{"id":2348,"date":"2015-12-30T16:00:00","date_gmt":"2015-12-30T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2339"},"modified":"2015-12-30T16:00:00","modified_gmt":"2015-12-30T15:00:00","slug":"lehrer-des-lebens-43","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/12\/30\/lehrer-des-lebens-43\/","title":{"rendered":"Lehrer des Lebens 43."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/p>\n

<\/strong> Jestli vy nejste ti nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed \u010dten\u00e1\u0159i. Mockr\u00e1t v\u00e1m d\u011bkuji za ve\u0161kerou zp\u011btnou vazbu, kterou mi d\u00e1v\u00e1te – a\u0165 u\u017e u U\u010ditele nebo u N\u00e1vrat\u016f, d\u011bl\u00e1te mi obrovskou radost! P\u0159\u00ed\u0161t\u011b v\u00e1m v p\u0159edmluv\u011b nap\u00ed\u0161u p\u00e1r sl\u016fvek v reakci na n\u011bjak\u00e9 koment\u00e1\u0159e, pokud nezapomenu. \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

Douf\u00e1m, \u017ee V\u00e1noce jste si u\u017eili – te\u010f p\u0159ed sebou m\u00e1me je\u0161t\u011b Silvestr, tak v\u00e1m v\u0161em p\u0159eji to sam\u00e9 jako na V\u00e1noce – hlavn\u011b l\u00e1sku, zdrav\u00ed a radost.<\/em><\/div>\n
M\u00e1m v\u00e1s r\u00e1da!<\/em><\/div>\n
Pac a pusu<\/em><\/div>\n
Saline<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
19. b\u0159ezna 2008, Magdeburg<\/em><\/div>\n
\n

\u010cas jako by \u017eil vlastn\u00edm \u017eivotem a let\u011bl rychlost\u00ed nez\u00e1visle na dan\u00e1 pravidla. Bill se t\u00e9m\u011b\u0159 ani nesta\u010dil rozhl\u00e9dnout a m\u011bl za sebou prvn\u00ed den maturit, na\u010de\u017e rychle navazoval den dal\u0161\u00ed. D\u00edky p\u0159\u00edsn\u00e9 p\u0159\u00edprav\u011b v\u0161echno prob\u00edhalo bez nejmen\u0161\u00edch probl\u00e9m\u016f, jedin\u00fd u\u010ditel mu nemohl nic vytknout – prakticky od chv\u00edle, co se p\u0159ed n\u011b posadil a vyt\u00e1hl si ot\u00e1zku, se nezastavil. Nedal jim p\u0159\u00edle\u017eitost se ani nadechnout, jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b sledovat, jak dokonale v\u0161echno ovl\u00e1d\u00e1.<\/p><\/div>\n

Tom s Andym u\u017e to m\u011bli pon\u011bkud hor\u0161\u00ed, ale d\u00edky podpo\u0159e Simone, kter\u00e1 celou dobu sed\u011bla proti nim a povzbudiv\u011b se usm\u00edvala, z hlavy poka\u017ed\u00e9 n\u011bjak\u00e9 informace vydolovat dok\u00e1zali – prozat\u00edm to tedy vypadalo, \u017ee by maturitu zvl\u00e1dnout mohli. Bill si neuv\u011b\u0159iteln\u011b v\u00e1\u017eil podpory, kterou jim t\u0159em Simone dod\u00e1vala, obzvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e on s\u00e1m Tomovi ani Andreasovi pomoci nemohl. Jeho mysl se nedok\u00e1zala po\u0159\u00e1dn\u011b soust\u0159edit ani na zkou\u0161ky, jel na autopilota. Jedin\u00e9, \u010demu se jeho mozek dok\u00e1zal pln\u011b v\u011bnovat, byl Anis, a\u010dkoliv si to p\u0159\u00edsn\u011b zak\u00e1zal. Pot\u00e9, co se patn\u00e1ct\u00e9ho b\u0159ezna u n\u011bj doma rozlou\u010dili, spolu v\u016fbec nebyli v kontaktu. A\u010dkoliv se Bill sna\u017eil d\u00e1t mu prostor a nep\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, kde je nebo co d\u011bl\u00e1, po\u0159\u00e1d mu je\u0161t\u011b nev\u011b\u0159il natolik, aby se v\u016fbec nezaj\u00edmal. Pot\u0159eboval alespo\u0148 v\u011bd\u011bt, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku, ale telefon mu nezvedal a Luise nic nev\u011bd\u011bla.<\/div>\n
\n
„Po\u0159\u00e1d nic nev\u00ed\u0161?“ Simone n\u011b\u017en\u011b stiskla chlapcovo rameno, zat\u00edmco se snad u\u017e po st\u00e9 b\u011bhem jedn\u00e9 minuty starostliv\u011b pod\u00edval na sv\u016fj telefon. \u010cekal na v\u00fdsledky ze zkou\u0161ek, ale bylo mu to \u00fapln\u011b jedno.<\/div>\n
Zavrt\u011bl hlavou. „Pad\u00e1 mi to rovnou do hlasovky a na zpr\u00e1vy nereaguje\u2026“<\/div>\n
„T\u0159eba pro tebe chyst\u00e1 n\u011bjak\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed, Bille. Nemaluj hned \u010derty na ze\u010f,“ p\u0159itiskla ho k sob\u011b a pol\u00edbila na sp\u00e1nek. Oba ignorovali, \u017ee jsou v m\u00edstnosti pln\u00e9 lid\u00ed, kte\u0159\u00ed na n\u011b zv\u011bdav\u011b civ\u00ed – dosp\u011bl\u00fd mu\u017e se tul\u00ed ke sv\u00e9 matce jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. „V\u00ed\u0161 moc dob\u0159e, \u017ee se v\u017edycky v\u0161echno vysv\u011btlilo, tak\u017ee se to vysv\u011btl\u00ed i te\u010f. Ur\u010dit\u011b bude m\u00edt dobr\u00fd d\u016fvod ke sv\u00e9mu chov\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
„J\u00e1 ti n\u011bjak nev\u00edm, mamko,“ p\u0159iznal Bill ti\u0161e. „Kdy\u017e jsme pracovali na tom byt\u011b, bylo to v\u0161echno v pohod\u011b a tak, ale po\u0159\u00e1d c\u00edt\u00edm, \u017ee se mezi n\u00e1mi n\u011bco hrozn\u011b zm\u011bnilo, a tak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, kde jsem ud\u011blal chybu nebo co jsem \u0159ekl \u0161patn\u011b\u2026“<\/div>\n
„Bille,“ Simone mu n\u011b\u017en\u011b nadzvedla hlavu a usm\u00e1la se. „Proch\u00e1z\u00edte si \u0161patn\u00fdm obdob\u00edm, d\u011bje se spousta v\u011bc\u00ed a zm\u011bn, ale to neznamen\u00e1, \u017ee jsi n\u011bco ud\u011blal \u0161patn\u011b ty, nebo \u017ee se nevyhnuteln\u011b n\u011bco \u0161patn\u00e9ho d\u011bje i v tuhle chv\u00edli. Zkus se zhluboka nadechnout a odsunout starosti stranou, uvid\u00ed\u0161, \u017ee kdy\u017e nebude\u0161 p\u0159em\u00fd\u0161let negativn\u011b, uvid\u00ed\u0161 to dobr\u00e9, co v\u0161echno se d\u011bje. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee by sis p\u0159\u00e1l, aby tu byl s tebou, dr\u017eel t\u011b za ruku a podpo\u0159il t\u011b. Mo\u017en\u00e1 by ti to ale sp\u00ed\u0161 p\u0159it\u00ed\u017eilo, kdyby tu byl. V\u0161ichni by se na v\u00e1s d\u00edvali, u\u010ditel\u00e9 by byli nerv\u00f3zn\u00ed\u2026 V\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 o n\u011bj starosti, ale v\u011b\u0159 mi – kdyby se n\u011bco d\u011blo, u\u017e bys to ur\u010dit\u011b v\u011bd\u011bl. \u0160patn\u00e9 zpr\u00e1vy se v\u017edycky dozv\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl, vd\u011b\u010dn\u011b schov\u00e1vaje hlavu v z\u00e1plav\u011b mat\u010din\u00fdch rud\u00fdch vlas\u016f. U\u017e jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b se v jej\u00edch vln\u00e1ch schov\u00e1val, poskytovaly mu tu nejlep\u0161\u00ed ochranu p\u0159ed okoln\u00edm sv\u011btem a v\u0161emi jeho neduhy. Tentokr\u00e1t to ale bylo jin\u00e9, tentokr\u00e1t ani mat\u010diny vlasy nepomohly k tomu, aby se c\u00edtil klidn\u011bji. N\u011bco se d\u011blo a on pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt, co.<\/div>\n
\n

~<\/p><\/div>\n

<\/a><\/p>\n

20. b\u0159ezna 2008, Magdeburg<\/em><\/div>\n

\n

Byl na\u0161tvan\u00fd. Strach a bezmoc z nev\u011bdomosti se rychle p\u0159em\u011bnily v up\u0159\u00edmn\u00fd vztek, kdy musel nechat ve\u0161ker\u00e9 pr\u00e1ce a rozhodn\u011b zam\u00ed\u0159it za Anisem. Nem\u011bl sice \u017e\u00e1dnou jistotu, \u017ee sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele najde na n\u011bjak\u00e9m z m\u00edst, o kter\u00fdch v\u011bd\u011bl, \u017ee tam \u010dasto chod\u00edv\u00e1, ale musel ud\u011blat alespo\u0148 N\u011aCO. Pot\u00e9, co mu hlasov\u00e1 schr\u00e1nka ozn\u00e1mila, \u017ee vy\u010derpal ve\u0161ker\u00fd prostor pro sv\u00e9 vzkazy, mu do\u0161la trp\u011blivost. Toma stroze po\u017e\u00e1dal o kl\u00ed\u010dky od auta a vydal se na cestu Magdeburgem, b\u011bhem n\u00ed\u017e volal v\u0161em Anisov\u00fdm p\u0159\u00e1tel\u016fm, na kter\u00e9 m\u011bl kontakt. Vztek nar\u016fstal \u00fam\u011brn\u011b s t\u00edm, jak odpov\u011bdi jeho kamar\u00e1d\u016f byly vyh\u00fdbav\u011bj\u0161\u00ed. N\u011bco v\u011bd\u011bli a necht\u011bli mu to \u0159\u00edct.<\/p><\/div>\n

\n

„Anisi?“ zak\u0159i\u010del do bytu, sotva do n\u011bj vlezl a bundu hodil na zem. Ticho, do kter\u00e9ho cvaknul knofl\u00edk kab\u00e1tu p\u0159i dopadu na zem, bylo a\u017e podez\u0159ele velk\u00e9. „V\u00edm, \u017ee jsi tady, vid\u00edm tu nepo\u0159\u00e1dek. Dal jsem ti n\u011bkolik dn\u00ed, abych ti dop\u0159\u00e1l svobodu, ale u\u017e toho m\u00e1m dost, tak\u017ee douf\u00e1m, \u017ee m\u00e1\u0161 dobr\u00fd d\u016fvod k tomu, aby ses mi vyh\u00fdbal!“ S obo\u010d\u00edm sta\u017een\u00fdm hlasit\u011b proch\u00e1zel v\u0161echny pokoje, a\u017e nakonec do\u0161el do lo\u017enice. To, co spat\u0159il, mu ale na okam\u017eik zastavilo srdce. „Je\u017e\u00ed\u0161i! Anisi!“ zd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdk\u0159ik se vydral skrz jeho \u00fasta a d\u0159\u00edv, ne\u017e ho Nyze s Kayem sta\u010dili zastavit, Bill u\u017e p\u0159eb\u011bhl cel\u00fd pokoj a kle\u010del vedle sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele, jeho\u017e t\u011blo pokr\u00fdvaly nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed druhy \u0161r\u00e1m\u016f a mod\u0159iny v cel\u00e9 \u0161k\u00e1le barev. „Co se stalo? A pro\u010d jste mi, vy pitomci, nedali v\u011bd\u011bt?!“ Nyzeho i Kaye zu\u0159iv\u011b pra\u0161til tam, kam zrovna dos\u00e1hl, ne\u017e se znovu obr\u00e1til k Anisovi a jemn\u011b ho pohladil po \u010delisti.<\/p><\/div>\n

„Bille, co kdybys \u0161el s n\u00e1mi do kuchyn\u011b? Anis si trochu odpo\u010dine a my\u2026 ti to v\u0161echno vysv\u011btl\u00edme,“ Kenneth nejist\u011b zat\u00e1hl chlapce za ruku.<\/div>\n
„Pro\u010d mi to nem\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct tady?“<\/div>\n
„Proto\u017ee n\u00e1m je jasn\u00fd, \u017ee bude\u0161 hyster\u010din a Bu te\u010f ze v\u0161eho nejv\u00edc pot\u0159ebuje klid, tak\u017ee koukej zvednout sv\u016fj kostnatej zadek a vypadni do kuchyn\u011b,“ odsekl Nyze netrp\u011bliv\u011b. Vyslou\u017eil si d\u00edky tomu od Kaye i od chlapce vy\u010d\u00edtav\u00fd pohled, ale ani jeden z nich neprotestoval a spole\u010dn\u011b se odebrali do kuchyn\u011b, nech\u00e1vaje tak dobit\u00e9ho mu\u017ee odpo\u010d\u00edvat.<\/div>\n
„Tak pros\u00edm,“ rozm\u00e1chl Bill rukama, „m\u00e1te prostor mluvit. A b\u00fdt v\u00e1ma, nevynech\u00e1m v\u016fbec nic.“<\/div>\n
\n

„Je\u017e\u00ed\u0161i Nyze, ty rad\u0161i ml\u010d,“ Kay r\u00e1zn\u011b uml\u010del chud\u00e1ka Nyzeho, kdy\u017e u\u017e se nadechoval k pod\u00e1n\u00ed stru\u010dn\u00e9 a nel\u00edtostn\u00e9 v\u00fdpov\u011bdi. Kay, kter\u00fd na rozd\u00edl od Nyzeho vid\u011bl, \u017ee chlapec p\u0159ed nimi je mrtvoln\u011b bled\u00fd i p\u0159es svou o\u010dividnou vzteklost, se rozhodl b\u00fdt p\u0159eci jen trochu m\u00edrn\u011bj\u0161\u00ed – necht\u011bl riskovat, \u017ee by museli pe\u010dovat je\u0161t\u011b o Billa, pokud by se jim tam slo\u017eil. „Jde o p\u00e1r lid\u00ed, se kter\u00fdmi se Anis v posledn\u00ed dob\u011b dostal do styku. V\u0161echno se zd\u00e1lo b\u00fdt v pohod\u011b, ne\u017e jsme zjistili, \u017ee je mezi nimi nas\u00e1\u010dkovan\u00fd i jeden t\u00fdpek z doby p\u0159ed krimin\u00e1lem. Bu s n\u00edm nem\u011bl dobr\u00fd vztahy u\u017e tehdy, ale te\u010f, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee se Bushidovi da\u0159\u00ed, a je\u0161t\u011b m\u00e1 vedle sebe tak kr\u00e1sn\u00fdho kluka, jako jsi ty, trochu se mu zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima. Nao\u010dkoval p\u00e1r lid\u00ed z party, ve kter\u00fd byl Bu te\u010f a\u2026 po jedn\u00fd h\u00e1dce to trochu bouchlo. A skon\u010dilo takhle.“<\/p><\/div>\n

„Kdy se to stalo?“ \u0161pitl Bill vyd\u011b\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Druh\u00fd den pot\u00e9, co jsi od n\u011bj ode\u0161el,“ zamumlal Nyze. „Pod\u00edvej, \u010dernovl\u00e1sku, n\u00e1s fakt mrz\u00ed, \u017ee jsme ti nic ne\u0159ekli, ale kdy\u017e Anis je\u0161t\u011b vn\u00edmal, \u0159ekl, \u017ee mus\u00edme ud\u011blat cokoliv, abys to nezjistil. Necht\u011bl riskovat, \u017ee by to ohrozilo tvoje v\u00fdsledky u maturity, nebo abys vy\u0161iloval a tak. Celou dobu se staral jen o tebe.“<\/div>\n
„A co Luise? V\u00ed o tom jeho maminka?“<\/div>\n
„Ta je zvykl\u00e1, \u017ee kdy\u017e se n\u011bkolik dn\u00ed neoz\u00fdv\u00e1, je lep\u0161\u00ed do toho ne\u0161\u0165ourat,“ pousm\u00e1l se Kay.<\/p>\n

„Bille, v\u0161echny zran\u011bn\u00ed jsme mu o\u0161et\u0159ili, m\u011bli jsme tu zn\u00e1m\u00fdho doktora, kter\u00fd ho vy\u0161et\u0159il – te\u010f u\u017e pot\u0159ebuje jen hodn\u011b sp\u00e1t. Dost\u00e1v\u00e1 tlum\u00edc\u00ed l\u00e9ky, tak\u017ee to nen\u00ed zas takovej probl\u00e9m, ale je\u0161t\u011b chvilku to potrv\u00e1, ne\u017e bude \u00fapln\u011b v pohod\u011b.“<\/div>\n

Bill zd\u011b\u0161en\u011b p\u0159el\u00e9tl pohledem z jednoho na druh\u00e9ho. „Vy jste ho ani nevzali do nemocnice? Co kdy\u017e m\u00e1 vnit\u0159n\u00ed krv\u00e1cen\u00ed? Co kdy\u017e m\u00e1 zlomenou n\u011bjakou kost a ta mu prop\u00edchne \u017eivotn\u011b d\u016fle\u017eit\u00fd org\u00e1n, nebo mu \u0161patn\u011b srostou nebo\u2026“<\/div>\n
„Bille,“ Nyze ho pevn\u011b chytil za ramena. „Uklidni se, o v\u0161echno jsme se postarali. Anis m\u011bl cel\u00fd dny prvot\u0159\u00eddn\u00ed p\u00e9\u010di. N\u00e1s,“ zazubil se. „Co maturita, ud\u011blal jsi j\u00ed?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ud\u011blal,“ odfrkl Bill opovr\u017eliv\u011b a vyt\u00e1hl si ruk\u00e1vy po lokty. „Tak\u017ee mi te\u010f uka\u017ete, co m\u016f\u017eu ud\u011blat, abych Anisovi alespo\u0148 trochu pomohl s rekonvalescenc\u00ed. M\u00e1m \u010dasu na rozd\u00e1v\u00e1n\u00ed, v\u0161echno ostatn\u00ed je te\u010f nicotn\u00e9.“ Zat\u00edmco r\u00e1zn\u011b sm\u011b\u0159oval zp\u00e1tky do lo\u017enice, ani si nev\u0161iml zoufal\u00e9ho pohledu, kter\u00fd si vym\u011bnili Nyze s Kayem. Z\u00e1bava a klid kon\u010d\u00ed, nast\u00e1v\u00e1 doba sek\u00fdrov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
\n

~<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

22. b\u0159ezna 2008, Magdeburg<\/em><\/div>\n

\n

Probd\u011bl t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00e9 dva dny – a\u010dkoliv se v p\u00e9\u010di o Anise st\u0159\u00eddali s Nyzem i Kayem a on m\u011bl mo\u017enost se trochu prospat, kr\u010dil se stulen\u00fd v k\u0159esle v rohu pokoje a p\u0159i ka\u017ed\u00e9m \u0161ustnut\u00ed z Anisovy postele u\u017e byl na nohou a p\u00e1tral po p\u0159\u00ed\u010din\u011b. Sem tam se Anis na okam\u017eik probral, ale bylo to sp\u00ed\u0161 takov\u00e9 probuzen\u00ed, b\u011bhem kter\u00e9ho t\u00e9m\u011b\u0159 nic nevn\u00edm\u00e1te – uv\u011bdomil si, kde je, a co v\u0161echno ho bol\u00ed, tak\u017ee v\u0161ichni nakonec byli vd\u011b\u010dn\u00ed, \u017ee znovu usnul.<\/p><\/div>\n

Bill se ho zrovna sna\u017eil alespo\u0148 trochu o\u010distit \u017e\u00ednkou, kdy\u017e zaslechl Anis\u016fv tich\u00fd, sp\u00e1nkem zast\u0159en\u00fd hlas. „Mali\u010dk\u00fd?“<\/div>\n
„Hej,“ posunul se tak, aby na n\u011bj Anis vid\u011bl bez jak\u00e9koliv n\u00e1mahy a opatrn\u011b mu ot\u0159el obli\u010dej. „Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Jako kdyby p\u0159ese m\u011b p\u0159ejel traktor.“<\/div>\n
„No, rozhodn\u011b tak vypad\u00e1\u0161,“ pousm\u00e1l se. „M\u011bl bys sp\u00e1t, pot\u0159ebuje\u0161 hodn\u011b odpo\u010d\u00edvat, aby ses brzy uzdravil.“<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ Anis zt\u011b\u017eka zvedl ruku, aby mohl s chlapcem propl\u00e9st prsty a jemn\u011b stisknout.<\/div>\n
Bill se s \u00fasm\u011bvem naklonil a pol\u00edbil ho na \u010delo. „Te\u010f se neomlouvej, na to bude \u010das, a\u017e se uzdrav\u00ed\u0161. Bude\u0161 mi to muset vynahradit.“ P\u0159ekryl p\u0159es mu\u017ee pe\u0159inu a lehl si na bok vedle n\u011bj, ani na vte\u0159inu nepou\u0161t\u011bje jeho dla\u0148. S povzdechem sledoval, jak jeho p\u0159\u00edtel znovu us\u00edn\u00e1, na\u010de\u017e si znovu prohl\u00e9dl jeho t\u011blo. \u010cekalo je je\u0161t\u011b n\u011bkolik dlouh\u00fdch dn\u00ed.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. Jestli vy nejste ti nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed \u010dten\u00e1\u0159i. Mockr\u00e1t v\u00e1m d\u011bkuji za ve\u0161kerou zp\u011btnou vazbu, kterou mi d\u00e1v\u00e1te – a\u0165 u\u017e u U\u010ditele nebo u N\u00e1vrat\u016f, d\u011bl\u00e1te mi obrovskou radost! P\u0159\u00ed\u0161t\u011b v\u00e1m v p\u0159edmluv\u011b nap\u00ed\u0161u p\u00e1r sl\u016fvek v reakci na n\u011bjak\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[610],"tags":[],"class_list":["post-2348","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lehrer-des-lebens"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2348","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2348"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2348\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2348"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2348"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2348"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}