcela nov\u00fd \u017eivot pro n\u011b oba dohromady. Dokud tohle v\u011bd\u011bl, dok\u00e1zal se vypo\u0159\u00e1dat se v\u0161\u00edm ostatn\u00edm.<\/p>\n

autor: Ainee<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainee Nov\u00fd \u017eivot S rychl\u00fdm zamrk\u00e1n\u00edm Tom s\u00e1m sebe p\u0159istihl, jak z\u00edr\u00e1. Zav\u0159el \u00fasta v zoufal\u00e9 snaze nevypadat je\u0161t\u011b hloup\u011bji, ne\u017e u\u017e vypadal. Sed\u011bl v tureck\u00e9m sedu na star\u00e9m, otrhan\u00e9m gau\u010di v ob\u00fdvac\u00edm pokoji a sledoval Andrease, jak si p\u0159en\u00e1\u0161\u00ed v\u011bci<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[635],"tags":[],"class_list":["post-2338","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-art-imitates-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2338","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2338"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2338\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2338"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2338"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2338"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}